Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
archiv
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala, jak by měl být konec manželství vysvětlen 3-4 letému dítěti, s tím, že maminka a tatínek budou bydlet v různých městech. Nemáte prosím případně kontakt na dobrého dětského psychologa v Brně?
Bailee
archiv
Dobrý den paní doktorko,obracím se na vás,protože si už nevím rady se svým trápení.Před 4 měsíci jsem se rozešla s přítelem a to kvůli tomu,že zatím (po 2 letech) neplánoval společný život.Našla jsem si nového přítele,který plánuje společný život se mnou až moc,ale já pořád myslím na bývalého přítele a došla jsem k názoru,že jsem udělala chybu,že jsem se s ním rozešla.Minulý týden jsem ho požádala,aby mi vrátil klíče od bytu ale byla to záminka z mé strany,abych ho viděla.Napsala jsem mu dopis,kde jsem popsala všechny pocity,které mám.Napsala jsem mu,že jsem spousto věcí přehodnitila,změnila jsem názor a taky jsem se mu omluvila,že ne vždy jsem se hezky chovala a že pokud bude chtít,tak bych nám chtěla dát druhou šanci a kdyby řekl ne,tak to pochopím a budu ráda,když budeme kamarádi.Uvedla jsem mu tam,že mu dám času kolik bude chtít a že na něj nechci tlačit.Bohužel nemyslím od toho minulého týdne na nic jiného a je to pro mě dost těžké,protože bývalý přítel se mi zatím neozval,takže nevím,co si mám myslet a ta nejistota mě dost ubíjí.Ještě chci říct,že když jsme se viděli,tak jsem chtěla někam s ním posedět,ale to odmítl s tím,že spěchá domů,ale slíbil mi,že příště někam určitě zajdeme.Tak mi to sliboval i v sms,když jsem ho žádala o setkání (byli jsme spolu 1x v kině).Děkuji za odpověď.
alenka
archiv
Dobrý den paní doktorko, často si pročítám Vaše odpovědi a věřím, že jste to právě Vy, kdo mi může pomoci. Bylo by to ale asi na delší povídání. Je možné se u Vás nějakým způsobem objednat? Děkuji Vám za odpoveď a přeji příjemný den.
Michaela
archiv
Dobrý den paní Doktorko, chtěla bych se zeptat ohledně mých problémů s přítelelm. Náš problém se týká toho, že nechce chodit za mými kamarády, ale s těmi jeho jsme téměř pořád. Problém je v tom, že i přes to, že jeho kamarádi nejsou zrovna má krevní skupina tak se je snažím "brát", jenže oni se nesnaží o totéž, ba naopak, buďto se do mě přímo navážejí, nebo se mi vysmívají za zády. Když si to chci vyřikat jsou na mě nemilí. Snažila jsem se to neřešit s přítelem, ale nakonec se kvůli tomu vždycky pohádáme. Přítel mi řekl, že si musí vybrat mezi mnou a jimi...jenže mě tohle nepřijde jako rozumné řešení. Vypadá to, že jsme se kvůli tomu rozešli a já teď nevím, co se mam dělat (chápejte na tom človíčkovi mi moc záleží)?
Tereza Ducháčková
archiv
Dobry den, pani doktorko, rada bych Vas poprosila o radu.Mam jiz petilety pomerne spokojeny a laskyplny vztah s manzelem.Moje otazka se tyka jeho vztahu k rodicum. V jeho i moji rodine se vyskytovali nejake problemy, ale myslim, ze v ramci moznosti ziji spokojene. V poslednich nekolika letech se opakovane stava, ze on z nejakeho dle me ne tak zasadniho duvodu s nimi casto nemluvi, obcas krici apod. Me pouziva jako "zprośtredkovatele" komunikace, moc to mrzi me i jeho. Ve vztahu ke me obcas take zazni nejaka kritika i hadky, ale vzdy se nakonec dokazeme racionalne a ohleduplne domluvit. Ve vztahu k rodicum vsak jakykoli vlastni podil odmita,stale hovori o jejich chybach,kdyz se ho snazim presvedcit o zmene pristupu. Myslite, ze je nejaka sance na zlepseni? Moc dekuji za odpoved.
jana
archiv
Dobrý den pani doktorko.Jsem žárlivá a moc mě to bolí,moc mě to zžírá proč??? Vadí mi když manžel má někoho s kým si dobře rozumí v práci,nic víc v tom z jeho stránky není.Jak se má chovat on ke mě nebo já k němu,aby jsme se neutrápili.Nechci být taková,protože to je taková "hnusná" bolest.Děkuji moc za radu.
Petra
archiv
chodili sme spolu asi mesiac potom som ho opustila a teras ho chcem spät ale on sa robi ze nema zajem co mam robit??
Naďa
archiv
Pani doktorko potřebovala bych poradit. Mám sveho muže velmi ráda , ale máme prooblém. Moje dcera casto chatuje na www.libimseti. on to videl a sel se tAM PODIVAT. Od te doby jen prijde domu tak zapina tuhle kravinu a chodi tam smirovat, Zalozil si nove icq na kterem ma i kontakty na ty zeny co tam chodi a neustale posouva hranice. nejdriv rikal ze tam chodi jen pozorovat a porad chtela abych tam take sla, udelala sjem to, ale po hodine kdy me neustale nekdo otravovala a nabizel virtualni sex jsem radsi odesla . Vykladal jak nechape , že tam maji ty kamery a za tyden priojdu domu on sedi u PC a ma pujcenou dcerinu web kamerku, Pry mu to bylo blbe kdyz oni ji meli . Vcera koukam na tv a pres rameno vidim jak tam zas je , mluvi soukrome s nejakou zenou a ta byla jen ve spodnim pradle a on ji psal aby se na nej usmala.Tak to na me uz bylo moc. Ja tu litam okolo deti , penu u pusy a na me jen vrci a nejaky tam bude rikat aby se na nej usmala. Sla jsem k nemu a pozadala ho at se sbali a vypadne.On zacal ze to nechape a co pry dela , ze si jen povida. Tak nevim jsem spatna ja? kdyz me stve , že misto aby se venoval nam tak si pise s cizima a nebo jsem udelala dobre? Ja prece nemuzu za to, že on nema žadne zajmy , ktere by ho naplnovali. Taky jsem mu rekla , ze az mu bude 40 a bude mit tyhle zajmy tak tim bude akorat smesny. On vse uznava, ale ja nevim co dal. Ja jsem mu nikdy neotevrela postu, email, mobil bych nikdy nezvedla a ted se trapim. Mam se podvat? a riskovat a pak si pripadat jak trapna nána a nebo si rikat , že se nesnížim a trpet. Nechci ani jedno, nechci nic takoveho rešit, nechapu proč musel tohle dělat , Když nás nechce tak at jde , ale tohle je nesnesitelne:( dekuji za odpoved
Sara
archiv
Dobrý den paní doktorko, již 11 let mám přítele, 5 let jsme spolu bydleli a vychovávali dohromady mé 3 děti a jeho 1 dítko. Pak, z důvodu mé finanční situace(začala jsem mít méně peněz a nemohla tudíž vše platit) bydlíme každý zválšť, ale stále trávíme spolu víkendy, dá se říci, že stále jště spolu jakoby žiejem. Problém je ale v jeho povaze. Vadí mu, že mývám nedostatek peněz neboť platím hypotéku na můj rodinný domek, platím jídlo na společné víkendy - někdy koupí i on, ale sporadicky. Pracuji na ŽL, jsem hodně vytížená a on skoro nepracuje neboť má rentu z nemovitostí. Zásadní spor má u mé dnes již 16-leté dcery, která přišla o panenství v 15 a 3/4 roku a dle něho je to na dnešní dobu velmi brzy a moc s ní nekomunikuje. Mně vyčítá, že jsem moc benevolentní, že doma nic nedělá, ale nějak zapomněl, že po škole vytře celý dům, nakrmí pejsky a kočky, utře prach, dá prát prádlo. Prý by mu měla jezdit do jeho bytu uklízet, protože on to nestíhá, prosit ji nebude a ji to nenapadne. Hádáme se stále kvůli penězům nebo kvůli dětem. Neumím se s ním rozejít, nějak bych řekla, že jsme na sebe zvyklí. Mně je 46 let, jemu 50. Bojím se zůstat sama. Je možné navštívit manželksou poradnu někde v Praze? Nemáms tím ždáné zkušensoti. Děkuji.
Markéta
archiv
Pani doktorko, chtela bych poradit se svym soucasnym vztahem. Seznamili jsme se pred pul rokem, muj pritel me pritahoval po vsech strankach - a myslim ze ja jeho taky. Zamilovanost se vsim vsudy. Ted jsme spolu zacali bydlet a da se rict ze uz to neni jak pres ruzove bryle jak na zacatku, coz je uplne normalni. Partnera si vazim po vsech strankach, rozumime si , respektujeme se atd az na jednu vec- bohuzel sex me neuspokojuje tak jak ze zacatku ale nevim jak a co s tim delat. Nechci se pritele dotknout a rict mu otevrene ze tak a tak mi to nestaci protoze nevim co si mysli on - treba je sam spokojeny? Zkratka nevim jak tohle tema nakousnout a jestli vubec, nebo vymyslet jiny zpusob...rikam si ze muzske ego je v tomhle dosti krehke a proto nechci nic zkazit......???
Silvie
archiv
Dobry den,žiji v manželství 28 let,domnvala jsem se,že znám manžela dobře.Před několika lety jsem náhodně zjistila,že se můj manžel intenzívně zajímá o sadomasochismus,píše i jakési povídky s touto tematikou,podle mě velice nachutné.Dále si velice rád prohlíží na internetu perverzní rubriku pro seznamování homosexuálních mužů,dokonce si do ní sám podal inzerát a sešel se s mužem,který se mu ozval.Mně vše zapírá,partnerský rozchod odmítá.Kontaktovala jsem sexuologii,ale můj dojem je zatím rozpačitý.Lékařka se mně zeptala,co vlastně od nich hodlám očekávat.Jinak můj manžel má schizoidní poruchu osobnosti,vypadá a chová se celkem nenápadně,ale mně tato situace přece jen dělá starosti.Mohla byste mi prosím nějak poradit?
Dana
archiv
Dobry den,snad se mi podari muj pribeh a tim i me trapeni co nejvice zestrucnit.Jiz dva roky temer kazdou volnou chvilicku vzpominam na sveho byvaleho pritele.Meli jsme moc pekny 5lety vztah.Ja jsem si nemohla na nic stezovat,ale prave snad tim,jak byl hodny a jak jsme nemeli zadne vetsi problemy jsem zacala posilhavat po vetsi zabave a nakonec jsem se zamilovala.Tedy to jsem si myslela,nakonec vim,ze jsem se jen poblaznila.Muj nynejsi partner si me nevedomky omotal naprosto kolem prstu a ja bych najednou pro nej tehdy udelala cokoli na svete.Nakonec spolu mame dve krasne deti,ale ja mam v sobe tak prazdno,hodne totiz pracuje a kdyz uz je s nami,tak si vlastne stejne nemame poradne co rict.Uz si s tim nevim rady,hadame se neustale,jsem proste nespokojena a jde to ze me timto zpusobem alespon trochu ven.Neustale vzpominam i na celou rodinu meho byvaleho pritele,nikdo me nezavrhl a chovaji se ke mne stale pekne...i muj byv. pritel mi napsal,ze od te doby nikoho vice nemiloval,ale ma nyni partnerku a myslim,ze je spokojeny.Nikdy uz asi neprestanu litovat toho,co jsem z rozmaru udelala.Mela jsem pekny vztah,ted mam manzela,ale uvnitr strasne prazdno,jsme proste kazdy jiny a i kdyz jsme to rikali od zacatku,ani jeden jsme od toho neodstoupili.Kazdy den si rikam,ze se se vsim sverim sve mamince,ona me zna nejlip,musi to citit...ale nechce si to momentalne pripustit,zije vnoucatkama a chce aby byli stastny.To ja samozrejme taky,ale...mohou byt,kdyz nejsem stastna ja??Kdyz se ji prece jen snazim trochu postezovat,tak mi vzdy vycini,ze jsem preci musela vedet,do ceho jdu a ze si myslela,ze jsem vic dospela.Vysledkem vseho je,ze se z hoodne vesele holky stala utrapena mlada pani,kterou uz rok a pul trapi tisen na hrudi a nevim si s nicim rady....dekuji za vasi odpoved.
Pavla 30
archiv
Dobrý den paní doktorko, můj dotaz se týká problémů s dcerou. Jsem dva roky rozvedená a pred pár týdny jsem se seznámila s mužem, který k nám začal občas chodit na návštěvu. Dcera (9let)se k němu staví velmi negativně. Mluví o tom, že chce být jen u otce a že nechce, aby k nám můj přítel chodil. NEchápu to. Otce navštěvuje, kdy chce. Když si on našel přítelkyni, která s ním dokonce bydlela, nedělala dcera žádné problémy. Jak se k tomuto postavit? Několikrát jsem jí vysvětlila, že mám jenom přátele stejně jako ona. Nechtěla bych jí ublížit, ale myslím, že na vztah mám právo. Je mi 31 let. Starší syn 13 let nedělá problémy. Moc děkuji za odpověď.
Lucie
archiv
Dobrý den.Chtěla bych poradit s generačními problémy.Je mi 50let,jsem rozvedená,žiju s 2 dospělými dětmi v rodinném domě.S těmi problém nemám,mají každý svůj pokoj a na chodu domácností se podílejí.Bydlí tu taky v domácnosti1+1 můj 74letý otec.Tato jeho domácnost je samostatná,ale toaleta,koupelna,chodby jsou společné.Můj otec není zlý člověk,ale nějak neuznává mé soukromí.O všem chce rozhodovat,vše chce vědět,vše slyšet,poslouchá jak telefonujeme,kdykoli bez zaklepaní vstoupí a to i když mám navštěvu.To sedne a nehne se,je mi trapné ho vykázat.Vše co vyposlouchá a doví se z mého života následně vykládá různě po rodině a sousedům.Na mé výhrady nereagoval a dělal to dál.Nyní je situace taková,že s ním nikdo skoro nekomunikuje,nic se mu neřekne,s návštěvou chodím do restaurace,abychom si mohli povykládat bez odposlechu,každý před nim prchá.Já se o něj starám když potřebuje,navařim a to je asi vše.Nikde se mu nechce i kdyby mohl,koníčky nemá,většinou si jen telefonuje.Na mě si stěžuje,že se k němu spatně chovám,že si to nezasloužil.Vše si podle mého zavinil svým jednáním,já si jen chci chránit své soukromí.Nevím,jestli naše vztahy se dají nějak zlepšit.Podle mého,by měl mít nějaké své aktivity,možnosti má,ale nechce se mu.Děkuji za odpověd.
Marcela
archiv
Mám 26letou dceru, která zrušila naplánovanou svatbu se svým přítelem, se kterým chodí něco přes rok. Svatba byla možná trochu neuváženě zorganizovaná poměrně po krátké době jejich známosti. Zrušení svatby byl jednostranný krok mé dcery, její partner s tím nesouhlasil,má dojem podrazu.Dcera to vysvětluje tak, že jak jsou spolu déle a začali spolu i žít, že si není tak úplně jistá a ještě není na svatbu naladěná. Já to chápu, chápu i pocity jejího partnera a jeho rodičů, kteří tím taky byli hodně zaskočeni.Nerozumím moc tomu, že dcera s ním chce stále být, nechce ho ztratit, shánějí si byt, který by společně financovali a přitom pár týdnů před svatbou od ní odstoupila. Trošku jsme ve zmatku, v sobotu to šla oznámit druhým rodičům a včera si s nimi telefonují, že našli moc hezký byt, který se jim líbí. Nějak si to nemůžeme srovnat, co vlastně to moje dítě chce a čeho se to bojí. Je starší dcerou , kterou opustil otec,prý existují určité zákonitosti, podle kterých se chovají děti z rozvedených manželství. Její mladší sestra v podstatě nenavázala nikdy žádný vztah, ta starší ano, ale zatím se vždy s každým ona rozešla, teď zase zrušila tu svatbu. Máte na to nějaký názor , případně odhadnete, co bude dál ? To víte, ráda bych, aby byla dcera spokojená , ale tady ten její ženich je fakt hodný kluk, docela i pracovně úspěšný , má o ni zájem, ale teď dostal asi dost ránu. Je vůbec moje dcera schopná nějakého stabilního svazku, neuteče ona vždycky když začne jít do tuhého ? Díky za váš názor .
Andrea
archiv
Paní doktorko, manžel si našel kamarádku, věřím, že spolu nic víc nemají.V práci se vyhledávají, svěřují si své problémy. Se mnou si už doma tolik nevykládá.Když si jejich parta v práci domluví akci(asi dvacet lidí) tak jsou tam spolu , rodinní příslušníci tam nemohou. Tancují spolu,dělají spolu srandu, a na fotkách vidím, že jsou pořád u sebe.Když mám odpolední, tak si jdou i sami spolu sednout na víno.Nebo si posílají smajlíky veselé a zamilované.Prý je to jen sranda mi řekne manžel, že ji má rád jako kamarádku.Co si o tom paní doktorko myslíte?Chodí spolu z práce a manžel ji doprovází k autobusu.Proč ji potřebuje?Moc děkuju, že jste si pro mě udělala chvilku a děkuju za radu.
Vlasta
archiv
Jsem 15 let vdaná.Už na začátku manželství se projevilo, že manžel má rád alkohol. Přispěla k tomu také stavba domu, u nás na Moravě bez slivovice dům nepostavíš. Pře čtyřmi lety manžel změnil zaměstnání - pracoval na stvbách a zapadl do party dělník- rádoby kamarádů, takže byl opilý i třikrát týdně. Na mé prosby, aby s tímto neěco dělala, navštívila jsem i manželskou poradnu reagoval, že on je v pořádku a psychology potřebuju já. Nyní změnil práci, ale navyk k alkoholu mu zůstal, pokud má volno začiná den třema štamprlema slivovice, někdy i víc, v průběhu dne popíjí a i když večer není opilý, protože se tak posilňuje v průběhu dne po malých dávkách, strašně mně tato jeho slabost vadí, když jen trochu opilý, je ke mně a hrubý a protiví se mi. V podstatě spolu už nikde jsme 4 roky nebyli, mám starch z ostudy, ktero by mohl v opilosti udělat. Když mu nabízím, že vyhledáme odborníka, říka, že já mám problém, ne on - prý pořád potřebuju něj koho buzerovat a alkoholika z něj dělám já.Máme dvě děti, pokud by nebylo dětí, opustila bych ho, ale takhle chci manželství zachránit. Paní doktorko,opravdu jsem tak málo tolerantní, když po manželovi požaduju , aby vyhledal odoborníka? Chci zdůraznit, že jeho pití a chování v opilosti ve mně zahubilo jakýkoliv citový vztahk němu, nevěřím mu, ale rodinu chci udržet pohromadě - kvůli dětem
petra
archiv
Dobrý den, ráda bych se s vámi poradila. Skoro rok žiji s přítelem, který měl předemnou řadu krátkodobých vztahů a nikdy s žádnou ze slečen nežil. Je mu 27 let a doposud žil sám s tatínkem, kde si navykl chodit domů kdy se mu chtělo, nemusel se v ničem nikomu přizpůsobovat, domlouvat se, dělat kompromisy...slečny ( alespoň ty které znám byly pak spíš submisivní typy )Přítel je dost těžko zvladatelný živel, velký extrovert, ne příliš zodpovědný...Denně tedy narážím na to, že vše co si předem domluvíme je pokaždé nakonec úplně jinak. Navíc je přítel hodně ješitný a každou vítku z mé strany ( ať se jedná o sebemenší hloupost ) vnímá jako nějaké zásadní napadení a okamžitě se uráží, přestává komunikovat nebo se naopak hádá tak, že i sebemenší drobnosti vyhrotí do zbitečně velikých rozměrů.Bohužel to musím být pak já, kdo se pokusí o vzájemnou komunikaci.Všimla jsem si také že jak on tak tatínek mají občas tendence být za ty "chlapy" a "brouky pytlíky" co všechno vědí nejlépe, nedělají chyby... Mám ho moc ráda, ale nevím, jak se s ním naučit vycházet. Nejsem zvyklá být potichu pokud se mi něco nelíbí ale rozhodně mi nejde o to hrotit takové drobnosti jako např.zapomenutí na oběd u rodičů atd. tak že na sebe nakonec křičíme a přítel se mnou nemluví.Nevím jak v takových situacích reagovat, abych řekla co si myslím a přítel mou kritiku přijal jako fakt a pokračovali jsme v klidu dál. Velmi děkuji za Vaši radu a přeji pěkný den, Šárka.
Šárka
archiv
Dobry den, pani doktorko. Obracim se na Vas s problemem, ktery se tyka meho minuleho vztahu resp. jeho konce. Zanedlouho to budou tri roky co se se mnou byvala pritelkyne rozesla a ja jsem se s timto faktem jeste nebyl schopen vyrovnat. Mozna to poukazuje na moji slabost nebo detinskost nebo jiny "defekt" v me psychice. Cele to probehlo hodne hadave a trvalo dlouho, nez prisla s tim, ze chce konec; bohuzel, do toho zapojila i sve pratele, ktere si pojistila, ze budou na jeji strane v pripadnem argumentovani proti me osobe, aniz by meli objektivni nazor. Urcite jsme oba udelali spoustu chyb, ale ja si nejsem vedom situace, kvuli ktere by mel nastat rozchod. Duvod jsem se nikdy nedozvedel, nechtela mi to rict. Myslim si, ze ji to asi prestalo bavit, ale to uz dnes neni hlavni problem. Nasledne situace po rozchodu, byli ovlineny neprijemnym faktem, ze jsme byli sousede. Z prvu to nebyl zadny med zit v takovem prostredi s vedomim, ze tam nekde je, co dela.... a dale rozvijet myslenky timto smerem. De facto se od te doby nevidame, snazil jsem se zaridit tak, abych ji nemusel potkavat a tim padem se vyhnout pripadnemu rozhovoru. Myslel jsem si, ze bude v mych silach byt jen "kamarad", ale jak se pozdeji ukazalo, nebyl jsem schopen s ni na teto urovni komunikovat. Nemluvime spolu, ikdyz za tu celou dobu jsme spolu parkrat promluvili nebo se aspon pozdravili. Velice spatne jsem se soustredil v te dobe na skolu a byl jsem stale "na jehlach" - dost tezko se mi to popisuje; nevydrzel jsem se zdrzet na jednom miste delsi dobu, nebyl jsem schopen precist napr. knizku, divat se na film, soustredit se na jakoukoli cinnost. Snazil jsem se travit cas co nejvice mimo domov, abych nebyl stale v ohnisku. Ikdyz jsem si tak trochu zvykl na ''sousedstvi'', tak ale stejne nejsem schopen delat nejake aktivity do dnes(ta knizka, film...). Na druhou stranu jsem se snazil maximalne koncentrovat na konicky, na veci, co me bavi a bavili i pred timto vztahem. Hodne jsem se fixoval na nabidku [tato otázka byla zkrácena]
Honza
archiv
Vážená paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala (asi jako každý, kdo tu píše) ani nevím jak začít. Mám 4 letou dcerušku. V současné době jsem matka samoživitelka asi už dva roky. S otcem dcery žijeme ve stejném městě. Ten si asi před rokem našel přítelkyni, kterou si bere a chce s ní založit novou rodinu. Lhala bych kdybych řekla že je mi to jedno. Není. Ale strašně mě mrzí jeho postoj k dceři. Dcera ho neskutečně zbožňuje. V období, kdy jsme ještě oba byly už od sebe ale oba nezadaní bral si dcerku i 4 x týdně byl s ní v neustálem kontaktu. A v současné době je to úplně jinak co nejméně a sporadicky. Je v současné době jako voják v Kosovu a byl zde na dovolené na deset dní dcerku si vzal pouze na jednu noc. Vím že z toho možná ještě ve svých čtyřech letech nemá rozum ale mrzí mě, že se ji tak nevěnuje. Když nad tím uvažuju mám strach že až z toho bude mít rozum tak ji to moc ublíží nevím jak mám dál jednat. Veškeré pokusy o domluvu s bývalým selhaly je v područí své partnerky, která si před celou rodinou hraje, že moje dítě neskutečně miluje a v době kdy spolu začínali mi dcerku shodila ze schodu a nebo za zady rodiny tvrdí, že se z našeho města odstěhují jen aby odtáhla otce od dcery. Už jsem i přemyšlela o tom že bych mu dceru nedával ale mám zase strach že mi to jednou vyčte že to bylo z mojí iniciatívy. Nevím ale mám obavy, že když to nechám tak a bývalý se časem na ni úpůně vykašle bude jí to bolet více /a tím i mě/ než kdyby se spolu nestýkaly. S dcerkou jsem již u psychologa byla a dospěli k tomu že doznívá období vzdoru a je ztíženo nejistotou ve vztahu k tatínkovy. Je mi ji strašně líto, když pláče že by chtěla tatínka a vy víte, že je jen pár set metru od ní a nechce jít za ní. Děkuji za jakoukoliv radu.
Zdenka V.
archiv
Nemyslim osobni zkusenosti...(s temi mezinarodnimi manzelstvimi)...:)
Majka
archiv
Mila pani Jitko, rada si procitam vasi poradnu, a obdivuji vasi trpelivost a vyrovnanost. Sama ziju v dost komplikovanem manzelstvi. Chtela jsem se vas zeptat, jesti neznate v Praze nekoho, kdo by delal manzelskeho poradce a byl se schopny domluvit anglicky nebo italsky? (pokud manzel uzna za vhodne se z nekym takovym bavit. On prece zadny problem nema...) Zkousela jsem hledat na internetu, ale zatim jsem nic nenasla. Nemate nejake zkusenosti se smisenymi manzelstvimi? Dekuji za odpoved a preji hezky den.
Majka
archiv
Dobry Den Pani Doktorko! Rada bych se Vas zeptala:Ziji v zahranici s pritelem cizincem 2,5roku.Nas vztahje celkem v poradku az na jedno, pritel je neuveritelne nezodpovedny co se tyka penez.nedavno jsem byli na vylete a on malem propasl letadlo ja uz cekala na letisti a v hlave se mi promitaly hororove scenare co se mu asi vsechno mohlo stat.A v tom vzteku jsem mu rekla ze od neho odejdu.Doma jsme si pak o vsem promluvili a on mi rekl ze si me chtel tento rok vzit.Myslela jsem ze to jen zkousi,ale rekl ze o tom mluvil se svoji matkou.No a ta je pochopitene nadsena ,protoze se jako normalni ceska staram o domacnost varim atd.coz tady u zen neni zvykem.Pritel ma z predchoziho vztahu 12ti letou dceru ktera je u nas 2krat mesicne.Na jednu stranu citim ocekavani ze strany pritelova rodicu.Pritel ma bratra ktery ma starsi partnerku a ziji ve svobodnem vztahu a rodinu ani snatek neplanuji. Vysvetlovala jsem mu co mi vadi on mi da ve vsem zapravdu.Jsem realista a chapu ,ze se budu muset spolehnout sama na sebe ma rodina je 500km.Ale nechci vstupovat do neceho co nema smysl nebo byt zavisla na rodicich.Dekuji
Petra
archiv
Dobry den paní doktroko,mám problém,který se týká vztahu k mému manželovi ( jsme v rozvodovém řízení).Manžel s námi již 2 roky nebydlí, rok měl přítelkyni. Ted je sám, ale stále se stýkáme. Mám na mysli sex. Po celé ty dva roky spolu máme poměr. Nejsem schopná mu říct, že už spolu nebudeme nic mít. Mohla byste mi poradit jak mu odolat . Děkuji mockrát za Vaši odpoved.
martina
archiv
Dobrý den paní doktorko,chtěla bych se poradit.Manžel poslední dobou furt nekakm chodi a dokonce mam pochybnosti ze nekoho ma ze ma jinou zenskou.mam pocit ze mi porad neco taji a moc mu neverim.ale miluju ho a nedokazu si predstavit zivot bez nej,ja jsem mu to i rikala ze zarlim a ze mu neverim a on mi porad tvrdi ze me miluje a ze nikoho nema.ale ja uz nevim co delat aby to vsechno bylo jako driv...
kateřina
archiv
Dobrý den, jsem v současné době na mateřské dovolené. Mé dítě je krásné, mám ho moc ráda, ale doma mě to nebaví. Velmi se nudím, vše je tak jednotvárné. Partner mi nabídl, že zůstane doma a já půjdu do práce, ale to nelze - problémy se zaměstnavatelem. Mám na celý svět teď velmi negativní pohled, nic mi nebaví. Mám také obavy, aby moje deprese negativně neovlivnily i vztah s partnerem, který se mi snaží pomoci jak jen to lze. Děkuji za každou radu.
Zuzana
archiv
chlap se omlouva nicmene prosi o radu. zname se tri roky dva spolu zijeme najednou nevera a ze partnerka je ke me moc pripoutana chce bydlet pul tydne u me pul u rodicu zjistila najednou ze jeste neni zrala na to aby se mnou bydlela atd. Asi prochazi nejakou zmenou ja ji vychazim vstric jak to pujde ale nechci se stat jejim kamaradem a tohle odcizovani mam pocit jako by to byl zacatek konce. je mozny to nejak zvratit co muzu delat abych vztah zachranil je ji 22
petr
archiv
Paní doktorko, prosím o radu před dvěma lety jsem s manželem řešili krizi, měl milenku se kterou udržoval vztah, o kterém jsem nevěděla, něco jsem tušila, ale když jsem se ho na to ptala, tvrdil, že nikoho nemá. Před těmi 2 lety se přiznal, že s ní čeká dítě a ona nechce ho dát pryč co má dělat, a přiznal se mi, že s ní udržoval vztah nebo on tvrdil, že to žádný vztah nebyl, že ji nikdy nemiloval, že to prostě bylo jenom chyba, které hrozně lituje miluje prý jenom mne a chce být jenom se mnou, nakonec ta jeho milenka prý dala to dítě pryč, nebo jestli se na něj vymyslela lež, aby se rozvedl, nevím, ale od té doby můj vztah k němu už není založen na důvěže jako dříve, naše manželství fungovala normálně po všech stránkách i před tím, nedovedu pochopit, jak to mohl udělat? Nevím, jak mám znovu najít ztracenou důvěru, tvrdí mi, že s ní už pd té doby nic neměl, že je mu úplně lhostejná, ale ta důvěra, je pryč, nevím, co mám dělat, nechci, aby děti vyrůstaly bez táty a ani nemám kam jít, protože máme dům, který je samozřejmě společný, a stále ho miluji, i když mi tak hrozně ublížil, co mám dělat, abych za každým jeho zpožděním z práce neviděla, že je s ní?
mirka
archiv
Vážená paní doktorko, před časem jsem psala o své krizi s přítelem. Doufala jsem, že je všechno vyřešené, ale vyřešilo se to jen tak, že se s ní ( s tou přítelkyní) přestal stýkat a psát. Teď jsem se domnívala, že už je všechno o.k., protože se začal strašně snažit a vypadalo to mezi námi zase všechno dobře. Jenže tento víkend zase jsem zjistila, že přítel pokračuje ve svém konání, jako dříve. Sice nepíše sms-ky jí, ale nějaké jiné, své dávné spolužačce. A to už zase na úrovni: co děláš příští týden kočičko atd. Byli jsme pořád spolu, je pravda, že nikam moc nejezdil, ale už zase něco plánuje, organizuje a potají, abych o tom nevěděla. Přišla jsem na to náhodou, zase v noci když přišel z hospody schovával si telefon a chodil psát někam něco potají. Byl hrozně opilý a tím se v podstatě i omlouval, že byl opilý. Ale tak je to vždycky, když je do hospody, opije se a pak píše nějaké zprávy nějakým slečnám. Spolužačkám, známým atd. Prostě je balí. Vůbec tomu nerozumím, už nevím, co dál, jezdili jsme kvůli tomu do poradny, kvůli té krizi, která mě totálně položila. Protože začal za tou slečnou jezdit a intenzivně to prožíval. Myslela jsem, že máme dobrý vztah, že bude všechno dobré, protože mě má rád – dával mi to najevo. Nevím, proč to dělá, změnila jsem se, nehádáme se, ani jsem mu nic nevyčítala. Jen jsem dle vašeho doporučení mu řekla, že to nehodlám už dále akceptovat. Cítím se být taková silnější, přesto vím, že ho mám ráda, že bez něj nechci být, ale také nechci, aby dělal tohle. Mám pocit, že v tom bude pokračovat, že zase počká, až se vody uklidní, a pak to bude dál.... On pořád že jde jen o sms-ky, že to nic neznamená, ale to už jsme tu jednou měli, a málem jsme se rozešli, nehledě na to, jak moc mě to zničilo. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale mám pocit že mluvím do dubu. Přece jen ale myslím, že mě má rád, ale nechápu to.
KONVALINKA
archiv
Dobrý den, paní doktorko.Chtěla bych vás poprosit o váš názor.Bude mi 24 a příteli je 30.Jsme spolu už rok,je to vztah na dálku,ale zatím to funguje-vídáme se zhruba co 14 dní.Přítel mi už několikrát naznačil a dokonce i řekl,že by si přál sex ve třech,který ještě nezažil.Přiznám se,že nejsem až tak konzervativní a docela mě ta představa láká a líbí se mi.Navrhoval "přibrat"svého kamaráda nebo jinou dívku.Ale já mám strach z toho,že v případě jeho kamaráda by mi pak už třeba nevěřil a co se týká další dívky,tak mám samozřejmě obavu z toho,že by se mu líbila víc nebo by se s ní chtěl scházet i beze mě.Proto jsem ho pokaždé odmítla s tím, že ho mám ráda a nechci to.Nevím,co mu mám příště říct..Na jednu stranu mě to láká,ale chtěla bych, aby věděl,že miluju jeho a on je ten,se kterým bych chtěla zůstat celý život.Nechci,aby si myslel,že bych ho pak podvedla.Věřím mu a on mě také. Musím ještě dodat,že pžítel měl daleko více vztahů než já a možná proto chce zažít něco jiného,to,co ho láká.Děkuju vám za odpověď,hezký den.
Tereza
archiv
Dobry den, pritel uz mne nepritahuje tak jako kdysi, stale se hadame, nebot nema praci a nas sexualni zivot je take takrka na nule. Jemu zase vadi, ze chodim stale casteji na diskoteky, kde se bavim se starsimi muzi, kteri maji penize, pripadne i s osatnimi - vzdyt ja si chci jen uzivat.. On je spise typ, co vysedava po hospodach a vse resi tak, ze rekne, ze na to je dost casu. Asi to se mnou nemysli vazne, nebo ja nevim. dekuji za odpoved Irena
Irena
archiv
Dobrý den, včera se se mnou rozešel přítel po tří letém vztahu, řekl mi že mě má rád ale že už mě nemiluje... Trávila jsem s ním nebo s našimi přáteli veškerý svůj volný čas, a po rozchodu jsem teď úplně, ale úplně sama... Protože kde jsou přátelé, tam je i on, a já se na něj prostě nemůžu dívat... I oni jsou z toho takoví na rozpacích, seznámila jsem se snimi právě přes přítele, takže teď už mezi ně jakoby nepatřím... Nemám vůbec chuť žít, ztratila jsem všechny co jsem milovala... Byla jsem hrozně šťastná, náš vztah se dostal do takové klidné fáze... Mně to vyhovovalo, jemu ne... Nevím co dělat. Neumím být sama, bez vztahu, potřebuju někoho, o koho se můžu opřít a věřit mu. Ale mám strach se teď hned vrhat do nového vztahu...Ale jinak takhle sama se asi utrápím... Nejím, nespím, učit se nemohu... Je mi pořád smutno... Děkuji za odpověď, Tereza, 20 let
Tereza
archiv
Vazena pani doktorko, moc si vazim vasich rad a odpovedi, ktere si celkem casto procitam, a i kdyz se mne primo netykaji, myslim, ze me podvedome uci jak resit situace, ktere mohou v pratnerskych vztazich nastat. Pisu Vam ohledne asi velmi malicherneho problemu, ktery me ale trapi. Mam uzasneho pritele se kterym jsme spolu pres 5 let a hezcich pet let jsem nikdy nezazila. Od zacatku spolu bydlime a jsme si jeden druhemu oporou. Ale... Vsude se pise, jak muzi chteji sex a zeny je odmitaji, ale u nas je to naopak. Po asi 2 letech naseho naprosto fungujiciho sexualniho zivota nastal utlum. Mluvili jsme o tom, shodli se, ze je to normalni, a ze ani jeden nejsme typ, ktery by to potreboval kazdy den. Dalsi tri roky to bylo bez problemu, pravidelne asi jednou za tyden a opravdu nam to obema stacilo. Jenze ted mame poprve dlouhou pauzu (temer 2 mesice) a zda se, ze to memu priteli nevadi. Chovame se k sobe uplne stejne jako predtim, pritel me uzasne podporuje, neusneme jinak, nez ze jsme k sobe natuleni, takze jsme si opravdu blizko, ale ne uplne. Mne to ale velmi chybi a citim se nepritazliva. Je pravda, ze jsem mela tezke zkousky a byla jsem nemocna, ale kdyz o tom s pritelem mluvime, porad jen rikame, tak zitra, jsme ted unaveni, atd... Omlouvam se, ze Vas obtezuji s takovym malichernym problemem, zvlast ted, kdyz si to ctu, mne to prijde jako ta nejvetsi blbost na svete. Ale asi bych to potrebovala slyset od nekoho jineho, protoze ja se o tom porad sama presvedcuji, ale stejne mne to trapi. Moje otazka tedy je: Je to normalni, ze ve vztahu muze dojit k takove odmlce v sexu? Mame pockat, jak se to vyvine, anebo radsi zajit do nejake poradny? To posledni, co bych chtela, je o pritele prijit, znamename pro sebe opravdu moc. Dekuji moc za odpoved, Anna
Anna
archiv
Vážená paní doktorko,asi nebude stačit kapacita znaků na popis situace,tak,aby byla jasná,ale pokusím se být výstižná a stručná. Po 18 letém manželství jsem před téměř čtyřmi roky zjistila,že manžel má vdanou přítelkyni.Nebyl přístupný žádné domluvě, dohodě, pokusu o návrat do předchozích kolejí.Manželství do té doby bylo vcelku normální,s občasnými problémy v sexu a financích.Z mé strany dost podpořené tolerancí,protože denní návštěvy hospody přes moje apely nikdy neustaly.Máme 2 děti,19 a 20 let.Pořád,zřejmě bláhově, čekám, že manžel zareaguje na "hozené rukavice"a vyjde od něho impulz, že co bylo smažeme a pokusíme se pokračovat.Situace se spíš zhoršuje,nyní už pracuje mimo domov, dojíždí domů jednou za dva týdny na víkend,komunikuje i telefonem pouze s dětmi,se mnou jen v nezbytném případě.Rozvést se nechce,nemá prý kam jít,prostředky na pořízení bytu nemá.Vyhovuje mu současný stav a nabádá mě, abych si taky někoho našla.Velmi těžko ho zapojím do rozhovoru o našem vztahu,vyhýbá se vyslovení vlastní představy budoucnosti.Prakticky spolu již nežijeme,jen bydlíme.Děti jsou o situaci poměrně podrobně informovány a radí mi rozvod,přestože mají s otcem pěkný vztah.Navíc moji rodiče jsou "ze staré školy",můj případný odchod z domova(považuji se za samostatnější a schopnější k tomu začít jinde sama)by nesli velmi těžce-dům postavil můj otec a rodiče s námi sousedí.K rozvodu jsem se zatím neodhodlala kvůli dětem a rodičům. Děti jsou nyní dospělé, dokončily střední školy.Celou dobu manželovy nevěry jsem byla bez partnera,teď jsem však poznala rozvedeného muže,se kterým nás spojují podobné životní zkušenosti, zájmy, představa o životě.Pomalu ale jistě se mezi námi rozvíjí důvěrný vztah.Nechci ovšem mít poměr jako vdaná žena.Na co se vlastně ptám - Mám sebrat odvahu a podat žádost o rozvod, který ublíží mým rodičům a zkomplikuje život mým dětem? Nebo mám poslechnout manžela a přistoupit na jeho hru - mimomanželský vztah?Zajímá mě Váš názor jako pohled zkušeného odborníka.
MarieP
archiv
Dobrý den paní doktorko, je to asi osm měsíců co jsem se rozešla (22) s přítelem (27), chodili jsme spolu cca 3,5 roku. Důvod proč jsem se s ním rozešla byl asi ten, že jsme spolu začali bydlet - plánovat naši společnou budoucnost a já se asi nějak zalekla - nevím, za příčinu jsem to dávala ochabnutím citů z mé strany - z partnerovy strany byl cit velmi silný a upřímný, po těžkém rozchodu (bývalý přítel nikdy nepochopil důvod rozchodu-a já ho asi ani teď neznám) se odstěhoval z mého bytu a začali jsme se vídat jen v těch případech kdy si předáváme poštu nebo tak. Po rozchodu jsem měla pýár krátkých známostí, teď se objevil člověk, (první) kterého bych mohla i chtěla milovat, ale uv tu chvíli, jako bych si naschvál vzpomněla na bývalého přítele a moje citi jakoby k němu znovu ožlily - i přes to že ho vídám jen náhodně. Dost hodně se mnou zamávala situace, když jsem se dozvěděla že se znovu zamiloval, žárlím a i mi to popravdě nějak zabolelo, nyní na něj myslím, ikdyž navazuji nový vztah, nevím jak dál, nevím jestli miluji stále bývalého přítele ...? prosím poraďte mi i. Děkuji moc za rada, Nikolka
Nikolka
archiv
Ahoj "kristynko2" nemas na sebe nejaky kontakt? Prijde me,zes mi svym problemem z oka vypadla... Mohly bysme o tom pokecat... jsem na tom ale uplne do pismene stejne :-( Jestli mas zajem,napis akis24@seznam.cz Budu moc rada :-)
akis
archiv
Dobrý den, Chtěla bych se jen zeptat, jestli je normální, když partner sleduje porno filmy, pokaždé když je sám doma, třeba i malou chviličku a každý den? Chápu, že to muži dělají, ale jak si to v hlavě přebrat? a jak zůstat i přesto sebevědomá? myslíte, že mu u své partnerky něco schází?
k.l.
archiv
Dobry den, jsem se svym soucasnym partnerem 3 mesice a zrovna jsem zjistila, ze budeme mit miminko. Jsme zamilovani, on je o 7 let starsi {30 let} a pomerne zodpovedny, takze me netrapi ani existencni starosti. Co mi vsak trochu pridelava vrasky je rychly prubeh naseho vztahu - oba jsme byli dlouho sami {zijeme v zahranici, neni tady tolik moznosti k seznameni} a do vseho jsme se vrhli strasne po hlave. On byl po rozchodu s dlouholetou pritelkyni, ze ktereho se dosud uplne nevzpamatoval {porad na ni mysli, ac to vsemozne zapira}. Nikdy jsem nebyla tak zamilovana, nemohla jsem jist ani spat, byli jsme spolu kazdou volnou minutu, ale po dvou mesicich 100% prizpusobovani {jsem lev a on je byk, pokud verite na horoskopy, takze "podpantoflactvi" nemam v povaze} jsem se zacala trochu prosazovat a dost jsme se hadali. On ma, stejne jako hodne muzu, tendenci v pripade ze je zahnan do uzkych urazet a rikat veci, ktere me dokazi urazit ci ranit. A do toho prislo to necekane tehotenstvi {uzivala jsem hormonalni antikoncepci, ale priroda to tak zrejme chtela}. Po pocatecnim soku jsme se oba zacali na miminko tesit a jsme stastni, ale ja se obavam, aby mu to nadseni vydrzelo.. ted se o mne boji, je strasne hodny a starostlivy, ale vim ze dokaze byt jiny a mam ze vseho strach. Znovu ted ustupuji, i kdyz mi to tolik nevadi, myslim ze tehotenstvi me zklidnilo nebo mam mozna podvedomi strach z toho, ze zustanu sama. Ale vim, ze on je velice silna osobnost a nerad uznava porazku nebo cizi pravdu {fakt je, ze mi to na nem imponuje, vzdy jsem byvala ve vztahu sefem ja a ted mam poprve model muz - hlava rodiny}, ale ja jsem takova taky. Jak se mam chovat aby vsechno fungovalo? Strasne moc si preji, aby nam to vyslo a vim, ze ho nezmenim a ani se o to nechci snazit, takze nezbyva nez prizpusobit svuj pristup. Dekuji vam moc za radu a preji krasny den.
Jana
archiv
paní doktorko, jsem taká rozčarovná...Vdávala jsem se ve 22, nyní je mi 29 a mám 2 děti, 7 a 3,5 roku. Je to velice náročné období jak pro mě tak pro mého manžela, jelikož jsem začala chodit před rokem do práce a oba se máme co ohánět, abychom zvládli jak výchovu, tak zaopatření domu, kde žijeme. Problém je v tom, že je mi neustále vytýkán ze strany mého manžela nezájem o sex. V průměru se milujeme tak 4x týdně a ještě se ho snažím uspokojit i jinak, ale ono mu to nestačí!! V poslední době se ještě přidaly problémy s bydlením (babička nás vyhazuje a manžel, aniž by jí dělal cílené naschvály, to velice špatně nese), s mojí rodinou, která o mně nejeví žádný zájem a do toho práce a děti a všechno doma udělat...Začala jsem být i častěji nemocná, záda mě bolí pořád a začínám se probouzet s pláčem, což není dobré ani pro mě ani pro děti. A ještě k tomu on, který není schopen udržet své potřeby na uzdě! Jsem rozčarovaná z toho, jakým způsobem se on staví k tomu, že jsem unavená z práce, že se chci někdy jen tak natáhnout a nechat se od něj pohladit a NIC VÍC!!Protože to, že usnu ve 21.00 u televize a on pak se mnou 2 dny nemluví, to mi přijde jako PODRAZ z jeho strany. Když jsem doma ( mám 12-ti hod. směny a on má pravidelně od 6-14.OO), přijde z práce a občas i usne. Jsem hodně tolerantní, než abych ho nutila být se mnou večer doma, je na rybách, v hospodě, říkám si, nebudu tě nutit. Ale to co já dávám jemu, očekávám já i od něj a nějak se mi to nedostává.Proč? Já mám srdce na dlani, miluju ho, život bych za něj položila a věřím tomu, že i on mě má rád. Ale bojím se, že tímto stylem to dál nepůjde, bojím se, že se jednou poohlídne jinde.Jsem dost pěkná ženská, je to tím? Má pocit, že musí něco dokázat? Ale já mu svou lásku na jevo dávám,v poslední době dochází k milování pouze v případě,kdy JÁ přijdu za NÍMA jeho odpověď - já už za tebou nepřijdu,prý jsem ho od začátku odmítala,ale já nikdy neřekla NE,to říká teď on mně naschvál.Prý abych věděla jaké to je. Staví si zeď?
nikol
archiv
Dobry den pani doktorko, moc vas prosim o vas nazor a radu. Jiz pres rok chodim na psychoterapie, ktere mi v mych problemech hodne pomahaji a pozoruji u sebe velke zmeny. Problem je, ze jiz nekolik mesicu jsem do pana doktora zamilovana! Nechci na nasem vztahu nic menit, jsem rada, ze je muj psycholog, ale ma laska k nemu je cim dal vetsi. Nevim, jestli mu to mam rict, asi by v takovem pripade terapii ukoncil ze? Co byste delala vy, kdyby se do vas klient zamiloval? Znate nejaky podobny pripad a jak dopadl? Dekuji moc za odpoved.
Simona Kali.
archiv
Dobrý den.Jsem rozvedená(29) s dítětem předškolního věku. Setkala jsem se několikrát s mužem (33), který mě velice zaujal zejména svým postojem, chováním. Je to typ člověka, po kt. toužím. On již měl několik vztahů. většinou skončily z jeho strany. Vím,že hodně holek má o něho zájem, ale on se "nechytá". Jenže on je zřejmě typ dobyvatele. Můžete mi poradit, jak si k takovému typu muže najít cestu? A zda má cenu "usilovat" o svobodného muže, když jsem rozved. s dítětem?Děkuji za odpověď.
Andrea
archiv
Dobrý den. Nejedná se ani tak o partnerský jako spíš o bezpartnerský problém.Před rokem jsem měl "aféru" s kolegyní s práce, která měla přítele. Toho opustila, pak si to rozmyslela a opět se k němu vrátila a nechala mě. Já se na ni však citově velmi upnul. Jsem s ní však stále v denním kontaktu - pracovním, i když bez komunikace. Problém je jen v tom, že na mne přicházejí chutě ji zaškrtit a nevím co ještě a chvíle úplné lhostejnosti, i přesto, že je již rok po příhodě a z její strany nepřichází vlastně žádné podněty. Zpočátku jsem byl úplně na dně. Časem se to uklidnilo. Chtěl bych se jen zeptat, zda je možné odeznění nějak pomoci, či se to zkrátka vyřeší samo. Říká se uhasit oheň ohněm, ale mně jen tak nějaký oheň není sympatický... Možná je to jen "touha po sexu"... Omlouvám se, že posílám takovou triviální milostnou otázku. Děkuji moc.
Petr
archiv
Dobrý den, mám takový problém - se svým přítelem jsem přes 3 roky, mně je 20 a jemu 22 let. Bohužel nežijeme ve společné domádtnodti, oba jsme u svých rodičů a tak u sebe různě přespáváme. Minulý týden jsme měli takovou krizi, která je snad už vyřešená... Ale moje trápení je jiné - hrozně mi vadí, když jsem jeden jediný den bez něj, strašně se mi stýská, a pořád mu volám a píšu a jeho to až občas obtěžuje. Vím že to přeháním, ale já si občas prostě nemůžu pomoct. Dá se říct že trpím neustálým strachem, že bych ho mohla ztratit... Jsem na něm strašně závislá. Až to není zdravé. Myslíte že by mi pomohl nějaký psycholog? Všeobecně si moc nevěřím a těmi svými výstupy, co občas předvádím, ho od sebe jen odháním - např. neustále vyžaduji, aby mě ujišťoval, že mě miluje... Myslím že jsem extrémně žárlivá, četla jsem o tom nějaký článek a ty příznaky na mě přesně sedí... Existuje způsob, jak se toho zbavit?
Eva N.
archiv
nezlobte se,musím ještě zmínit...zažili jsme s přítelem spostu krásných dovolených,já pracovala v zahraničí(2 měsíce jsme se neviděli,psali si krásné dopisy,volali si,smskovali si)a on pak přiletí,14 dní spolu cestujeme po nádherné zemi a pomilujeme se spolu pouze 2krát..a to poprvé skoro z povinnosti-teda z mé strany..pak spolu trávíme týden na nádherném ostrově u moře a hotelový pokoj a jeho hezkou postýlku, o pláži ani nemluvím,jsme nevyzkoušeli ani jednou...to je přece smutné...asi by o mě před kamarádama řekl(vím nebo věřím,že to nedělá)ale řekl by-je frigidní-nemá to ráda...ale lidi z mého okolí mi naopák neustále tvrdí,že mám pohled dračice,že jsem ďábel a myslí si,že jsem sexuálně úchylná...což asi jsem..ikdyž,kdo není...které ženě se nelíbí představa milování se s ženou?já mám ráda dotyky ženy,ale muž by mi chyběl-to vím jistě..chybí mi pouhé bavení se o sexu,o sexuálních hrátkách a praktikách...vždyť jen to mě dokáže rozpálit..bohužel ne z úst mého partnera...tak se ještě jednou omlouvám,že zabírám místo jiným,závažnějším dotazům...a předem děkuji za Váš čas
klára-ještě jednou...
archiv
a ještě na závěr...děkuji Vám paní doktorko za Váš čas...jsem zoufalá a nevím,co čekám...vím,že rozhodnout se musím sama..možná věřím,že mi pár vašich vět pomůže..předem děkuji,mějte se krásně...jdu bojovat...
Klára-poslední část
archiv
jsem tak mimo,paní doktorko,že jsem si ani nevšimla,že jsem překročila limit písmen...už nevím,jak jsem přesně pokračovala ve psaní...nemám ani sílu psát to podruhé...současná má situace je taková,že nejsem schopna normálně fungovat...je to už víc,než 6 měsíců,potkala jsem kluka,také staršího,tentokrát o pět let..měla jsem pocit,že jsem šťastná,spokojená,nic mi nechybí a najednou -osud-seznámím se s milým sympatickým,pohledným,vyšším klukem(můj přítel je stejně vysoký jako já)a můj život nabere úplně jiný směr...začalo to nevinně,psaní mejlíků,zvaní se na čaj...chození po městě,na místa,kde bych jej mohla potkat...a skončilo to u nádherného,živočišného,úžasného milování...tak jsem si přála,ať to s ním není ono,tak jsem si přáůa,ať se zachová jako trdlo,ať se mi zprotivý..a je to přesně opačně...nemůžu dál,nemůžu hrát hru,že jsem spokojená a těšit se přitom na každý den,kdy se uvidím s člověkěm,kterého sice znám krátce,ale mám pocit,že je kus mě,že mi má blíž,že zná mou minulost,nemusím před ním nic tajit...nemusela bych se hlídat a mohla bych začít,čistý vztah..je toho tolik,co bych Vám chtěl říct,mé psaní vyzní asi dost zmateně..já totiž teď zmatená jsem,rozhodí mě každá maličkost,hubnu,nesměju se,pláču..nemám chuť do života..mám pocit,že nikdy nemůžu najít tolik síly..ukončit můj vztah s tak fajn hodným mužem,jako je můj přítel,vzdát se všeho zajištěného a začít od znova,ale vím,že ani budoucnost v současném vztahu si představit neumím..dá se to nějak zvládnout,zvládli to jiní,ale zvládnu to já..nejraděj teď spím-nepřemýšlím...mám pocit,že pomalu blázním...žiju dva životy...nevěru jsem vždy odsuzovala,ale teď už tomu strašně rozumím...a lidi neodsuzuji,neschvaluji ji,ale neodsuzuji...jenže asi se nedá žít napořád ve lži.je mi to tak strašně líto.ublížím spoustě lidí.a třeba si zkazím život.a třeba taky ne.vždyť je to o chemii a o vůni a o vášni..přítel mě asi miluje tolik,že mi toleruje i nechuť k sexu..ale já dotyky miluj,chybé mi,dávám si je sama.hledám je jinde
klára-pokračování
archiv
Dobrý den paní Douchová,ani nevíte,jak jsem ráda,že jsem zrovna dnes narazila na Váš článek na idnes a našla si tak podle vašeho odkazu i tuhle možnost poradit se s Vámi...prožívám teď nejstrašnější období mého života,vím a uvědomuji si,že jsou na světě daleko horší,strašnější,bolestivější a smutnější věci,ale pro mě je teď to mé trápení opravdu to nejbolestnější,co jsem si kdy mohla zažít.Je mi 25 let a už 6 let jsem se svým přítelem.Potkala jsem ho v mých 18,kdy on byl o 8 let starší a mě to velice imponovalo..šla jsem rychle mimo domov,opustila rodiče a kamarádky,opustila své dětství nebo spíše přeskočila tak zásadní období dospívání a začala se pohybovat v okruhu lidí o 8 a více let starších...vztah byl nádherný,je hezký i teď,rozumíme si,zažijem spolu spoustu zábavy,ale moc se nám do života motá partička přítelových kamarádů(teď už i mých,ale oni pro mě nikdy nebudou ti,kterým bych se mohla svěřit...nebudou to ti pravý kamarádi...už po dvou letech jsem začala pociťovat,že mi chybí něco v sexu,myslela jsem,že já nejsem normální,že je něco špatně ve mě,ženy přece mají problémy s uspokojením...sexu jsem se začala vyhýbat,takže už v mých dvaceti letech jsem se s partnerem milovala klidně i jednou za 3 měsíce..pak jsem poznala sex s jiným mužem..poznala jsem,že to může být krásný,živošišný...ale pořád jsem věřila,že to přijde i s ním a že když ná m vše tak klape,není třeba ze vztahu odcházet...jenže po 3 letech přišel další stereotyp a já tentokrát ulítla tak,že už jsem to před přítelem nemohla tajit..šli jsme na 3 měsíce od sebe..jenže poznali jsme,že jsme na sobě tak moc závislí,že jsme se raděj vrátili k sobě a zaačali žít tak,jakoby se nic nestalo...v sexu jsem si zvykla na to,že to prostě bude tak,že z toho bude mít víceméně potěšení pouze on...pomiluji se s ním,protože vím, že to potřebuje,že to nakonec potřebuji i já,že mi nestačí uspokojovat se tak mladá sama...je to strašný paradox-okolí co nás zná, si myslí,jak krásný máme vztah a já jsem přitom tak nešťas [tato otázka byla zkrácena]
Klára
archiv
Dobrý den, mám dotaz. Nevím jak se mám chovat, když je manžel vzteklý. Normálně je milý a pozorný, při každé příležitosti mě políbí nebo pohladí, a snaží se. Ale když ho popadne vztek (obvykle ho vytočí nějaká z mého hlediska banalita), tak strašně nadává (dokonce sprostě), a někdy říká věci, které by neměl ani vyslovit. Například že náš vztah už je k ničemu, že ho to neuspokojuje, nebo že v našem bytě je všechno špatné apod. Mám pocit, že mu jde v tu chvíli hlavně o to, aby zkazil náladu i mně, že kope kolem sebe. Vždycky jsem z toho celá špatná, i když vím, že za půl hodiny se omluví, ale v tu chvíli se buď taky hodně rozčílím, anebo se rozbrečím a jsem z toho nešťastná. Pachuť takové hádky u mě zůstane ještě pár dní potom, kdežto on očekává, že se omluví a vše bude jako předtím. Nevím, jestli je nějaký způsob, jak tyto zbytečné hádky odvrátit anebo se nad ně snáze přenést (jsme spolu 3 roky a ještě jsem na to nepřišla...). Děkuji
Verunka B
archiv
Dobrý den, mám takový problém. Manžel je vztekloun. Většinu času je milý a pozorný, jakmile má příležitost, dá mi polibek´nebo mě pohladí, ale běda když má špatnou náladu. To je potom hrozně protivný a říká věci, které by neměl, například že o náš vztah už ic nestojí
Verunka
archiv
Přeji hezký den a mám k Vám jednu otázku. Nikdy jsem svého otce nepoznala a ani žádného jiného "náhradního otce" jsem neměla. Bydlely jsme společně s mamkou a do teď u ní bydlím, pokud nejsem u partnera. Hodně píšete, že otec je důležitý pro "dcery" právě ve výchově, která má vliv na výběr toho partnera. Ráda bych věděla jak moc velký vliv to má a co tedy spíše budu vždy upřednostňovat ve výběru partnera, jaké vlastnosti? A na co nikdy sama nepříjdu, co bych měla důležitého vědět? Děkuji moc předem za odpověď :-)
Petra
předchozí ...   6 7 8 9 10 11 12   ... další

Nepřehlédněte