Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Dobrý den
Jsem naprosto bezradná a proto chci požádat o vaší radu, je mi 17 let a zamilovala jsem se do jednoho muže, který je o jedenáct let starší. Jiskří to mezi námi a on mě i políbil ale mám strach že když se staneme něčím víc tak nás velký věkový rozdíl rozdělí a já příjdu o báječného přítele... Děkuji za odpověď

Dobrý den, prosím o radu. Už několik týdnů bojuji s pocitem, že nutně potřebuji milence. S mužem jsme 15 let, máme jedno malé dítě. Muž tráví celé dny v práci, stavíme dům, ničí nás velké splátky, to je ten důvod proč celé dny pracuje. Pořád se snažím chápat, že toho má moc, že to dělá pro nás. Díky té únavě nemá moc chuť na sex. Já si už z věčného přemlouvání k sexu připadám nechtěná. Muži o mě vždy jevili velký zájem, zatím jsem vždy odolala - pouze flirtovala. Od muže už neslyším ani pěkná slova, žádné pohlazení na víc, sex je jen rychlovka která mě nebaví. O všem mluvíme, to je to nejhorší..my o problémech víme a víme co je tou příčinou. Jenže já se cítím najednou taková prázdná, osamělá. Mám chutě na sex s muži, které neznám, jen je vidím a pak o nich sním. V hlavě si vymýšlím historky jak je potkám a dojde k úžasnému výbušnému sexu. Nechci muže podvést, ani opouštět. Dělá pro rodinu vše, ale momentálně jen z té materiální stránky. Strašně mě mrzí mé nynější rozpoložení. Děkuji...

Dobrý den, velmi ráda si pročítám vaší poradnu. Rozhodla jsem se, že i já Vás požádám o radu. Je mi 55 let. Zůstala jsem sama, neboť mě nikdo nikdy nechtěl. Překonala jsem pro mě velmi bolestné období, kdy mé vrstevnice se vdávaly a zakládaly rodinu. Čím jsem starší, tím více pociťuji samotu a bezmoc. Prosím o radu, jak se efektivně a s co nejmenší bolestí vyrovnat se samotou a bezmocí.
Děkuji a přeji všechno dobré.

Dobrý den, asi 6 měsíců chodím s přítelem každý den mi píše, pravidelně se vídáme, rozumíme si, je hodný, dalo by se říct bezproblemový. Asi poslední měsíc jsem zjistila, že mu zřejmě každý den píše údajná stará kamarádka. Podle jeho slov se mu svěřuje se svými problémy, ale já mám podezření , že v tom bude spíše zájem o mého přítele, přeje mu "Dobrou noc" a během dne mu píše např. "Tak co bylo u zubaře?" . Kamarádka je sama, má prý problém si najít někoho, kdo by se jí líbil, všichni kdo mají o ní zájem se jí nehodí. Myslím, že i on měl, kdysi o ní zájem, ale prý neměla čas. A teď, když si našel mě, mu začala vypisovat.
Vůbec se mí nelíbí, že si takto píši, vadí mi to. Nevím zda se mám proti tomu ohradit, nebo dělat, že je vše v pořádku? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

S přítelem jsme dva měsíce, je o 15 let starší, jemu je 65 let ( žije velmi aktivním životem, zatím ale své aktivity sdílí sám se svými přáteli, mě to ale nevadí protože jsem raději když jsme spolu sami a vyčkávám až mě bude chtít představit, v tom problém nevidím), já jsem emočně velmi sdílnou, on právě naopak, i po dvou měsících je pro mne nečitelným, je také dosti náladovým ( již dlouhý čas žije sám bez partnerky) a někdy mě dává dost negativním způsobem najevo to že nestojí o každodenní kontakt, pak když jsme spolu je ale vše v pořádku a cítím se velmi dobře v jeho přítomností, rozumíme si co se týče názorů a pohledu na život. Dosud mě ale nedal najevo co ke mě opravdu cítí a i v sexu ponechává veškerou aktivitu na mě a je dosti emočně chladným.Na druhou stranu ale cítím že je vlastně rád v mé přítomnosti, jen jsem ze všeho zmatená...možná je chyba že já mu dávám najevo své city...potíž je v tom že já tohle ale vše potřebuji...

Dobrý den, pokud mohu, dovoluji si přispět ohledně seznamování věřících. Dle mého se to, zda je víra překážkou nebo společným naplněním, pozná až ve vztahu. Myslím, že když Honza nebude dámy tlouct svým vyznáním po hlavě už při prvním kontaktu, může být u žen velmi úspěšný i s touto „podmínkou“. Jinak dle mého víra není při seznámení nebo flirtu zásadním problémem, nerada bych se rouhala, ale může to být i zajímavým námětem na konverzaci, pokud se téma dobře uchopí a člověk nementoruje. A Honzo, holky jsou obecně ezoteričtější, takže i tímto se můžete vyčlenit z masy „borců“ a pak se prostě uvidí. Z mé zkušenosti, pokud mé „přiznání“ zboří flirt, tak jsem dost ráda, protože takový člověk má pravděpodobně zájem jen o nahodilý pohlavní styk a bojí se, že to buď bude mít těžké nebo že ho Pánbu potrestá:-) Těch respektujících je mnohem víc. PS: Libuše, díky za poradnu, jste mi inspirací, díky Vám si troufám i na alfa samce! Ať se daří, Katka

Dobrý den, je mi 24 a ještě nikdy jsem s žádnou nechodil. Hodně mě to trápí. Najednou jsem zjistil, že jsou všichni vrstevníci zadaní, pokaždé když se objeví nějaká trochu slušná holka, tak se kolem ní sesype plno aktivnějších a lepších nápadníků. O mě žádná zájem neměla. Sám jsem introvert, flegmatik, z chudé rodiny, studuji VŠ, jsem tak trochu typický ITák, tichý, ale nemám problém komunikovat s člověkem 1:1. Umím naslouchat, povzbudit, umím např. poměrně dobře tančit. Pravděpodobně trpím tzv. "syndromem hodného hocha". Důležitým požadavkem pro mě je, aby byla věřící. Nevím proč, ale nejsem ve společnosti oblíbený, nemám proto ani mnoho přátel, hlavně těch opravdových. Lepí se na mě spíše lidé z okraje společnosti a také ti, kteří se potřebují svěřit s nějakým osobním problémem. Chybí mi sociální kontakt, v dětství jsem byl nemocný, nechodil do školky, měl odklad. Rodiče nechtějí abych si někoho našel, nechtějí mě ani pouštět do společnosti, prý abych náhodou nešel do nějaké špatné. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, se svým přítelem jsem 3 měsíce, ve bylo krásne, bohužel jsem si to sama svojí lží a špatným chováním celé zničila. Nyní fungujeme na bázi nějakého společného soužití které nefunguje z jeho strany již žádné polibky, skoro žádný sex, žádně objetí. Při poslední a jediné hádce mi řekl, že mi již nevěří a z toho důvodu již ke mě necítí to co ze začátku, ale dal mi šanci to napravit a ukázat, že se zvládnu polepšit. Bohužel mé nervové vypěti, to velice špatně zvládá tuto situaci a již nevím jak dál. Snažím se co to jen jde, bohužel se hrozně utápím v depresích. Nehodlám to vzdát chci bojovat, jen bohužel už nevím jak. Děkuji

S pritelem se zname 3,5 roku. Seznamili jsme se diky stejne profesi.V te dobe jsme meli oba neuspokojivy vztah.Asi rok a pul jsme si obcas mailovali, ale neschazeli jsme se.Byli jsme myslim oba zamilovani, a zaroven jsme vedeli, ze tento vztah nemuzeme budovat.Nekolikrat jsme i prerusili kontakt v tom obdobi.Po roce a pul jsme se oba rozesli s partnerem a zacali nas vztah.Bylo to nadherne obdobi.Byli jsme spolu jak jen to slo, a bylo nam uzasne.Nas vztah neni jednoduchy, bydlime 140 km od sebe, mame oba sluzby, i o vikendu, a muj pritel ma 3 deti z minuleho vztahu.Postupne me seznamil s detmi, dobre s nimi vychazim, a citim, ze je to vzajemne. Jeho ex-pritelkyne uz ma taky novou znamost.Problem je, ze ja jsem svoji situaci vyresila, rozchod i financni vyporadani, ale on neudelal nic. Jeho ex-pritelkyne(fin. zavisla)bydli porad v dome , ktery plati on, nedokazou se na nicem domluvit,Oni jsou jeden hot a druhy cehy.A on kritizuje me, a cim dal vic.A odmlci se dlouhodobe bez vysvetleni.

Dobrý den, dočetla jsem se, že existuje skupina lidí, kteří nikdy nikoho nenajdou a zůstanou sami z důvodu své osobnosti a svých vlastností, schopností. Je to skutečně pravda či nikoliv ? Děkuji za odpověď

Dobrý den, na Vašich internetových stránkách jsem nikde nenašla termíny kurzů, které pořádáte. Prosím proto o sdělení, jakým způsobem bych tyto informace mohla získat. Děkuji

Dobrý den.S partnerem jsem 18 měsíců, nežijeme spolu,nevídáme se každý den.Ráda bych znala Váš názor na tuto situaci.Je to něco přes měsíc, kdy se mi přítel ozval až po čtyřech dnech.Já jsem ho kontaktovat nechtěla. Když jsem mu tu vyčetla, že se neozývá, řekl, ať klidně volám, má hodně práce,že to není žádná soutěž, kdo se dřív ozve.Je pravda,že dříve volaval každý den.Řekla, jsem si,že ve vztahu jsme oba,tak proč mu nezavolat první.Jenže teď je to tak,že volám výhradně já.Když jsem to řešila s kamarádkou, řekla, že ho uhanim,že je divné,že se najednou přestal ozývat.Ať se nevnucuji.Když jsem se ho ptala,jestli se něco děje, řekl, že má jen hodně práce.Teď je to přes týden,co nevolal a já opravdu nevím, co dál. Už si začínám připadat jako stíhačka.Myslím, že iniciativa musí být na obou stranách.Také chodím do práce,mám dítě.Spíše začínám mít pocit, že ztrácí zájem a tímto chováním to chce skončit. Ale,když se ptám, vše je ok.Volat či nevolat?Děkuji

Děkuji za radu, ale to je začarovaný kruh...sebevědomí v této oblasti přece nelze vybudovat na vodě, bez nějakých základů...V jiných oblastech mi sebevědomí zase tolik nechybí ..Takže jinak, ptám se: Proč se se mnou někdo v pohodě baví i několik hodin, když mě nechce a nelíbím se mu? Chce si čechrat svoje ego? Na to se mi kloudné odpovědi nedostalo ani od dotyčných mužů....

Dobrý den paní magistro. Chtěla jsem se zeptat, kdy je podle Vás nejvhodnější doba k prvnímu intimnímu kontaktu? Myslím tím v jaké fázi rodícího vztahu je "zdravé" začít se sexem? Chápu, že tato věc je velmi individuální, ale přece musí existovat nějaké "taháky", dle který se pozná, že už je správná doba (=ne příliš brzo, minimální riziko, že muž po sexu zmizí nebo bude mít ženu jen na to jedno). Můj dotaz se vztahuje k situaci, kdy žena má zájem o dlouhodobý vztah a přitažlivost mezi oběma funguje. - otázka upravena poradcem

Děkuji za odpověď a dovolím si ještě poznámku - z čeho mám mít jako žena zdravě vysoké sebevědomí, když o mě nikdo nestojí a ve svém okolí vidím, jak se v tomto směru ostatním ženám daří?

Dobrý den, jen se musím připojit k ostatním pozitivním hodnocením Vaší poradny. Podle mě jste úžasná! Líbí se mi Váš náhled na věc a přístup k lidem! Musíte být skvělý člověk. Přeji Vám po všech stránkách hodně štěstí!

Toto jsem od svého přítele slyšela jen, když jsem si to vynutila. Nakonec jsem tomu klukovi přestala psát, jelikož jsem ke svému příteli byla upřímná a řekla mu o něm. Přítel to vzal těžce a bylo mu to líto. Dokonce mi poprvé v životě koupil květinu ,,jen tak‘‘. Celé dva týdny po tomto jsem si náš vztah moc užívala. Ale postupem času se to vrátilo (bohužel) k normálu. Co se týče finanční stránky, tak by pro mě udělal vše na světě. Ale já bych místo hmotných věcí spíše brala city. Trhá mi srdce, když někde vidím zamilovaný pár nebo čtu, jak se dva milují i po tolika letech. To vidím i u svých rodičů, také byli svoji první a vztah jim trvá dodnes. Nevím si rady, nechci přijít o prvního kluka, se kterým jsem tak dlouho a zahodit všechny naše vzpomínky.Trápím se celkem už dlouho a vždy když se podívám na fotografie, tak couvnu a řeknu si, že to ustojím. Ale mám strach, že to takto bude celý život. Jelikož jsem už celkem zoufalá, rozhodla jsem se pro Vaši radu a budu za ní moc vděčná.Děkuji

3.
<br>Myslela jsem, že když spolu budeme bydlet, já budu mít brigádu a školu, že si začneme užívat společné bydlení. Opak je pravdou. Téměř každý den kvůli něčemu brečím (jsem velmi lítostivý člověk). Další věc co mě velmi mrzí je to, že on nechápe, že já lítám ze školy do práce a opačně. On pracuje pouze na ranní směny a poté je doma a myslí si, jak já nemůžu být unavená. Dělá chudáčka ze sebe. Když jsem nemocná já, je vše v pořádku. Když je nemocný on, tak umírá a vše co udělám je špatně. V noci do mě neustále šťouchá, že dýchám moc nahlas, je schopný mi vynadat, že se otočím v posteli a vzbudím ho. Toto vše se zlepšilo nedávno, když jsem na jedné školní akci potkala sympatického kluka, který se do mě zamiloval. Já kluky od sebe vždy odháním s tím, že mám přítele, zájemců mám celkem dost. Ale příteli bych v životě neublížila, na to bych neměla žaludek. Ale ten kluk mi psal, a jelikož má vyšší vzdělání než můj přítel, tak mi každé ráno psal, že mi drží palce u zkoušek apod.

2.
Když jsme na rodinné oslavě, na které mimochodem chodí z donucení, tak tam sedí jak pecka a nudí se. Pak si mi stěžuje, že jsem si ho nevšímala a povídala si s ostatníma. To samé je, když jdeme ke společným kamarádům. Já jsem komunikativní a velmi společenská, dělá mi dobře mít kolem sebe partu kamarádů. Vadí mu, když si povídám s ostatními. Vždyť se snad může přidat ne? Nebo se na něčem domluvíme a já řeknu svůj názor a on hned vše změní a řekne, že tedy nikam nejde. Jakmile se ho zeptám, jestli půjdeme tam a tam, tak mi odpoví, že neví, jestli se mu bude chtít, ale už je jedno, co chci já. Před rokem už jsem tento stereotyp nevydržela a na půl roku jsem odjela do ciziny. Náš vztah to vydržel. ALE! Každý den mi volal, což by mi nevadilo. Ale jakmile jsem byla se svou kamarádkou na výletě, byl schopný za tu dobu mi třikrát zavolat. Jenže mně to bylo vůči kamarádce, se kterou jsem byla nepříjemné, abych půlku výletu protelefonovala, sama jsem si to ani neužila.

1. Dobrý večer,

S přítelem jsme 4,5 roku (já 21, on 23 let). Než jsme spolu začali chodit, půl roku jsem po něm pokukovala a dozvěděla jsem se, že on po mně také. Nakonec jsme se díky jeho kamarádovi sblížili. Pro oba je to první vážný vztah. Od začátku byl velmi pozorný. Bylo vidět, jak moc mě miluje a jak si mě váží. Ale postupem času se pozornost ke mně zhoršovala. Nelíbí se mu, když mám jet za kamarádkami, když mám jít občas na večírek nebo dokonce když mám jet navštívit rodiče. Když jdu na třídní slučku například, tak se mě zeptá, proč se líčím. Nelíbí se mu, když si dám nějakou fotku na sociální síť. Půl roku už spolu bydlíme. On hned po učilišti šel pracovat a já studuji vysokou školu. Studium je pro mě velmi důležité a lpím na něm. O to více mě mrzí, když mě ve studiu nepodporuje a byl by radši, kdybych rovnou pracovala na plný úvazek. Ani mi nepogratuloval, když jsem odmaturovala a celý den mi zkazil tím, že byl naštvaný, vlastně nevím proč.

Dobrý den, paní Konopová, reaguji na Vaši odpověd, viz můj dotaz z 28.3.Já ho ani tak nevzala na milost.Chtěl se rozvést,ale já se z toho zhroutila.Rěkla jsem mu,že jsem udělala chybu a navrhla mu poté to,že pokud se s milenkou rozejde,opět to můžeme zkusit.Nevěděl k čemu se přiklonit.Další den mi řekl,že se domluvili na konci,ale vím,že ona už to jeho pendlování nemohla unést a ukončila to ona.I když je na mě ted ale milý,sem tam si napíší, i přeš můj zákaz.Jeho zálety nikdy neskončil on,ale jeho milenky.Proto mám strach, ale máte asi pravdu. Vše chce čas. Moc Vám děkuji za Váš názor. Velmi si toho cením.

Dobrý den,mám 18 letou dceru, která má již 2 roky vztah s prima chlapcem. Nedávno spolu začali i intimní život, dcera si opatřila antikoncepci.Chování dcery se změnilo, zjistila jsem, že dceru vydírá kamarádka. Tato mladá žena je lesbička a mou dceru silně ovlivňuje. Dcera má malé sebevědomí (je v období, kdy řeší svůj původ a odmítnutí, adoptovali jsme ji). Je pro ní trauma, kdy navíc řeší absenci adoptivního otce, který zemřel). Vím, že je má dcera heterosexuální, ale není schopna se bránit citovému vydírání a manipulaci a určitému vyhrožování. Vůbec nevím, jak se mohu jako matka do této situace vložit, když je dcera plnoletá a já jen vidím, jak ji to ničí. není schopná se soustředit na učení, starat se o osobní věci. Pokud je mimo vliv (hovory, SMS atd.) je to veselá holka. Stačí jediný kontakt a já vidím ten zvrat k depresi, úzkosti a strachu. Přítel při ní stojí a je schopen to řešit radikálně, ale čeká až si dcera o pomoc řekne sama. Nedokáže být radikální a tvrdá. Děkuji.

Děkuji za odpověď, dovoluji si ještě k tomu dodat následující - s posledním přitelem jsem byla několik let a opustila jsem ho pro jeho alkoholismus. To, že se na mě fronty nestály je konstatování skutečnosti, nikoliv hodnocení. Pokud jde o seznamky, tam si s kdekým dokážu skvěle psát, virtuálně flirtovat atd. Když se sejdeme, ve 3/4 případech cítím na druhé straně zklamání, jde v podstatě o nucenou konverzaci. A když se se mnou někdo baví několik hodin a mám z toho dobrý pocit, nakonec se stejně dozvím, že nejsem ta pravá. Vždycky dojde jen na jedno a zároveň poslední setkání a to reálné i virtuální (až na naprosté výjimky). Takže toto seznamování pro mě není a už jsem to vzdala. Laťku určitě vysoko nasazenou nemám a na zázrak nečekám. I když by se mi někdo z okolí třeba i zamlouval, což se v posledních dnech stalo, raději už se nepokouším o nic. Jako ženská mám sebevědomí na bodu O, i když jinak jsem aktivní, přátelský a snad i oblíbený člověk, jak jsem už psala.

Dobrý den paní Konopová, moc ráda čtu Vaši poradnu a pomáhá mi to orientovat se ve světě mužů a žen. Líbí se mi Vaše zdravé a sebevědomé názory. Děkuji, že se tomu věnujete... V poslení době ale pociťuji smutek z toho, jak vztahy u mě a okolo mě (jsme ve středním věku), i ty popisované zde, nefungují! Kolik je problémů, nevěr, rozvodů a rozchodů, manipulátorů, lhářů, podvodníků...! Skoro to vypadá, že hodní a slušní muži vymřeli a vztahy, které by za něco stály, ani snad nejsou. Můj dotaz zní: Znáte také pěkné pozitivní příběhy? Jsou i spokojení lidé? Pokud na sobě někdo zapracuje, najde třeba napodruhé lepšího partnera, se kterým už se dá na vztahu pracovat a dobrat se spokojeného kvalitního a stabilního života? (Kolik procent?) Najdou se vůbec muži, kteří jsou ochotni na sobě pracovat? Najdou se muži, se kterými stojí za to být? Děkuji předem za odpověď!

je mi 51 let, přes rok jsem bez přítele se kterým to ale byla taková z nouze ctnost. Nedaří se mi si nikoho dalšího sehnat. Kamarádky se tomu diví, protože jsem veselá, společenská, přátelská. Všechny, i ty o hodně starší, mají nějakého svého, třeba jen obdivovatele, já nic. Připadám si jako bych byla prašivá. I v minulosti se na mě fronty nestály, spíš obráceně. Dřív jsem to ale brala tak nějak sportovně, stále jsem asi tak nějak ve skrytu duše věřila, že ten pravý jednou přijde. Zřejmě na mě ale dolehl syndrom ujíždějícího vlaku a pocit, že už nic hezkého v tomto směru nezažiju. Mám dost zájmů a určitě se nenudím, nechci si nikoho stěhovat domů, ale dobrý přítel mi chybí. Seznamky jsou dobré tak akorát k tomu, že tam člověk přijde o poslední zbytky sebevědomí., setkala jsem se tam v zásadě jen s odmítáním. Když se někam vydám sama, chtějí se tam se mnou seznamovat ženy, chlap mě neosloví žádný a když se mi nějaký zamlouvá,, tak má za zády manželku nebo přítelkyni.

Dobrý den paní magistro. Už jsem Vám psala, ale buď se můj dotaz ztratil, nebo jsem si ho nevšimla. Takže opět - je mi 27, mám přítele (30). Jsme spolu dva roky, z toho rok spolu žijeme. To, že v domě jsou i tchánovci, to vem čert, ač některé věci se jich taky týkají... K jádru - poslední dobou přemýšlím, zda jsem vhodná na dlouhodobé vztahy. Všechny začínají stejně - oba zamilovaní, s růžovými brýlemi. Vždycky mi lichotí, jak se chlap snaží, jak je všechno nové, hezké, překvapivé. Za pár měsíců zjistím, že se nudím.Že se z toho vztahu vytrácí něco, co přesně neumím říct. Že se z něj stala rutina, a já se začínám mírně nudit. Že čekám něco víc, ale sama to neumím definovat. Proto utíkám na seznamku, kde hned na začátku řeknu, že si chci jen povídat, a o nic jiného nemám zájem (o tomhle přítel neví, myslím, že by byl konec). Poslední dobou se hodně hádáme, ale kvůli blbostem. Oba jsme unavení z práce a mě přijde, že dělám jen služku a že si je mnou až moc jistý. Co s tím? Děkuji, Radka

Dobrý den,
jak přesvědčit ženatého muže, aby zůstal u manželky s dětmi? On 46let, ženatý 3 děti (nejmladší 5let). Bohužel jsem nevěděla, že je ženatý, jsme spolu necelý rok. Přemyšlí, že opustí manželku a děti. Prý jsou spolu jen kvůli nejmladšímu. Nějak se mi nechce věřit, že jeho žena je tak strašná, jak to popisuje. Už jsem mu vysvětlila svůj pohled na věc a poslala ho zpět k ní. Tvrdí mi, že jí nemiluje a chce být se mnou...

Dobrý den, paní Konopová, chtěla bych poprosit o Vás názor. Jsem vdaná. S manželem jsme spolu 21 let. Za celý život mě 5x podvedl. Vždy jsem se snažila mu odpustit, hlavně kvůli malému. Máme 6 letého postiženého syna. Po provalení nevěr se vždy choval mile. Byl laskavý, pomáhal mi, snažil se a já mu vždy znovu uvěřila. Po pár letech se ale vše opakovalo znovu. Prý se u nás vytratila touha, vášeň. Nedokážu mu absolutně důvěřovat. Samozřejmě, dokud se něco neprovalí úplně, tak pořád zapírá.Nevěry trvaly pár měsíců. Jedna i přes rok. Vztah jsem i na pár měsíců ukončila, ale jakmile se přiznal, že někoho má, dala jsem mu znovu možnost to mezi námi zkusit. Opět se chová mile, Je na mě hodný, snaží se.....Vše mě už vysiluje. Nemám sílu od něj odejít, i tak ho mám ráda. Má to ale cenu? Poučil se? Děkuji

Dobrý den paní Konopová, velice se mi líbí Váš pohled na partnerské vztahy.. Můj dotaz. S manželem jsem 18 let. Je mi 37. Manžel je hodný, můj první. Miluje mě, stará se o rodinu (jedno dítě). Přestal mi imponovat. Vadí mi způsob jeho vyjadřování a chování, případně třeba zývání nebo kýchání.. :-( To zní hrozně. Taková alergie.Nějak ho už nemůžu milovat. Špatně nesu intimnosti, nevyhledávám je. Manžel si je vynucuje. Poznala jsem někoho jiného, takového "alfa samce". Stál o mě, dokud jsem byla nedostupná. Jak typické!!! Tento druhý člověk mi hodně chybí. Potkávám ho v podstatě denně :-( Nemyslím si, že by mohl být někdy se mnou. Stejně by lovil. Nic měnit nechce. To jsou jeho slova. Rozum velí, zůstat s manželem. Cítím, že bych chtěla někoho milovat. Je to spíš o hlavě. S maželem nemáme společný humor, zájmy.. Nevím, jak se zařídit. Nejsem ten typ, na který se chlapi lepí. Asi by mě stačilo, kdybych uměla muže přitahovat a svádět aby po mě toužili :-). Chybí mi to.Co se mnou :-D P. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. U příběhu Elišky mě napadlo, jestli se nemůže jednat o despotického uzurpátora, který hodlá izolovat Elišku od ostatních. Zamrazilo mě při její větě: "tak prý vidí jak se mu ztrácím a zajímám se o ostatní věci." Samozřejmě máme málo informací, ale připadlo mi, jestli se nejedná o typického rozmazleného sobce, který dokáže žárlit i na pozornost partnerky na jejich dítě, protože ji prostě chce mít pro sebe. Taky se mi nepozdává, že v době takové osudové rány, jako je smrt jejího otce, přijde s nabídkou vztahu. Vidím v tom trošku manipulativní hysterii, vyvolávající její vděčnost. Ale třeba se mýlím. Přeji Elišce hodně štěstí, ostražitosti a taky aby dala na svou intuici. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, v práci jsem se seznámila s mužem, který ke mě chodí na jazykový kurz. Jsem sama s dcerou, je mi 33 let. On to ví, při některé z hodin jsem to o sobě prozradila. Před 14 dny se mě zeptal, zda bych neměla zájem jet společně s jeho dětmi na dovolenou (má 2, je rozvedený už přes 3 roky) a řekl i o číslo. To jsem mu dala, on se mi ozval jako první. Psali jsme si neutrálně, i vykali. Další týden se mě na hodině zeptal, jestli bychom s dcerou nešly s ním a s dětmi do zábavního parku. Souhlasila jsem, jeli jsme tam každý zvlášť, nechtěla jsem se nijak vázat nebo být dotěrná, vypadat, že čekám na zaplacení vstupného či občerstvení.. Nicméně děti si spolu hrály celou dobu, my si povídali, potykali si. Následovalo psaní sms, jeho samopozvání ke mě na oběd či večeři, kdy on žádal o termín. Vzhledem k tomu, že oba máme děti, navrhla jsem mu termín, kdy vím, že oba budeme sami. On souhlasil, s tím, že stěhují firmu a že doufá, že to do té doby stihnou, aby měl volno (je OSVČ). Část 1

Dobrý den, v práci jsem se seznámila s mužem, který ke mě chodí na jazykový kurz. Jsem sama s dcerou, je mi 33 let. On to ví, při některé z hodin jsem to o sobě prozradila. Před 14 dny se mě zeptal, zda bych neměla zájem jet společně s jeho dětmi na dovolenou (má 2, je rozvedený už přes 3 roky) a řekl i o číslo. To jsem mu dala, on se mi ozval jako první. Psali jsme si neutrálně, i vykali. Další týden se mě na hodině zeptal, jestli bychom s dcerou nešly s ním a s dětmi do zábavního parku. Souhlasila jsem, jeli jsme tam každý zvlášť, nechtěla jsem se nijak vázat nebo být dotěrná, vypadat, že čekám na zaplacení vstupného či občerstvení.. Nicméně děti si spolu hrály celou dobu, my si povídali, potykali si. Následovalo psaní sms, jeho samopozvání ke mě na oběd či večeři, kdy on žádal o termín. Vzhledem k tomu, že oba máme děti, navrhla jsem mu termín, kdy vím, že oba budeme sami. On souhlasil, s tím, že stěhují firmu a že doufá, že to do té doby stihnou, aby měl volno (je OSVČ). Část 1

O víkendu mi pak poslal i dvě mms s dětmi, psali jsme si celý víkend. V pondělí, kdy začal přesun firmy, jsem mu napsala první já, jaký měl den, on mi odpověděl s tím, že je to náročné, že na kurz asi nestihne přijít a že se ozve. Psala jsem mu další den až večer, opět pouze ve stylu, jak se měl. Psal, že skončili až v 9, ráno pokračují, jde to podle plánu. Dál už se neozval. Nechci ho nijak uhánět, umím si představit, jakou má honičku, ale mrzí mě, že nenapíše aspoň večer. Nevím, jak se teď mám chovat. Je středa, pokud to dopadne podle domluvy, tak by měl přijet v pátek, chci proto vymyslet nějaký zajímavý program. Chtěla bych, aby věděl, že mám zájem se seznámit více, ale zároveň nechci, aby si myslel, že na něm visím. Mám čekat na jeho iniciativu nebo se ozvat nějak neutrálně? Děkuji.

Dobry den, děkuji za skvelou poradnu. Často ji ctu a inspuruji se. Bohužel před časem (ještě dřív než jsem začala poradnu číst:) jsem se v práci zapletla se zadanym mužem, pro me to byla laska jako tram. Po čase jsem vztah ukončila, uvedomovala jsem si, ze vztah nikam nevede, rozum zvítězil nad srdcem. Ještě to ani pomalu nestačilo prebolet a uz jsem se dozvěděla, jak se semnou chlubil v práci v podstatě jako s trofejí. To vedomi me dost ranilo. Když se mne na to v práci někdo zeptá, prostě vztah zapru. Ale asi si umíte představit, jak trapne mi je a jak moc si to vycitam. Přesto nechci dat v práci výpověď a dat mu tak za pravdu. Snazim se chovat jakoby nic. I s ním komunikuju prátelsky pracovně jako driv. Ale popravdě je mi mizerne. Poraďte mi prosím jak se mám k němu a k okolí v práci chovat, abych z toho vysla jakž takž s hrdosti, i když jsem to tak zvorala a s takovým blbcem se zapletla. Dekuji

Dobrý den, před 4. měsíci jsem poznala muže. Po týdnu jsme se přestali vídat z rozumových důvodů po 14 dnech se to zvrtlo a zůstala jsem u něj přes noc. Na druhý den mi zemřel otec a on tady byl pro mě s tím že chce vztah. Ten já chtěla taky. Ale po dvou měsících potřeboval odloučení s tím, že se necítí na veřejnosti dobře po mém boku. Má pocit, že se nabízím a vpouštím ostatní lidi do naší intimní zony. Já si toto chování bohužel moc neuvědomovala. Teď jsme spolu znovu a snažím se na sobě pracovat abych se nechovala, tak jak mu vadí. Když jsme spolu, tak máme oba pocit, že jsme jako jeden, ale jakmile jsme na veřejnosti, tak prý vidí jak se mu ztrácím a zajímám se o ostatní věci. Nejsem si jistá jestli se s tím dá něco dělat a má smysl na sobě pracovat nebo to nemá moc naději. Já si toho na sobě nikdy nevšimla, tak pořád váhám jestli to má smysl.

Dobrý den,s přítelem jsem byla 10 měsíců.Vše bylo fajn.Poslední 2 měsíce přestal volat,Za tu dobu jsme se viděli 4x.Volala jsem já,abych se s ním domluvila,Schůzku někdy kvůli práci zrušil.Přibylo mu práce.Do toho se staral o 25letou dceru,která s ním manipulovala.Takže práce,dcera,nevlastní 30letý syn,koníčky a když mu zbyl čas,tak já. Poslední dobou vedl takové řeči,že je špatný partner,že jsem pro něj moc dobrá a že jsem to s ním vydržela nejdéle.Také se vyjádřil,že to tak má posledních 10 let a jeho předešlé dva vztahy skončily kvůli nedostatku času z jeho strany.Dost mě to vzalo,Ptala jsem se ho,jestli je ochoten něco změnit.Odpověděl,že neví.Uvědomila jsem si,že vtakovém vztahu být nechci.Být ta poslední.Domluvila jsem se s ním na druhý den,že to proberem.Zapomněl na to,musel do práce.Měl na mě 10 minut.Jen navrhl,at se na to vykašlem.Pak,že to zatím necháme tak.Odjížděl na hory,že se pak ozve.Dva týdny nevolal.Nevím,jestli to nechat vyprchat.Nebo zavolat a chtít to jěště řešit?

Dobrý den chci se zepat jak mám pokračovat.S přítelem sme spolu 9 let,máme 3měsíční holčičku.Přítel ze začátku dítě nechtěl,ale když se to stalo tak malou miluje strašně ale neustál všechny ty povinosti a koloběh kolem mimča a přišla sem na to že mě podvedl.Když sem to zjistila tak sem ho vyhodila,k rodičům jít nemohl ty ho odsoudili,že pokud se nevrátí ke mě tak ho neznaj,tak šel k té nové.Ta má 4letou holčičku.Když sem mu říkala,že mu odputím at se vrátí tak prej ne,že si to chce vyzkoušet at na něj netlačím.Ze se to vněm vše byje.Ale je tam asi spokojeny,ona mu vaří,pere,nic jí nevadí a tak.Spolu komunikujemkvuli malé dobře i chodíme na procházky.Tak nevím zda ho mám přemlouvat,nebo jak postupovat.Děkuji

Dobrý den, s přítelem jsme (teď už byli) 3,5 let. Strašně si rozumíme ve všem, společné zájmy, s kamarády, rodinou atd. I přesto, že jsme občas se šíleně pohádali, vždy jsme našli společné řešení. Já jsem byla poslední dobou hodně žárlivá na jeho kolegyně, vyčítala jsem mu, aby si s ní nepsal, což mu vadilo. Občas jsem to přeháněla, přiznávám. Přítel to měl v práci náročné a jelikož chodím do práce i já, vídali jsme se míň, především jen o víkendu, když měl raní, tak i přes týden. Byl strašně unavený. Poslední dobou ho strašně deptalo to, že nemá vysokou. Vysoká mu pomůže docílit jeho vysněnou práci. Byl na mě občas nepříjemný, myslela jsem si, že je to kvůli mě, když už to vypadalo z mojí strany na rozchod, rozhodla jsem se, že tomu dám ještě šanci a začala se o něho víc starat. Zjistila jsem, že je takový škaredý i na kolegy, čímž jsem pochopila, že je fakt špatný z práce. Tak nějak jsme se začali oba snažit v lepší vztah. Přítel mi řekl, že když není spokojený on se sebou, nemůžu byt spokojená s ním ani já. Poslední dobou jsem byla z toho totiž strašně nešťastná. Přítel byl pořád v práci a nebo si šel radši lehnout, než abychom byli spolu. A já mu to vyčítala a bohužel jsem u toho i bečela. Už jsem mu řekla, ať mi řekne narovinu, že se mnou nechce být, ať se rozejdeme, ale nikdy mi neřekl, že se chce rozejít. Byla jsem smutná z toho, že jsme spolu tak málo. O víkendu a ještě jsme se o to museli dělit s kamarády. Jednou jsme se pohádali tak, že jsme se skoro rozešli, ale na to jsme začali oba bečet, že nechceme byt bez sebe, cca.za 2 měsíce se s přítelovým kolegou rozešla přítelkyně (podvedla ho), začal mého přítele tahat po hospodách a když byl se mnou, tak přítele dráždil blbými poznámkami. Přišlo mi, že mu záviděl. Přítel začal chodit častěji s kolegy a kolegyněmi na akce.(všechny kolegyně zadané) Mně to samozřejmě vadilo, dokonce jsem ho i podezřívala z toho, že ho některá přitahuje. Tak jsme se hádali častěji kvůli tomu. Pak to tak nějak skončilo, já se začala snažit pracovat na žárlivosti a přítel se snažil chovat tak abych byla spokojená. Těch 3 týdnů, co jsme se tak změnili k lepšímu, to bylo zas tak dokonalé jak předtím, přítel mi sám od sebe psal, že jsou už na pivu a tak. Bohužel druhý den mě naštval a já mu vyčetla zase to, že chodí pit. (pil na antibiotika a neozval se mi, měla jsem strach) i přesto jsme byli na výletě spolu, ale zase to končilo tak jak to poslední dobou končívalo, že mě zavezl domů a on si šel odpočívat k seriálům. Tak jsem zase bečela, že nechápu, proč nemůžeme jít ještě k němu, on říkal, že si potřebuje odpočinout před prací a že mu je ještě nějak blbě po akci. A já jsem z toho byla nešťastná, protože po jakékoliv akci mu bylo blbě a to zkazilo tak trochu naše plány. Večer jsme spolu volali a vyříkali si to. Druhý den ráno měl pohovor, psal mi, že mi napíše jak bude doma. Doma mi pak napsal co a jak a taky k tomu připsal, že ještě k těm mým hádkám..že mu přijde, že mu asi nevěřím, kdybych mu věřila, tak by mi nevadilo, ani kdyby si psal s 20holkama. Ptal se mě, jestli se už nikdy nebude moct bavit s jinou holkou než se mnou?(nechápu to, řekla jsem, at si nepíše s tou kolegyní, že mi to vadí, že si píšou každý týden, kdyby si napsali párkrát za čtvrt roku, chápu to, sice si psali jen o práci, ale i tak mě to vadilo)a psal, že důvěra by neměla ve vztahu chybět. Hádali jsme se trochu přes sms. Druhý den se neozval a jen mi večer zavolal, že by to chtěl nějak ukončit, že už ho to napadlo před půl rokem (co začal chodit víc s kamarádem do hospody) a že si prostě myslí, že to není tak jak by to mělo být, že jako myslí jeho city ke mně, že asi ochladly, že se snažil, aby to bylo lepší, ale není. A že náš vztah asi nemá budoucnost, tak že to nechce protahovat. Že kvůli jiné to opravdu není. Jen se se mnou později nechce rozejít kvůli jiné, tak jak předtím(po měsíci chození se s mnou rozešel, že se mu líbí jiná, také měl problémy v práci a odešel z vysoké, nevěděl vůbec, po 1měsíci jsme se začali bavit a on říkal, že si uvědomil, že mě miluje, se slečnou ani nakonec nechodil a od té doby jsme spolu 3,5let)pro mě to byl šok, říkal, že mě má rád, ale víc než kamarádku, ale že mě asi nemiluje. Říkal, že mě nechce ztratit a být se mnou kamarád, že můžem kdykoliv někam zajít. Že potřebuje čas, že mu chybět budu. Říkal, že v pátek mu dojde výplata, tak mi vrátí peníze, které mi dluží a já si můžu vzít věci(nebydleli jsme spolu). Ptala jsem se ho, jestli mě napadne ještě pár otázek, jestli se ho můžu zeptat, říkal, že samozřejmě. Druhý den jsme spolu volali, odpovídal na mé otázky. Řekl to samé co předtím a říkal, že mu už chybím, ale že si myslí, že to tak bude lepší. Že si tak bude moct dělat co chce, kdy chce.. na to jsem mu řekla, že to stejně vždy dělal. Je ke mně pořád hodný. Pak jsem mu psala, jestli to opravdu není kvůli jiné, odpověděl mi, že není, že se potřebuje srovnat, a nějak popřemýšlet co a jak. Na základě tohoto a předešlých zkušeností si myslím, že je opět v pozici,...

snažit pracovat na žárlivosti a přítel se snažil chovat tak abych byla spokojená. Těch 3 týdnů, co jsme se tak změnili k lepšímu, to bylo zas tak dokonalé jak předtím, přítel mi sám od sebe psal, že jsou už na pivu a tak. Bohužel druhý den mě naštval a já mu vyčetla zase to, že chodí pit. (pil na antibiotika a neozval se mi, měla jsem strach) i přesto jsme byli na výletě spolu, ale zase to končilo tak jak to poslední dobou končívalo, že mě zavezl domů a on si šel odpočívat k seriálům. Tak jsem zase bečela, že nechápu, proč nemůžeme jít ještě k němu, on říkal, že si potřebuje odpočinout před prací a že mu je ještě nějak blbě po akci. A já jsem z toho byla nešťastná, protože po jakékoliv akci mu bylo blbě a to zkazilo tak trochu naše plány. Večer jsme spolu volali a vyříkali si to. Druhý den ráno měl pohovor, psal mi, že mi napíše jak bude doma. Doma mi pak napsal co a jak a taky k tomu připsal, že ještě k těm mým hádkám..že mu přijde, že mu asi nevěřím, kdybych mu věřila, tak by mi nevadilo, ani kdyby si psal s 20holkama. Ptal se mě, jestli se už nikdy nebude moct bavit s jinou holkou než se mnou?(nechápu to, řekla jsem, at si nepíše s tou kolegyní, že mi to vadí, že si píšou každý týden, kdyby si napsali párkrát za čtvrt roku, chápu to, sice si psali jen o práci, ale i tak mě to vadilo)a psal, že důvěra by neměla ve vztahu chybět. Hádali jsme se trochu přes sms. Druhý den se neozval a jen mi večer zavolal, že by to chtěl nějak ukončit, že už ho to napadlo před půl rokem (co začal chodit víc s kamarádem do hospody) a že si prostě myslí, že to není tak jak by to mělo být, že jako myslí jeho city ke mně, že asi ochladly, že se snažil, aby to bylo lepší, ale není. A že náš vztah asi nemá budoucnost, tak že to nechce protahovat. Že kvůli jiné to opravdu není. Jen se se mnou později nechce rozejít kvůli jiné, tak jak předtím(po měsíci chození se s mnou rozešel, že se mu líbí jiná, také měl problémy v práci a odešel z vysoké, nevěděl vůbec, po1měsíci jsme se začali bavit

začali bavit a on říkal, že si uvědomil, že mě miluje, se slečnou ani nakonec nechodil a od té doby jsme spolu 3,5let)pro mě to byl šok, říkal, že mě má rád, ale víc než kamarádku, ale že mě asi nemiluje. Říkal, že mě nechce ztratit a být se mnou kamarád, že můžem kdykoliv někam zajít. Že potřebuje čas, že mu chybět budu. Říkal, že v pátek mu dojde výplata, tak mi vrátí peníze, které mi dluží a já si můžu vzít věci(nebydleli jsme spolu). Ptala jsem se ho, jestli mě napadne ještě pár otázek, jestli se ho můžu zeptat, říkal, že samozřejmě. Druhý den jsme spolu volali, odpovídal na mé otázky. Řekl to samé co předtím a říkal, že mu už chybím, ale že si myslí, že to tak bude lepší. Že si tak bude moct dělat co chce, kdy chce.. na to jsem mu řekla, že to stejně vždy dělal. Je ke mně pořád hodný. Pak jsem mu psala, jestli to opravdu není kvůli jiné, odpověděl mi, že není, že se potřebuje srovnat, a nějak popřemýšlet co a jak. Na základě tohoto a předešlých zkušeností si myslím, že je opět v pozici, kdy vůbec neví, co dál a chce si být jistý, že mu budu chybět, nebo ne, chce tak zjistit, jestli mě opravdu miluje, nebo nemiluje. A jestli to, že když bude chodit někam na akce mu bude vyhovovat víc než trávení času se mnou. Nevím proč, ale opravdu jsem si jistá, že je to tak. Na druhou stranu, nevím, jestli má ještě cenu s ním zkoušet i přes to, že se se mnou rozešel a kdyby si uvědomil své city, tak jestli má ještě cenu s ním pokračovat? Vím, že se trápí, že jsem mu asi moc nepomáhala tím, že jsem žárlila a bečela. Ale sama vlastně ani nevím, jestli chci nebo ne. Zajímá mě, proč se přítel se mnou rozešel? Proč si myslí, že jeho city ochladly, spíš si myslím, že tím, že jsme spolu nebyli tak častěj, tak si to na základě tohoto myslí. Přijde mi to unáhlené. On sám je z toho špatný, že nejsme spolu, už kvůli tomu, že si rozumíme atd. Nechápu to, jak je možné, že se zamilovaný člověk může jen tak odmilovat? Myslíte, že je nějaká šance to dát zpět? Mí známí, co znají nás oba si

nás oba si myslí, že ano. Já z toho rozchodu sice špatná jsem, ale ne zas tak moc, jak to bylo u bývalých. Myslím si, že je to tím, že tak nějak tuším/vím, že přítelovi dojde, že mě miluje. Také mě zarazilo, že mi přítel říkal, že třeba až budeme starší, že to bude lepší ty city jeho… moc tomu nerozumím. Omlouvám se, za tak velkou zprávu, chtěla jsem Vám popsat můj případ.

Petře, a co zkusit oslovit Evu v této poradně? Oba řešíte obdobný problém.. třeba by to mezi vámi mohlo klapnout :)

Dobrý den, potřebovala bych vědět Váš názor na mou situaci. Je mi 39 let a neměla jsem žádný vážný vztah. I přesto, že jsem se velmi snažila nikdy z toho nic nebylo. Myslím si, že jsem velmi chytrá (3 VŠ), dle okolí i pěkná. Velmi jsem toužila mít děti a milujícího manžela. Myslím si, že sebevědomí nemám nízké. I přesto, že jsem velmi přemýšlela, kde je problém nikdy jsem na nic nepřišla. Myslíte, že je lepší na hledání partnera již zapomenout a vytvořit si kolem sebe lidi, kteří mi v případě potřeby pomohou a nebo se zaměřit na pěstounskou péči o svěřené dítě. Děkuji za radu

Dobrý den,
potřebovala bych poradit s přítelem, mně je 28,on je o 10 let starší,jsme spolu 10 let a máme dvě malé děti(do pěti let).Nikdy nebyl na moc velké projevy lásky,ale pomáhá jak může a je ochotný.Zvykla jsem si,že valentýn,první máj a můj svátek pro něj neexistují,na narozeniny je to taky hodně vlažné(já vím,je to moje chyba, je to ale jako bojovat se zdí,nehnu s ním).Poslední dobou se hodně hádáme,respektive on se strašně pořád rozčiluje a vytáčí a po tom je strašně vlažný
(momentálně to trvá už měsíc),ani mi nedá pusu(a to jsem měla narozeniny),sex vůbec žádný,je naprosto chladný a ja nechci dolejzat.Prostě nevím co dělat, když s nim mluvím tak jen koulí očima,jsem hodně frustrovaná,jsem přece ještě mladá,chci se cítit být milovaná,místo toho jsem jen máma a ta co nosí peníze do rozpočtu.Nemluvě o tom,že mu nikdy v duši neodpustím,že si mně nevzal, kdysi nechtěl, teď prej nejsou peníze, ale jsou to jen výmluvy(ale to už nedávám najevo,jinak se vždy pohádáme).Co mam dělat?

Petře, jestli Vám to pomůže, s mým mužem jsme se seznámili tak, že jsem čekala na autobus v lijáku pod deštníkem, vedle stojící zmoklý muž se na mě usmál se slovy "slečno, já vám ten deštník podržím", a jsme spolu 26 let:-) Bratr se se svou ženou zase seznámil ve frontě na maso (což teď už tak časté nebývá, ale v supermarketu u pokladny občas je) Tak hodně štěstí a odvahy! - otázka upravena poradcem

Přítel mi napsal vzal jsem v zahraničí práci na 3 měsíce nečekej na mě je mám tě ráda rád ale nechci tě trápit ať se ti daří dbej a dbej na vzhledu. Co si o tom mám myslet mám někdy u něho se ještě zeptat šanci a jezdí na kamionem. Děkuji předem za za odpověď

Vážená paní psycholožko, chtěla bych Vám srdečně poděkovat za skvělou poradnu, která jistě pomáhá velkému množství lidí (vč.mě ). Již dlouho Vaší poradnu čtu a chtěla bych se zeptat na několik věcí. Téměř všude píšete, že žena má muži jako kdyby unikat, aby udržovala jeho zájem (obzvlášť to zdůrazňujete u alfa mužů). Za sebe mi není moc jasné, jak takové unikání má v praxi vypadat (na samém začátku vztahu), aby to splnilo účel, zároveň, aby to muže úplně neodradilo, aby neusoudil, že žena nemá zájem. A už vůbec nechápu, jak to v praxi vypadá v pozdějších fázích vztahu, jak má žena muži unikat a zároveň tvořit vztah. Copak muži netouží po láskyplném vztahu, kde žena dává najevo svou lásku a něhu? Děkuju za objasnění.

Dobrý den,
v prvé řadě díky za odpověď k dotazu o problému se seznámením se, a ač vím, že nejde o chat, dovolím si ještě doplňující dotaz, v souvislosti s vaší odpovědí. Moc si nedovedu představit ono "nebát se oslovovat". Na VŠ to bylo samozřejmě v pohodě, spousta slečen, společné přednášky atd., tam se člověk dá snadno do řeči. Jenže z VŠ už nějaký ten rok jsem. Jak jsem psal, mám sice řadu koníčků, cestuji atd., ale většinou je to +- pořád ta stejná parta, což mi nevadí, ale je problém, že se tam tím pádem většinou nevyskytuje slečna, kterou by mohl člověk oslovit (dát se do řeči). V práci mi to také přijde zvláštní, neb z pozice majitele je to prostě takové složitější (byť jsme převážně mladý kolektiv), tak kde je vlastně oslovit? Moc si nedovedu představit, že jen tak někoho oslovím na ulici, přijde mi to zvláštní (ač jinak jsem hodně komunikativní) Navíc jsem ten typ, co raděj člověk nejdřív trochu pozná (no a možná sem taky docela náročný). Díky
- otázka upravena poradcem

Dobrý den, tak i ja patřím do klubu žen, co měly dlouho trpělivě (hloupě!) přivřené oči a čekaly, že to dobře dopadne. 27 let spolu, 2děti a před měsícem přiznaný paraelní vztah s o 18 let mladší milenkou, se kterou plánuje kompletní budoucnost, zkrátka druhé kolo. Bilancivání věku a pocit chybějících prožitků a zážitků "dokud ještě můžu" pozoruji již déle. Po legalizaci druhého vztahu se chtěl manžel v klidu dohodnout na rozchodu. Finanční otázky netřeba řešit. Nicméně celý měsíc jezdí domů jako vždy....jelikž pracuje v jiném městě, kde máme i byt, nebyla jeho nevěra pro něj složitá a tak i dále využívá služeb milenky i mě. Předpokládám, že ona neví, že spolu dále spíme a že s námi dokonce plánuje i dovolenou. Manžel hovoří o horizontu konce léta, kdy už by rád začal nový život.... Byla jsem z toho zdrcená, ale najednou to beru jako hru, že podvádí svoji milenku s manželkou. Každopádně v podvědomí mám stále přání společného života s ním. Připadám si nenormální, ale nemohu myslet jinak. - otázka upravena poradcem

Část 2:Často se setkávám s reakcí mužů (převážně těch, se kterými se seznámím např.na seznamce a sejdu se s nimi osobně), kdy jim „jde jen o to jedno“ (=jsou až posedlí myšlenkou mě dostat do postele a představou toho, že spolu máme sex). Mě tento přístup naprosto odradí a ukončím s dotyčným veškerou komunikaci. Podotýkám, že např.na fotkách se prezentuju velmi umírněně, žádné vyzývavé pózy atd. Na jednu stranu mě zájem mužů těší, na druhou stranu si říkám, zda je tento vývoj správný a zda někde nedělám chybu. Pokud se sympatie vyvinou např. na základě pracovní spolupráce (=muži znají mě jako osobnost, ne jako objekt), tento problém mám občas taky, ale zdaleka ne tak často. V tuto chvíli se bohužel nemůžu seznámit např.v práci (ženský kolektiv), ale práci kvůli tomu měnit nechci :) Mám sex moc ráda a myslím, že ve vztahu hraje stěžejní roli, ale nechci být vnímána jako nějaká trofej. Děkuju Vám za názor a případnou radu.