Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Osudové setkání - vývoj (5. část):
Měla jsem totiž kdysi nějaké podezření. Nato se mi můj muž přiznal, že ano. Že prý chtěl zkusit něco nového atd. Ptala jsem se, zda se ještě vídají - řekl, že ne, že se vídali občas, nepravidelně, vždy po delší době. A na otázku, co k ní cítí mi nic neřekl, ale tak nějak zvláštně mu zářily oči (to vždy, když o ní mluvil). Tato konfrontace proběhla také v klidu, i když mě to zasáhlo. V té době jsme (nebo asi spíš možná já) začali řešit 2. dítě, které se nám nedařilo a po společné domluvě jsem začala chodit po klinikách IVF. Bohužel jsem tam chodila vždy sama. Na toto téma jsem se dozvěděla, že jemu v podstatě stačí 1 dítě, kdyby bylo další, tak by to nevadilo, ale takto to stačí. A já chtěla 3 a naše dítě toužilo po sourozenci. Je více věcí, které vidíme rozdílně - bydlení, něco společně vybudovat, životní "akčnost". Jemu vyhovuje stav, tak jak je, je spokojený. Já potřebuji něco tvořit, budovat a být v pohybu. - otázka upravena poradcem

Osudové setkání - vývoj (4. část):
Paní doktorko, děkuji Vám za přečtení i Vaši reakci. Po nějaké době píšu, jak se to s námi dále vyvíjí.
V mezidobí se událo dost věcí. Několik měsíců poté, co jsem Vám psala, můj partner (nejsme manželé) přišel na to, že si s někým píšu. Jeho reakce byla ale dost zarážející. V podstatě z jeho strany nebyla reakce téměř žádná - byl klidný, bez emocí (nebo nebyly vidět), skoro jako by mu to bylo jedno. Jen se mě ptal, jestli je to vážné a jestli chci odejít. Protože se mi zdále nefér něco zapírat (navíc jsem dost trpěla pocitem viny a občas i nespavostí), tak jsem mu vcelku vše řekla - o koho se jedná, odkdy se s ním znám, jak to teď je. A také to, že vážné to je, a to dost a že o odstěhování jsem nejdnou uvažovala. Nacož on opět v podstatě nic. Pak jsme spolu mluvili, probírali náš vztah a a shodli jsme se, že asi máme dlouhodobější problémy, které trvají možná už i 7-8 let. Asi za týden jsem se ho ptala, jestli před cca 8 lety neměl nějakou známost.

Dobrý den,
S přítelem jsme spolu něco přes rok a půl. Mezitím jsme měli už jednu pauzu, kterou jsem si vyžádala já. Kvůli tomu že žárlil a neměla jsem velkou svobodu. Dali jsme se spolu dohromady zhruba po měsíci. Naopak nedávno si pauzu vyžádal přítel. Kvůli stejné věci. Až moc jsem začala žárlit, vadilo mi když trávil více času s kamarády jak se mnou. Moc mě to mrzí a chtěla bych to napravit. Když jsem se ho ptala jestli má v sobě ještě trochu zamilovanosti, odvětil spíše že po půl roce přemlouvaní sama sebe, že mě stále miluje, tak ne a že teď touží být s kamarádama. Nechci tomu věřit že půl rok předstíral. Možná na něj moc tlačím. Jsou to od pauzy 4 dny a snažim se nekomunikovat, nepsat mu, nevolat. Jsem z toho velmi špatná, protože cítím že to je mojí chybou. Prosím o radu, jestli mohu věřit že budeme zase spolu. Strašně moc doufám..ale už nevím jestli se k sobě vůbec vrátíme. Moc mě to trápí. Snažím se mu dát čas, který jsem chtěla já. Moc ho miluji..Děkuji za odpověď..

Dobrý den,děkuji za odpověď, psala jsem o manželství se sobcem,bez lásky a sexu a týdenním románků s řidičem,jež bydlí 300 km daleko,měla jste pravdu,že to nemůže mít pokračování,jednak kvůli vzdálenosti a také se mezitím přiznal k několika kamarádkám s výhodami nehledě na to,že má ženy i na zájezdech podmínka jsem být další v řadě dobrá pouze na sex a riskovat nějakou pohlavní chorobu,dohodli jsme se pouze na kamarádství. Byl tu v době,kdy jsem byla utrápená ze života s mužem,kterého už nemiluji a z platonického zamilovaní do toho nejlepšího kamaráda,který miluje jinou(ona ho nechce).Ten kamarád je nejhodnější muž jakého znám,chytrý,empatický,moc si rozumíme,je jako moje druhá polovina.. pořád ho miluji,můžu mu cokoli svěřit a on mě také, líbím se mu,ale není do mě zamilovaný,takže nechce víc než kamarádství..takže se scházíme a já stále doufám..nikdy jsem neměla štěstí v lásce,nevěřím si,moc to prožívám a trápím se..jak mi má stačit kamarádství, když potřebuji lásku,pohlazení?děkuji

2.část s manželem komunikujeme o nejnutnějších věcech,mám strach aby nechtěl sex,protože za ta léta nezájmu a sobectví i v sexu,se mi sex úplně zprotivil.Manžel by chtěl,ale já jsem z toho nikdy nic neměla a když jsem o tom chtěla mluvit, pokaždé se urazil,že když potřebuji aby mi dával najevo trochu zájem o mě jako o ženu a že se takhle cítím jen jako služka,nejsem prý normální..je o 20 let starší,ale 1.rok manželství takový nebyl.Teď se trápím pro toho přítele řidiče,který by mě chtěl,píše že mu chybím atd.ale kvůli jeho práci i vzdálenosti se uvidíme párkrát do roka-a doma mám chlapa, kterého už pár let nemiluju,ale nemám kam odejít protože mám sice práci která mě moc baví,ale plat nestačí na podnájem a výdaje pro mě a děti..myslím že jsem na tom příteli závislá,nikdy jsem neměla nezávazný vztah,neumím si jen užít bez lásky..jen mi to teď chybí víc než dřív a nevím jak to v sobě zpracovat,abych se tolik netrápily,než se opět uvidíme..prosím poradíte?děkuji L.

Dobrý den,ráda bych se s vámi poradila.Jsem vdaná,máme 2 dospívající děti.Manžel pokud není v práci,kouká jen na televizi,občas s něčím pomůže,ale skoro nepromluví,nepochválí,neřekne mi nic hezkého.V sexu nám to neklape,on je docela sobecký,dělá pouze to co vyhovuje jemu,takže už jsme spolu půl roku nespali,mám si prý místo sexu(když nemám orgasmus),lásky a jeho zájmu najít jinou zábavu.Mám kamaráda,s kterým si rozumíme ale má rád jinou ženu,jsme jen přátelé,ale moc dobří.Min.týden k nám na penzion přijel zájezd a mladým řidičem,flirtoval se mnou a já mu podlehla..sex byl poprvé v životě úžasný,rozuměli jsme si i jako přátelé..dokázal mi zvednout sebevědomí,že jsem hezká,přitažlivá atd.Celé dny jsme smskovali,večery se scházeli.V neděli odjel,je z 300km dálky.Zamilovala jsem se,loučení bylo hrozné,ale stále si píšeme SMS a prý za mnou přijede..jenže doma to od té doby je ještě horší..to co celé manželství postrádám,to mi bylo dopřáno jen pár dní.Pokračuji dále

2. část
V posledních měsících jsem také měla nějaké psychické problémy, které jsem řešila, a mohou mít na tom jeho utíkání nějaký podíl. Na druhou stranu, pokud v těchto situacích nepodrží, tak to nemá cenu.Nějak nevím, jak si s touto situací poradit. Přítel si pořád někdě lítá, žije si jako svobodný a mám pocit, že se na mě vůbec neohlíží. Netuším, jak dlouho mám na něj čekat nebo nečekat, jestli to nemám ukončit já. V takto nedořešených věcech si připadám velmi nepříjemně.
Díky za odpověď.

1. část
Dobrý den,
po 3 letech vztahu mi můj přítel řekl, že nechce, abychom na sobě byli tolik závislí (bydlíme spolu přes týden ještě se spolubydlícími - na víkend jsme doma), že rodinný život ještě nechce (bylo na plánu stěhovat se do bytu jen pro nás dva, což plánoval on) a nakonec z něj vypadlo, že už si není jistý, zda mě vůbec miluje, a že potřebuje čas na to, aby si vše srovnal v hlavě. Přede mnou dlouhodobý vztah ještě neměl - je mu 22. Přišlo to jako rána z čistého nebe.
Čas jsem mu tedy dala, ale už to trvá 14 dní, kdy se příšliš nevídáme - byli jsme na půhodinovém obědě a na svatbě, kam zřejmě nechtěl jít sám, neboť to jsou společní přátelé; napíšeme si občas něco málo, ale jinak nic moc. Když jsme ovšem spolu, tak se chová jako by se nic nestalo, nikdo by ani neřekl, že máme problémy.

Dobrý den jsem s manželkou už 14 let ženatý .S manželkou jsem měl první sex v mém životě.Před ní jiná nebila. Máme spolu již 2 děti holku s ZTP a kluka zdravého.Po prvním porodu Při šestinedělí jsempo ní vyžadoval sex a jí se to znechutilo. Při narození druhého dítěte,když klukovi byli 2 měsíce a manželka byla na chalupě jsem najednou udělal hloupost šel jsem do hospody, kde byla jedna slečna z naší obce z kterou jsem odešel z hospody a vzal jsem si ji do našeho domu, kde jsem sni spal.Manželka když přijela z chalupy, do našeho domu tak se ji začali dělat mžitky před očima a něco ji táhlo do ložnice kde viděla nově převléknuté povlečení pak začala šílet a když vyšla před barák tak tam zrovna šla okolo slečna ,s kterou jsem ji podvedl ta se zastavila a prý chíli na ni hleděla.
V tom okamžiku ji to všechno začalo docházet a začala na mne řvát a házet s nádobim ,chtěla po mne vědět každý okamžik a co vše jsem při nevěře dělal to jsem ji řekl.
Od té doby je to 9 let a před pěti rokami jsem se pokusil svézt její nejlepší kamarádku,která jí hned co jsem od ní odjel tak telefonovala a když jsem přijel domů tak to hned spustila v klidu proč jsem to skoušel a co jsem od toho čekal.řekl jsem jí že to byl skrat a moc mě to mrzí a ona to postupem času vypustila.
Od té doby jsem jí plně věrný a nevyměnil bych ji za žádnou jinou ženu.
Celý náš společný život jsem se staral o to aby jsme nebily ve finanční krizi i když občas to také nešlo.Již 10 let pracuji jako OSVČ,máme spolu 2 děti hypotéku a další společné dluhy.
Když jsem přišel z práce,tak jsem se málo věnoval rodině protože rekonstruuji náš barák.
Před třemi měsíci jsem začal pracovat v Německu a než jsem poprvé odjel,tak měla vaginální špinění a já jsem na ni naléhal o sex,ona se šprajcla že to necháme do dalšího příjezdu z Německa. po 10 dnech v cca 01:00 hodinu,tak ona spala protože ráno vstává do práce,začal jsem ji vyčítat že se na mne netěší a že mi chybí . když jsem opět přijel pozdě, už zase spala,tak mne to naštvalo,že na mne nemyslí a bouchnul jsem do vipínače světla a zbudil jsem ji.Ona se lekla a řekla žě je unavená a že to stejně dostala.Mezi tim měla ještě problém s její sestrou,která je čerstvě po rozchodu se svím přítelem a vadí ji že se její bývalí přítel se kterým má dcerku 4 letou stýká s mojí manželkou a s její celou rodinou.Začal jsem si sugerovat když se mnou nechce sex,tak že asi je v tom třeba ten bývalí přítel manželčiny sestry.
Před měsícem když jsem jel večer do práce tak mi říkala jak je unavená a že si jede pro cigarety.
Tak jsem ji požádal o SMS až dorazí domů.Cesta domů trvá 5 minut a ona mi po 45 minutaách řekla, že prý pije ještě na benzínce kafe a že až dorazí domů,tak mi pošle SMS.Po dalších 45 min.jsem ji musel zavolat jestli je v pořádku a ona mi začala říkat že mi zrovna chtěla poslat SMS a že je u její sestřiny bývalého,že jí prý telefonoval a že probírají sestru jak se chová hrozně k její dceři.Byl jsem z toho úplně vyšinutý i přesto mi neposlala v kolik přijela domů.Druhý den ráno jsem volal bývalému švagrové a on mi říkal,že nedělá nic špatného a že mojí ženě nevolal on ,ale ona a že neřešili švagrovou,ale náš vztah proto že na něj žárlim a ona nedělá nic špatného. Tak že mi tedy lhala a od té doby jsem byl úplně vyšinutý ,všude jsem jí kontroloval a podezíral.
Jenže on k nám jezdil s úmyslem,že jeho dcera kterou o výkendech hlídá tak chce za tetou (mojí manželkou).
Od té doby se urazila a nechce se mnou ani zdílet postel-spíme každý v jiném pokoji a ona říká,že by byla nejraději sama a žádného chlapa už nechce.
Také řekla,že kvůli dětem budeme moci žít pod jednou střechou,ale že už nebude dělat to co nechce,že to teď bude podle ní.Ať se s tim srovnám a nebo se rozvedeme.
Moc ji miluja a nechtěl bych o ni přijít.
Ale ona mi říká a vyčítá že jsem ji v životě nenaslouchal a ona mne vždy.Když na mne neměla chuť v sexu,tak ona držela i přes její nechuť.
Ted už jsem se z těch žárlivých scén dostal plně manželce důvěřuji.
Jenže tento výkend byla u nás v obci zábava a pozval jsem i bývalého švagrové,abych ukázal ženě že už nežárlím a že je vše v pořádku.
Když jsme seděli u piva s manželkou a bývalím švagrem tak švagr kterého jsme přemlouvali aby šel s námi tancovat,tak on nechtěl ,žena najednou také nešla a tak jsem si rýpnul že nepujdu já a ať jdou oni,to bylo špatně proto že zase rýpu přitom říkám že už jsem v pohodě.Žena se urazila a šla tancovat sama a že za ní namám chodit.Tancovala sama a během chvíle přišel mladý kluk asi tak do 20 let začal s ní tancovat na rychlé písničky jako na loužák a začal ji osahávat nevhodně na pozadí a i když ona mu sundavala ruce,tak s ním tancovala dál,místo aby se sebrala a přišla za mnou.
Tak jsem se naštval a jšel jsem za nimi a požádal jsem ji o tanec při jejich tanci.
Já mu řekl to je moje manželka jestli to ví a on mi řekl že to říkala a že s ní chtěl dotancovat.Koukal na nás jak tancuje,e a vjel do mne vztek že jsem mojí zmačkl v zápěstí a řekl jsem proč jsi...

Dobrý den Jitko, jsem frustrovana chováním svého manžela, máme jedno dítě a druhé je na cestě, manžel se chová velmi nezodpovědné, neustále jen slibuje ze něco změní nebo udělá, ale ani se nesnaží své slovo dodržet, na prvním místě je pro nej jeho osobní uspokojení ať se jedna o alkohol, sex, práci nebo hmotné věci. Chová se velmi nevyzrale a je to spis čím dal horší. Doma se nezapojuje, je bezohledný a sobecky. Když chci o těchto problémech mluvit, většinou je z toho jen podrážděný , uraženy nebo mi naslibuje jak se bude snažit pracovat s tím co jsem mu řekla. Skoro vždy uzná ze to co děla není správně a ze nechce byt ani takovým manželem ani otcem pro své deti, ale v zápětí jede ve své staré koleji. Byl to milující a oddaný partner, který se mnou trávil všechen volný čas, jeden bez druhého by jsme neusnuli, ale teď si ani nepamatuji kdy jsme si šli společně lehnout. Mam pocit ze je ve vztahu nešťastný, ale nechce o tom mluvit. Chtěla bych zkusit poradnu, ale nevím jak mu to rict.

Paní doktorko, potřebovala bych poradit. manžel si začal stěžovat, že na něj nemám čas (je to subjektivní, ale to ponechme stranou, nikdy si nestěžoval, najednou ano, je to o tom, že chce mít pozornost teď hned, když on chce a nerespektuje druhé, případně je v tom snaha dělat ze sebe chudáka a litovat se a vinu dávat druhým). protože jsem domácí práce po různých peripetiích vzala hlavně na sebe, zkouším občas něco delegovat na manžela - jenže on tu práci bud okamžitě přehodí na děti a sedí u Tv dál (děti jsou naštvané, protože mají vlastní povinnosti a vidí tátu sedět) anebo řekne, jo a stejně se nic neděje, případně to udělá tak napůl - a pak dlouho všude včetně mě vykládá, jak je chudák, co všechno doma dělá. je to tedy takový začarovaný kruh - pokud chci mít klid, udělám vše s dětmi sama, ale nemám čas, pokud chci mít čas, musím snášet mnohadenní stížnosti manžela na to, jak on musí doma dělat všechno (o jednom mytí za čtvrt roku je schopen mluvit skoro půl roku), případně se hádá s dětmi, že nic nedělají (a schovává to za moralistní řeči typu jak je mamce nutné pomáhat). poradíte, mi prosím, jak to doma nějak narovnat? Velmi děkuji.

Dobrý den paní doktorko,
chtěla jsem se zeptat. Čekám čtvrté miminko, sice neplánovaně, ale stalo se. S manželem jsme ukončení těhotenství zamítli. Manžel se však od té doby chová tak, že se mnou vůbec nemluví, a když tak mi dává těhotenství za vinu. Řekl, že mi nebude dávat žádné peníze a že má dvacet let v prčicích, protože už chtěl klid. Dětem je 17,10 a 7 let. Jeho maminka trpěla maniodepresivitou a skončila sebevraždou. Vůbec nevím, jak s ním mluvit.
Děkuji

Dobrý den, je to 14 dní, co mi přítel napsal, že se v něm něco změnilo a že už mě nedokáže dál dělat šťastnou ,že chce čas na to aby zjistil, co chce. Byl to pro mě šok a stále se s tím nedokážu vyrovnat. Chtěl po mě aspoň přátelství, ale to já nedokážu, když ho mám tak ráda. Takže jsem mu řekla, že to pro mě není možný, že to fyzicky není možný, a ať už mi nepíše. Rozhodla jsem se mu měsíc nepsat a pak se mu ozvat a zkusit to znovu, ale mám obavy, že stejně řekne, že si myslí, že bude lepší, když budem jen přátelé. Aby jste o tom ještě věděla víc, Je z rozvedené rodiny. Rodiče mají svoji další rodinu a přítel mi vždycky říkal, že jsem já pro něho rodina, že nikoho jiného nemá. Žije u mámy, ale ta je na něj dost hrubá, je to žena, co ho neustále komanduje a kritizuje, stále ho jen vytáčí a občas si na něm ulevila své problémy. Posledně když se s ním zase pohádala, jsem to vyřešila s ní pak já , on mi potom děkoval, že jsem si o tom s ní promluvila .. já tam nechtěla jezdit a pak konec.

Ještě je manžel naštvaný, že mi to vadí, když jdou spolu do kina, bazénu, na večeři, pracuje u ní na zahradě. Občas se zeptám a on mi to vše řekl. Odpovědi jsou vyhýbavé. Manžel prostě nevidí neslyší, to není ani on, koho jsem si brala. Z empatického chlapa je studený čumák. Se mnou moc nekomunikuje, jen provozní řeči. Já jsem mu řekla, ať se rozhodne, co vlastně chce, protože zvažuje odchod od rodiny. Variantou je že by žil uplně sám i bez ní a beze mě u matky nebo by si ji přivedl do domku k matce. Nic nechápu. Vím, že jsem byla hádavá a vyčítavá, ale toto jsem mu vysvětlila a omluvila se. Ví, že ho stále miluju, ale jakoby to neviděl, nemá pocit, že je to i jeho vina. Ví, že mi ubližuje ale ani se mi za nevěru neomluvil, já mu odpustila. Psycholožka mi radila být milá, aby se rád vracel domů. Ale jemu je to fuk, tvrdí, jak mu záleží na dětech, ale přitom se jim ani o víkendu nevěnuje. Mám se na něj vykašlat, protože už to psychicky nezvládám, času měl dost , máme šanci? 3. část

Muž se mi nevěnuje, je u matky nebo sestry. Začali jsme se odcizovat, je chladný, protivný odtažitý, nedá mi pusu. Sex je jen vyjímečně - jen na můj podnět a pak řekne, že se mnou spí jen proto, že to vyžaduju já. Je hnusnej.Nyní jezdí domů občas, našel si tam "kamarádku". Tráví tam s ní volný čas, na který si zvykl, neobtěžují ho děti. Řekl, že se spolu jednou v opilosti vyspali a od té doby spolu chodí. To vím od jeho sestry. Mně řekl, že ji miluje a ke mně nic necítí, zvažuje odchod od rodiny. Mě nemiluje.Prý je ale zamilovaný jednostranně, nespí spolu, je u ní v pokoji pro hosty. Tomu mám věřit? Ta holka je svobodná a tlačí na něj kvůli rozvodu, ale zatím nabízí jen přátelství. Prostě jde tu o emoční nevěru. Když už je doma, tak jí stále píše a chatuje si s ní. Mě to ubíjí, trápí, nespím, zhubla jsem 10 kilo. On v tom problém nevidí, protože nemají spolu sex. Ale emoční nevěra je horší, bojím se že jí podlehne zcela.Nic neřeší, vše je mu jedno. Je ke mně lhostejný. 2. část - otázka upravena poradcem

Dobrý den, ráda pročítám Vaši skvělou poradnu, tak hledám odpověď na moje trápení. je to takový mix problémů. Dva roky se potácíme s manželem v krizi. Manželé 19 let, děti na zš, oba 42 let.Občas byly hádky, protože mi doma nepomáhal a je závislý na matce, které nic neodepře.Ta si pořídila dům a zahradu a vyžaduje, aby tam manžel jezdil každý víkend a i během dovolené. Toto bych překousla. Mám jiný problém: v r.2014 manžel změnil práci a jezdí domu na víkendy.Původně na rok, ale smlouvu vždy o rok prodlužuje. V tom samém roce nastaly u mě problémy: po 7 letech boje zemřela mi mamka na rakovinu, já byla bez práce, měla autonehodu, zkrátka jsem padla na dno a neměla jsem oporu u muže, a tak jsem na něj byla protivná a vyčítavá. Nedokázala jsem s ním ani spát. Muž měl pracovní problémy v nové práci.Já nakonec práci mám, ale jezdím 1,5 hodiny tam a zpět, jsem sama na vše, nic nestíhám, spím 4 hodiny denně ( jsem učitelka, musím pracovat i po večerech). O víkendu honím resty. 1. část.

Dobrý den, s přítelem jsme spolu přes 4 roky a bydlíme spolu v podstatě stejnou dobu. Máme spoustu společných zájmů, známe se mnoho let. V našem vztahu byly v průběhu let hádky, převážně kvůli maličkostem. Před měsícem jsme se kvůli jedné takové dost ošklivě pohádali a den na to z něj vypadlo, že v nás nevidí budoucnost a že to chce ukončit. Ze dne na den přepnul a je jak vyměněný. Domluvili jsme se, že spolu ještě pár měsíců budeme bydlet a uvidíme. Včera přišel mi však oznámil, že by bylod obrý, kdybych se za měsíc odstěhovala, abychom si oba nekrátili čas. Když s ním mluvím o našem vztahu, vybavuje si akorát hádky. Za poslední měsíc jsem šla hodně do sebe, žijeme v harmonii. Vnitřně jsem sice úplně zničená, ale snažím se, aby to nebylo moc vidět. Chci věřit tomu, že má jen nějakou momentální krizi, která přejde a bude to zase dobré. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak se chovat a co dělat/nedělat, aby byla alesmoň nějaká šnce na záchranu vztahu, děkuji.

Dobrý den paní doktorko,
nemám odvahu na to jít osobně do poradny, ale cítím, že potřebuji znát názor odborníka, zkouším to tedy touto cestou. Je mi 26, a osm let žiji ve vztahu s přítelem, který je o pár let starší, než já. Myslím si, že máme hezký vztah, bohužel ale poslední dobou zažíváme celkem často vyhrocené situace. Je to především kvůli mé žárlivosti.
Mému partnerovi se líbí hezké ženy, které o sebe rády pečují, a i mě ,,nasměroval" za tu dobu k o něco aktivnějšímu stylu života, za což jsem ráda. Poslední dobou od něj ale často poslouchám, že ho kontaktují jiné ženy, které by o něj měly zájem. Vím, že mě nepodvádí, ale ani tak není příjemné to poslouchat. Nakonec nevydržím, a bouchnu. Bohužel se dost často stává, že si ošklivě nadáváme. Oba víme, že se v takovém vztahu nedá žít. On se chce rozejít, ale mně se to v hlavě vždy rozleží, a pak mě ty výstupy mrzí. A nechci se s ním rozcházet. Mohla byste poradit, zda ještě je nějaké východisko? Mnohokrát děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám následující problém: jsem vdaná 12 let, máme dvě děti 7 a 10 let. Manžel několik let podnikal se svým bratrem, ale vůbec podnikání organizačně a psychicky nezvládal, často pracoval celé noci, byl vynervovaný nebo naopak úplně vyčerpaný. Jeho bratr se jen vezl a žil si dál pohodový život, což manžel až do nedávné doby odmítal vidět. Před ca. půl rokem jako by prozřel a chce podnikání ukončit. Nyní je neustále podrážděný, hledá na mě samé chyby, vadí mu moje práce (částečný úvazek - překládání, průvodcovské služby, atd.), to, jak se starám o domácnost a děti. Mám pocit, že si ničeho neváží. Vztah mě už vůbec nenaplňuje, vadí mi, že manžel řeší jen provozní věci, ale nezajímá ho, jestli je doma pohoda a spokojenost. Nic se mnou nechce podnikat a mně už se s ním také nechce např. nikam jezdit, skoro vždy to skončilo tím, co jsem udělala nebo připravila špatně, atd. Už nevím jak dál, ale rozvádět se teď nechci, manžel má k dětem hezký vztah a oni k němu také. Poradíte mi?

část 3: .Včera jsme si promluvili, že teda to necháme volně plynout a uvidíme a on ráno zase na mě nalehl,držel mě silou a říkal že prostě potřebuje moje doteky. Když už to bylo neúnosné tak jsem mu řekla jestli by toho prosím mohl necihat a on se opět urazil a odjížděl pak se slovy, že neví jestli má vůbec jezdit domů... Vždycky začne říkat, že to dětem řekne, že odejde a řekne jim že je to kvůli mě - to už jim řekl několikrát že jede pryč a že mám pro ně jiného tatínka, takže ty děti jsou taky už podle mě z něho hodně nejsité - syn se bojí o to, že odejde a chce usínat s ním za ruku a mě začíná ignorovat. A to mě taky hrozně ničí... Moc se omlouvám, že jsem se opět tak rozepsala,ale je mi teď hrozně špatně tak je to asi i tím...a měla jsem radost že jsem našla odpověď od Vás. Ještě jednou moc děkuji.

2 část: cítím se ponížená, ponižuje mě před dětmi (říká že "maminka tatínka vyhazuje, nechce ho doma, že musí odejít" apod. začal používat slovo "notorická lhářka"). Hrozně mě znejišťuje v mluvení, protože mi už mnohokrát během těch let říkal slova typu "meleš sračky, drž už hubu apod." i před lidmi a já tak nemám v sebe moc jistotu, že vlastně říkám co chci říct a on proti mě hrozně začal obracet slova, používat moje slova a teď mi i vyhrožuje že si mě bude v hádkách nahrávat abych věděla co melu. Sice slibuje a asi se i chová o něco lépe, ale hádky pokračují a v těch je stále hodně vulgární a mě se to hodně dotýká. Já nechci dětem ničit rodinu,ale jsem tak nešťastná a ztracená že už přestávám normálně fungovat a nevím jak z toho ven. Celý den mi něco píše, když to ignoruju tak volá, přijde domů a chce řešit naši situaci a já jsem tak vyčerpaná a mám pocit že nemám kde brát energii... ještě přidám třetí část... - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní psycholožko,děkuji za Vaši odpověď. Plácáme se v tom pořád stejně, protože do toho ještě děti po různu marodí, tak ta intenzita terapie není tak velká.Párovou máme teď taky naplánovanou odděleně.Je to spíš poradna než terapie. No a opravdu je manžel z oboru,i já... Paradoxně, máme sociální vzdělání a pracujeme v sociální oblasti (on s lidmi závislými na drogách, já aktuálně pod MPSV). Právě proto mě tak šokuje jak se chová a choval asi... Určitě je mi to jasné, že to začalo zasahováním rodičů do života a tím, že on to nechtěl řešit s nimi a místo toho si to vyléval na mě. A mě zakazoval s nimi cokoliv řešit. I mi několikrát řekl že si to já vypiju za ně, když jsem ho prosila ať mě nechá. Teď říká že mi chce být dobrým manželem, ale já tomu asi nevěřím, nebo nechci věřit hlavně proto jak mě nenechá a buď mi pořád píše podivné zprávy, pořád mi prochází zároveň telefony a historii PC a naléhá na mě intenzivně po intim. stránce.S milencem v kontaktu již nejsem,ale je mi zle.

část 3. Místo abych se spokojila s tím,že šlo o sex,protože ho měl málo,že nechtěl odejít,že mě miluje,tak pořád hledám důkazy jestli to opravdu tak bylo a partnera "týrám" svými fabulacemi. Možná za to může spousta lží z té doby,ze kterých jsem ho opakovaně usvědčovala,což mě přivedlo k té milence. Poté co se partner přiznal k prohře peněz jsem si to tak nějak zasunula a celou dobu nic neřešila,o to víc se teď nechápu. Já už opravdu nevím jak minulost stále nevracet sobě i mezi nás. Také si říkám,že sice na začátku byla krize,na té jsme se podíleli oba,jemu chyběl zejm. sex,mě komunikace,porozumění /díky tomu u mě nebyl zájem o sex/,ale problémy mám teď jen já,já mám brát antidepresiva,nespím,nejím,brečím,chodím na terapie,mě se vrací minulost.... Já jsem se tenkrát snažila vztah zlepšit,ale marně,byl jak cizí člověk,já jsem nebyla nevěrná,vše se snažila zvládnout a teď mám problém zase jen já,on dobře spí,jí,je v pohodě nebýt mého trápení. Nemají to ti nevěrníci moc jednoduché? - otázka upravena poradcem

část 2. Krom odhalení nevěry mě potkaly další problémy,vše mě sebralo,podle lékařky jde o depresi. Logicky vím,že se nemám zabývat nevěrou,která skončila před 3lety,partner ji ukončil tak,že se rozešel s milenkou s tím,že chce být s námi,prý už na začátku jí řekl,že od rodiny odcházet nechce,že mu jde hlavně o sex,nechodili spolu nikde na veřejnosti,kromě sexu a zpráv prý nic dalšího nebylo. Ale já nedokážu zvládnout ani to,znám obsah pár zpráv,další podrobnosti,hodně mě to zranilo,asi zažívám teď to,co jiné ženy po prozrazení nevěry.Partner je chápavý,sám mi říká ať se nevyptávám,že se tím zbytečně trápím,že byl hloupý,že to sám neumí vysvětlit,že mě miluje,sex je lepší než dřív,ale můj mozek pořád vrací zpět minulost,nepomáhají mi ani terapie,jsem na tom až tak že jsem schopna vygooglit její fotku a porovnávat se,mluvím o ní s partnerem,vím,že je to všechno špatně,ale nemůžu si pomoct.Jsou dny,kdy je vše dobré,pak jsem úplně dole a zas zkazím další večer vyptáváním a blbými řečmi.

Dobrý den,před 3lety jsme po 7l. vztahu měli krizi,oba hodně práce,malé dítě,další starosti,málo sexu,víc hádek,partner se choval divně,tušila jsem nevěru,chtěla vysvětlení,nakonec přiznal nevěru,prý kolegyně z práce,šlo jen o sex,vše skončilo. Já jsem se to snažila zvládnout,bylo to těžké,navíc byly další vážné starosti,ale partner byl pořád divný,návrhy na pauzu ve vztahu i jeho odchod odmítal,na otázky co dál odpovídal nevím,mám tě rád,ale už nemiluju,...Pak mi přiznal,že si nevěru vymyslel,mě se ulevilo,ale pak mi došlo,že je to divné,domnívala jsem se,že může mít něco s kolegyní z druhé práce. To mi vyvracel,já se přestala zabývat minulostí,náš vztah se začal lepšit,po pár měsících přiznal,že prohrál své úspory,že se cítil k ničemu,že mě zklamal,myslel,že skončí pod mostem. Řekl,že mě nechce ztratit,ať mu vše prominu. Před pár měsíci jsem zjistila,že mi byl tenkrát opravdu nevěrný cca rok s tou,o které jsem si to myslela. Začala jsem vyslýchat,znám podrobnosti a neunesla jsem to.

Dobrý den paní doktorko,
s manželem jsme 20 let, máme pubertálního syna, náš vztah byl vždy docela hezký a pevný, teď to vše ochladlo asi rok a půl, i v sexu, přippadá mi, že mě manžel nechce a nechce také moje starosti i radosti. Nevnucuji se, ale velmi mě to trápí, myslím, že to není takhle v pořádku. Vždy jsem si zakládala na rodině, protože jsem ji v dětství neměla úplnou, a teď mi připadá, že o to nikdo nestojí, ani manžel, ani syn ( i když ten je teď v pubertě, to se nepočítá :-) . Je nám okolo 45 let, manžel už se pomalu chystá "do důchodu", já ne, mám ještě hodně plánů, těší mě život. Manžel už mě tolik nepřitahuje, nedbá na sebe, cítím, že nemám jeho dostatečnou oporu a podporu. Velmi to v sobě řeším, co dělat dál, jak žít dál, co když se to nespraví, má smysl zůstávat dál a dál se trápit, takto "vedle sebe" zestárnout? Prosím, poraďte mi.
Tereza - otázka upravena poradcem

Zdravím,

s mojí ex přítelkyní jsme se domluvili na bydlení spolu, žijeme spolu a vše doma jde jak po másle i spolu chodíváme ven a snažíme se to dát dohromady. Je pravdou, že ze začátku jsem na ní tlačil, kdy budeme spolu a ona si v tom okamžiku našla někoho jiného, kdo ji podle jejích slov je jenom kamaráda zaplňuje ji volné chvíle. Přišel jsem jí na to a viděl jsem i fotky ze kterých bylo zřejmé, že spolu spali. Šli jsme do bydlení skrze to, že si vyšla ze vztahu, kde byla do dotyčného hodně zamilovaná ale on s ní zacházel, jak s kusem hadru. Nyní na ní po konzultaci s ní, co to má znamenat ten druhý, mi řekla, že to je jenom kamarád, že ho nemiluje, že momentálně chce být sama, nikým nekontrolovaná a na vztah nemá pomyšlení ale ví, že do budoucna se mnou chce být, jet na dovolenou, mít společný domov a děti.
Já jen nevím, jak mám zvládnout, to vědomí toho, že tohle mi říkává ale spává mezitím s někým jiným.

V našem manželství jsme vždy vše ustáli.
Muž mluví o rozvodu a má důvody
1. jsem 10 měsíců bez práce, ale mám na syna přes 3000 od sociálky, přesto tvrdí, že mě plně živí a už nechce

2. Na oslavě mého táty -70 let, kde nebyl, protože se sním nestýká a ani s mámou. Před tchánem a tchýní můj otec řekl, já jsem se bavila se syny, tak jsem to neslyšela JE DOBŘE ŽE V PENNY PŘESTALA PRACOVAT? ZHROUTILA BY SE.
Předtím jsem rodičům řekla, že si oblastní vedoucí na mě zasedla, donášel na mě sotva 30 letý zástupce, tak, že když jse něco stalo tak to do 5 minut věděla i když oblastní byla 300 km daleko.

3. jednou řekli, že nedají na manžela a budou si dělat co oni budou chtít. Muž je po práci unavený a nechce aby jezdili v pátek a oni to o velké prázdniny 2x porušili, když přivezli zpět děti domů z prázdnin. to mě pořád vyčítá.

Závěr Tímto ho rodiče moc urazili a můžou za to vše a jsou příčinou i případného rozvodu. jak dál

Prosím napište mě na h.foldova@seznam.cz

Zdravím, s manželem jsme 10 let spolu z toho 4 roky manžeké. Máme téměř 3letou dceru a měsíčního syna. Po menší výměně názorů cca před 14dny mi oznámil že už mě nemiluje a chce se rozvést. Prý tom už téměř rok uvažuje a když mi to chtěl vloni říct tak jsem mu řekla že jsem těhotná. Přitom o druhé dítě jsme se snažili hodně.. sex 5x do týdne... Já sama jsem poznala že se něco děje teprve asi před měsícem.. a to prý už se nedovedl přetvařovat. Děti má rád a mě také ale prý už to není jako na začátku.. není to láska..údajně to z něj vyprchalo. Jsem z toho na dně. týden jsem ted u svých rodičů i s dětmi, ale otázky dcerky typu kde je náš tatínek a kdy pojedeme domů už psychicky dlouho nevydržím.. s manželem máme mít ted velkou řeč o tom co bude a jak to bude s dětmi. Jiná žena v tom prý není. I bych mu věřila, jelikož on chodil do práce a z práce rovnou domů..a víkendy trávil u počítače.. nikam nechodil, kromě asi 6 víkendů na pivu s kamarády, během posledního půl roku. prosím o radu díky

Manžel ví, že případným rozvodem by to měl těžší ohledně styku s dětmi. Sám mi řekl, že rozvod je krajní varianta. Já jsem z toho zoufalá, nejím, špatně spím, trápím se. Chtěla jsem po něm, jak si to představuje. Na vše je odpověď NEVÍM. Že potřebuje čas.Byla jsem u psychologa, tem mi řekl nechat tomu čas a vytvořit doma pěkné klima. Ale jak? Manžel nechce zatím nic řešit, už se to táhne přes rok a rozlousknutí nikde.Jsem na vše sama, celá domácnost..... přes týden manžel nevolá, nekomunikuje. Když je náhodou doma, mizí za rodiči. To mě po 18 letém manželství kvůli jedné dě....... hned odstřihl? Dosud žádné problémy nebyly. Vždy mě miloval, najednou mu přeběhla přes cestu mladší holka a aniž by ji pořádně znal, je schopen rozbít rodinu. Byl vždy zásadový, čestný a mluvil pravdu. Teď mi lže a mlží, ale já ho přesto velice miluji. Bohužel z jejich chatů na mobilu to pro mě vyplývá, že ji zoufale miluje a předtím mi řekl, že už ke mně nic necítí. Mně je 42, jemu 41. Myslíte, že je naděje?

Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši krizi. Od roku 2012 máme víkendové manželství, muž pracuje v Praze, my jsme od HK. Doma mám dvě děti 12 a 14 let. Jsem na vše sama a po smrti obou rodičů v r.2014 nastaly u mě deprese, těžko jsem snášela odloučení od muže, byl stres v práci, manžel měl rovněž vážné pracovní problémy. Zkrátka jsme se odcizili, on byl zlý, nespal se mnou, takže jsem pohrozila odchodem od něj. Aniž by se mnou něco probral, vzal to jako definitivní konec a výsledkem je jeho paralelní vztah v Praze. To jsem zjistila změnou v chování a konverzací v jeho mobilu. Řekl, že tu dívku ( 30, svobodná) velmi miluje a umí si s ní představit život. Znají se asi rok a půl. Nevím, jak často se vidí, on je v práci vytížený, domů nejezdí každý víkend, ani nevím jak v Praze bydlí - tvrdí, že na ubytovně. Víc odmítal říct. Manželuv bratr ví víc: milenka na muže tlačí, aby se rozvedl, v tomto manžel zatím váhá, protože tu jsou naše děti, které bere jako prioritu.

Dobrý den,
s manželem jsme se brali z velké lásky, brzy po svatbě přišlo náročné těhu s dvojčaty, kdy se manžel začal chovat ublíženě, že nejsem ta hodná strarostlivá, ale vcelku protivná a neustále unavená těhule, mizel z domu, prohlásil pár špatných věcí. Děti se narodili předčasně - jsou zcela v pořádku, náš vztah s manželem, ale nikam nepokročil. Z narození dětí jsme sice radost měli, manžel je výborný otec, troufám si říct, že nejlepší co znám, ale co se týče naše manželství je to špatné, po narození dětí doížděli ještě jeho společenské aktivity, došlo k odcizení. Navíc jsme začali řešit majetkové uspořádní, kde bydím v jeho domě, kde platí a ještě další 15 let bude platit hypotéku, a á si tu nepřidám jako doma. Nedokážu mu odpustit to jak se choval, že sliboval a nesplnil. Z mojí strany vztah velmi ochladl, byť ho mám stále ráda není mi cizí ani myšlenka na rozvod a odchod. Zkoušela jsem postupovat podle knihy radikální odpuštění, ale nebyl kýžený výsledek. Co mám dělat? Děkuji L

Dobrý den, paní doktorko, vzala jsem mamku dvakrát na dovolenou do Egypta - poprvé jsme tam byly samy a všechno proběhlo docela v klidu, podruhé jsem vzala skoro stejně starou sousedku, taky učitelku, a těšila se, že si ženské porozumí a bude to fajn dovolená. jenže mamka asi žárlila a svými scénami a urážením dost pokazila celou dovolenou. Z letadla utekla jak malé dítě. Nějakou dobu byl zcela nulový kontakt, já se pak snažila kontakt navázat, ale bylo to z její strany hodně odměřené. Nicméně jsme se při nějakých rodinných oslavách potkaly, já se snažila o kontakt, i jsme byly v telefonickém kontaktu (vždy jsem volala já), ale už se to zase vrátilo do starých kolejí. Mamka k nám přijde jen, když nejsem doma, k narozeninám přijde v lepším případě pohled. A to i dětem. je asi jasné, že cítí vinu, vždycky, když k nám přijela, jsem se jí hodně věnovala, až mi to manžel měl za zlé, že se věnuji návštěvě. Není to hořkost, je to z mé strany spíš strach a nechuť jít zase vstříc, je to asi zase strach z odmítnutí, z toho, že narazím na mlčení, na "útěk". něco podobného totiž zažívám i u manžela, který se dopustil závažných věcí proti mně a z rodiny utekl - nelze se mu dovolat, odmítá kontakt, je agresivní, zapírá se. U něj se pokouším komunikovat alespoň přes maily, neodpovídá, nic. Je to hrozné. Má smysl se znovu a znovu pokoušet o kontakt, o nějaké zlepšení, když ten druhý má evidentně nějaký blok a nechce nebo neumí ho odstranit? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem

reakce - Lucie - krize vztahu - pocit, kdy partner chybí, ale něco nedovolí mu napsat. Lucie, přesně jste popsala to, co já zažívám po 25 letech manželství. Intuitivně jsem udělala to, co radí paní doktorka - rozložit vše na prvočinitele: A ty jsou : hezké a dlouhé vzpomínky na fungující manželství, vize (dokonce jím slovně potvrzovaná) o společném stárnutí v pěkném domku, radost ze studií dětí, zážitky s přáteli, zajímavá oblast práce, jeho někde uvnitř dušička malého bázlivého dítěte. A teď to negativní - jeho zvyšující se agrese venku i doma, zhoršující se labilita nálad, jeho tvrdohlavost, pohrdání a lži v poslední době, přístup já jsem se rozhodl a vy musíte akceptovat. Jsou to prvočinitele? Co s tím dál? Mám to jako Lucie - jsem ráda, že přišel domů, ale zároveň se bojím co bude. I když v posledních týdnech - jsem ráda, že je, když zavolá, na druhou stranu se ho bojím kontaktovat, protože se dost dramaticky odstěhoval. Závislost tam asi taky je - máme děti, majetek, společnou historii - nechce se mi toho jen tak vzdát, neumím za sebou rychle spálit mosty.

Dobrý den, s manželem jsme 10 let a máme 2 děti. Manžel podniká a tudíž péče o děti je spíš na mě vč. zapojení prarodičů, kteří vodí děti do školky, protože brzo ráno chodím do práce. Mám poměrně dobrou práci, odpoledne vyzvednu děti, postarám se o ně, se starší píši úkoly a večer bývám poměrně unavená. Manžel je zvyklý v práci řídit lidi a tak se snaží doma řídít i mě. Což je problém. Jednou za čas cca měsíc to prostě nevydržím a vybouchnu. To je pak mezi námi vyřčeno spoustu nehezkých slov, které ani nemyslím vážně a spoustu jiných vyhrožování. Bohužel po posledním incidentu manžel trvá na tom, že pokud se nezačnu léčit, tak se ke mě bude chovat jako k cizí osobě, což dělá. Spává mimo ložnici, téměř nekomunikuje. Doslova mi řekl, že bych se měla léčit a brát prášky a pokud to neudělám, tam se tak bude chovat. Nevím co mám dělat. K dětem se naopak chová velmi hezky. Také semtam zajde za kamarády. Já když jdu s kolegy (vč. žen) jednou za měsíc do hospody, tak je to špatně. Jak dál?

Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak přežít ten pocit, kdy Vám on strašně chybí, ale něco ve Vás Vám už nedovolí mu napsat, protože Vám strašně moc ublížil. A bývá to tak, že když se on ozve, mám ze začátku radost, ale pak se mi vybaví celé to martýrium, které mě zase čeká (strávíme spolu nějaký čas, je nám oběma dobře - jsme si blízcí, aniž bychom se o to nějak snažili - tohle mezi námi nějak samo funguje - ale on pak vždycky ochladne),a je mi mizerně.

Dobrý den,
<br>s manželem jsme ve vztahu 6a kousek let(z toho 2,5roku manžele) Já si přivedla z prvního vztahu dceru(dnes 18) on dvě děti(14+18) a narodilo se nam společné(4) vše bylo úžasné, všichni spokojený, přišla střídava péče na zkoušku, pak plna péče na dceru a pomalu narůstaly problémy..poté co k nám nastalo přišla manželova dcera tak přestal být objektivní, vidí na mé jen chyby,špatné vlastnosti, ačkoli,studuje,pracuje a pomáhá na rozdíl od jeho stejně staré dcery,já se snažím abz bylo vše spravedlivé, rozdavam lasku všem i manželovi a on najednou usoudil, že mu davam najevo malo láskz,že má pocit že mu má dcera není dostatečně vděčna a chce vztah ukončit, že chce být sam a soustředit se na sebe a sve děti..mam se odstěhovat, nic mi nechce dát s tím, že uvidíme co bude dál, je zlý, arogantní, ponižuje, a malá dcera už se v tom plácá..jaka by mela byt pauza a jak poznam zdali chce ještě bojovat?jak moc ho nechat odpočívat a nestarat se o děti? děkuji za odpověd

Dobry den, chtel bych se s Vami poradit. Je mi 36, jsem zenaty 11 let, s manzelkou jsme spolu 17 let, mame 2 krasne holcicky 6 a 9 let, ktere nam delaji radost. Problem je, ze si s manzelkou nerozumime, nejme schopni spoluudelat jednoduchou vec, aniz by mezi nami nevznikla rozepre. Manzelka je impulzivni a dost dominantni a az do pocatku tohoto roku jsem to tak nejak vydrzel. V lednu se vsak neco zmenilo a ja uz citim, ze muj pohar trpelivosti je uplne plny a uz dal nemohu. A jako na potvoru jsem v unoru potkal divku, ktera mi nebyla lhostejna a ona se vyznala ze svych citu v breznu. Nenaleha na me, abych se rozvedl, je o 10 let mladsi a myslim, ze nas vztah nema budoucnost (ale strasne rad bych se mylil). neni to o sexu a milovani, ale o tom, ze jsem si uvedomil, ze vztah nemusi byt zalozeny jen na prikazech. S manzelkou od te doby nespim, neprijde mi to spravne, mam hlavu jen pro pritelkyni a citim, ze bych se mel rozvest. Ale bojim se, hlavne o deti. Nemate pro mne radu?

to srovnal jestli se rozejdeme nebo zůstaneme spolu že potřebuje čas a není mi teď schopen odpovědět, nevím jak dalece do toho zasáhli kamarádi, kteří jsou rozvedení vždy měl určité priority a zasády teď mi přišlo že zmizely, snažím se zachovat chladnou hlavu, jsem milá, neřeším nic ale zahodit deset let nechci, vůbec nevím co se s ním děje a hlavně nevím co mám dělat já jak se chovat a přijde mi zvláštní obrat behem dvou dnů do poradny ho nedostanu a na otazku jestli mu stojím já za budování vztahu mi prý teď nedokáže odpovědět, tak snad jsem to nějak nesplácala a trošku vysvětlila moc díky za radu mějtese fajn Lucka

Dobrý den, s partnerem jsme spolu deset let 14 let se známe, máme 7 letého chlapečka, měli jsme malinko problém s komunikací, z partnerovi strany, dva roky jsem se snažila, aby se to změnilo, žili jsme si v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex i po deseti letech obden vše v pořádku minulý týden to vypadalo že si vše uvědomil, dokonce se i omluvil a komunikace byla super, najednou stačily dva dny, kdy byl pracovně pryč, přijel a začal se chovat chladně, tři dny před tím super, byl tam s dvěmi společníky, kteří jsou rozvedení, řekl že mě má rád ale že už mě asi nemiluje, v další větě řekne že miluje bude mu 40 přičítám to nějaké krizi :-D kluka miluje, sám měl špatný dětství a vždy říkal, že malému mu by nic z toho neudělal, má hodně pracovních starostí, paní doktorka mu napsala neurol, což si myslím že asi nebylo šťastné,po pěti letech začal kouřit mluvil se mnou že tím že jsme měli problémy nebyl ten rok a půl šťastný na mé otázky že to zvládneme odpoví že potřebuje čas aby si

(část 2.) Měl jsem dojem, že náš vztah je ale jinak citově velmi intenzivní, prostě sounáležitost... Nyní mi tedy přítelkyně oznámila, že už mi nemůže říct "miluju tě" ,že mě má jen strašně moc ráda a že vlastně celé to asi vykrystalizovalo tím, že "necítila můh zájem" a nebyla si jistá jestli ji vážně miluju, a i když teď ví a vše jsem jí vysvětlil, tak prý prostě už jí to hlava nebere... Když jsem se ptal jestli pomuže když se budu ještě víc snažit, tak řekla že spíš, čím víc se snažím, tím víc si hledá zmániky co jí vadí a rozhodně to ničemu nepomáhá. Nevěděla co dál a v slzách mi říkala že ví, že toho bude časem litovat, že asi těžko nejde někoho jako jsem já, ale že teď nedokáže semnou být... Milovat mě..Tak jsem navrhl pauzu na měsíc, aby si vyčistila hlavu a snad si uvědomila co ke mně cítí a doufám že se vrátí... Nevím jestli jsem se rozhodl správně a jak to udělat s vzájemným kontaktem, zajímá mě Váš názor, jestli má šanci tato pauza fungovat, nebo jen oddaluji nevyhnutelné... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, (část 1.)
S přítelkyní (23 já 25) jsem zhruba rok, začínali jsme trochu komplikovaně, přitelkyně mi něco na začátku zatajila a pak jsem měl určitou krizi, kterou jsem vnitřně vyřešil po pár dnech tak, že dám přítelkyni šanci. Boužel jsem se od té doby občas choval k přítelkyni nedůvěřivě, občas jsem jí "nedával dostatečně najevo co cítím". Mám náročné zaměstnání a občas jsem dělší dobu pryč, zároveň se musím starat o starou mamku, takže občas jsem přítelkyni odmítl trávit s ní čas, protože jsem byl buď naprosto fyzicky zničený, nebo jsem protě potřeboval být aspoň na víkend sám. Když jsem dělal všechny ty chyby, které jsem zátroveň vnímal, tak jsem nabyl dojmu, že když mi přítelkyně nic nevyčítá asi je určité "koření" pro dobro vztahu. Poslední zhruba měsíc jsem si sám uvědomil, jaké dělám chyby a dělal maximum, přítelkyně sama řekla, že jsem zlatíčko a lepší chlap neexistuje, ale bohužel mi oznámila, že už 14 dní přemýšlí co dál, že má pocit že jí praskne hlava. (1. část) - otázka upravena poradcem

Pokračování:
Takže já se choval tak jak stále, nevěděl jsem, že něco dělám špatně, i když sem něco na sobě tušil. Ona to v sobě dusila a pak vybouchla rozchodem, který "částečně" vzala zpět, ale dohodli sme se na pauze s tím že si občas napíšeme zavoláme, zajdeme na večeři - vše bez sexu. Když sme spolu mluvili o nás, tak mi také řekla, že by ráda třeba šla na párty defakto nezadaná a zaflirtovala si. Ptal sem se jestli jde o to vyspat se s jinym - ptal sem se dvakrát za ten večer - řekla že ne. Ale před pár dny, jsem se dozvěděl od kamarádky, že se vyspala s kamarádem ze školy. Rozhodně+ jí o tom nepovím že to vím, zradil bych důvěru kamarádky. Kamarádka mi říkala, že mě má moc ráda, váží si mě, jen prý prostě potřebuje čas aby si urovnala myšlenky v hlavě.
Pokud můžete, stačí odepsat na shadowwork@seznam.cz Děkuji vám. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
Nevím, co od otázky očekávám, jestli uspokojení nebo radu..možná se jen vypsat. S partnerkou sme necelých 7 let (já 30, ona 22) Studuje v Plzni, ale oba jsme z K. Varů. za pul roku sem se měl k ní stěhovat, nyní si kvůli stehování a lepší práci zlepšuji vzdělání. Co se týče sexu byl jsem její první. Před měsícem mi oznámila že je konec.Druhý den mi volala, že si myslela, že udělala dobře ,ale nic vevnitř jí neříkalo "ano udělala jsi dobře", spíše naopak. Tak sme si promluvili. Shodli sme se na tom, že sme resili vše ostatní - vztahy ostatních lidi, nás ne. Citově trošku zamrzla. Rekla mi že mě ráda, znamenam pro ní moc, spoustu sem pro ni udělal. Ona je pro mě všechno - ztělesnění ideální partnerky, o které sní každý muž. Přiznám se, poslední dobou jsem sám na sobě pozoroval, že jsem na ní tak nějak závislý. To jí vadilo, že nemohla dýchat. Byl sem i trošku žárlivý, ale rozhodně sem neprováděl scény, nic takového. Problém asi byl že sme nemluvili co nám vadí. Pokračování. - otázka upravena poradcem

(2) Chce žít jinde, ale přitom si uvědomuje, kde má domov, kdo je jeho rodina, jak říká??? Jsou to jen prázdná slovíčka pro mě? Nadále se dokážeme spolu setkávat (2-3x do týdne), podnikáme různé aktivity, spolu jezdíme na chalupu, občas doma i přespí. Ale aktivity jsou jen z mojí iniciativy a následně se dozvím, že jsou pro muže inspirací, jak se paní a jejím dětem zalíbit. Pro mě je to hrozně těžké. Mám pocit, že sám manžel se nedokáže jednoznačně rozhodnout, nechce nic řešit. A já, přes jeho nevěru, nechci o manžela přijít. Stále o něho stojím.
Jak dál? Návštěva psychologa? Chce to ještě čas a máme zůstat v kontaktu, máme si dát pauzu nebo je každá moje snaha už marná a není již možnost jeho návratu? Děkuji za názor.

(1) Dobrý den, jsme s manželem (53, 52) skoro 30 let, máme 2 děti – 26, 23 let. Do manželství vstupoval manžel jako aktivní sportovec, já jsem si časem také našla svůj sport, přesto rodina i nadále plně fungovala. Bohužel jsme asi ani jeden z nás nezvládl pubertu a osamostatňování našich dětí, manžel si přidal další svojí aktivitu, já jsem zůstala u té původní. A společného času a aktivit bylo čím dál méně... V lednu mi manžel přiznal půlroční nevěru a očekával, že odejde a mě to nebude vadit, vlastně mi to bude vyhovovat. Jenže já jsem jej nepřestala mít po celou dobu ráda. Najednou jsem viděla všechny své chyby, které jsem ve vztahu udělala, stále je chci napravit a postavit náš vztah na lepší úroveň. Manžel nejprve souhlasil, že se pokusíme naše manželství zachránit, ale neví prý jak, je teď zamilovaný jinde. Teď v březnu jeho nevěra stále trvá, k rozvedené paní s 2 dětmi (11, 16) se minulý týden odstěhoval. Chybí mu potřeba se o někoho starat, když vlastní děti jsou už dospělé?

Dobrý den, Mám 4 a půl let partnerku od svých 17. let. Jsme oba sví první partneři. (bydlíme oba u rodičů, protože ještě studuji VŠ). Za náš vztah jsme si prošli hodně hádkami, ale vždycky jsme to ustáli a milovali se. Vždycky to byla velká láska, ale nyní se mi svěřila, že už 3 měsíce ke mně nic necítí a všechno to vyprchalo (jiný kluk prý v tom není). Vypadalo to na rozchod, nesl jsem to hrozně těžce a nebyl jsem vůbec schopen vést život bez ní (samota mě ubíjí). Nyní jsme se k sobě vrátili, je nám zase hezky, ale už nic ke mně necítí. Jen mě má ráda a záleží ji na mě. Když se zeptám, jestli spolu zůstaneme napořád, tak řekne, že neví a že bez citů by to nejspíš nešlo. Ta představa, že ji někdy ztratím na dobro mě ničí. Má takový vztah šanci a co mám dělat? Děkuji.

Dobrý den,

před 14 dny se mnou rozešel přítel, důvodem jsou prý hádky. V první chvíli jsem ho nenávidela a nechápala to, po nejaké době mi došlo, že má pravdu, hadali jsem se hodně a zbytecně, teda hadala jsem se ja s nim.Uplně zbytecne jsem mu vycítala veci, který ted mi přijdou nesmyslné. Stále se vidáme a ted to bereme jako pauzu, jelikož jsem mu řekla, že už taková nebudu a nechápu, proč jsem takova bývala. Zatím si není jistý, zda chce pokracovat, ale zatim říká, že chci byt sám, že ma svobodu, což chápu, kdyby nekdo to delal mně, tak se citím stejne. Vím, že me stále miluje, je to videt a cítím. Má cenu se snažit a ukazat mu, že jsem opravdu jiná a už hádky vyvolavat nebudu, samozrejme hadky budou, jelikož je to normani, ale ne v takové míře.

Díky za odpoved

Dobry den ja by som sa chtela zeptat co mam delat mam partnera zijeme spolu ako druh a druzka a mame spolu dite jmenuje se Karolinka a je ji 5 let partner chodi kazdy den s kamaratmy po vonku na pivo a ja som furt doma sama vobec se nam nevenuje je odemne o 6 let mladsi a uz spolu ani sex nemame ani nic spolocniho ani sa spolu nebavime ja sa bavim len s dcerou lebo vzdy ked sa ho na neco zeptam a je doma tak my rekne neotravuj nemam naladu a mne to hrozne vadi vubec nevim co mam delat ci mam od neho odejit aj s malou nebo nevim nemuzete my poradit děkuji

Dobrý den. Mám 5ti letý vztah s přítelkyní, máme 2 letou dcerku. Poslední třičtvrtě rok nám to moc neklapalo. bylo hodně tlaků u mě v práci, partnerka doma sama. Po nějakém čase si našla koníček a před 3mi měsíci se mi zakoukala do trenéra, který na ní má čas, když jsem pryč, jelikož má pracovní dobu jakou si jí udělá. Nejprve mě ujišťovala, že je to pouze kamarád. Před 2 ma týdny se se mnou rozešla, protože jsem se k ní nechoval jako partner. Omezil jsem práci abych s nimi mohl být. Teď se doma starám o dceru, mezitím co si ona chodí na "tréningy" a tráví s ním opravdu hodně času. Budu s ní bydlet ještě asi 3 týdny, miluji oně moje holčičky, ale trenéra nemůžu vystát. Mluví o tom, jak jí mám dát prostor a čas, mezitím co si hledá bydlení sama pro sebe a chodí si na randíčka. Měli jsme hezký vztah, ale chtěli jsmě vlastní bydlení, tak jsem prostě víc pracoval aby bylo více peněz. Dnes mi vyčíta. že jsem s ní netrávil čas a kašlal na ní. Jsem naivní když si myslím,že se to dá zachránit? - otázka upravena poradcem