Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,
dlouho jsem váhala, zda napsat do této poradny, ale nějak nevím jak dál ve svém vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 6 let, předtím jsme byli dlouholetí přátelé. Přítel říkal, že si mě vždycky strašně přál a už "kdysi" mě měl velmi rád. Přítele mám pořád ráda, ale po jeho nevěře, kterou jsem mu odpustila nějak nemůžu k němu najít cestu. Přítel má své chyby, já také, nikdy jsem mu nevěrná nebyla (zájem o mě byl, ale vždy jsem si to s každým vyjasnila, že jsem zadaná), ale partner mi to nevěří a pořád mě podezírá. Nejspíš se řídí heslem "podle sebe soudím tebe". Nyní je to tak vyhrocené, že půl roku nedochází k žádným intimnostem, partner pije, nehledá si práci a je agresivní a říká, že za vše můžu já, že jsem ho určitě podváděla. Na jednu stranu, si říkám že odejdu, potřebuji někoho o koho se můžu opřít a na druhou stranu mám ve vzpomínkách to pěkné, jak uměl být milý a splnit vše co mi na očích viděl...Nevím, zda mu dát ještě šanci, zkusit vše změnit, přítel neví, říká že ho vše ničí, nevěří mi, nepodporuje mě, říká, že beze mě konečně začne žít.
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem

Děkuji za odpověď. Dává to smysl, jen se to hůř uvádí do praxe. Bojím se tento krok udělat, protože se taky může stát, že to pro mě nedopadne dobře. Pokaždé když přijede je strašně milá, má mě ráda, cítím to z ní, má pro mě slabost. Chce abych jí občas napsal. Je nějaká šance, že pracovní vztah nevyjde?

Vzkaz pro Libora (krize ve vztahu): Libore, píšete, že nechápete postoj vaší ženy, že dokáže "kvůli tomuto rozbít rodinu". Zdá se, že si na jednu stranu uvědomujete vaši komplikovanou výbušnou povahu, na druhou stranu tento problém nedáváte do souvislosti z ženinou nevěrou. Uvědomte si, že to je jedno s druhým. Žena Vám jistě vysílala mnoho signálů, snad i přímých rozhovorů s Vámi. To, že doma nebyla spokojená zapříčinilo snazší počátek náklonosti k jinému. Uvědomte si, že je to jedno s druhým a nejsou to dvě oddělené události. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jak se díváte na netrpělivost manžela? Máme dvě děti, zletilé, oba studují na vysoké škole, mladší je trochu psychicky handicapovaný, navíc na těžké škole, ale zvládá - dostává psychickou podporu ode mne, vařím krabičky s jídlem na týden , odvážejí si jídlo - zkrátka se snažím, abychom to i finančně zvládali, protože je to nápor na peněženku. Oba studují mimo domov. A manžel se zdá že žárlí, protože víkend je nyní poslední dva roky hodně o nich - prádlo, jídlo, novinky ze školy...neznamená to, ale, že manžela zanedbávám, když on chce, jedeme na kole, za kamarády, na pivo... na mnohé aktivity se mnou nechce - do sauny, do bazénu, na hory, na turistiku. A třeba na golf zas nemám v tuto chvíli čas já - je to hodně časově náročné. prosím manžela, aby byl ještě dva roky trpělivý, než je oba vypravíme do světa, budou po státnicích, ale nějak na to neslyší. Rozvedená kamarádka říká, tak děti nech a věnuj se jen jemu. jenže já si chci ještě užít dětí, než definitivně odejdou a hlavně pomoct tomu mladšímu, který tu podporu potřebuje - psychicky se hodně zlepšuje, svého času to vypadalo na ID, ukončení školy bude obrovský úspěch. A manžel nestojí na vedlejší koleji, bohužel je to asi jen jeho pocit, v poslední době mu fakt nerozumím, co chce. Když jsem navrhovala, ať jedeme spolu na zájezd, vykroutil se z toho. tak fakt nevím. Jak to vidíte Vy? Děkuji

Je to prostě divné, že nás dva on vůbec neřeší....nedokážu to blíž popsat a ani nevím, co mám dělat. Jen cítím že ve mě narůstá vztek, nespokojenost a lítost. Jsme spolu pátým rokem, vždycky jsme hodně jezdili, ale ted mám pocit, že si vůbec nerozumíme, že mě neposlouchá, nevnímá, ani ho nic nezajímá. Zajímá ho jen syn, dcera. Já - snad jen jako inventář domácnosti. Nevím co dělat, začala jsem běhat, cvičit, protože začínám mít pocit, že ho nepřitahuji, nikdy mi to neříká, on je takový introvertní, ale já už si skoro nevěřím :( Mám pocit, že jsem k ničemu. ) Jsem zoufalá, a nevím kudy kam. Malého miluje, já taky, jen nechápu proč si nerozumíme, a co se to děje :(

Mám ale pocit, že on o mě nějak nestojí, nebo já nevím, prostě dříve se snažil, vymýšlel, povídal si se mnou, byl aktivní. Ted mám pocit, že náš život, je jen povinnost a práce a starost o malého, že já snad už vůbec neexistuji, natož náš vztah. Pořád řešíme malého, nebo jeho dceru, která ted propadá na střední škole a máme s ní prostě jen samé "pozitivní" zážitky. Nevím co dělat, nevím kam se všechno podělo. Ted odjel na lyže s kamarády, kde jsou i manželky a mě to trochu mrzí, že třeba neřekl, že nepojede (i když jsem řekla že mi to nevadí), jen aby byl s námi, nebo tak. Prostě řekl, že nelyžuji, tak to přece neva. Jezdí každý rok, ale letos obměnili partu, jsou tam celé rodiny a my s malým sedíme doma. Cítím se divně, i když jsem mu to vlastně "schválila" :( Čekala bych že řekne, nebo že naplánuje, kam pojedeme spolu, ale když jsem navrhla moře, řekl, že nemáme tolik peněz........(to na lyže jsme ale peníze měli .....) a vlastně prostě pro náš vztah mám pocit, že ho nutím. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, již jsem psala, ale dotaz se asi někam zatoulal. S manželem jsme spolu 5 let, máme ročního chlapečka a manžel má dceru z prvního manželství 19tiletou. Jeho dcera je pro mě problém, dá se říci, že s ní pořád narážíme na nějaké potíže. žije se svou matkou a je prostě jiná než my. Proč ale píšu. Co se narodil syn, manžel o mně už vůbec nemá zájem. Vím že to zní asi směšně, ale prostě dělá všechno možné, stará se o malého, to ano, ale mě se snad nikdy na nic nezeptá, sex mezi námi vázne, pořád se nemůžeme nějak "domluvit" ? nebo nevím jak to říct, prostě mam pocit, že ho k tomu nutím, on sám od sebe nepřijde a nezačne mě svádět, nebo škádlit, nebo jen aspon navrhnout večer pro nás dva. Ted několikrát, když se napil, začal říkat, nebo se posmívat kamarádům, že mají nové manželky, že on by už asi třetí manželku a třetí nové dítě nezvládl. zůstala jsem stát jako opařená. Vůbec nevím co dělat. Jsem doma s malým a i částečně pracuji. mám ale pocit, že on mě - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, prosila bych poradit, a prosila bych, jak se na to díváte Vy. Máme dvě nemovitosti asi 9 km od sebe - dům, který jsme už skoro zrekonstruovali a větší venkovskou chalupu s pozemky, kde jsou zvířata, manžel tam má skladovací prostory. On se tam před měsícem odstěhoval. Předcházela tomu jeho nespokojenost doma - dohadoval se s dcerou, zjistil, že se bude muset víc zapojit do domácích prací, protože děti jsou kvůli škole víc mimo domov, odstěhoval se odtud jeden jeho kamarád, na kterém mu záleželo, měl dojem, ale skutečně jen dojem, že ho omezujem (bylo to spíš naopak, začal pohrdat domácím prostředím atd. Řekla bych, že taková krize středního věku. Snažím se být trpělivá, spravedlivá, když se s dcerou dohadují, vzala jsem na sebe veškerou péči o dům, domácnost a zahradu a čekám, až to přejde. Manžel sice začal mluvit o nějakém modelu soužití, který by chctěl, ale není schopen se vymáčknout, jak by to mělo vypadat. To, co nabízím já - postavila jsem to tak, aby to bylo pro něj široké, že jsem řekla, co nechci - zůstat doma, ale zase to vetoval. Aktuálně je to tak, že chce, abych přijela přespat (občas to udělám, ale nevyhovuje mi to), nebo on přijede a chce vpodstatě zábavu teď hned a nerespektuje, že musím obstarat domácnost a dům, do pomoci se samozřejmě zapojit nechce, protože on se o "svou" domácnost taky stará sám (rozhodla jsem se, že na chalupě už nebudu uklízet). Včera přišel s tím, ať s ním tam bydlím. Musela bych studující děti a zvířata nechat tady samotné, domácnost bych tady stejně musela nějak alespoň zčásti obstarávat. Ale stejně si myslím, že je to zase jen nějaká pomíjivá jeho myšlenka, která pochází z jeho stavu, kdy neví co chce. Domluvit se s ním nedá, komunikace s ním vždycky byla těžká, já se obvykle uchylovala k ústupkům anebo jsem si našla okliku. nemám až tak problém ho následovat (v životě jsem to už několikrát udělala), ale přece jen tady máme pohodlnější bydlení, mám tu práci, jsou tu zatím nesamostatné děti. Ale zároveň mám obavy, že když nebudu já, přijde jiná žena - už i toto mi řekl. Je to taková Sophiina volba. Napovězte mi prosím, jak se rozhodnout. - otázka upravena poradcem

Myslím, že vztah se mnou nezvladl, ze uz na nej nema silu, mam mu dat prostor a schazet se dal jako pratele kdyz ja bych chtela vic? Moc bych si prala aby se to vratilo do starych koleji a taky vím ze mam zmenit spoustu veci na sobe

Trpim depresemi a driv sem se lecila, Pry mu ubiram energii a chce byt radsi sam. Byl moje laska pritel vsechno. Prijde mi ze sem svym chovanim o vse prisla i kdyz mi pise a rekl ze se muzem i stykat nevím co mam delat...jak jít dál..psychicky sem se snad zhroutila nejim nespim lezim brecim klepu se a mam myslenky na to ze proste uz tohle nezvladnu.

Dobrý den, po půl roce vztahu, kdy jsem udělala par chyb a priteli rekla ruzne veci se najednou zdal chladny jako by me uz prestaval milovat. Všechno jsem hrozne resila a mela tendenci se hadat kdyz treba na me nemel cas, videli jsme se cca trikrat do tydne a to vetsinou kdyz prisel z prace prtoze pracuje od rana do vecera. Nevím jestli sem na nej nejak zacala tlacit nebo tak, ale rekl mi ze ze je mu to hrozne lito ze nespi neji je spatny z tech mych stavu ktee nezvlada..ze se v nem enco zlomilo a ze bue muset byt sam ze mu ublizilo jak sem mu neverila obcas a ze asi bude lepsi kdyz bude sam zatim..ze muzem byt pratele ze jsem pro nej dulezita ale nechce ublizovat a byt zly tim ze proste na me nema cas a tak..jsem z toho psychicky na dne miluji ho a chybí mi..mam hrozne uzkosti a nevím co bude dál. Pry ho vsechno najednouo dusi a musi mit klid. Myslite ze je nadeje ze by se vratil? Děkuji predem

Dpobrý den,
snažil jsem se zde najít podobný příběh tomu mému, ale marně. Více či méně zde lidé píší o relativně krátkých vztazích. Se mnou se chce rozejít přítelkyně po 11 letech. Máme 7 letou dcerku. Samozřejmě si uvědomuji, že je asi vždy chyba na obou stranách. Já o vztah málo pečoval a po těch letech jsem to bral jako samozřejmou jistotu. Jsem výbušné povahy a když bouchnu, nevidím si do úst. Trvá to vždy velmi krátce a pak mě to velmi mrzí, omlouvám sse a chápu že to protistranu bolí. Není to ale tak, že se tyto jevy opakují denně.Statistiku si nedělám, dejme tomu 1x až 1,5 za měsíc. Jinak mě přítelkyně hodnotí jako maximálně spolehlivého člověka, dobrého tátu, který se dokáže postarat o rodinu. Zjistil jsem že se schází s člověkem a teď budu znít jako namyšlený idiot, ale je to člověk, který je úplně jiný než já, nechi říct nula, nejsem taky žádný Delone a ideál. Ale to je vedlejší. Absolutně nechápu její postoj, že je schopna kvůli tomuto rozbít rodinu. Nedává mi žádnou šanci. Já začal chodit k psychologovi, uvědomil si a přiznal chyby. Miluji ji celým srdcem, tak jako dceru. Beru Lexaurin a upadám do depresí. Jsem na dně a ona dělá, že to nevidí. Vůbec nevím co mám dělat.

Dobrý den, rozešla se se mnou přítelkyně po dlouhodobém vztahu. Měli jsme nějaké plány do budoucnosti, uzavřenou hypotéku, rozestavěný dům. Občas jsme se hádali, bylo napětí kvůli stavbě, vztah se stal hodně stereotypní, což vím, že bylo špatně. Ona se zakoukala do svého nadřízeného se kterým sedí v kanceláři a jednoho dne mi oznámila, že se chce rozejít. Odešla a šla hned bydlet k němu. Stále spolu komunikujeme, občas se vídáme, stále si neodvezla všechny věci. Tvrdí, že neví co přesně chce, že jsem pro ni důležit, že ji na m záleží, myslím, že mě stále miluje trochu. Myslím, že se ale bojí, že by to zklouzlo zpět do otoh stereotypu. Nemyslím si, že s ním je vyloženě šťastná ani nešťastná, nic takového mi neřekla, jen to na mě tak působí. Ví, že jsem schopen změny a že spolu dokážeme fungovat a splnit si naše přání. Přátelé mi říkají, že nejlepší varianta, je se od ní odpoutat, že pak pozná co opravdu ztratila. Rád bych ji měl zpět a nevím co dělat. Pomoc prosím

Dobrý den, nevím kde upřímně začít. S přítelem jsme cca 4 roky s tím, že když jsme spolu byly cca 2 roky odešel ode me a šel k partnerce s kterou má dceru. Nyní jsme opět spolu, ale nevím jestli to je správné. Všechno co dělám je špatně. Neustále má potřebu mne ponaučovat, jak by on dělal tu věc. Přítel podniká. Pracuje převážně z domu nebo někde jezdí. Prostě je svým pánem. Já pracuji - odjíždím ráno a vracím se večer. Dříve přítel doma vůbec nepomáhal a neustále mě diktoval co mám jak a kdy dělat. Nyní již doma pomáhá, ale neustále to mám na talíři. Více méně se dnes již o ničem jiném nebavíme, než o jeho práci a o tom co a jak mám dělat nebo nedělat. Dříve ještě k tomu všemu pil, takže kolikrát byl hodně vulgární, agresivní. Nevím si s ním rady, já ho miluji, ale cítím z jeho strany, že on ne. Že je se mnou akorát, že by asi neměl kam jít. Připadám si psychicky na dně a přítel mi neustále říká, že se mám nad sebou zamyslet a dojít si k psychologovi. Tak nevím co dál

Dobrý den, s manželem máme veliký problém. Již od porodu naší dcery vznikly první problémy, které se neustále stupňují. On je o 7 let starší než já, já jsem z početné rodiny, on je jedináček. Já bych ráda si vedla mou rodinu-manžela a dceru nějkým smerem. Bohužel ikdyž jsme finančně nezávislí, naopak tchyně je finančně závislá na nás-manželovo příjmech, ještě k tomu mi ruší komunikaci s manželem. On nechce naslouchat mým potřebám, naslouchá jen a jen jí. Předělávají nám potom společné plány a dohody. Tchýni mi nastějhoval po nás do domu, ikdyž jsem se ani celá neostěhovala. Ona samozřejmě mi od porodu vyčítá, že žiji v bordelu, můžu za smrt jejího manžela a že nevydělávám. Já si opravdu myslím, že ani jedno, ani druhé není pravda, i mám pádné argumenty. Nicméně pořád mi to trápí a ještě ji manžel přiblížil a nastěhoval mi ji za roh. Sice není součástí naší domácnosti, ale v podstatě je, protože mi organizuje mrazáky, ledničky, chodí v mých pantoflích,vše, co jsem ještě nestačila vystěhovat, přebírá a mně je to strašně nepříjemné. Ikdyž manžela na veškerá rizika ohrožení našeho vztahu upozorňuji dopředu, nedá na mě a cítí se výše postavený než já, svobodný jako pták. Jedná jen za sebe a na mě a mé názory nehledí. Opravdu nevím, co mám dělat, díky tomu se nám ztratila veškerá touha mezi námi a jediné, co v posteli děláme, snažíme se otočit tak daleko, abychom se sebe nedotkli-tedy já-aby mi zase neublížil.
Nevím, jak b\ste mi mo´hli poradit. Můj manžel i já to řešíme dost alkoholem-já pravidelně s mírou, on nepravidelně do extrémů. Pak mu vyčítám, když vydechne, jak potom s dcerou dýcháme vše, co stačil za večer vypít. Nechce se bavit, bojí se toho, utíká před problémy. Já nevím opravdu, jak dopadneme, ale chci to řešt, protože je to pořád vážnější. Díky za každou radu.

Dobrý večer, jsem 30 let vdaná. mám stejný problém jako paní Marie. Vychovala jsem 3 děti, dcery jsou dospělé, syn studuje a bydlí s námi. Manžel na mne vždy žárlil i když neměl důvod. Dokud jsem jen trávila čas s dětmi a do společnosti chodila jen sním, bylo vše v pohodě. Před 5 roky měl manžel vážný úraz, psychicky byl na tom špatně, děti i já jsme tím trpělyi, ale byli jsme mu velkou oporou. Asi v té době mě začal více pozorovat a časem vůbec nesnesl, že si jdu popovídat s kamarádkami. Sám přestal chodit s kamarády např. na pivo, jako kdyby mu dělalo dobře, že mne může psychicky deptat. Vždy po návratu domů si stěžuje syn, jak na mne nadával tak, že sedí v jiné místnosti než syn a mluví o mě škaredě, se vším na co sáhne bouchá. Se mnou se po návratu nebaví. Z počátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jeho chování bylo horší a horší. Začal tajně pít alkohol a tak u nás jednou v noci byla rychlá pomoc, protože upadl. Po mé domluvě slíbil, že se bude s žárlivostí ovládat, což netrvalo ani měsíc. Chtěl mne přinutit žárlit, tak s mou kamarádkou vymysleli, že si budou zamilovaně psát, dokud na to nepřijdu. Nejhorší na tom bylo to, že na tyto zprávy přišel můj syn, kterému se nezdálo, že taťkovi někdo píše večer, když nejsem doma. Opět sliby manžela a po čase mi řekl, že je to vše má vina. V manželství nám to neklape, zklamal mne a nějak se s tím nedokážu smířit.

část 3: Přitom dlouhé týdny předtím jsme spolu nespali, on mě odmítal dost hnusným způsoben, bylo to ponižující. Řekl, že ke mně nic necítí, že má prázdné srdce a že mu chybí jiskra ve vztahu. Podařilo se mi ho dostat k psycholožce, ale tam seděl a skoro nic neříkal a prý příště už tam nepůjde. Paní nám říkala, že to chce čas, netlačit na pilu a vytvořit doma pěknou atmosféru. No jo, já ji poslechla - toto bylo cca před 4 měsíci, ale nic se nezměnilo z manželovy strany. Furt se v tom plácáme ve smyslu, že on neví, jak se rozhodnout..... Milence kupuje dárky a sponzoruje ji - jí je 30, je svobodná, manželovi 41. V9m to , koukla jsem mu do mailu, kde byly objednávka. Vím, že to může pro mě špatně dopadnout, toho se bojím, stále ho miluji. Těch plusů pro mě je více, ale........ On se úplně zbláznil, myslíte z Vaší zkušenosti, že by dal nakonec přednost rodině? Ale aby to nebylo o tom, že sice zůstane, ale bude ke mně stále chladný. Co mám dělat, aby se do mě znovu zamiloval? Díky část 3.

pokr. 2: Toto radíte i lidem. Uvažuji o pauze se vším všudy, ale mám strach , že o to víc bude s milenkou a na mě a děti si vůbec nevzpomene a tím to krachne. Pořád si říkám, že by měl zůstat se mnou, protože je tu víc +. Děti má moc rád, je zvyklý na domov, musel by překopat svůj styl života - milenka bydlí v paneláku ve velkém městě, manžel rád jezdí ke své matce pomáhat na zahradu a se statkem. To je pro něj relax. Jeho matka je nemocná a potřebuje pomoc, má ale další dva syny, takže není úplně závislá na mém muži. Do této doby jsme měli s mužem pěkné manželství, ale tyto události nás semlely. Jen byl problém s jeho citovou vazbu na máti - ta je celý život bez chlapa, rozvedla se , otec od rodiny odešel za jinou. Tak si říkám, jestli u manžela se objeví geny....U té milenky nejde jen o sex, je citově zangažovaný a úplně se změnil, jakoby to nebyl ani člověk, kterého jsem znala.Když je doma, komunikujeme ale jako spolubydlící, dlouho nebyl sex, jednou jsem ho svedla - neodolal. část2

Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši situaci.Jsem 12 let vdaná, 2 děti ZŠ. Před rokem a půl jsme se s mužem odcizili, měla jsem gynekol. problémy a bolel mě sex. Manželovi jsem se styděla přiznat problémy , tak jsem radši použila slova, že je neschopnej, sex k ničemu atd...Taky že lituji svatby. Pak mi zemřela maminka, 5 rak, a já se propadla do depky, že jsem se s nikým nebavila. Manžel neměl práci, pak si ale našel novou , ale je doma na víkend , bydlí na ubytovně. Tam ho kamarádi zatáhli do problémů s policii, on nic neprovedl, byl 2 dny ve vazbě. Pustili ho, ale on se sesypal a skončil v péči psychologa. Oba dva jsem na tom byli tak zle, že jsme se odcizili a muž si našel milenku. My jsme si už všechno vysvětlili, protože ho miluji a chci zpět. On neví jestli má odejít a rozvést se. Toto stále zvažuje.Mně ale mé chování neodpustil. Už jsem zde četla podobné příběhy, já jsem navrhla zatím neurčitý časový limit dokdy to má vyřešit. Jak dlouho by to mělo trvat? část 1

Dobrý den. Jsme s manželkou již 15 let. Máme spolu syna 7 let. posledních 5 let měla manželka milence. Věděl jsem o něm, ale trávím hodně času mimo domov. Tak jsem to považoval za její náhradu za mně. Doma to fungovalo v pořádku a dokonce jsme se občas o něm bavili. Manželka poslední dva roky byla na vážkách, jestli odejít nebo zůstat se mnou. Ale o vánocích spáchal ,,milenec" sebevraždu. Manželka si to teď vyčítá, že to udělal proto že se nemohla rozhodnout. Svojí známe psala že ho hrozně milovala a nešla za ním. I když to po ní chtěl. Je s toho na prášky. Objednal jsem jí k odborníkovi. Má otázka zní: má to cenu zachraňovat manželství? Já ji miluju. Ale netuším jestli bude schopná milovat ona mně. A to mi nedá spát. Že zůstane jen kůli synovi. A bude to jen manželstvý na oko. To nechci. Vím že potřebuje čas, já také. Ale má to smysl natahovat??? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,paní doktorko,je divné že vám píši, většinou Vám tady v této situaci píší ženy.Dostal jsem se do krize s mojí milovanou ženou,ona nabyla přesvědčení že mě chce opustit,tvrdí mi že jsem se celý život choval špatně, očemž jsem přesvědčen že nemá pravdu,nikdy jsem jí neublížil,nebyl nevěrný, nepiju, nekouřím o rodinu se starám, prostě funguju jsme spolu 17let a máme dvě šťastné děti 8a14let,já se s tím nedokážu smířit a vyrovnat,protože i po tolika letech ji neustále miluji a záleží mi na ní i naší rodině, momentálně je pod vlivem jiného muže.Je pravda že mezi námi moc nefungovala komunikace,ale toho jsme si momentálně oba vědomi a já s tím chci něco dělat.Snažím se jí přesvědčit o tom že dělá chybu a že je to špatně.Já se snažím náš vztah zachránit,ale bohužel to jde jenom z mé strany ona mi tvrdí že náš vztah nejde zachránit a ani zachraňovat nic nechce. Jsem z toho nešťastný a zoufalý už nevím jak jí mám přesvědčit o tom že to co momentálně dělám myslím vážně. Děkuji za radu.

Dobrý den, před 2m mi přítel po 3,5 lech oznámil, že neví, zda se mnou chce být, později se ukázalo, že se zamiloval do kolegyně, která je o 8let mladší, je pět let zadaná, ale rozchází se. Neměla jsem pocit, že máme nějaké vážné problémy, jen špatné období. Je nám oběma řes 30.Rok se snažime o dítě a nedařilo se. Nedařilo se ani jednomu v práci.. byla v šoku, když s tímto přišel a chtel pauzu. Pár dní na to jsem zjistila, že jsem těhotná.Přítel se od té doby chová jak naprosto někdo jiný. Chladný, naštvaný. Nechce mě, nechce dítě. Křičel na mě, všechno házel na mě, ale žádný vážný důvod neuvedl, jen třeba že mi něco vadilo. A že dítě už pár měsíců nechtěl. Předtím se na dítě těšil. Teď se k tomu staví tak, že chce platit, klidně jednorázovou částku a že bychom se už nikdy neviděli. Stále spolu bydlíme, než si najdu byt. Nevím jak se mám chovat. On tvrdí, že ta holka v tom není, přitom s ní je a hned o ní řekl svým kamarádům. Může tohle chování být jen ze zamilovanosti a skončit jinak?

Dobré odpoledne, jsem 15 let vdaná. Manžel je introvert, moc nemluví, vždy mi byl věrný a já jsem byla pro něj ta jediná na světě. Pak jsem měla dojem, že ochladl, už se mi nevěnoval tolik, tak jsem začala být nesnesitelná: strašně jsem ho ponížila, urazila - že je k ničemu, sex nestojí za nic, a že od něj odejdu. Pak jsme vedle sebe jen koexistovali, nespali jsme spolu. On to psychicky nevydržel a zamiloval se do dlouhodobé kamarádky. Schází se, chatují si přes mobil, ale prý spolu nespí, proto že je ženatý. Myslel si totiž, že odejdu natrvalo. Je do ní strašně zamilovaný, rozumí si s ní, ale je nešťastný: máme totiž dvě malé děti a manžel neví , jestli má tedy odejít k přítelkyni a nebo zůstat kvůli dětem. Mezitím jsme si vše vyříkali a já jsem se mu omluvila. Tvrdí, že trochu lásky ke mně tam zůstalo a že nechce mě a děti ztratit, ale současně miluje ji. Je to 50: 50, se kterou zůstane. Pokud odejde, požádá o rozvod. Tohle jsem dopustit nechtěla, jsem na dně. Mám nějakou šanci?

Dobrý den, s partnerkou jsme spolu přes tři roky a náš vztah byl jako každý jiný včetně občasných hádek. Na začátku jsem já, jakožto muž ve vztahu cítil, že ona je do mě zamilovaná více než já do ní. Toto samozřejmě věděla a trápilo jí to. Před nedávnem se mi naskytla práce v zahraničí na 4 měsíce a já znechucen svým okolím (ale ona byla stále to jediné co mě tu drželo) a s tím že mi partnerka řekla že jí to nevadí odjel. Bohužel jsem v práci neměl ani čas ani možnosti udržovat s ní pravidelný kontakt a vyvrcholilo to v to, že mi napsala, že je konec. Já nasedl na první letadlo a okamžitě jel za ní abych to zachránil. Povídali jsme si dlouhé dny při kterých mi řekla že už se dlouho trápila a denně brečela a já se přiznal že sem se v zahraničí zakoukal (ale nic nebylo), dali jsme si i na týden pauzu. Nakonec jsme se k sobě vrátili, ale teď mi řekla, že je se mnou spíše s rozumu než z lásky a že ke mě asi už nic necítí. Já ji naopak miluji a nedovedu si život bez ní představit. Děkuji

dobrý den, již rok nebydlím s manželem, odešla jsem po napadení a alkoholu, půl roku mi bylo špatně jen co jsem manžela zahlédla v dálce. dva pokusy o debatu skončily sprostými nadávkami manžela, žádný pokus o napravení situace. nějak jsem zatím neměla sílu situaci řešit. teď jsou náznaky, že hledá jinou ženu, najednou k ní milý něžný. asi po 35 letech jsem byla já ta špatná, snad na mě byl už i alergický, nějak se nemohu srovnat s myšlenkou, že na jinou ženu je tak milý a hodný, připadá mi to ke mě nefér a najednou nevím co dál. vkrádá se myšlenka, že jsem měla vydržet, ale mé druhé já říká, že už to nešlo. jak mám pokračovat dál?

Dobrý den, měla by smysl pauza a jak by vlastně měla vypadat?

Manžel se po 23 letech manželství se najednou odstěhoval - milenku zatím nemá, spíš je to jeho impulzívní reakce na jeho vnitřní nespokojenost - je emočně labilní a jeho stav se zhoršuje, je víc a častěji agresivní, víc sobecký, v tomto případě je to jeho v současnosti typická reakce na jeden jeho průšvih, který se provalil atd. Děti jsou sice dospělé, ale studující, tedy na nás závislé. Manžel si zatím užívá volnosti, kamarádi, hospody, svobodný život, pravděpodobně se připlete nějaká žena (v minulosti nějaké úlety měl, ale ani neví, že o nich vím). Ráda bych vyhlásila pauzu, ale nevím, jak to udělat. On momentálně bydlí jinde, ale v našem, klíče nám vzal. peníze zatím dává. Pomoc v domě a v domácnosti je už několik let nulová - před časem jsme mluvili o možném rozdělení majetku v souvislosti s jeho podnikáním, ke kterému však nedošlo, ale on si v hlavě nastavil, že dům bude "můj" a přestal se na jeho údržbě, a to včetně domácnosti, jakkoliv angažovat. To je bohužel jeden z jeho negativních rysů - myslí jen na sebe. Děti jsou dospělé a obě vyjádřily, že s ním rozhodně nechtějí bydlet, ochotny jsou za ním je na návštěvu tak jednou za 14 dní na 2 hodiny. Čili on se momentálně "zbavil" veškeré zodpovědnosti. Prosím, jak bychom to měli udělat? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko.
Nedávno se semnou rozešel přítel s větou, že se cítí se mnou líp jak kamarád, ale stále mě miluje. Příjmula jsem to..ale tedka se strasně moc trápím, pořád spolu bydlíme, milujeme se večer, ale já se strašně moc trápím, chci mu všechno říct, že se omlouvám, že jsem mu nedávala tu volnost co chtěl a, že ho chci zpátky, ale bojím se, že mi řekne, že ne nebo bude mít řeči typu, že ještě chvíli a tak.
Nejhorší je, že večer se obímáme, jak chodíme spát, chytneme se za ruku, když koukáme na televizi, ale prostě on nic nechce, nebo nedává to najevo. Nejvíc se trápím u pomyšlení, že by mohl bejt s nějákou jinou.. nevím co mám udělat, aby jsme byly tak jako minule a nebo alespon abych se netrápila tak moc..Nechci se přestěhovat zpátky k rodičům, protože vím, že bych se trápila ještě víc, kdybych ho nemohla mít vedle sebe večer. Mám se mu omluvit za všechno a nebo prostě čekat? Děkuju za odpoved.

Dobrý den, paní doktorko. Po čtyřech letech s přítelem nastaly problémy, nelíbilo se mi, jak se ke mně chová a chtěla jsem po něm pauzu, trvala pár měsíců, během kterých jsem potkala jiného muže, do kterého jsem se zamilovala, vypadalo to, že i on do mě. Vše jen platonicky, k ničemu mezi námi nedošlo. Přítel se celou dobu snažil, abychom byli zase spolu a já zjistila, že druhý muž, do kterého jsem se stihla zakoukat, byl neupřímný a mě jen vodil za nos... Každopádně i když jsem si po tom všem uvědomila, že mám přítele ráda a že má všechny vlastnosti, které bych od svého budoucího partnera chtěla, mi dělá problém jaksi obnovit city k němu... přijde mi, jako kdybych k němu cítila pouze přátelství. O druhém muži jsem mu řekla. Hlavně si nadávám za to, že jsem podlehla řečem toho druhého muže, který mi navíc stále chybí i jako kamarád (nejsme v kontaktu). Nevím, jestli tomu dát čas, nebo dát raději příteli prostor, aby si mohl najít někoho lepšího, než jsem já... Díky za radu.

Pokračování: Několikrát jsem se s ním pokoušela celou situaci probrat a najít řešení. Navrhovala jsem poradnu, ale on mě vždy svými argumenty pouze ponížil a dál věc odmítá řešit. Tvrdí, že peníze utratil za nás, ale já vím, že to není pravda. Nyní vedu peníze já a po téhle stránce je vše v pořádku. Jako argument používá to, že živíme mého koně, kterého jsem měla již před manželstvím. Teď jsem začala znovu studovat a na všechno se ještě navršily další výčitky, že to stojí peníze, a proč to dělám, když na to stejně nemám dostatek schopností. Od výčitek, přechází k manipulacím a již zapojuje i syna. V současnosti již opět pracuji a jsem schopná se osamostatnit, což on cítí a mění chování k lepšímu. Já ale cítím, že už je pozdě. Navenek náš vztah vypadá skvěle a uvnitř je jako shnilé jablko. Nedokážu s ním mít sex a už vůbec si neumím představit společnou budoucnost. Nemiluji ho. Je mi to však líto kvůli synovi. Jako otec je skvělý. Nevím co dál - napadá mě jen rozluka. Co myslíte?

Dobrý den, vlastně ani sama nevím, jestli potřebuji poradit, nebo se je vypsat. S manželem právě prožíváme krizi. Jsme spolu 10 let a máme skoro tříletého syna. Již před jeho početím procházel vztah mírnou krizí, kterou jsem vnímala spíš já, na základě toho, že se můj muž snažil omezovat moje aktivity (studium VŠ). Zesměšňoval moje snahy a zpochybňoval moje kompetence. Pak jsem ale otěhotněla a studium vzalo na čas za své a on byl opět spokojený. Po porodu jsem se mu snažila věnovat, v rámci možností, ale on doma asi nenacházel životní náplň, proto se začal významně rozšiřovat svoje aktivity. Na mě tak zůstala kompletní péče ro dům včetně zahrady a výchova malého syna. Při návratu z práce se mnou nechtěl komunikovat, věnoval se jen PC, chtěl svou kávu a večer, když měl čas, tak samozřejmě sex. Posléze začali mizet peníze z našich účtů ve velkém a vyvrcholilo to tím, že si vzal bez mého vědomí půjčku v rozsahu statisíců a všechny peníze utratil během několika měsíců neznámo a za co.

Dobry den, je mi 41 let a manzelovi 46 let, vychovavame deti 7 a 16 let, bydlime spolu od roku 1994.Manzel ted 3 roky pracuje v zahranici, pravidelne se navstevujeme a do letosniho srpna bylo vse bez problemu,naopak super....Pak mi rekl manzel, ze mne jiz nemiluje, ale chce se mnou kamaradit, pomahat mi a navstevovat...Trva to jiz nekolik mesicu, on chce cas, zda se vse nevrati zpeta ja mam pocit, ze se trapim, nvm co dal delat, hpri posledni navsteve jsem uz chtela nejaky zlom, vse vratit zpet nebo rozvod a on radeji pristoupil na rozvod, ktery si ale pry nepreje, ze mu to prijde unahlene....navstivila jsem i psychologa, ktery mi rekl vpodstate 2 rady: kvuli detem pokracovat, kvuli sobe vztah ukoncit a jit dal...ze zalezi na mne, pro jakou variantu se rozhodnout...jine zadne problemy mezi sebou nemame Dekuji

Dobry den, s manzelem mame 2 deti (3 roky,10 mesicu)Minuly rok jsme se brali. Manzel hodne pracuje mimo domov (pruvodce v zahranici)Po narozeni mladsii jsem byla casto sama.To se projevilo na mem chovani, casto jsem na nej byla protivna a nespokojena,kdyz byl doma. V lete si nasel milenku (byl s ni na nekolika zajezdech) Po letnim navratu o me prestal mit zajem. Zacal si delat co chtel a kdy chtel.Pak mi rekl,ze me ma rad jen jako matku svych deti. K nevere se nepriznal,pry jsou jen kamaradi. Pry nemam dukazAle ja to vim z jeho tel.,ze spolu stale jsou. Na cely tyden odjel a byl s ni. (Je to jeho studentka z VS o 12 let mladsi).Jsou spolu v kazdodennim kontaktu Nechce nic resit,bavit se o toma nevi co chce. At ja udelam nejake rozhodnuti.Jemu je to jedno.Ja to v takovem vztahu dlouhodobe nevydrzim.Take jsme spolu byli u psycholozky, vidi chybu jen na mne.Jsem z toho delsiho stavu precitlivela a nebavi me to takhle dal.Nedokazu byt moc silna,kdyz je doma Myslite si,ze je rozchod nevyhnutelny? Desi me,jak dlouho se to tahne a on to nechce resit. Dekuji za radu.

Paní doktorko,

říká se, že jak se syn chová k matce, bude se chovat k ženě. Ale já mám dojem, že manžel se k matce chová lépe. Jeho matka je hysterka a celý život rodinu tyranizovala svými scénami. Zčásti si je pamatuje, zčásti je vytěsnil. Na jednu stranu rodinu (a mámu) velmi vychválil (lákal), na druhou stranu k ní byl kritický, dost na ní nadával, hádal se s ní. Máma vždycky spustila slzy a on vyměkl (asi návyk z dětství a ze scén). krátce po sňatku bylo třeba rozhodnout v nějaké relativně banalitě - tehdy se přiklonil k mámě. jakkoliv tedy na mámu nadává, tak se ale v posledních letech chová hůř ke mně - jako kdybych byla onuce. Je fakt, že kolem sebe má asi vzory tohoto chování. Já nejsem hysterka a slzama si nic nevynucuji. Spíš se skloním, nad leččíms mávnu rukou. A když dám hranici, začne se vztekat. Mamince dal dokonce jednou přednost i přede mnou a dětmi - bez jediného upozornění večer před Štedrým dnem se odstěhoval a Vánoce strávil u maminky. Ptám se, protože se vztah zhoršuje a bojím se, že se hodně odcizujeme. A chtěla bych Vás poprosit o Váš pohled.

S přítelem trval 6 let vztah (já 22 l,on 26l), chvile byli pěkné ale i těžké, jako v každém vztahu. Už 2 roky spolu bydlíme. A poslední 2-3 měsíce došel přítel s tím, že prožívá nějakou krizi všeobecnou (ve vztahu, v práci, celkově ve svém životě ho nic nenaplňuje), důvodem proč mi to říkal byla údajně chybějící jiskra. Jenže vše se minulý týden změnilo, řekl že je štatný ve vztahu a jisku našel. Ale tento týden došel s práce, šel spat jako každý den, probudil se a řekl jestli si nedáme na chvili tak na 14 dní pauzu. Pro mě vždy pauza znamenala konec, proto jsem se ho ptala, jestli to chce ukončit ať to uděla hned, nechtěl. Příčinou pauzy jak řekl bylo vyhoření ve vztahu a chce čas aby to trochu promyslel a seřadil myšlenky a zjistí co dál, ale měnit se já nemusím na tom to prý není. Když jsem se ptala jestli doufá v to že se to spraví, řekl že neví proto chce pauzu. Stanovili jsme si pravidla, 14 dní bez sebe s omezeným kontaktem, věrnost. Myslíte si, že se ke mě vrátí? Moc ho miluju

Dobrý den, jsem se svou přítelkyní 3 a půl roku a momentálně nevím, co dělat a ani moje přítelkyně, jelikož jsme spolu mluvili a řekla mi, že už ke mně necítí tolik, co dřív (přestala mě milovat), ale má mě moc ráda a neví, co má dělat, myslí si, že je to tím, že už se dlouho vídáme jen o víkendech a další roky tomu tak ještě asi bude (jsme na VŠ každý v jiném městě) a píšeme si nebo voláme méně a proto ta láska asi "odchází". Pravdou je, že jsem si všiml toho, jak už hodně omezila sexuální aktivitu a nedává najevo tolik lásky. Nevím jestli to je tím, že opravdu se mnou chce být více a to znamená i cítit ode mě víc lásky nebo se mnou být více, ale zároveň mám působit více tajemně, aby její touha vzrostla. Problém prostě je rozeznat, co vlastně chce, jelikož sama prý neví, co dělat. Přemýšlela nad pauzou nebo tak něco, ale nevíme si rady. Z mého pohledu je to tak, že se na ní těším po tom týdnu, co se nevidíme a pak možná až moc tlačím na pilu, takže bych měl ubrat, ale nechci niczkazit - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Byl jsem od svých 18 let ženatý. Po dvanáctiletém vztahu jsem se rozvedl. Asi po roce jsem navázal nový vztah. Do roka jsme se vzali. Dnes jsme spolu již 12 let. Náš vztah byl v začátku krásný, měli jsme sice mnoho starostí, hluboko do kapsy a moje žena mi moc pomohla ze stavu , ve kterém jsem byl po prvním manželství. Pomohla mi svojí podporou a láskou. Z obyčejného technika jsem se stal úspěšným manažerem u velké nadnárodní společnosti. Za tu dobu měl náš vztah pár malých krizí, ale nic co by se nedalo zvládnout. Před třemi lety jsem dostal nabídku pracovat na manažerské pozici téže nadnárodní společnosti v Londýnské centrále. Jezdil jsem každých 14 dní domu na 6 dní. Vše bylo celkem v pořádku až do momentu, kdy jsme se rozhodli, že se vrátím. Ukončil jsem angažmá v Anglii a vrátil se zpět do ČR, s tím, že ve svém oboru začnu podnikat. Silné konkurenční prostředí však mělo za následek, že vše nešlo tak jak jsem si představoval. Potřeboval jsem podporu od své ženy a ta nějak nebyla schopna mi jí dát. Naopak jsem začínal mít pocit, že mě má plné zuby. Vždy i v minulosti jsem hodně cestoval, tak jsme na to byli zvyklí, ale teď najednou jsem byl dost doma a cítil jsem, jak své ženě spíš překážím. Pravděpodobně jsem se ocitl v začarovaném kruhu. Cítím, jak její podporu potřebuji a stále se propadám do hlubší deprese. Vždy jsem byl takový normální kluk bez velkých ambicí, ona ve mě probudila nějakou část mého já které bylo cílevědomé, sebevědomé a vše se mi dařilo. Nebyl jsem úspěšný jen v práci, ale i doma bylo vše krásné. Nyní mám pocit, že o mě moje žena ztratila zájem. Je to i v intimním životě. Najednou začínám žárlit a moje žena naopak vůbec ne. Dříve jí vadilo různé flirtování mých kolegyň v práci, dnes se mi zdá, že jí to nezajímá. Já naopak začínám žárlit. Propadám se do deprese, práce se mi nedaří. Není to tak, že bych neuživil svojí rodinu, vydělám dnes svým podnikáním tolik, kolik jsem měl na manažerské funkci v Anglii, ale všechno okolo mě se zdá, že se hroutí. Moje děti z prvního manželství se mnou nemluví, žena o mě ztratila zájem, i když tvrdí, že to není pravda. Téměř denně je mi úzko, bojím se, že přijdu o ženu, kterou miluji a že se mi rozpadne další manželství. Našel jsem hlavní zdroj mého podnikání na Slovensku, abych nebyl moc doma, že se na mne bude žena těšit. Dojíždím do Bratislavy každou neděli večer a vracím se v pátek odpoledne. Stejně mám pocit, že jediný kdo se na mne opravdu těší, je 9 letý kluk, kterého spolu máme. Jezdím unavený v pátek domů, a když vidím ten její výraz ve tváři, když vejdu do dveří, slyším jako by říkala, to už je zase tady? Dřív mě její láska nabíjela a motivovala, dnes mě to vše ještě víc unavuje. Jsem stále více vyčerpaný a asi v depresích. Píšu asi, protože jsem nikdy v životě žádnými depresemi netrpěl, tak nevím, ale je mi zle. Mám svojí ženu moc rád a moc mi chybí, co mezi námi bylo dříve, ta energie, naše milování atd. Já všechno cítím k mojí ženě i po 12 letech stejně, ale mám obavy, že ona ne.
Děkuji moc za jakoukoli radu, co mám dělat dál.

Dobry den, pisu ponekolikate, uz si nevim rady, jak dal. manzele ja 32, on 37, dite 4, ja zoufala z manzelovi nekomunikace a nereseni problemu, z toho, ze s nami netravi cas, pro sebe ho ma spoustu, zije praci. ja prosim, zadam a nic, ja vzdy sklouznu ke komunikaci s jinyma, pritom vim, ze je to jen jeho nenaslouchanim. Jeho miluji, on nechce uz nic slyset, jen se rozvest... Uz nevim, jak dal, jak zacit znovu,a by mi uveril, i on se snazil....:((((( rika, ze uz mi neduveruje, to je mi jasne, ale chci tu duveru opet zisakt, vzdy jsem pro nej delala prvni posledni, snazila se tmelit rodinu, chtela ji pospolu, ale jeho nezajem me trapil:(((( jak dal??? nechci se rozvadet...prijit o nej....

3. díl Vim, je to moje vina, nemela jsem to delat, ale on me absolutne nevnimal, nenaslouchal...Jak na zlatem podnose jsme mu davala a rikala sva prani a touhy....NIC...takze jsem opet sklouzla k psani si a stykani se s jinym, potreti a dle nej naposledy, ze si tohle libit uz nenecha a chce se nechat rozvest. Jsem bezrdna, nevim, co delat, jak zacit znovu s malym ditetem, kam jit, nikde nic.... Ted bydlime ve dvougeneracnim domku jeho rodicu. On se chce domluvit na rozvodu co nejrychleji, ja se mu snazim vysvetlit, ze vse bude v poradku, zvladneme to, ze ja nejsem tak hrozna prece. Vidi jen to, ze jsem ho 3x "podvedla" a hotovo...Za vse muzu ja a mam si nest nasledky. Na jednu stranu ano, muu za to ja, ale trochu se mi to bije s tim, ze to prece neni jen moje chyba, on byla ten, ktery se nam nevenoval, nekomunikoval, neresil....Vubec nevim, jak se postavit a jit dal, jsem totalne srazena na kolenou a nevim, jak zpet nahoru. Jen jeste dodam, ze uz driv jsem chtela do poradny, kteoru on odmital, nepotreboval... - otázka upravena poradcem

2 díl Jenze na to mu nejak nezbyva cas, spolecne aktivity, vylety, dovolene, vse je podle nej zbytecne a je radeji doma. Kdyz uz jel, daval na sobe znat svoji spatnou naladu a tim padem celkova atmosfera vyletu byla dusna a vse spatne.... Ja si prijdu nepochopena, protoze se mnou enkomunikuje, nevyslechne a kdyz uz ano, pousti to druhym uchem ven a nezmeni se nic. Sva prni a touhy mu rikam, pisu na papir a stejne nic. Zijeme spis jako spolubydlici a i ti si vice povidaji. On nema potrebu, sdeli mi, co v praci a to je cele. Prijdu si dost sama, nepochopena a vzdy - uz potreti jsem skloula k psani a stykani se s jinymi muzi. Nikdy neslo o fyzicky kontakt - sex....jen jsem proste potrebovala citit lasku, o kterou jsem muze prosila, rikala mu, ze se citim citove moc prazdna a on se mi "vysmival", jakoze co po nem chci...Vyresil to tim, ze se mi naboural na socialni site, do mailu a tam zjistil sve. - otázka upravena poradcem

Jsme spolu s manzelem 11 rokem, ja 32, on 37. Manzel je spise introvert, nedavajici moc city najevo, v nicem nevidi problem a ani jej nechce resit. Ja extrovert, podle nej mam porad nejake problemy. Posledni dobou dost caste hadky. Po narozeni dcerky 4 roky jsme se dost odcizili, on se odstehoval do jineho pokoje a my s dcerkou zustaly v jine mistnosti. Manzel je dost pracovity, spoustu casu venuje praci na zahrade, do prace a najede si i cas sam pro sebe - ten mu neberu, ale ocekavam, ze se bude venovat i mne jako zene - obcas me nekam vezme, budeme travit cas jako rodina...

Dobry den, jsme spolu s manzelem 11 let, mame temer ctyrletou dcerku. Mne je 32 a manzelovi 37 let.
Nas vztah byl vzdy kolisavy, a to z duvodu nasich odlisnych osobnosti a povah (asi). Ja si predstavuji, ze by manzel mel travit vice casu s nami, venovat se mne jako manzelce (jsem hodne citlivy clovek, ktery potrebuje citit lasku, bohuzl ji malokdy daval najevo a ja se citila dost citove prazdna.), dceri... Vse jsem mu rekla, on neni moc resici, komunikativni clovek a v nicem problem nevidi. Vetsinu casu venuje bud praci na zahrade nbeo do prace a na nas mu nejak nezbyva cast. Jakakoli rodina akce je pro nej problem a dava to dost najevo svoji naladou). V teto chvili vzdy tedy selzu ja, zacnu si psat a stykat se s jinymi muzi (ale bez fyzickeho kontaktu -sexu). Stalo se mi to uz 3x, nyni chce manzel rozvod. Ja vim, ze ho miluju a ze tohle moje selhani spociva predevsim v nepochopeni, nekominkaci a nereseni problemu, malo citu a pozornosti z jeho strany. Vim, ze chci zustat s nim, nechci vzit dceri tatu a ani ja o nej nechci prijit, verim. Manzel rika, ze vzdycky bude otcem nasi dceri, ale ja nechci rozbit rodinu a vzit ji fyzickou pritomnost otce, protoze mi rekl, ze mi dcerku nevezme a nebude se o ni soudit, at to nechame na domluve nas dvou...ale vim, ze dcerce to hodne ublizi, otazky typu. Proc uz nebydlime tam, kde jsem bydleli (my bysme byly ty, ktere bysme odesly, protoze ted zijeme v byte dvougeneracniho domku manzelovych rodicu), kde je tata....
Vubec nevim, co mam delat. prijde mi, ze nikdy problem neresil, pak mi jen zacal chodit do moji posty jen aby neco nasel..... a ono kdyz se vam manzel nevenoval, nemluvil s vama, nedaval najevo lasku, neobjal....vzdy nasel a ted chce rozvod... nikdy zadny kompromisy, co rekl, tak to bude a ted mam opravdu strach, protoze uz nekolikrat to porad opakuje a stoji si jen za svym....Vubec nevim jak dal:(
jen jeste dodam, nekolikrat jsem chtela i do poradny, on nechtel, ze nepotrebuje....Pritom staci tak malo a chci toho tak malo.... (aby se mnou mluvil, resil problemy a venoval se nam s dcerkou a mne samotne..... Sam pro sebe ma casu hodne, ten mu nechavam a nemam s tim problem. Konicky bohuzel stejne nemame...on vicemene bez zajmu a ja mam spoustu zajmu....ktere bych samozrejme chtela, aby obcas delal se mnou - cas od casu.....na dovoleny nejezdime, vylety mu prijdou hrozny opruz a i kdyz jede, dava mi to dost najevo ve sve nalade:( Vazne uz nevim, jak dal...ted momentalne bych chtela jeho odpustetni,a el on je pravdepodobne rozhodnuty

Jo a zapomela jsem dodat ze pritel byl vzdy velmi citlivy, kdyz jsem chtela komunikovat nase problemy tak z toho byly hadky kdy on plakal a vse az prehnane prozival, a ted absolutne bez emoci tak to nechapu. Je mozne ze se jakoby ze dne na den odosobni a uz nic neciti, a kdyz jo tak zacne vubec nekdy?

Dobrý den, byli jsme s pritelem ve vztahu temer 3 a pul roku. Posledni dobou, hodne mesicu jsme meli sexualni problemi - on vubec nechtel sex, kdyz jo tak zridka. Myslim ze by mne nepodvedl, ma psychicky narocnou praci, tak mozna kvuli tomu. Byl ale velmi nekomunikativni a nerad mluvil o svejch problemech i kdyz ja jsem velmi uprimni. Kvuli tomu jsem uz byla casto moc emotivni az podrazdena nekdy i hnusna, a rozesla jsem se s nim. On se doprosoval ze mne moc miluje, davala jsem mu nadeje jelikoz jsem to chtela zachranit ale stale se neco vyskytlo co me odradilo. Po dvou tydnech jsem mu rekla ze to tedy muzme skusit ze ho miluji a on rek ze me taky miluje a bude bojovat za nas ale vypadal takovy bez citu. A na dalsi den ze uz ke mne nic neciti, stale opakoval jenom to zle a ze uz nic k nicemu neciti, ze absolutne stratil chut ke vsemu a ze potrebuje cas dat se dokopy. Jeste jsem mu psala 2 krat ale neozval se (ja vim hloupe). Myslite ze je mozny takovy zvrat v citech, co to muze byt?

Dobrý den,prosím o názor. Po 6 letém vztahu jsem očekávala určitý posun či závazek (svatba atd.). Partner mi však sdělil, že již chvíli pociťuje krizi, že má pocit, že necítí, že by v současné chvíli chtěl udělat tento krok a navrhoval oddělené bydlení. Na základě toho jsem se rozhodla, že bude lepší se úplně rozejít a on se odstěhoval. Po určité době jsme se opět začali stýkat, tvrdí že se mnou chce být a chovat se ke mě jako k princezně, ale zároveň chce mít volnost, možnost balit ženy atd... Byla jsem jeho první a jediná holka, chodili jsme spolu od 20 let, je slovenský katolík, introvert.. Mám pocit, že si chce něco dokázat, že je schopen získat i jinou ženu než dospěje k rozhodnutí se uvázat. Jak mám postupovat? Mám to ukončit a nebo čekat než si to v sobě vyjasní? žádné zásadní hádky ani problémy jsme ve vztahu neměli.Děkuji

Dobrý den,
Jsme s manželkou už 8 let, děti nemáme a teprve se chystáme na vlastní byt. Teď bydlíme v bytě se švagrem a jeho přítelkyní. Už několik měsíců máme krizi. Manželka má mnohem větší zájem o sex než já a dost ji to chybí. Já se zase potřebuju realizovat sportem. Ona nesportuje a mě už sex moc nebaví. Skončilo to u ní milencem na jednu noc a u mě opileckou ostudou na srazu klubu. Teď si chce žena pronajmout sama byt do doby, než dořešíme koupi vlastního bytu. Doma prý nemá soukromí a potřebuje si odpočinout. J8 sám teď nevím, jestli v tom má smysl pokračovat. Vždy jsme byli spokojený a šťastný pár. Bohužel posledních pár měsíců se hlavně hádáme a neustále si něco vyčítáme. To jsme dělali I dřív z legrace, teď to začínáme myslet vážně. Myslíte, že máme pokračovat v koupi bytu a že je dočasná odluka dobrý nápad? Děkuji.

Dobrý den,
s manželem jsme měli (máme?) krizi. Téměř rok jsme se odcizili, nespali jsme spolu - já chci, ale muž mě odmítá. Důvodem byly hádky, výčitky, z mé strany výhružky rozvodem, protože si mě nevšímal on jako první. Moje slova ho zranila tak moc, že mi řekl, že už nevěří v obnovu vztahu a nic ke mně necítí. Chtěl rozvod, ale žádost zatím nepodal. Sám mi nedá pusu, neobejme mě, je chladný. Pak jsme si vše vyříkali a komunikujeme spolu téměř normálně, nehádáme se, dalo mi hodně práce ho přesvědčit, aby si rozvod rozmyslel. Sám přiznal, že taky udělal spoustu chyb, ale já mám pocit, že se snažím sama.......... .Teď jsme v jakési remisi, nespíme spolu (on nechce), nehádáme se, ani nevím, jestli nakonec ten rozvod nepodá. Jsme spolu málo, jezdí domů jen na víkendy, pracuje až v Brně, my jsme ve Středních Čechách. Já pořád věřím, že se to urovná, on asi ne... nevím. Je nám 41 let, máme dvě děti, které miluje. Jak se mám zachovat? Milenku nemá, dřív byl sex super. Děkuji.

Dobrý den ,jsme manželé 20 let, je to týden co jsem přišel na manželčinu nevěru řádu několik měsíců . Rozhodla se odejít , že chce žít sama . Zatím chce zůstat do konce roku , a pak si začne hledat podnájem .Zatím nechce nic řešit, ani to říct rodině atd . máme syna 18let. Nechce abychom si dělali zle ,i když říká že neví co bude ..Nechce žadný tělesný kontakt .Sice říká že mně má ráda , ted to prý nejde být spolu ,ale chce zůstat v kontaktu .. Nevím co mám dělat , vím že to chce čas . Mám počkat do konce roku , nebo říct at odejde hned . Moc ji miluji , nerad bych o ní přišel ale asi tuším že bude konec jak odejde .

Pokračování...
že to jsou ty změny, které chtěl na mě před koncem vztahu. Na vše jsem musela přijít sama... Rozchod chce však dál. Prý dlouho o tom uvažoval (cca 1 rok) a když se rozhodl tak to platí. Práce kolem domu pořád děláme společně - dokud neodejde. I tak mi řekl, že vše co budu potřebovat udělá i poté. Stačí prý říct. Chce, abychom zůstali kamarádi a nic si nevyčítali. Celou situaci jsme několikrát dlouho probírali. Je mi to líto. Ráda bych, aby se vrátil. Vím, že teď to neudělá-rozhodl se a má přítelkyni o 10 let mladší. Můžu něco udělat? jak se mám zachovat? Psychicky jsem na tom chvílemi špatně. Ráda bych, aby časem přišel na to, že to byla hloupost opustit vše co jsme spolu vybudovali a není toho málo... Ale nevím jak na to. děkuji za odpověď.

Dobrý den, před nedávnem jste mi odpovídala na mou otázku. Situace se postupně mění... Manžel mi oznámil, že si dlouho nerozumíme a máme na spoustu věcí jiný názor. Společný život už není možný - máme zůstat přáteli. Stále spolu bydlíme v jednom domě, každý v jiné místnosti, každý má svůj volný čas a koníčky. Na konci roku se odstěhuje pryč. Nechce se rozvádět. Chce prý zůstat sám, bez dalšího trvalého vztahu. Našel si však přítelkyni se kterou se někdy potkává. Každý žije v jiném městě, na jiné straně ČR. Já zůstala sama. Vím, že vnitřně strašně trpí-začal kouřit, je nervozní. Taky mi to řekl. Je mu líto toho co jsme spolu vybudovali-máme všechno společné i firmu, kde se potkáváme každý den. Přišla jsem na spoustu svých chyb, které jsem ve vztahu na konci udělala. Zůstali jsme sami-dcera studuje mimo domov. Byla jsem tak spokojená sama se sebou, že jsem si nevšimla, že nevnímám toho druhého a jeho potřeby. A prý taky jeho signály na změnu. Líbí se mu, že jsem se změnila...

Dobrý den,
poraďte mi, jak se teď zachovat. Jsem v manželství 21 let, máme dvě děti ( 9, 12 let). Poslední dva roky jsem se plácala ve stresu - smrt rodičů, nezaměstnanost, dálkové studium, víkendové manželství - muž pracuje v jiném kraji, moje zdravotní problémy. Byla jsem frustrovaná a naštvaná a protože i manžel se mi tolik nevěnoval, tak jsem byla na něj zlá, protivná, všechny jeho aktivity jsem odmítala, vyčítala, nadávala. Vyhrožovala jsem rozvodem. On to otočil proti mě a chce rozvod. Mně došlo, co jsem způsobila, omluvila se mu za vše a své pohnutky mu vysvětlila. On na rozvodu trvá, je chladný, nevolá mi a řekl, že už mě nemiluje, že už mu došla trpělivost. Můj pláč a prosby nepomáhají. Mám ještě naději?