Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, je mi patnáct let a mám problém se svým otcem. Je to "alkoholik" a cholerik. Od rana chlasta a vecer si ze vsech delaj jen srandu. Kdyz mu neco reknu, posle me do...... a zacne se smat. Nadava mi a provokuje a ja kdyz na nej zvysim hlas, ihned me uhodi a zacne jecet, ze to musi slyset i ve vedlejsi vesnici :(. Uz jsem zoufalá nevím co dělat, cokoliv udelam, je to spatne, ale jak mile to udela bratr, je to dobre. Pred ostatnimi se jen pretvaruje a hraje si na usmevavyho a pohodovyho, ale jakmile je s nama sam, jen jeci a ze vsech si dela sluhy. Je mi z toho smutno. Kdyz si o tom s mamkou chci promluvit, nejde to. Radsi to prehlizi :( . Obcas ma chut tady se vsim zkoncit. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s přítelem jsem byla do letošního srpna 2,5 roku. Žili jsme spolu ve společně pronajatém bytě. Bohužel, prý jsem moc nebyla důvěřivá a musel každé moje trápení ze mě páčit. Když jsem měla zdravotní problém nebo starosti v práci. Sice jsem se mu s jednou důležitou věcí svěřila, ale prý tvrdí, že mě miluje, ale nemůže se mnou žít. Nejvíce mě mrzelo, že tvrdil, že květiny jsou zbytečné a opakovat mi, jak mi to sluší mu připadalo ohrané ale kamarádkám likeoval fotky (ale nic s nimi neměl a nemá) Také říká, že možná za pár měsíců se můžeme k sobě vrátit. Nebo taky nikdy. Žádnou přítelkyni nemá a ni jiný vztah. Žije sám v jiném městě a má tam tu stejnou práci (nebydlí ale daleko). Je šance na obnovení vztahu? Moc ho miluji. Mám ho po čas nechat a ignorovat? Pak po delší době se sejít, když bude chtít a možná se k sobě vrátit?

Dobrý den. Byl jsem od svých 18 let ženatý. Po dvanáctiletém vztahu jsem se rozvedl. Asi po roce jsem navázal nový vztah. Do roka jsme se vzali. Dnes jsme spolu již 12 let. Náš vztah byl v začátku krásný, měli jsme sice mnoho starostí, hluboko do kapsy a moje žena mi moc pomohla ze stavu , ve kterém jsem byl po prvním manželství. Pomohla mi svojí podporou a láskou. Z obyčejného technika jsem se stal úspěšným manažerem u velké nadnárodní společnosti. Za tu dobu měl náš vztah pár malých krizí, ale nic co by se nedalo zvládnout. Před třemi lety jsem dostal nabídku pracovat na manažerské pozici téže nadnárodní společnosti v Londýnské centrále. Jezdil jsem každých 14 dní domu na 6 dní. Vše bylo celkem v pořádku až do momentu, kdy jsme se rozhodli, že se vrátím. Ukončil jsem angažmá v Anglii a vrátil se zpět do ČR, s tím, že ve svém oboru začnu podnikat. Silné konkurenční prostředí však mělo za následek, že vše nešlo tak jak jsem si představoval. Potřeboval jsem podporu od své ženy a ta nějak nebyla schopna mi jí dát. Naopak jsem začínal mít pocit, že mě má plné zuby. Vždy i v minulosti jsem hodně cestoval, tak jsme na to byli zvyklí, ale teď najednou jsem byl dost doma a cítil jsem, jak své ženě spíš překážím. Pravděpodobně jsem se ocitl v začarovaném kruhu. Cítím, jak její podporu potřebuji a stále se propadám do hlubší deprese. Vždy jsem byl takový normální kluk bez velkých ambicí, ona ve mě probudila nějakou část mého já které bylo cílevědomé, sebevědomé a vše se mi dařilo. Nebyl jsem úspěšný jen v práci, ale i doma bylo vše krásné. Nyní mám pocit, že o mě moje žena ztratila zájem. Je to i v intimním životě. Najednou začínám žárlit a moje žena naopak vůbec ne. Dříve jí vadilo různé flirtování mých kolegyň v práci, dnes se mi zdá, že jí to nezajímá. Já naopak začínám žárlit. Propadám se do deprese, práce se mi nedaří. Není to tak, že bych neuživil svojí rodinu, vydělám dnes svým podnikáním tolik, kolik jsem měl na manažerské funkci v Anglii, ale všechno okolo mě se zdá, že se hroutí. Moje děti z prvního manželství se mnou nemluví, žena o mě ztratila zájem, i když tvrdí, že to není pravda. Téměř denně je mi úzko, bojím se, že přijdu o ženu, kterou miluji a že se mi rozpadne další manželství. Našel jsem hlavní zdroj mého podnikání na Slovensku, abych nebyl moc doma, že se na mne bude žena těšit. Dojíždím do Bratislavy každou neděli večer a vracím se v pátek odpoledne. Stejně mám pocit, že jediný kdo se na mne opravdu těší, je 9 letý kluk, kterého spolu máme. Jezdím unavený v pátek domů, a když vidím ten její výraz ve tváři, když vejdu do dveří, slyším jako by říkala, to už je zase tady? Dřív mě její láska nabíjela a motivovala, dnes mě to vše ještě víc unavuje. Jsem stále více vyčerpaný a asi v depresích. Píšu asi, protože jsem nikdy v životě žádnými depresemi netrpěl, tak nevím, ale je mi zle. Mám svojí ženu moc rád a moc mi chybí, co mezi námi bylo dříve, ta energie, naše milování atd. Já všechno cítím k mojí ženě i po 12 letech stejně, ale mám obavy, že ona ne.
Děkuji moc za jakoukoli radu, co mám dělat dál.

Dobrý den,s partnerem žiji již 6 let a můj problém je že už nějakou dobu nemám na sex ani pomyšlení,myslím si že to může být tím,že o tom dost často mluví nebo má narážky.Situace u nás doma občas bývá taková,že přítel má chut ale očekává aktivitu ode mě,když nejsem ta aktivní odchází většinou nervní spát.Někdy to dělám aby byl doma klid ale né vždy se dokážu donutit.Za radu či názor děkuji. Líba

Dobrý den, obracím se na vás s prosbou, protože už nevím, co dělat. Mám kamaráda, který je pro mě víc než jen kamarádem a jsem si jistá, že u něj je to úplně to stejné. Víme o tom oba, chceme spolu být pořád a napořád, problém je, že má přítelkyni, kterou podle jeho slov nemůže opustit. Důvod mi přesně nikdy neřekl, pouze tím stylem, že existuje více typů lásky, nejen ta když někoho bláznivě milujete. Já jsem z toho zoufalá, protože nevím, jestli se s tím dá hnout nebo ne. Moc bych ho chtěla mít vedle sebe, miluju ho, ale nemám sílu jen čekat, jestli to půjde nebo ne. Co byste mi radila v mé situaci? Děkuji za odpověď.

Zdravím, s přítelem jsme 12 let, věčný problém jsou mezi námi jeho dvě dospělé děti. Já mám syna z prvního manželství a s ním dceru. Na mém synovi hledá kde jakou chybu a své děti jsou pro něj mazlíčci. V minulosti se jeho děti za tátu styděli, jelikož měl finanční potíže a já ho s toho tahala.Jeho vlastní dcera se dokonce přejmenovala, aby neměla jeho příjmení, ale když jsou ve srabu, tak tatínka potřebují. Já jsem ta které nemůžou přijít na jméno. Hádáme se kvůli nim, nedokáže vychovávat všechny jedním metrem. Prosím o radu, mám od něj odejít, či o něco se snažit? Děkuji za odpověd Lenka

Dobrý den,
s bývalým jsme přátelé. Trvalo mi to dlouho, ale v průběhu našeho přátelství se mi podařilo se od něj odmilovat. Hodně krát mi svým chováním a slovy ublížil (při rozchodu a pak i v době našeho přátelství). Bavili jsme se o tom, a je vidět, že se posledních pár měsíců snaží. Přesto, když udělá něco, co mě zraňuje (jako třeba že mi neodpoví na zprávu - dřív mi to nevadilo, ale on mě tak "vytrénoval", že už jsem na to alergická), tak se mi najednou všechny ty věci a slova, kterými mě ranil, vrací. Teď má problémy s přítelkyní, já se ho celou dobu snažím držet nad vodou, a pak se dozvím, že "hvězda" je vlastně ona a bez ní by to bylo příšerný (přitom zdrojem jeho příšerného období je právě ona). Hrozně se mě to dotklo. Já byla ta, která ho utěšovala, když se ona k němu nechovala hezky. Nechápu, proč se mě to tak dotklo. Nemělo by mi to být jedno, když už ho nemiluju? A jak definitivně vymazat to nehezké, aby se mi to neustále nepřipomínalo kdykoliv udělá nějakou botu? děkuji. - otázka upravena poradcem

2/pokračování/během těchto tří dnů se pravidelně střídá v cyklu nejdřív řev,nadávky,pak nemluvnost,teatrální scénky s urážkámi,vyhrožování a po 3 dnech jsem z toho úplně na zhroucení.Podotýkám,že je to docent.Nyní přidal vyhrůžky,že pokud se nezměním,uvidím co udělá,že bude hůř.Já se vždycky snažím to řešit v klidu,ale pak už to není o věci,ale mnoho obecných nadávek a urážek.Moje dospělé děti už žijí zvlášť a ptají se mě,jak dlouho to chci vydržet.Jenže s odchodem z jeho bytu zpět je spojeno nalezení nové práce,což s ohledem na můj věk a kraj s velkou nezaměstnaností nevidím nijak dobře.Spíš to vidím na nezaměstnanost.Je to jako žít s Jekyll a Hydem.Změna chování přichází najednou a bez upozornění jako střih filmu.K tomu denně večer vypije několik piv a půl sklenice červeného vína,zpravidla i více.Co poradíte?

Dobrý den,jsme s partnerem 14 let, z toho 12 let jsem měli víkendový vztah,nyní 2 roky jsme manželé a bydlíme v jeho bytě.Vdala jsem se za něj, přestěhovala se 400km,našla novou práci a v padesáti začala nový život.Pár měsíců to bylo hezké,pak začaly problémy,každý jsme si zvykali.Pak začaly manželovy nadávky,křik při každém nesouhlasu s jeho názorem.Občas se omluvil,asi 3x za celou dobu,zpravidla jsem se omlouvala já,protože podle něj se musím změnit,protože jsem neschopná,mám špatné návyky,moje rodina je děsná(podotýkám,že jsem sama vychovala 2děti,dálkově udělala VŠ).V pracovní dny to je vcelku klid,oba máme náročnou práci,začne to o víkendu,kdy vlastně při jakékoliv zámince spustí křik.Během 15 minut se sám sebe vytočí do takového křiku a hysterie,řekne tolik urážek a nadávek,že já brečím,protože to strašně bolí.At se snažím ho uklidňovat nebo ignorovat nebo mu vysvětlovat,že jsem to tak nemyslela,trvá cca 3 dny než je schopen přestat mi nadávat,protože jak on říká,zasloužím si to.

Dokončím prosím dotaz. Z těhotenství jsme měli radost, myslela jsem, ze se ke mně jeho rodina začne líp chovat.. nic takového, jeho rodiče stále mají k nám spoustu připomínek a mně dávají najevo, ze dům je jejich syna a ne můj. To samozřejmě vím, nevybrala jsem si partnera kvůli domu.. A teď si říkám, jak bych byla šťastná, kdyby ten dům nebyl a mohli bychom žít jinde, mimo jeho rodinu, radeji v pidi bytě..každá žena chce mít doma klid a starat se o domácnost podle svých představ.. navic jeho sourozenci me pomlouvají, i když o mě moc neví a nemají důvod.. Zacala jsem mít v domě uzkost, často nyní placu a vim ze bych byla šťastnější úplně jinde. A zdá tam vůbec kdy šťastná budu...A jak tu budu vychovávat naše dítě, když sama se tu trápit. partner mě nechápe, byl zvyklý na to, ze mu rodiče do všeho mluvili. Hodně se teď hadame, on, ze mám být za nový dům ráda a na jeho rodiče si zvyknout. Přestávám mít sílu zde zůstávat, mrzí mě hlavně to, ze priteli je to jedno a nijak se me nenastal..

Dobrý den,paní doktorko. Obracím se na Vás s prosbou na názor na mou/naši situaci. S přítelem jsme spolu necelé 2 roky, od začátku bylo vše bezproblému a krásné. Oběma nám uz je kolem 30ky a tak jsme se začali bavit o společné budoucnosti. Přítel měl v té době rozestaveny dům a chtel, abych se k nemu, az bude dum hotovy, nastehovala. Mně bylo hloupé prijit do hotoveho, tak jsem mu alespoň pomohla s vnitřním vybavením domu. Zařizování bydlení byl vždy mé hobby, avšak do všeho se začala plést pritelova rodina. Vše, co jsem chtěla koupit, prvně museli vidět rodiče a sestry, hodně toho z kritizovali a tak se plány museli měnit. Začala jsem mít pocit, ze jeho rodině vadim a ze naše společné bydlení nebude tak ideální, jak jsem si myslela. Navíc po nastěhování tu byla jeho rodina denně, pletli se nám do vztahu, do domácnosti.. oba dva jsme si prali spolecnou rodinu, podarilo se mi otehotnet a Nyni jsem v 6 mesici.

Dobrý den, v době Adventu by měli být lidé k sobě "dobří", ale často opak je pravdou. Dnes mě ve škole slovně napadla kolegyně před dětmi, aniž bych já řekla slovo (křičela na mě vypadni..). Okamžitě to věděli ostatní žáci, kteří její chování okomentovali slovy: ..ona na nás tak křičí stále...Opravdu nevím, jak se mám zachovat, jak situaci uklidnit, jak se chovat zítra ? Kolegyně se evidentně neumí ovládat, co má za problémy nevím. Její útok byl zcela zbytečný, blíže spolu nespolupracujeme, dneska ona pískala vybíjenou a já jen fandila svým žákům. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, nevím si rady. V práci při hodnocení mé práce mi šéf řekl, že mi vytýká, že nedělám strategii pro jednu oblast. za pomoci známých z oboru jsem přišla asi se dvěma návrhy, ale všechny smetl ze stolu, že tak se to dělat nebude. Při dalším vytýkání jsem mu řekla, ať mi poradí, že vůbec nevím. Na to odpověděl, že když nevím, tak tam nemám co dělat. Zoufalá jsem se šla ptát služebně starší kolegyně, která říkala, že by vůbec nevěděla, co dělat, protože řešení neexistuje. To šéf i v jedné slabé chvilce připustil. Pak ale zase vjel do svých kolejí - práci v dané oblasti dělám podle něj špatně, ale v čem konkrétně, to mi říct nechce. Už nevím, co a jak dál, nechci přijít o práci. Už se ho bojím i znovu zeptat. proto bych Vás chtěla poprosit o radu.

Dobrý den, máme doma takový bludný kruh. Manžel si přinesl z rodiny pernamentní soutěžení (zažila jsme u nich, živila tchýně, pořád s někým proti někomu bojovala, pořád někoho proti někomu poštvávala) - kdo víc vydělá, kdo víc pracuje, koho mají děti víc rády, kdo toho víc pro rodinu udělal... nemám problém mu říct, jasně vyděláváš víc ty, pracuješ víc ty, jenže pak následuje, kdo víc vydělává , má právo a ten druhý má povinnosti (ve smyslu musí se přizpůsobit, podřídit se, případně nemá nárok). Nějak jsem to respektovala na MD (nemohla jsem chodit ani jednou týdně na hodinu AJ, protože on "nemohl zajistit, že stihne být doma" - šlo o sedmou večerní. Jednak je to vysilující, jednak je to omezující. Už jsem mu mockrát říkala, že doma nesoutěžím a nechci soutěžit, protože toho mám z práce dost, ale bez výsledku. A vůbec nejhorší je to s penězi - já jsem si vydělal na své koníčky, taky si vydělej na své koníčky. Dokonce to začal říkat i nedospělým dětem, že si musí vydělat na své koníčky, jinak nic. Takže se motáme v bludném kruhu. Jak to rozetnout? Mockrát Vám děkuji za nápad. - otázka upravena poradcem

Dobry den, pisu ponekolikate, uz si nevim rady, jak dal. manzele ja 32, on 37, dite 4, ja zoufala z manzelovi nekomunikace a nereseni problemu, z toho, ze s nami netravi cas, pro sebe ho ma spoustu, zije praci. ja prosim, zadam a nic, ja vzdy sklouznu ke komunikaci s jinyma, pritom vim, ze je to jen jeho nenaslouchanim. Jeho miluji, on nechce uz nic slyset, jen se rozvest... Uz nevim, jak dal, jak zacit znovu,a by mi uveril, i on se snazil....:((((( rika, ze uz mi neduveruje, to je mi jasne, ale chci tu duveru opet zisakt, vzdy jsem pro nej delala prvni posledni, snazila se tmelit rodinu, chtela ji pospolu, ale jeho nezajem me trapil:(((( jak dal??? nechci se rozvadet...prijit o nej....

Dobrý den chtěla jsem se zeptat co se děje v člověku který po dvou měsících co žije s milenkou (jejich vztah celkem cca 5 měsíců) mě současnou manželku komplet vymazal. Bez okolků k ní vodí naše malé děti, představil ji už i svým rodičům (ona se kvůli němu také rozvedla a má děti 3 a 5 let).Chodí spolu až k nám před dům a je mu úplně jedno že mě to trápí a je to bezohledné vůči mě.Vím že je asi prudce zamilovaný a má růžové brýle ale i tak nevypovídá to o jeho slabém charakteru a o tom že jsem za celých 15 let nepoznala jaký je?Nebo je možné že se pod jejím vlivem takto změnil?Stojí takovýto člověk za to abych se kvůli němu trápila a věřila že bychom mohli někdy být spolu?Děkuji

2.dil vim ze je to nedokoncena nevera muz priznal ze udělal svoji zivotni chybu ze si ted uvědomuje vic jak me moc miluje a deti ...ze nechtěl uklizit na se mu vztahu bral to jako reseni našeho problemu a prosi o druhou sanci.Vyznava mi lasku atd Ja jeho take bezmezne miluji ale ta vidina toho ze by mi ho dotycna mohla sexem odvést je neunosna.Tvrdi mi manžel ze sex a laska jsou dve rozdilne veci ze u muzu je to jiné a ze skratka miluje jen me a nechce bezemne a deti zit.Jen ze udělal chybu a nekoukal na nasledky.Vidim na nem ze když ja placi je nestastny....rikam porad ze na to nakopl o jiným smerem ze on si uvědomil hodnotu rodiny a me to ukázalo ze sex ve vztahu je dulezity.Jsou dny kdy nam je krasne tak jak bylo driv ale jak mile si na to vzpomenu ttrpime tym oba .Nevim jak s toho kola ven ...moje duvera nemela mez a ted je takova pul na pul.Muz mi nedava sebemensi podmety k neduvere...ale ten cerv tu skratka je a vy vola ve me pocit co když ji nekde potka.Vsechny pocity muz vi

Dobry den mam problem před pul rokem se mi muz priznal ze neunesl nasi krizi po sexualni strance a ze po dobu 9.mesicu kdy nas problem byl selhaval v tom ze si nechaval sexualne uspokojovat od nasi zname.Libani oral ni sex ale k sexu nedoslo ve chvili kdy melo si uvědomil co dela a byl nervozni.Moc toho lituje place prosi tvrdi ze bez rodiny nemuze byt.I ja ho vel mi miluji ne mohu bez něho zit to same tvrdi on me ze v tom nebyli city jen to bral za reseni našeho problemu ale ze nas nikdy nechtěl opustit ....nic tam ne hledal jen sve potřeby. Musim podotknout ze nas vztah je zavidihodny a do te chvile nez mi to rekl jsem nic takového netušila.Jen vim ted ze byl mezi nami sexualni problem unava s prace gyn.problemy.Ani na vteřinu nas to nerozdelilo...skratka nebojujeme o to byt od sebe ani si to nedokazeme predstavit ale ja mam v sobe porad tu zradu placu muj muz semnou moc toho lituje snazi se I ja se snazim paradoxne nam to vyresilo sex. zivot...ale ta bolest tu porad.

Dobrý večer,nevím co mám dělat.Jsem plná špatných myšlenek,mám chut určitou osobu zabít,tak moc ji nenávidím.Manžel měl bejvalku,žili spolu jen tři měsíce a narodila se jim dcera.Já už s manželem žiji 25 let,a ted mě s ní podvádí,píšou si,záleží mu na ni,ale odemne odejít nechce.Tvrdí ,že chce být semnou,máme spolu tři děti,dva dospělé kluky a osmiletou holčičku.Nevím co dál,pořád mi jen lže,říká že s ní nic nemá,ale poznám to že na ní nedá dopustit.Na světě může být jen ona nebo ja,nebudu mít klid dokud nebude mrtvá.

Dobry den tatka se s mamkou rozvadi a ja nevim co s tim . Mam od mala problemy s klouby a ted jak jsme nechali naockovat bratra tak ho moc boli kycel uz se to ale resi.... No a mamka se zatim ne kvuli te jeho bolesti ale kvuli tatkovi trapi fakt deji se nam same blbe veci...bude mi 11 let a chci radu prosim...

Trápí mě myšlenky coby kdyby a i když vím, že tohle k ničemu není, nevím jak si ty dva v sobě uzavřít a nepřemýšlet nad tím, jestli jsem tomu druhému bratrovi příliš neublížila, neměla to zkusit odtajnit a jaké by to bylo, kdyby to neskončilo. Na druhou stranu jsem si plně vědoma, z jakých důvodů jsem naše scházení se ukončila. Celé tohle moje přemítání většinou skončí tím, že si řeknu, že jsem prostě sama divná a tohle mám za to, že často nevím co chci a zkouším, jaká je ta správná cesta. Chtěla bych najít vnitřní klid, celé si to uzavřít a věnovat se jen svému životu, bez pocitů úzkostí z toho, co bylo nebo nebylo. Děkuji za váš názor.

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Stala se mi taková situace, sama bych nevěřila že se to může stát a občas mi to přijde jako špatný vtip. Ve svých třiadvaceti letech (teď 30) jsem se rozešla s klukem, tohoto rozchodu jsem poté dlouho litovala. Po pěti letech jsem se zamilovala do bratra tohoto kluka, scházeli jsme se asi osm měsíců, je to rok, co náš „románek“ skončil. Nyní mám přítele, se kterým bydlím. Je skvělý a já si uvědomuju, že to se mnou a mou složitou povahou nemá jednoduché. Co mne trápí je to, že při jakékoliv příležitosti na mě vyskakují tito dva bratři (hlavně kulturní akce v obci, kde už nežiji a vždycky když přijedu, čekám jestli se potkáme). Je jedno jestli jeden nebo druhý, jsem z obou nervózní stejně. Možná se i stydím za to, že jsem byla s nima oběma, i když s tím druhým natajno a neoficiálně a z velké části jsem to ukončila proto, že jsem si nedovedla představit potkat se v domácnosti i s jeho bratrem.

Ustrnula jsem na jednom bodě a nevím jak se pohnout z místa. Jsem často unavená, podrážděná, stále nespokojená, přitom nedokážu udělat v tomto ohledu změnu. Ani vlastně nevím, jakým směrem. Nějak cítím, že prvním krokem by mohla být změna zaměstnání, ale bojím se, že případnému novému zaměstnavateli nemám co nabídnout, že jsem svůj dřívější potenciál někde po cestě ztratila. Máme s partnerem dohodu, že v budoucnu budeme žít někde, kde mi vzdálenost umožní rodiče navštěvovat pravidelněji (horizont asi dvou let), ale já si nejsem úplně jistá, jestli ještě vydržím čekat. Děkuji Vám za Váš náhled.

Jsme v kontaktu přes telefon a mám svou hranici, kdy se nejpozději po třech týdnech vracím k rodičům na víkendovou návštěvu, v mezidobí mi ale rodný kraj a možnost se domů zastavit třeba jen odpoledne na kafe chybí. Mám pocit, jako bych si potřebovala kompenzovat roky, kdy jsem doma moc času netrávila. Sama bych nevěřila, že se to stane, ale v průběhu posledního roku tento pocit vykrystalizoval. Pracuji v zaměstnání, kde se hodně setkávám se seniory, nemocemi a úmrtími a to natolik ovlivnilo můj pohled na život, že chci být se svými blízkými co nejvíc. Zaměstnání mne po čtyřech letech spíše ubíjí než nabíjí i kvůli své administrativní náročnosti, není ani nijak skvěle finančně ohodnocené. Začínám mít potíže s plněním úkolů, úkoly odkládám, jsem poté ve stresu a tak pořád dokola, prošla jsem si panickou atakou. Říkám si, proč jsem už dávno neodešla a neodstěhovala se zpět, ne přímo k rodičům, ale blízko. Že by mi pomalejší tempo na vesnici, příroda a více manuálních prací jen prospělo.

Dobrý den paní doktorko, řeším již několik měsíců takovou situaci. Je mi 29 let. V devatenácti letech jsem nastoupila na VOŠ do vzdáleného města a jezdila domů jen na víkendy. Poté jsem nastoupila na VŠ se stejným víkendovým režimem ježdění domů a ve městě, kde jsem studovala, žiji dodnes. Nyní žiji s přítelem, který odtud pochází, předtím jsem dva roky žila sama. V průběhu let se přátelé, které jsem zde měla odstěhovali, proto v týdnu trávím většinu času sama, v práci nebo s partnerem. S přáteli se kontakt omezil na občasná víkendová setkání. Bylo pro mne důležité se trhnout od rodiny, osamostatnit se, asi si i dokázat, že se zvládnu o sebe postarat. Co mě momentálně tíží je tohle. Pocházím z vesnice v krásném kraji, téměř v horách. Nyní žiji ve městě, které leží v naprosté rovině více než 100 km vzdálené od místa, kde jsem se narodila. Cítím se zde být hrozně nešťastná. Chybí mi příroda a co nejvíc, moje rodina.

Dobrý den,
je nám s manželem více jak 30 let, máme 3 děti ale žijeme s mými rodiči v jednom domě. Chtěli jsme se několikrát odstěhovat, manžel si našel práci v zahraničí, ale nikdy jsme to nedotáhli. Můj otec mi předemnou plakal, že chceme odejít a sebrat mu děti. Několikrát denně jsme zažívali takovéhle psycho vydírání.
Už jsme z toho zoufalí, nechceme prásknout dveřmi, ale pořád jim nedochází, že to jsou naše děti a ne jejich. Že jim nebudem říkat, kdy přijdeme domů apod. Máme sice oddělené domácnosti, ale to vůbec niz neznamená.
Protože u nás babička bydlela se svojí maminkou a mě se to moc líbilo, jaký měli pěkný vztah z počátku jsem to nechtěla vidět, říkala jsem si, že je to super pro děti i pro nás - zajít si do restaurace apod.
Ale klady jsou dávno převážené negativy a podaná ruka je dávnou ohlodaná.
Máte nějakou radu?
Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, prosila bych o Vás názor..s manželem máme dvě děti ve věku 10-12 let..nedávno mi sdělil, že přes rok udržuje vztah s naší společnou známou a chystá se od nás odejít..ne úplně, ale vždy na pár dní by byl u ní, na pár dní zase u nás..chce se o děti starat a být jim oporou..mne ale trápí, že by rád, aby trávili čas i s jeho přítelkyní..je to osoba, která mne rok obelhávala, nevěřím jí, nesedí mi její chování..ale k dětem se chovala hezky..nicméně ten pocit, že by byli s ní, mi vadí...co byste mi poradila prosím? může to na děti mít nějaký negativní vliv? jak to budou vnímat? jinak s manželem se chováme k sobě hezky, nehádáme se, máme to mezi sebou vyřešené, i když mne to stále bolí..ale myslím, že děti vědomě netrpí..jen se bojím, aby jim setkávání s tou ženou nedělalo v hlavě zmatek..děkuji moc

Dobrý den
Chtěla jsem se zeptat jak dlouhou dobu doporůčujete dát partnerovy na rozhodnutí jestli zůstane v manželství nebo s miolenkou?Byli jsme manželé 26 let děti jsou plnoleté ale stále v naší domáctnosti.Pokud se rozhodnu od manžela odejít ,děti odejdou se mnou o tom jsme už s nimi mluvili.Za celou dobu (10 měsíců)od kdy se manželova nevěra provalila ,manžel se nikdy nevyjádřil jak by si to představoval dál .O to horší ,že milenka bydlí 200 km od nás ,je kamarádova žena ,také vdaná a už od manžela odešla a děti zůstali s tátou A navíc sousedova dcera ,přitom soused byl jak člen naší rodiny a celou záležitost těžce nese.Kdo nezažil nevěru asi nepochopí co podvedený cítí a jak strašně to bolí.Dnes mám pocit ,že už s ním nemůžu zůstat ,za to jak mě a dětem ublížil.Věřím.že je teď šťastný mají spoustu času pro sebe na výlety na dovolenou manžel podniká takže i finance ale nevím jak dlouho to ještě vydržím.Za radu děkuji Linda

Dobrý den, je mi 20 let a vůbec netuším kdo jsem a co vlastně od vztahu chci. Za sebou mám jen 1 vztah který trval asi rok a půl a byl to nejlepší i nejhorší zároveň. Od té doby mám prostě blok před klukama jsem nejistá blbě řečeno bojím se jich. Vždycky když to vypadá dobře a k něčemu se schyluje tak se prostě zaseknu a řeknu ne že to prostě nejde takže to vždycky skončí jen u líbání. Už nevím co dělat. Chybí mi to mužské obejmutí ten pocit že můžeš někomu důvěřovat, ale nejde to a je to tak asi už od 16-17. To jsem si myslela že to je asi normální v takovém v jeku, jenže to pořád trvá a já nevím co s tím. A až teprve včera jsem byla s jedním klukem venku a taky to skončilo jen u líbání on se tomu začal podivovat a najednou mi ten můj problém během rozhovoru sám řekl jinak bych si to asi sama vůbec nepřiznala. Prosím o jakoukoli radu co s tím. Jestli to je psychický blok nebo si to mám jev vsugerované? Vážně nevím.

Mam priatela sme spolu5rokou ale stale sme tam kde sme boli.Nazaciatku vstahu on vela sa zabaval kumne dosiel na par chodin a zil si svoj zivot s kamaratmi.Teraz sme dospeli ktomu nakolko obaj pracujeme v zachranici ze sme spolu ked sme doma.spolu nezijeme lebo jeho mama sa mu vyhrazovala ze ak sa kumne nastahuje tak sa obesi takze je medzi dvoma kolesami...a vpodstate akakolvek problem ak nastane tak si to odnesem ja lebo mne zevraj nikdy nestaci kolko sme spolu...lubime sa a ked sme spolu vsetko je okey aj pekne kym matka nieco nevymysli a on musi bo ak nie je zle....vsetko je naplanovane kim som doma aby nemal cas na nic a ked som prec tak nic nesuri...je to tazke a stale ked vybuhnem a nieco poviem su ztoho hadky..aj ho chapem ale mam pocit akokeby sme stali na jednom mieste a nas vstah nikam nespeje..on stale len dvori a ja cakam kedi bude mat cas namna ..jeho mama snim mava ako sa jej zahce a vydiera ho z hlupostami a on nevidi to divadlo jeto zle ale nehcem ostat sama lubimho

Dobrý den,
mám otázku, půl roku jsem se stýkal s kamarádkou, která první 4 měsíce měla přítele, ovšem i přes to semnou trávila čas. Jak šel čas začali jsme spolu trávit více a více času a mně pomalu začínala více přirůstat k srdci. I sama kamarádka mi psala, když jsme se nějakou dobu neviděli, že ji chybím, že mě má ráda a že ten její vztah už nestojí za nic, že chce být semnou atd... Tak jsem na ní začal naléhat, ať se s přítelem rozejde. Ona se k tomu zpočátku vůbec neměla, jelikož to byla její první životní láska a byli spolu skoro 4 roky a tak se vídala s námi oběma. Když už jsem se dopracoval k tomu, aby se o tom s ním bavila, nic moc nevyřešili. Po 4 měsících nás ovšem viděl jeho kamarád a on se s ní rozešel. myslel jsem si, že postupem času budeme spolu ale po ani 2 měsíce nepomohli a ona ho má stále v hlavě. Já ji miluju ale ona mi tvrdí, že to necítí ke mně tak vážně jako já k ní. Má furt trochu v hlavě svého Ex. Je šance, že ho z hlavy dostane? Mám čekat? Děkuji

3. díl Vim, je to moje vina, nemela jsem to delat, ale on me absolutne nevnimal, nenaslouchal...Jak na zlatem podnose jsme mu davala a rikala sva prani a touhy....NIC...takze jsem opet sklouzla k psani si a stykani se s jinym, potreti a dle nej naposledy, ze si tohle libit uz nenecha a chce se nechat rozvest. Jsem bezrdna, nevim, co delat, jak zacit znovu s malym ditetem, kam jit, nikde nic.... Ted bydlime ve dvougeneracnim domku jeho rodicu. On se chce domluvit na rozvodu co nejrychleji, ja se mu snazim vysvetlit, ze vse bude v poradku, zvladneme to, ze ja nejsem tak hrozna prece. Vidi jen to, ze jsem ho 3x "podvedla" a hotovo...Za vse muzu ja a mam si nest nasledky. Na jednu stranu ano, muu za to ja, ale trochu se mi to bije s tim, ze to prece neni jen moje chyba, on byla ten, ktery se nam nevenoval, nekomunikoval, neresil....Vubec nevim, jak se postavit a jit dal, jsem totalne srazena na kolenou a nevim, jak zpet nahoru. Jen jeste dodam, ze uz driv jsem chtela do poradny, kteoru on odmital, nepotreboval... - otázka upravena poradcem

2 díl Jenze na to mu nejak nezbyva cas, spolecne aktivity, vylety, dovolene, vse je podle nej zbytecne a je radeji doma. Kdyz uz jel, daval na sobe znat svoji spatnou naladu a tim padem celkova atmosfera vyletu byla dusna a vse spatne.... Ja si prijdu nepochopena, protoze se mnou enkomunikuje, nevyslechne a kdyz uz ano, pousti to druhym uchem ven a nezmeni se nic. Sva prni a touhy mu rikam, pisu na papir a stejne nic. Zijeme spis jako spolubydlici a i ti si vice povidaji. On nema potrebu, sdeli mi, co v praci a to je cele. Prijdu si dost sama, nepochopena a vzdy - uz potreti jsem skloula k psani a stykani se s jinymi muzi. Nikdy neslo o fyzicky kontakt - sex....jen jsem proste potrebovala citit lasku, o kterou jsem muze prosila, rikala mu, ze se citim citove moc prazdna a on se mi "vysmival", jakoze co po nem chci...Vyresil to tim, ze se mi naboural na socialni site, do mailu a tam zjistil sve. - otázka upravena poradcem

Jsme spolu s manzelem 11 rokem, ja 32, on 37. Manzel je spise introvert, nedavajici moc city najevo, v nicem nevidi problem a ani jej nechce resit. Ja extrovert, podle nej mam porad nejake problemy. Posledni dobou dost caste hadky. Po narozeni dcerky 4 roky jsme se dost odcizili, on se odstehoval do jineho pokoje a my s dcerkou zustaly v jine mistnosti. Manzel je dost pracovity, spoustu casu venuje praci na zahrade, do prace a najede si i cas sam pro sebe - ten mu neberu, ale ocekavam, ze se bude venovat i mne jako zene - obcas me nekam vezme, budeme travit cas jako rodina...

Dobrý den,potřebuji radu,jsem už z toho vyčerpaná...s přítelem se snažíme o miminko(nadsadil to 1.,že by se mnou chtěl miminko)..snažíme se už půl roku a stále nic,což se na jednu stranu nedivím..Na začátku vztahu vše fungovalo víc,než dobře,sex chtěl denně..teď poslední 3/4 roku to je tak,že mně to strašně chybí..sexy prádlo nezabírá,svádění nezabírá,pořád se jen vymlouvá,že je unavený,nebo se mu nechce.Pro mě je 2x měsíčně v mých 24letech vážně dost málo,navíc jsme spolu ani ne 2 roky..nevím,co se to s ním stalo,vím,že jinou nemá,ale proč se mnou nechce spát?Svěřil se mi,že se mu po ránu dost často nepostaví,dokonce když už dojde k sexu,před zasunutím mu zvadne,nebo se nepostaví vůbec..Snažím se na něj netlačit,ale když už to trvá 3.týden bez sexu,hned vybuchnu a pohádáme se kvůli tomu.O doktorovi nechce ani slyšet a já nevím co mám dělat,aby byl sex alespoň z části tak,jako dřív.Strašně mě to trápí,cítím se být nechtěná.Nebo snad nechce dítě?Vždyť on sám mě prosil,abychom měli mimi.

Dobrý den, přítelkyni začala pracovat v nové praci. Nový kolektiv, nové zkušenosti a náš vztah během 2 týdnu je podle ni konečný. Přesně před 14 dny jsme se zasnobili (ona to strašně chtěla a možná to nečekala, ze to opravdu udělám). Mám pocit, ze teď když mám hodně práce jsme se málo vidali. Jsme spolu 2 roky a hned jsme spolu začali bydlet. Proběhla rekonstrukce bytu a vše bylo krásné. Jasné, byly mouchy, ale to je asi v každém vztahu. Když jsem se ji ptal proč, nedokázal odpovědět, ptal jsem se jestli v tom je jiný chlap (a já ho znám), tak mi neřekla ne. Možná je to tím, že jsem na sebe neměli čas, ale podle me toho ten chlap jen využil a úplně ji tlačí jinam. Plánovali jsme budoucnost, rodinu a ona měla mou rodinu raději než svoji a rozumnela si se všema. Nevím co dělat. Na jednu stranu mi řekla, že pro ni je to ukončené, ale hned mi řekne, ze si mysli, ze se asi nic nezmění, když to budeme probírat. Me se proste nechce ukončit vztah jen tak. Mám bojovat dále? Děkuji Vám mnoho.

Dobrý den,
cca před 8 měsíci jsem si našla prvního "opravdového přítele", byli jsme dlouholetí kamarádi a najednou jsme se dali dohromady, bohužel moje rodina (mamka, babička, děda) přítele moc dobře nesnášejí, vždy je v místnosti taková napnutá atmosféra a u obou žen je vidět přetvařování, že to tolerují jen kvůli mě, ale například když jsme sami, tak mi neustále podsouvají jeho špatnosti. Bohužel ačkoliv já přítele miluji, začínám mít strach, že to bude náš konec, on s mojí rodinou nechce trávit skoro žádný čas, má žaludeční nevolnosti atd.. Můžete mi prosím poradit co s tím? - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
v dosavadních vztazích jsem vždy řešila následující problém: vzrušení se u mě dostavilo celkem bez problémů, ale chuť na sex jsem mívala zřídkakdy. Ani masturbace mě nelákala - zkoušela jsem ji jen párkrát a kýžené potěšení mi nikdy nepřinesla.
V sexu jsem často bojovala s pocitem, že je to jen nízká potřeba, která bohužel patří ke spokojenému vztahu. Průnik byl pro mě takřka vždy bolestivý a následný akt jsem si nebyla schopná užít. Často jsem si přála, aby už bylo po všem, někdy jsem to nevydržela a musela partnera požádat, aby přestal. Na vině byla buďto bolest, nebo znechucení. Došlo to tak daleko, že se mi nyní příčí jakákoli intimní aktivita. Dle gynekoložky jsem zdravotně v pořádku.
Nevíte, co by mohlo být špatně? Děkuji za odpověď.

Prosím o radu, jak řesit naši partnerskou krizi. Po pár měsících vztahu jsem začala pozorovat partnerovu nedůvěru. Časté žárlivé scény maskované láskou a strachem, neustálé vyžadování 100% pozornosti, nadměrné opakování, jak moc mě miluje a nátlak, abych sama své city projevovala slovy, činy, v soukromí i na veřejnosti. Jiné ženy by třeba byly rády za takové projevy lásky, mne to ale občas otravuje. Jsou situace, kdy mi to nepřijde přirozené a spíš si tím přítel chce stále jen o něčem ujišťovat. Pokud máme nějaký konflikt, tak jej řeší agresí, řve, je surový, sprostý, ničí věci, nebo si aspoň do něčeho třískne. Také nemá klapku v pití, jeho teorie je, že pitím se odreaguje. Tím se však jeho agrese stupňuje. Ráda bych mu pomohla. Má nízké sebevědomí, asi si z minulosti nese nějaké nevyřešené křivdy, díky kterým je tak nedůvěřivý a brání se útokem. Poraďte mi prosím, jak s ním hovořit, aby přistoupil na odbornou pomoc, pokud se správně domnívám, že ji potřebuje. Děkuji H.

Dobrý den, paní doktorko. Potřebovala bych radu. Mám 7 letou dceru, otec dcerky bohužel nebyl ukázkovým vzorem a dnes jsem ráda, že od nás odešel. Momentálně jsem již 4 roky s ženatým mužem, nikdy bych nevěřila, že se budeme tolik milovat. Přítel je vcelku vysoce postaveným mužem v jedné firmě, kde mě a dceru všichni zaměstnanci znají, jezdíme na společné výlety a firemní akce, kam manželku nikdy nevzal. Spí u nás celkem často, jezdíme k mé rodině společně, chodíme hodně do společnosti a vlastně vše děláme společně a je nám spolu moc dobře. Přítel má 18 letého syna, manželka o nás asi neví, i když si myslím, že něco tušit musí. Když jsem se zeptala, proč ve vztahu zůstává, odpověděl pouze, že již jsou řadu let jako spolubydlící a že s ní je z vděčnosti...nějak tomu nerozumím. Nikoho jiného zatím nehledám, ale také nevím jestli takovýto vztah může mít nějakou budoucnost

Dobrý den 13.6.my zemřel partner byly jsme spolu 15 let,jsem stále doma nemohu jít mezi lidi,prášky ale nechci jíst potřebuji nějaký start k novému životu,ale jen spím a i když jsem se snažil nejde to,do toho okolo mě jen samé vánoce to mě moc na psychice nepomáhá prosím o radu děkuji.

Dobrý den,

je mi 36 let, s manželem máme 4 děti, nejmladší má dva roky. Nedávno mi přiznal, že přes dva roky měl vážný vztah s o deset let mladší milenkou. To znamená, že mě začal podváděl, když jsem byla těhotná. Předtím už nám to dlouho nefungovalo. Několikrát jsme se bavili o rozvodu, ale máme spolu hypotéku a manžel dost visí na dětech. Naposledy s milenkou byl jen pár dní před jejich rozchodem. Řekl mi, že se chce víc podílet na péči o děti, přes týden s námi obvykle nebyl, jen o víkendech, přespával u své rodiny většinou. Řekl mi o koho jde, že s ní chtěl žít, už spolu chystali byt, ale nakonec ho potřebovala jeho rodina, prý spolu mluvili i o dětech. Tušila jsem, že někoho měl, ale ne že tak dlouho a až do teď. Cítím se ponížená, bolí to. Nevím, co mám dělat.

Dobrý den, loni jsem s manželem měla krizi, kterou jsem vyřešil bohužel rozvodem. Nadále jsme fungovali plně jako rodina i mezi námi po sexuální stránce. Letos na podzim se exmanžel zamiloval do mé kamáradky, která je vdana a má tři děti s dvou manželství.Přesto si s ním začala, protože sama měla krizi v manželství. Děti nic netuší. Sice mluví o ukončení a že ke mně již nic necítí, ale na durhou stranu mi několkrát řekl, že ve své podstatě mě stále miluje, má mě rád moc. Myslí si, že to dětem můžeme oznamit, jako kdyz koupime rohlíky v obchodu. Přijde mi, že momentálně nad nimi vůbec přemýšlí. I o nás často mluví furt dohromady. Svého muže miluji a rodina mi je nadevše. Je nějaká šance, že se vzpamatuje a uvědomí si rodinu a vrátí se k nám?

Dobrý den ,před pár dny mě zemřel náhle manžel. bylo mu jen 42 let , mám pocit vinny že jsem mu nepomohla měl infarkt a mohla jsem ho zachránit. Ta bolest je strašná , mám doma jen dceru 17 let která mě sice drží ale mám strach i oni . Syn je v psychiatrické léčebně (schyzofrenie) S manželem jsme pracovali v jedné firmě . Nevím kdy se tam vrátím ,všude ho vidím a cítím .Ale potřebujem peníze , máme hypotéku. Co mám dělat prosím , kdy to přestane tak strašně bolet ? Potkáme se ještě ? Nevím jak dál .díky za odpoved

Dobrý den. Moc ráda bych se s Vámi poradila. Ráda bych věděla, jak se zbavit toho, že se vždycky "navážu" na nějakého člověka, kterého obdivuju, mám strašně ráda a moc toužím po přátelství nebo lásce z jeho strany, ale nikdy bych to tomu člověku neřekla, takže jen tiše trpím. Jsem strašně smutná, stýská se mi, toužím po tom být s tím daným člověkem. Tento problém mám od dětství. Jsem ale už dospělá, docela osamělá, dá se říct. Teď se mi stává už i to, že daného člověka sleduju na netu a. t. d. Nevím, proč moje city jsou vždycky tak silné. Lidé se mění ale ne rychle, jsem v tom docela "věrná". Nechci je ale nijak obtěžovat. Jsem snad psychopat? Strašně se bojím, že jo. Doufám, že mi mou obavu nepotvrdíte... Děkuju. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko. Rozvedla jsem se a se svou nyní tříletou dcerou bydlím u svého otce. Byt je poměrně velký, takže s dcerou máme pokoj, otec má svůj pokoj a pak máme společný obývák a kuchyň. Vše jsem s pomocí kamaráda předělala, tak abychom byli všichni spokojeni. Otec, jelikož je částečně handicapovaný s ničím nepomohl. Píši částečně - jsou věci, které dělat mohl ale zkrátka řekne, že na to nestačí a je vyřešeno. Raději sedí a vzdychá. Samozřejmě chápu, je mu 70, ale už pomalu ani neuvaří kávu, neuklidí po sobě drobky na stole, zkrátka snad už nic. S dcerou si nepostaví ani puzzle,vůbec si s ní nehraje a je uražený, že s ním pak dcera s brekem odmítá počkat doma 5 min, když potřebuji např. do lékárny. Můj bratr mi toto vyčetl a když jsem mu řekla, proč s ním nechce být, řekl mi, že jsem do ní zahleděná.Prosím,řekněte mi svůj názor.Už jsem ze všeho urvaná,otec s ničím nepomůže a jen mi vzdycháním a litováním se strašně leze na nervy.Bydlet jinde nemůžu,nemáme dost peněz.Děkuji

Dobry den, jsme spolu s manzelem 11 let, mame temer ctyrletou dcerku. Mne je 32 a manzelovi 37 let.
Nas vztah byl vzdy kolisavy, a to z duvodu nasich odlisnych osobnosti a povah (asi). Ja si predstavuji, ze by manzel mel travit vice casu s nami, venovat se mne jako manzelce (jsem hodne citlivy clovek, ktery potrebuje citit lasku, bohuzl ji malokdy daval najevo a ja se citila dost citove prazdna.), dceri... Vse jsem mu rekla, on neni moc resici, komunikativni clovek a v nicem problem nevidi. Vetsinu casu venuje bud praci na zahrade nbeo do prace a na nas mu nejak nezbyva cast. Jakakoli rodina akce je pro nej problem a dava to dost najevo svoji naladou). V teto chvili vzdy tedy selzu ja, zacnu si psat a stykat se s jinymi muzi (ale bez fyzickeho kontaktu -sexu). Stalo se mi to uz 3x, nyni chce manzel rozvod. Ja vim, ze ho miluju a ze tohle moje selhani spociva predevsim v nepochopeni, nekominkaci a nereseni problemu, malo citu a pozornosti z jeho strany. Vim, ze chci zustat s nim, nechci vzit dceri tatu a ani ja o nej nechci prijit, verim. Manzel rika, ze vzdycky bude otcem nasi dceri, ale ja nechci rozbit rodinu a vzit ji fyzickou pritomnost otce, protoze mi rekl, ze mi dcerku nevezme a nebude se o ni soudit, at to nechame na domluve nas dvou...ale vim, ze dcerce to hodne ublizi, otazky typu. Proc uz nebydlime tam, kde jsem bydleli (my bysme byly ty, ktere bysme odesly, protoze ted zijeme v byte dvougeneracniho domku manzelovych rodicu), kde je tata....
Vubec nevim, co mam delat. prijde mi, ze nikdy problem neresil, pak mi jen zacal chodit do moji posty jen aby neco nasel..... a ono kdyz se vam manzel nevenoval, nemluvil s vama, nedaval najevo lasku, neobjal....vzdy nasel a ted chce rozvod... nikdy zadny kompromisy, co rekl, tak to bude a ted mam opravdu strach, protoze uz nekolikrat to porad opakuje a stoji si jen za svym....Vubec nevim jak dal:(
jen jeste dodam, nekolikrat jsem chtela i do poradny, on nechtel, ze nepotrebuje....Pritom staci tak malo a chci toho tak malo.... (aby se mnou mluvil, resil problemy a venoval se nam s dcerkou a mne samotne..... Sam pro sebe ma casu hodne, ten mu nechavam a nemam s tim problem. Konicky bohuzel stejne nemame...on vicemene bez zajmu a ja mam spoustu zajmu....ktere bych samozrejme chtela, aby obcas delal se mnou - cas od casu.....na dovoleny nejezdime, vylety mu prijdou hrozny opruz a i kdyz jede, dava mi to dost najevo ve sve nalade:( Vazne uz nevim, jak dal...ted momentalne bych chtela jeho odpustetni,a el on je pravdepodobne rozhodnuty

Jednou jsem se snažila říct, že ji nechci nahrazovat parnera (protože se vždycky ráda nechávala vydržovat muži), kamarádku, že chci mít i svuj zivot. Má práce je casove narocná a tak volny cas je pro me vzácný. Chci ho trávit konicky a spolecne s partnerem - ne zivot ve trech s ní. Dospelo to do takové fze ze se ji bojime říct, že jsme byli někde na vylete, protože spustí scenu - jakot ze jsme ji nevzali. Copak nemáme právo si vyrazit i bez ní?
Co s tím? Jak na to? Já nevím co jemu říct, on by se pro ni rozkrajel - ale nemá to žádný efekt a ona si toho ani neváží. A me to ubíjí. Jak hlavně jeho zneužívá a že on neumí vymezit nějaké hranice, že jemu to nevadí :-(

Dobrý den,
nevím si už opravdu rady. Mamka od mého partnera prodělala rakovinu. Od té doby se vše změnilo. Nemá partnera, má jen 3 děti a bydlí sama. Jediný můj partner kolem ní lítá. Ona nás citově vydírá, je hypochondr, pro mě vysavač energie, nezodpovědný člověk a někdy opravdu žasnu čím vším dokáže překvapit.
Nemoc má úspěšně za sebou, ale ona se tak necítí. Vyhazuje spoustu peněz za homeopatika (to už několik let, ale ted diky rakovině více), takze se dostala do dluhu. Můj partner ji ted pujcil 20 000kc (myslím si, že mu to ani nevrátí).
Porad k ni jezdime - navstevy 2x tydne jsou malo (jinak jsou pak vycitky, ze ji nemame radi, ze se za ni ani nestavime). Telefonuje alespon 3x denne - porad to same dokola, ze ma urcite rakovinu, ze ji ozarili malo.
Já už to nedávám, vysává z nás energii. Partner si maminku hájí - já to chápu - rodinu si nevybereme a k partnerovi patří. Ale co já? Mám mlčet, přihlížet, tolerovat to?

Dobrý den, nevadí že bude z práce? Nastoupila jsem na nové místo, šéf si mě vybral mimo výběrové řízení na základě doporučení. Měla bych mít radost, jenže po pár týdnech se v jeho přítomnosti cítím nedobře (neumím to popsat, cítím takové napětí) - on v minulosti v předchozích zaměstnáních měl milenky, trochu se bojím, že bych měla hrát tuto roli. Navíc - kolegové nedodržují pracovní předpisy, a to jak ty nové (o některých snad ani nevědí), tak i ty staré. Šéf o tom ví, ale dělá, že nic. A já jsem jak v želízkách - když ty předpisy obejdu, bude průšvih, když je chci dodržovat, dotýká se to určitého pohodlí těch kolegů (i nepřímo podřízených), oni se vztekají a chodí na mne otevřeně šéfovi žalovat. V pár diskuzích dal najevo, že věří jim, ne mně. Prostě chce mít klid a nechce to řešit. Vůbec nevím, jak to řešit, za práci jsem moc ráda, s šéfem mít poměr nechci a chci dodržovat předpisy, protože může chodit interní kontrola a bude průšvih. Když na to poukazuju, tak mi říkají, že žádná kontrola nepřijde (není pravda), na argumenty nikdo neslyší a navíc mě začali šikanovat - hledají sebemenší chybu - nejhorší je, když se věci řeší telefonem, to lze snadno otočit. začala jsem všechno řešit maily a zase mám od šéfa příkaz nepsat vše do mailů. Už někdy nevím. Děkuji.