Týrá vás partner? Poradí vám socioterapeutka Zdena Prokopová

V případě sporu o byt (v tomto případě o výlučné členství v družstvu) se samozřejmě hledí na potřeby nezletilých. Nesmíte zapomenout na to, že tento spor se do značné míry dětí netýká a čistě právně se týká "pouze" Vás obou jako dvou fyzických osob. existence nezl.dětí či dětí zletilých je jen vedlejší otázkou. Je samozřejmě otázkou podstatnou, nikoli rozhodující. I v případě, že byste byla úspěšná v otázce sporu o výlučné užívání bytu, musím zdůraznit, že Váš manžel (ať v budoucnu manžel bývalý) bude povinen se z bytu vystěhovat teprve poté, co Vy mu zajistíte adekvátní bytovou náhradu. Této povinnosti se nelze defacto zprostit. K Vaší otázce týkající se výživného na děti můžete návrh podat k soudu (bez jakýchkoli kolků) kdykoli a návrh nemusí být nijak přísně formalizovaný. V případě chyb Vás soud vyzve k jejich doplnění. V případě Vašeho rozvodu máte možnost podat návrh na výživné rozvedené manželky (on samozřejmě to samé naopak). Ve Vašem případě bych vše konzultoval s příslušným odborem soc.péče, neboť je vždy výhoda, že v okamžiku nařízení soudního jednání a ustanovení opatrovníka je již vše podstatné tomuto orgánu známo a bude Vám i více nakloněn a Vaši situaci i snáze chápat.

Nejen s ohledem na věk Vašeho dítěte, ale hlavně na fakt nutnosti pravidelného kojení zcela jednoznačně souhlasím s názorem soc.pracovnice, abyste soudu navrhla, aby byl vynesen rozsudek, ve kterém otci povolí styk s nezletilým v rozsahu jako doposud, tedy v sobotu, vždy od 9:00 do 17:00 hod. v místě bydliště matky. S ohledem na to, že s nejvyšší pravděpodobností kojíte nejen ráno a večer, ale pravidelně přes den, navrhl bych případnou pauzu na kojení v časovém úseku, který Vy si sama určíte dle obvyklých potřeb syna tak, aby nedocházelo k narušení jeho obvyklého režimu. Soudy takové situace řeší velmi často a definitivní petit rozsudku ještě před jeho vynesením se často konzultuje se soudkyní a soc.pracovnicí.

Tzv."pouhé" psychické násilí je mnohdy pro oběť horší nežli násilí fyzické. Samozřejmě, že institut tzv.vykázání se vztahuje i na takovouto formu domácího násilí. Prosím, podívejte se pod odkaz "institut vykázání" v této poradně. Pod tímto odkazem najdete podrobnější odpověď na Vaše případné detialní otázky kam se s případným návrhem na vykázání obrátit. Předně bych vyměnil klíče od bytu a nevpustil ho dovnitř. To vše i za nebezpečí, kdyby byl agresivní, kopal do dveří a jakkoli se pokusil dostat se dovnitř. Hovoříte ve svém dotazu o "soudním vystěhování". Nezmínila jste se však, zda Vaše matka s Vaším mladším bratrem uzavřela nájemní smlouvu a zda byt ve kterém bydlí je její, anebo má s vlastníkem bytu uzavřenu nájemní smlouvu. Předpokládám, že žádnou nájemní smlouvu (byť ústní) se svým synem neuzavřela a pouze mu umožnila opakované návštěvy..... Odhaduji, že Váš bratr by nenašel odvahu se s Vaší matkou dlouhodobě soudit. Povahy jako je Váš bratr jsou v téměř 100% velcí slaboši a samotná představa dlouhodobého soudního řízení je velmi děsí (mimo jiné). V každém případě doporučuji Vaší mamince podat návrh na vykázání, Vás v tomto návrhu označit jako svědka a za žádných okolností ho nevpouštět dovnitř i kdyby měl v OP uvednu trvalou adresu svého pobytu adresu předmětného bytu. Nezapomínejte, že informace tzv. "trvalého pobytu" v občanském průkazu nezakládá právo na uvedné adrese bydlet a nemovitost na uvedené adrese užívat.

Sdružení nemá právní subjektivitu. To je zásadní a první informace pro Vás. Rozhoduje tedy, že jste oba manželé a vše co za doby Vašeho manželství či koupí tak je ze zákona i Vaším vlastnictvím. Samozřejmě toto platí i pro Vaše společné závazky coby manželů. Pokud splatí nemovitost kterou jste pořídili za doby manželství, pak bych jeho aktivitám nijak nebránil. V jeho představách bude splácet sám, ale právně splácíte i vy spolu s ním. Jelikož nevím na co jste se tázala, zkusil jsem odpovědět dle svého hrubého odhadu..

Na Vaši otázku mohu odpověď pouze odhadem. Jelikož Vaše dcera má nárok na stejnou životní úroveň jako Váš bývalý manžel, pak by nebyl problém (v případě prokázání toho co zde uvádíte) určení výživného ve výši 10.000,-Kč. Na Vašem místě bych zahájil řízení o zvýšení výživného (není zpoplatněno soudním poplatkem), požadoval bych zpětně zvýšené výživné v délce 3 let. Dále bych navrhl, aby soud přizval znalce na ocenění nejen současného majetku, ale zejména možných výnosů z jeho pronájmu a případně toho o co otec "svoji nedbalostí" přichází tím, že majetek buď nepronajímá či se fiktivně vzdává lepšího příjmu. Nic z uvedeného by nebylo řešeno u soudu poprvé.

V prvé řadě je nejdůležitější, abyste se co nejdříve rozvedla. Poté můžete podat žallobu na určení výlučného nájemce a žalovat "bývalého" manžela o náhradu poloviny všech nákladů spojených s bytem, které jste uhradila ode dne právní moci rozvodu. § 712 občanského zákoníku odst. 2 : Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti.... Je to obecné, nicméně důležité pro Vás z čeho soudy vycházejí. Dále je pro Vás velmi důležitý následující § 705, konkrétně odstavec 3 : § 705 (1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce. (2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. (3) Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele!!!! Ve smyslu ust. § 712, odst.3 občanského zákoníku v případech podle § 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá má rozvedený manžel právo na náhradní byt. Soud však může, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že rozvedený manžel má právo jen na náhradní ubytování !!! Zajištění náhradního bytu - právo nájmu na dobu neurčitou je bytovou náhradou. Naopak zajištění ubytování v místnosti ubytovny pouze na dobu určitou výše uvedeným podmínkám nevyhovuje.

Vaše bývalá žena má nárok na polovinu ceny bytu pořízeného za manželství. Dar Vaší matky v tuto chvíli není bohužel relevantní, protože rozhoduje skutečnost, že jste za doby manželství oba nabyli do SJM předmětný byt. Pokud by dar vaší matky byl půjčkou, pak by Vám oběma vznikla povinnost tuto "půjčku" vrátit... S předmětným bytem můžete naložit následovně : 1) Nastěhovat se do bytu 3+1 i s Vaší přítelkyní, dítětem i její matkou. Půjde o to, kdo tuto situaci déle vydrží. 2) Navrhnout výměnu bytu 3+1 za 2 pokojový, byť státní s tím, že na Vaší bývalou manželku může být převeden při privatizaci. Nutný předchozí souhlas vlastníka bytu 2+1. 3) Podat žalobu o vypořádání SJM jejímž hlavním předmětem by byl byt 3+1 s tím, že byste navrhl, aby byl výlučně Váš a Vám určena povinnost uhradit Vaší bývalé manželce adekvátní peněžitou náhradu či sehnat jiný byt. Rozhodněte se zda peníze ze strany Vaší matky byly darem či půjčkou...

Je mi velmi líto, ale pokud se chová tak, že Vás "pouze doprovází", byť takto často a v takovéto intenzitě, není bohužel jeho chování postižitelné ani podle trestního zákona či zákona o přestupcích. Jedinou možnou variantou v této situaci by bylo podání tr.oznámení z důvodu podezření ze spáchání tr.činu vydírání, pokud by Vás ústně či sms zprávami nutil k něčemu či Vám jakkoli vyhrožoval.

Děti mají někdy pocit, že když jim rodiče nedovolí všechno, tak je týrají.Dětem škodí, když se naučí, že si mohou dělat co chtějí a nebrat na nikoho ohled. Bohužel se stává i to, jak uvádíte, že je v tom nerozumně podporuje jeden z rodičů. Pokud s Vámi dcera bydlí je přirozené, že soužití bude mít nějaká pravidla, aby mohlo fungovat. Pokud Vás dcera odmítá respektovat a narušuje společné soužití, nejste bezbranná. Doporučuji spolupracovat se Sociálním odborem v místě bydliště. Samozřejmě můžete požádat soud, aby byla dcera v péči otce, i když on nemá zájem. Také můžete dceři oznámit, že pokud se bude chovat jako nyní, nebude s Vámi dále bydlet, protože na to nemá právní nárok.Vaše obavy o její budoucnost jsou na místě, proto jí jasně oznamte, jaké má možnosti.Buď bude žít s Vámi, za Vašich podmínek, nebo si bude chtít dělat co chce, ale v tom případě nebude žít s Vámi ve Vašem bytě. Do doby ukončení studia byste ji pak platila alimentys. Berte to jako tvrdý pokus o její záchranu.

Vzhledem k tomu, že Vy jste slovenské národnosti a nejste manželé, kteří zároveň žijí v ČR, tak můžete učinit to, že podáte k příslušnému okresnímu či obvodnímu soudu návrh na svěření Vašeho dítěte do Vaší výlučné péče a určení výživného otci. Poté, když se rozhodnete natrvalo odstěhovat se na Slovensko, tak Vám v tom těžko může otec zabránit. Pozor na to, abyste otci zajistila pokud možno co nejširší kontakt s dítětem, protože v opačném případě otec podá návrh zcela opačný a může podat návrh i na tzv.předběžné opatření, kterým by mohl do právní mosi rozhodnutí určit způsob styku s dítětem, který byste musela pod hrozbou spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí respektovat. V každém případě preferuji za každých okolností dohodu s otcem. Soudní řízení mezi SR a ČR by bylo velmi nepříjemné a nezapomeňte, že mezi ČR a SR jsou velmi podrobné mezinárodní smlouvy o právní pomoci, díky kterým by otec svá práva mohl velmi účinně bránit.

Budete pozván na tzv.podání vysvětlení k příslušné policejní služebně a dotazován na to, co měly tyto sms zprávy znamenat. Podle toho, co jim řeknete, bude zvažován další postup. Jestliže lze z Vámi zaslaných sms zpráv jednoznačeně dedukovat jakýkoli nátlak či vyrožování, tak pak máte problém, neboť lze zahájit Vaše trestní stíhání formou sdělení obvinění. Pokud se Vám podaří vše řádně a bez jakýchkoli pochybností vysvětlit, může celé podání Vaší partnerky být řešeno tak, že se věc usnesením tzv.odloží a ona bude mít možnost podat do tohoto usnesení stížnost ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení.

Podstatné je to, zda jste uzavřeli nájemní smlouvu za doby manželství. Pokud ano pak je to problém, neboť jak sama uvádíte tak má právo tam bydlet. Až budete pravomocně rozvedeni tak máte právo podat žalobu na určení toho, kdo z Vás bude výlučným nájemcem tohoto bytu. Obávám se však, že velmi reálně hrozí v případě, že soud rozhodne o tom, že výlučným nájemcem budete Vy (již s ohledem na děti), že budete bývalému manželovi povinna zařídit adekvátní bytovou náhradu. Do té doby bude oprávněn s Vámi v předmětném bytě bydlet a byt užívat.

Předpokládám, že soud mu určil spolu s výměrou trestu i trest vyhoštění. Vám nezbyde bohužel nic jiného nežli doufat v to, že po výkonu trestu z ČR odjede. Pokud ne a Vy se dozvíte či ho dokonce sama uvidíte, že je v ČR, musíte bez prodlení podat trestní oznámení tak, aby Policie stačila včas zareagovat a najít ho v lokalitě kterou jí uvedete. Žádný zákon Vám bohužel nedává taková oprávnění, abyste mohla učinit více. Přeji Vám hodně štěstí.

Předně je nutné si uvědomit, že dle zákona o rodině má nezletilý právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče bez ohledu na to, zda jsou rozvedeni či nikoli. Dále je nutné, abyste si uvědomili, že v případě výživného jde o peníze ve prospěch nezletilého a nikoli ve prospěch exmaželky. Osobně velmi často vídám, že i když spolu rodiče nežijí, otec je v mnohem lepší sociální situaci (má i jinou manžeku a další děti) tak je mu zcela dle zákona o rodině a samozřejmě po podrobném dokazování ve vztahu k jeho majetkové situaci určena povinnost platit výživné. Vašemu manželovi bych doporučil, aby se s exmanželkou dohodl např.na tom, že bude platit dohodnutou částku na účet, který založí přímo nezletilé dceři, anebo v její prospěch uzavře smlouvu o stavebním spoření. Bude tak mít jistotu, že peníze exmanželka nevybere a že budou použity na přesně stanovený účel. Variant je mnoho... Každopádně ať Váš manžel zváží to, zda je opravdu v takové situaci, že by mu soud žádné zvýšení výživného neurčil...

Žádné problémy nevidím. Jen si dejte pozor na to, aby jste k žalobě připojil písemný souhlas Vaší manželky s rozvodem a písemnou dohodu s vašimi ověřenými podspisy, která bude obsahovat řešení bytové situace, rozdělení majetku a kompletní vypořádání Vašich vzájemných práv a povinností. Připojte kolek 1.000,-kč a případně vyčkejte na výzvy soudu k doplnění případných nedostatků. Přeji hodně stěstí.

Nic jiného nežli trestní oznámení z ohrožování mravní výchovy mládeže a podání stížnosti na postup sociálního úřadu nemůžete udělat. Vámi uváděné informace jsou natolik závažné, že si nedovedu vůbec představit, že by sociální odbor příslušného úřadu neučinil okamžité kroky. Ve Vašem případě bych o všem doporučeně písemným způsobem sociální odbor příslušného úřadu informoval a vyzval je k okamžité nápravě s tím, že zároveň podáváte trestní oznámení na Státní zastupitelství na matku těchto nezletilých. Tento úkon by mohl samozřejmě podat otec i z vazby a Vy byste mu mohla pomoci s tím, že byste v jeho písemném podání na sociální odbor byla označena jako svědek spolu s dalšími případnými osobami. Trestní oznámení může podat v nejlepším případě i vícero osob najednou...

V každém případě máte možnost podat návrh na určení výživného pro Vás v postavení manželky. Sociální příspěvek bych bral jako nepodstatný prvek Vaší tíživé soc.situace, protože je velmi nízký. Návrh na určení výživného pro Vás k soudu nekolkujte a uveďte veškeré informace o Vašich příjmech, vzdělání, nájmu apod. Ohledně Vašeho manžela uveďte mimo toto uvedené, veškeré informace o jeho vzdělání, příjmech, cestách do zahraničí, dovolených, nákupech, ošacení apod. Vaše dcera z jiného manželství je v právním postavení vůči Vašemu manželovi bohužel jako 3.osoba bez příbuzenského vztahu a navíc je zletilá. V tomto případě a za takovýchto okolností bych obavy z případného "vyhazovu" ze strany Vašeho mažela neměl, neboť v tomto případě jde jednak nejspíše o plané výhrůžky a i kdyby nikoli, tak v příapdě žaloby na vystěhování Vaší dcery z bytu by soud jednak bral ohledy na její příbuzenský vztah k Vám, dále na její věk (defacto stále "blízký" věku mladistvých) a na nejpodstatnější okolnost, kterou je v tomto případě rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 3 občanského zákoníku.

DLe Vašeho popisu jste v trestním řízení v postavení poškozeného. Poškozený má sice omezená práva, ale zejména má právo navrhovat důkazy. Poškozený je účastníkem trestního řízení. Máte oprávnění podat řádný opravný prostředek proti některým procesním rozhodnutím, např. proti: - stížnosti proti usnesení o postoupení věci ; - stížnosti proti usnesení o zastavení stíhání (připuštěno § 172 odst. 3 tr. ř.). Nemáte však oprávnění podat stížnost proti usnesení o přerušení trestního stíhání nebo oprávnění podat řádný opravný prostředek proti dalším rozhodnutím, např. proti: - proti výroku o vině a trestu ; - trestnímu příkazu, v němž nebylo rozhodnuto (resp. nebylo rozhodnuto řádně) o nároku na náhradu škody, byl byl-li nárok na náhradu škody řádně uplatněn. Práva, která náleží každému poškozenému bez rozdílu, tedy bez ohledu na možnost žádat náhradu škody jsou: právo být poučen o svých právech a právo na poskytnutí plné možnosti k jejich uplatnění (§46 tr. ř.). Zvláštním případem poučovací povinnosti je povinnost orgánů činných v trestním řízení poskytnout oběti poučení o podmínkách, za nichž lze žádat poskytnutí peněžité pomoci od státu podle zvláštního zákona (§ 14 zák. č. 209/1997 Sb.). Právo, aby při provádění úkonů trestního řízení bylo s poškozeným jednáno tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení a aby byla vždy šetřena jeho osobnost a ústavou zaručená práva (§ 52 tr. ř.). Máte právo právo a) nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování, b) činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí (§ 65 tr. ř.), c) právo žádat, aby Vám byly do vlastních rukou doručeny opisy rozhodnutí, proti kterým může podat opravný prostředek (§ 63 odst. 1 písm. b), /resp. § 64 odst. 1 písm. b)tr.ř., d) právo, aby Vám bylo oznámeno usnesení o postoupení věci (§ 171 odst. 2 tr. ř., /resp. právo napadnout takové usnesení stížností podle § 171 odst. 2 tr. ř. e) Právo být vyrozuměna o zastavení trestního stíhání (§ 172 odst. 3 tr. ř., /resp. právo napadnout takové rozhodnutí stížností podle § 172 odst. 3 tr. ř. f) Právo být vyrozuměna o přerušení trestního stíhání (§ 173 odst. 3 tr. ř.). g) Právo na doručení opisu obžaloby, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé (§ 196 odst. 1 tr. ř.). h) Právo účastnit se hlavního líčení, s tím, že musí být vyrozuměna o době a místě konání hlavního líčení se zachováním zpravidla třídenní lhůty k přípravě (§ 198 odst. 1, 2 tr. ř.). ch) Právo klást se souhlasem předsedy senátu vyslýchaným osobám otázky, a to zpravidla tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu (§ 215 odst. 1 tr. ř.), ale nikoliv právo provést výslech svědka. .......... Vašich práv je samozřejmě daleko více, ale v této situaci bych doporučil využít práva namítnout podjatost orgánů činných v trestním řízení (tedy i soudkyně) a navrhnout jejich vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení (§ 30, § 31 tr. ř.).

Za návrh na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví činí soudní poplatek 1. 000,- Kč. Sazba tohoto poplatku se zvyšuje o 3. 000,-Kč za každou nemovitost a o 10.000,-Kč za každý podnik nebo jeho organizační složku,která je předmětem vypořádání.

S ohledem na to, že nejde o dotaz ale o sdělení, tak si dovoluji zdvořile připojit výslovný souhlas s tímto názorem a moc Vám přeji, abyste co nejdříve s dítětem žila v klidu a pohodě jak si nepochybně zasloužíte. S pozdravem J.M.

Za období od ledna do května 2006 požádalo advokátní komoru o určení advokáta 1778 žadatelů a 327 jich uspělo. Dosud bylo žadatelů hodně přes 4776, z toho 1821 byl advokát určen. Ve Vašem případě nejde ale o spor, který je řešen u soudu a na takovéto spory se tzv.bezpatná právní pomoc nevztahuje. "Žalobu pro psychickou a zdravotní újmu" odhaduji předem jako neúspěšnou. Na to, abych Vám skutečně poradil mám velmi málo informací, ale odhaduji, že Vaším největším problémem bude tzv.unesení důkazního břemene (tedy faktické prokázání, zda k protiprávnímu chování konkrétní učitelky skutečně došlo). Není samozřejmě navíc předem jisté, zda jde o chování protiprávní (konkrétí chování učitelky o kterém se zde nezmiňujete) anebo o chování ve formě přestupku.

S ohledem na uvedené bych na vyhotovení znaleckého posudku každopádně trval. Ona sama samozřejmě může po svém manželovi požadovat aby jí platil přiměřené výživné a tento návrh bych podal bez prodlení. Znalecký posudek je důležitý práve z toho důvodu aby prokázal vliv otce na syna, který je právě v takovýchto četných případech zcela typický. Též bych velmi úzce spolupracoval s opatrovníkem a velmi bych se zajímal o jeho názor, který bude jedním z rozhodujících prvků celého opatrovnického řízení před rozvodem.

1) Předpokládám, že jste hypotéční smlouvu podepisovali jako druh a družka, tedy jako dvě samostatné fyzické osoby. Dále předpokádám, že každý z Vás má podíl ideální 1/2. Pokud přepokládám správně a Váš druh výlučně platil cca 12 měsíců hypotéku sám, vzniklo mu právo po Vás požadovat 1/2 souhrnu všech splátek. Zda byt užíváte či nikoli je bohužel vůči hypoteční bance irelevantní, neboť Vy jste se spolu s druhem smluvně zavázala splácet pravidlené měsíční splátky z titulu peněžní půjčky. Výše příjmů druha je v tuto chvíli ve vztahu k Vaší povinnosti splácet hypotéku též irelevantní. Z Vašeho dotazu nechápu proč byste platila soudní poplatek 30.000,-Kč. Tento dotaz bych chápal, pokud by Vás druh zažaloval o zaplacení konkrétní částky jako 1/2 jím zaplacených splátek a k tomu byly připojen soudní poplatek a odměna advokáta. O tom se však vůbec nezmiňujete.

Zužovat SJM lze dohodou ve formě notářského zápisu za doby manželství. Jiná forma je soudní spor. Předpokládám, že důvodem tohoto kroku je koupě nového bytu do Vašeho výlučného vlastnictví. Předem se omlouvám, ale odpověď na Váš dotaz bude delší. Pro Vás je velmi podstatná informace, že ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku, který se vztahuje výslovně na tzv.služební byty (a ve smyslu § 713 odst. 2 obč. zák. i na byty zvláštního určení a na byty v domech zvláštního určení) je u služebních bytů (vzhledem k jejich účelovému určení) vyloučen vznik práva společného nájmu bytu manžely. Vaše právo nájmu bytu tudíž svědčí pouze manželovi. Protože Vám společné právo nájmu bytu nesvědčí a Vy za trvání manželství odvozujete své právo užívat byt pouze od rodinněprávního vztahu k manželovi - nájemci bytu, poskytuje Vám ustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. (mimo jiné) rovněž pro případ rozvodu manželství právní ochranu , neboť rozvodem manželství Váš rodinněprávní vztah k manželu - nájemci bytu a tudíž i právní důvod užívání bytu zanikne!!! Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn.26 Cdo 389/2001 Vám však dává naději v tom směru, že judikoval následující :" Ustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tj. aby vymezil ty okolnosti, které jsou z hlediska daného konkrétního případu právně významné pro rozhodnutí soudu o formě bytové náhrady vyklizovaného (rozvedeného) manžela.". Jinými slovy předem nevyloučil případnou bytovou náhradu ve Váš prospěch. Podmínky jejího přiznání však neuvedl. Další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Vám též nedává příliš mnoho šancí, protože dle rozhodnutí sp.zn.26 Cdo 774/2004 které se vztahuje k posouzení právních poměrů rozvedených manželů k bytu, který před rozvodem jejich manželství ztratil charakter bytu služebního. Judikoval následující 1) "Právní poměry rozvedených manželů k bytu, který následně - před rozvodem jejich manželství - ztratil charakter bytu služebního, nejsou občanským zákoníkem výslovně upraveny. Přesto však nelze dovodit, že rozvedenému manželovi, který nebyl nájemcem bytu v takovémto případě bytová náhrada nepřísluší, nýbrž je třeba jeho nárok na bytovou náhradu posoudit analogicky podle ustanovení, které upravuje právní vztahy svým obsahem a účelem nejbližší. Tímto ustanovením je ustanovení § 713 odst. 1 obč. zák. Z uvedeného vyplývá, že rozvedený manžel, který i po rozvodu manželství bydlí v takovémto bytě, jehož nájemcem je pouze druhý z nich, není zásadně povinen byt vyklidit bez zajištění bytové náhrady, stejně tak jako je tomu v případě § 713 odst. 1 obč. zák.". 2) " Primární formou bytové náhrady je pro rozvedeného manžela přiměřený náhradní byt. Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že rozvedený manžel má právo na kvalitativně a kvantitativně nižší formu bytové náhrady. Při rozhodování o této nižší formě bytové náhrady je hypotéza právní normy relativně neurčitá, takže je na soudu, aby v každém jednotlivém případě z předem neomezeného okruhu okolností podle své úvahy vymezil ty, které jsou pro rozhodnutí podstatné. Jestliže soud neprovede toto vymezení správně a nepřihlédne ke všem rozhodným okolnostem, je odůvodněn závěr, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.". 3)"Okolnosti významné ve věcech rozhodování soudu o bytové náhradě podle § 713 odst. 1 obč. zák. mohou být např. rodinné poměry osoby, která má byt vyklidit (zejména počet členů domácnosti, které se mají do náhradního bytu stěhovat ve srovnání s počtem osob, které tento byt užívaly do rozhodné skutečnosti, zakládající nárok na bytovou náhradu), její poměry sociální (zejména z hlediska možnosti řešení její bytové situace), její chování při užívání bytu (rozpor tohoto chování s právními normami a dobrými mravy) apod. I v těchto případech je třeba zabývat se rovněž tím, zda zde není dán důvod k odepření náhrady za byt postupem podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. , tedy odepřením výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy. 4) Právní posouzení věci lze tedy mít za nesprávné jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že vymezení relativně neurčitého pojmu, k němuž soud v konkrétní věci dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát. Tak je tomu např. tehdy, jestliže vymezená hlediska definovaný pojem ve skutečnosti nepředjímá (jsou mu irelevantní nebo dokonce s ním obsahově či účelem nesouladná) nebo jsou-li vymezená hlediska ve svém souhrnu neúplná (jiná, rovněž relevantní, byla opomenuta).". Jak vidíte, odpověď na Vaši otázku není bohužel zcela jednoznačná. Spíše bych preferoval dohodu s manželem a dále poukazuji na to, že byt jste zhodnotili sice oba jako manželé, ale nikomu z Vás byt nepatří. Z tohoto důvodu nemůžete po manželovi požadovat aby Vám vyplatil zhodnocení bytu nebož on se na Váš úkor nijak neobohatil a případné zhodnocení můžete požadovat po vlastníkovi bytu. Ten se naopak může bránit tím, že chce uvést byt do původního stavu.... Nejvhodnější by byla dohoda o zúžení SJM a dohoda o tom, že Vám Váš manžel bude pomáhat společně a nerozdílně jako ručitel splácet hypotéku.

Ohledně výpovědi syna záleží na tom, kdo byl iniciátorem toho kdo navrhoval svědeckou výpověď Vašeho syna. Pokud jste eidentně to nebyla Vy pak tomu může zabránit pouze ten kdo tento krok učinil tím, že nebude na jeho výslechu trvat. Váš syn může například být nemocný a opakovaně se nedostavovat k soudu s tím, že předloží lékařskou zprávu o jeho zdravotním stavu.... Velmi často jde u soudu o to kdo déle vydrží s nervy. Ohledně mého zastupování jsem nucen velmi zdvořile a uctivě odmítnout, protože mi to nedovoluje čas. Jsem totiž na 25.9. předvolán ve dvou případech k Okresnímu soudu v Ostravě a jednomu soudu v Praze (musím řešit s kolegou substituci). Velmi Vám děkuji za Vaši důvěru a doufám, že se na mne nebudete zlobit. Praxe je totž taková, že soudy již předvolávají na listopad a prosinec... Ještě jednou se omlouvám a doufám ve Vaše pochopení.

Nezletilé osobě nelze vydat živnostenké oprávnění.Podle § 31 odst.9 živn.zákona je podnikatel povinen zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého jazyka nebo slovenského jazyka. Pokud má živnostenský úřad pochybnosti, může zkoumat splnění této podmínky pohovorem, při kterém posuzuje, zda je tato osoba schopna plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a podnikání a zda umí ústně sdělit obsah textu z denního tisku. Fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky (dále jen "zahraniční osoba") může na území České republiky provozovat živnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká osoba, pokud z tohoto nebo zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Pro účely tohoto zákona se za českou osobu považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky. Bydlištěm na území České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí trvalý pobyt na jejím území (Zákon č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů + § 21 odst. 3 obchodního zákoníku). Fyzická osoba, jíž byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle zvláštních právních předpisů (Zákon č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.) může provozovat živnost za stejných podmínek jako občan České republiky s bydlištěm na území České republiky.

Co se týče rad jak se účelně bránit neslušnému chování nepřekračující hranici přestupku či trestného činu Vám bohužel kvalifikovaně neporadím, ale ve Vašem případě nemám dostatek informací na to, abych Vám poradil skutečně správně. S ohledem na to co ve Vašem dotazu uvádíte by bylo více nežli vhodné, abyste podala žalobu na vypořádání zaniklého SJM právě s ohledem na to, že Váš manžel má jinou manželku, bude mít dvě další děti a chalupu navíc užíváte společně. Tento stav bude v blízké budoucnosti pravděpodobně neudržitelný a bude na Vás stupňován tlak abyste "uvolnila" předmětné prostory. Soud může rozhodnout v případě neexistence dohody s Vaším naželem buď tak, že určí která z nemovitostí je ve výlučném vlatníctví každého z Vás a podle hodnoty nemovitostí určí výslednou mítu povinnosti druhého "vyplatit". Může též zvolit tu variantu, že nemovitosti prodá a výtěžek mezi Vás poměrně rozdělí. V každém případě bych preferoval kvalifikovaný písemný pokus o dohodu oheldně majetku a v případě neúspěchu bych volil cestu žaloby na vypořádání zaniklého SJM. Čím dříve tím lépe, neboť může též hypoteticky dojít k tomu, že ze strany Vašeho manžela bude vznesen nárok na zhodnocení z jeho strany které údajně provedl v době po rozvodu.... Doporučoval bych též velmi podrobně zdokumentovat (bez jeho vědomí) obě nemovitosti pro případný soudní spor.

Ve Vašem případě bych podal žalobu na vypořádání SJM i za těchto okolností. Podejte žalobu k soudu místně příslušného dle jeho trvalého bydliště a soud sám později zjistí dotazem na centrální registr obyvatel zda došlo ke změně adresy Vašeho bývalého manžela. Pokud se nepodaří opakovaně doručit Vašemu bývalému manželovi žaloba a předvolání k soudu, bude mu ustanoven opatrovník (nyní velmi pravděpodobně z řad advokátů) a celé řízení bude pokračovat i bez něj. Pokud jste atakována věřiteli díky jejich údajným pohledávkám i v době po dnu kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu Vašeho manželství, pak podejte trestní oznámení. Je možné, že Policie bude při hledání Vašeho bývalého manžela úspěšnější nežli soud. Každopádně bych soud při podání žaloby informoval o tom, že je Váš bývalý manžel "nezvěstný" a ať zjistí dotazem na správu soc.zabezpečení kam je Vašemu manželovi doručován důchod :-)

Ve smyslu ust. § 92 zákona o rodině rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy. Jestliže rozvedený manžel pracuje, dosahuje z výkonu své pracovní činnosti mzdu, z níž je objektivně schopen uspokojovat své životní potřeby (slovy zákona o rodině: "sám se živit"), není tím splněn obligatorní předpoklad pro určení výživného ve smyslu ust. § 92 odst. 1 zák. o rod. (Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.10. 2005).Bylo-li manželství rozvedeno před 1.8.1998, nevzniká rozvedenému manželovi nárok na výživné podle § 93 zákona o rodině , ve znění zákona č. 91/1998 Sb. Jak již bylo uvedeno, pokud se rozvedený manžel není schopen sám živit, má právo žádat od bývalého manžela příspěvek na přiměřenou výživu. Podle ust. § 93 odst. 1 však může soud rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely za trvání manželství, tedy tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou rozvedených manželů byla zásadně stejná. Takto stanovené výživné lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu, tj. od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Pokud by se rozvedený manžel nebyl schopen sám živit ani po uplynutí této lhůty, může požádat příspěvek na přiměřenou výživu podle ust. § 92 zákona o rodině . O příspěvku na výživu podle § 92 rozhoduje soud bez časového omezení. V případě, že dojde ke změně okolností, které jsou rozhodující pro stanovení výživného, lze rozsudek na návrh oprávněného nebo povinného manžela změnit. Uplatnění nároku na výživu rozvedeného manžela v rozsahu stejné životní úrovně není vázáno na předchozí rozhodování soudu podle § 24b zákona o rodině , není však ani vyloučeno. V této souvislosti je třeba upozornit na rozdílnou formulaci tvrdostní klauzule u § 24b a § 93 odst. 1 . Zatímco pro nepovolení rozvodu musí bránící se manžel prokázat, že by mu rozvodem vznikla zvlášť závažná újma, v případě uplatňování nároku na výživu stačí prokázat pouze existenci závažné újmy. Pokud by došlo k rozvodu manželství podle § 24 odst. 1 , k uplatnění nároku na výživné není třeba, aby se rozvedený manžel rozvodu bránil, případně se mohl i k návrhu na rozvod připojit, a soud rozhodoval podle § 24 odst. 1 o rozvodu, tj. bral přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. Zjištění těchto příčin v rozvodovém řízení bude podstatné pro následné rozhodování soudu o výživném v rozsahu stejné životní úrovně. Naopak z povahy věci vyplývá, že se tento nárok neuplatní u nesporného (smluveného) rozvodu. Povinnost přispívat rozvedenému manželovi na přiměřenou výživu je dána nejdříve právní mocí rozhodnutí soudu o rozvodu manželství. V případě, že se bývalí manželé na poskytování příspěvku nedohodnou, rozhodne o nároku soud. Řízení je možné zahájit jen na návrh a výživné je možné přiznat jen ode dne podání žaloby. Soud při svém rozhodování vychází z odůvodněných potřeb oprávněného a ze schopností, možností a majetkových poměrů povinného. Stejně jako u ostatních druhů vyživovací povinnosti zkoumá soud na straně žalobce výši a odůvodněnost jeho potřeb, majetkové poměry a důvody nemožnosti obstarat si příjmy vlastní prací. I v případě, že rozvedený manžel není schopen se sám živit, nemusí soud přiznat nárok na výživné, například když je přiměřená výživa zajištěna formou příjmů z důchodového zabezpečení, výnosy z majetku žalobce a nebo jinými příjmy. Pokud jde o schopnosti a možnosti povinného, je situace obdobná. Soud zkoumá, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, jiné výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Patrně by nadále mělo platit, že rozvedený manžel nemůže být nucen k tomu, aby zpeněžoval svůj majetek, který mu slouží k zajištění přiměřeného životního standardu. To znamená, že rozvedený manžel nemůže být nucen k tomu, aby rozprodával obvyklé bytové zařízení a ostatní věci, které užívá. Jinak je tomu však u majetku toho manžela, který uvedený přiměřený rámec přesahuje. V případě, že povinný rozvedený manžel schopnosti a možnosti poskytovat příspěvek na výživné nemá, může rozvedený manžel uplatnit svůj nárok na výživné jen proti svým dětem nebo proti svým předkům. Poslední podmínkou přiznání nároku na výživné rozvedeného manžela, kterou je soud také povinen zkoumat, je stejně jako u výživného mezi manžely, že poskytování příspěvku není v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy by zejména bylo přiznat nárok na výživné manželovi, který převážně zavinil rozvrat manželství. Pro posouzení okolnosti spravedlnosti přiznání výživného je však rozhodující nejen to, jak došlo k rozvratu manželství, ale i další chování rozvedeného manžela. Jak již bylo uvedeno, tato vyživovací povinnost není nijak časově omezena a může tedy být úspěšně uplatňována i za dosti dlouhou dobu po zániku manželství. V roce 2005 se tato forma vyživovací povinnosti stala předmětem celospolečenské diskuse, kdy se i parlament zabýval návrhem omezit tuto povinnost délkou trvání, návrh však byl zamítnut. Možností potencionálního povinného bránit se zneužití tohoto práva bývalým manželem, který by si na jeho úkor chtěl takto po letech vylepšit svoji finanční situaci, je jednak prokázání skutečnosti, že bývalý manžel je schopen zajistit si příjmy vlastní prací, ale zejména pak s odkazem na ust. § 96 odst. 2 prokázat, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy. Klasickým příkladem rozporu s dobrými mravy je žádost o výživné rozvedené manželky, která opustila manžela, který se převážně na rozvratu manželství nepodílel, kvůli jinému muži a následně žádala výživné rozvedené manželky. Jiným případem je například trestná činnost rozvedené manželky, jež měla za následek rozvázání pracovního poměru a ztrátu možnosti výdělku (R 2/1966). Vzhledem k tomu, že příspěvek na výživu rozvedeného manžela má vyrovnávat rozdíly v možnostech zajistit si příjem vlastní prací nebo výnosem z majetku bývalých manželů, k nimž došlo za trvání manželství, mělo by soudem shledáno jako proti dobrým mravům i přiznání výživného rozvedenému manželovi, který si po rozvodu dokázal zajišťovat dostatek finančních prostředků a výživné žádá až v době, kdy mu dařit přestalo z důvodů zcela nezávislých na předchozím manželství a následném rozvodu. Posouzení konkrétního obsahu pojmu dobré mravy však závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Zánik práva na výživné rozvedeného manžela upravuje ust. § 94 zákona o rodině. Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství, neboť podle ust. § 91 odst. 1 zákona o rodině zde nastupuje vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely v tomto novém manželství. Právo rozvedeného manžela na výživné je právem osobním, právo ani povinnost nepřechází na dědice a proto zaniká také smrtí některého z bývalých manželů, tj. povinného nebo oprávněného. Samostatnou možností zániku práva na výživné je poskytnutí jednorázové částky, která má pokrýt veškeré další nároky oprávněného na výživné. Je na účastnících, aby zvážili s tím spojená rizika a výhody, tzn. není zaručena stálost vysokých příjmů u povinného v budoucnu, nejistota o době potřebnosti, popř. o délce života. Pokud mezi bývalými manžely dojde k dohodě o poskytnutí výživného touto formou, vyžaduje zákon o rodině uzavření písemné smlouvy mezi povinným manželem a oprávněným.

Váš dotaz sice nepatří do této poradny, protože tato poradna se týká domácího násilí a trestných činů, nicméně alespoň stručně. Prvně bych se na Vašem místě zabýval tím zda je Vaše auto pojištěno z titulu tzv.povinného ručení ve smyslu zákona 168/1999 Sb. Pokud ne, obratem bych kontaktoval poškozeného a dohodl se s ním ihned písemně na způsobu náhrady škody. Vy jako vlastník totiž odpovídáte za nepojištěné vozidlo i když ho někomu půjčíte spolu s řidičem společně a nerozdílně. V opačném případě bude škodu hradit poškozenému Česká kancelář pojistitelů a výsledná částka Vás nepochybně překvapí. Pokud je Vaše vozidlo takto pojištěno pak je nejdůležitější škodu řádně zjistit a vyčíslit. Tento krok je zcela na Vás a nikdo jiný jej za Vás neudělá. Podkladem může být faktura ze servisu nebo znalecký posudek. Pokud Váš kamarád Vám způsobenou škodu neuhradí, nezbyde Vám nic jiného nežli podat žalobu na zaplacení konkrétní částky z titulu náhrady škody (soudní poplatek činí 4% z žalované částky). Osobně bych s uzavřel s Vaším kamarádem písemné uznání dluhu a způsob jeho úhrady aby se promlčecí doba prolongovala ze dvou let na deset. Váš nárok na náhradu škody se totiž promlčuje ve lhůtě dvou let...

Ženy často ustupují požadavkům manžela, aby byl klid. Dosáhnou však jen toho, že se jeho požadavky stupňují a klid také není. Když není možná domluva, kterou by obě strany respektovaly, je tady soud, aby rozhodl a obě strany musí jeho rozhodnutí respektovat. Doporučuji požádat soud o předběžné opatření, ve kterém by byl přesně upraven styk otce s dětmi a také alimenty. Spolupracujte s Odborem sociálně právní ochrany dětí v místě bydliště, protože budou hájit u soudu zájmy Vašich dětí. Pokud by Vám nepomohli s napsáním žádosti k soudu, vemte si právníka.Nenechte se zastrašit výhružkami manžela, které Vás mají zastrašit a přimět k návratu. Rozhodnutí soudu se nedá předjímat. Máte minimálně stejnou šanci jako manžel.Počítejte s tím, že manžel bude dělat problémy a vemte si právníka. Zájem o děti je někdy motivován vydíráním matky.

Žárlivost vůči partnerce neznamená,že žárlivec je věrný. Mnohdy je nevěrný jaksi preventivně. Aby nebyl podváděný, tak sám podvádí.Extrémní žárlivost je vlastnost, která se nedá změnit vysvětlováním, přesvědčováním nebo domlouváním. Žárlivec nepotřebuje k žárlivosti důvod, je to jeho vnitřní citový stav, nevývratné přesvědčení, že ho partner opustí, podvede, zesměšní. Ani hodinové výslechy ho neuklidní. To není věc rozumu a logiky, ale výsledek emočního prožívání. Někdy je velmi těžké ukončit vztah se žárlivým partnerem, protože se s rozchodem nedokáže smířit. Obecně se dá říci, že velká žárlivost není projevem velké lásky. Naopak spolehlivě lásku zničí.

V každém případě se na svědectví nezletilého ve věku 15-ti let, zvláště pokud byl přímým svědkem chování druhého rodiče přihlíží a hlavně se neprovádí za přítomnosti obou rodičů v jednací síni. Velmi vhodným způsobem by bylo vyslechnout dceru na pracovišti opatrovníka (OSPODu) mimo Vaší a manželovu přítomnost aniž by musela být Vaše dcera přítomna jednání v soudní síni. Pro nezletilé je jednání u soudu velmi zátěžové a volil bych tento způsob pouze v krajních případech. OSPOD jako opatrovník může dát soudu zprávu o informacích, které rozhovorem s Vaší dcerou získal. Další variantou (poměrně drahou) je vyhotovení znaleckého posudku (obvykle dva znalci) který by se i touto otázkou zabýval. Zvažte však nakolik je výpověď Vaší dcery důležitá. Pokud se jedná "pouze" o řízení o rozvod manželství, pak byl byl o to více opatrný. Není to řízení o určení způsobu a výchovy nezletilého které má zcela jinou důležitost a jde "jen" o rozhodnutí zda je Vaše manželství rozvráceno či nikoli. Promiňte mi slovo "jen", ale jedná se zde o Vaši dceru a poměrně psychicky zátěžovou záležitost. Děkuji předem za pochopení. Nutno však podotknout, že bych se od počátku řídil tím, zda má Vaše dcera vůbec zájem o to, aby konkrétní informace sdělila soudu a zda je ochotna vypovídat.

Ohledně vlastnických vztahů před 1993 mám příliš málo informací. Dokud nepodáte příslušnou žalobu na určení toho zda jste či nejste podílovým spoluvlastníkem konkrétní parcely tak nikdy nebudete mít nikdy postavenu najisto tutoo otázku. Katastrální úřad bez souhlasu a příslušného podání ze strany manžela nikdy do příslušného katastru nezapíše Vás jako spoluvlastníka, pokud nebude mít k tumto zápisu (nejlépe) pravomocné rozhodnutí soudu. Vaším manželem avizované chování je mu samozřejmě zákony zcela zapovězeno a lze se mu bránit. V budoucnu Vás čeká téměř jiště řízení o vypořádání SJM (po právní moci rozvodu Vašeho manželství) a pokud se bude chovat tak jak avizuje, můžete se bránit buď trestním oznámením nebo lépe vydáním předběžného opatření v budoucnu zahájeného řízení o vypořádání zaniklého SJM, kterým se budete domáhat toho, aby mu soud zcela V8mi konkrétně uvedené chování zakázal. Pokud vydané předběžné opatření Váš manžel pouší, půjde o spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí ve smyslu ust. § 171 trestního zákona. Pokud Vám vymění po rozvodu zámky, tak si pozvěte zámečníka a vyměňte mu je také. Jiná lepší odpověď není. Třeba ho to "přestane bavit". Stojí to sice peníze - bohužel, ale v tomto případě doporučuji "zrcadlit" jeho chování a okamžitě se bránit. Nedopustíte se samozřejmě žádného trestného činu či přestupku . Do doby dokud není nemovitost tzv.reálně rozdělena jakýmkoli rozhodnutím, máte právo dům užívat v celém rozsahu jako Váš manžel (jedno zda současný či bývalý). Nutno dále podotknout, že návrh na vydání předběžného opatření je samozřejmě zpoplatněn. V tomto případě 50.000,-Kč. Jde o tzv.jistotu sloužící k tomu, aby z ní byla hrazena případná škoda tomu, kdo byl povinen se tomuto předběžnému opatření podrobit. Po vynesení pravomocného rozhodnutí ve věci (předpokládám úspěšnost Vaší žaloby) Vám soud tuto složenou jistotu vrátí. Tato jistota se musí uhradit nejpozději v den podání předběžného opatření. Vůči chování manžela se můžete bránit též podáním trestního oznámení. Efekt je však velmi často mizivý..

Pokud se Vaše matka (která není zbavena svéprávnosti) nebude mít osobní ochotu se s Vámi stýkat, těžko ji k tomu donutíte. Vím, zcela evidentně zde dáváte nepřímo najevo, že je matka pravděpodobně omezována, ale pokud se nestal přestupek či trestný čin ve vztahu péče a chování "uživatelů" domu ve kterém bydlí Vaše matka přímo vůči ní, pak je velmi malá šance se do předmětného domu přes odpor jeho vlastníků či nájemců legálně dostat. Pokud máte podezření, že je Vaše matka jakkoli omezována ve svých právech (omezování osobní svobody, útisk apod.) pak obratem podejte trestní oznámení. Jen tak můžete hypoteticky zjistit, zda skutečně není Vaše matka obětí trestného činu. Žalobu na určení povinnosti vlastníkům předmětného domu strpět Vaše pravidelné návštěvy maty vidím bohužel velmi pesimisticky...

Ve vztahu k tomuto trestnému činu nikoli. Pro Vaši informaci Vám níže uvádím ust. § 168 tretního zákoníku, který obecnou povinnost každého, tedy i ve vztahu k pracovníkům zdravotnického zařízení stanovuje oznamovací povinnost v těchto případech mezi kterými ust. § 215a "Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě" není zahrnut : § 168 Neoznámení trestného činu (1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný spáchal trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované informace (§ 106 a 107), porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi (§ 124a,124b,124c), porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (§ 124d, 124e, 124f), padělání a pozměňování peněz (§ 140), porušování mezinárodních sankcí (§ 171d), neoprávněného nakládání s osobními údaji (§ 178 odst. 3), účasti na zločinném spolčení (§ 163a odst. 2 a 3), obecného ohrožení podle § 179, ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla podle § 180a, zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 180c odst. 2, týrání svěřené osoby (§ 215), vraždy (§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 262), a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, veliteli nebo náčelníku, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším. (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se neoznámení trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93), teroristického útoku (§ 95), záškodnictví (§ 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105 odst. 2, 3 a 4), ohrožení utajované informace (§ 106 a 107), účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 2 a 3 nebo genocidia (§ 259). (3) Oznamovací povinnosti nemá advokát nebo advokátní koncipient, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.

Opět bez komentáře :-)

Co dodat? Evidentně nic. Já absolutně souhlasím :-) Nevím samozřejmě která žena psala tento vzkaz, ale evidentně si prošla tím co je bohužel každodenní realitou tisíců žen v této zemi.

Jednak Vám musím pogratulovat k tomu, že máte štěstí i v této situaci, a o v tom, že máte možnost neužívat s takovýmto člověkem jednu bytovou jednotku a jednak že jste odešla dokud byl ještě čas. Co nejdříve podejte návrh na úpravu styku a určení výživného pro nezletilou dceru k soudu, který má sídlo v trvalém bydlišti Vaší dcery. Návrh na svěření dcery do Vaší výlučné péče do doby nežli bude ve věci pravomocně rozhodnuto podávat nemusíte, neboť je vyloučeno, aby takto malé dítě bylo svěřeno do trvalé péče otce. Soudní poplatek platit nemusíte a o celé situaci co nejdříve informujte příslušný odbor sociální péče příslušného Okresního či Obvodního úřadu. Bude více nežli vhodné, aby tento úřad o celé situaci v rodině věděl od Vás a nikoli od otce… Varianta otce bude více nežli odlišná. Veškeré sms si pište na papír (z jakého čísla byly zaslány, v kolik hodin a celý jejich obsah). Příslušný záznam předejte odboru sociální péče a soudu.

V současné době je čím dál více rozhodnutí soudů, která svěřují děti do střídavé péče. Takovémuto rozhodnutí však musí předcházet samozřejmě podmínky, které takovéto rozhodnutí odůvodňují. Předně je sledován zájem na tom, aby se děti každý týden či čtrnáct dní nestěhovaly z místa svého bydliště daleko do školy. Dalším předpokladem je, aby měly minimálně stejné zázemí jako ve svém současném bydlišti a pokud jim je 14 let jako v tomto případě, je jejich vlastní názor zda si přejí střídavou péči či nikoli téměř rozhodující. V neposlední řadě je v případě sourozenců jakýsi automatický předpoklad toho, že jejich vzájemné pouto nesmí být jakkoli narušeno. Pokud se názor rodičů stále rozchází tak soud vždy určí dva znalce, kteří obě děti včetně Vás obou jako rodičů přizvou na „pohovor“. Posléze vypracují znalecký posudek a ten nakonec je de facto tím rozhodujícím, který nakonec rozhodne zda se soud přikloní ke střídavé péči či nikoli. Posudek takovéhoto typu má obvykle 50až80 stran a oba rodiče (bez vlivu na to kdo ho navrhl či nikoli) stojí cca 15.-20.000,-Kč. Jestliže má Váš syn problémy ve škole s učením i s chováním tak je nepochybné, že byste měla navrhnout psychologa ke kterému jste se synem šli. Osobně se i po takto málo informacích kloním k tomu, že by bylo neobvyklé, pokud by soud svěřil do střídavé výchovy nezletilé dítě ve věku 4 let…

Určitě bych podal návrh na určení výživného nejen na obě nezletilé děti, ale i na Vás jako manželku. To co potřebujete je pomyslný bič, kterým byste ho donutila chovat se jako chlap a ne jako nezodpovědný a hloupý kluk. Osobně vidím jako nejdůležitější Vaše doopravdy pevné rozhodnutí v tom, oba návrhy k soudu podat a nenechat se zviklat jakýmikoli sliby z jeho strany. On udělá pro to, aby měl svůj klid cokoli. Důležité je, aby měl konkrétně vyživovací povinnost určenou soudem a v případě pokud ji plnit nebude, musí vědět, že přijde trest. I kdyby rozhodnutí soudu (např.pro jeho nezaměstnanost a pobírání sociálních dávek) bylo s ohledem na Vaše představy o výši výživného odlišné, každopádně samotné projednávání u soudu by mohlo stát za pokus jak ho přimět k potřebné pracovní aktivitě. Prvním a nejdůležitějším prvkem všeho je Vaše pevné a ničím nezměnitelné rozhodnutí pokračovat až do konce, včetně soudního výkonu rozhodnutí. Velmi rád bych řekl, že vše závisí na tom jak se bude chovat on a kolik bude platit, ale pokud máte bohužel všechny nejdůležitější starosti v rodině na starosti Vy sama (zvláště v této situaci kdy jste navíc na mateřské) tak mi nezbývá nic jiného, nežli Vám pouze držet pěsti…

Když půjdu k soudu ohledně vymožení dlužných alimentů, nevím, zda mám uvádět jen , co mi bývalí zaplatil nebo celé, co má platit měsíčně? On mi dává místo 3000,- jen tisícovku nebo 1500,-,pozdě a bez dokladu ? Uveďte obě částky. Porovnejte jeho soudem určenou povinnost platit výživné v konkrétní výši a ve skutečnosti jím hrazené výživné. Dlužnou částku na výživném ke dni podání Vašeho návrhu na zvýšení výživného uveďte v součtu. Uvědomte si, prosím, že Vy jste osoba, která má děti ve výlučné výchově a péči. Z tohoto důvodu byste měla podat trestní oznámení ihned, jakmile je evidentní, že výživné na děti není řádě placeno a není do budoucna zřejmé, kdy bude řádný stav nastolen. Peníze za výživné jsou penězi dětí a byl bych nerad, aby Vám kdykoli v budoucnu kdokoli vyčítal, že jste byla ve vymáhání výživného pro Vaše děti nedůsledná. Bojím se, že když podám trestní oznámení a návrh na exekuci a přiznám tu část, kterou jsem obdržela bez jakéhokoliv dokladu, bude bývalí tvrdit, že mi alimenty dává celé a je to slovo proti slovu, můžou mi pak mojí žádost i zamítnout? Ničeho se neobávejte. Na jeho straně je tzv.důkazní břemeno na jehož základě on musí prokázat, že platí výživné celé a nikoliv jen část. Když budu na oznámení o neplacení u soudu tvrdit, že nedostávám žádné alimenty, zda si to nějak ověřují? Nedoporučuji Vám v tomto ohledu lhát. Mohla byste se dopustit trestného činu křivé výpovědi.

Je mi velmi líto, ale ve Vaší situaci nevidím jinou variantu nežli Vaše manželství rozvést a vypořádat společné jmění manželů ať dohodou nebo soudním sporem. Další variantou by byla Vaše vzájemná dohoda, která by spočívala v tom, že byste ve formě notářského zápisu zúžili společné jmění manželů tím způsobem, že by ve Vašem výlučném vlastnictví zůstal předmětný byt včetně veškerého vybavení. Mimo tuto dohodu byste se oba museli dohodnout na tom kde bude bydlet Váš manžel a jakým způsobem se byt pro něj podaří "sehnat". Tato druhá varianta je ovšem velmi nedokonalá v tom, že on jako manžel by mohl Váš (tentokrát výlučně Váš) byt užívat díky odvozenému práva manžela. Tím by se celou situaci bohužel nepodařilo vyřešit. Jedinou a do budoucna vše řešící variantou je ta, ve které Váš manžel je bývalým manželem a oba máte definitivně vypořádané společné jmění manželů v té podobě, že byt je Výlučně ve Vašem vlastnictví a Vy jste s bývalým manželem zcela vypořádána právě s ohledem nejen na cenu bytu, ale i na možnost manžela užívat jiný byt. Zcela Vás chápu, ale existence manželství a samotné vlastnictví bytu Vaším manželem Vám situaci příliš komplikuje.

Je mi velmi líto, ale ve Vaší situaci nevidím jinou variantu nežli Vaše manželství rozvést a vypořádat společné jmění manželů ať dohodou nebo soudním sporem. Další variantou by byla Vaše vzájemná dohoda, která by spočívala v tom, že byste ve formě notářského zápisu zúžili společné jmění manželů tím způsobem, že by ve Vašem výlučném vlastnictví zůstal předmětný byt včetně veškerého vybavení. Mimo tuto dohodu byste se oba museli dohodnout na tom kde bude bydlet Váš manžel a jakým způsobem se byt pro něj podaří "sehnat". Tato druhá varianta je ovšem velmi nedokonalá v tom, že on jako manžel by mohl Váš (tentokrát výlučně Váš) byt užívat díky odvozenému práva manžela. Tím by se celou situaci bohužel nepodařilo vyřešit. Jedinou a do budoucna vše řešící variantou je ta, ve které Váš manžel je bývalým manželem a oba máte definitivně vypořádané společné jmění manželů v té podobě, že byt je Výlučně ve Vašem vlastnictví a Vy jste s bývalým manželem zcela vypořádána právě s ohledem nejen na cenu bytu, ale i na možnost manžela užívat jiný byt. Zcela Vás chápu, ale existence manželství a samotné vlastnictví bytu Vaším manželem Vám situaci příliš komplikuje.

Viz moji odpověď na Vámi uvedený email.

S ohledem na to co jste ve Vašem dotazu sdělila je zřejmé, že jste oba podílovými spoluvlastníky. Skutečnosti, že jste si ještě dosud nevypořádali společný majetek se nemusíte nijak obávat. Podle § 150 občankého zákoníku na který možná nevědomky odkazujete totiž upravuje následující podmínku. Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. Pokud tedy nikdo z Vás nepodá návrh k soudu, který je svojí povahou žalobou a nazývá návrhem na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, pak nedochází k ničemu jinému, než že ohledně nemovitostí jste stále oba podílovými spoluvlastníky (každý ideální 1/2) a ohledně movitých věcí je to jak jsem shora uvedl. V případě takovýchto sporů mezi spoluvlastníky soudy mohou rozhodnout ve smyslu ust. § 142 občanského zákoníku následovně : 1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. 2) Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita). 3) Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů. Přiměřenou náhradu podle ustanovení § 142 odst. 1, věty druhé, obč. zák. soud určí odpovídajícím podílem z ceny celé věci, nikoliv cenou, za kterou by bylo možné prodat spoluvlastnický podíl. Ohledně výživného pro Vás bych soudu navrhl, aby si vyžádal u zaměstnavatele manžela nejen přehled o jeho příjmech za posledních 6 měsíců (pokud to již soud neučinil sám), ale i o sdělení na jaký účet mu je mzda zasílána a požádat soud o součinnost v tom směru, aby případný bankovní ústav (pokud nějaký účet existuje) požádal o zaslání výpisu z tohoto účtu za posledních 6 měsíců. Dále bych si na nejbližším katastru nemovitostí vyžádal výpis z centrální databáze vlastníků nemovitostí zda Váš bývalý manžel nevlastní nemovitost o které byste neměla tušení...V neposlední řadě bych požádal soud o součinnost s dotazem na centrální evidenci motorových vozidel, zda nevlastní Váš bývalý manžel vozidlo o kterém byste též neměla tušení. Důvody těchto návrhů jsou takové, že je velmi důležité zjistit celkové majetkové poměry a životní úroveń Vašeho bývalého manžela k tomu, aby podle této úrovně a příjmů (i z případných pronájmů..) rozhodl o výši výživného pro Vás. Další důležitou skutečností je zda jezdí na zahraniční dovolené apod. Otázek týkajících se výživného manželky je celá řada a není možné všechny v tomto místě s omezeným rozsahem uvést. Nejpodstatnější však bylo řečeno. Pokud jde o schopnosti a možnosti vašeho bývalého manžela soud dále zkoumá, zda se Váš bývalý manžel nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, jiné výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Rozvedený manžel nemůže být nucen k tomu, aby zpeněžoval svůj majetek, který mu slouží k zajištění přiměřeného životního standardu. To znamená, že rozvedený manžel nemůže být nucen k tomu, aby rozprodával obvyklé bytové zařízení a ostatní věci, které užívá. Jinak je tomu však u majetku toho manžela, který uvedený přiměřený rámec přesahuje. V případě, že povinný rozvedený manžel schopnosti a možnosti poskytovat příspěvek na výživné nemá, můžete uplatnit svůj nárok na výživné jen proti svým dětem nebo proti svým předkům. Poslední podmínkou přiznání nároku na výživné rozvedeného manžela, kterou je soud také povinen zkoumat, je stejně jako u výživného mezi manžely, že poskytování příspěvku není v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy by zejména bylo přiznat nárok na výživné manželovi, který převážně zavinil rozvrat manželství. Pro posouzení okolnosti spravedlnosti přiznání výživného je však rozhodující nejen to, jak došlo k rozvratu manželství, ale i další chování rozvedeného manžela. Vyživovací povinnost není nijak časově omezena a může tedy být úspěšně uplatňována i za dosti dlouhou dobu po zániku manželství. V roce 2005 se tato forma vyživovací povinnosti stala předmětem celospolečenské diskuse, kdy se i parlament zabýval návrhem omezit tuto povinnost délkou trvání, návrh však byl zamítnut. Možností potencionálního povinného bránit se zneužití tohoto práva bývalým manželem, který by si na jeho úkor chtěl takto po letech vylepšit svoji finanční situaci, je jednak prokázání skutečnosti, že bývalý manžel je schopen zajistit si příjmy vlastní prací, ale zejména pak s odkazem na ust. § 96 odst. 2 zákona o rodině prokázat, že přiznání výživného by bylo v rozporu s dobrými mravy. Klasickým příkladem rozporu s dobrými mravy je žádost o výživné rozvedené manželky, která opustila manžela, který se převážně na rozvratu manželství nepodílel, kvůli jinému muži a následně žádala výživné rozvedené manželky. Jiným případem je například trestná činnost rozvedené manželky, jež měla za následek rozvázání pracovního poměru a ztrátu možnosti výdělku - to není samozřejmě Váš případ....(uvádím jen pro ilusraci). Vzhledem k tomu, že příspěvek na výživu rozvedeného manžela má vyrovnávat rozdíly v možnostech zajistit si příjem vlastní prací nebo výnosem z majetku bývalých manželů, k nimž došlo za trvání manželství, mělo by soudem shledáno jako proti dobrým mravům i přiznání výživného rozvedenému manželovi, který si po rozvodu dokázal zajišťovat dostatek finančních prostředků a výživné žádá až v době, kdy mu dařit přestalo z důvodů zcela nezávislých na předchozím manželství a následném rozvodu. Posouzení konkrétního obsahu pojmu dobré mravy však závisí vždy na okolnostech konkrétního případu.

Váš dotaz jsem si přeložila tak, že Váš manžel si dělal vždycky co chtěl a nebál se následků, protože věděl, že se mu nic nestane, že si necháte všechno líbit.Je na Vás, jestli i tentokrát použijete postup jako v minulosti. Zvažovala jste i možnost, že se manžel nebude chtít vrátit? Co kdybyste zkusila řídit svůj život více podle toho, co chcete Vy a ne, co chtějí druzí? Nevynucujte z něho přiznání, ale ani mu netolerujte hrubosti.Dáváte mu příliš najevo svoji závislost na něm a to někdy provokuje agresi.Jděte k psychologovi, učte se být méně závislá.Žádost o rozvod může ještě počkat. Soustřeďte se na sebe ne na manžela. Když bude příliš naléhat, může se to obrátit proti Vám. Dejte tomu čas. Čas,ve kterém nebudete plakat,který využijete pro sebe, pro větší samostatnost, najděte si přátele. Uvidíte, co změna Vašeho chování udělá s manželem. Vám rozhodně změna chování prospěje ať už se manžel rozhodne, jak chce.

Na Vašem místě bych se pokusil o to, aby Váš manžel byl alespoň na krátký čas vykázán ze společného byl mu uložen zákazu vstupu do něj dle § 21a zákona o Policii č.283/1991 Sb. ve znění poslední novely č.135/2006 Sb. Tohoto se dá dosáhnout podáním na nejbližší policejní služebně ve Vašem okolí. Samozřejmě, že by bylo nejvhodnější, aby Vámi sdělené informace potvrdili svědci, kterými by mohli být Vaši rodiče. Není to však nezbytnou podmínkou - šance, že ho nakonec Policie z Vyšeho domu vykáže se však tímto od počátku jen zvyšuje. Váš manžel je bohužel typický násilník a jeho chování se nepochybně nezmění a bude se postupem času zhoršovat. Zachovávat v těchto podmínkách "rodinu" a trpět jeho chování kvůli synovi se vždy ve stovkách dalších a Vám podobných případů skutečně nevyplatilo, protože zvláště nezletilí synové později chování svého otce převezmou a vůči svým budoucím partnerkám se chovají téměř identicky jako se nyní chová Váš manžel. V podrobnostech se prosím podívejte do části dotazů zařazených pod položkou (institut vykázání), kde bylo vše již poměrně podrobně probíráno. Případným rozvodem vašeho manželství Váš syn otce neztratí a naopak se vyřeší to, že nebude Váš partner ve vaší blízkosti a pravidelně sdílet dům Vašich rodičů. Okamžikem právní moci rozvodu ztrácí Váš partner právo užívat bytový prostor v rodinném domě Vašich rodičů a je povinen se vystěhovat. Zcela "pomíjím" obrovské riziko spočívající v konzumaci alkoholu a příapdně i drog. Tato skutečnost sama o sobě by měla být pádným důvodem pro rozvod Vašeho manželství. Nejenže Váš partner si zaslouží co nejdříve potrestat za to co působí Vám i vašemu synovi, ale zejména musí pocítit, že takovéto chování mu nebude v žádném případě tolerováno a budou z toho pro něj vyplývat poměrně razantní sankce. Právě s ohledem na Vašeho syna byste měla výše uvedné zvážit. Vaše obrana musí nastat nyní, kdy je ještě relativně čas. Později by mohlo být pozdě. Máte obrovskou výhodu oproti ostatním ženám, že máte kde bydlet a navíc bez partnera. Svěření Vašeho do syna jeho výlučné péče (v případě že se rozhodnete pro rozvod) je za těchto okolností i s ohledem na věk Vašeho syna vyloučen. Pokud bude Váš partner vykázán na 10 dní z domu Vašich rodičů budete mít čas ne to, abyste podala (pokud se tak rozhodnete) návrh na svěření Vašeho syna do Vaší výlučné péče a návrh na rozvod Vašeho manželství. V rámci obou případně zahájených řízení (opatrovnického i rozvodového) můžete soudu podat (bez povinnosti platit soudní poplatek) návrh na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. § 76b občanského soudního řádu (z.č.99/1963 Sb.), kterým by případné vykázání na 10 dní mohlo být prodlouženo na jeden měsíc, a to i opakovaně. Navíc Váš případný návrh na takovéto předběžné opatření není podmíněno předchozím rozhodnutím Policie ČR o vykázání Vašeho partnera z bytu. Paragraf "§ 76b občanského souního řádu zní následovně : (1) Je-li jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele, může předseda senátu předběžným opatřením uložit účastníku, proti kterému návrh směřuje, zejména aby a) dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhovatelem (dále jen "společné obydlí"), jakož i jeho bezprostřední okolí, nebo do něj nevstupoval, b) se zdržel setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. (2) Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným opatřením účastníku, proti kterému návrh směřuje, stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům. (3) Předběžné opatření podle odstavce 1 trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Předcházelo-li rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 1 rozhodnutí Policie České republiky podle zvláštního právního předpisu 33c) , počíná tato lhůta dnem následujícím po dni, v němž uplynula lhůta stanovená v tomto zvláštním právním předpise. V případě podání návrhu na prodloužení předběžného opatření podle odstavce 4 neskončí lhůta dříve, než soud o takovém prodloužení rozhodne. (4) Bylo-li před uplynutím doby uvedené v odstavci 3 zahájeno řízení ve věci samé, může předseda senátu na návrh navrhovatele rozhodnout o prodloužení doby trvání předběžného opatření; vezme přitom v úvahu trvání stavu ohrožení navrhovatele podle odstavce 1, obsah a důvody podaného návrhu na zahájení řízení ve věci samé, majetkové či jiné poměry účastníků včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti. Předběžné opatření však zanikne nejpozději uplynutím doby jednoho roku od okamžiku jeho nařízení. (5) Rozhodnutí o návrhu předběžného opatření podle odstavce 1 není podmíněno předchozím rozhodnutím Policie České republiky podle zvláštního právního předpisu.

Jde pouze o to, že dotaz této dámy překročil povolený rozsah počtu znaků na jeden dotaz daný serverem www.idnes.cz a byl automaticky rozdělen do dotazů dvou. Pro přehlednost a jednoduchost byla proto odpověď na defacto jeden dotaz zařazena na faktický konec tohoto dotazu.

Ohledně otázky výživného a jeho nepravidelného poskytování z jeho strany (navíc v nedostatečné výši) se můžete obrátit s jednoduchým návrhem na určení výživného na soud. Návrh není nijak zpoplatněn a v něm označíte sebe jako matku, uvedete Vaše veškeré nacionále, včetně údajů o synovi a manželovi, doložíte kopii rodného listu syna a oddací list. Požádáte o určení výživného v konkrétní výši pro syna tak, aby vyhovovalo jeho potřebám a možnostem otce. Návrh podejte u Okresního či Obvodního soudu dle Vašeho trvalého bydliště- pokud se neliší od trvalého bydliště syna. Vy sama můžete podat návrh na určení výživného Vás jako manželky neboť Vy sama máte právo na stejnou životní úroveň jako Váš manžel. Vaše péče o dítě je dána zcela na roveň jeho příjmovým poměrům. Příslušná ustanovení zákona o rodině jsou následující : HLAVA TŘETÍ zákona o rodině č.94/1963 Sb. Vyživovací povinnost mezi manžely § 91 (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. (3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí. V případě domácího násilí můžete podat trestní oznámení dle § 215a tr.zákona, které zní následovně : (§ 215a "Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě " (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. Trestní oznámení můžet epodat písemně na Státní zastupitelství ve stejném okrese či obvodu ve kterém dochází k tomuto domácímu násilí. DN je i psychické povahy a nemusí vůbec docházet k fyzickým útokům - argumentujte případně s tím, že Nejvyšší soud ČR vydal dne 14.9.2005 pod sp.zn.Rt 20/2006, 3 Tdo 1160/2005 následující rozhodnutí : Pod pojmem „týrání“ osob uvedených v ustanovení § 215a odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět takové jednání pachatele, které se vyznačuje zlým nakládáním buď s blízkou osobou ( § 89 odst. 8 tr. zák. ), nebo i jinou osobou, s níž pachatel žije ve společném bytě či domě, a současně se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří, resp. psychické nebo i fyzické útrapy. Zákon přitom nevyžaduje, aby týrání mělo povahu fyzického násilí, popřípadě též spojeného s následky na zdraví týrané osoby. Použití fyzického násilí může mít v takovém případě vliv na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ( § 3 odst. 4 tr. zák. ), popřípadě (dojde-li k zákonem předpokládanému následku /účinku/) i na právní závěr o souběhu trestného činu podle § 215a tr. zák. s některým dalším trestným činem. Vaše dluhy jsou dluhy společnými a Váš manžel je povinen je uhradit společně a nerozdílně s Vámi, neboť vznikly za doby manželství. Vaše případné odstěhování od manžela je sice zcela na Vás, ale měla byste vědět, že VAše vystěhování i v případě rozvodu (zvláště pokud budete mít v péči a výchově nezletilého syna) nepřipadá bez bytové náhrady v úvahu. Vaše finanční problémy nijak nesouvisí s tím, že by Vám kvůli nim "odebrali" syna. Navíc tyto důvody s vaší péčí a výchovou syna vůbec nesouvisejí a nikdo Vám je nemůže přičítat k tíži ohledně Vašich schopností syna řádně vychovávat. Svědčí to pouze o tom, jak se k Vám Váš manžel chová. Neobávejte se.