Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, paní Jitko, moc si vážím vaší skvělé poradny, mám asi méně tradiční otázku. Jak se mám v rámci dlouhého vztahu (jsme spolu 14 let 4 rokyt manželství, öběma 33 let) vyrovnat s tím, že mi partner několikrát dost ublížil (lhaní do očí před svatbou, křivé obvinění bez důkazů z něčeho co jsem neudělala, osamělost v době vážné nemoci, neochota řešit tyto problémy) Mám pocit, že jsem v rámci vztahu ztratila svoji tvář a stala se někým jiným, cítím se pošpiněná a ublížená. Když mám v souvislosti s těmito událostmi někdy smutnou náladu, tak sklízím studené mlčení (mám pocit nepochopení) Partner se jistě v mnoha věcech zlpešil, ale já nějak nemohu zapomenout. Myslím, že mě to ovlivnilo i tom, že si nedokážu představit, že bych měla děti. Mám pocit zaseknutí a zamrznutí v dané situaci, nedokážu jít dál. Poradíte mi?

dobry den manzelka mi navrhla ze ideme od seba lebo som si pokazil cely vztah zacalo to klamanim s hrami najprv na pocitaci(nie platene hry)a potom hry v mobile pytala sa ma ci som sa hral ja som tvrdil ze nie skratka klamal som svoju zenu a teraz toho bolo na nu privela povedala mi ze momentalne je jej zomna zle a chce si usporiadat myslienky sama tak som odisiel byvat k rodicom aby sme si usporiadali obaja myslienky ja som navrhoval aj odbornu pomoc spolocnu terapiu no nesuhlasila tak sme od seba mame spolu dve deti nas vztah som si kazil postupom casu ale na druhej strane som robil vsetky domace prace ci zehlenie skratka nebol som vo vztahu ten co nosi gate mame sa radi skor sa milujeme ale ublizil som jej a chce pauzu chce zistit ci to ma este somnou zmysel nemam ju kontaktovat a nechcem ju kontaktovat zatial nech sa nam to ulezi v hlave milujem ju a nechcem ju stratit zalezi mi na tom a nemam problemy navstivit psychologa.Myslite zmam sancu na zachranu ked mi neveri a nedoveruje?

Dobrý deň. Mám 20 rokov, moj partner tak isto a sme spolu 2 roky a 10 mesiacov. Od začiatku to bola laska hoci sme sa casto hádali kvoli malickostiam ale stále sme vedeli ze jeden druheho milujeme a budeme spoluAvšak niečo sa vo mne zmenilo. Zo dna na den ma napadla otazka pri pohlade na neho ci ho ešte stale milujem a odrazu ma zaplavil strasny pocit viny a vycitiek ze preco vobec nad niecim takym rozmyslam. Myslela som si ze to proste prejde samo od seba. Boli aj dobré chvilky ale proste uz asi 3 mesiace mi to stale beha po rozume a zhorsuje sa to. Nie som si ista ci ho stale milujem, ked som s nim uz necitim take silne puto ako predtym, myslim na to ake by to bolo mať inych muzov ale zaroven ked si uvedomim preco to tak je tak zacnem plakat a neverim ze to nie je len sen, pretoze som vzdy verila ze on je ten pravy :( neviem co mam robit, ci je to len bezná kríza a vydrzat alebo tento vztah uz nema sancu. Samozrejme som mu o tom aj povedala ale on ma vraj stále miluje tak to neriesi.

Dobrý den, prosím o Váš názor, partner se se mnou rozešel po 5 letém vztahu, společný byt. Do rozchodu jsem ho natlačila sama svým chováním (zdravotní problémy, finanční problémy, věčná nespokojenost) přítel se dlouho snažil odolávat mým výlevům ale pak už nevydržel a odešel, já se ihned odstěhovala. Moc ho miluji a lituji toho, nyní nevím jestli mu dát čas nebo jestli má cenu se alespoň omluvit za své chování, kterým jsem chtěla dosáhnout abychom na sebe měli jen více času a pracovali na našem vztahu. Děkuji.

.. na druhé straně milenka, se kterou si teď "oficiálně" užívá. Všechno se to seběhlo hrozně rychle.. teď je to asi 3 měsíce, co to spolu táhnou. Jsem až v šoku, jak rychle si ho dokázala omotat kolem prstu, že si kvůli ní nechá rozbít rodinu. Já sama ale moc nerozumím tomu, co z toho ona paní má. Chápu, že je sama a chce si uhnat chlapa. Ale manžel ji nijak finančně nezajistí, ten je rád, že momentálně má na svoje základní potřeby. z toho jak ho vyčerpávala péče o naše jedno dítě si nemyslím, že bude zvědavej na dvě cizí děcka. Navíc je od ní mladší a myslím, že i dost nevyzrálej (usuzuju podle toho, jak se teď chová). A na krku má manželku a dítě, i když bydlíme teď jinde... Nerozumím, čím jí tak imponuje. Asi to bude jen ta postel. Nebo si tím ona honí sebevědomí. Anebo je to celé o tom, že já jsem fakt tak příšerná a celé roky žiju ve lži a on se mnou vlastně nikdy nechtěl být? Už nevím, co mám dělat. Chtěla bych udržet manželství i rodinu. Děkuji moc za radu. - otázka upravena poradcem

.. teď je to tak, že v bytě zůstal sám, s ní se stýká stále (přiznal mi to). Z těch jejich smsek co jsem bohužel četla, jsem pochopila, že je do ní zamilovanej jak puberťák. Samozřejmě ho utáhla na sex, který mu chyběl , ale taky na volnočasové aktivity , které jsem s malým miminkem nemohla s ním sdílet. Ptala jsem se ho , jak to teda vidí dál. Řekl, že neví. Že si není jistý tím, co chce, ale že teď se mnou nemůže být. Pořád popírá, že by chtěl být s ní a prý to vůbec není o ní, ale že s ní si uvědomil, že v našem vztahu není spokojený (ty jejich zaláskované zprávy ale mluvily úplně jinak, je to o ní..). Já se ke všemu postavila tak, že mi na našem vztahu velmi záleží a jsem ochotná pracovat úplně na všem. A navíc máme malé dítě. okolí to nechápe, každý mi tvrdí, jak o nás vždy krásně mluvil a za naši rodinu by dýchal. A najednou bum bác vše je pryč. Mám pocit, že teď mu to tak vyhovuje. Žije si sám a na jedné straně manželka čekající co bude a na straně druhé milenka..

... Rozumím proč k tomu došlo a hned jsme šli k jedné moc fajn paní psycholožce na párové sezení. Jenže od doby co to vyšlo najevo, to s manželem začalo být čím dál horší. Já se snažila, ale z jeho strany úplně opadal zájem. Pár dnů jsme byli i od sebe, jelikož chtěl prostor na přemýšlení. Sem tam mi od něj přišla taková pozitivní smska, pak zase úplně opačná. mezitím se stýkal stále s tou paní (je starší a má děti) a asi to začalo nabývat mezi nimi na intenzitě. Mně začal říkat, že neví, jestli se mnou chce být, začal mi vyčítat snad úplně všechno od počátku našeho vztahu. Jaká jsem, co jsem udělala nebo neudělala.. Pod nátlakem , že se rozvedu, se vrátil domů a slíbil , že to s ní ukončí a budeme pracovat na našem vztahu. Vydržel to pár dnů a zase to začlo s ní na novo (zapátrala jsem, i když je to špatné). To dusno a absolutní nezájem z jeho strany, nedalo se to vydržet. Sbalila jsem se a odstěhovala se i s malým k rodičům. Je to měsíc. V kontaktu jsme, malýho si sem tam půjčuje.

Dobrý den, paní doktorko. Prosím o radu, jak se pokusit zachránit své manželství. S manželem jsme se dali dohromady jako velmi mladí, jsme spolu sedm let a máme miminko. Vždycky nás okolí považovalo za perfektní pár a myslím si, že náš vztah byl krásný. Je ale pravda, že od doby, co opadla chemie nebyl náš sex. život tak častý, jak je obvyklé, ale nezdálo se to jako problém. Iniciátorem všech vážnějších kroků (společné bydlení, svatba, dítě) jsem byla já, ale manžel se vždycky zdál být šťastný, že jsme náš vztah po čase posunuli dále.. bohužel od mého těhotenství a teď pár měsíců po porodu to bylo dost vypjaté. Vím, že jsem byla asi vlivem hormonů dost úzkostná a nesnesitelná + sex žádný. A stalo se to, co vás asi hned napadne. Manžel si začal s kolegyní z práce. Prasklo to úplnou náhodou pár týdnů po tom, co to mezi nimi začalo. Prvotní reakce manžela byla taková, že to byl zkrat, že mě miluje a že se jedná jen o flirt. já zachovala naprosto chladnou hlavu, řekla jsem, že rozumím...

Prý je náš vztah spíše zvyk a vše, co jsme do té doby dělali – vyznávání citů, fyzický kontakt, společné trávení času – nemá skutečný obsah. Začal vyhledávat různé akce, má problém s praktickými věcmi a se zajištěním chodu domácnosti atp. Nerozumím změně jeho chování, manžel na mě vždycky spíš visel, vlastně to bylo vzájemné. Jsme teď ve fázi, kdy se oba cítíme osaměle a neumíme najít řešení. Na jednu stranu se nechceme hned rozcházet, ale i když jsme o tom mluvili, tak takhle dál žijeme vedle sebe a ne spolu. Já si připadám zrazená a hodně jsem se uzavřela do sebe, manžela zajímá všechno, až na mě a dítě. Myslíte si, že má cenu snažit se na tom vztahu pracovat? A kde případně začít? Moc děkuji

Dobrý den, ráda bych znala váš názor na situaci, v níž se nacházím. Jsme mladý pár (28, 26 let; 9 let spolu, rok a půl manželé, 6 let spolu žijeme). Po cca dvou letech vztahu jsme se na pár měsíců rozešli, od té doby jsme nikdy neřešili krizi, případně jestli spolu zůstat nebo se rozejít). V současné době jsem těhotná, v pátém měsíci, a poslední tři měsíce prožíváme velkou krizi, s manželem jsme se paradoxně hodně odcizili. Miminko plánované bylo, jen přišlo rychleji, než jsme očekávali. Zpočátku to vypadalo, že je manžel jen trochu vyděšený z nové situace, měl taky obavy, že se náš vztah rozdělí na mě a dítě a jeho někde v závěsu, miminko pak pro něj bylo něco nekonkrétního, co si neuměl představit. Pak se přidalo něco o stereotypu ve vztahu (jsme mladí a málo „žijeme“, nudný intimní život) a teď mi řekl, že už mě vlastně nemiluje.

Dobrý den.
Mám v sobě zmatek.
Muj vztah s partnerem nám hodně lidí závidí (máme stejné názory, mluvíme otevřeně, charakterove vlastnosti a návyky máme skoro podobné).. skoro jako stvoreni jeden pro druhého.
Jsme spolu 4 roky je nám 27 já a 31 on.
Děláme co nás baví, ať je to společně, nebo s rodinou, kamarády. Nemáme nudný a nezajímavý život.
S postupem věku se měníme.. mluvíme o tom, jakmile se objeví nějaká pochybnost. Víme jeden od druhého, co se nám líbí, co nemáme rádi, jak se v určitých situacích zachováme.. čteme jeden z druhého. Jsme sehrani.
Říkám si, že jsme štastní. Roky běží, žijeme spolu. Měníme se.
Já si za poslední rok uvedomuji nedostatky. A to mě moc trápí. Jsme hodně spolecensti, navštěvovali jsme se se známými, chodili jsme za kulturou, sami si doma otevřeli víno a jen si povídali, vařili spolu, dělali na domě... Máme každý své koníčky a vzajemne se nám líbí.
A teď poslední rok cítím, že je něco jinak.
Jsme stále akční, spontánní, nezávislí na sobě, takže pár dní odloučení a pak přivítání není potíž.. ale vznikají mezi námi malé dohady.
Začíná mi vadit, že každý víkend jsme někde u přátel, rodiny, známých. Často jsme na večírcích a párty. Když jsem unavená, jedu domů sama. Někdy dělám taxikáře já jemu. Přítel někdy jde beze mě, protože já chci zůstat doma. Každý si děláme co chceme, já chci být doma a ty chceš ven..
Soulad je pryč. A navíc uz si se mnou nepovida.
O domacnost se starám já, když si řeknu o pomoc udělá to. Ale sám od sebe ne. Což dříve se do všeho hrnul.
Kdyz se bavíme ve společnosti, tak se stydím, pokud se opije, dříve mi přišel vtipný. A v této opilé představě mě přestává přitahovat a sex mám někdy z povinnosti.
Mluvíme o tomto všem a přítel i já se nějakou dobu snažíme. Chceme, abychom společně byli štastní a stojí za to na tom pracovat.
Po pár dnech bych se zase na vše vykašlala.
Je to takové vadí-nevadí.
Poslední řešení neshod proběhla v novém světle, přítel se uzavřel. Řekl,že se bude zase snažit a pokud se vztah vrátí do kolejí, ve kterých budu nespokojena, mám mu to důrazem říci a bude si zase dávat pozor.
Já myslím na jeho přání k jeho spokojenosti a teď mi připadá, že jsem se ztratila a on chce, abych se zase za měsíc připomněla, že tu jsem.
Trvá to půl roku, toto pripominani se, vážně váhám, zůstat, odejít.
Když si na otázku, stojí mi za to, abych s tím člověkem žil, odpovím- já nevím? Co mohu udělat? Protože já vážně nevím, na jednu stranu chci s ním žít nadále a na druhou už ne. A za třetí je pro mě jedinečný, jak se k sobě hodime, ale nečeká mě někdo ještě lepší?

Dobrý den, jsem s přítelkyní již 4 roky. Šli jsem do všeho po hlavě protože jsme za sebou měli dlouhé vztahy. Ze začátku vše bylo super, klapalo to i v sexu. Po porodu však sex šel stranou a od té doby již je to takové nucené a o ničem. Problém je v tom, že přítelkyně byla celou dobu na mateřské a nyní když nastoupila do práce sdělila mi, že už to není ono, zjistila, že se dá žít i jinak a potřebovala by více volnosti, aby si vyčistila hlavu. Náš rodiiný život je dá se říct dokonalý, když se hádáme, tak jen kvůli blbostem, koupili jsme si baráček a jezdíme na dovolené, ale asi nás zabíjí ten stereotyp ze kterého nyní přítelkyně vypadla a zjistila, že jde žít i jinak. Nechce náš vztah zazdít, protože sama říká, že by litovala, že přišla o super chlapa a super život, jen ji prostě asi teď chybí ta volnost. Myslíte, že to může být jen chvilkové pobláznění, když se konečně po mateřské dostala do společnosti? Nebo může být vztah nenávratně v ..... Děkuji za odpověď.

Dobrý den, s partnerkou jsme spolu cca 9 měsíců. Není to mnoho ale problém nastal asi před 2 měsíci. Do té doby náš intimní život měl šťávu ale to nějak zmizelo a partnerka na sex se mnou nemá chuť. Dalo by se říct že vztah zatím funguje jen prý nemá chuť na sex se mnou, pře problémem ale vše fungovalo. Když ale vidí či se baví s milým a hezkým chlapem v hlavě nějaké touhy má. Jde tedy jen o nechuť spát se mnou. Do teď jsme byly šťastní v mnoha věcech si perfektně rozumíme. Ale mě to ničí rád bych náš vztah za v času zachránil ale netuším co mám pro to udělat. Děkuji za radu

Dobrý den, jsem s manželkou 12 let děti jsme chtěli poslední dva roky ale jediné otěhotnění bohužel skončilo potratem. Poslední rok jsem ji podezříval z nevěry. Chovala se divně a já jsem věděl, že něco nehraje. Ve finále mi vždy řekla, že nemám šílet, že s nikým nic nemá, že miluje jen mě a že kdyby někoho měla, tak že by se mnou nezůstávala. Před měsícem po jedné takové hádce mi řekla, že mám odejít. Odstěhoval jsem se. Přišla temnota v mém životě. Vůbec jsem se nemohl vzpamatovat. Jak to mohla udělat? Před pár dny mi napsala, že by se ke mě chtěla pomaličku vrátit ale že se nejdřív budeme jen občas scházet. Před týdnem mi napsala sms, že je špína, že už ji nebudu chtít, že to strašně podělala, že je těhotná ale ne se mnou. Ze všeho nakonec vyplynulo, že mě 2 roky podvádí s mým kamarádem a teď je v 9 týdnu (otěhotněla ještě před mým odchodem z domu). Jsem jak spráskaný pes. Vůbec nevím, jak dál. Zvažuji uplně všechna řešení. Jsem ve slepé uličce

Paní Douchová, podnikání mého partnera mu v posledních letech nějak přerostlo přes hlavu ve smyslu mám peníze, všechno můžu. Velmi negativně to ovlivňuje naše manželství, děti - on se navenek tváří jako skvělý člověk, ale uvnitř nás ponižuje, chová se k nám s despektem, omezuje, vpodstatě si začal dělat, co chce - i včetně přítomnosti doma. On může, my ne. Pořád nějak mám v hlavě ty dobré začátky, skončit to by mi bylo hodně hodně líto, a tak zatím váhám s nějakým razantnějším řešením. Řešení typu - máš půl roku na to, aby ses rozmyslel, nepřipadá v úvahu, protože během toho půl roku by odklonil veškerý majetek - to vím. I to moc k mému klidu nepřispívá. A přemýšlím - je toto chování jen dočasné? Co ho musí potkat, aby si řekl, rodina mi stojí za to, abych zmírnil? Anebo se to bude spíš zhoršovat? Bohužel má ve svém okolí obchodní partnery a kamarády, kteří nejsou zrovna příkladnými rodinnými typy - odtud možná inspirace. Jaké jsou vaše zkušenosti od klientů? Hranice mám - fyzické násilí a mimomanželský vztah, kdy nebude ochoten ho ukončit. Děkuji velmi za váš pohled.

2.část- ale nejde to vždy, také jsem už léty těch negativních emocí unavená, nejhorší je, že si poslední půl rok, manžel začal ubližovat, třeba se bodá do ruky kružítkem, když pracuje na projektu, nebo si pořád strhává staré nezahojené rány, jsem z toho velmi nešťastná, ale už nevím jak s ním mám mluvit, protože všechno se vždy obrátí proti mě. K psychiatrovi jít nechce, před pár dny se sebral, a odjel k bratranci , týden o sobě nedal vědět, pak zavolal, že půjde na terapii, nevím jestli šel, dva dny byl s námi, ale pak zas odjel, nic ohledně jeho deprese nechtěl řešit, nevím co bude dál, mám ho shánět, nebo mu dát klid aby si to vyřešil sám, nejsem ráda, když jsme rodina, že se od nás takhle separoval, nevím jak se mám k němu chovat, když má deprese, co dělat aby to nebylo špatně :-(, prosím poraďte mi, jak tu krizi zvládnout...

Dobrý den, paní doktorko. Zdá se mi , že už jsem se silou v koncích. Žijeme s manželem 7 let, máme dva krásné chlapečky, ale poslední 3 roky, od doby přibližně co se narodil druhý synek se plácáme v hrozné manželské krizi. Manžel chodí velmi často unavený, podráždněný, naprosto hotový, bez energie, bez elánu. Dříve jsme měli krásný vztah a prožívali spolu všechno dohromady, říkal mi často jak mě má rád, a našeho Adama taky, ale to skončilo už dávno, od narození našeho druhého kluka Alexe mi čím dál častěji vyčítá, že už na něho nemám čas, že když mě potřebuje musím jít spát / ještě kojím a je to hodně únavné ), ale když se snažím a jsem s ním vzhůru když kluci usnou a chci si o všem promluvit, pomoct mu, říká že nic nechce, ať jdu radši si lehnout, že si to vyřeší, asi mě nechce zatěžovat, ale poslední dobou na mě nenechá nit suchou, jen přijde z práce, vše co udělám je špatně, když se strarám moc, je to špatně , když se přestanu , tak je to taky špatně, snažím se být v klidu , ale

Dobry den,
Jsme spolu s přítelem 4,5 roku. Po 2 roky jsme jit společně žili ale bohužel to nefungovalo ve spojenim s jeho maminkou, bydleli jsme v jejim dome, mají dvougenerační dům. Pořád jen same hadky a žádné řešeni. Rozešel se se mnou ze pry by chtěl byt sam. Ani ne po týdnu se vrátil ze me miluje a udělál chybu. Vratili sme se k sobe. Bydlíme kazdy jinde ale vse bylo krásné. Spolecne plany o dětech a znovu společném bydleni. Pote dvoutýdenní dovolena v zahraničí. Porad jsme byli spolu. Po 4 měsících to opět přestalo fungovat, přítel lital všude mozne, kamaradi zacali byt znovu přednější nez ja. Začali jsme se znovu hádat. Jsem trochu vybusnejsi clovek takze obcas reknu i veci kterych pote lituji. Ale pritel Opět nechtěl nic resit a začal se mi stranit, uplne se ode me odrizl. Uz se to nedá psychicky vydržet opravdu moc ho miluji ale nevím si rady. Jak se máme dopracovat k tomu aby chtěl problémy resit ? Myslíte ze kvůli těmto problémům utíká za kamarády ? Předem děkuji za radu.

Dobry den, jsem cca 22 let vdana. Manzel v posledni dobe zacal vice odchazet na delsi sluzebni cesty, na koncerty. Pote co jsem se ptala, ze mi vice odchazi.... odpovidat vyhybave, ze to tak neni. Na me doteky "neodpovidal" - byl chladny. Kdyz jsem na nej uhodila - rekl, ze to dlouho promyslel a ze si uz dlouho nerozumime a ze na spoustu veci mame jiny nazor a ze chce odejit. Ze vse zustane stejne - jen budeme spolecne zit jako pratele. Ja se z toho psychicky zhroutila. Necekala jsem to- vidim kolem sebe spousty problematickych rodin - a zustavaji spolu. Nemyslim, ze ta nase byla horsi. Stale spolu bydlime a pracujeme, jen se bavime o "technickych" vecech. Navrhla jsem, ze zkusime navstivit nejakeho mediatora, abychom zkusili resit problem a pripadne pokracovat dale (treba jinak, podle potrebovat tohot druheho) - ale nechce. pry bychom si zacali jen vse vycitat a zranovat se - a to nechce. Nemyslim, ze vse bylo spatne. Udelala jsem nejake chyby, ale kvuli tomu preci nemusim odchazet. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní Douchová, obracím se s prosbou o pohled nezávislého člověka. Manželství 19 let, dvě studující děti. Manžel je složitá osobnost, jednoho dne ze dne na den bez upozornění se odstěhoval. Doma zavládl klid, i když to pro nás nebylo jednoduché. V našem soužití jsem se snažila vyhýbat konfliktům (ty podle mého nic neřešily), a tak jsem se rozhodla ho v tom nechat, aby si rozmyslel, co chce. Přibližně po půl roce se pomalu začal vracet, Sice vinu odchodu dával nám, ale to jsem neřešila. Byla jsem ráda, že se vše zase uklidní. Vrátil se trochu jiný člověk - ještě víc zaměřený na sebe, snažíl se pořád něčím od nás odlišovat (jídlo, které najednou nejdel, pořady v TV, které najednou nesledoval). Děti ani já jsme neřešili, nechali ho. Nevím, co čekal, ale pak se zase bez varování odstěhoval. Po zdravotním kolapsu se zase vrátil, tentokrát to bylo výrazně jiné - doma už vůbec nepomohl, vynucoval si třeba přednostní vstup do koupelny, byl ještě víc vzteklý, začal nás omezovat s penězmi. A zase utekl. Sice jsme v kontaktu, ale mám skoro dojem, že jsem něco jako jeho milenka na zavolání, když zrovna chce. Doma už se vůbec na ničem nepodílí. Občas se mi zdá, že by se rád vrátil, ale když se k tomu přiblížím, jako by kopne. Roli milenky na zavolání hrát nechci, manželství jen tak zahodit taky nechci, ale momentálně mě nenapadá, co bych vlastně měla dělat. Takže bych vás chtěla poprosit o radu, za kterou děkuji.

Dobrý den. S partnerem jsme spolu šest let a z toho skoro už od začátku bydlíme. Nejsme svoji ani nemáme děti. Zrekonstruovali jsme byt, který patří příteli. Mě je 27 let a jemu 36. Před cca dvěma lety si začal s kolegyní z práce (věk 37 let, bezdětná, bydlí u rodičů). Vadilo mu na mě více věcí a já s tím nic nedělala a ignorovala jsem to. Loni v létě jsem na to přišla a řekla mu, že nevím jak dál. Cca týden jsme se neviděli a rozhodli se, že budeme spolu. Já mu tedy začala věřit, ale letos jsme zjistila, že spolu dál jsou a přitom mi tvrdil, že to dávno ukončil. V červnu jsme měli měsíc a půl odluku, ale nevydrželi jsme si občas nenapsat a nevidět se. Párkrát jsme o prázdninách byli na terapii, ale to bylo v době, kdy jsem myslela, že to již ukončil. V srpnu jsme si teda řekli, že spolu chceme dál být a že mě miluje. Terapeut nám navrhnul se buď nevidět tři měsíce anebo si dát půl roku na to, že nebudeme řešit, jestli má vztah cenu. Napsali jsme si věci, které jsou potřeba změnit a udělali kompromisy jak to řešit dál. Vztah mi přijde lepší, ale poté jsem mu řekla, ať jsme k sobě upřímní a on přiznal, že to neukončil, že s ní nespí, nevídají se často, ale občas si napíšou. Já mu teda řekla, že chápu, že není jednoduché to pro něj asi ukončit když ji má rád, ale mě miluje. A že mu dám čas. To bylo cca dva týdny zpátky. Od té doby bylo vše super. Opravdu jsme se nehádali a bylo to mezi námi moc hezké. Sex spolu máme v podstatě pořád a oba nás baví. O víkendu jsem byla mimo domov na návštěvě u rodičů a včera mi řekla, že se s ní v neděli dopoledne sešel v parku. Že to s ní chtěl ukončit, ale že to pak nedokázal. Ž e mě miluje nejvíc na světě, ale že neví, co se životem, hlavně tedy s námi. Že tomu vnitřně už moc nevěří a že se bojí, že se nic nezmění. Ale že to nechce vzdát. Já u říkala, že nám terapeut řekl, že to určitě ten půl rok nebude jednoduchý a že si nesmíme pokládat otázku, jestli to má cenu. Že změny se neprojeví hned. A taky jsme mu říkala, že jsme se tedy rozhodli do toho jít. Netlačila jsem ho do rozhodnutí a nechala jsme mu i dříve čas. Teď jsme mu taky říkala, že vím, že to nejde ukončit ze dne na den, ale potřebuji od něj stanovisko, do kdy se rozhodne. Včera mi řekl, že tedy půjde na individuální terapii, která mu byla doporučena a že se do dvou týdnů rozhodne. Jak mám dále postupovat já? Jak se k sobě chovat? Například poslední dva týdny byly opravdu krásné. I on to říká, ale že to nedokáže posoudit podle dvou týdnů.

Dobrý den, potřeboval bych slyšet názor profesionála. Jsem s přítelkyní necelé dva roky. První rok byl plný zamilovanosti a úžasných okamžiků. Po roce je sice už málo co nového objevovat, ale pořád jsem cítil, že přítelkyni miluji. Již pár měsíců k ní ale necítím vůbec žádné emoce. Nemám potřebu jí například políbit, netěším se na to, až budeme spolu (vídáme se většinou jen pár dní v týdnu). Na druhou stranu pokud se na ni podívá jiný muž, nebo jenom představa, že by byla s někým jiným mě děsí. Její city ke mně jsou pořád stejné a vím, že mě miluje. Otevřeně si o tom dokážeme promluvit, ale ani jeden nevím jak tento víceméně můj problém vyřešit. Není v tom ani žádná jiná žena. Jen jsem prostě vůči ní naprosto emočně imunní a byl bych moc rád, kdybych své city k dokázal nějak "obnovit". Popřípadě jiné řešení. Děkuji moc za radu - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor. S partnerem jsme 21 let. Před 5 měsíci se mi přihodil jednorázový úlet, kdy jsem mu byla nevěrná. Uvědomila jsem si, že za vším stála má nespokojenost-partnerova náklonnost k ženám. Snažila jsem se mu celou situaci vysvětlit, on však o to nestál a bere to jako křivdu a vztah chtěl ukončit. Po celou dobu jsem se s ním snažila komunikovat, vše si vyříkat a tento stav využít k řešení naší krize. Vše odmítal. Před 2 měsíci mi oznámil, že má ženu na sex. Prý s ní vztah nechce. Velmi mne to ranilo a následně jsem se s ním rozešla. Od té doby stále bydlíme v našem domě. Aktuálně řešíme vypořádání majetku a partner začal měnit chování. Řekl mi, že náš vztah nechce zahodit. Svůj sexuální poměr však dosud neukončil, nezbavil se pocitu velké křivdy a nechce pochopit mé důvody. Zjišťuji, že se od něho nedokážu odpoutat, ale na druhou stranu si nedovedu představit, že bych s ním mohla dále být, když mne odmítá pochopit a velmi mi svým konáním ubližuje.

Dobrý deň,prechádzame vo vzťahu krízou.Sme spolu rok a pol.Zo začiatku bol náš vztah dokonaly,partner sa kumne spraval krasne,vazil si ma, dával mi kvety,stále zamnou chodieval,dával mi pusy.Ale ja som si to málo vázila.Nasilu som odneho stale nieco vyzadovala,bola som ziarliva,majetnicka,vadili mi jeho priatelia.Partner mi daval stale sance,ale ja som aj tak kazdu premrhala,az sme sa dostali do stadia,kedy to vzdal .Zacal byt kumne chladny.Neusmieva sa,vlastne sa mi aj priznal,ze som mu vela ublizila a vybudoval si voci mne odpor,ze sa uz namna ani netesi ako niekedy.Ked som sa ho spytala, preco sme teda stále spolu aj ked som už navrhla rozchod,povedal ze ma velmi miluje a nechce to zahodit ze stale dufa ze sa to zlepsi.Tak som navrhla pauzu,suhlasil ale o par hodin to nevydrzal a boli sme spolu obijmal ma,hladkal,vonal, vravel zema strasne miluje ze uz teraz mu chybam,ale ja viem ze ak si tu pauzu nedame,tak bude ako doteraz kumne chladny a nic sa tym nevyriesi.Neuveritelne ho mlujem, som si ista tym ze chcem byt len snim, ale on stale vytahuje minulost :(

Dobry den dostal jsem se do prekerni situace nehodlam pokračovat v manželství a chci odejit ale nevým jak to sdělyt partnerce je dost sobecká a někdy až agresivni ale odkládat to nemužu za pár měsícu partnerka jde na těžkou operaci děkuji mira

Dobrý den,
potřebovala bych radu. S mužem jsem 22 let, dvě děti na zš. Muž se najednou začal ode mě odtahovat, nemluvil se mnou, vyhýbal se sexu. Moc se spolu nevidíme, protože kvůli práci je doma jen o víkendech. Přijede v pátek večer, celou sobotu tráví u matky, v neděli dopoledne má své aktivity a odpoledne jede do práce. Já jsem mu vyčetla, že se nezajímá o děti, že ho podporuju v karieře a on se mi takto odvděčil. Ve vzteku jsem řekla, že se s ním rozvedu a svatba byla jen ze soucitu s ním. To jsem neměla bohužel dělat. Stáhl se do ulity a řekl, že jsem vše zkazila a že už ke mně nic necítí. Já jsem se mu omluvila, vysvětlila jsem mu, že toho lituji, že jsem byla hrozně nešťastná a že jsem to nemyslela vážně. Ve skutečnosti ho pořád miluju, ať je jaký je. Byla jsem ve stresu kvůi práci, smrti rodičů, péče o děti a dálkového VŠ studia. Říkám, že chci vše vrátit, i kvůli dětem, že jsem zkrátka přestřelila..... Nic nepomáhá - chce ode mě odejít, zatím prý nikoho nemá. Děkuji

Dobrý den, paní Douchová, posílala jsem Vám dotaz ohledně partnerské krize, manželova druhého vztahu s kolegyní v práci a vzájemné dohodě nechat tomu rok času a pokusu naučit se spolupracovat na výchově. Odepsala jste mi, že to má smysl a že tam určitě je nějaká šance. Děkuji Vám za to, protože se už 3 roky trápím - manžel se ke mně nechoval hezky, já k němu pak už taky ne. Ale vážila jsem si toho, že je věrný, vydělává a neřeší, co se děje s každou korunou a věnuje se dětem. Na děti je milý a pozorný, i proto se snažím zůstat a nějak to zvládnout. Ale chvílema si nejsem jistá, jestli už to pomalu není nad mé síly :-) S poděkováním za poradnu a přáním příjemného babího léta J. Nováková

Dobrý den paní doktorko,
jsem už téměř 20 let vdaná, máme syna puberťáka, s manželem je nám přes 40, vztah byl vždy dobrý, hodně jsme toho spolu překonali, poslední dva roky cítím, že to není úplně ono, odcizení, i v sexu, určitá alergie na sebe, mrzí mě, že se manžel nezajímá, co mě dělá šťastnou, vše komplikují ještě finanční problémy. Co mám dělat? Vztah mi za to stojí, poraďte mi, prosím. Díky, Tereza

Dobrý den, můj muž (49 let) už asi třetím, možná i pátým rokem prožívá období, kdy ho přitahuje výrazně mladší kolegyně, chvíli k vůli ní opustil rodnu, pak se vrátil a teď s ní zase chodí - já mám přítele - nic vážného, jen abych se netrápila doma - jsme spolu s manželem od sedmnácti a tak se mi velmi těžko přijímá fakt, že můj nejlepší kamarád, moje láska už není můj a že náš vztah skončil, říká, žže mne stále miluje - ale jinak - jasně - jsem spíš už jen jeho kamarád - nemyslím, že se chce rozvádět a upřímně, já to jeho milence nechci usnadňovat, takže se taky nechci rozvést - bydlíme v jednom domě, ale každý máme svůj pokoj - on klidně stále chodí po domě nahý, já ne - pečujeme společně o jeho nemohoucí mámu a tak to rozetneme myslím, až babička umře, do té doby budeme zakletí v tomhle bezčasí - chtěla bych poradit, jak ten čas využít k tomu, aby mi došlo, že tohle už je konec, abych našla odvahu a sílu se od toho odpoutat a opravdu to cítit, jako konec - pomohlo by mi to
děkuju za odpověď

Pěkný den. Po téměř sedmi letech mi přítel před více jak 3 týdny řekl,musela jsem to z něj teda tahat,že by rád trošku času.Že neví,kdo je a co se svým životem.Měsíc před jsme řešili,že on ještě nechce děti (jemu je 30,mně 29).Protože neměl kam jít,tak jsem se sbalila já.Viděla jsme se 2x.Jednou to bylo docela fajn a řekl mi,že mě má rád a rozcházet se nechce.Podruhé se bloknul a choval se jako zvíře v koutě.Nevím,co mám dělat.Hrozně mi chybí.Bojím se,že je to konec,že se to bojí akorát říct.Chce se prý ventilovat,pořád někam chodí.Prý tak nemyslí na problémy a nikomu se nemusí zodpovídat.Možná už si zvykl.Dlouhodobě je nespokojen v práci.Já to vidím buď na syndrom vyhoření a k tomu deprese nebo prostě trpí depresemi.Nikam ale nezajde,nepřipouští si to.Bývá zamlklý,podrážděný,hodně spí,chodí spát pozdě,nemá často chuť na sex.Pomoct si nenechá.Máme vůbec šanci?Máme byt v nájmu,smlouva končí v půlce září.Děkuji za odpověď.

Dobrý den, budu mít možná trochu neobvyklý dotaz. Bohužel došlo k rozpadu našeho dvacetiletého manželství. Důvody? Manželova krize, osobnostní nastavení, vydělané peníze, vysněný svět... zkrátka on, psychicky labilní, vše doma najednou špatně, hádal se s dětmi, slušné peníze a pocit, že jsem king a mám moc, společnost podobně nastavených lidí (někteří tu moc však skutečně mají), vše bude tak, jak já chci a pokud ne, tak bude zle - v práci a nakonec i doma - v práci se podřízení kvůli klidu naučili vykonávat i nesmyslné pokyny, doma jsem to vedla podobně, střety byly hlavně mezi jím a dětmi, které si chtěly (právem) dělat některé věci po svém. Výsledek? Hodně křehké manželství v posledních letech, které totálně doničila milenka. Ta po cca roce zjistila, že to, co by chtěla, není, a tak ho opustila. Bohužel po sobě zanechala spoustu škody - silná averze dětí se promítla do jejich vztahu s otcem, intriky a pomluvy milenky ve snaze mě co nejdříve vyšachovat z manželství taky udělaly své, bohužel na ně slyšel. Hodně velkým problémem je dělení majetku, které bývalý manžel vnímá jako jeho okradení (neprávem). Takže on ze svého života škrtnul zcela mě, de facto i děti a zůstali mu jen někteří známí, kteří mu pomáhají odklánět majetek. Absolutně se s ním nedá mluvit. Jako kdyby se mu změnilo myšlení - upnul se na hledání nového podnikání (je mu skoro šedesát) a upnul se na hledání mladých žen - jako kdyby se při lákání té první milenky otevřely dveře do jiného světa (sám o tom dokonce takto mluvil). Z relativně normálního člověka se stal uražený depresívní štvanec, jehož myšlenky vedou pouze k penězům a k mladým ženám, s nimiž ale pravděpodobně není schopen žít, ledaže by byly zcela oddanými loutkami. Včetně okolí pozorujeme u něj velký posun - je příčinou to poblouznění "jiným světem", které trvalo zhruba měsíc (byť samotný vztah s cca třemi přestávkami asi rok)? Je z toho šance nějak se dostat a být zase "normálním"? Jak? Co můžeme udělat? Celé to totiž má negativní dopad na podnikání (ztráta klientů, finanční úbytky), na lidi kolem (jednak je nám trapně za něj, jednak někdy musíme napravovat jeho dopady aktivit), a i na něj samého (on, pokud není v depresi, má pocit, že je na vrcholu). Děkuji a snad jsem byla aspoň trochu srozumitelná. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
S přítelem jsem uz 4 roky , ale z toho pul roku spolu teprve bydlíme . Poslední 2 měsíce to u nás bylo každy den samá hádka. Já byla 3 měsíce doma bez práce a na neschopence takže jsem hledala mouchy všude. V neděli jsme meli vetsi hadku neverila jsem mu kde byl protože mi nezvedl telefon nic . Tak sem nevedela co s nim je bylo 22:00 h takze i stzrach co se stalo. Jela jsem si to overit uz jsem byla bezradna a presvedcila jsem se o tom ze mel pravdu a nelhal mi. Vcera si u me zbalil par veci s tim ze si vsechno musi srovnat v hlave a vrati se az to bude mit srovnany a rekne co a jak . Nemam mu psat ani volat. ( problemy v sexu nastaly soucasne s hadkamy cc 2 mesice zpet ). nevim jak si tohle mam vylozit . Prosim o radu .
Predem dekuju

dobrý den,s přítelem jsme 14let a máme se rádi troufám si říct že se milujeme ale nějak poslední dobou nedokážeme spolu žít.sama cítím že bychom měli mít víc společných aktivit ale nedokážu přítele zvednout od pc.sám sedí celý den u pc nebo jde na pivo s kamarády,když navrhnu výlet nebo procházku to je pomalu horor.a největší ranou bylo přiznání že si psal na chatech s ženami slíbil že stím přestane a začlo to nanovo.jsem z toho zoufalá a žárlím a hádáme se kvuli tomu ikdyž už udajně stím skončil.poslední měsíc naše hádky a neschopnost spolu žít vyusíli v dohodu že si dáme pauzu,odstěhovala jsem se k matce,z jeho psaní cítím chlad a odcizení ale pak napíše at přijdu a mi se milujen jako dřív i jsme šli spolu na rande a bylo to užasný byli jsme jak milenci,jenže pak se sebral a šel ke kamarádovi a pak na pivo,čekala jsem víc.máme dohodu že do konce prázdnin takhle budem bydlet a bud se k sobě vrátíme nebo ne.mám strach že to dopadne špatně bojim se že postel a milování je málo.

Velmi mě překvapilo, jak nás, tedy mě a i děti, dokázal rychle odepsat. Delší dobu jsem se ho snažila dokopat k psychologovi, tam ale byl jen jednou. Dle mého se jedná o těžkou krizi středního věku, spojenou s vyhořením, je těžce frustrován, možná už to dospělo do stavu deprese. Líčí, že nebude šťasten, že ví, že bude litovat, že proti mně nic nemá, že se mu líbím a nic mu na mně nevadí, že vlastně neví, proč to dělá, ale přesto musí vše zničit. Dlouho jsem doufala, že začne chodit k psychologovi a za mé pomoci tuto krizi překonáme. Bohužel jeho přístup mě velmi překvapil. Hodně mi slovně ubližoval, myslím, že je to jeho obrana. Zajímal by mě Vás názor, co si o jeho chování myslíte. Předem moc děkuji. Lenka

Dobrý den. S manželem jsme spolu 11 let, 2 malé děti. Je mu 37 let. Již pár let procházíme krizí, kdy došlo k odcizení, vzhledem k tomu, že manžel je závislý na pc hrách. Snažila jsem se to s ním několikrát řešit, bohužel marně. Veškerou energii věnoval počítači. Mně chyběla komunikace, tak jsem si našla kamarády, což zpočátku schvaloval. Asi tak před rokem mu to najednou začalo vadit a místo toho, abychom problém řešili, začal chodit po barech a pít a flirtovat. A od té doby šlo všechno z kopce dolů. Byl nervní, frustrovaný, křičel. I přesto jsem se to s ním snažila řešit, viděla jsem, kam to spěje. V dubnu odjel na tři měsíce pracovně do ciziny a vrátil se jako jiný člověk. Najednou je rodina vězení, nechce řešit budoucnost, chce si jen užívat, našel si tam milenku a mě začal ponižovat. Navíc si začal doslova libovat v tom, jak padá níž. Přišel i o práci. Všechny dosavadní jistoty chce zničit. Když odjel opět za milenkou, rozhodla jsem se vztah ukončit.

Dobrý den, s přítelem chodím 4 roky, z toho asi 3 roky spolu bydlíme, nyní je nám 27 let. Přítel teď navrhl pauzu, asi na měsíc a půl. Potřebuje si prý srovnat v hlavě, co vlastně chce, jestli je to svatba a děti, věnování se kariéře, cestování či co. Do toho bohužel někoho potkal, teď váhá, zda mě stále miluje a chce se mnou být. Pravda je, že jsem si posledních pár měsíců stěžovala na svou práci, že mě nebaví, a že ji chci změnit, ale dosud jsem se do žádné změny nepustila. On mě podporoval, ala pak mu došly síly, prý jsem ho tím vyčerpala. Do toho on psal bakalářku, což byl stres, já mu chtěla pomáhat, měla jsem strach, že to nedokončí, stále to psaní odkládal, chtěla jsem tu být pro něj a práci si začít hledat, až to odevzdá. Dostali jsme se do stereotypu, kdy všechno vyvrcholilo před pár týdny. Má smysl dávat si v případě, že je v tom i někdo jiný, pauzu? Bojím se, že ho nová známost pohltí a na mě se vykašle. Děkuji za názor!

Dobrý den,psychologicky si to už umím sama zpracovat,už to tak nebolí,ale potřebovala bych se ho umět zase dotýkat,milovat bez nepříjemných pocitů na tu kur...Myslíte,že by mně pomohl klinický psycholog Jiří Zíka s hypnozou?Nebo někdo jiný?Mám bezproblémový přístup do jeho mobilu,výplatní pásky taky nemá problém házet na stůl-mámespolečný účet,,umí vařit,hrát na kytaru,zpívat,uklidit,vyprat si,zkrátka asi ideální manžel až na tuto chybu.Děkuji za odpovědˇ

Dobrý den,trochu jsem se "upsala"- známe se 39 let a manželé jsme 37let - brali jsme se v mých 18ti letech.Pro jiskru a dynamiku vztahu je to,že jsme skoro stále spolu asi pro jiné dost kontraproduktivní,ale nám to tak vyhovovalo a myslím,že jsme se nenudili a byli spolu rádi i přes občasné manželovi řeči...a zvládali jsme i náročné exotické dovolené bez CK jen sami dva - třeba na 5 týdnů pouze s příručními sedmikilovými zavazadly- v pralese,s místními obyvateli,jejich veřejnou dopravou,zkrátka pravé romanticko dobrodružné cestování.A ,který byl vždy pro mě vším mohl udělat.Už skoro rok spolu sexuálně nic nemáme a on čeká a čeká,kdy já budu chtít,i když se toho samozřejmě občas dožaduje,občas je sám se sebou,určitě ale nikoho nemá.Nikdy nechtěl druhé manželství.Pomohla by mně hypnoza nebo něco podobného?







- otázka upravena poradcem

Dobrý den,odstěhovala jsem se od přítele,protože dělal věci ,které mi vadily,chtěla jsem at si uvědomí co je správné a že se k němu časem vrátím,ted je to pár dní co jsme od sebe a já si uvědomila,že bez něj nedokážu žít,já s ním o tom mluvila a řekl mi,že už nechce abych se někdy vracela,jsem uplně na dně a nevím co si o tom mám myslet,jestli to myslí vážně nebo mě jen zkouší,poradte co si o tom myslíte a jak se mám ted chovat?? moc děkuji za vaši odpověd

dobry den .Da se zit v manzelstvi kvuli detem bez lasky.Podvedla jsem manzela ublizoval mi .Rekl ze to zkusime znova.Konecne si me zacal vsimat.Jenze po nekolika miesicih neustale hledal detaily toho co se stalo.Nakonec rekl ze on zadnou chybu neprovedl ze chodil do prace a obcas za kamarady.Jenze kdyz doma nebylo neco v poradku byl moc sprosty.a ze chodil trikrat do tydne za kamaradem do kladna do ctyr do rana vzdyt pracoval ale domu penize nenosil ted mi rekl v klidu do oci ze me nemiluje no ma me rad a ze nema penize na podnajem ze musime byi spolu kvuli detem

Dobry den.Jsme skoro 9 let manzele.Meli jsme dlouhodou krizi.Resili jsme financni potize,zarlivost.Jenze byla jsem to ja kdo byl neverny.Rekla jsem mu proc a ze jsem se citila nemilova.On chodil domu velmi casto pozde.Nekdy treba ve dve rano nekdy i pozdeji.Byla jsem sama na tri deti a kdzy jsem neco chtela resit odpovedel nemas doma co delat.Kdyz jsem uz byla moc nestastna zacal resit.Nakonec to dopadlo tak daleko ze mi nabizel skupinovy sex s jednim muzem.nic se nestalo pouze o tom rok a pul mluvil.nicil mi sex.Kdyz se o nevere dozvedel rikal ze to napravime a ze mi odpousti.ze je mu to lito jak nizko jsme dopadli Jenze potom hledal kazdy detail nasel si chat kde jsem si s nim pred osmi a tremi lety psala jenze to byla pouze pratelska konverzace neveri mi je presvedcen ze jsem ho 8 let podvadela neni to pravda jenze on ma svou pravdu podvedla jsem ho poprve s nim nyni pred tim jsme dvakrat az do dnes prohodili pouze jak se mas rika ze me nemiluje a je se mnou kvuli detem ma me pry rad

Dobrý den,prosím o radu s mým přítelem jsem 4 roky jenže on se zamiloval do me byvale spoluzacky z ucnaku a i se videli a pisi na fb a volaji a me prehlizi :( nedavno jsem mela narozeniny sla jsem je slavit ven protože on na me nemel cas ale vedel o tom - prisla jsem domu a rekla jen ahoj :( a on se do me pustil - málem mě zabil a i se mi přiznal k nevere ja se zbalila a odesla k mamce a on mi tam prinesl kytku a retizek ve tvaru srdicka ze chce abych se vratila že mu to odpustim tohle se neda odpustit zkazil narozeniny,znicil telefon mi,pretrhl retizek a skrtil me a daval mi pesti do rukou a do telefonu :( - jenže na me porad kasle a rika me to je jedno - ja po nem zadam jen pozornost a lasku - tak se chci zeptat co mam v této situaci delat :( moc prosim o radu dekuji mockrat Danca

Dobrý den, s přítelem jsme spolu 3 a půl roku. Už delší dobu se mnou nechtěl spát, prý na to nemá chuť, ale mně to pokaždé mrzelo, připadala jsem si bezcenná, že už se mu nelíbím... Každý víkend jsem mu to vytýkala. Po nějaké době už ani nechtěl spát u mně doma. Nevím jestli se bál toho, že bych to zase vytahovala, ale to mě mrzelo ještě víc, že už se mnou nechtěl trávit dny ani noci. Tak jsem navrhla, že by jsme si měli dát od sebe pauzu a on souhlasil. Ale později mi začal hrozně chybět, protože jsme spolu byli každý den, byla jsem na něm závislá všechno jsme dělali spolu. Po nějaké době jsem mu napsala, že mi chybí a on odpověděl, že je ještě brzy. Pak jsem se řekla, že už takhle dál nemůžu, že to potřebuji vyřešit, nedokážu se soustředit a myslet na něco jiného. Nevím, jestli jsem na něj moc rychlá, ale nechci čekat, když to bude mít stejný efekt, jako do teď. Moc děkuji za odpověď Terka.

Dobrý den,jsem 22 let vdaná,s manželem jsem se seznámila v 15 letech a v 18 letech jsem se vdala.Do té doby jsem nikoho jiného nepoznala.Máme 17 letou dceru,dům,dostatek peněz...Před půl rokem jsem se seznámila s mužem který je o osm let mladší než já.Díky němu jsem zjistila že by se dalo žít i jinak.Prožívám životní krizi,začalo mi vadit že jsem na manželovi závislá,láká mě být sama...Nevím zda je možné aby vztah fungoval s takovým věkovým rozdílem a zda je on ten pravý...Nechci nikomu ubližovat,pálit mosty, pořád řeším co by tomu řekli lidi.Doma mě nic nebaví,sním o svém malém bytě kde budu sama nebo s dcerou...a občas s novým přítelem???Vím je to sobecké,proto se snažím vše vydržet nevím jak ještě dlouho??!!Manžel má rád zajeté jistoty,má vztahy nastavené na celý život,můj náznak krize nechápe.Mohla by jste mi poradit jestli je to vůbec možné?děkuji

Dobrý den,potřebuji radu jak se dostat z krize vztahu.Jsme s přítelem 6 let,máme dvě děti a jsem na md.Vztah byl pěkný než jsme koupili dům a zároven se nám narodilo druhé dítě.Jelikož dům potřeboval rekonstrukci partner nebyl skoro vubec doma (v bytě),jezdil do práce a pracovat na barák,já se doma starala o miminko a staršího syna.Mladší syn měl stále zdravotní problemy a byla jsem na to skoro vždy sama a přítel byl sám na baráku a pracoval.Když se blížil čas stěhování,těšila jsem se a myslím že i přítel že to bude jako předtím mezi námi,ale nestalo se tak.Já už si za tu dobu zvykla dělat vše sama v domácnosti a hodně jsem se upnula na děti.Takže když měli jet na víkend pryč k rodině byla jsem celá nesvá.Mezi mnou a partnerem úplně vymizely něžnosti.Pohlazení,pusa... spíš mi to připadá že jsme jak bratr a sestra.chtěla bych vrátit vztah s partnerem do doby kdy jsme neměli dům(a taky neřešili finance).

Dobrý den, s přítelem jsme vyhlásili "pauzu". Byla to iniciativa z jeho strany, protože prý ke mně necítí to co dřív (jsme spolu čtyři roky). Už rok je v zahraničí a vidíme se na skype nebo o víkendech osobně. Krize přišla asi před dvěma měsíci a od té doby jsme k sobě jak dva cizinci. Přítel mi řekl, že přes týden napíše, ale už se ta pauza táhne 14dní a nic nenapsal.. V zahraničí má kamarádku, kterou já vidím jako hrozbu. Podle mě v ní hledá rozptýlení a bojím se, že zatímco my dva máme krizi a v podstatě se od sebe vzdalujeme, tak on v ní hledá to, co mu ve mě chybí. Ví, co si o ní myslim a že ji nemám ráda a bojím se, že i přesto, že říká, že chce tu krizi vyřešit a chce být se mnou (má se za chvíli ze zahraničí vrátit), tak si k sobě tu cestu znovu nenajdeme. Jsem už zoufalá, protože nemám žádné rozptýlení, učím se na zkoušky a tak jsem celý den zavřená doma a nikam ven nejdu. Ale miluju ho a neumim si představit, že bychom se rozešli (to samé říká on).
Nevím, jak to mám vyřešit. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
je mi 19 let, přítelovi také. Jsme spolu přes půl roku. Poslední dobou jsme procházeli takovým horším obdobím, kdy jsme se hádali kvůli blbostem... Tento víkend jsme ale byli celý spolu a bylo to nádherné. Několikrát mi řekl, že mě miluje. I jsem to z něj cítila, cítila jsem se opravdu milovaná. Ale na začátku týdne přišla hádka. Důvodem byla asi hlavně moje únava a stres (nabourala jsem auto). Pohádali jsme se. Já jsem se ale potom omlouvala, uznala jsem svojí chybu. Přítel byl však naštvaný dál a byl na mě i hodně hnusný. Ještě ten večer se mi ale ve zprávě omlouval, že ho to mrzí. Dnes jsme se viděli a on mi řekl, že chce rozchod. Že už na ty hádky nemá. No brečela jsem jako želva, hrozně ho miluji. Když odjížděl domů, řekli jsme si, že se uvidíme za 14 dní, přičemž během těch 2 týdnů si nebudeme vůbec psát, ani volat, nic. A že pak uvidíme, co dál... Přítel ještě dodal, že si myslí že už se jeho názor nezmění, ale že třeba ano. Co mám dělat?Nechci o něj přijít :(

Dobrý den, s manželem řešíme manželskou krizi, tedy spíše já mám zájem o udržení manželství. Manžel mi sdělil, že poslední rok ( jsme spolu 17 let, 2 děti) je se mnou jenom kvůli dětem, že mě již nemiluje, neprojevuje ke mě žádné city ( pusa, pohlazení), ale sex máme. Má mě prý ráda a stále mu na mě záleží. Manžel již navštívil psychologa, který sdělil, že mám moc naděje nedává, z manžela cítí že na 60 % to nepůjde zachránit. Já mám snahu o udržení manželství, navrhuji párovou terapii, kterou manžel odmítá.
Myslíte, že by pohohla pauza, nebo již není šance.
Manžel o pocitech moc nemluví, ale já cítím, že stále neví jak dál a ani sám nenavrhne řešení.

Nůžete mi porasit jak dál?

Dobrý den
S manželkou by jsme v červnu byli 20 let máme děti 19 a 15 let.Od léta loňského roku začal náš vztah upadat od října spolu nežijeme intimně ale vše bylo bez hádek až do ledna letošního roku.Manželka se začala intenzivně věnovat kamarádkám na mé dotazy co se děje odpovídala že neví a že nechce nic řešit a že by se na nějakou dobu odstěhovala s čímž jsem nesouhlasil mám zato že problém se má řešit.Pak jsme se dohodli na návštěvě manželské poradny kde nám již při první návštěvě navrhli odluku. Od vypoknutí hlavní krize za 3měsíce byla manželka pryč i s mladší dcerou.Syn prozatím zůstal se mnou do září si chce sehnat podnájem protože se nechce rohodovat s kým zůstane.Z reakcí manželky zpětně cítím že již nikdy se to nevrátí že neuvažuje o návratu majetek jsme si rozdělili žádná pravidla nedohodli.Myslíte že mám čekat až se vyjádří nebo podat žádort o rozvod sám. Přitom se mě hrozně stýská po manželce i po dceři nevím jak se rozhodnout jestli ještě počkat nebo to řešit

Dobrý den. Potřebuji radu, jak najít pevnou půdu pod nohama. Je mi 30, manželovi 31. Máme spolu dvě malé děti. Známe se 10 let, v manželství žijeme 8. Manžela by mi každý záviděl, všichni ho hodnotí jako světce. Pomáhá s dětmi, pomáhá s domácností, je šikovný. Přesto jsem zjistila, že mi v podstatných věcech od začátku lže. Během těch osmi let už jsem přišla na 3 závažné lži, naposledy na to, že nás bez mého vědomí celkem výrazně zadlužil (měli jsme společný účet a já po čase přestala sama kontrolovat stava jen jsem se ho ptala, má chyba). Vlastně mi nic nechybí, mám dvě zdravé děti, dům, psa, kočku, stíhám na RD i pracovat, ale jsem strašně nešťastná a nemůžu ho už ani vidět. V jeho přítomnosti se přestávám ovládat a jednám hystericky. Měla jsem ho ráda, ale nedokážu si představit, že bych mu mohla ještě někdy věřit nebo si ho vážit. Nedokážu si ale ani předtsavit, jak dětem beru tátu. Ale už se mi hrozně nechce se dál obětovat, byť pro vlastní děti. Nenávidím se. Co dělat? Díky,Elis.