Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
krize vztahu
Dobrý večer p.doktorko,prosím o radu,před 13 lety jsem se velmi zamilovala,vzali jsme se, dvě nezl.děti, Nyní jsem nezaměstnaná ,na část.inv.důch(deprese,GAD),Máme dům, splácí manžel, přispěla jsem na něj z prodeje bytu v mém vlastn. před naším manželstvím.Polovina domu je psaná na mě.O dům, zahradu i děti se starám sama, manžel má práci, která ho naplňuje a dost koníčků-časté důvody našich hádek(cítila jsem se osaměle)tvrdil, že pracuje aby splatil dům,Nechodili jsme nikam společně-já chtěla, on ne. Velmi jsem se tím trápila.Před nedávnem mi řekll,že si mě vzal ze soucitu, váží si mě jak vše zvládám a věnuji se dětem, ale necítí mezi námi souznění, že potřebuje partnerku, která by ho motivovala ke splácení domu.Chtěl rozvod a abych se vystěhovala, řekla jsem že rozvod nepodepíši a zůstanu v domě.Po týdnu řekl, že budeme dál pod jednou střechou za stejných podmínek, ale jestli to nebude prý pro mne výhodnější být rozvedená.Jsem na dně,jak se k tomu postavit?Velmi děkuji.
Lenka
krize vztahu
Dobrý den,,Už nevím jak dál.Jsem s přítelem skoro 18 let,máme dvě děti.Jezdil mnoho let s kamionem,teď přestal a našel si práci blízko domu.Nejdříve jsem měla strach,že si polezeme na nervy-přeci jen jsem byla zvyklá být sama-ale je to opak.Jsem hrozně ráda,že nejezdí.Chybí mě když tu není.Jenže ouha.V práci poznal ženu o 10 let starší(3 roky vdanou).A já začala cítit,že něco není v pořádku.Začala jsem žárlit.Protože porád o ní mluvil.Jednoho dne mě řekl,že je mu sní dobře,že ji má rád.Proč jsem se ptala-protože ona mě poslouchá,povídá si semnou.Ale to dělám i já,ale asi špatně.Takže se teď pořád hádáme,já břečím.Mám hrozný nervy.Do toho si píšou celé dny sms(které jsem si přečetla a taky mu to řekla)od té doby je maže.Zatím to bylo takové nevinné ale teď už tam jsou pusinky.Řekl,že miluje mě,ale že už to není takové jako dřív.V posledních dnech,mě nedá ani pusu,nedotýká se mě,nebaví se.A já nevím jak dál.Snažím se aby se náš vztah zachránil ale asi jsem na to sama.Poradíte mě???
Míša
krize vztahu
Dobrý den, prosím o objektivní náhled této situace.
S partnerem čekáme miminko (známe se více jak 4 roky, bydlíme spolu přes rok - respektive bydleli). Moc jsme si rozumněli, nastalo sice pár změn a rozhodování a s tím spojené neshody a spory, ale nakonec jsme to spolu zvládli a stáli při sobě. Miminko je plánované a partner natěšený, defakto mluví nejvíce o malém. Těhotenství bylo velmi náročné, partner rozjížděl podnikatelskou velmi stresovou kariéru a já prožívala tento "jiný stav" hodně citlivě. Dny strávené v bytě byly pro mě dlouhé a depresivní a tak to všechno začalo. Přestali jsme se rozumět ve všech stránkách. Občas to bylo fajn, ale ve většině případech špatné. Chyby jsme dělali oba dva (on cholerik, náladový), já (urážlivá, citlivá, možná někdy i nevděčná, co pro mě a budoucí rodinu dělal). Partner to zkrátka ukončil těsně před porodem. Já byla na něho chvílemi zlá a chvílemi milá s nadějí, že čas ukáže. Partner to nechává někdy otevřené jindy tomu nedává už šanci. Děkuji - otázka upravena poradcem
S partnerem čekáme miminko (známe se více jak 4 roky, bydlíme spolu přes rok - respektive bydleli). Moc jsme si rozumněli, nastalo sice pár změn a rozhodování a s tím spojené neshody a spory, ale nakonec jsme to spolu zvládli a stáli při sobě. Miminko je plánované a partner natěšený, defakto mluví nejvíce o malém. Těhotenství bylo velmi náročné, partner rozjížděl podnikatelskou velmi stresovou kariéru a já prožívala tento "jiný stav" hodně citlivě. Dny strávené v bytě byly pro mě dlouhé a depresivní a tak to všechno začalo. Přestali jsme se rozumět ve všech stránkách. Občas to bylo fajn, ale ve většině případech špatné. Chyby jsme dělali oba dva (on cholerik, náladový), já (urážlivá, citlivá, možná někdy i nevděčná, co pro mě a budoucí rodinu dělal). Partner to zkrátka ukončil těsně před porodem. Já byla na něho chvílemi zlá a chvílemi milá s nadějí, že čas ukáže. Partner to nechává někdy otevřené jindy tomu nedává už šanci. Děkuji - otázka upravena poradcem
Veronika
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Po sedmadvaceti letech manželství jsem dospěl do stadia, kdy mě manželka nejen neuspokojuje, ale dokonce ani fyzicky nepřitahuje. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli má smysl vztah udržet. Mám ji rád, ostatně je matkou mých dvou dospělých dětí. Ale společné stáří si s ní neumím, a vlastně ani nechci představit. Naprosto rozdílné názory na to, jak naložit s volným časem, financemi a podobně... Přesně ve chvíli frustrace se mi stalo, že jsem se náhodně sblížil s láskou svého mládí a rozhodl jsem se na stará kolena změnil partnerku. Nechci své manželce ale ublížit. Také bych jí přál, aby byla spokojenější. Bohužel její způsoby řešení jakýchkoliv (i malicherných) problémů nesou známky histriónství. Křik, pláč, citové vydírání, dlouhé hádky. Přiznávám, že se bojím toho, jak celou situaci řešit. Sám jsem kliďas. Emocionálně vypjaté situace těžko zvládám. To je jeden z důvodů, proč jsem ze současného vztahu již unavený. Existuje vůbec způsob, jak vše v klidu vyřešit?
Mirek
krize vztahu
Dobrý den, s manželkou jsme spolu 27 let. Bude mi padesát, jí o tři roky méně. Dokud byly děti menší, všechno, byť s problémy, fungovalo dobře. Nyní je syn už z domu a má vlastní rodinu, dcera se k tomu chystá. Před šesti lety jsem byl ženě nevěrný. Vztah asi tříměsíční. Důvod? Možná jsem si po letech chtěl "něco dokázat". Nebylo to vážné. Žena se o vztahu dozvěděla a prošli jsme velkou krizí. Manželství jsme "slepili". Ona mi od té doby při každé příležitosti "předhazuje", jak jsem ji zradil, a že kdo zradí jednou, může zradit kdykoliv. Časem jsem si začal uvědomovat její citovou závislost. Od počátku vztahu bojovala s pocity méněcennosti, na problémy reaguje zásadně hystericky a pláčem. Asi před rokem jsem váhal, zda vztah neukončit. Jsem z něho unavený a představa dalších let v "italské domácnosti" mě nelákala. Nedávno však prodělala vážnou operaci srdce. Podporoval jsem ji, staral se. Nyní mi ovšem vyčítá, že to moje nevěra jí zlomila srdce. Odešel bych, ale je mi jí vlastně líto. - otázka upravena poradcem
Adam
krize vztahu
Dobry den, s pritelem jsem uz 8 let, mame spolu uz temer dvouletyho syna, v tomto roce jsme zacali opravovat domek, takze je s tim pro pritele plno prace. Mame uz skoro rok krizi. Nas problem je v tom, ze jsme se od sebe strasne odcizili, skoro vubec spolu nekomunikujeme a me strasne chybi kontakt s nim, treba pusa nebo objeti. Kdyz za nim prijdu ja, tak z neho citim ze jakoby musi, neni to od neho uprimny. Casto to spolu resime, ale uz se zaciname vic hadat a nejsou zadne pokroky. Chvili je to dobre, hlavne po sexu, ale potom se to vrati zase zpatky. Drive byl takovy galantni, slusny, ted je to uplny "vidlak?? ,, Doma je otraveny, ale kdyz je s kamaradama, tak je uplne jiny, takovy jako driv, usmevavy, spokojeny. Chce mit doma klid, ale nic pro to neudela. A ja to zase resim.Jsem na materske, staram se jeste o babicku, snazim si porad vymyslet vyplneni dne, uz chci do prace mezi lidi a vim, ze potom uz nebudu tolik resit ruzny veci, ale do prace jdu az za rok. Dekuji za odpoved, Zuzka - otázka upravena poradcem
Zuzka
krize vztahu
Dobry den, s priateľom sme spolu takmer 3 roky, 2 roky spolu bývame. Vo všeobecnosti sa máme veľmi radi, rozumieme si, je nám spolu dobre, páčime sa jeden druhému, radi spolu trávime čas,nemáme problém medzi sebou. Partner však má problém sám so sebou, nedávno zistil že chce byť sám citujem "niečo sa vo mne zlomilo". Vraj skrz vzťah o nič neprichádza, som pre neho najlepší človek, chce aby sme sa splnilo všetko čo sme si vysnívali aby sme spolu zostarli a bolo všetko tak ako kedysi, ale momentálne chce byť sám. Sex odmieta, pretože ho vraj fyzciky nepriťahujem - páčim sa mu ale je mu neprijemna predstava toho že máme mať spolu sex, intímne je odo mňa oddialený. Momentálne sme v nejakom "úspornom režime" kde si dáme pusu, objímeme sa, strávime spolu čas, atď ale on chce byť sám. Obaja sme v tejto situácii stratení, je to náš prvý vzťah a chceli sme aby bol aj posledný. Pauzu si technicky ako dať nemáme - bývame spolu. Ako dalej?
Ďakujem a prajem pekný deň - otázka upravena poradcem
Ďakujem a prajem pekný deň - otázka upravena poradcem
Zuzana
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsem již skoro 8 let, plánujeme společné bydlení. Ale teď se začal chovat divně. Začal chodit s cizími lidmi do hospody i s holkama. Třeba i 3x týdně a přijde domů kolem 1-2 hodiny ráno, opilí. Opravdu mi to vadí, řekla jsem mu to, ale nic se nezměnilo. Děje se to už přes měsíc. Pak přišel a řekl, že se chce naučit na kytaru a že začne chodit na kurz, chtěla jsem tam jít sním, protože bych také chtěla umět na kytaru, ale on mi řekl, že nechce abych sním tam chodila. A ted, minulý týden mi řekl, že přemýšlí jestli by nebylo lepší najít si někoho jiného, že ho nebaví sex semnou, že semnou nevidí budoucnost a ke konci mi pověděl, že mě miluje a nechce o mě přijít. Co mám dělat? Opravdu mě to bolí a nemohu kvůli tomu spát. Nejspíše semnou nepočítá ani s bydlením. Už nevím co dělat. Začala jsem dokonce i dost žárlit. Předem děkuji za odpověď.
přítelovo změna
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem jsme spolu rok a poslední měsíce spolu bojujeme o společný vztah. Přítel mě zhruba před měsícem upozornil, že mu v poslední době chybí v našem vztahu vzrušení. Snažila jsem se tedy pracovat na nějaké změně, ale jsem na to z velké části sama. Přítel mě ujišťuje, že mě miluje a chce náš vztah napravit, ale žádný pokrok se mu nedaří. Spíše naopak tráví poslední dobou více času s kamarády a každý problém, který s ním chci řešit raději smete ze stolu a nechce ho probírat. Přítel poslední měsíce pracoval v jiném městě a vídali jsme se jen o víkendech. Když jsme se viděli, bylo nám spolu dobře, ale konverzace pomocí zpráv je suchá. Poslední dobou se ale i společné chvíle kazí. Podle něj je právě vzájemné odloučení po delší a opakovanou dobu strůjcem oné krize. Sází na způsob "samo se to vyřeší". Jelikož už neodjíždí do jiného města, myslíte, že má jeho teorie šanci? Nevím si jinak rady, jak ho přimět k řešení našich problémů. Má náš vztah ještě šanci? - otázka upravena poradcem
s přítelem jsme spolu rok a poslední měsíce spolu bojujeme o společný vztah. Přítel mě zhruba před měsícem upozornil, že mu v poslední době chybí v našem vztahu vzrušení. Snažila jsem se tedy pracovat na nějaké změně, ale jsem na to z velké části sama. Přítel mě ujišťuje, že mě miluje a chce náš vztah napravit, ale žádný pokrok se mu nedaří. Spíše naopak tráví poslední dobou více času s kamarády a každý problém, který s ním chci řešit raději smete ze stolu a nechce ho probírat. Přítel poslední měsíce pracoval v jiném městě a vídali jsme se jen o víkendech. Když jsme se viděli, bylo nám spolu dobře, ale konverzace pomocí zpráv je suchá. Poslední dobou se ale i společné chvíle kazí. Podle něj je právě vzájemné odloučení po delší a opakovanou dobu strůjcem oné krize. Sází na způsob "samo se to vyřeší". Jelikož už neodjíždí do jiného města, myslíte, že má jeho teorie šanci? Nevím si jinak rady, jak ho přimět k řešení našich problémů. Má náš vztah ještě šanci? - otázka upravena poradcem
Klára F.
krize vztahu
Dobrý den,prosím o Váš názor na můj vztah s manželem.Jsme spolu 9let,z toho 6let manželé a máme 5ti letého syna se zdravotním postižením.Trápí mě několik věcí a často uvažuji o rozvodu.Nejvíce mě trápí,ze manzel bývá výbušný,rozcili se kvůli malickostem a někdy i nadava synovi,například ze je belha,mame se jít léčit,nejsme normalni,někdy i sproste.Občas klidně sproste vynadá i lidem v obchodě,kdyz se mu nekdo "plete" v cestě.Jinak mě i trápí to, ze každý týden aspoň jednou má potřebu se opít,klidně i 10piv,ale prý to má pod kontrolou.No a další věc je ta,ze za všechno kritizuje,jídlo které uvarim,moje rodiče,kamarády..Nemame si uz pomalu ani co rict.Rada bych si nekdy normalne popovidala,ale manzel vse prevadi v ironii, nebo ja jsem moc vazna nebo nevim.Prijde mi,ze jsem ztratila sebevědomí,ale to nechci svádět na něho,i když dříve jsme ho měla určitě mnohem větší.Nebýt syna,tak s manželem bych už nebyla.Na druhou stranu musím říct,ze bývá i milý,vymýšlí výlety,občas je sním sranda.. - otázka upravena poradcem
Ladka
krize vztahu
Dobrý den,
Je mi 38 a partnerovi 48. Žili jsme spolu 18 let a máme dvě děti. 5 let vztahu bylo hodně krizových, prakticky jsme se nebavili, spíše se hádali, spali spolu jen sporadicky. Před měsícem jsem mu po velmi ostré hádce navrhla, aby se odstěhoval. Bohužel v domnění, že projeví trochu snahy bojovat o zachování rodiny. Nicméně těch 5 let asi udělalo své a on můj návrh víceméně uvítal. Nejdříve jsem si myslela, že to bude pro všechny nejlepší řešení. Nyní uběhl měsíc a očekávaná změna k lepšímu se nedostavila. Spíše pravý opak.
Strašně moc mi chybí a dětem taky. Dokonce ty hádky prý byly přijatelnější, než to aktuální ticho.
Mému partnerovi se daří pravděpodobně velmi dobře. Zařídil si Facebook a Instagram, kde se vystavuje na fotkách, ze kterých opravdu nelze poznat, že by mu něco chybělo.
Dokonce si opět rozumí se svojí exmanželkou se kterou se před 20ti lety rozešel, protože mu upírala jejich společnou dceru, i přesto že žili v jedné domácnosti. Než definitivně odešel, ptala jsem se ho , jaký má teď plán. Zda se chce vrátit k exmanželce.
Na to mi řekl, že ještě neví. Že ona má současného partnera, se kterým má malé dítě.
Je možné, že opravdu zahodí 18 letý vztah jen proto, že nám to 5 let nefungovalo? Já jsem si svoje chyby a vinu na krachu velmi rychle uvědomila a několikrát se mu omluvila. Ale jako by mu to bylo jedno. Dokonce mě začal ignorovat a na jakékoliv zprávy vůbec nereaguje. Ptala jsem se ho, jestli se hodlá ještě vrátit, řekl, že neví, možná na vánoce. Vztah s dětmi udržuje a rozumí si dobře.
Je vůbec možné, aby obnovili s ex manželkou vztah, který před 20ti lety skončil, 12 let spolu nekomunikovali vůbec a pak jen občas, aby se dozvěděl jak se má jeho dcera?
Má smysl se pokoušet tento vztah zachránit a přimět ho k návratu, a nebo se mám začít smiřovat s myšlenkou, že je to definitivní konec.
Předem moc děkuji za Váš názor popř. radu jak se nyní chovat. Rozhodně nechci tlačit na pilu nebo ho nit k návratu. Ale ani ho nechci definitivně ztratit.
Je mi 38 a partnerovi 48. Žili jsme spolu 18 let a máme dvě děti. 5 let vztahu bylo hodně krizových, prakticky jsme se nebavili, spíše se hádali, spali spolu jen sporadicky. Před měsícem jsem mu po velmi ostré hádce navrhla, aby se odstěhoval. Bohužel v domnění, že projeví trochu snahy bojovat o zachování rodiny. Nicméně těch 5 let asi udělalo své a on můj návrh víceméně uvítal. Nejdříve jsem si myslela, že to bude pro všechny nejlepší řešení. Nyní uběhl měsíc a očekávaná změna k lepšímu se nedostavila. Spíše pravý opak.
Strašně moc mi chybí a dětem taky. Dokonce ty hádky prý byly přijatelnější, než to aktuální ticho.
Mému partnerovi se daří pravděpodobně velmi dobře. Zařídil si Facebook a Instagram, kde se vystavuje na fotkách, ze kterých opravdu nelze poznat, že by mu něco chybělo.
Dokonce si opět rozumí se svojí exmanželkou se kterou se před 20ti lety rozešel, protože mu upírala jejich společnou dceru, i přesto že žili v jedné domácnosti. Než definitivně odešel, ptala jsem se ho , jaký má teď plán. Zda se chce vrátit k exmanželce.
Na to mi řekl, že ještě neví. Že ona má současného partnera, se kterým má malé dítě.
Je možné, že opravdu zahodí 18 letý vztah jen proto, že nám to 5 let nefungovalo? Já jsem si svoje chyby a vinu na krachu velmi rychle uvědomila a několikrát se mu omluvila. Ale jako by mu to bylo jedno. Dokonce mě začal ignorovat a na jakékoliv zprávy vůbec nereaguje. Ptala jsem se ho, jestli se hodlá ještě vrátit, řekl, že neví, možná na vánoce. Vztah s dětmi udržuje a rozumí si dobře.
Je vůbec možné, aby obnovili s ex manželkou vztah, který před 20ti lety skončil, 12 let spolu nekomunikovali vůbec a pak jen občas, aby se dozvěděl jak se má jeho dcera?
Má smysl se pokoušet tento vztah zachránit a přimět ho k návratu, a nebo se mám začít smiřovat s myšlenkou, že je to definitivní konec.
Předem moc děkuji za Váš názor popř. radu jak se nyní chovat. Rozhodně nechci tlačit na pilu nebo ho nit k návratu. Ale ani ho nechci definitivně ztratit.
Evelin
krize vztahu
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Mám téměř sedmiletý vztah s přítelem. Už je to 2 a půl roku co jsme si řekli, že se pokusíme o miminko. Ale bohužel se nám to nedaří. Poslední rok a půl to řešíme intenfivě...zkoušíme různé metody. Mezitím jsme si však pořídili baráček, v kterém už rok bydlíme a pracujeme na něm. Do poslendí chvíle se zdálo vše v pořádku ale teď přítel, že už nechce v našem vztahu dál pokračovat. Důvodem je dítě, na které jsme se oba upnuli a ono to nejde. Náš milostný vztah se změnil jen na snahu o dítě. Až to nakonec přítele asi úplně odradilo a ochladly i jeho city ke mě. Chtěla bych náš vztah zachránit. Prosím o Váš názor.
Mirka
krize vztahu
Dobrý den, jsme spolu s přítelem už 13 let, máme 8letou dceru. Poslední roky žijeme dalo by se říct vedle sebe. Jako rodina skoro nic nepodnikáme. Často se hádáme a vyčítáme spoustu věcí. Mám pocit, že se přítel dost změnil, když si našel asi před 4 roky novou práci. Jsem si vědoma, že spolu málo komunikujeme. Plánujeme i budoucnost v novém baráku, ale čekáme na schválení územního plánu. Momentálně bydlíme u mě s mou mámou. Vím, že to pro přítele také není jednoduché. Už jsem se dostala tak daleko, že jsem navštívila psychologa. Otevřel mi oči a uvědomila jsem si, že nejsem šťastná, špatně se mi ve vztahu dýchá. Vše jsme si s přítelem vysvětlily, on netušil, že je to tak vážný a je rád, že jsem u toho psychologa byla a nebrání se tomu, že by ho navštívil také, chce se snažit. Momentálně si ale nejsem jistá, zda náš vztah zachraňovat chci já. Je to teprve v začátcích. Vím, že bych se měla také snažit, ale opravdu nevím kde začít.
Děkuji předem za vyjádření.
Děkuji předem za vyjádření.
Eva B.
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme spolu 12 let (8 jako manželé) máme 1 dítě a další na cestě, společně nám to docela klape ve všech oblastech kromě sexu...před rokem a půl jsem potratila a byla mimo, co vyvrcholilo cca před rokem krizí, kdy mi manžel oznámil, že odchází.... myslela jsem, že jsme ji vyřešili (přistoupila jsem na manželovi požadavky ohledně změny místa, spontánnosti, sexy prádla atd), jenže s dalším těhotenstvím jsme ve staré koleji... bohužel jsem za tu dobu co se známe, hodně přibrala (i on) a teď při těhotenství nabírám víc... Když se o něco pokouším, tak už ani nemá chuť a nakonec mi řekl, že ho nepřitahuju jako žena a bohužel už to trvá přes rok a půl minimálně.... Nevím, co dál.... těžko můžu se sebou teď něco udělat, když mám rodit až příští rok... manžel stále opakuje, že nás má rád a zatím nechce odejít (i když v minulosti ho to i napadlo)... navrhla jsem manželskou poradnu. myslíte, že by nám to pomohlo? děkuji za odpověď
Lucie
krize vztahu
(Pokračovanie) Po dovolenke ako sme sa vrátili to prišlo zase. Nevnímali sme jeden druhého. Lenivosť. Tým že som žena vnímam to citlivejšie. Vždy keď som sa chcela rozprávať tak mi na všetko odpovedal že neviem. Až raz som stratila hlavu. Zbalila som si veci a odišla. Odišla som na víkend ku rodine, aby si utriedil myšlienky. Po víkende som sa vratila na jeho podnet aby sme sa porozprávali. Z rozhovoru vzišlo že potrebuje byť sám pretože vidí ako ja trpím a tým trpí aj on. A je nezmysel aby sme sa trápili obaja.. no ja ho milujem a cítim že mu na mne tiež záleží. Veď taká láska nevyprchá len tak. Ozve sa keď si utriedi myšlienky a uvidíme ako daľej. Samozrejme moja najväčšia obava je že sa rozídeme..
Klára
krize vztahu
Dobrý deň. S priateľom(30) sme si dali pauzu. Ja (25) Vlastne navrhol to on. Sme spolu skoro rok. Avšak všetko sme urobili asi zrejme zhurta. Bola to láska na prvý pohľad. City človek neoklame. Ja som mala vlastný byt a on stavia dom.
Keď je človek bezhľavo zaľúbený robí veci ako mu káže srdce. Pokiaľ dom nebol obývatelný bol u mňa a keď už dom ako tak sa začal podobať na dom sme si povedali že budeme spolu bývať. Začiatky sú nádherné, avšak asi keď sme boli spolu stále začali sme asi trpieť ponorkovou chorobou. Začali sme každý chodiť von. Byť aj s inými. Keď jeden tak aj druhí, no veríme si. Začali problémy u neho v práci. Kde on je veľmi poctivý a rozumný a prácu si nosil aj domov a trpel tým. Snažila som sa mu byť oporou ale s tým sa musí vyrovnať oni sám. Povedala som si že je to len také obdobie kde sa jeden druhého nevnímame ale to prejde a chce to čas. Išli sme na dovolenku, kde ja som mala pocit že konečne sme tu jeden pre druhého a hlavne si oddýchnuť.
Keď je človek bezhľavo zaľúbený robí veci ako mu káže srdce. Pokiaľ dom nebol obývatelný bol u mňa a keď už dom ako tak sa začal podobať na dom sme si povedali že budeme spolu bývať. Začiatky sú nádherné, avšak asi keď sme boli spolu stále začali sme asi trpieť ponorkovou chorobou. Začali sme každý chodiť von. Byť aj s inými. Keď jeden tak aj druhí, no veríme si. Začali problémy u neho v práci. Kde on je veľmi poctivý a rozumný a prácu si nosil aj domov a trpel tým. Snažila som sa mu byť oporou ale s tým sa musí vyrovnať oni sám. Povedala som si že je to len také obdobie kde sa jeden druhého nevnímame ale to prejde a chce to čas. Išli sme na dovolenku, kde ja som mala pocit že konečne sme tu jeden pre druhého a hlavne si oddýchnuť.
Klára
krize vztahu
Dobrý den,
s manželkou jsme spolu 16 let. před měsícem se ode mne odstěhovala s tím že mne už nemá ráda. Když jsem navrhl psychologa aby nám pohohl (ale už po odstěhování) tak mi řekla, že tam půjde, ale budu zklamaný. Tomu ale nerozumím. S dětmi mám perfektrní vztah. Nikdy jsem nebyl žárlivý, nemlátil ji, nejsem alkoholik atd. Problém je, že mi také řekla, že jsem se moc usadil a že takového fotra nechce. Že chlapi jsou koule u nohy. Také vím že v tom nikdo jiný není. S její rodinnou mám také perfektní vztah a také mi hodně pomáhají a nechtějí abychom se rozešli. Když jsem jí vracel děti (hnusné slovo) tak se mi podívala do očí a já v nich viděl takový zamilovaný pohled, nebo možná lítost. Od té doby se mi do očí nepodívala. O rozvodu nepadlo ještě ani slovo. Co může značit že k psychologovi půjde a budu zklamaný a co značí že se mi nechce podívat do očí? Má cenu bojovat? Jsem bojovník,a kvůli záchraně manželství udělám vše, ale také jsem jen člověk. Děkuji za odpověď
s manželkou jsme spolu 16 let. před měsícem se ode mne odstěhovala s tím že mne už nemá ráda. Když jsem navrhl psychologa aby nám pohohl (ale už po odstěhování) tak mi řekla, že tam půjde, ale budu zklamaný. Tomu ale nerozumím. S dětmi mám perfektrní vztah. Nikdy jsem nebyl žárlivý, nemlátil ji, nejsem alkoholik atd. Problém je, že mi také řekla, že jsem se moc usadil a že takového fotra nechce. Že chlapi jsou koule u nohy. Také vím že v tom nikdo jiný není. S její rodinnou mám také perfektní vztah a také mi hodně pomáhají a nechtějí abychom se rozešli. Když jsem jí vracel děti (hnusné slovo) tak se mi podívala do očí a já v nich viděl takový zamilovaný pohled, nebo možná lítost. Od té doby se mi do očí nepodívala. O rozvodu nepadlo ještě ani slovo. Co může značit že k psychologovi půjde a budu zklamaný a co značí že se mi nechce podívat do očí? Má cenu bojovat? Jsem bojovník,a kvůli záchraně manželství udělám vše, ale také jsem jen člověk. Děkuji za odpověď
Martin
krize vztahu
Dobrý den s přítelkyní jsme spolu 2,5 roku. Bydlíme každý jinde, vydáme se cca 3-4 dny v týdnu + všechny možné volna jako svátky, prázdniny. Před týdnem mi přítelkyně zdělila, že už ke mě necítí lásku jako na začátku, že jsem se pro ni stal kamarádem, že už nemá potřebu se mě dotýkat. Dále mi říkala, že jí chybí v našem vztahu hádky, prostě asi nějaké větší emoce. Já ten problém nemám, ale nevím jak u ní opět vzbudit city. Žádný jiný problém nemáme. Mohla byste mi prosím doporučit jak reagovat? Nevím jestli zkusit pauzu nebo se spíš u přítelkyně snažit vzbudit opětovné city pozorností a nadbýháním (nevím jak to nazvat lépe). Přítelkyně je pro mě opravdu důležitá a mám strach že pauza by mohla znamenat konec. Oba jsme studenti ale z jiných měst.
Honza
krize vztahu
Dobrý den,
mě i mému přítelovi je 19 let a jsme spolu 4 roky, teď v létě byl na dovolené s kamarády a potkal tam francouzsku se kterou si od té doby stále píše. Tvrdí že s ní nic neměl a já mu věřím, ale trápí mě že si s ní píše už měsíc každý den. Nejsem na to pyšná ale odemknula jsem mu telefon abych se koukla co si píšou a viděla jsem jak u ní má nastavenou roztomilou přezdívku, píše jí na dobrou noc, fantazíruje o tom že za ní poletí, že má ten nejkrásnější úsměv který v životě viděl atd. Ta poslední věc mě opravdu ranila, už delší dobu se dost hádáme, tak 2 roky spolu nespíme moc aktivně a je to čím dál horší. Snažila jsem s ním o tom promluvit že mi to chybí, ale vůbec nic se nezměnilo. Nechtěla jsem kvůli té holce dělat scény nicméně mě to opravdu trápí, víc než bych chtěla a on to vůbec nevidí nebo možná nechce. Už ani nechci aby se ke mě v noci tulil protože pořád přemýšlím nad těmy sladkostmi které ji píše a hrozně mě to zraňuje. Budu ráda za jakoukoliv radu. Děkuji.
mě i mému přítelovi je 19 let a jsme spolu 4 roky, teď v létě byl na dovolené s kamarády a potkal tam francouzsku se kterou si od té doby stále píše. Tvrdí že s ní nic neměl a já mu věřím, ale trápí mě že si s ní píše už měsíc každý den. Nejsem na to pyšná ale odemknula jsem mu telefon abych se koukla co si píšou a viděla jsem jak u ní má nastavenou roztomilou přezdívku, píše jí na dobrou noc, fantazíruje o tom že za ní poletí, že má ten nejkrásnější úsměv který v životě viděl atd. Ta poslední věc mě opravdu ranila, už delší dobu se dost hádáme, tak 2 roky spolu nespíme moc aktivně a je to čím dál horší. Snažila jsem s ním o tom promluvit že mi to chybí, ale vůbec nic se nezměnilo. Nechtěla jsem kvůli té holce dělat scény nicméně mě to opravdu trápí, víc než bych chtěla a on to vůbec nevidí nebo možná nechce. Už ani nechci aby se ke mě v noci tulil protože pořád přemýšlím nad těmy sladkostmi které ji píše a hrozně mě to zraňuje. Budu ráda za jakoukoliv radu. Děkuji.
Eli
krize vztahu
Dobrý večer pani doktorko Ráda bych se zeptala Manžel mi po 13 letech oznámil ze už mi nemiluje že vztah vyhořel a že jsme mladí na to abychom takhle žily Našel si podnájem a odstěhoval se Vůbec nic nechtěl řešit Máme spolu 8 letého syna já ho přesto vše co mi řekl miluji .Kluk sním nechce mluvit že už to není jeho tatínek když od nás odešel. Já si nevím co počít Manželovi peru každou středu večer jezdi na intimní návštěvy tak trochu v tom plavu Je mi 45 roku manžel je o rok starší myslela jsem si že spolu zestárneme a že je to partner do konce života Hrozně ráda bych to zase vrtila aby to bylo jako dřív ale má to vůbec smysl se snažit něco zachraňovat když on chce žít sám děkuji za odpověď
vendula
krize vztahu
Dobrý den, potřebuji radu. Jsme s přítelem rok a máme nějakou ponorku. Někdy je vše fajn,ale poslední dobou je všechno špatně,mluvit se s ním moc nedá na vše odpovídá nevim,je mi tojedno,jak chceš. Včera jsem s ním mluvila a vypadlo z něj něco ve stylu,že ho nic nebaví,že neví jestli mě ještě miluje,že ani neví proč semnou je,že hlavně ho ke mě táhne to,že skvěle vařím. Sex už jsme neměli asi měsíc a ani to nevypadá na nějakou změnu. Tvrdí,že mu chybí volnost. Nevím jestli ho mam teda nechat být raději s ním nemluvit ,nevymýšlet žádné plány,společné večery atd ať si hold užije té své volnosti. Jediné z čeho mám strach je to,aby mi neutekl s jinou. Váš názor?
Denisa
krize vztahu
Dobrý den,jsem s manželem 3 roky,z toho manželé 2 roky,máme ročního syna.Hned po svatbě jsme začali hledat pozemek a stavět dům,byla s tím spojená spousta problémů,které řešil převážně můj manžel,nyní dům dokončujeme,ale on je na pokraji svých sil a strašně jsme se zadlužili hypotékou.Kompenzuje si to na mě,má pocit,že když jsem na rodičovské DOVOLENÉ,že mám spoustu volného času a velmi často mi velmi sprostě nadává,i před naším synem,i když se starám o celou domácnost i dítě.Začne to kvůli maličkosti,že např.potřebuji,aby chvíli hlídal syna,když žehlím,aby mi malý netahal za šňůru od žehličky a nezranil se.Syn přes den téměř nespí,tak nemůžu žehlit,když spí.Na to mi manžel vynadá,ať táhnu do prdele a tahne se to potom další týden v kuse kdy na mě řve nejsprostší nadávky,vyhrožuje násilím,nemluví se mnou.Já se ze strachu před ním zamykám v ložnici.Nyní mi i vzal klíč od ložnice,na počítač si dal heslo,abych tam nemohla.Všechny moje peníze utratil za barák,nemám kam s dítětem odejít.
Míša
krize vztahu
Dobrý den,chtěl bych se zeptat. Mám manželku když jsme spolu perfektně si rozumíme smějeme se a společně děláme věci.Máme spolu dítě ovšem já jsem se mu po dobu jeho růstu do 3 let nevěnoval než jsem si vše uvědomil a manželka ke mě přestala mít cit lásky.Jde tento cit nějak získat zpět.Také se i milujeme.Manželka nemá ráda když ji líbám.Popravdě mohu říci že si začla psát s mužem do kterého se zamilovala a pouze se líbaly,ale vše prasklo a tak s tímto mužem se již nestýká.Když jsme spolu je nám hezky ale nemá ke mě citové pouto.Pokud mé dotyky nemá ráda nemám se jí dotýkat?Mám tomu nechat volný průběh?Co by jste doporučila?Děkuji za odpověd honza
Honza získat citové pouto s manželkou
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, s manželem jsme spolu 8 let, máme šestiletého syna. Poslední tři roky nám vůbec nefungoval sexuální život, manžel mě přestal přitahovat, a netoužila jsem po něm.Situace se stupňovala tak dlouho, až jsem potkala někoho jiného, flirtovala jsem, manžel to neunesl a opustil mě. S milencem jsme se do sebe velmi zamilovali ale po čase jsme zjistili, že i když je nám spolu nádherně, nemůžeme spolu být - protože mě chybí rodina, zázemí a vidina budoucnosti a on není připraven mi to dát (je o 6 let mladší) Rozešli jsme se a já bych se ráda vrátila k manželovi, protože on mě hrozně miluje a dost se snažil a i já bych chtěla, abychom spolu byli opět šťastní. Vážím si ho, je to skvělý chlap a báječný táta, opravdu bych s ním chtěla být, bohužel nejsem schopna s ním mít cokoli intimního, vadí mi se s ním i líbat, rápíme se kvůli tomu oba. Toužím jen po svém milenci, i když vím, že s ním být nemohu a nechci. Nechci o manžela přijít. Děkuji vám
Lenka
krize vztahu
Nechápe, že už není v mých silách cokoliv podnikat. Jemu dávám dost svobody, má víkendy i pro sebe, kdy samozřejmě teče alkohol proudem a je s přáteli. To mu vyhovuje. Já i kdybych se rozkrájela, nezměním nic a už se o to ani nesnažím. Je vůči mě chladný. Moc se mě nedotýká, nelíbá, nemilujeme se.Prý pokud to nemůže být pořádně dle něho, nebaví ho to, těhotenství to dost omezuje. Připadám si hrozně. Tak strašně se změnil. Vyčetl mi, že jsem řekla, že si ho nevezmu, ale co bych svatbou s ním získala? Proč by si mě on měl chtít brát, když se ke mě chová jako k cizí? Nevím co udělat, aby se to celé zklidnilo a byl to zase ten můj milující partner. Když jsem šla proti němu, bylo to špatně. Když jsem ustoupila, ať si dělá co chce, taky je to špatně. Mám pocit, že mě už nemiluje. Sám řekl, že to není, co dřív. Tohle je nedospělé chování, na vztahu se musí pracovat a nečekat nekonečnou zamilovanost. Jak se mám chovat já, co udělat? Chci normální, fungující rodinu a ne aby partner byl sobec.
Maja 2.část
krize vztahu
Já 31,partner 36 let. Spolu 2,5 roku. Jsme oba trošku rozdílní, ale to nám vyhovovalo, že se od sebe učíme to, co nám bylo cizí. Já se vztahu bránila, on opravdu bojoval,a to bylo to, co mě zaujalo a líbilo. Byl problém s jeho psem, ustoupila jsem, zvykla si. Jeho dítě z minulého vztahu, taky se snažím ustát, i když je to stále moc těžké. Loni mě požádal o ruku a já souhlasila.Nyní jsem těsně před porodem. Bylo to neplánované, ale partner se těšil a snesl by mi i modré z nebe.Jenže posledního půl roku se dost změnil. Skoro denně pije, doma se nudí, já ho nudím. Když jsem přišla na to, že pije tajně, zatím co já stále chodím do práce, bylo zle.Rekla jsem mu, že si ho nevezmu a ať se odstěhuje. Odjela jsem na víkend, on byl doma a div, že nebrečel, jak prosil, jen ať spolu jsme, že chce pro dítě normální rodinu. Věřila jsem tomu,vydrželo mu to 3 dny. Peskuje mě snad za všechno, ničeho si neváží, pořád chce někam do společnosti a alkohol. To vůči mě není fér.
Maja
krize vztahu
Dobrý den, chtěla jsem Vás poprosit o radu, jak naložit s útěky manžela. Rodinu opouštěl víceméně odjakživa - zpočátku to bylo z pracovních důvodů - měl u rodičů dílnu a začínal podnikat, že se nechce vracet kvůli času a benzínu jsem chápala, ale jednou jsem se s oběma batolaty za ním vypravila a on u rodičů nebyl a byl ve městě, kde jsme bydleli. Pak jsme se přestěhovali dál a občas přespával u rodičů, protože se pracovně vracel k nim - to se dalo pochopit, nechtěl administrativně stěhovat firmu jinam. Po asi 10 letech občas někde zůstal a "zapomněl" zavolat. Zprvu jsem byla mrtvá hrůzou a volala mu na pevnou linku, když jsem věděla, kde je - musel ji slyšet, ale zapřel to, pak jsem ho nechala být, protože to bylo takové jeho trucování. Truc znám i z jiné podoby - třeba celé dopoledne proležel v posteli nebo schválně něco neudělal - v tomhle je to s ním dost těžké. Má to po matce, ta všechno tohle a víc jim dělala doma, včetně výhrůžek a pokusů, že se oběsí, utopí a podřeže. Jenže teď to zesílilo, možná i tím, že jedno z dětí zůstává více týdnů schválně na internátě, aby nemuselo jet domů právě kvůli němu. Vloni den před Vánocemi se odstěhoval i s částí oblečení. Po půl roce se vrátil, ale teď už je zase pryč. Zatím jsem se k tomu postavila tak, že to nijak zvlášť "neřeším", u toho trucování v posteli jsem si ho taky nevšímala a jeho to kolem poledne, kdy byl oběd na stole, přestalo bavit, ale už mi nějak dochází síla i trpělivost. Paní doktorko, co byste poradila v takové situaci? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Hana
krize vztahu
pokračování
S touto mojí depresí byly spojeny emoční výlevy a celkový útlum ve vztahu vůči manželce a i vůči dceři. Nyní když cítím, že se můj psychický stav začínal opět srovnávat a díky tomu i můj zdravotní stav se lepší, tak přišla zase životní rána ze strany manželky.
Na dceři je vidět, že případný rozchod by nesla těžce a tomu já chci právě zabránit, aby malá citově trpěla a zkusit naopak náš manželský a rodinný vztah zachránit i přes k tomuto negativní postoj manželky.
S touto mojí depresí byly spojeny emoční výlevy a celkový útlum ve vztahu vůči manželce a i vůči dceři. Nyní když cítím, že se můj psychický stav začínal opět srovnávat a díky tomu i můj zdravotní stav se lepší, tak přišla zase životní rána ze strany manželky.
Na dceři je vidět, že případný rozchod by nesla těžce a tomu já chci právě zabránit, aby malá citově trpěla a zkusit naopak náš manželský a rodinný vztah zachránit i přes k tomuto negativní postoj manželky.
Vlado
krize vztahu
S manželkou zažíváme momentálně vážnou manželskou a partnerskou krizi. Takovou kdy manželka se chce nechat až rozvést. Já to tak necítím a snažím se tento vztah zachránit a obzvláště, když se jedná o naší 5 letou dceru. Obě dvě, jak manželku tak i dceru mám rád a nechci o ně přijít. Manželce jsem navrhoval návštěvu manželské poradny, s tím že zkusíme najít cestu z této krize a pokusíme se nalézt cestu zase zpátky k sobě. Na toto nereflektovala, s tím že už nechce po 11 let vztahu nic měnit, že doposud se mně snažila změnit a teď už to měnit nehodlá a jediná cesta je pro náš vztah rozchod a žádnou manželskou poradnu navštěvovat nehodlá.
Přiznávám, že v posledních dvou letech z mé strany ve vztahu byly problémy, ale to díky především díky problémům v práci, zdravotním problémům, kdy se od podzimu 2015 lečím se srdcem. Díky zdravotním problémům jsem postupně propadal do stavu deprese obzvláště od loňského podzimu do letošního jara až léta.
Přiznávám, že v posledních dvou letech z mé strany ve vztahu byly problémy, ale to díky především díky problémům v práci, zdravotním problémům, kdy se od podzimu 2015 lečím se srdcem. Díky zdravotním problémům jsem postupně propadal do stavu deprese obzvláště od loňského podzimu do letošního jara až léta.
Vlado
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme 5 let. Začali jsme spolu chodit když mu bylo 20 a mě 24. Na svůj věk byl dost vyzrálý. Byly časy, že jsme se nějakou dobu neviděli každý den (kolej při škole, práce kde trávil většinu týdne v Praze) a cítili jsme, že nás to oba sbližuje. Posledního 1,5 roku jsme tuto možnost neměli. Dostali jsme se do nějakého stavu, kdy jsem neměla žádné koníčky a na přítele jsem čekala doma. Nic jsme nepodnikali spolu (dovolená, výlety), komunikace (myslím o ,,vážných" věcech) vázla a intimní život nefungoval. Ale jinak jsme si pořád rozuměli, jako by nás pořád něco k sobě táhlo. Je to asi týden, co jsme si o tom promluvili. Bylo to po dlouhé době, co jsem cítila, že k sobě máme zase blízko, ale zároveň daleko. Nechceme se rozejít, neumíme si představit, že by jsme se už neviděli. Přítel mi řekl, že by si potřeboval vyčistit hlavu a zase se domů těšit. Navrhl, že si dáme pauzu, pojede s kamarádem na nějakou dobu na Slovensko a uvidíme. Nerozejdeme se, jen musíme zase začít žít každý sám za sebe. Zajímal by mě Váš názor. děkuji - otázka upravena poradcem
MT88
krize vztahu
Dobrý den, je mi 41, partnerovi 49, 10 let spolu, 2 děti(6,8). Začali jsme si spolu oba po rozvodu, nebyla v tom žádná velká zamilovanost. Děti pro mě byly na 1. místě. Cítila jsem, že se s mužem odcizujeme. On trávil volný čas v garáži, na motorce nebo u PC, já s dětmi, kamarádkami. Společně neměl chuť s námi skoro nikam chodit. Trápilo mě to, ale místo abych to řešila, byla jsem naštvaná a to nás odcizovalo dál. Před 2 měs. poznal na motorkářské dovolené ženu (34), která je aktivní, sportovně a technicky založená a zamilovali se do sebe. Po návratu byl protivný až zlý. Ptala jsem se, co se děje. On řekl, že se se mnou o ní bavit nebude a nic řešit nebude, bude se dál starat o děti o dům a pak se bude jezdit "bavit". Že se pro mě nic nemění. Že já mám všechno (děti, dům, práci) a on nic, jen povinnosti. Žijeme vedle sebe, nevyčítám, on píše sms a je u PC, děti odbývá (ale tvrdí, jak se stará) a jezdí za ní, životní láskou. Co mám dělat, jak to vydržet, může to dopadnout dobře? Děkuji - otázka upravena poradcem
Erika
krize vztahu
Dobrý večer. S přítelkyní jsme se ne moc hezky rozešli. Bylo to velice bolestivé, hodně pláče. Prošli jsme klasickými fázemi smutku a zároveň si i v rámci rozchodu ubližovali navzájem. Zkráceně - hlavním hybatelem rozchodu byla nedůvěra, ať už ve schopnosti partnera vybudovat společný stabilní praktický život (oba) nebo ztráta důvěry kvůli klamání partnera (z jedné strany). Každý z nás si uvědomuje, co musí v sobě ještě vyřešit, než se bude pokoušet budovat nový vztah. Ale zároveň jsme oba cítili, že jsme si životními partnery. Věk 27 a 30. Otázka je čistě racionální. Jaká je z Vaší zkušenosti šance, že se tito dva lidé budou moci po nějaké době sejít a odznovu vybudovat vttah? Samozřejmě, pokud poznají, že si můžou navzájem věřit a že si své "Chiméry" vyřešili. Protože důvěra v druhého partnera je základ vztahu. Proto ta otázka. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lukáš K.
krize vztahu
S partnerem procházím po 1,5 trvajícím vztahu velkou krizí. na vině jsme oba z jeho strany záliba v hospodských kamarádech a alkoholu, z mé strany přílišná péče o něj, přičemž jsem se během pár měsíců proměnila v běsnící furii a občas jsem ho zpražila i před lidmi. Vyústilo to v několik týdnů se vlekoucí vakuum, ve kterém mi oznámil rozchod. Jenže jsme na sobě finančně závislí, takže to není možné. Partner je nemuva, já cholerický excentrik, nakonec jsme se dohodli, že se nerozcházíme, ale necháme věcem volný průběh. Řekl, že mne má rád a rozum mu říká, ať se se mnou nerozchází, ale něco mu brání a chce být sám. Mám ho opravdu ráda, je to láska, i proto, že máme společné zájmy a základní pohled na svět. Společně snídáme, před odchodem si dáme letmou pusu a sdílíme lože.Jinak v podstatě žijeme každý svůj život Myslíte, že máme šanci? Děkuji
Jarka
krize vztahu
Dobrý den, je mi 28 s přítelkyní (28) jsme byli více jak 6 let spolu. Posledních 9 měsíců jsme společně bydleli. Po 3 měsících si přítelkyně začala dopisovat s bývalým kolegou z práce.Přeskočila jiskra. Párkrát se potkali někde na večírku a před měsícem mě oznámila, že už tak dál nemůže a je v tom někdo jiný. Odstěhoval jsem se. Odjel jsme na dovolenou vyčistil si hlavu a dal si věci dohromady a přišel jsem na to, že mám přítelkyni stále rád. Při společném rozhovoru mi řekla že jí přišlo že by ho nemusela měnit. A že jsme chodili málo do společnosti nebo si nedávali najevo dostatečně lásku. Všechno si uvědomuji. Jenže pak mi napsala, že vidí, že jsem jiný a chovám se jinak Za tu dobu jsme se potkali 4x. řekla mi, že se s ním setkala asi 2x. Občas si napíšeme povídáme si. Ale pořád nevím na čem sem. Nevím jestli mě nemá jenom jako pojistku kdyby to nevyšlo jinde. Při posledním setkání cca. týden zpět mi řekla, že stále neví. Navíc se známe už od malička. Prosím o radu jak se zachovat.
Martin
krize vztahu
Dobry den. Dlouhou dobu jsem svou partnerku zanedbaval. Mockrat se mi snazila naznacit, ze je problem ale byl jsem zahledeny do svych problemu. Dospelo to az tak daleko, ze sice vedle sebe zijeme, ale bylo mi sdeleno, ze jiz pro ni nejsem partner a veskere city jsou pryc. Zenskost v ni odumrela. Jsme spolu 15 let a mame dve deti. Az v posledni dobe jsem se zacal probirat, ale jiz mi bylo sdeleno, ze mne ma rada ale nemiluje. Ackoli je skepticka ke zlepseni je ochotna absolvovat poradnu. Je mozne docilit obratu a oziveni?
Dan
krize vztahu
Dobrý den, jsem už bezradný a nevím co dál dělat. Žiji s partnerkou asi rok ve společné domácnosti. Ze začátku vztahu bylo vše dobré až na její přehnané žárlení. Jsem typ člověka co by nikdy nepodvedl, ale ona neskutečně žárlí a jsou z toho velké scény, které já dost těžce snáším. Poslední dobou jsme se taky začali hádat kvůli prkotinám. Nedokáže pochopit, že chci mít také chvíli času pro sebe. Když ona jde ven s kamarády nedělám z toho vědu, když chci jít já, je z toho neskutečná scéna. Naše hádky se stále více stupňují. Pořád jí prosím abychom se nehádali, protože jsem pak už z toho tak naštvaný, že říkám věci, které mne pak mrzí, ale nedokážu se už potom ovládat. Došel jsem do fáze kdy nemám ani chuť se omluvit a nejraději bych se rozešel. Ovšem pak mě je to líto, protože jí mám rád a taky je mi líto partnerky. Má dost starostí a nechci aby si přidělávala další i se mnou a začínám cítit, že by jí bylo lépe s někým jiným i když ona tvrdí opak. Nevím jak dál. Děkuji za radu
Vít
krize vztahu
Dobry den, prosim o radu,s manzelem jsme spolu 12 let, 5 let manzele a 4,5 letou dcerku.Manzel je hodny, velice (az moc) pracovity clovek, problem je ale v tom,ze ja mam pocit,ze se nam dostatecne nevenuje, ani mne jako zene,ani nam jako rodine,dcerce.Ma kamarady,se kterymi jednou tydne jde posedet,coz toleruji.Kdyz jsem zacala mit ten pocit,chtela jsem s nim resit,probrat s nim,ale bohuzel se nic nezmenilo. Pripadala jsem si sama,odmitana,nemilovana.Proto se mi jiz 3x stalo to,ze jakmile mi dal najevo naklonnost jiny muz,zblaznila jsem se:(Muz na to pokazde prisel,2x odpustil,ale ted trva na rozvodu (nikdy nedoslo k sex styku s tim onym).Zni to asi blaznive,ale miluju ho,nechci o nej prijit a rozbit rodinu,male domov,nemyslim, ze bych byla tak hrozna,normalni zenska,ktera jen chce pohlazeni,pozornost a plnohodnotny zivot jako rodina.Tyhlety moje kopance me mrzi a nevim, jak si zpet ziskat muze..zkusila jsem uz vse,ale on nechce slyset.Diky moc za jakoukoli radu!! Poradnu domita..
jitka
krize vztahu
Ak pride jeho sestra 2x za rok sprava sa k nej ako k princeznej a ku mne ako keby som bola vzduch. konecne sa mi aspon trocha otvorili oči povedala som dost a on sa na druhý den tváril že sa nic nestalo hovorim mu ze je koniec a on plakal po 4rokoch vyjadlil co citi a pod. vsetko bude dobré a zmení sa. Ano teraz sa sprava skvele ale ja premyslam do kedy ma to este zmysel? trapim sa aj teraz co ked to potom bude lepsie ked sa rozideme neviem. neviem ci ma zmysel to zachranovat za kazdu cenu aj ked ho lubim ale aj ja som len clovek a mam svoju hrdost.
nina
krize vztahu
Dobrý den. 4roky sme spolu, stoho 2roky spolu žijeme v mojom byte. On má 32rokov predtým žil u rodičov a do práce dochadzal 35km teraz je u mna nedaleko práce. chcela som aby sme bývali spolu ale vyčíta mi ak nepopratam vyžaduje aby som varila cerstvé jedlo aké mi povie aj 4x na den chodim do práce a nestíham sa tolko starat o domácnosť. Posledný Rok a pol chcel byť len sám nevenoval sa mi ani po sexualnej stránke nic nechcel raz za 2mesiace ze takto to je fajn.trapila som sa dlho až to namna dolahlo choroby stres všetko.V práci som si našla chlapa ktorý sa cele dni somnou rozprával venoval sa a tak ma moj priatel pristihol ked ma viezol domov. Vysvetlila som mu. to je iba kamarat a bolo to lebo som nemala nikoho kto by sa mi venoval. Prekusil to ale ja uz som mu povedala že už dalej nevládzem takto žit zo stresom a s pocitom ze nikoho nemam aj ked mam no ma vlastný svet ponoreny vo svojich záujmoch.Povedala som mu že ho lúbim ale už to nezvladam ani rodinu somnou nechce nic ..........
nina
krize vztahu
Dobrý den,před dvěma lety jsme si plánovali dovolenou s přítelkyni, ona se pak napila, je alkoholička a dostala metabolický rozvrat . Když se probrala byla jak vyměněná a našla si chlapa po internetu z ničeho nic.Trvalo to jen chvíli, ale já nic nechápal a málem se zhroutil.Pak se ke mě chtěla vrátit a slíbila,že už nikdy mě nepodvede a kdykoliv jí můžu kontrolovat, prostě slíbila cokoliv, jen aby jsme byli spolu.Těžce jsem to nesl, ale odpustil i když bolí to dodnes.Po čase jsem zjistil, že si na chatu píše s chlapama i když anonymně,ale né zrovna slušné věci.Teď jela do lázni, týden jsme tam byli spolu, bylo to hezké.Teď je tam sama a já ji prosil ať nechodí po nocích tančit, ať mi už nedělá zle, dobře ví, jak jsem zraněný.Samozřejmně, že tančit šla, chodí přece všichni, já to neunesl, opil se a vynadal ji.Nazývá mě psychopatem a jen uráží, vždy si vše omluví.Myslíte, že jsem psychopat, když ji miluju a po té nevěře mě to strašně bolí!Co mám dělat, poraďte prosím!!!
Lukáš
krize vztahu
Dobrý den, byl jsem s přítelkyní 5 let. Ona byla o 6let mladší, ale nás vztah byl pohodový, zamilovaný bezchybný, bez hádek. Měli jsme v plánu spolu odjet do světa, ale ona byla nerozhodná a nevěděla, jestli dát přednost cestování, nebo škole. Tudíž z cesty do světa sešlo. Což ale vydrželo jen několik měsíců, po kterých přišla s tím, že pojede, na rok a opravdu hodně daleko. Jelikož ji zainvestovali rodiče, neměl jsem možnost dát dohromady takový obnos peněz, abych mohl jet s ní. Měl jsem vztek, že tím chce náš vztah ohrozit a v podstatě i ukončit. Řekl jsem tedy, že nemá smysl ve vztahu pokračovat na dálku a místo toho, abych si s ní užil poslední 2 měsíce do odjezdu, začal se chovat chladně. Do toho se vetřel její kamarád z dětství, se kterým si začala dopisovat a vídat se. On měl samozřejmě jasné úmysly, ona tvrdila, že je pouze kamarád z dětství. Pak přišla s tím, že si musíme promluvit. Začalo se ji líbit, že o ni opět někdo usiluje, snaží se, a hned ji navrhl, že za ní přijede. Mně že samozřejmě miluje a neví teď koho si vybrat. Při tom všem vypadala tak vyrovnaně, načež já byl úplně v troskách. Nechápal jsem, že chce zahodit celý vtah jen kvůli nějakému pobláznění, došlo mi, že ona je to, co je pro mě na světě opravdu důležité, a že jsem ochoten s ní jet až na konec světa, nehledě na peníze a cokoli jiného. Nakonec řekla, že ji to mrzí, ale měli bychom se rozejít. Je to teprve druhý den a stále se nemůžu vyrovnat s představou konce. Dělám všechny ty věci, který bolest akorát utlumí, prášky, alkohol... Pak mě napadlo, co to nevzdat, co kdybych udělal něco, po čem by si vzpomněla na to vše, co jsme spolu zažili. Např. bláznivá představa vylepení plakátů, se slovy, ,,pojďme objevit svět společně tak jako kdysi“ ,,miluji tě nevzdávejme to“. Je to rozumné? Nechci vypadat jako zoufalec a být dotěrný, ale nechci to vzdat.
Tomáš
krize vztahu
Dobry den, čítala som tu viacero vašich rad. A tak by som sa chcela spýtať s priateľom (no teda snubencom) chodili sme spolu 5 a pol roka, a sme sa pohadali a povedala som nejake veci ktore som asi nemala. On navrhol pauzu. Trva to uz 2 týždne za tu dobru sa mi ani raz neozval a ani nenapísal smsku. Stale som mu písala ja ako sa ma a on len odpovedal. pred dvoma dnami som mu navrhla aby sme sa stretli a porozpravali. Stretli sme sa a spýtala som sa ho ako to vlastne teraz dalej s nami bude a on povedal ze nevie. Na všetky moje otazky co ta týkalo nas odpovedal ze on nevie. Tak a teraz neviem co si mam o tom mysliet a ako sa mam ku nemu sprat a ci to ma vlasnte sancu riešit?
ANITA
krize vztahu
Dobrý den, moc prosím o Váš názor. S manželem jsme spolu 11 let, z toho 7 manželé, máme 2 děti (5 a 1 rok). Od narození první dcery je to náročné, manžel v té době budoval bydlení, do toho časově náročná práce, to trvalo tři těžké roky. Doufala jsem, že se to zlepší, až se nastěhujeme, máme druhé miminko, těšila jsem se na víc rodinné pohody a blízkosti. Bohužel pořád tráví spoustu času v práci, která není ani moc dobře ohodnocená a navíc ho nebaví. Pořád poslouchám stížnosti na všechny a na všechno, neustále má špatnou náladu, každá moje připomínka, byť nevinná, v něm vyvolá výbuch hněvu. Doma by jenom ležel, odpočíval, přitom je pořád dost práce kolem domu i na zahradě a na všechno sama nestačím. Každou pomoc si musím vynutit a pravidelně se kvůli tomu hádáme. Je v pozici uraženého dítěte, má pocit že dělá víc než jiní, že jsem nevděčná, Ale málokdy si chce promluvit,urazí se a odejde. Ale je milující táta a o to základní se postará.Já bych ale chtěla dospělého a samostatného chlapa.
Bára
krize vztahu
Váš manžel chtěl vyzkoušet někoho jiného, proto vás pravděpodobně tlačil do sexu s kamarádem, aby neměl výčitky, že vy jste věrná.
Nudí se, ale chce s vámi být i spát? Pozvěte ho na rande, překvapte ho parukou a jiným líčením a stylem ošacení, jednou taková, podruhé maková / jednou za stydlivku, podruhé za sebevědomou ženu, jednou brýle, podruhé...
Jednou mu dopřejte všechno, podruhé se nechte obskakovat, jindy zase jinak... Důležité je, abyste se cítila jako krásná žena a užívala si to.
Doma na něj přehoďte větší kus zodpovědnosti a udělejte si čas jen pro sebe a vypadněte ven. Nechte doma neumyté nádoby, nevyprané prádlo, nenakoupeno (zvykej si, až budeš po rozvodu bydlet sám...), prostě aby servis nebyl samozřejmostí.
A hlavně myslete na sebe. Vím, že je to skoro nemožné a v hlavě vám letí tisíce kombinací, co bude (a hlavně ta jedna, kdy on je s ní). Čtěte si, zhluboka dýchejte, cvičte třeba jogu a hlavně se mějte ráda. Přeji vám happy end, Lucie
Nudí se, ale chce s vámi být i spát? Pozvěte ho na rande, překvapte ho parukou a jiným líčením a stylem ošacení, jednou taková, podruhé maková / jednou za stydlivku, podruhé za sebevědomou ženu, jednou brýle, podruhé...
Jednou mu dopřejte všechno, podruhé se nechte obskakovat, jindy zase jinak... Důležité je, abyste se cítila jako krásná žena a užívala si to.
Doma na něj přehoďte větší kus zodpovědnosti a udělejte si čas jen pro sebe a vypadněte ven. Nechte doma neumyté nádoby, nevyprané prádlo, nenakoupeno (zvykej si, až budeš po rozvodu bydlet sám...), prostě aby servis nebyl samozřejmostí.
A hlavně myslete na sebe. Vím, že je to skoro nemožné a v hlavě vám letí tisíce kombinací, co bude (a hlavně ta jedna, kdy on je s ní). Čtěte si, zhluboka dýchejte, cvičte třeba jogu a hlavně se mějte ráda. Přeji vám happy end, Lucie
pro Marcelu
krize vztahu
Dobrý den, mám v rodině trable. Manžel se už roky hádá s dětmi, vybral si toho nejzranitelnějšího, opouští nás a zase se vrací, je to složité s financemi od něj - prostě se strašně zhoršilo jeho chování nejen k nám, ale i k ostatním. Já to držím (péči, děti, peníze), ale začínám být z toho unavená až apatická. Vpodstatě jen čekám asi na zázrak, přeju si, aby se uklidnil. Nechci ukončovat manželství, stojím o vztah a o rodinu. Hodně. A jde i o rodinné zabezpečení. Rozhovory s ním končí mojí vinou (cokoliv - úklid, mám na něj málo času atd.). Chce, abych s ním jednala u něj, kde bydlí, já se bojím ještě většího nátlaku. Třetího nezúčastněného nebo neutrální prostředí odmítá. mezitím se objevila rozvedená paní, mladší. Chytla se na jeho flirtování, pořád za ním jezdí, po měsíci známosti ji vzal hned na dvě dovolené do zahraničí (to se námi nikdy nestalo). Vím, že bych asi měla být nad věcí, ale nejde to, že bych měla být usměvavá, jenže kde na to vzít sílu - už leží na mně úplně všechno, navíc se zhoršily i děti, protože on tu paní zcela bez ohledu na jejich přání s nimi kontaktuje a přivádí domů (tam kde bydlí, je to dům po rodičích, kde děti tráví volný čas, protože jde o venkovský domek). Nevím, jak z toho ven. Prosím, poradíte mi, dík.
Hana
krize vztahu
Vzkaz pro paní Veroniku, která váhá, zda odejít k milenci. Veroniko, narozdíl od paní doktorky si nemyslím, že žít se současným manželem nedává nic Vám, ani Vašemu dítěti. Vašemu dítěti je 13 let, je ve velmi citlivém věku, podle Vašich slov má tátu rád, on je na něho hodný. Pokud byste se teď rozhodla stěhovat, ať už sama (s dítětem) jinam, případně řešit sestěhování s novým partnerem, zničíte jeho životní jistotu - jeho domov. To bude mít vliv na celý jeho život. Doporučila bych Vám jednak obrátit se na některé renomované dětské psychology, a pak také zvážit, zda přece jen nemůžete ještě 5 let žít s manželem. Blaho Vašeho dítěte by mělo být pro Vás vždy na prvním místě, obzvláště když Váš muž není žádný násilník ani alkoholik, "jen" nemáte spolu tolik společného. - otázka upravena poradcem
Helimadoe
krize vztahu
pokračování: i když jsou chvíle, kdy bych mu to ráda řekla a dostala ji do stejné situace, ve které jsem já. Začali jsme fungovat vcelku normálně, ale já mám pořád strach jestli se s ní pořád neschází. Manžel na to má nyní jiný názor, prý se nic nestalo, že šlo jen o sex, že budu vždy první. Nyní mi řekl, že si v mládí nic neužil, že by chtěl sex jinde, protože doma to po 20 letech už není tak vzrušující a že nás to bude mrzet až budem starý. Já brečím, protože to tak nechci, miluju ho a on mě i děti. Prý mu nedávám žádnou možnost, tak přemýšlí o tom, že když nechci aby podváděl, že se rozvedeme. Přitom řekl, že s nikým jiným žít nechce. Vůbec nevím co dělat, chtěla bych všechno vrátit...moc si to beru a brečím a přemýšlím o všem, co mi řekl, jak to mohl udělat.. vím, že jsem byla první holka s kterou něco měl a asi ho mrzí, že si víc neužil... myslíte, že ho to přejde??? co se nechá v takové situaci dělat? jinak o mě všude mluví moc hezky, všichni to říkají, jak mě má rád.
Marcela
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme od školy - 21 let. Je nám 38 let. Opravili jsme domek, máme 3 děti žijeme si celkem spokojeně.V posledních letech neměl manžel moc zájem o sex a řekl mi, že by mu nevadilo, kdybych si užila s jeho kamarádem, kkterý o mě projevoval zájem. Stále jsem odmítala, až mi ten kamarád začal psát a já to opravdu udělala a asi 4x jsme se sešli. Manžel o tom nevěděl, ale nějak to vytušil - dal mi do auta gps, sledoval mě, až jsem se přiznala a románek ukončila. Manžela miluju a mrzí mě, že jsem ho podvedla. O to větší bylo překvapení, když jsem zjistila, že se schází s mou vdanou kamarádkou z vesnice . Bylo to jak blesk z čistého nebe. Nechtěl poměr ukončit, s ní si prý popovídá, je to jiné...byla jsem v hrozném stavu, dr.mi dala antidepresiva, nechtěla jsem žít, nic mě nebavilo, sebevědomí na nule. Domluvili jsme se, že rozvádět se nebudem a zkusíme nějak pokračovat. Prý to už skončilo, o kamarádku jsem přišla. Její manžel to neví, nechtěla jsem mu ublížit, mají 2 dět
Marcela
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (7. část):
A co se týká mé "osudové lásky"? Tak ta stále trvá. Podařilo se nám konečně setkat a bylo to nepopsatelné. Nazvala bych to dokonalé a hluboké splynutí duší i tělem. Vcelku to s námi oběma zamávalo. Naše "znovunalezená" láska nyní trvá přes 2 roky, a je to každým dnem silnější. Stále jsme daleko od sebe, ale přitom jsme si mnohem blíž než naši partneři, se kterými žijeme. A i když jsem oba optimisté, v jádru trpíme tím, že nejsme spolu. Myslím, že se to samo nějak vyvine....
A ptala jste se, jestli si dovedu představit s ním žít v budoucnu, jestli není lepší jen sen. Tak moje odpověď je ANO, dovedu si to představit, i když jsem si vědoma důsledků rozdílu věku, komplikací rozchodů s našimi partnery, vzájemných vztahů s dětmi, atd. On má totiž mladistvější mysl než můj partner, který je oproti němu o 18 let maldší. A stálo by mi to za to, i kdyby to mělo být byť jen na jediný rok. Takže věřím...
A promiňte, že je to tak dlouhé, ale kratčeji to nejde. - otázka upravena poradcem
A co se týká mé "osudové lásky"? Tak ta stále trvá. Podařilo se nám konečně setkat a bylo to nepopsatelné. Nazvala bych to dokonalé a hluboké splynutí duší i tělem. Vcelku to s námi oběma zamávalo. Naše "znovunalezená" láska nyní trvá přes 2 roky, a je to každým dnem silnější. Stále jsme daleko od sebe, ale přitom jsme si mnohem blíž než naši partneři, se kterými žijeme. A i když jsem oba optimisté, v jádru trpíme tím, že nejsme spolu. Myslím, že se to samo nějak vyvine....
A ptala jste se, jestli si dovedu představit s ním žít v budoucnu, jestli není lepší jen sen. Tak moje odpověď je ANO, dovedu si to představit, i když jsem si vědoma důsledků rozdílu věku, komplikací rozchodů s našimi partnery, vzájemných vztahů s dětmi, atd. On má totiž mladistvější mysl než můj partner, který je oproti němu o 18 let maldší. A stálo by mi to za to, i kdyby to mělo být byť jen na jediný rok. Takže věřím...
A promiňte, že je to tak dlouhé, ale kratčeji to nejde. - otázka upravena poradcem
Veronika
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (6. část):
Můj život se v posledních 3 letech dost změnil. Změnila jsem práci, snažím se aktivně pracovat i žít, aby život někam směřoval. On pracuje, živí rodinu, ale žije ve vlastním světě a tak nějak "proplouvá", bez nějakého růstu. Co mi ale vadí nejvíc je, že téměř všechen volný čas tráví u her (PC či mobil) a ani nemá zájem se věnovat našemu 13 letému dítěti. Obejmutí a něžnosti projevuje jen když má zájem o sex, není to jen tak", že mě potřebuje. Ne že bychom spolu memohli zestárnout, ale takový vztah mě nenaplňuje. Mám ho ráda, je to hodný táta, a vím, že i on mě má rád, ale bohužel stále častěji pomýšlím na to, že bych se opravdu odstěhovala. Možná nevím přesně co chci, ale vím co nechci a to je žít tak nějak napůl, bez cíle. Samozřejmě mě drží naše společné dítě (13 let), kvůli tomu se držím zpět a snažím se být v pohodě, ale ono to nějak cítí a tátovy slabosti vidí. A já nevím jak dlouho se to dá vydržet... - otázka upravena poradcem
Můj život se v posledních 3 letech dost změnil. Změnila jsem práci, snažím se aktivně pracovat i žít, aby život někam směřoval. On pracuje, živí rodinu, ale žije ve vlastním světě a tak nějak "proplouvá", bez nějakého růstu. Co mi ale vadí nejvíc je, že téměř všechen volný čas tráví u her (PC či mobil) a ani nemá zájem se věnovat našemu 13 letému dítěti. Obejmutí a něžnosti projevuje jen když má zájem o sex, není to jen tak", že mě potřebuje. Ne že bychom spolu memohli zestárnout, ale takový vztah mě nenaplňuje. Mám ho ráda, je to hodný táta, a vím, že i on mě má rád, ale bohužel stále častěji pomýšlím na to, že bych se opravdu odstěhovala. Možná nevím přesně co chci, ale vím co nechci a to je žít tak nějak napůl, bez cíle. Samozřejmě mě drží naše společné dítě (13 let), kvůli tomu se držím zpět a snažím se být v pohodě, ale ono to nějak cítí a tátovy slabosti vidí. A já nevím jak dlouho se to dá vydržet... - otázka upravena poradcem
Veronika
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 ... | další |
