Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,

chtěla jsem se zeptat jak se vyrovnat s nevěrou? Měli jsme podle mě pěkný vztah ale začal mě podvádět, já jsem mu odpustila a přesto všechno se s ní pořád vídal a nedokázal od ní ani od mně odejit. Vím, že tento vztah už nemá budoucnost, jen nevím proč se neumím od něho odlepit a vadí mi představa jich dvou.

To musim bejt zoufalec, radit se tu jako chlap... sem ale zoufalej. Čtyry a půl roku žiju s přítelkyní... miloval sem ji, bylo to krásný. Někde cestou to ale ochladlo. Alespoň z mé strany. Jako bych vyhasnul. Chci to skončit, ale nevim jak. Nechci jí ublížit a tak se radši přetvařuju a dělám že je vše ok. A trápim se tak sám a zároveň si říkám jestli jí takhle neubližuju ještě víc. Někdy bych si přál bejt trochu víc necita, bylo by to jednodušší. Jak to podat, tak aby to co nejlépe přešla?

Dobrý den. Prosím o radu jak se oprostit od vztahu. Před cca měsícem se se mnou z ničeho nic rozešla přítelkyně, že prý najednou potřebuje volnost a chce si užívat, protože to v mládí nestihla (brzy v 18 porodila dítě ). Jako hlavní příčinu uvedla právě potřebu si užívat a pak stereotyp ve vztahu. Později z ní vypadlo, že vlastně někoho potkala, ale tvrdila mi že spolu nic neměli, jen že jí s ním dobře. Ale já zjistil, že to není pravda a, že spolu už stihli spát, mám podezření, že již během našeho vztahu a neřekla mi to že prý mi nechtěla ublížit a, že ví že jí to časem přejde, ale já si tím nejsem tak jistý :-( . Navíc mi lhala, že se potkali naprosto náhodně, protože jsem zjistil že v kontaktu jsou již delší dobu cca půl roku. Bydlíme spolu a jí i její dvě děti naprosto miluju, nechci se od ní odstěhovat, ale zároveň vím že tu nemohu ani zůstat, protože mě to naprosto ničí. Chtěl bych vše spravit, ale vím, že i kdyby řekla, že s nim končí a chce být zase jen se mnou, tak už jí nemůžu věřit. Jsem z toho už naprosto na dně. Prosím poraďte mi co mám dělat

Dobrý den ráda bych se s vámi poradila,jsem vdaná,ale s manželem žijeme jen vedle sebe,vůbec si mě nevšímá,nikdy nám to neklapalo ani v sexu,odmítal to se mnou řešit,prý je to pouze můj problém,takže to došlo tak daleko,že k němu už 2 roky nic necítím,nespíme spolu,ani pusu si nedáme.Nyní jsem potkala jednoho muže,zamilovali jsme se do sebe na první pohled a začali spolu chodit,je mi s ním krásně,moc mě přitahuje,rozumíme si,máme podobné zájmy.Bydlí 20 km od nás,je rozvedený a žije dlouho sám.Kvůli utajení se chce scházet jen 2* za měsíc,stejně jako já je z vesnice,rozumně mi to vysvětlil,že to musíme zatím tajit,že mě má moc rád a nechce abych měla problémy,píšeme si každý den SMS,je úplně úžasný..jen já mám problém,že mi strašně moc chybí,že jsem se na něj hodně upnula, protože je úplně jiný než moje minulé vztahy( dívčí,opilci atd) ..nevím jak to mám udělat abych se tolik netrápily..doma fungují pro děti ,v práci taky,ale ten stesk je moc silný a nic mi nepomáhá..poradíte?děkuji

Dobrý den, prosím o radu, jak se zachovat. Dcera se před měsícem rozešla s přítelem, který byl poslední dobou, asi rok, hodně hádavý, odtažitý, nezajímal se o její pocity a většinu volného času trávil s kamarády.
Od rozchodu, kdy se odstěhovala ke mně do bytu, bývalý přítel volá 10x denně jí, mně, mému příteli, neustále na ní čeká před prací, zvoní u nás doma před 6.ráno, nebo večer klidně v 23 hodin. Kasický stalking. On pořád věří, že se k němu vrátí, když on se přeci tak snaží. My už ho ale úplně nesnášíme !! Jsme vynervovaní, nevyspalí, tak se nedá žít, je to teror. Zatím jsme byli na něj slušní ale asi to byla chyba. Mám strach, že když přitvrdíme, aby dceři něco neudělal.

Dobrý den, jsem rok s partnerkou a byl to ten nejkrásnější rok co jsem prožil. Oba jsme zabezpečení máme svoje bydlení auta a materiální věci u nás nejsou problém. Jenže její zajištění neplyne od rodiny, jak mě prezentovala, ale od bývalého partnera. Její bývalý partner byl o 25let starší 5éti letý právník a koupil jí nové auto za půl milionu zaplatil hypotéku, kterou měla na dům atd. Cca 2miliony. Tuto věc mě sdělila, že jí to trápí, že to nevím. Nicméně mě to strašně zaskočilo, protože tohle znám jen s filmů aby se mladá holka nechala vydržovat starým pánem v podstatě za sex. Chtěl bych znát Váš názor. Moc děkuji za odpověď. Přeji pěkný den.
S pozdravem Netolický

Dobrý den. S pratrnerem jsme téměř 13 let. Máme 3,5 letou dceru. Už delší dobu náš vztah nefunguje, akorád si to nějak nechceme přiznat. Minimálně já. Kvůli dceři. S partnerem nemám zájem o intimní styk. Bude to asi tím, že je partner obrovský pesimista, takže se s v jeho blízkosti necítím dobře. Jsem raději v práci. A navíc mi dává stále najevo, že jsem po dítěti přibrala 6 kilo. Cvičit se snažím, jím zdravě, ale nějak se mi nedaří shodit. Stále mi říká co bych měla dělat a jak se změnit, ale on se měnit nechce. Už nevím jak dál. Myslím na to, že ho opustím, ale nechci ublížit dceři, která ho miluje. Donedávna jsem chtěla druhé dítě, ale partner ho nechce, dokud prý nezhubnu.
Děkuji Jana

Píši pokračování ohledně manžela s BDMS praktikami.Jeho přítelkyně to zřejmě chápe,protože je zdravotní sestra.Já jsem na pokraji sil a přemýšlím o rozvodu.Vím,že za mne mé rozhodnutí nikdo neudělá,že musím sama..Mockrát děkuji za Váš názor...Hana

Hezký večer paní doktorko,žiji s manželem 23 let,posledních 5 let bylo soužití celkem chladné,co se týče intimity,tak se dá říct,že jsem s manželem měla sex za 5 let asi 4x.Nechápal jsem proč,nechtěl mi to říci a tak jsem si po nějaké době našla přítele.Můj vztah s přítelem za čas vyprchal a já zůstala s rodinou.Vše jsem tajila a měla své tajemství o kterém se manžel nic nedověděl.Pak jsem náhodně našla v pc fota,kde si manžel vyfotil své propíchané genitálie,bohužel to našly i mé dcery.Problém jsem s ním řešila,ale jeho odpověd´ byla,že každý jsme nějak ujetý.Pochopila jsem,že mezi námi už hezký,romantický sex nemůže nikdy být.Je to asi necelý rok co manžel podstoupil těžkou operaci srdce,zotavil se dobře a já věřila ,že se něco v našem vztahu změní.Bohužel ..změnilo se to,že si v lázních našel milenku.´Já jsem povinna to pochopit a vlastně po 23-letech mu umožnit aby si život užíval naplno.Zjistila jsem ,že jeho už neuspokojí normální sex,ale bohužel krvavé sadomasochistické praktiky

Dobrý den, s přítelem (28, já 25) jsme spolu už 5 a půlroku. Musím uznat že první 4 roky jsme byli dost zamilovaný a i když zde byli problémy s přítelovou matkou zvládala jsem to více méně v pohodě. Bohužel po roce v cizině jsme se vrátili domů a rozhodli se sestěhovat. Oba jsme si našli práci a já doufala že bude vše dokonalé. Avšak už dříve byla tchýně dost závislá na synovi. Jeden čas ji i živil. A ona špatně nese že se odstěhoval. Asi mi to i dává za vinu a chce s námi trápit téměř veškerý čas. Pritel vždy argumentuje, že přece nebude sama doma. Ze ji ma rad a musi se o ni postarat nez se jeho mladsi bratr vrati ze zahranici. Me uz dochazeji sily. Staram se o byt, jezdim za ni a nemam zadny skoro společenský zivot. Pritelovi to nevadi, porad rika ze nechape proc bychim meli chodit ven, kdyz muzeme jet za ni a projit se. Nema skoro zadne kamarady a me ro ubiji. Uz jsme se i malem rozesli. Zacinam koukat uz i jinde. Jsem zoufala.

Dobrý den paní doktorko, je mi 28, příteli 32 let. Jsme spolu 1,5 roku. Přítel je z velmi dobře zabezpečené rodiny, rodiče spolu žijí, před 15ti lety se rozvedli, ale nakonec se k sobě vrátili. Přítel je velmi inteligentní, vzdělaný schopný, vede rodinnou firmu a v kariéře stoupá. Mně stále opakuje jak jsem krásná, šikovná, mám skvělou práci, já se o něj starám jak umím, vařím, dělám vše.. Kupuje mi dárky, vozí mě na dovolenou,bydlíme spolu ale..ráda bych věděla, co plánuje do budoucna. Všichni jeho kamarádi v jeho věku jsou svobodní, děti neplánují a jejich přítelkyně chtějí hlavně kariéru. Já jsem výjimka. Přeji si rodinu a svatbu. Ač jsem z Prahy a z rozvedené rodiny, mám velmi tradiční hodnoty. Partner říká na děti fuj haranti a když jsem zavedla řeč na svatbu, říkal, že je to zbytečné, kus papíru a ať mu řeknu relevantní důvody proč ano. Musela jsem si obhajovat argumenty, ale výsledek je stále stejný. Poraďte prosím, jak se zachovat. Bohužel nemládnu a svatba a děti jsou můj cíl.

Dobrý den paní doktorko,
na sociálních sítích jsem se seznámila s ženatým mužem. Stalo se, že jsme se oboustranně zamilovali,trvá to již rok. Oba dva jsme zadaní ve středním věku, rozvádět se nechceme, sejít také ne, a ani jeden to nechceme ukončit. Píšeme si, co to jde včetně práce, máme společné koníčky, rozumíme si a již "vztah" přešel i do kyber sexu. Když se nevidíme, moc se nám stýská. Problém je v tom, že on na mě moc žárlí, chce vědět s kým jsem byla, když si vezmu "pauzu" na odpočinek, dělá scény, ale pak se zase uklidní, vezme to a já to mlčky přejdu, ale po psychické stránce mě to vyčerpává.Nedávno se stalo, že jeho manželku odvezli do nemocnice, i přesto že s ní celý den tam byl, chtěl být zároveň se mnou. Toto si nedokážu vysvětlit, proč i v této situaci musel být se mnou. Uvědomila jsem si, že miluji, jak svého muže, tak jeho. Začínám mít výčitky, že svého partnera "podvádím", ale nedokážu si zakázat vztah s tím druhým. Prosím, o radu jak být tzv. "nad věcí" a jen si to užívat a o vysvětlení, proč on se takto chová. Děkuji a přeji pěkný den. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko, prosím, zkuste i poradit. Manžel mi závidí a začal na to i útočit - spokojenost (umím se radovat z mála), klid , zaměstnání, vztah s dětmi... On je naopak nespokojený se vším a všude. Marně mu říkám, že si žijeme dobře. Některé věci se snaží i rozbít anebo přebít - sobě i lidem okolo říká, že on více vydělává, má lepší práci (moje nestojí za nic), děti provokuje proti mně, proti sobě - ten klid mu prostě vadí. Hodně nás to odcizuje, nechci o manželství přijít (i když to možná vypadá, že není o co stát). Jak mu pomoci? Děkuji.

Ahoj,
jak začít alt Teď po dlouhé době jsem potkala na mém maturiťáku kluka, který se mi dlouho líbí jsou to 2 roky co odmaturoval, za tu dobu jsem ho ani jednou neviděla, ale myslela jsem na něj hodně často a doufala jsem, že se teď potkáme. A ono se to stalo.
Pokukovali jsme po sobě celý večer. A až po nějaké době jsem se ho šla zeptat jestli si nepůjde zatančit. Zatančili jsme si, povídali si - složil mi pár komplimentů.
Nikdy jsme se nijak moc nebavili, ale známe se a občas jsme si pokecali alt Bydlíme od sebe 50 km, takže šance, že se uvidíme je docela mizivá.
Nevím co mám z jeho chování vyvozovat. Je tam šance, že se mu líbím? Vím, že už bych něměla být poblázněná puberťačka, ale nemůžu ho pustit z hlavy : / chci s ním být

Dobrý den paní doktorko, jednou jsem již od Vás dostala odpověď, dle toho přibližně tak nějak, jsem se oddistancovala od vztahu svého syna.Nyní si myslím, že se Vás musím znova zeptat o radu:syn 39let,chodí (a bydlí-sám ji pozval do bytu! ) 2roky, se stejně starou dívkou,kterou výdrže. Ona údajně studuje. Z počátku vztahu mu řekla, že teta operovala maligní nad. na mozku, později na následky zemřela, matka údajně oper. benigní na mozku, žije. Ona se nechala důkladně vyšetřit, nic nenalezli,neustále si stěžovala na občasné bol. hlavy.Stále přitom nic nedělá, občas pomáhá v centru pro ochranu bitých žen! (tu možná dostane nějaký peníz na hoď.úrovni)a čas tráví organizováním nějakých konferencí na toto téma přes počítač. Po tomto časově posloupně začala být stále nemocná:T sem-tam 37st.C,pořád doma, vyleží to několik dnů, pak měsíčky, zase odleží několik dnů, a tak stále. Pak se nechala vyšetřit na virus Coxsackie měla titry do1: 64-2 a jeden1:128 po kontrole:jeden1:32 další dva1:16.Zapomněla jsem podotknout, že je vegan. Nyní znovu nachlazena, když jsem jí nyní něco POPRVÉ řekla a to, ať více jí, tak mi(pro mně zcela očekáváně) řekla že nesmí, že by přibrala. (syn nevěřil dříve když jsem mu řekla že nejí jenom proto aby nepřibrala, vypadá totiž velice moc přitažlivě a dle mně na tom staví celý svůj život, nepracovat, udržovat se, a být vydržována). Ihned z počátku vztahu synovi řekla že měla časté záněty vajecniků, jeden údajně nefunkční, druhý ztížeňe. O dítěti ani hlesu-jsou 2roky spolu. Před měsícem se syn nechal vyšetřit na svojí plodnost!!!! (z vlastní iniciativy, urolog ho ještě odvracel od vyšetření!výsledky nevím, zdá se že syn v jiném městě se nechal Znovu vyšetřit - tají mi, proč jel a ještě jednou pojede za 4dny znovu do toho druhého města. Ona si přinesla béžov.kralicka k němu do 1pokoj.bytu35m2,a denně ho chová v náručí jako děcko, volně občas králič.si podříme na přehozu na jejích rozkládací pohovce-já mlčím, ale v duchu šílím. Myslím si že ona nemůže a ani nechce dítě, pouze tahá za nos mého syna,inženýra VŠ. (který podle mně už má dost samoty, mel dost dívek, já rozvedená tedy on rostl od7let bez otce, se kt.se 1-2xročne setkává - je vzdálen 800km od bydliště synova.Otec je VŠ emoce NIKDY neuměl ukázat, pouze konkrétní hmatatelné ho zajímalo, finančně velice dobrý, vše držel pevně i nadále finance asi jsou mu hlavní opěrný kámen v životě, to ho drží.Mam synovi o dívce říkat vše co si myslím. I syn by chtěl dítě, obávám se, že mu dívka moooc zamlcuje, nerknu-li od začátku úmyslně perfidně lže a manipuluje se svým vzhledem, a tedy i se synem. A možná se on nyní už bojí vůbec začínat si znova nějaký nový vztah? Vím že to je těžké a i zdravotně nebezpečné, obzvláště když vím že bez dukladnych zdrav.vysetr. Si sin nikdy nic nezačinal! Asi už i on má toho všeho dost. Taky není špatně finančně zajištěn rodinně z mojí strany, o dívce od syna vím, že není její rodina finančně dobre, jinak jsem je nepoznala(a ani o to zatím nestojím, přestože bych asi něco se ze seznámení víc jistě dozvěděla). Prosím Vás p. doktorko o Vaši radu, které si nesmírně vážím a kt. velice potřebuji. Děkuji předem. S úctou Vás zdravím.

Poslední část :). Takže teď mám v životě dva muže a nevím, co s tím...Ex beru jako součást života, ale nic víc jsem s ním neplánovala, ani ve snu mě to nenapadlo, dal mi kopačky, ze kterým jsem se dlouho vzpamatovávala, až jeho odjezdem se mi to začalo urovnávat...se současným partnerem jsme na začátku...nevím, co od něho čekat atd...ale zatím se jeví, jako chlap do života i do horších časů...bojím se, že udělám špatnou volbu a myslím, že si každý zaslouží druhou šanci...ale teď partnera mám...moje intuice i srdce vypověděli službu...zajímal by mě Váš názor na tuto situaci :). Děkuji. M.

2. část - doufám, že tu první najdete. Když mě ex, na kterého jsem čekala 2 roky požádal o ruku a nutno dodat, že chce, abych s ním odjela do Ruska, zhroutil se mi svět...jsem asi trochu citově labilní, a tak mě to dost rozhodilo. Na druhou stranu mě donutil přehodnotit, co od partnerského života chci. Můj současný přítel je ke mně pozorný, můžu se na něj spolehnout, máme podobné koníčky. Jediný problém vidím v tom, že on je ve vesnici a já 5 let v Praze, ale chci z Prahy...ale jsme spolu jen měsíc. Ex ke mně nebyl tak pozorný, vždy mě ale vyslechl (současný též), máme podobné koníčky, sny a známe se přes 3 roky, ale opustil mě jednou...dost se podle mě změnil, nepije atd, ale může mě opustit znovu...moje otázka je: proč mě chce po 3 letech nazpět a proč to udělal v takovém stylu? Mohl si uvědomit, co pro něj znamenám po 3 letech? Nebo je to jeho hra? Chce si zvýšit ego, tím, že si se mnou bude hrát podle jeho momentálních pocitů? Současný přítel o situaci ví, defakto mě pomáhá..část 3

Dobrý den paní Douchová, zhruba před 3 lety jsem Vám psala, že se se mnou rozešel přítel, kterého jsem hluboce milovala. Nicméně roky běželi, stále jsme se setkávali, spali jsme spolu, věděla jsem, že se na něho můžu obrátit. Před rokem odjel do Ruska, což jsem těžce nesla. Během toho jsem měla 2 vztahy zhruba v délce 4 měsíců, vždycky mi tam něco chybělo. Během toho, co byl ex v Rusku, jsme si občas po skype volali, psali. Já ho beru jako spřízněnou duši a 2 celé roky jsem ho milovala...teď ten poslední rok jsem se s rozchodem nějak smířila. Ex mám opravdu ráda, patří do mého života, máme toho spoustu společného. Před měsícem jsem si našla přítele, který je o 10 let starší. Rozumím si s sním, mám ho ráda. Jsme na začátku, takže nemůžu říct, že ho miluji. Proč ale píši. Před týdnem se ex vrátil. Viděli jsme se jako obvykle, když přijede do ČR. Šli jsme si popovídat atd...přespal u mě ve vší počestnosti a o dva dny později při procházce Vyšehradem mě požádal o ruku....

Dle přátel to moc řeším. Ale zatím jsem došla k závěru že asi bude nejlepší když už o tom nebudu mluvit, pokud to sám nezačne řešit a na nějakou dobu se začnu chovat tak jako dříve – bez intimností, bez projevů lásky jiné než v rámci přátelství, snad si tak uvědomí jestli mu „něco“ chybí když to pro něj budu jen jako kamarádka. Napadlo mě zda v tom všem nehraje roli i sex, který jsme neměli. Díky tom mému bloku jsem prostě kráčela vztahem pomalu. A samozřejmě že z jeho strany se zájem projevil, ale bez nátlaku, věděl čím jsem prošla. Rozhodně nechci abych o něj přišla jako o dobrého kamaráda, kterým byl a samozřejmě nechci o něj přijít jako o přítele a partnera. Nevím jak teď přistupovat k této situaci, jak se zachovat. Vím že pro něj muselo být těžké mi to říci, ale teď to nedrtí jen jeho ale i mě a nevím jak si s tím poradit. Děkuji Amelie

ztráty svobody, který má na základě tlaku ze strany jeho rodiny, která začala na rodinné oslavě v opilosti vymýšlet termín svatby. To trochu vyděsilo i mě, ale zároveň když jsem nad tím uvažovala, tak bych si uměla představit život s ním napořád. Oceňuji že mi to řekl, ale nevím jak se teď chovat a bolí to. Za dva měsíce jedeme ještě s několika dalšími lidmi na skoro tři týdny do Thajska. On by chtěl aby vše bylo tak jak to bylo předtím, než mi to řekl. To já nedokážu. Navrhla jsem pauzu než si ujasní co vlastně chce, s tím nesouhlasí. Ale poté co mi to řekl, když se poté ke mně naklonil pro polibek, prostě jsem ztuhla, nechci o něj přijít, zatím to není konec a chci věřit že až si vše ujasní tak konec nepříjde, ale taky nechci aby se u mě vytvořilo silnější pouto k němu než mám nyní, pak by to v případě té horší varianty bolelo více. Cítím jak se ve mně vytváří ochranná bariéra. Trochu mne mrzí, že jsem mu pár dnů před jeho přiznáním toho co ho trápí konečně řekla, co k němu cítím.

svá místečka na oblečení, kosm. potřeby... naplánoval společnou dovolenou na příští rok…) mi náhle řekl že jej už dlouho drtí něco související se mnou, ale že jsem v tom nevině. Drtího to, že se mu náhle opět vrací myšlenky na bývalou. Na jednu stranu říká že je se mnou šťastný a do budoucna by si přál se mnou žít, na druhou stranu mi řekl, že vnímá rozdíl mezi tím co cítil k ní a tím co cítí ke mně a že mu tam prostě něco chybí a neví zda to je dobře či ne. To něco popisoval tak, že jsem to pochopila jako onu prvotní zamilovanost, touhu „vlastnit“ druhou bytost, tělesný touha. Pravda ta ani u mne nebyla, myslím si však že je to tím, že jsme byli předtím byli blízcí, byli jsme hodně dobří přátelé. Na jednu stranu říká jak je rád že mě má, jak by mě nikdy nechtěl ranit a záleží mu na mě, na druhou stranu říká že má občas pocit že by měl zůstat sám. Říká, že to co ho na mě přitahuje je má osobnost, má duše a u předchozí partnerky to bylo právě to fyzično. Pak je tu ještě otázka pocitu

Dobrý den, prosím Vás o radu, netuším jak se chovat v nastalé situaci, kdy mi přítel oznámil že se mu vrací myšlenky na bývalou přítelkyni. Já jsem léta bojovala s psychickým blokem vůči mužům (zapříčiněný sex. obtěžováním v dětství) až jsem nakonec zvítězila ve svých třiceti za pomoci mého velice dobrého přítele (49), ke kterému jsem brzy začala cítit více než přátelství. On krátce poté prodělal velice těžký rozchod (ukončila to jeho přítelkyně), který nesl opravdu dost těžce a já mu pomáhala jak jen jsem mohla vždy když se cítil mizerně... téměř každodenní telefonáty apod. Již to vypadalo že tento rozchod už má v sobě zpracovaný, když se vyjádřil, že ke mě něco cítí... já mu tehdy řekla že nechci být náplastí na předchozí vztah a můžeme se o něčem takovém bavit až bude vědět že má již minulý vztah dořešený. Asi dva měsíce poté se naše přátelství přeměnilo v něco jiného. Bylo to krásné, pro mne vše nové, nepoznané. Ale po 4 měsících vztahu (představil mě celé rodině, v mém bytě už má

ale bojim se že co když je ta se kterou jsme ta pravá... jak to poznam.... každý holka se kterou se jen bavím se do mě zamiluje.. a ja jsme važně neštěstnej nechci jen sex... chci jednu holku která mě bude milovat. a hcciu byt štastnej.. ale co když ona ukrajinka neni taková jaka je že si myslim že je přeci jen.. s přitelkyni se kterou jsem ted mě dalo hodně práce abych to nějak zvládnul když mě 3x podvedla. a 3x se se mnou malem rozešla.. a když už jsme si byl prověci tak se na mě podivala a řekla že mě nemuže nehcta jit.. to same mi řekla i byvala se kterou jsme byl 4 roky... co mam dělat. .mam jit sam ny byt a říct přitelkyni at žije se mnou. a kdyby to nevyšlo ona se má kam vrátit... ale co když je tota pravá.. ? asi budu znit nelidsky . .ale nemužu si to nějak omluvit že hledám pravou lásku když mě 3x odkopla a 2-3 podvedla. nechci rozebirat proč 2 až 3x .prosim pomoc nebo se zblaznim už to nedavam.... co když se ukrajince jen libim proto jakej jsem.. ikdyž jsem milej normálně ..

koukáme na sebe celý den a potaji se líbáme každou hodinu v kuchynce a je to jako z jineho světa jako z videoklipu nebo z filmu.. ale mam strašné vičitky.. cely život jsme si zakladal na tom že chci jednu holku už od 15 a do konce života a že spolu zestarnem....
a ted nevi mco mam dělat protože moje ukrajinka" zni to hnusně" má přítele a jez uplně jiného světa.. a navíc když jíá se něco poikazí ma se kam vratitk rodině nebo tak.. ale pokud jáse svou přitelkyni nepujdu na byt. nebo nepujdu s rodičmi na barák až někam nevim kam.. tak se nemam kam vratit... a ted vubec n evi mco mam dělat.. obě dvě miluju.. mam ty největší vičitky co muže někdo citit a to jsme se jen libily.. je to proti memu přesvědčení.. navíc se bojim že ne jen že já budu bezdomovec kvuly tomu že jsme se zamilovaly.. ato si pomalu nerozumíme.. neni třeba slov kdžy se na sebe diváme... ale bojim se abych i jí nezničil život nějakym zpusobem. co mam dělat. mam jít na byt sám a uvidí se budu s přítelkyni.. - otázka upravena poradcem

Ahoj, prosím potřebuju poradit mam hodně složitej trojuhelník a už nevim co mam dělat , nespim nejim, jen kouřim jednu za druhou a začal mi chutnat bourboun..
Je mi 24 let a jsem s přitelkyni přes 4 roky.. vztah ze začatku byl hodně složitý. ja jí chtěl, ona mě tež..ale ja se kn ičemu neměl a ona se dala dohromady s mym nejlepším přítelem a nakonec jsem ji ziskal.. vztah nám klapal i neklapal strašně jsem se snažil každý den ji udělat nejlepší den, nikdy jsem nani ani neřval přestože mě 2x podvedla.. a jednou jsem ji našel s nějakym cizím tak jsem tam dolitl a ještě jsem dostal nadáno že jsme ji udělal trapas.. ale všechno je už pryč a poslendi 2 roky nám to klape až na to že mě 3x řekla že už mě nemiluje a a chtělase rozejit.. ale ted se budem stěhovat na byt protože rodiče prodavají byt.. a sam byt neutahnu ale to je vedlejší... před7 měsící knám do práce nastoupila ukrajinka comá takje přitele ale každý den když ji vidim je jako v pohádce, z 8 hodin na sebe 7 hodin koukáme. pokrač.

(2/2) skončilo to u mě doma, kde zůstala celý den, opakovala jak chce se mnou být, atd. O dva dny stejný scénař.. smskou informace že nejsme spolu, a že zůstaváme kamarády, atd.. spolknul jsem to, a přistoupil na to. po asi měsíci změnila slovník, a mluvila o tom, že mě chce být mou partnerkou, že se jde stěhovat a jestli bych nechtěl bydlet s ní, plánovali jsme společné akce, spoznal jsem její rodiče (osobně) a pod.Týden na to po opravdu nevinném vtipu v situaci kterou sama vyvolala (lhala že jde ven s kamaradkama, vtip byl ten, že jsem řekl, že jen aby to nebyl trik, a nedorazíš domů ráno v sedum, se smajlíkem) Na co se urazila, a od té doby nekomunikuje vůbec, zablokovala moje číslo, sociální sítě, atd. Můj dotaz zní, jak se má komunikovat s člověkem, který mění názor každé dva dny, a když na to upozorním, přestane komunikovat úplně, a když se snažím o kontakt se slovy "pojď si o tom promluvit, sejdeme se" odpovědí je "je mi to jedno, nechci nic řešit" a blokuje všechno.. je jí 27. - otázka upravena poradcem

(1/2) Dobrý den, můj problém je následující: potkal jsem holku se kterou to bylo krátkodobě hezké. Po krátkém čase (měsíc) sama navrhla partnerský vztah..po dvou dnech ho ale ukončila smskou, s odůvodněním, že je ještě brzo..když jsem jel za ní, si promluvit, na konci rozhovoru se pokusila o pohlavní styk, na druhý den opilá v noci volala a opět chtěla tu samou věc. odmítnul jsem. Urazila se, a řekla že nevadí, že si to vynahradí zítra.. když jsem se jí ptal na druhý den, jak to myslela, řekla že si na to nepamatuje, a že to byla legrace, ale že večer se neuvidíme, protože jde cvičit... došlo k hádce, po ktoré přestala komunikovat úplně, údajně proto, že jí nevěřím, a ona takového muže po svém boku nechce.. nechtěla se vidět, nezvedala telefon, nereagovala na zprávy.. asi 3 týdny jsem se snažil o kontakt, nakonec se povedlo.. ze začátku že dobře, můžeme být kamarádi. Po pár dnech přijela za mnou, byla opilá, a řekla mi, že chce semnou být, jenom potřebovala mě vytrestat, a pod.

Dobrý den,
je mi 20 let a už od školky myslím na jednu dcerku, není dne kdybych na ni zapomněl. Ale nikdy sem neměl odvahu si sní ani promluvit a tak sem si sní nedávno psal, a v tom psaní sem se do ní doslova zamiloval. Když sem si sní psal tak mi napsala cože sem si tak na ni vzpomněl a já ji napsal upřímně že na ni neustále myslím a že není dne kdybych si na ní nevzpomněl zkrátka sem jí řekl co k ní cítím a taky sem jí řekl co malovala za obrázky na důkaz toho že opravdu si jí pamatuji i nějaké příhody sem jí připoměl . Je to moc hodná,citlivá a krásná dcerka
tak jak do ní sem se ještě do žádné dcerky nezamiloval. Ale nejhorší je že mi napsala že má přítele, takovou bolest sem ještě nezažil. Vím že na tohle asi není rada ale nemůžu jí dostat z hlavy zkoušel sem všechno možné ale jedno vím určitě kdybych sní mohl být na rukách bych jí nosil ani slovy se to nedá vyjádřit co k ní cítím. Budu rád za každou radu.

Po 33 rokoch manželstva objavila som telefonné čislo v manželovom telefone byvalej lásky z pred 30 rokov - písané SMS ku Valentínovi, písané SMS ku meninám podozrievam ho,že je s ňou v styku celých 30 rokov? vie o nej, že jej zomreli rodičia, dokonca, davnejšie sa stretli a ukazala mu svoje dcery.Čo si mam o tom myslieť keď som objavila tie SMS tohto roku?Azda ma klame 30 rokov?Potrebuje byť s ňou v styku?nechapem

Dobrý den,
je mi 33 a s přítelem spolu žijeme již 9 let, máme dvě děti 7 a 4 roky. Další dítě jsme již neplánovali, nastoupila jsem do práce před rokem. Jelikož první dcera byla počata díky umělému oplodnění a bylo nám řečeno, že přítel děti mít nemůže, brali jsme jako zázrak, když se nám podařilo počít druhou dceru přirozeně. Z toho důvodu jsem ani žádnou antikoncepci nebrala, přítel to také věděl, že jí neberu. Nedávno jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel z toho měl šok a jeho reakce byla od začátku jasná - mám jít na potrat, on nikdy třetí dítě nechtěl, měla jsem brát antikoncepci. Ze začátku to vypadalo, že těhotenství nevyjde ze zdravotních důvodů. Nakonec mi však doktor řekl, že je vše v pořádku a já byla ráda, že těhotenství může pokračovat. Bohužel přítel to vidí jinak, jediné co mi pořád opakuje je, že na to svůj názor má a nezmění ho. Další dítě prostě nechce. Já nejsem schopná se kvůli němu dítěte vzdát. Bojím se, že tím vším budou trpět naše dcery a nevidím žádné řešení.

Paní doktorko, cítím podzimní úzkost, letos více než jindy, ovlivňuje to i domácí pohodu...a chtěla bych znát Váš názor na to, jestli kojení může i takto negativně ovlivňovat psychiku? Dceři je už přes rok, mohla bych ji "násilím" odstavit, ale raději bych ji ještě pár měsíců nechala... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, před 4 dny jsme se s partnerkou pohádali.. říkala mi hnusné věci.. ne jednou jsme se jen tak "ze srandy" rozešli ale nikdy to nebylo vážné.. tak jsem jí řekl že je konec a chtěl jsem odejít.. vždy když jsem chtěl odejít mě držela ale ted ne tak jsem odešel, volal jí a ona řekla že ten konec je vážný. Vrátil jsem se zpět a prosil jí aby se nad tím zamyslela, tak jsme spolu zase byli. Na druhý den jsme šli na rodinou oslavu.. vše bylo v pohodě ale den na to mě nechala. Nevěděl jsem co dělat tak jsem jí pořád psal a ona neví jestli mě miluje.. každý člověk co jí říkal že jsem pro ní ideální partner ted říká že k sobě nepatříme, nikdy jsem jí neublížil ona mě několikrát.. jdeme zítra ven aby mi vrátila věci a popovídali si o tom všem. říká že neví jestli mám šanci. Podle mě je hrozně ovlivněná okolím a ten rozchod byl spíš určený k tomu aby se ta hádka ukončila.Oba jsme byli štastní i ona to říkala. ted si ale nechce psát.. a když už tak jen jako kamarádi. Co říct nebo dělat?. - otázka upravena poradcem

Dobrý deň, chcela by som sa poradiť. S priateľom sme boli spolu 3 roky, z toho rok sme spolu žili. Čakala som, že ma požiada o ruku, lebo sa mi zdalo, že to k tomu smeruje. Kamaráti sme už vyše 10 rokov. V júli sme si dokonca spolu adoptovali aj mačku. Pred 2 mesiacmi sa somnou z ničoho nič rozišiel. Nečakala som to. Povedal, že už dlho nie je šťastný a že ma ľúbi, a že by mi chcel dať všetko po čom túžim (svadbu...), ale že ma neľúbi až tak. To, že je nešťastný alebo nespokojný som si ani raz nevšimla a ani nikto z našich spoločných kamarátov. Ja ho však stále milujem a chcela by som ho späť. Pravidelne sa vídame a občas u mňa aj prespáva a občas spolu aj spíme. Vždy, keď sme spolu je nám fajn a veľa sa nasmejeme. Máme spoločné záujmy a cestovateľské plány. Ale nerozumiem tomu, prečo to robí, keď somnou nechce vzťah, ale v podstate robíme všetko tak ako keď sme ho mali. Myslíte, že je ešte nejaká šanca? Že zistí, že ma predsalen ľúbi a vráti sa? Ďakujem

Dobrý den paní doktorko,
přivádí mě zde takové dilema, že jsem ženatý shruba rok, a s manželkou jsme spolu 9 let odte doby co jsme spolu začali chodit. Jenže během toho ročního manželství mezi mnou a o 8 let starší ženou vznikl vztah (velice se citově milujeme) Ja se chci zeptat zda něco takového má pro 28 leteho muže perspektivu vzhledem k tomu že dívka je temeř o 10 let starší. Naprosto ve všem si vyhovujem. S manželkou už téměr ani nemáme sex, momentalně mě nepřitahuje. Takže i otazkou je zda je racionální se rozvádět. Předem děkuji za odpověd.

Dobrý den, Ady, nevím, mě osobně nepřijde úplně normální nenávidět dvouleté dítě, asi bych se na vašem místě zamyslela nad tím, co za tím skutečně vězí. Je možné, že máte něco nevyřešeného v sobě. Co od tchýně vlastně čekáte, že se bude stoprocentně věnovat jen vašemu dítěti, když má svoje malé? Proč vám vadí, že posílá peníze na účet svému novému příteli, co je vám do jejích financí? Pokud bydlíte s nimi, tak se odstěhujte a případné návštěvy regulujte, pokud vám to dítě tak strašně vadí. Stejně si ale myslím, že byste si tuhle averzi měla vyřešit hlavně v sobě.

vzkaz pro Ady, která nesnáší dvouletého syna své tchyně: Nežárlíte náhodou na to, že tchyně nyní upozadila starší a dospělé děti a vnoučka, protože má nyní vlastní malé dítě? Když nad tím trochu popřemýšlíte, tak si možná uvědomíte, že děláte to stejné, chcete aby vaše dítě, její vnuk, a váš partner, její syn, byli u ní na prvním místě. A proč by vám měla pomáhat s přestavbou? Vy jste jí také pomáhali? A proč kvůli tomu děláte hysterické scény a vynucujete si aby to to bylo podle Vás? Možná by Vám pomohlo si uvědomit, že v životě není vždycky všechno jak chceme :-)

Dobry den,v nasi rodine funguje moje mamka jako donatorka mych dvou sester.Jedna je uz 5 let dospela,nechce si najit poradnou praci,fetuje,je zadluzena a taha se s kdekym.Kdyz nema kam jit,jde za ni a nechava se zivit a bydlet.2.sestra je mladsi,ceka dite s polovic. bezdakem a dite si nechce nechat vzit.On se taky nechava zivit mamkou.Vystrid. 3ucnaky,nyni je opet v prvaku.Jeji otec je pro me a 1. sestru nas nevlastni,alkoholik,co mamku bije a nechava za ni platit dluhy z hospody.Kdyz nezaplati,zbije ji nejaky jeho veritel.Policie ne,nemam prime duk.Ja jsem se v poradku osamost. a vydelavam velice nadprum. Mamka je neprubojna,neschopna cokoli vyresit,v tezkych depresich a na pres cast. inval. si privydel. jako uklizecka.Otcim je mimo misu,absolutn.neschopen cokoli resit,je spis jako dite.Davam ji penize na jidlo,ale vsechno ji vezmou ti ostatni.Nechci dotovat fetaky a flakace a potrebuju mamku od nich dostat pryc,nebo ji znici.Jake mam moznosti?Nechat ji v tom sam pred sebou neobhajim.

Dobrý den,moc prosím o radu.Sem už docela zoufalý a moc se trápím.Poznal sem straší ženu(v práci)která mě delší dobu balila ale já jí nějak neřešil.Pak jsem se ale pomalu do ní začal zamilovávat a nakonec jsme spolu začali chodit.Bylo to ale krátké a u ní to najednou začalo ustupovat,pak řekla že to skončíme ale budeme nejlepší kamarádi a nakonec mě začala ignorovat a přestala se bavit úplně s tím že sem jí zklamal a ublížil atd.Ale já vím že sem jí nikdy nic neudělal.Naopak moc sem se zamiloval a dělal sem pro ní všechno aby byla štastná.Mockrát sem jí psal a snažil se, ji to vysvětlit ale ona jen odepíše že stačilo a at už nepíšu.Vůbec nevím co dělat,jestli se jí to pořád snažit nějak vysvětlit že sem jí nic neudělal a psát jí a nahánět jí v práci nebo už jí nechat.Moc to bolí a absolutně nechápu co se sní stalo,proč to tak celé zazdila bezdůvodně a plně mě vyloučila ze svého života..Děkuji moc za odepsání.

Dobrý den, seznámila jsem se s klukem, který byl týden po rozchodu se svou přítelkyní, jestli spolu byli cca přes rok. Od té doby se vídáme, a dá se říci, že se chováme jako pár. Bez sexu tedy, (na to mi pak řekl, že je rád, že jsem se sním hned nevyspala, jak to chápat i toho, nevím.) Ale poslední dobou přišel s naznačováním, nebo ne neznačením ale větami typu, že nejsme spolu ve vztahu. Sice nenásilně, hezky vyřčeny ale pointa stejná jako by to řekl naplno. Nedalo mi to a zeptala jsem se na to, že ho přeci do ničeho netlačím, kor když vím, že to je "vztahu do vztahu", a on, že ví, že netlačím, ale že si dáme čas se vzájemně poznat a nebudeme spěchat, že nechce již z jich zmiňovaného vztahu do vztahu jít, a nechce mě zklamat a že potřebuje čas. Například před kamarády se baví o nás, že se vídáme, že jsme na večeři atd., jeho rodinu jsem poznala už celou, tedy když nepočítám babičky. Situaci jsem "vyřešila" že jsem nám dála dva týdny bez sebe, bez jakéhokoliv vídání se a komunikace. Nevěděla jsem co dělat, jak to uchopit. Když jsem se ptala, jestli chce zpět ke své přítelkyni, že ne, a jestli chce utnout se vídat, a prostě konec, to také ne. Byla jsem zmatená a netušila co s tím, ani já sama jsem to také nechtěla na plno utnout. Chránila jsem tímhle sama sebe, zároveň riskuji opět zklamání, ale možná že mi to za to stojí a nějakým stylem v to věřím, že to překonáme, nebo si to jen namlouvám, kdo ví a jemu tímto dala čas a prostor aby si uvědomil co chce, jestli mu "scházím", respektive na mě myslí nebo ne. No, dva týdny to nevydržel, což i on sám mi říkal, že to určitě nevydrží takovou dobu ale chtěl to zkusit, a po týdnu se ozval, snažila jsem se být pasivnější, ale moc to nedošlo, co jsem ale dodržela to, že jsme se neviděli, on tebe mě ano, 2x náhodně, já jeho tedy ne a to se právě bojím, že i to, už pomohlo ke "ztrátě" toho efektu, v který jsem doufala, že by se mu mohlo stýskat více a uvědomění si. Ale osud tomu tak chtěl asi :D. Teď nám dva týdny skončili a hned se ptal kdy půjdeme ven, tak nevím co očekávat vlastně, i přesto, že se ozýval v době, kdy víceméně neměl vůbec. No, a proč Vám to vše vypisuji, zajímal by mě Váš pohled na celou "situaci", i ohledně toho, jestli jsem to měla takto řešit, nebo to bylo zbytečné, a jakým směrem bych se měla ubírat dál. A třeba i jeho pohled, vím, že do hlavy mu nevidíte, ale aspoň jak přemýšlí, jak on to bere nebo nebere. Děkuji Barbora - otázka upravena poradcem

Doplnim, ze s pritelem spolu temer celou dobu naseho vztahu zijeme. Mam ho rada, ale nejsem si jista, ze je to clovek, se kterym chci stravit cely zivot. Jako problem, zvlast posledni rok, vnimam i to, ze mi nevoni. Ne, ze by smrdel, ale prirozena vune jeho tela se mi nelibi. U toho druheho je to presne naopak, voni mi i zpoceny, i rano po probuzeni. Nechci udelat ukvapene rozhodnuti, ale mam vycitky svedomi a chtela bych to s jednim z nich co nejdrive ukoncit. Bojim se ale spatneho rozhodnuti. Bojim se, ze kdyz zustanu s pritelem, nebudu stastna. A zaroven se bojim riskovat novy vztah, kdyz vidim, ze jsme zamilovani, ale mozna az prilis rozdilni. Predem dekuji za vase zhodnoceni. Kamila

Hezky den, s pritelem jsme spolu tri roky (oba 28). Dlouhodobe mame problem v sexu (zdravotni problemy, bolest, pak strach z bolesti). Asi pred peti mesici jsem potkala muze (31), se kterym jsme si od zacatku rozumeli a pritahovali se. Nejdriv pro me byla nevera nepredstavitelna, ale po nejake dobe presto doslo na prvni milovani. Nyni jsme do sebe zamilovani a on ceka, zda se rozhodnu pro nej nebo zustanu s pritelem. A ja nevim. S pritelem mame spolecne zajmy, je hodny sikovny a mam ho rada. Ale fyzicky me nepritahuje a sexu s nim se branim. Nevim, jestli to je dano drivejsimi problemy mezi nami nebo tim, ze nechci podvadet milence. S milencem je mi dobre, myslim si, ze by byl dobry manzel i tata. Ale bojim se, ze je na me prilis spolecensky (ja jsem spis uzavrena), zajmy spolecne nemame temer zadne. Rozum mi rika zustat s pritelem, ten druhy je prilis velky risk, zamilovanost pomine. Zaroven nevim, jestli s pritelem nezustavam opravdu jen proto, ze se bojim, ze novy vztah bude chyba.

Dobrý den,
chtěla bych znát Váš názor na mou danou situaci. Jsem s mužem cca 1 rok. Nebydlíme spolu.Vím, že si klidně dá za celý den 6 piv. Je řidič z povolání, ale nikdy nebyl přistižen s alkoholem v krvi. Nikdy jsem ho neviděla opilého až včera jsme byli v divadle, kdy po 4 dcl byl opilý. Byly poruchy rovnováhy, a nemohl najít lístek od šatny. Nebyl v opilosti agresivní, ani jinak mě neurážel, neměl "blbé" řeči. Velmi jsem se za něho styděla. Řekl, že předešlý den byl s kamarády a zřejmě se strašně opili. Omluvil se mi. Mám již strach s ním kdekoliv do společnosti jít aby se tohle neopakovalo. Jeho bratr se upil k smrti údajně z důvodu nevěry své manželky a jeho otec pije ze žalu nad smrtí svého syna. Jinak nemám žádných významných námitek. Z tohoto mám docela strach, aby se z toho nevyvinul alkoholismus. Opravdu si nevím rady. Nevím, co mám dělat, zda vztah ukončit neboť kvůli mne alkohol stejně pít méně nebude a nebo to párkrát do roka tolerovat. Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem

Dobrý večer p.doktorko,prosím o radu,před 13 lety jsem se velmi zamilovala,vzali jsme se, dvě nezl.děti, Nyní jsem nezaměstnaná ,na část.inv.důch(deprese,GAD),Máme dům, splácí manžel, přispěla jsem na něj z prodeje bytu v mém vlastn. před naším manželstvím.Polovina domu je psaná na mě.O dům, zahradu i děti se starám sama, manžel má práci, která ho naplňuje a dost koníčků-časté důvody našich hádek(cítila jsem se osaměle)tvrdil, že pracuje aby splatil dům,Nechodili jsme nikam společně-já chtěla, on ne. Velmi jsem se tím trápila.Před nedávnem mi řekll,že si mě vzal ze soucitu, váží si mě jak vše zvládám a věnuji se dětem, ale necítí mezi námi souznění, že potřebuje partnerku, která by ho motivovala ke splácení domu.Chtěl rozvod a abych se vystěhovala, řekla jsem že rozvod nepodepíši a zůstanu v domě.Po týdnu řekl, že budeme dál pod jednou střechou za stejných podmínek, ale jestli to nebude prý pro mne výhodnější být rozvedená.Jsem na dně,jak se k tomu postavit?Velmi děkuji.

Dobrý den,,Už nevím jak dál.Jsem s přítelem skoro 18 let,máme dvě děti.Jezdil mnoho let s kamionem,teď přestal a našel si práci blízko domu.Nejdříve jsem měla strach,že si polezeme na nervy-přeci jen jsem byla zvyklá být sama-ale je to opak.Jsem hrozně ráda,že nejezdí.Chybí mě když tu není.Jenže ouha.V práci poznal ženu o 10 let starší(3 roky vdanou).A já začala cítit,že něco není v pořádku.Začala jsem žárlit.Protože porád o ní mluvil.Jednoho dne mě řekl,že je mu sní dobře,že ji má rád.Proč jsem se ptala-protože ona mě poslouchá,povídá si semnou.Ale to dělám i já,ale asi špatně.Takže se teď pořád hádáme,já břečím.Mám hrozný nervy.Do toho si píšou celé dny sms(které jsem si přečetla a taky mu to řekla)od té doby je maže.Zatím to bylo takové nevinné ale teď už tam jsou pusinky.Řekl,že miluje mě,ale že už to není takové jako dřív.V posledních dnech,mě nedá ani pusu,nedotýká se mě,nebaví se.A já nevím jak dál.Snažím se aby se náš vztah zachránil ale asi jsem na to sama.Poradíte mě???

Dobrý den, prosím o objektivní náhled této situace.
S partnerem čekáme miminko (známe se více jak 4 roky, bydlíme spolu přes rok - respektive bydleli). Moc jsme si rozumněli, nastalo sice pár změn a rozhodování a s tím spojené neshody a spory, ale nakonec jsme to spolu zvládli a stáli při sobě. Miminko je plánované a partner natěšený, defakto mluví nejvíce o malém. Těhotenství bylo velmi náročné, partner rozjížděl podnikatelskou velmi stresovou kariéru a já prožívala tento "jiný stav" hodně citlivě. Dny strávené v bytě byly pro mě dlouhé a depresivní a tak to všechno začalo. Přestali jsme se rozumět ve všech stránkách. Občas to bylo fajn, ale ve většině případech špatné. Chyby jsme dělali oba dva (on cholerik, náladový), já (urážlivá, citlivá, možná někdy i nevděčná, co pro mě a budoucí rodinu dělal). Partner to zkrátka ukončil těsně před porodem. Já byla na něho chvílemi zlá a chvílemi milá s nadějí, že čas ukáže. Partner to nechává někdy otevřené jindy tomu nedává už šanci. Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko,
jsem s přítelem více jak 2 roky. Je mi 20 let a stále studuji. Mému partnerovi je 24 let a asi před 3 měsíci skončil s prací, která ho údajně nenaplňovala a rozhodl se, že chce zkusit práci v Anglii. Našel si tam byt u svého známého, který tam pracuje již více jak rok. Za pár dní odlétá a já mám strašný strach, že ho ztratím, že už to mezi námi nebude tak krásné jako do teď. Vídám ho téměř každý den, nedokážu si představit ho teď nemít po svém boku.
Může nám komunikace přes internet a občasné setkání přes webkameru nahradit společné noci a rána? Jak si máme udržet společné téma k hovoru, když od sebe budeme na míle daleko? Když jsi navzájem dokážeme naplnit emocionální a psychologické potřeby, co potom ty fyzické?
Předem děkuji za odpověď.
Kateřina

dobrý den. syn se bude ženit a chce uspořádat velkou svatbu. nežiji s manželem kvůli alkoholu a napadení a teď mám docela obavy jak svatba proběhne. Komunikace s manželem je nulová / nenávist že jsem odešla/ a mám docela strach aby se to nezvrhlo v urážky nebo i rvačku. Nechám tomu volný průběh, ale mám obavy.

Dobrý den, rozešel se se mnou po tříletém vztahu přítel. Doteď nechápu proč. Odjel pracovně na dva týdny do zahraničí spolu s kamarády. První týden bylo vše v pořádku, pořád jsme si psali jako dřív, psal, že se na mě těší, posílal pusinky apod., ze dne na den se mi přestal ozývat.Po dvou dnech jsem se ho zeptala,co se děje a on,že přemýšlel co a jak dál,a že je to mezi námi divné,takové bez jiskry,a že bysme se neměli nějakou dobu vídat.Nikomu nic neřekl,dokonce ani svým kamarádům,kteří s ním v zahraničí byli každou chvilku (jinou ženu si tam tedy nenašel),dokonce se tam i s jedním kamarádem pohádal.Nechápu co se mohlo stát?Vše před tím bylo úplně v pohodě,měli jsme spoustu plánů až se vrátí,nic nenasvědčovalo nějaké krizi.. Děkuji za odpověď

Dobrý den.Jsme spolu s manželkou 10 let (já 40,ona 38),máme 2 děti (8+6 let).Téměř spolu nespíme, byť jsme každý víkend bez dětí. Naposledy se poštěstilo před 14ti dny, před tím pauza 2 měsíce, mě to absolutně nestačí, řeším to "ručně",ale chybí mi tělesný kontakt. Žena říká, že nemá chuť, nic jí to neříká, frekvence upadá pomalu s délkou vztahu.Nikdy není iniciátorkou.Vždy začínám já, úspěch,je asi cca 5%.Pokud se zadaří,řekl bych,že je uspokojená ona i já. Když se snažím o tom mluvit, co jí chybí, jak by to chtěla, vždy mi řekně, že se jí líbí všechno a že to moc řeším. Nechápe mě, říká, že mám být rád, že jinde je to ještě horší. Připadám si frustrovaný.Postupně se odcizujeme, začala kouřit, častěji pije, každý den "dvě decky", mě se to nelíbí a čím dál tím víc mě životním stylem a chováním začíná až odpuzovat.Častěji se hádáme, citím, že jsem až neurotický. Snaží se mi líbit, já lichotkami nešetřím,rozmazluji ji dárky, výlety a nic.Vím že občas kouká na lesbická videa. Není to ono? - otázka upravena poradcem

Nyní jsem jí řekla, že když jezdí s ním, tak se malému nevěnuje, tak se mohla přetrhnout, ale hlídala ho její matka. S přítelem se po každé návštěvě strašně hádáme a já chytam hysterický záchvaty breku a mam ještě následující dny deprese z toho, že zase přijede, a že spolu nemáme být, protože má kvůli mě jen problémy. Přítel by si mě chtěl vzít, ale já přestože ho miluji,tak plánuji rozchod, protože už si připadám jako blázen. Nechci se ho vzdát, ale nevim, co mam dělat, když na jeho nevlastního bratra si nezvyknu, dokonce mě děsí, že by měl být na svatbě. Zkrátka ho vidim jako obrovskou překážku, co se týče vztahu mého syna a jeho babičky, ale i mého přítele a jeho matky. Podotýkám, že přítel má k tomu dítěti neutrální vztah, a když mi tchyně něco vpálí, tak u toho neni, sice mi věří, ale nevidí to jako takový problém.
Za váš názor moc děkuji. Vím, že jsem nepoložila otázky a mam jednu hlavní, fakt jsem taková hysterka a blázen, že někoho umím tolik nesnášet, ačkoliv jsou mu dva roky?