Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, mám necelé dva měsíce nového přítele a bohužel se někdy projevuje velmi žárlivě či uzurpátorsky. Např. si nepřeje, abych se v případě, že mám za kamaráda muže, s ním kdykoliv setkala sama např. na kávě (prý to není normální a žádný muž by to netoleroval). Vadí mu, když si do práce či kamkoliv jdu sama obléknu elegantní, slušnou halenku bez výstřihu,ale materiál je lehký satén, takže se lehce rýsuje podprsenka. Je problém, když jsem si zašla během 14 dnů dvakrát po práci s kamarádkama na kafe, protože se prý mu dostatečně nevěnuju (Jinak trávím veškerý volný čas s ním). Prý je divné, abych navštívila kamarádku u ní doma, když je tam i její přítel - prý by se to v případě alkoholu mohlo zvrhnout v hromadný sex (kamarádku znám roky). Poradíte prosím, jak v daných momentech danou situaci komunikovat?...V ostatních směrech je mi s ním dobře, ale toto mě vyčerpává. Ale ráda bych to s ním vyřešila, pokud by to šlo. Proto bych chtěla poradit. Děkuji.

Dobrý den,
mám problém sama se sebou. Nejsem schopná se vyrovnat se vztah, co jsem měla. Je mi 25, s mužem 35 jsem ve "vztahu" (spíš v kontaktu) něco málo přes rok. Na začátku se jevil jako ideální, ale za chvíli jsem se dozvěděla, že to táhne ještě se svojí bývalou, po 3/4 roce si bývalá našla nového partnera. Mělo to mezi námi konečně pěkně začít. Ale on odjel na týden na dovolenou s jinou - prý že o nic nešlo, jen si potřeboval vyčistit hlavu na nový začátek našeho vztahu, Já zase uvěřila/odpustila..Nový začátek však netrval ani měíc, co si ke mně našel i novou 19ti letou slečnu. Zlomilo mě to. On mi řekl, že o nic nejde, že mě v ničem neohrožuje. To je tak 2 měsíce a měsíc zpět k tomu všemu i zpátky nabral tu svoji bývalou. Je ve mně spousta bolesti, naštvání, zášti, je mi slabo, jsem hrozně plačtivá. Nedokáži si odpustit, co jsem si nechala všechno líbit.Nedokáži si odpustit, že s ním stále udržuji kontakt, že v přerušení kontaktu nejsem vytrvalá, jsem slabá.Problém je ve mně, vím - otázka upravena poradcem

Dobrý den, pročítám si vaší poradnu a myslím, že jsem celkem "v obraze" S manželem jsme se dostali vlivem okolnosti do tří měsíčního odcizení, komunikace téměř žádná, fyzický kontakt taky. Po třech měsících jsem se pokusila to prolomit, podařilo se, ale opět to sklouzlo zpět /protože vztah už je dost narušený/ po krátkém odloučení, které nám prospělo, si manžel uvědomil, že mě miluje a musí na sobě trochu zapracovat a já jsem získala odstup. Teď je nám dobře, snažíme se se nějak spravit náš vztah, ale vše bylo více méně kvůli sexu a tam to vázne. Já už nechci, mám ze sexu smíšené pocity.. i když už jednou sex proběhl .. chtěla bych si přečíst, že to co si myslím je správně. že potřebujeme asi oba víc času a hlavně bychom si to měli nahlas říct - spíš já bych to měla říct, že mám z toho strach, že teď je to fajn a ať to sex zase nezničí.. /já jsem byla ta co chtěla víc, ale není to pro mě na 1.místě/ Děkuji! - otázka upravena poradcem

Dobry den preji.Rada bych se zeptala na moznou souvislost deprese a homosexuality.Mam 13 leteho syna,kt se leci ambulantne s detskou depresi.Od malicka byl "jiny" a ja ho takoveho vzdy milovala a miluji jako mama.Cetla jsem predchozi prispevek Jakuba,tak jako u nas.Ja bych byla rada,kdyby se mi muj syn sveril,urcite by se mu ulevilo.Jsem s touto moznosti smirena,ale nevim zda je dobre se ho vylozene v tomto veku ptat na tak osobni zalezitost.Myslim,ze dnesni deti jsou beztak ve spouste veci a vyvoji napred a tak mi toto tema osobne nepripada uspechane.V kazdem pripade Vam dekuji za radu,informaci,odpoved a preji Pekne Vanoce.Mama Lucie - otázka upravena poradcem

Dobrý den,prosím o radu.Seznámila jsem se na inzerát s mužem,kterého jsem neprve odmítala,tak jsme se ani nesešli.Osud nás ale stejně svedl později dohromady.Začali jsme se scházet,seznámili i děti.On i já máme v péči syny.Kluci si rozumí,já s jeho synem taky a můj syn s přítelem taky.Můj přítel se ale začal chovat jinak.Jsme spolu sice krátce,asi jen dva měsíce,tak to nechci hrotit,ale změnil svoje chování.Přes týden se nevidíme,tak jsme odkázáni jen na telefon a internet.Psávali jsme si,posílali fotky,on mi psal,že mu chybím,těší se atd.Ted to přestal dělat a chová se velice odtažitě.Ani se moc neozývá,nebo jen tak neurčitě.Už jsem se i ptala,zda se něco stalo,jeho odpovědí bylo,že toho má hodně.Ale mně chybí naše psaní,když jsme si napsali o svých pocitech,že jsme rádi,že jsme se potkali atd.Jak mu naznačit,aby to zase začal dělat?Od doby,kdy se takto začal chovat jsme se pořádně neviděli,tak nevím,jak to bude probíhat v osobní rovině.Na otazku zda se uvidíme,ale odpovídá,že neví

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o Váš názor. Je mi 47 let, jsem 8 let rozvedená. Nyní mám o 10 let staršího přítele. On je také rozvedeny, oba máme za sebou již další vztah po rozvodu. Naše setkání bylo vlažné, bez nějaké vášně. ale časem jsme si na sebe zvykli, sestěhovali se a nyní se máme rádi a máme dobrý roční vztah s doteky a láskou. Problém je v tom, že jsme oba dost výbušní, přítel více než já. Při jakékoli sebemenší hádce oba vybuchneme a je "zle". Není v tom žádná agrese, ani sprostá slova, jen po sobě prostě dost "štěkáme" a po chvíli si přítel začne balit věci a rozcházíme se. Za pár minut oba vychladneme, padneme si do náručí a řekneme si, jak se milujeme :) Bohužel, tento stav se děje tak 3x měsíčne. Je nám to potom moc líto, ale nedokážeme s tím nic dělat. Nemáte z Vaší poradny s těmito páry zkušenost? Může nám tato "Itálie" fungovat, máme nějakou budoucnost? Rozejít se nechceme, ve všem jiném nám to funguje. Moc děkuji a zdravím Vás. - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, po rozvodu jsem si našla přítele. O 10 let staršího (60), hodného, chce si mě vzít, ale - bydlí v nájmu a protože bych měla být po rozvodu lépe zajištěná než on, vzal to tak, že já koupím dům a on se do něj za mnou nastěhuje (tak to měl i v životě - první dům měl po rodičích, pak se přistěhoval do bytu druhé ženy). Ale ono to nejde tak jednoduše, vypořádání se táhne a já jsem víceméně taky bez peněz, dokonce se budu muset z dosavadního bydlení soudně vystěhovat (právně patří ex). Přítel to ví, ale postavil to tak, že on je chudý a nemůže mi pomoct a že je to moje starost. Takže stres z této situace jde jen za mnou, on si dál v klidu bydlí v miniaturním podnájmu, peníze utrácí za kolo, lyže, lednici a drahý vysavač (nebylo nutno, spotřebiče fungovaly) a tak nějak se v tom uhnízdil, že počká, až teda něco koupím. Ale jinak je hodný, s lecčíms mi pomůže, i když jeho hranici už znám - hodně rád nakupuje, takže objedná, převezme (a já zaplatím). Jsem ze všeho dost unavená, myslím si, že by bydlení mělo být hodně mužská záležitost a tady je to spíš naopak. Jak to vidíte Vy? Co byste poradila? Je to člověk do zbytku života? Tak nějak váhám.

Dobrý den paní doktorko , chtěl bych se na vás obrátit s tímto dotazem ohledně partnerských vztahů : jedná se o to , že jsme spolu s přítelkyní necelé 3 měsíce .Všechno klape jak má jediný problém je ten že se vídáme kvůli studiu pouze přes víkendy . Když se vídáme je to úžasné jde vidět že jsem oba štatstní a všechn psolu podnikáme ale když se nevíme před ty pracovní dny je to s její náladou jak na horské dráze :O většinou je protivná , vztahovačná , řešíme a hádáme se kvůli blbostem a když to s ní chci v klidu vyřešit jediné čeho se dočkám je to že mě akorát zdrbe za to že jsem na ní moc hodný . Chtěl bych jenom dodat že někdy mi přijde ,jestli to má vůbec smysl v tom pokračovat ? ja ji sice mooc miluju ale tohle trápení se nedá ...... ( je přes rok po rozchodu ale pořád ještě občas zminuje že si na to vzpomene atd ) + má genetické psychické potíže --------- rád bych teda slyšel vaše názory a prosím zároveň i o radu co s tím :P mockrát Děkuji

zdravím Vás.prosím o pomoc-muž nemá rád,když nás navštěvují mé děti z min.manželství a i to,že já 1za 2měsíce jedu za nimi.Má mě rád,uvažujeme o manželství,je štastný,když jsme sami spolu.Mě to velice trápí,snažím se "netlačit na pilu",nechávám ho samotného poznávat,že ho příbuzní z mé strany mají rádi a obnovila jsem i vztah s jeho dosp.dcerou-úspěšně.Chtěla bych být více spolu s ostatními členy rodiny,ale přítel je vždy rozmrzelý,vytýká mi,že na něho nemyslím,jsem sobecká. Nevím si rady,vím že mi miluje,řekl mi to.Prosím poradíte nám. Velmi děkuji a mějte hezký den. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
jsme s přítelem spolu 14 let s přestávkami, dokonce jsme byli i manželé a rozvedli se, před rozvodem jsme se také jednou rozešli. Po našem rozvodu se dal dohromady se svojí bývalou přítelkyní, cca po 3 měsících jsme se k sobě vrátili, začali spolu žít a jsme spolu dodnes. Že si s bývalou přítelkyní přeje k Vánocům a do Nového roku, to jsem věděla. Ovšem nedávno jsem zjistila, že jí podaroval mobil a poslal jí ho a ona jemu na oplátku pánský parfém. Přítele jsem se ptala, proč mi neřekne, komu ten mobil poslal, jenže mě se to podařilo zjistit. Tvrdí mi, že mě má rád, i že mě miluje a v budoucnosti mluví o nás dvou společně. Miluji ho a nechtěla bych o něj přijít, ale nejvíce mě ranila ta nedůvěra, protože jestli se přece o nic nejedná, jen o pouhý dárek, mohl mi o tom říct, komu ho dal, když jsem se ho na to ptala. O tom, že mu ona poslala parfém se mi nezmínil, jenže ta informace ke mě tak nějak doputovala (nebudu přesně popisovat jak). Vůbec nevím, jak dál.

III.část-Je to chytrý muž,sebevědomý,nechápeme,že riskuje kvůli ženám problémy,firma kde pracuje,není pletkám nakloněna-to mi sám potvrdil.(Já ani nedokážu pochopit ženu,která se zaplete s ředitelem,je samoživitelka,za prací jezdí 20 km,ve firmě je 10 let,myslím, že až se jejich vztah zveřejní, nebude to mít snadné u kolegyň a riskuje, že o práci přijde).Jinak má kamarádka mu před 3 týdny řekla, že nechápe,proč mi vše zapírá, že je to hloupé, že já o jeho vztazích vím.Řekl jí, že to nechtěl, ptala se ho, co tím sledoval, zda si nechával ke mě zadní vrátka?Mlčel.Od té doby se neozval.Já už jsem náš vztah vzdala, nevěřím, že se vrátí a hlavně, že by to fungovalo.Ženy bych mu možná odpustila, ale to lhaní ne, tomu nerozumím a ráda bych Vás požádala, zda pro jeho chování máte vysvětlení? To je to, co mě trápí, a možná zpětně hledám chybu u sebe.Já jsem v něm viděla pana Božského,pravděpodobně jsem mu přisoudila jiné vlastnosti,než má?Je to pro mě velké zklamání.Děkuji Veronika

II. část - Ona pochopitelně neví, že se stýká s tou mladou dívkou, na to jsem se ho sama ptala., byla jsem u toho,když mu volala.Jak jsem Vám psala, on náš rozchod tají,řekl to jen dvou kamarádům, tvrdí, že do toho nikomu nic není.V práci se prezentoval jako svobodný.Takže má tyto dvě ženy a do toho psal zprávy mě, že se mu stýská, že mi to sluší, že jsem hubená, že on se v tom plácá,když jsme se viděli, líbal mě a chtěl, abych s ním šla domů ...Dnes už vím, že kdyby mě chtěl skutečně zpět, vrátil by se.Myslíte, že je navzdory vysoké funkci slabý muž?Jak se jeho chování dá vysvětli?Tvrdí, že ví, že k sobě patříme, že žádná jiná v něm nezanechala otisk jako já, ale vymění to za obdiv v práci?Podřízená ho obdivuje, vzhlíží k němu, říká mu jak je šikovný,jak si ho váží jako muže a odborníka ... Ode mě se mu obdivu dostávalo vrchovatě, velmi jsem ho milovala.O mě všem kamarádům tvrdil, že na mě čekal 20 let a že mě neopustí, všichni mě měli rádi, teď jsou z jeho chování v rozpacích

I. část:
Dobrý den, děkuji za odpověď.Dovoluji si Vás ještě jednou požádat o radu.Máte pravdu,vůbec mi jeho chování neprospívalo.Bohužel ani to, že máme společné známe a já tedy o jeho chování vím-tím vysvětluji, že vím kam novou přítelkyni vozí.Ráda bych prostřednictvím Vás pochopila jeho chování.Na našem rozchodu mě ani tak netrápí to, že mě opustil, ale to jak lhal a jaké skopičiny dělá, mám pocit, že jsem tři roky žila s duchem, že tohle je někdo jiný.Je jednatel firmy, v nové firmě je od ledna, vztah s podřízenou začal na jaře,v létě jsem na to přišla na dovolené,v září se se mnou rozešel.Podřízená je stejný věk, má stejně staré dítě.Kamarádům jí prezentoval jako ne moc hezkou a vzápětí jim ukázal další podřízenou, 28 let, bezdětnou, s kterou se také stýká.Ta je zadaná,vídají se po nocích.Takže mě nahradil dvěma ženami, ze zaměstnání, kde on má vysoké postavení.To zarazilo nás všechny, včetně jeho přátel. Vztah s podřízenou (maminkou) v práci na jeho přání tají.

Umřela mi mamka.Nebrečela jsem,při vzpomínce co mi dělala a pomlouvala že jí nedávám najíst nebo že jí neplatím za nájem a jiné věci.Sourozenci se na mě dívají jako na černou ovci rodiny.Ale já jí uklízela,vařila,prala skrátka vracela jí to že mne vychovala dávala najíst měla kde spát a kam se vracet.Ale když jsem se dověděla že umřela nemohla jsem brečet a ani na pohřbu.Jsem asi divná že.E.Kamlachová

Dobrý den, vidíte vztah žena 39 a muž 25 jako reálný? Potkali jsme se před pár měsíci, jenže jeho tempo vztahu je úplně jiné než moje. Já hledám ukotvení, on potřebuje čas. S tím, jak mu čas dávám, trpím. Co dělat? Má to vůbec reálnou možnost uspět? Jinak v životě oba chceme stejné: děti, rodinu, společné bydlení. Má řadu koníčků, zatím jsem v oblasti nejdříve koníčky pak já. Změní se to někdy? Nebo tu je nepřekonatelný věkový problém, tedy různé potřeby?

4 Ani to prostě nepomohlo.Dalším malicherným příkladem, teda možná pro někoho,je ten,že máme velký tlakáč.Asi osumkrát se mě ptala jestli si nevemem její malý a my jí dáme ten velký.A pokaždé jsem to odmítla.Nedávno si ho půjčila s tím,že potřebovala povařit něco většího,tak jsem jí ho bez problému půjčila a ona mi vrátila její malý hrnec s tím,že ona se rozhodla si nechat ten velký,že my ten malý stejně máme k ničemu.Manžel ho šel zase vyměnit za ten náš.Samozřejmě byla strašně uražená.Takových příkladů mám vážně hodně.Už mě to přestává bavit to její chování.Slušne to s ní nejde a já se bojím,že už to jednou nevydržím a od plic ji něco řeknu.Nechci dělat problémy v rodině,hlavně né když bydlíme hned vedle.Ale já už to prostě nedávám. Děkuji Vám za odpověď

3 neomlouvá.Neumím si představit,že s manželem čekáme dítě.Kdokoliv kdo tam s dítětem byl,tak slyšel jen chytré rady a hysterické dotazy jak to děcko drží.Už nevím v jakém slušném stylu nastavit mantinely,aby to už konečne pochopila,že jsme dospělí lidé a můžeme si dělat co chceme a to co řekneme,to prostě platí.Ona má manžela, který se jaksi podřídil a raději ani v ničem nevzdoruje.Nevím jestli si myslí, že bude dirigovat i nás.Ale já už jsem zoufalá.S manželem jsme spolu pět let.Z toho jsme svoji cca 3měsíce.Pořád říká jak je spokojená,že se máme rádi a že je její syn šťastný.Ve finále mě pomlouvá kudy chodí a to jen proto,že se jí nepodřizujeme.Mám obrovskou podporu v manželovi.Ale už i jemu dochází trpělivost s tím co dělá.Musím říct, že když mi něco vadí s jeho matkou,tak mu to řeknu ale slušně,nechci ho poštvávat proti ní,ani mu dávat ultimáta.Proto se snažím řešit věci v klidu.Ale teď jsem tak vytočená jako nikdy.Nejde si s ní normálně promluvit,to už jsme zkoušeli několikrát.

2 že jsme manželé a na čem se my spolu domluvíme to tak prostě bude.Od té doby má dost nemístné poznámky vůči moji osobě.Navenek se tváří jako kamarádka,ale pak utrousí nějakou štiplavou poznámku , vůči mji osobě.Já nechci vyvolávat spory a hádat se, tak raději to přecházím.Teď to došlo do takové fáze,že zase vesele vyvařuje.Když řekneme něco co se ji nelíbí,tak nám vysloveně řekne,že nám to zakazuje.Př.když jsme řekli,že chceme na dovolenou do turecka,tak řekla,že nás tam nepustí.Na to jsem ji už řekla,že jsme dosělí a že se jí ptát nebudeme.Ani tohle prostě nezabralo.Příjde mi, že nemá mantinely.I když se s manželem snažíme je nastavit, pořád dělá vše pro to,aby nám ukázala, jak ji to nezajímá.Příkladů,jako byl ten s tím jak mě shodila před chlapama na stavbě mám snad milión.Vím,že je to manželova maminka a nikdy bych nedopustila, aby bylo zle mezi rodinou.Ale na tohle už nemám.Asi jsou to malichernosti, ale vytáčejí mě do nejvyšších obrátek.Ona má problém s pitím,ale to ji přece

1/1Dobrý den, samozřejmě mám problém s tchýni.Absolutně nerespektuje naše rozhodnutí.Ikdyž jsme i s manželem s ní několikrát mluvili a důrazně ji dali najevo co si přejeme a co ne.Nyní s manželem stavíme,bohužel hned vedle ní.Jasně jsme ji řekli,že už dávno uplynula doba kdy se po stavbách vyvařovalo a že to na stavbě nejsou kamarádi,ale lidi které si dost solidně platíme a ať jim tam nic nenosí.Po prvním domlouvání se postavila na stavbu vedle mě a nahlas se mě před všema zaptala,tak aby to všichni slyšeli,jestli může chlapům udělat svačinu,nebo na ni budu zase nas.aná jako posledně.V tu chvli by se ve mě krve nedořezalo,nicméně jsem mlčela a pak ji řekla,že to prostě přehnala.Když jsem ji začla ignorovat,tak přišla s tím,že to teda chápe a už jim nic dělat nebude.Nebylo dlouho od toho incidentu a na stavbě se zase objevovaly svačinky,které chlapi stejně nejedli.Přišlo druhé kolo domluvy,ale tot aky netrvalo moc dlouho.Naštěstí manžel stojí za mnou.SDnažil se s ní bavit i o tom, že

Zdravím už nevím co mám dělat a co si mám myslet a proto Vám píšu s doufáním o radu. Jsem s přítelem rok. Už ze začátku jsme měli problémy, ale to je snad pryč jinak nám to klape(sex atd). Trápí mě to, že nikam tedy z jeho iniciativy nechodíme. Vždy něco navrhnu já a ikdyž jdeme,prvně má často řeči. Říkám mu to celou tu dobu, že mě mrzí, když mě sám nikam nepozve ven, na rande a co při tom cítím. Skoro nikdy mi nic na to neřekne. Např. co je rok dlouhý mě nevzal nikdy na večeři, sám neřekl pojd´ vyrazíme někam. Jde mi i o to, že ním chci mít nějaký hezky chvíle spolu a být osamotě(bývám u něj a jeho rodičů v domě což pro mne taky není nejlehčí), vše to ví. Vždy se mu snažím říct co mě trápí, ale snad pokaždé se otočí a odejde, když na to má reagovat. Jen když mu se ho zeptám co mi n to řekne tak stejně to není nic kloudnýho. Jeho sestra mi říká, že je prostě tak natvrdlej, ale tohle už snad není ani možný. Je chyba, že mu to říkám, mám odejít na pár dní k sobě, dát ultimátum, ja nevím

Dobry den , s pritelem jsme skoro 3 roky , casto se hadame . Hlavne kvuli malickostem , mame ted nejakou krizi.
Pritel se urazi kvuli kazde malickosti , co mam udelat pro to aby to tak nebylo? A jak predejit hadkam?
Hlavni problem vidim v tom , ze mi vadi ze mi pritel nevyjadruje svou lasku ke mne a pak ja nereaguju dobre, treba kdyz ma zajem o sex tak mam pocit jakoby mu slo jen o to. A on je pak nastvany a rika ze kdyz se zmenim ja zmeni se i on.
Dekuji za odpoved.

2. část.
Vím, že to byla naprostá hloupost, Ale po třech měsících naprostého duševního vyčerpání jsem to neustála. Manžel se hrozně naštval a skoro přestal komunikovat a nechce nic řešit. Nevím co mám dělat, vzdát to nechci, ale nevím jestli máme ještě vůbec nějakou šanci. Děkuji Milada

Dobrý den,
manžel si po třiceti letech vztahu, z toho jsme 26 let manželé a máme tři adoptované děti. Před sedmi měsíci si našel milenku. V poslední době jsme měli dost problémů a přestali jsme spolu spát. Asi je hodně zamilovaný, dokonce na společný víkend s ní vzal naši šestiletou dceru. Vím to skoro tři měsíce a tvrdil mi, že se rozvádět nechce. Bylo pár bouřlivých diskuzí, ale víc spolu mluvíme a o 100 procent se zlepšil i sex. Ale bohužel jsem neustála, že za ní odjel na celý den a znovu jsem mu začala vyčítat. Nakonec mi navrhl ať odjedu na noc, odpočinu si a potom si promluvíme. Odjela jsem , on zůstal doma s dětmi. Vrátila jsem se klidná a těšící se, že teď to zvládnu a bude líp, pochopila jsem , že ho pořád miluju. Přijela jsem s lahví vína a návrhem na hezký večer. On mi, ale absolutně bez emocí oznámil, že neví co sem přes tu noc dělala a že mu bylo s dětmi beze mně tak hezky, že mu došlo, že nic zachraňovat nechce. Totálně jsem se sesypala a našel mně s tubou prášku.

Dobrý den, je mi 28, partnerovi 41. Občas se u mě objeví pochybnosti, jestli je to ten pravý. Jsme spolu šťastni, konečně po rande nepláču, nebrečím.... jde ale o to, že jsem v minulosti byla zamilovaná víc, bývalý partner mě i více přitahoval fyzicky, nicméně když moc miluji, druhý mi ubližuje a já jsem strašně citlivá. Jako bych zamilovanost prostě nezvládala... Současný partner, Tomáš, tam je to založeno jako na rozumu, tak na citech, kdybych ho neměla ráda, nevyhledávám ho. On to má podobně. Myslíte, že je to překážka? Není to takové to pobláznění.....mí rodiče říkají, že se také vzali z rozumu a mají spolu 4 děti, já jsem nejstarší....myslím, že ta láska u nás přichází postupně, možná je to pro mě cesta, jako kdyby mi "velká láska" nebyla souzena.... v co nejbližší době bych si také měla pořídit miminko, byla jsem na operaci, zjistili mi endometriosu, a aby se nevrátila, beru antikoncepci a pak by mělo přijít to miminko.... Děkuji za Váš "nadhled" a názor. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko,Děkuju za odpověď ohledně krize ve vztahu(bývalí řidič kamionu)Vše nabralo jiný směr.Zamiloval se do ní,chce být sní.Semnou se rozešel.Zahodil 18 let společného života.Nabídl mě nejlepší přátelství,přijala jsem.Nemohu bez něho být,miluji ho a neskutečně se trápím.Zatím bydlíme pod jednou střechou.Chce nám koupit byt,aby jsme měli kam z dětma jít.To je hezké ale já prostě chci jeho.Prý ví,že je vůl že to takhle dopadlo,ale teď si nemůže pomoct.Ona dotyčná je už podruhé vdaná a chlapy jsou její koníček.Vím,že ho má jako hračku a že se ho nabaží a odkopne.Pak bude sám,ale on si to teď nenechá vymluvit.Miluje ji.Já jsem s nervama pryč,jsem tělo bez duše.Nedokážu fungovat.Má mě prej rád a vždycky bude.Je to můj první partner a já jeho taky první proto si život bez něho nedovedu představit.I finančně jsem na něm závislá.Máme barák na půl ale vše financuje on tak nic nechci,jen jeho.Nevím co budu dělat.Hrozně ho miluji

Dobrý den,
mám problém zapomenout na svého bývalého partnera. Chodili jsme spolu rok, plánovali spolu budoucnost i začal stavět dům, kde jsme spolu chtěli být a najednou z ničeho nic obrátil a nevěděl co chce, najednou tu budoucnost se mnou neviděl a rozešel se se mnou. Po půl roce se opět ozval, chtěl mě vidět a povídat si...chtěl mě i líbat a hladit a mě tim opět zamotal hlavu a nevím jak si poradit. O tom že by se chtěl vrátit nemluvil, jen že mu na mě záleží a volná mu nikdy nebudu, ale že má v hlavě zmatek a pořád se hledá a nechce mi ubližovat a že to v něm pořád nějak je....Napadlo mě i že bych ho chtěla zpátky a pořád na to musím myslet. Nevím co si o jeho chování myslet. Proč se najednou po půl roce objevil a zase všechno zkazil. Vím že pomoct si musím sama, jen mě zajímal cizí názor. Děkuji

Dobrý den, s partnerem jsme spolu již 12 let (letos v prosinci). V září mě dokonce požádal o ruku já samozřejmě souhlasila, protože ho velmi miluji a on mě. Minulý týden, když se nás známá zeptala, zda už vybíráme místo a datum, tak se úplně rozčertil, že to stojí moc peněz, a že zatím nemáme vybráno nic. Doma jsme o tom mluvily, a on mi přiznal, že mě požádal o ruku jen proto, abych se sním nerozešla, protože sem mu v březnu řekla, že pokud mě nepožádá o ruku, že ho opustím ale bylo to myšleno z legrace. A dále řekl, že svatba je dle něho zbytečná a nepotřebuje papir na lásku, že mě miluje i beze svatby. Ale já se cítím ublížená, proč mě tedy o ruku žádal, když svatbu sám od sebe nechce? A má to s ním smysl, když chce semnou být, miluje mě ale o svatbu nestojí. Myslí to tedy vážně? Řekl mi ještě, ať to neřeším, že chce být semnou, a že svatba bude. Jak se mám teda zachovat? Je mi z toho docela špatně....Děkuji velice za radu Lenka

Dobrý den paní doktorko, s partnerem jsme spolu již 12 let (letos v prosinci). V září mě partner požádal o ruku a já souhlasila. Nyní jsem ve fázi, kdybych ráda už začala svatbu plánovat, ale jemu se do toho nechce. Minulý týden mi řekl, že mě požádal o ruku proto, abych se s ním nerozešla kvůli tomu, že se náš vztah nikam neposouvá. Bohužel tuto větu jsem mu sama kdysi řekla, ale nemyslela jsem to úplně vážně. Nyní toho samozřejmě lituji, ale teď nevím co dál. Velmi se tím trápím, a když sem o tom s partnerem mluvila, řekl mi ať to neřeším, že mě miluje a chce být prostě semnou a když chci svatbu bude svatba. Dále dodal, že na lásku, kterou ke mě cítí nepotřebuje papír a že na svatbu nevěří. Bohužel mám dojem, že je to z mé strany vynucená žádost o ruku, a on bude za čas nešťastný a bude z toho manželství chtít útect. Abych dodala úplné info, jsme spolu od svých 16 let a nikdy jsme ani jeden neměl jiného partnera. Teď nevím, zda ještě o svatbě mluvit a nebo už ne. Děkuji Vám Lenka

Dobrý den, potřebovala bych prosím poradit co mám dělat. Dešla sem od bývalého partnera, ted už přes rok žiju s někým jiným a s míma dvěma dětma s předešlého vztahu. on má taky holčinu. je jí 17 let. Máme se moc rádi vycházíme spolu. Prostě si rozumíme. jenže já sem přišla do jiného stavu, řekla sem mu to, ale chce abych šla na potrat. že ted mít dítě nemužem že spolu nejsme tak dlouho a že nám ještě nespadli ružový brýle atd. že dítě se mnou chce ale až tak za rok dva. že se to nehodí. vubec neví co si má o tom myslet a hlaně jak se v takové situaci zachovat. nechci o něj přijít ale to dítě chci je to možná moje poslední šance mám totiř už jen jeden vaječník a taky nemocný a za sebou jeden potrat. ted se to povedlo příště už to jít nemusí. prosím poradte

Dobrý den, ráda bych věděla váš názor. Celá rodina bydlíme v domě, který sice právně patří dnes již ex manželovi, ale opravili jsme ho za společné peníze. Ex několikrát odmítl moji žádost přepsat část na mne a v současnosti mne bohužel vydírá tím, že soudně požaduje moje vystěhování. ještě před rozvodem se demonstrativně odstěhoval, mnoho věcí a nábytku tu však dodnes má. Zůstala jsem v domě s dětmi, havarijní stavy řeším na svoje náklady, protože ex by nás klidně nechal bez tepla a teplé vody, s vylomenými dveřmi, protékající střechou apod. Obě dcery stojí při mně (samy si s ex užily mnoho zlého), syna má zatím na své straně. Syn jezdí do školy přes týden. A na pokyn otce zamyká svůj pokoj, takže se tam nedostanu. Vadí mi to, už tam zůstaly zamknuty důležité věci (vysavač, telefon, ovladače), může se stát nějaký jiný problém a nedostaneme se tam. Syn odmítá nezamykat, protože mu ex říká, že tam chodím šmírovat (nechodím). Kamrádka mi říká, že je normální, že si děti své pokoje zamykají, ale mně se to moc normální nezdá, nikdy to u nás nikdo nedělal. Paranoidní byl pouze ex (a měl důvod, skrýval důležité věci). Jaký je Váš názor na to? Mám po synovi chtít, aby pokoj zůstal odemčený? Do mé ložnice a pracovny chodí bez omezení, do pokojů dcer v případě potřeby taky. Díky.

Dobrý den, paní doktorko. Mám takový problém. Manžel si mne nějak přestává vážit. Je ve věku 48 let. Vždycky víc prosazoval sebe, podnikal, tak jsme se mu přizpůsobovali. Ale pro sebe jsem taky našla prostor - chodit do práce. Občas musel děti hlídat, musela jsem být pryč třeba přes noc. Bylo to tak jednou měsíčně. Ale v poslední době se cítím jako kus hadru. Je to jen on, on, on. On jede s přáteli na dovolenou. On musí mít prostor. Když si žádám pro sebe, začne, že on musí mít prostor, on vydělává (já ale taky :-)), on je chlap... Když si prostor udělám, naoko se tváří, že mu to nevadí, ale vrátí mi to zpět. Nedá peníze na domácnost, schválně jede za známými sám, "zapomene" říct důležitou věc. Nechci být jeho matka, říkám mu, že chci, abychom byli partneři. Domluvit se s ním nedá. Co byste doporučila za kroky? Děkuji za Vaši radu. - otázka upravena poradcem

Dobry den Jitko. Chtela jsem se zeptat na Vaš nazor na mou situaci. Muj muz zacal zarlit na me, nechal me sledovat a i dal mi odposlech do kabelky. Kdyz jsem jela do prece mel pristup i do meho pracovniho kalendare a i kpracovni kamery, asi to vse nestacilo. Zarli i tak a podezira me i tak.Kdyz jsem volala, ze jedu domu z prace a po ceste se stavim v lidlu,tesku tak si vymyslel, ze se zabyvam sexem na verejnosti v lidlu, tesku atd. Urazi me to strasne. Jsme spolu 24 let, a po celou tu dobu jsem mu verna. Je nejake rešeni? Dekuji za odpoved.

Dobrý den, jsme s přítelem přes 3 roky a žeby to byl šťastný vztah se říct nedá. . Přítel má stavy úzkosti a deprese (bere antidepresiva a je u psych.) často se přede mnou zhroutí a brečí. Dříve jsem ho uklidňovala a byla u něj, snažila jsem se na něj mluvit, např. mu pokládat otázky typu jak se měl v práci apod.. ale teď jsem zhnusená, nemám chuť k němu jít, jsem zaseknutá a trpím. Když přede mnou začne hystericky brečet mám v sobě zlost a chuť zaječet na něj. Někdy když mi to ujede, přiblíží se ke mě velmi rychle hlavou (že by mě ji udeřil nejradši) nebo mě chytne za krk) . Oba v sobě máme to špatné co jsme si kdy udělali a neseme to v sobě.
Dobře na něj funguje, když na něj jdu skrze intimních hrátek, dost se uklidní a je pak skvělý a chová se jak beránek. Ale to bych s ním musela spát každý den aspon 3x za den a nikam nechodit. Prosím potřebuju poradit, jak na něj. Oba se máme dost rádi, když se tak nechová tak jsem nesmírně šťastná, ale to je jen otázka času, než se to pokazí.

Dobrý den, prosila bych o Váš pohled na mého přítele. Stýkáme se již třetím rokem, začali jsme spolu, ještě když byl ženatý. Jeho žena to neustála a docela rychle se rozvedla. Jenomže pořád nám dělá problémy. Část možná souvisí s tím, že se s ním soudí o majetek, dle slov přítele chce peníze, které nejsou její. S přítelem jsme hodně aktivní - sportujeme, sex, má skvělé přátele, je výborně zajištěný. Stýkáme se jednou za 14 dnů o víkendu, občas v týdnu sex u mne. O dovolených samozřejmě třeba týden. Zatím s ním jezdím sama, moje děti s sebou neberu, on o ně moc nestojí. Přítel umí i bouchnout, už jsme párkrát měli pauzu. Někdy je to jak na houpačce, já se hodně snažím. Teď jsem se dozvěděla, že svoji první dceru odmítl již před porodem a 30 let ji neviděl, nechtěl platit ani alimenty. S druhou dcerou měl konfliktní vztah, poslední 4 roky se s ní taky nestýká. Snese se jen se synem. Údajně kvůli němu odcházely i ženy ze zaměstnání. Snese se asi jen s některými muži. Ve společnosti těchto mužů je výborný společník, vtipný, společenský, občas teda uráží lidi okolo, ale asi si toho není vědom. Nějak se mi to nedaří posunout dál. Do určité míry mi to vyhovuje - mám svoji práci, starám se o děti a když má děti bývalý, jsem s přítelem. Ale co dál? Co byste poradila? Zatím převažují u mě pozitiva ve vztahu, ale je to někdy těžké. I právě s tou bývalou, co pořád nedá pokoj. S pozdravem Lucie

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu. Manžel si našel milenku.Je to strašně psychicky náročné a hlavně to ubližuje dětem.Několikrát do týdne ani není doma, pak přijde. Se mnou se nebaví, pomazlí děti a za pár hodin je zase pryč.Dětem nic nevysvetli, neřekne, lže jim. Většinou jak tu není musím dětem vysvětlovat, kde je tatínek-nevím, co jim mám říkat.Chtěla jsem aby odešel, u milenky by být mohl, vzala by ho, ale on tam nechce. Dům je náš společný a mě tato situace dohání k šílenství, je pryč i 24h.Nejde mi už o něj, ale o zdraví mé a mých dětí.Mám nějakou možnost jak toto řešit? Rozvod bude samozřejmě chvilku trvat a do té doby se asi zblázním.

Dobrý den pani doktorko. Rád bych vám popsal svuj skoro desetiletý příběh.Před necelými 10lety jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem asi rok na to potkal svou partnerku, se kterou máme dvě holčičky 7 a 5let. Na rodičovské dovolené jsem zůstal já, protože partnerka je lékařka a v té době potřebovala atestovat a také měla lepší plat.Na začatku vztahu(1/2 az 3/4r) jsem narazil na její seznamku, kterou měla už z předchozí doby. Nedalo mi to a napsal jsem ji jako někdo jiný a ona se chtěla setkat, což mě dost ranilo a nabouralo důvěru. Občas se scházela se svým kamaradem s gymplu, což mi nevadilo i když svuj příchod ze schuzky smskami oddalovala až na poslední možný spoj. Ale pak jsem zjistil, že to není jen kamarad, ale i její milenec, ktereho měla v podstatě od gymplu.Vždycky se zlobila a nechtěla to řešit. Asi po roce, když začala dělat atestace onemocněla ma maminka rakovinou slinivky. Byl to pro mě velký šok a na rd zavřený doma, kde jsem neměl žádné přátelé to bylo velmi těžké. Trošku jsem dofal, že atestace odloží, ale řekl jsem jí at je dodělá. Tedy byla přes týden pryč a já s ani ne roční dcerou sam. Maminka šla hned na operaci. Bylo třeba zařídit mamince ruzné věci u lékař a doufal jsem, že mi s tim partnerka pomuže, ale měl jsem pocit že ji to spiš otravuje. Byl jsem v tu dobu ve velkem stresu a něco jsem jí do telefonu vytkl. Ona se urazila. A když se moje maminka vratila z operace, nechal jsem ji u nas doma, abych se o ní mohl starat. Když partnerka po tydnu přijela oznamila mi, že jede ke svým rodičum i s malou dcerkou, asi jako odplatu za to, že jsem svou situaci neustal a vytkl jí cosi. Velmi mě to ranilo, protože maminka jediné štěstí co měla byla dcera, která jí při tak těžké nemoci davala trochu usměvu. Za čas byl zase problem u partnerky praci. Měnili se vlastnici firmy a odchazuela primářka, která byla zaroven i 40% vlastník. A novy primař a podilnik mi byl mou partnerkou vyobrazen jako velmi špatný, bezcharakterní až nechutný člověk, pravda je, že patří mezi tunelaře zdravotnictví. Nic méně se domluvila se svou primařkou, že pujde s ni, ale až ona rozjede svou zdravotni praxi, protože by ji ted nemohla dat moc peněz. Ale po čase se situace obratlia. Nový podilník a primář je nejlepší a byvala primařka a kamaradka špatna. Toto zapříčinilo to, že mi některé věci neříkala, nebo lhala, protože jí nebylo příjemné mi vysvětlovat co zapříčino ten obrat o 180 stupnů. Takže to, že už si s novym podilnikem a majitelem tykají jezdí na obědy jsem se dozvydal náhodou a spostu jiných lží. Maminka po 2,5 letech umřela. Pak jsem našel na počítači další novou seznamku, kde se chtěla sejit s nějakým panem. Take smsku od kamarada milence, který se ji ptal, že by ho zajimalo, jestli tenkrat jak spolu byli na horach a meli sex se jejich kamarad dival, nebo dělal, že spí. Což mi přijde podezřele po 4 letech co neudržují žadný kontakt prý. Nezvladl jsem ten psychicky napor z rodičovské, ze smrti me maminky a napor věcí plynoucích od parnerky a pod vlivem alkoholu udělal věci, za které se stydím. Partznerka mě pomlouva u kolegů v praci a znamych, že jsem žárlivý hlupak, když chci něco řešit ona nechce o tom mluvit. K seznamkam prý měla duvod, protože jsem pry furt prudil, takže za její seznamky můžu já. Všechny tyhle věci ve mě zanechali zrno neduvěry a vždy když už se mi zda, že se duvera vrací, přijde zase nejake zjištění, že mi něco neřekla, nebo lhala a všechna neduvera je zase zpět. Partnerka mě obvinuje z toho, že za všechno mužu já...Začali jsme chodit do poradny kde jsme byli zatím jednou..Ale prostě mi dochazí sily. Mé sebevědomí, dostalo zabrat a bezpochyby jsem frustrovaný. Má pochybnosti i sam o sobě, jestli třeba netrpím poruchom osobnosti, nebo zdali nejsem emocionalně nestabilní... Chci aby mě brala jako rovnoceného partnera a ne někoho kdo jí vadí..Všechno hazí na mě, že prý nemam rad její praci, že se mi pořad něco nelibí atd. Já mužu za její seznamky za její lži a to že mě před kolegy pomlouva. Dokonce jsem slyšel jak jedné své spolupracovnici říká, ze jsem srab a ubožak, bylo to v rozčílení. Svuj notebook už nechava v praci, ja si tak trochu myslim, že proto, abych nenašel další seznamku nebo co. Telefon zamknuty když je doma vypnuté upozornění. Protože si tam píše se svým šefem, který často použivá nechutné vtipky, což mi na začatku o něm sama řekla. A za to muzu taky já.. No prostě se mi nezdá, že by to bylo v pořadku. Bud jsem duševně nemocný, nebo???nevím..Myslím si, že partnerka není schopna sebereflexe, protože jsem u ní žadnou za ty leta nezaznamenal. Take jsem si nemohl nevšimnou, že všichni její bývali partneři, není jich malo, jsou podle ní hajzlové, kteří jí jenom ubližovali a trapili. Ma za sebou pokus o sebevraždu, ale podle mě takový ten nahraný. V koupelně když byla u rodičů doma. K vuli rozchodu s nějakým byvalím partnerem.. A všechny ty" křivdy" od byvalých parnerů si nese sebou a aplikuje na mě. Takže mi připada, že nesu dusledky chovaní jejích byvalých... - otázka upravena poradcem

Mám onkologicky nemocného manžela, akutálně se mu znovu objevil nádor a čeká ho již druhá náročná operace. Můj šéf, kterému jsem sdělila co se děje, mne nyní uvolňuje v případě potřeby na pár hodin z práce, abychom vyřídili s manželem potřebná vyšetření. Mé kolegyni, která je zde necelé 2 roky a nemám k ní žádnou důvěru (sbírá drby), jsem neřekla a ani nehodlám říci, co mám za problémy, protože by to pro ni byla senzace, o kterou je třeba se podělit dál, se chová nepříjemně, když se svolením šéfa nyní třeba na pár hodin odcházím a zase se vracím do práce. Jsem zoufalá ze stavu manžela, musím nyní spoustu věci vyřešit a zařídit a již ke konci roku nemám dovolenou, proto jsem šéfovi vděčná za jeho přístup a pomoc, ale kolegyně mi stěží odpoví na pozdrav a na můj dotaz, zda bylo potřeba něco za mne rychle vyřídit, odpovídá jen na půl pusy. Jak kolegyni vhodně sdělit situaci, své soukromí si velmi chráním a nechci aby se po pracovišti roznášelo cokoliv o zdravotním stavu manžela. Děkuji.

Dobrý den,

prosím, jak vyřešit tuto situaci. Už to trvá dlouho a zhoršuje se to. Naše manželství je přes 15 let a manžel jako kdyby nesnese. když máme víc věcí. Když jsme bydleli v paneláku, nechtěl ,abychom měli třeba zavařeniny ve spížce, že je vždycky doveze od tchýně (zavařeniny jsou moje, donutil mne i tam zavařovat), jak budu potřebovat. Tchýně bydlí 50 km daleko. Ale nefunguje to, zapomněl nebo neměl čas tam zajet. Pak jsme se přestěhovali do domu a 20 km od nás je větší rekreační dům se zahradou, který patří sice tchánům, ale spravuje ho manžel. A zase se to opakuje. Když jsem začala chodit do práce, dala jsem si do sklepa svoje pracovní věci - asi 4 bedny věcí, zase brblá. Když jedeme na hory, je nás pět s dětmi a nevejdeme se do 2 tašek (oblečení, boty , jídlo) - zase se vzteká, že je to ve 4 taškách. Nově začal nadávat v kuchyni, že mám tři octy a dva oleje. V komoře zase že mám víc úklidových prostředků. Ale já nechci a ani nemohu celý dům mýt jenom jarem, jak to dělá jeho máma. Taky jako jeho máma ho nehoním pro každý sáček těstovin do obchodu, jak musí tchán (je v důchodu). Co se s tím dá dělat? velice děkuji.

Dobrý den,
prosím o radu.
Tento rok jsem se vrátila z mateřské do nové práce.Mám skvělého partnera ale v práci se seznámila s kolegy a do jednoho jsem nejspíš zamilovaná zdají se mněo něm sny je to proste jak zablesk a já se toho pocitu nedokážu zbavit. Jednou jsme s ním byla pít a v opilosti se mu svěřila že ho chci a že ho mám ráda on mně řekl že si to musím zakázat že to nejde.Potom jsme se letmo políbili.
I když si ho v hlavě zakazuju nemůžu přestat na něj myslet. Cokoliv se dějě nebo tak vidím jeho.Prosím o radu děkuji

Sypala jsem si popel na hlavu, vysvětlovala jsem, že moje slova byly úlet. A že si ho velmi vážím, ale v ten moment jsem měla zatemněnej mozek. Navštívila jsem psychologa, který mi radil žít normálně a doma se tvářit mile a nedělat scény. Jenže muž se zabejčil, řekl, že všechny city ke mně si v sobě uzavřel a uvnitř je prázdný a nic necítí. Sex se mnou mít nemůže, prý mu chybí to psychické naladění. V tomto modu nechce pokračovat, tak po Vánocích se chce odstěhovat a požádat o rozvod. Zřejmě půjde k oné slečně, jež je o 12 let mladší. Ji miluje a mě bere jako mámu od dětí. Všechnu vinu háže na mě, prý jsem to rozbila já. Do toho ho mezitím v práci podrazili a bylo mu vyhrožováno soudy. Podrobnosti nevím, ale on se z toho taky psychicky zhroutil a byl měsíc na neschopence. V Praze končí, ale domů se nechce vrátit, bude u matky. Asi aby mohl jezdit legálně za holkou..... . Chvílemi říkal, že by to rád vrátil, ale nemůže mě na povel milovat. proto rozvod. Myslíte , že je to ztraceno? 2.č.

Dobrý večer,
jsem v zoufalé situaci a proto prosím o váš náhled. V roce 2015 byl manžel poslán na pobočku firmy v Praze. Kluk z vesnice objevil svět zábavy, volnosti a našel si novou přítelkyni. My jsme z vesnice 150 km od Prahy, 2 děti na ZŠ, 20 let manželé ( oba 42 let.). Domů jezdil na víkend, tedˇ tak 1x za 3 týdny. První změny jsem zaznamenala tak, že nejezdil domů, byl na mě sprostý, odmítal sex a nezajímal se o děti a domácnost mám na krku já. Před tou jeho praxí jsme měli trochu krizi, protože volný čas věnoval svým rodičům a svým zájmům, já na vše sama, moji rodiče už zemřeli a navíc musím do práce dojíždět 45 km. Byla jsem nevyspalá, unavená a taky protivná. Najednou se ve mně vše zbouřilo a vyčetla jsem mu všechny krize, že jsem si ho neměla brát, a že jsem, si ho vzala proto, že o něj jiná nestála, a že jsem se pro něj obětovala a on se mi odvděčil nevěrou. Moje slova nerozdejchal, 2 roky jsme to rozebírali, já se mu omluvila a že všeho lituji. 1. část

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na váš názor. Je mi 18 let a přítelkyni je 17, budeme spolu už rok. Trávíme spolu jen víkendy, protože přítelkyně jezdí na intr a ještě k tomu bydlíme od sebe cca 30km. Funguje nám všechno v pořádku, střídáme víkendy, kdy jsme u mě nebo u ní. Moje rodiče mi poslední dobou říkají, že s ní trávím strašně moc času, což je pro mě víkend jako málo a zakazují mi s ní travít takhle každý víkend, že prý spolu mlžeme být jenom ob víkend. Děkuji za sdílení Vašeho názoru na tento problém.

Dobrý den, jsem s manželem 11 let. A nevím , jak konkrétně reagovat na to, že mi sprostě nadává - i před dětmi, když něco není po jeho. Okamžitě vybouchne. Celé ty roky se o tom bavíme, říkám mu, že mi to vadí, on mi tvrdí, že se snaží, ale pak je stresová situace a lup, už to tam jede. Plus je zde ještě věc, co mi hodně vadí. Čas od času, při velké hádce je schopen mě i praštit. Naposledy se to stalo před pár týdny asi po roce a půl. A byl u toho i náš syn. Dala jsem mu ultimátum, že buď se sebou začne něco dělat, nebo je mezi námi konec. Většinou to dopadne tak, že když mě praští, praštím ho taky. Takže se porveme. Přijde mi to tak neskutečné, že něco takového v dospělosti zažívám. Manžel do žádné poradny, k psychologovi jít nechce. On prý žádný problém nemá, za vše mohu já (i za to, že mi sprostě nadává, i že mě praští). Mimo tyto záchvaty si rozumíme, děti ho mají rády. Ale toto jeho hnusné chování mě učí, aby mi byl lhostejný, pak mě to tolik nemrzí a netrápím se proto.

dobrý den muj partner spi v manželské posteli se svým 25.letým synem mne to vadí , aby nebyl doma sám nemůže spat do rána u mne , naposledy byl u mne a přišla sms ,od syna že jsou vařené brambory okamžitě se zvedl a šel domu připadala dost špatně jeho syn je vzdělaný člověk má vysokou školu asi jsem hloupá ,že jsem toto trpěla 10 let .ale vždy říkal až děti vyrostou tak budeme spolu mán 15.letého syna a ten je dle něho velký s ničím mi nepomůže a já nevím jak dál přitom při otázce proč nespí každý sám odpověděl má?e dou lužko tak proč spat na gauči - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s es jsme spolu byli rok vše bylo nejvíc krásný až ta těch pár zklamání co udělala.. jednu dobu jsem jí to vše pořád vyčítal, chování a ty činy (nejspíš poslední 3 měsíce v kuse) ale ona se mezi tím změnila a snažila se, já to tak nějak neviděl a byl jsem asi předsvěčenej že se nic neděje.. ted mě kvuli tomu nechala a já si to vše uvědomil, chci to s ní řešit, byli jsme venku vrátila mi věci co jsem měl u ní ale byla rozčílená takže jsem jakoby mluvil do zdi. Každopádně chce si psát, celkově žárlí na holky okolo mě. Když jí řeknu že jsem se změnil, chci udělat změny ve vztahu a že budu lepší kluk.. lepší než na začátku ona mi píše že neví, neví jestli mě miluje neví jestli semnou chce být neví nic. den před tím se ke mě měla jak kdyby to bylo poprvé ale já udělal blbost a zase jí to vyčetl. Venku jí chci říct co pro mě znamená svoje změny a celkově změny toho vztahu. Je dobrý si s ní psát? Má ten vztah ještě šanci? Šťastná byla to vím.Jen jsem to zbabral a ted nevím jak zpět

Dobry den, s pritelem uz spolu budeme skoro 3 roky a nas sexualni vztah odezniva. Pritel je v nove praci od rana do vecera atak se vidime jen vecer a bydlime jeste u mych rodicu, ale mame vlastni pokoj. Pritel je vecer unavenej, ale nekdy ne a ja umiram touhou po nem kazdy den. Vetsinou spolu spime tak 2-3x tydne.. ale bohuzel pritel se hodne rychle uspokoji a tim to pak konci. Ja jsem jeste nikde sveho vyvrcholeni nedosahla, nevim proc.. ze zacatku jsme se snazili, ale nic. Ted spolu spime malo a vzdycky jen 5-15 min, dokud se pritel neuspokoji. A ja to pak jeste chci, ale on ne kdyz uz toho dosahl. Ja bych mohla soulozit kazdy den, ale u neho to tak neni. Nevim co mam delat chci vice sexu a vice si to uzivat a take nevim proc ja nikdy nedosahnu toho vyvrcholeni.
Prosim o radu, jak na to a jak rict pritelovi ze to co delame je malo a vzdy to konci jeho uspokojenim.
Dekuji Ilona

Pěkný den.
S manželem to ne vždy bylo jednoduché (prosazoval vždy sebe), nicméně zhruba 10 let jsme to zvládali. Žili jsme zajímavý život s mnoha aktivitami, tak jsem se hodně snažila manželství držet¨. V posledních letech se ale zhoršovaly jeho cholerické výbuchy, konflikty s dětmi, neunesl moje dostudování VŠ. V jedné těžké chvíli jsem mu řekla, že si rozdělíme majetek - spíš jako hrozbu, protože je na peníze. To je i další potíž, která se vyhrotila. Naoko se zklidnil, ale ve skutečnosti začal ulívat majetek a skončilo to tak, že si v hlavě rozdělil vše na moje tvoje (jeho bylo mnohem ví), odstěhoval se a občas nás doma navštěvoval. Nicméně doma nepomohl s ničím, protože prostě moje je moje a tvoje se nestarám. Protože samotu nezvládl, dvakrát se vrátil, ale bylo to vždy o kus horší - jako kdyby nesnesl, že nějak žijeme, že mi nabídli v práci lepší místo. A v tomto momentálně jsme - mám pocit, že jsem na sex zrovna když nikoho nemá a na reprezentaci, pokud někoho potřebuje. A myslím, že mu to tak vyhovuje. Když jsem mu řekla, že se mi to nelíbí, odvětil, že každý to má takové, jaké si to udělá. Měla jsem dojem, že vpodstatě čeká, že se budeme doprošovat, ale nevím, jestli by se vše ještě víc nezhoršilo. Paní doktorko, co byste doporučila? Třetí stranu k jednání odmítá - dlouhodobě. Moc děkuji.

Pro Morgan, milá Morgan, dejte si velký pozor na to, co uděláte. Je to jak přes kopírák, já jsem bohužel udělala tu chybu, že jsem si svého "exe" vzala a byla to ta největší chyba, co jsem mohla udělat..Taky se může stát, že si po čase uvědomíte, že slepovaný hrníček není to, co předtím a Váš současný přítel už Vás zpátky nebude chtít. Ví Váš ex o tom, že máte nový vztah? Zřejmě ano. 2 roky od rozchodu se vrátit nechtěl, jen jste byli v kontaktu a najednou si Vás chce dokonce vzít? Není to třeba jen proto, že máte jiného a proto Vás chce zpátky? Co když si s ním pořídíte děti a on se s Vámi rozejde znovu a pak si to zase rozmyslí, budete se k němu zase vracet až bude chtít? Já jsem se s ex pak stejně rozvedla a vzala si muže, na kterého se mohu spolehnout. Na rozdíl od Vás si nemyslím, že si každý zaslouží druhou šanci, ale je to na Vás - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko, mám (50) už víc, jak rok přítele (42). Oba máme za sebou nepovedené vztahy. Každý svůj dům a děti. O Jeho dům a děti se stará maminka - (řidič kamionu). Maminka je strašně hádavá. Jsem jediná, na koho je hodná .Přál si, abych tam jezdila na víkendy, nebo se nastěhovala. Že chce být s holkami a má práci na domě. Přijedu, vařím, jsem s holkami a mamkou.On chodí pomáhat kamarádům, když něco potřebují, ale většinu času s nimi jen prosedí. Nebo jede hrát hokej. Na domě nic nedělá. Navrhla jsem střídavé víkendy. Jsem na svůj dům sama. Ale on, že na to mám celý týden, když není doma. Při hádce mi řekl, že jsem debil..Odjela jsem. Teď mi volá a chce mě zpět. Jsem stále zamilovaná a tudíž nemám střízlivý pohled na věc. Poraďte mi, prosím, co mám dělat? Děkuji a přeji krásný předvánoční čas.

Dobrý den,

s přítelem se známe 7 měsíců, 3 měsíce spolu bydlíme a před 14 dny mne požádal o ruku.Miluji ho a on mě. Chce pro nás to nejlepší.

Problém je pouze v sexuální oblasti. Dříve bylo vše v pořádku, ale poslední dobou nemá na milování takovou chuť.


Večer z toho tedy nemám vůbec nic.
Už jsme o tom mluvili a říkal, že je teď jen v období,kdy na to prostě nemá tolik chuť. Já jsem asi náruživější a beru to jako potvrzení toho, že se milujeme, takže mi toto vadí.

Chci být milována a aby po mě toužil.
Nechci být první,která si se sexem začne a bát se, jestli se mu do milování chce, nebo ne.
Z toho důvodu mě to také poslední dobou přestalo bavit a toužím po nějakém "muži" , který mě chytne a hodí do postele.

Můj přítel je spíš mazel a chce se nechávat hladit.
Já ale potřebuji v posteli "chlapa" i romantika..

Myslela jsem si, že když se známe prakticky jen 7 měsíců, že bychom po sobě měli více vyjíždět a občas mi naše soužití připadá jak manželství po 10 letech...

- otázka upravena poradcem