Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny

Na otázky odpovídá

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy
Méně témat Více témat

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

zavřít

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

krize vztahu
Dobrý den, jsme spolu s přítelem 5 let, mě je 22 a jemu je 24 let, nedávno mě a své rodině oznámil mi, že si mě chce vzít a chce mě požádat o ruku, ale v poslední době se hodně změnil. Sehnal novou práci - řidič, dobře placený a nové kamarády, takové úchylné tupce dá-li se to tak nazvat. Pořád si s nimi píše i když je doma o kamionech, cestách a o blbostech, ale skoro neustále má telefon a píše nebo volá což je příčinou našich hádek, ted dokonce vymysleli, že jim přítel řekl že spal s jinou holkou aby přišli na to, kdo mezi nima roznáší pomluvy ale me se to prostě nelíbí a vybouchla jsem i když mi řekl jak to je. Taky spolu ze srandy neustále koukali na porno což jsem našla a taky jsem ječela říkal že si brali jeho telefon oni a ze srandy si to pouštěli sice už to nedela ale me to proste ranilo jak se tak zmenil nikdy takový nebyl. Byl pozorny a venoval se mi ted zije jen praci a ja vydelavam mene tak po hadce vyhrozuje stehovanim, neutahla by jsem byt a asi je si vedom.
Samantha 1\2
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
navazuji na Petronelu, mám pro to úplné pochopení, také se bojím těhotenství, od 30 mě s tím všichni straší jak jsem stará. Ted je mi 35 let a okolí bije na poplach. Přitom jsem jen chtěla poznat sebe, svět a partnera. Ze všech stran cítím nepochopení.Člověk se v nadměrném množství informací ztrácí. Přitom jsou prý země např. Itálie, kde ženy běžně rodí dítě později. Člověk je už úplně zblblej v dnešní přeinformované společnosti
Alena pro Petronela
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den, asi začnu tím, že mi je 16 let. Mám už nějakou dobu partnera, kterému je 38 let, ale na svůj věk vůbec nevypadá, každý by řekl, že je mladší, jak vzhledem, tak i trochu povahou. Je nám spolu dobře. Rozumíme si jako kdyby mezi námi žádný výrazný věkový rozdíl nebyl. Cítím se v bezpečí a plně mu důvěřuji. Před ním jsem měla svého prvního přítele, který byl o dost mladší než ten současný, ale s ním jsem se tak dobře necítila. Jenomže mě trochu děsí ten větší věkový rozdíl. A tak se Vás chci zeptat jestli má vztah nějakou budoucnost. Předem děkuji za odpověď.
Štěpánka
problémy v komunikaci
Se změnou jeho životního stylu souvisí i moje podezření na jinou ženu. Samozřejmě nemám jistotu (což mě dost ničí, mám radši nepříjemnou pravdu než lhaní a mlžení). Ale vše tomu nasvědčuje. Mimo jiné je stále pryč večer - tolik nově nabytých kamarádů, se kterými musí do hospody, neměl za celý dosavadní život. Je věčně na telefonu, na kterém schovává konverzace v messengeru, když náhodou projdu kolem. Fyzicky se mě nedotkl už 4 měsíce, nemyslím tím jen sex, ale jakýkoliv fyzický kontakt, třeba při míjení se ve dveřích :)
Celou dobu si říkám, že to vydržím, že to je prostě jen nějaké přechodné období, krize, ale začíná se to dotýkat dětí, které s ním ani nechtějí být, stežují si, že na ně křičí. A celá ta nejistota, když nevíte na čem jste a ten druhý s Vámi prostě nemluví, je hrozná.
Já bych vlastně i chtěla, aby třeba někoho měl a řekl to. Můžu se tak od toho odpíchnout a řešit. Takhle nemůžu nic.
Hannah - 2.část
problémy v komunikaci
Dobrý den,
potřebovala bych poradit, jak komunikovat s človek, který s Vám mluvit nechce. Já i manžel máme 41 let, v manželství jsme 10 let. Máme 2 malé děti (6 a 8 let). Manžel po 18 letech změnil v létě zaměstnání a tato změna změnila i jeho. Já se to snažím chápat, ale začíná to být nad mé síly. Změnil celý svůj životní styl, nejí, co uvařím, chodí každý den posilovny. kupuje si nové drahé oblečení a přestal se úplně zajímat o rodinu (možná částečně o děti, o mě úplně). Za celý den si řekneme tak 3 věty: Ahoj. Jdu cvičit. Dobrou noc. Sám od sebe nikdy konverzaci nezačne. Všechny rady, které jsem kde vyčetla jako: mluvit v klidu, ve správném načasování, nekritizovat, dávat prostor k vyjádření... prostě nefungují, pokud ten druhý jen pokrčí rameny, nasadí sluchátka a kouká do počítače. Vážně nevím, jak s tím pohnout.
Hannah - 1.část
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
ráda bych znala Váš názor na mou situaci. Mám přítele 4 roky, se kterým jsme se dohodli, že u mne bude polovinu měsíce (dvakrát,občas 3x v týdnu) a že bude na nájem přispívat 2500,-. Žiji v nově zrekonstruovaném domě, nejsou potřebné žádné investice, pokud něco zhodnocuji(obložení schodiště kobercem, vybavení druhé koupelny) vždy ze svých peněz. Mám dvě děti pět a sedm let. Připadalo mi vhodné, aby partner přispíval na nájem,však to taky, byť půlku měsíce užívá. V tom je i spotřeba energií,peru taky povlečení a ručníky a ponožky, které u mne zanechá. Partner má ale s touto částkou a občasným nákupem pečiva, problém. Začaly tím neskutečné dohady. Má pocit, že po něm chci hodně. Ale on si ke mne jezdí luxovat své auto, uskladnil v garáži své kolo. Nevím co dělat. Podotýkám, že má ještě svůj byt,kde platí pronájem má 2 velké děti z manželství, ale nyní si koupil nové auto za 500tis. Nevím jak dál. Nevidím budoucnost. Co se týká koníčků, velmi si rozumíme....Ale....
Jana S.
hledání sebe sama
Nyní mám přítele, se kterým jsem konečně šťastná, chová se ke mně tak, jak si myslím, že si každá žena zaslouží, a rozumíme si. Jediný "problém" vidím já osobně v tom, že je skoro o 10 let mladší. Vím, že na věku dnes moc nezáleží, a on opravdu působí vyspěle. Promluvili jsme si a zdá se, že je to hodný kluk (chlap), co chce to samé co já (rodinu a zázemí). Někdy za pár měsíců plánujeme sestěhování. Radost mi ovšem kazí myšlenky na to, jak mi tikají "biologické hodiny" a že třeba nebude chtít dítě tak "rychle" (párkrát jsem mu naznačila, že já mám bohužel už jen tak cca 5 let), taky se obávám zdravotních komplikací, že to prostě u mě vzhledem k vyššímu věku nepůjde. :/ (To nemám nijak podložené, jsem prostě samý strach). Už teď přemýšlím o tom, že pokud by přítel dítě, potažmo nejdříve svatbu nechtěl, tak se prostě budu muset cca za 2 roky zase sbalit a jít dál. Nechci skončit jako "stará panna" a bezdětná. :/ Sama se na sebe zlobím, že si život vůbec neužívám, ale co mám dělat? Děkuji - otázka upravena poradcem
Zuzana 2.
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, bohužel nevím, kam tento dotaz zařadit. Je mi 35 let (brzo 36) a poslední dobou mě dost trápí, že ještě nemám rodinu a děti. Byla jsem sice už vdaná, v tom vztahu skoro 11 let, ale bývalý manžel byl cizinec, který u nás dlouho studoval (medicínu) a tak jsme početí rodiny odkládali na dobu, až dostuduje. Když se to konečně po letech povedlo, šel náš vztah tzv. do háje. Poté jsem měla několik neperspektivních párměsíčních známostí, které nikam nevedly (já to vždy brala vážně, bohužel ne dotyční, ale dnes vím, že to prostě nebyli partneři pro mě a štěstí bych s nimi asi nedošla). Jsem ve věku, kdy téměř všechny mé kamarádky a příbuzné mají děti a já se cítím jaksi "opožděná", zbytečná. Nemám ani nějakou kariéru, hodně peněz, přijde mi, že jsem v životě nic moc nedokázala. :/ Nemám čím "oslnit", abych tak řekla. Nechci, aby to vypadalo, že chci dítě jen proto, aby na mě bylo takříkajíc něco "zajímavého"...to tak není. Opravdu bych ho chtěla sama za sebe. - otázka upravena poradcem
Zuzana 1.
problémy v sexu
Dobrý den,
s manželem jsme spolu tři roky, z toho od března manželé a od té doby spolu i bydlíme, teď máme tříměsíční miminko. Mě je 28 manželovi 30. V sexu jsme nikdy problémy neměli, teď s narozením dítěte je v této oblasti dle mého názoru problém velký. Od porodu jsme spolu spali jen jednou, přitom až téměř do konce těhotenství jsme měli sex minimálně dvakrát do týdne. Začínám mít obavy zda jsem ještě pro manžela atraktivní, protože mi ještě zbylo par kil navíc. Napadlo mě také zda v tom nemůže hrát roli, že byl manžel přítomen u porodu. Na druhou stranu ten jeden sex hned po šestinedělí proběhl uplně normálně, myslela jsem že prostě zase normálně naběhneme do sexuálního života. Manžel se vymlouvá že je unavený, protože ho dítě v noci budí. Teď už ale často spí i celou noc a ani předtím nijak nebrečelo, spíš mě budila nalitá prsa než že by se dítě ozývalo hlady, proto mi to příjde jako výmluva, on k němu přece ani nevstává. Co si o tom myslíte? Už mě nebaví ho pořád přemlouvat.
Aneta
smrt blízkého člověka
dobry vecer pani doktorko a Vam Vsem,je to uz osm mesicu,co nam zemrela dcera,je mi to tak lito,nemuzu se s tym smirit,porad na ni myslim,psal jsem Vam jiz dvakrat,radila jste mi,abych se poradil s psychyatrem,ale nechal jsem to jen na sobe,veril jsem sam sobe, ze to nejak zvladnu,budu mit dostatek sil,nejde to prekonat,laska k dceri je moc silna,ted uz je pozde,jen vzpominky na ni zustaly,vim ze nejsem sam co ma takove trauma,zarmutek,potreboval bych k sobe nekoho,abychom se navzajem vyplakali a vyzpovidali v to nestesti,zatim jsem nikoho k sobe nenasel,verim tomu ze se nekdo najde,bude se mnou vse zdilet.....,taky s dcerou porad mluvim,vim ze me posloucha,je u me,je tomu rada,vim, ze se jednou spolu znovu setkame v jinem svete,take chci rici Vam Vsem co Vas potkala podobne jak me,takova bolest, utrpeni,verte tomu,ze Vasi blizci,kteri Vas opustili jsou porad s Vami, naslouchaji Vam...,budou Vanoce nase nejkrasnejsi svatky, tak si na ne zavzpominejte,budou tomu radi ...
radomir
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
mám prosbu o radu jak se zachovat.
Jsem vdaná 28 let, děti máme dospělé. Protože manžel pracuje na směny, využil volného pokoje syna a odstěhoval ke tam.¨
Tedy myslím,že to původně bylo kvůli těm šichtám.
Asi rok jsme normálně fungovali, po roce jsme se začali odcizovat, hádali jsme se kvůli maličkostem. V červnu jsme jeli na dovolenou, tam jsme se sblžili a bylo to moc hezké.
Po návratu domů po čase byl zase vše při starém. V září mi manžel sdělil, že si chce jít svou cestou.Našel si byt, ale neodstěhoval se tam. Fungovali jsme jao kamarádi, řešili společně věci kolem domu, domácnosti. Jeli na nákup.
Pro mne to bylo velmi vyčerpavající a často jsem chtěla od manžela vysvětlení a snažila jsem se vysvětlit, že bych ráda vše napravila, že jsem si neuvědomovala do čeho se řítíme. Vždy mi odpověděl, že by to už nemělo cenu, že jsem celý život v něm viděla jen toho špatného a že není co napravit. Ale stále zůstávat doma.
Po mé hyst. scene odešel. Co ted?
Jana
problémy v sexu
Dobry den, s manzelem si spolu rozumime, ale mame problemy v sexu. Vytyka mi, ze jsem uzavrena a ze jsem se po narozeni ditete(4 roky), zmenila, nejsem naruziva, je to stereotyp, a odmitam nektere sexualni polohy. Muz chodi na stranky swingers a nechape proc to odmitam, kdyz jine zeny si to uzivaji. Me to nelaka, i kdyz nekolikrat jsem s nim ve swingers klubu byla, sledujeme tam jine pary a pridame se vedle nich (k vymene partneru me nenuti). Kazdopadne kdyz nevyrazime pravidelne, je u nas napeti a stale resime muj lhostejny pristup k sexu. Je pravda, ze me sex moc nezajima a sama uz temer iniciativu nevyvijim. Do klubu s manzelem jdu opravdu z nutnosti. Nudi me to tam a nebavi. Jak najit rovnovahu? Chci aby byl manzel spokojeny, ale na druhou stranu swingers provozovat nechci. On si mysli, ze jsem v tomto nenormalni. Mame navstivit sexuologa? Napjatych momentu a vycitek je cim dal vic a samozrejme to ma vliv i na nasi komunikaci a citim, ze se pomalu od sebe vzdalujeme. Dekuji
Darja
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den, jsme s přítelem 1,5 roku,nemáme žádné společné zájmy, nejí to, co já uvařím, protože já držím zdravou stravu,on má rád fast food, nemáme ani společné sporty.Proto přemýšlím, jestli má cenu budovat budoucnost s někým, se kterým nemám nic společného.Před přítelem se mi líbil jeden bývalý kolega z práce,měl holku, takže jsem respektovala jejich vztah(už nemá, rozešli se, teď je sám, píšeme si tajně každý den). Zjistili jsme,že máme toho hodně společného-zájmy, sporty i jídlo. Takže nevím, zda mám být s člověkem, který má toho víc společného jako já, nebo kluk, který nemá se mnou skoro nic společného.Když jsem s nynějším přítelem začala chodit, tak jsem se s ním chtěla/chci rozejít, ale bylo/je mi ho líto, nemá to v životě lehké, říkal, že se ani rozcházet nechce. Snaží se,chce dělat kompromisy, roli tatínka by zvládl asi dobře, udělal by pro mě první poslední, má mě rád takovou jaká jsem. Nechci zase litovat toho, kdyby nebyl bývalý kolega "ten pravý". Díky moc za radu. - otázka upravena poradcem
Anna
partnerský trojúhelník
Dobrý den,mám ženatého přítele,již osm let,před rokem se odstěhoval od rodiny(má dva syny,již dospělé) do pronajatého bytu v paneláku,ale stále se vrací domů na víkendy a kdykoliv jeho rodina potřebuje,má ke své rodině silnou vazbu,ale mě to ubíjí a ničí,nedokážu mu dát prostor k řešení situace...protože to všechno trvá strašně dlouho....a také nechci být za otravnou,vyčítavou ženskou...nejsem naivní,ale věřím,že mě opravdu miluje,ale zároveň nechce ublížit své rodině...a tak ubližuje všem....a já,husa, nemám sílu ho poslat ke všem čertům...ještě dodám,že jeho rodina o mé existenci nemá ani ponětí....poradíte,prosím?...co dělat??
Monika
děti partnerů
Dobrý den,

jsem ve vztahu 12 let, z toho jeden a půl roku jako manželé, můj manžel se mnou vychovává jednoho syna z předchozího vztahu od jeho dva a půl roku. Spolu máme ještě jedno dítě, které letos nastoupilo do první třídy. Manžel mi často vytýká, že se zastávám neustále staršího syna. Podotýkám, že syn je talentovaný na sport, je velice inteligentní, nicméně druhé dítě má problémy ve škole, neustále zlobí, ale manžel na to nereaguje, že prý je malinký, proto zlobí, nevím si s tím rady, Neustále je u nás kvůli tomu doma křik a neustále hádky, Dokonce na třídních schůzkách staršího paní učitelky vychvalovaly a chlap nechápal proč, a když učitelka o mladším řekla, že zlobí, tak byl na ni hrozně naštvaný. děkukji za radu
Katarína Mitanová
nedotažený rozchod
Dobrý den paní doktorko. Mám problém a vůbec nevím co s tím. Měla jsem přítele skoro pět let. Před více jak rokem jsme se rozešli. Ty roky byly těžké. Umřeli mi dva kamarádi. Přítel začal podnikat se svým bratrem a k tomu se zadlužil. Nevyšlo to a on se z toho zhroutil. A aby toho nebylo málo umřel mi dědeček. Oba dva jsme byli citově vyčerpaní. Začali jsme se hádat kvůli maličkostem, ale stále se milovali. Vím, že jsem byla dost citlivá. Rozešli jsme se. Nejdříve mi řekl, že se potřebuje srovnat a vše vyřešit. Takže byla otázka toho, že se k sobě vrátíme. nějaký čas jsme se sházeli poté se to utlo. Nyní před třemi měsíce se opil a volal mi a přijel ke mně jak byl hloupý a jak mu chybím. Vzápětí mi řekl, že mu to takhle vyhovuje ten čas a že by to už nešlo. Ale stále mě kontaktuje. Stále se sem tam scházíme ta vášeň a chemie tam stále je, ale řekl mi, že už to v hlavě nebude mít nikdy v pořádku, a já na něj stále myslím. A mám ho ráda. Nevím co s tím.
Majda
nejistota ve vztahu
dobry den paní doktorko,prosím o radu.po 30 letech se mi ozval clověk s kterým jsem krátce chodila.on byl na vejšce,mel to v sobe srovnané,věděl co chce,byl spolecensky a já cerstve v novém zaměstnání a ja ticha nespolecenska dušicka.rozešel se se mnou s tím,že jsme každý jiný.dva roky nato se ozenil a s manželkou je dodnes.ted jsme si zacali psat po socialnich sitich.a ja si říkam proc se mi najednou zacina ozyvat?proc zrovna me?co za tím je?protože to psaní je takové,že ho zajímá muj život.jestli s nekym jsem.takovy to vseobecny psani ho nebavi.trochu jsem zjistila,že tam bude manželská krize.nechci být terapeutkou,převoznicí-už jsem to jednou v životě zažila.pak se dotycny otrepal z krize a me poslal do haje zeleneho.dokonce mě výhledově pozval na kafe.mám z toho zvláštní pocit a vůbec se mi nechce.mám dost svych starostí ,nato ,abych dělala vrbu někomu jinému-což jsem mu napsala na což on se na měsíc odmlcel,a pak zacal znova psat.mám si s ním psát?a mám s ním jít na kafe?jak si to mam cele v sobě přebrat?děkuji a přeji hezké Vánoce Věra
Věra
bývalí partneři
Dobry den,nevim co uz si mam myslet a je mi hrozne moc neprijemne par veci.Jedn se o partnerovou byvalou pritelkyni,maji spolu sestiletou dceru se my mame spolu ted prave miminko.Kdyz je u nas jeho dcera je jak vymeneny,kolem ni vi jake ma povinosti a u maleho to ani poradne nevi a nema taky zajem.Jeho byvala partnerka mu kazdy den vypisuje sms,jsou to sms ohledne male a nebo jak neco potrebuje,nezdalo by se mi to divne,kdyby to bylo v poradku,ale uz jak jsem byla tehotna tak jsem byla na vse sama a pritel neustale pomahal byvale a me ve vsem nechal a deje se to porad.Hodnekrat se stalo,ze nase plany mohly jit do haje,bo bejvalka neco potrebovala a muj pritel byl hned k dispozici.Jeho bejvalka je i hodne porad v jeho rodine,u jeho mamky je porad a spini me pomluvami,pritel si me ani nezastane a ani ji neumi rict,ze neni v poradku aby tak casto navstevovala jeho mamku,kdyby to bylo obcas nereknu,ale je to skoro kazdy den.Citim se jak naky vetrelec a na vic a to bych citit nemela.
Linda
otázky početí, těhotenství
Nevím,zda to způsobují informace o všech možných rizicích těhotenství v tomto věku,zda je to i obava z nepochopení mých blízkých a samozřejmě obava, jak bych to všechno zvládla fyzicky i psychicky.Nějak si to teď vůbec neumím představit,ale zároveň si neumím představit,že by moje rozhodnutí proti těhotenství ohrozilo můj vztah.Svého přítele miluji natolik,že bych snad zvažovala i rozchod,aby si mohl najít někoho mladšího adekvátně k jeho věku a mít děti bez problémů.Ale představa je to pro mě upřímně hrozná.Nevím, jak se s těmito všemi pocity srovnat.Jsem většinou velký optimista a věřím vždy v to dobré,ale momentálně to nějak nedokážu nastartovat i v tomto ohledu, abych se mohla odvážně pustit do snažení o dítě.Asi kdyby mi bylo aspoň o pár let míň...dokážete mi prosím nějak poradit či povzbudit?Děkuji moc.
Petronela2
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,paní doktorko je mi 40 let jsem bezdětná a teprve před cca 3 lety jsem našla opravdu skvělého partnera,který je ale o 7 let mladší.Náš vztah je harmonický a moc si užívám,že jsem v životě konečně šťastná.Po celou dobu říkala,že bych s ním chtěla mít dítě,ale nechtěla jsem ho resp. nás do ničeho tlačit,jsem povahou možná až moc rozvážný člověk a tak se stalo, že téma dítě přišlo až teď.Přítel mi navrhl,že vysadíme antikoncepci.Nejdřív mě to nadchlo, pak ale hned obrovsky vyděsilo.Sdělila jsem mu své obavy a domluvili jsme se,že se zeptám paní doktorky na gynekologii,jaký má na to názor.Ta řekla, že nemáme váhat a hned s tím začít.Nejdřív mě to uklidnilo,ale vzápětí přišel zase ten hrozný strach.Ze všeho,co je s tím spojené a nejvíc z toho,že když dítě nebude,můžu přijít o skvělého partnera. Momentální myšlenka na těhotenství ve mě vyvolává hrozný strach a z toho,jak jsem si to přála,je najednou úplný opak.Pokračování v druhé části...
Petronela1
Načíst další

Termíny

Střední školy

Předplatné časopisů

Recepty

Zaměstnání

Roman Paulus

Nepřehlédněte