Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
archiv
Pani doktorko,potreboval bych poradit.V laznich jsem se seznamil s prima kamaradkou.byla take pacientkou,bydleli jsme v stejnem hotelu a takzvane jsme jsi padli do oka.Cely pobyt jsme se smali a blbli jak male deti.Na konci pobytu jsi uvedomila,ze nas deli od sebe 500km a vztah nebo laska na dalku nema cenu.Uz jsem ji navstivil dvakrat,poprve prisla i s malou dcerou,podruhe jsme meli pro sebe cely vikend,ktery se ji libil.Prislo ale nedoruzumeni,kdy jsem ji v smsce,napsal jestli Te nerozmazluji malo?Vzala to jako vycitku a chtela mi vsechny darky vratit,ze jeji byvaly pritel ji take vse vycital a vsichni chlapi jsou stejni?Je to asi uz mesic,porad jeste trucuje,odpovida na sms,ale sama nenapise,hovory take zveda,ale vzdy konci nejakou vycitkou.Mel jsem opet jet za ni,ale rekla mi,ze se nesejdeme,chce byt s malou a nenavrhla jiny termin.Neni to i v rozdilnosti povah?ja jsem sangvinik a ona dokonaly melancholik,ktery ve vsem vidi skryty vyznam a ma negativni a neduverivy postoj.Za spatnou formulaci vety jsem se ji omluvil,ze jsem to tak nemyslel,jak to pochopila.Porad se zlobi?Co by jste mi poradila?Nemam se ozyvat,az sama napise nebo zavola?Jak zivit vztah na dalku.Kdysi jsme jsi kazdy vecer volali,hodinu a vice a meli o cem povidat.Ted to je na hledani spolecnych temat.Jak by jste to resila Vy?Dekuji za odpoved:PETR M
petrM.
archiv
milá paní doktorko, byla jsem skoro půl roku ve vztahu s ženatým mužem. jeho žena je o čtvrt století starší než já. asi měl klasickou krizi středního věku, říkal mi věci typu - ve svém životě jsem za chůze spal, než jsem tě poznal, díky tobě vidím, co je v životě důležité, budu tě milovat do konce svého života...
před pár měsíci se zjistilo, že jeho žena má nevyléčitelnou smrtelnou nemoc. on mi to oznámil a přerušil se mnou veškeré kontakty s tím, že by to vůči ní nebylo fér. já to samozřejmě chápu a oceňuju, ale co myslíte, že se v budoucnu stane s naším vztahem? myslíte, že to je pro něj definitivní konec, nebo je možné, že se ke mně bude chtít vrátit, až to bude možné ...
žofie
archiv
Dobrý den, chtěla bych Vám poděkovat za Váš názor a postřehy (psala jsem Vám v květnu - přítel cizinec, zavislý na mě a žárlivý, nemohla jsem nikam jít, aniž by mě neprovázely výslechy...). Psala jste mi, že se dřív nebo později dostanu do situace buď - a nebo (buď budu mít svůj životní prostor nebo budu žít ve vztahu se závislým partnerem, a tento vztah nemá dobré vyhlídky...) a měla jste pravdu.
Šla jsem do sebe, zamyslela se nad tím, co mě tento vztah dává a bere a jak bych chtěla žít do budoucna a zjistila, že takhle dál žít nemůžu, nejde to a "naštěstí" se to projevilo i v milostné sféře, která si myslím, že je obrázkem naší spokojenosti se vztahem...
Právě se rozcházíme, protože jsem nepřijala jeho nařízení-rozkaz, že na firemní akci mám jít tehdy a tehdy (vymezil mne nejen čas, ale i od kdy se budu moci účastnit). I když mě psychicky vydíral a prosil ať tam nechodím, že už na sobě pracuje (což je sice pravda, ale začal až teď, kdy už je pro mě pozdě...), stála jsem na svém a proto je konec.
Ted je mně sice strašně smutno a nevím, jestli to to zvládnu, ale věřím, že mě bude za pomocí mé rodiny a přátel (na které jsem díky němu neměla čas) brzy lépe. Ještě jednou děkuji za Váš nezávislý názor, který byl neuvěřitelně pravdivý.
Jediné smítko, které mě na této situaci vadí, je , že jsem musela počkat až na nějakou větší událost, kam jsem chtěla jít, abych učinila tento krok. Sama od sebe bych to asi nebyla schopna udělat...
Renča
archiv
Paní doktorko, co si myslíte o muži, který měl během 20 let manželství kolem 13 milenek? Nebyly to jednorázovky, ale vztahy na pár měsíců. S jedním takovým mám nyní poměr a cítím, že mi to vadí a cítím, že po asi 8 měsících už není z jeho strany takový zájem, takové pnutí, už cítím rutinní přístup.
Počáteční lichotky už nejsou.
Potřebuje zase změnu? Je schopen být své ženě věrný? na rodinu jinak nedá dopustit a o ženě mluví jen v dobrém. Je to typický proutník?
Mína
archiv
Děkuji paní doktorko za odpověď která mi znova vykouzlila úsměv na tváři. Jde vidět, že se opravdu ve vztazích vyznáte.
Broňa
archiv
Dobrý den.Ráda si čtu ve vaší poradně.Zajímalo by mě jaký máte názor na tuto skutečnost.Mám přítele, je to muzikant, dlouhý čas strávil v cizině, v několika zemích na různých kontinentech.Tvrdí,že pokud má muž ženu rád, nezáleží jak ta žena vypadá.Ale při každé příležitosti zdůrazňuje, jak ta a nebo ta žena je, byla pěkná.Nejsem žádná škaredka, ale do atraktivní krásky mám daleko.Můj přítel dokonce prohlásil,před známou,že nejsem hezká,ale moc fajn.To jsem z toho jelen.A vy pani doktorko?
Paulina
archiv
Vážená paní doktorko, asi je už pozdě, moje manželství je definitivně zničené ale přesto... Manžel se ani po 21 letech manželství nedokázal oprostit od svého velmi blízkého vztahu k matce. Kromě toho je nesamostatný, vše v rodině musím zajišťovat já. O děti se také nedokáže postarat - chová se jako třetí dítě do rodiny. Je mezi námi velký rozdíl ve vzdělání, já jsem VŠ a on vyučený, ale práci, pro kterou se vyučil, nedělá - je špinavá. Nyní ztratil zaměstnání (asi před rokem) ale ač byly nabídky nového zaměstnání, nebylo to pro něj "to pravé". Někde by bylo moc práce a pro něj málo peněz, jinde nevyhovovala pracovní doba atd. Já sama jsem zaměstnána u zahraniční firmy, pracuju běžně i 12 hodin denně a manžel nedokáže převzít domácí povinnosti za mne.
Nejhorší ale je to, že já jej už nepovažuju za svého manžela, životního partnera, který by mi byl oporou. Pro mne je to člověk, který prostě žije s námi v bytě a o kterého se musím postarat. Já nikoho, komu bych se mohla svěřit nemám. V minulosti jsem prošli pár manželských poraden, ale manžel tam vystupoval jako že neví o čem je řeč - on přece je vzorný a já si vymýšlím. Před 5 lety jsme spolu přestali jezdit na letní dovolené. V zimě si jezdíme sice společně i s dětmi zalyžovat, tam si ale každý dělá svůj individuální plán.
Sex máme tak 1x týdně až 1x za dva týdny - ale jaksi jen z povinnosti.
Irena B.
archiv
milá barko jestli to bylo už na začátku 1x za měsíctak si najděte pořádného chlapa!!! Jinak Vám všem přeji hodně úspěchů ve Vašich vztazích ;)
bigus dickus
archiv
Pro paní Ladu - beplatnou psychol. pomoc byste měla najít v rodinné poradně- jejich seznam najdete na internetovývh stránkách www.amrp.cz. Držím Vám palce.
sona
archiv
Dobrý den,
jsem s přítelem něco přes 6 let (já 25 let, on 26 let , žijeme ovšem stále odděleně, u rodičů. Nevím jak ve vztahu dál pokračovat, neboť nabývám stále větší přesvědčení, že to nikam nevede. Jde také o trávení volného času, už si ani nepamatuji, kdy přítel navrhl nějaký plán a akce se uskutečnila. Také náš sexuální život neklape. Partner je mnohem větší než já a já se s ním mohu milovat jenom když je to mezi námi v pohodě už delší dobu a kdy jsem hodně uvolněná. Poslední měsíce nemám na sex s partnerem vůbec pomyšlení. Naším největším problémem je ale z mého hlediska komunikace. Přítele mám ráda, ale kdykoliv jen málo zvýším hlas, neboť jsem impulsivní a emotivní povahy a nemyslím to nijak zle, přítel reaguje urážlivě, a to tím, že mi nic k tomu neřekne nebo mé tvrzení popře, i přesto že si chci o tom povídat, sebere se a odejde. ještě má poznámky typu: mám pocit že za všechno zlé můžu já, všechno na mě shazuješ... poté se mi den neozývá, pak zavolá, je milý a chová se jako by se nic nedělo. jenže ve mě to pořád vězí a trvá delší dobu než se mu otevřu. většinou přijde další zádrhel. přiznávám, že jsem trochu větší kritik, ale mám pocit, že tím, že se budu hlídat a neříkat věci, které se mi nelíbí nebo mi vadí, ublížím jen sama sobě, neboť budu potlačovat sama sebe. Vím, že je zde zamotáno více problémů, ale poraďte mi prosím, kudy se dále ubírat. Děkuji
Jiřina S.
archiv
Dobry den, rada bych se dozvedela, jestli neni pro vztah problem, ze muj pritel ma se svoji byvalou pritelkyni firmu. Jak rika prislovi, po ohni zustava zhavy popel...citim se nejista.
Jitka
archiv
Vážená paní doktorko,
ráda bych tímto způsobem reagovala na trápení paní Petry (22.6.2006) s jejím mužem a jeho pitím. Její příběh je téměř shodný s tím mým. Můj příspěvek není ani tak adresován Vám, jako spíše paní Petře. Já jsem se sama trápila, pak se svěřila své kolegyni-kamarádce v práci a nakonec zašla do psychologické poradny v našem městě. Tím, že jsem své návštěvy u psychologa absolvovala sama, jeho pomoc byla v mnohých směrech obecnější. Nemohl totiž posoudit verzi mého muže. Ale díky za jeho rady! Ukázal mi cestu a já se ujistila, že mé názory jsou správné. Měla jsem totiž po určité době pocit, že můj pohled na věc je zkreslený a závěry proto neadekvátní.
Musím potvrdit, že je třeba dát muži najevo, že se mu může změnit rodinný život. A také je třeba opravdu být striktní, tvrdá, ultimativní. Pokud by mě chtěla paní Petra kontaktovat, může na emailové adrese: moni.hanzlikova@seznam.cz. Ne proto, abych jí dávala rady, na to nestačím. Ale abychom si mohly hezky "po babsku" vylít srdíčko.
Zdravím a přeji krásný slunný den. Monika.
monika
archiv
Paní doktorko,jsem 19 let vdaná, máme dvě děti, obě studují. Můj manžel je šikovný a pracovitý řemeslník. V průběhu manželství jsme prošli několika "alkoholovýma" obdobíma.Když byly děti malé, vyřešili jsme krizi přestěhováním, stavba domu, nedostatek peněz, absence kamarádů udělali své a manžel se stal zodpovědným, staral se o děti, žili jsme šťastně. Po dostavbě domu a když děti odrostly, občas zlobil, ale vždycky se zase srovnal. Zhruba 3 roky je vše ve starých kolejích, má nové kamarády, cca 3x týdně po práci chodí do hospody, vrací se kolem půlnoci, nezřídka i ráno. Alkohol mu podle mě zasahuje i do práce, zdraví, myšlení. Před rokem jsme navštívili (na můj popud) protialkoholní poradnu, léčbu ale odmítl s tím, že závislý není, a na důkaz toho měsíc abstinoval. Říká, že od rána do večera tvrdě pracuje a pak si dá pár piv a pokecá s chlapama, mě nic zlého nedělá, peníze vydělává, rodinu živí, tak co chci. Já už jsem na alkohol alergická, nebaví mě se pořád dohadovat, co je normální a co ne. Za ta léta jsem si v hlavě srovnala, že ho nepředělám, ani nedonutím k léčení. Vím, že já mohu sitaci vyřešit tak, že od něho odejdu, ale není to tak jednoduché. Pořád promýšlím různé varianty, zamotávám se čím dál víc, lituju se, jsem nerozhodná, dá mi čím dál víc práce se nenechat uvláčet drobnými problémy. Nebaví mě už nic řešit. Našla jsem si skvělou partu ženských, chodíme cvičit, posedíme, jezdíme na kola, hodně mi to pomohlo. Ale myslím, že je to hlavně útěk z domova. Vím, že za mě nikdo nerozhodne, ale postěžovat si taky není špatné.
Eva
archiv
Dobrý den, paní doktorko, mám takový drobný problém se svým možná budoucím přítelem. Známe se už několik let, je rozvedený se třemi dětmi. Mně je 28 let, nejsem si jistá, jestli jsem schopná zvládnout mít ráda tři děti, nevím, jak se v takovéhle situaci chovat, jestli se spíš držet v povzdálí nebo zasahovat do výchovy, snažit se být si s nimi velmi blízká nebo je jen respektovat a nechat být co nejvíc s otcem. Žijí se svou matkou v jiné zemi, ale i tak jsou samozřejmě součást jeho života. Je mi líto odmítnout skvělého člověka jen proto, že mu nevyšlo první manželství, ale sobecky chci mít svou rodinu, která bude ta jediná a nejdůležitější. Co myslíte? :-) Děkuju!
Helena
archiv
Dobrý den,
prosím o radu týkající se trávení volného času partnerů. Mám velmi hezké manželství, dvě děti, s partnerem jsme spolu 12 let, z toho 5 let manželé. Rodina je v pořádku, partner se ke mně chová hezky, jen mi vadí, že s partnerem netrávíme téměř žádný čas společně jako pár, žijeme ve velkém stereotypu. (Ani s dětmi partnera nebaví podnikat různé akce, nejraději by byl stále doma a jde s nimi maximálně na zahradu.) Pokoušela jsem se navrhovat různé společné aktivity, ale dozvěděla jsem se, že partnera to nebaví, nechce trávit „mnoho“ času se mnou (1 večer za týden) a musí se k tomu přemáhat. Přestala jsem tedy s vlastní iniciativou a nechala jsem na něm, kdy a co budeme společně dělat. Bohužel i v případech, kdy sám vyjímečně navrhne společně strávený večer a domluvíme se, jej velmi často na poslední chvíli zruší, nejčastěji proto, že má jinou akci se známými - hraje na PC on-line hry, kterým zcela propadl. Nevím jak to řešit, pokoušela jsem se plánovat si volný čas bez něj a na nic společného se netěšit a nespoléhat, má to ovšem ten důsledek, že mne přestává zajímat intimita s partnerem a i náš sexuální život začíná váznout, mám pocit, že potřebuji „předehru“ ve formě společných zážitků. Potřebuji vzrušující a zajímavý vztah, partner sedící stále u PC mne zkrátka nevzrušuje. Nedávno jsme s partnerem řešili jeho jednostranné rušení domluveného společného programu, uráží mne to a přestávám mu v těchto věcech věřit. Řekl mi, že se pokusí dohodu dodržet, ale když bude cítit ke společné akci nechuť, tak jí prostě zruší. Nesouhlasím s tím, ale nutit partnera, aby se mi věnoval nechci. Prosím o radu, jak situaci řešit, myslím, že partner si je mnou příliš jistý. Nechci hrát žádné hry na žárlivost, zdá se mi, že jediné řešení je věnovat se vlastním koníčkům a rezignovat na společně strávený čas - tím se ale patrně odcizíme.
Viky
archiv
Dobrý den paní doktorko. Chci Vás požádat o radu. Je mi 29 let, jsem 2 měsíce vdaná, s manželem jsem se poznali před rokem a 2 měsíci.Je to člověk naladěný na stejnou vlnu jako já, máme společné zájmy, vždycky nám spolu bylo fajn. Velice ho miluji. Problém je v tom, že dříve nechtěl být ani minutu beze mě, všechno jsme dělali spolu a otázka sexu - milovali jsme se skoro každý den. Poslední dobou potřebuje více času pro sebe (jak říká) a sex se také omezil.Mám pocit, že už mě nemá tolik rád jako dřív a nevím proč, protože se nic zvláštního nestalo. Když se ptám, říká že se nic neděje, že má jen moc práce a je tak utahaný ( je podnikatal a fyzicky pracuje), že na sex by měl chuť ale nemá sílu, bojím se, že mi lže.Dříve se také stávalo minimálně, že by potřeboval být sám. Na mě to působí tak, že už se se mnou nudí, nebo (opět se budu opakovat) mě už nemá rád, on tvrdí, že jen potřebuje chvíle času pro sebe, že mě má stále stejně rád, ale chce víc prostoru. Proč to dříve nepotřeboval? Je takový vývoj vztahu normální? Mám jen přehnané požadavky a chyba je ve mě? Nechci, aby se náš vztak pokazil úplně,ale nevím co mám dělat. Vím, že je špatné, tomu druhému všechno vyčítat, že se to tím jen více zkazí, ale i přes to že to vím, dělám to, protože to v sobě nedokážá udržet. Ještě podotknu, že mám vcelku nízké sebebědomí, je možné, že i z toho plynou moje obavy a že jsou přehnané? Velice děkuji za odpověď. Linda
Linda
archiv
29.5.2006 na můj nátlak,aby mi manžel vysvětlil vysoký počet SMS (tento vyšší počet měl už asi tak 3 měsíce) se přiznal,že je vtom jiná žena (tato jeho přítelkyně je pouze o dva roky mladší než já a mě bude 46 let),kterou miluje a , že mi tuto skutečnost chtěl oznámit po dovolené,aby mi nekazil dovolenou. Naše manželství bude v září trvat 25 let. S manželem si rozumíme a i normálně spolu intimně žijeme, proto jsem byla tak překvapená a zaskočená. Prosila jsem ho ať vše zváží a zůstane u mě a na vše se zapomene,ale trval na svém že ji miluje a nemůže ji opustit. Tuto skutečnost oznámil také našim dětem (máme dvě děti -syn 24 let nežije s námi a dceru 23 let ,která žije s námi v bytě a také byla velice překvapená nic nepoznala na chování manžela),kteří mu okamžitě dali najevo,že pokud se rozejde s přítelkyní na vše zapomenou a budeme se chovat jako dřív pokud ne tak u nich skončil. Dále jsem manželovi před dětmi oznámila,že byt i se zařízením připadne mě (byt máme v osobním vlastnictví) on si vezme pouze oblečení a auto u kterého doplatí leasing s čímž souhlasil (pokud by mi před dětmi podepsal papír o tomto vyrovnání a rozdělení majetku je tento papír potom platný). Jeho přítelkyně také oznámila svému manželovi ,že má přítele , kterého miluje a chce s ním žít ,v jejich případě manžel trvá na vyplacení 250 000,-kč a splacení nějakých půjček. Za dva dny mi manžel oznámil ,že se s přítelkyní domluvili na rozchodu a oznámil to i před dětmi. Jako důvod mi sdělil že si neuvědomili kolika lidem ublíží a svou roli tam hrály i finance. 5.6.2006 mi oznámil ,že rozchod nezvládá ani on ani jeho přítelkyně a navrhl mi ,že budeme dál spolu žít aby jsme na tom nebyly ani jeden finančně byti , dál budeme mít společné finance,pokud já si najdu přítele tak to bude pouze moje věc a on se bude tak 2-3 týdně scházet s přítelkyní a teď záleží na mě jak se rozhodnu . Manžel se mi stále omlouvá ,že mi nechtěl ublížit ,že mě má strašně rád ale ji prostě miluje. Jinak od druhého dne co [tato otázka byla zkrácena]
Dagmar K
archiv
29.5.2006 na můj nátlak,aby mi manžel vysvětlil vysoký počet SMS (tento vyšší počet měl už asi tak 3 měsíce) se přiznal,že je vtom jiná žena (tato jeho přítelkyně je pouze o dva roky mladší než já a mě bude 46 let),kterou miluje a , že mi tuto skutečnost chtěl oznámit po dovolené,aby mi nekazil dovolenou. Naše manželství bude v září trvat 25 let. S manželem si rozumíme a i normálně spolu intimně žijeme, proto jsem byla tak překvapená a zaskočená. Prosila jsem ho ať vše zváží a zůstane u mě a na vše se zapomene,ale trval na svém že ji miluje a nemůže ji opustit. Tuto skutečnost oznámil také našim dětem (máme dvě děti -syn 24 let nežije s námi a dceru 23 let ,která žije s námi v bytě a také byla velice překvapená nic nepoznala na chování manžela),kteří mu okamžitě dali najevo,že pokud se rozejde s přítelkyní na vše zapomenou a budeme se chovat jako dřív pokud ne tak u nich skončil. Dále jsem manželovi před dětmi oznámila,že byt i se zařízením připadne mě (byt máme v osobním vlastnictví) on si vezme pouze oblečení a auto u kterého doplatí leasing s čímž souhlasil (pokud by mi před dětmi podepsal papír o tomto vyrovnání a rozdělení majetku je tento papír potom platný). Jeho přítelkyně také oznámila svému manželovi ,že má přítele , kterého miluje a chce s ním žít ,v jejich případě manžel trvá na vyplacení 250 000,-kč a splacení nějakých půjček. Za dva dny mi manžel oznámil ,že se s přítelkyní domluvili na rozchodu a oznámil to i před dětmi. Jako důvod mi sdělil že si neuvědomili kolika lidem ublíží a svou roli tam hrály i finance. 5.6.2006 mi oznámil ,že rozchod nezvládá ani on ani jeho přítelkyně a navrhl mi ,že budeme dál spolu žít aby jsme na tom nebyly ani jeden finančně byti , dál budeme mít společné finance,pokud já si najdu přítele tak to bude pouze moje věc a on se bude tak 2-3 týdně scházet s přítelkyní a teď záleží na mě jak se rozhodnu . Manžel se mi stále omlouvá ,že mi nechtěl ublížit ,že mě má strašně rád ale ji prostě miluje. Jinak od druhého dne co [tato otázka byla zkrácena]
Dagmar K.
archiv
Mila pani doktorko, uz vice nez pred mesicem jsem vas prosila o radu, co delat s mym nastavajicim, ktery se zacina chovat jako muj exmanzel - t.j., vyhledava na internetu jine zeny a tvrdi, ze o nic nejde, ze je to jen nevinna zabava. Tehdy jste mi poradila, abych se o zeptala, jestli by mu vadilo, kdybych totez delala ja. Poslechla jsem vasi radu a dnes vam ze srdce dekuji. Vse jsme spolu probrali, o Vasi rade jsem mu rekla a dnes jsem opet stastna. Jeste jednou moc dekuji a kez by vase rady takto otevrely oci i dalsim muzum, kteri trapi sve zeny. Preji mnoho uspechu. Iva
Iva
archiv
Dobry den, chtela bych slyset vas nazor na muj vztah s mym pritelem. chodime spolu neco pres dva mesice. Asi prvni tyden sme se videli kazdy den a najednou z niceho nic se zacal ozivat treba jednou za tri dny,ted se prevazne ozivam ja. Nekdy i na sms neodpovida. Kdyz sem to s nim resila. Rekl mi ze ma hodne prace a ze treba zapomene napsat a taky ze mu staci se videt jednou za 14dni.Ale me tohle nestaci. Jinak kdyz sme spolu tak je to super. Chova se ke me hezky. Nevim co mam delat. To ze mu pisu furt jen ja a navrhuju nejaky schuzky a nebo ze se vidime jen jednou za tyden, nekdy ani to ne, mi vadi.
Adriana
archiv
Dobrý den, ráda bych se jen zeptala, jestli je možné, zda by jste mi poradila, jak sehnat bezplatnou psycholog.pomoc. Mám problémy v manželství a už je sama nezvládám. Co jsem hledala psychologi na netu,všude se platí vysoké ceny. Jsem z Prahy. Děkuji.
Lada
archiv
Dobrý den, předem děkuji za odpověď.Manžel mě opustil, odstěhoval se od nás před 3 měsíci, je mi 38 let, dvě děti 16 a 14, spolu přes 18 let, i když jsem si přála, aby se už konečně odstěhoval, protože poslední rok to bylo peklo, stále se s tím nemohu vyrovnat, má nový byt, partnerku a dítě, nový život, trápí mě jak vše podává, před rokem mi oznámil, že se odstěhuje, protože už to nemůže vydržet, vůbec nic jsem nechápala, i když jsme neměli ideální manželství, manžel vždy říkal, že by rodinu neopustil, poté se přišlo na to, že má přítelkyni, přesto nikdy nepřiznal, že odchází kvůli ní, všechno je moje vina, a on už to nemohl se mnou vydržet, připadá mi to postavené na hlavu, nyní máme za sebou již rozvod o děti, a on najednou píše podivné sms, jako že mi koupil auto a zařídil byt a nyní, že na tom budeme oba hůř, a že mám co jsem chtěla, a přitom to byl jeho nápad odejít, já se snažila mu to rozmluvit, ale nechtěl ani slyšet, a bylo to ještě horší,prý chce mít klid a bude ho mít! smířila jsem se s tím, bylo to strašné, než odešel, tak celý rok odcházel a přicházel od ní, a doma byla strašná atmosféra, nechtělo se mu odejít, ale přesto mi nedal žádnou šanci na smíření, vůbec tomu nerozumím, nyní ve mě vzbuzuje pocit viny, za rozvod, v manželství byly problémy, protože manžel si dělal co chtěl hlavně svoje koníčky, s ničím nepomohl a chodil až 4x týdně do hospody, to se mi nelíbilo, se mnou byl stále nespokojený a já samozřejmě s ním, přesto ve chvílích klidu jsme si rozuměli, ale s paní si rozumí více, protože mu neodporuje. Já se z toho nemohu dostat, pořád na ně myslím a měla bych si užívat klidu a žít dále, ale nemohu.Vyhlídla si ho kvůli penězům, ale to si nepřizná, a já nedokážu s nikým navázat nějaký vztah, mám deprese a výčitky, že kdybych se chovala jinak, tak by neodešel.Manipuloval se mnou a i mě uhodil, ale jí něco takového dělat nebude, protože je skvělá!Dělá mi naschvály a zraňuje i teď, jak se tomu mám bránit? Takto to prezentuje i v rodině.Hezký den.
Žofie
archiv
Dobry den,
vrta mi hlavou, jak muze dopadnout vztah dvou mych znamych, obou velikych manipulatoru: on je typ "chudinka, nesika, vecne dite", nezodpovedny tvor, ktery svou "roztomilosti a neohrabanosti" dokaze prinutit druheho k zodpovednosti za nej. Jeho partnerka je typ "obetava mamina", vyvaruje mu, obleka ho, zarizuje mu byt, plati za nej v restauraci, zivi ho, aby nemusel chodit do prace... Taky mu ale neustale telefonuje, kontroluje ho a ridi mu zivot - coz jemu hrozne vadi, ze ho to omezuje :o) Neziji spolu, on ze s ni nevydrzi - zato ona by se vdavala. Obema je pres ctyricet. Z vlastni zkusenosti s obema vim, ze pokud clovek nehraje jejich hru, dovedou byt velice zli. Zajima me, jestli jim takovy "doplnujici se" vztah muze vyhovovat - a nebo jestli se casem zaskrti... Existuji nejake statistiky podobnych vztahu?
Dekuju!
janice
archiv
Dobry den, libi se mi vase poradna, vas zpusob jak radite je mi blizky.
Tento rok jsem se dostala do slepe ulicky a nevim jak dal. Po 6 letech manzelstvi jsem se necekane zamilovala do jineho muze. S manzelem mam, nebo jsem vlastne mela, harmonicky vztah plny porozumeni, dusevniho souladu, prinesl mi vlastne do zivota klid a stabilitu...az na to, ze si nerozumime od zacatku po fyzicke strance. Nebo lepe receno, on je spokojeny od zacatku se vsim, ma me hrozne rad, ja jsem ta nespokojena. Na obou stranach byla od zacatku snaha prizpusobit se, k nicemu to nevedlo, tak jsem se snazila povznest se nad to s tim, ze nikdo nemuze mit asi vsechno. Takze po 6 letech snahy prizpusobit se, jsem skocila do vasniveho mimomanzelskeho vztahu ani nevim jak a bylo to neskutecne osvobozujici. Samozrejme tim utrpelo nase manzelstvi, vlastne skoncilo. Manzel se odstehoval, vnimam ho ted jako blizkeho pritele, nebo starsiho bratra a mam vycitky svedomi, ze jsem to neukoncila driv, sama. S novym pritelem to vubec neni jednoduche, casto se hadame, vznikaji nedorozumeni (s manzelem jsme se nehadali temer vubec, nekdy jsme ani nemuseli mluvit a vedeli jsme co kdo jak mysli), na druhe strane je to s nim vsechno vzrusujici a nove, i kdyz casto bolestne kvuli rozdilum, jsme kazdy jiny typ osobnosti, proto ty nedorozumeni. Nekdy mam pocit, ze mu staci kvalitni sex, ktereho se nechci vzdat ani ja, ale zacinaji mi chybet dlouhe rozhovory a porozumeni i beze slov.
Nevim co ted. Je mi 33 a jsem rok zmatena. Asi jsem porad v soku co se stalo a potrebovala bych nezavisly pohled. Manzel mi denne vola, je sam, chce me zpatky. Ja uz jsem samozrejme jinde a je mi to lito, mam vycitky svedomi.
Nevim, jestli je realne, abych potkala nekoho, s kym si budu rozumet po vsech strankach. Nemam az prilis idealni predstavy? Uz mi neni 15, na druhe strane nechci delat zase kompromisy, ktere se casem vypomsti. Ridim se podle toho co citim jako spravne, zatim mi z toho ale vychazi jen to, ze asi nedokazu fungovat [tato otázka byla zkrácena]
Eva
archiv
Paní doktorko, moc děkuji za všechny rady, co tu udílíte, myslím, že jste pomohla nejen mě ale i jiným lidem. Někdy stačí i hrozně málo :)
Tereza
archiv
Dobrý den. Ráda bych znala Vaší radu k mému problému se vztahem. S přítelem jsme spolu rok. Čtvrtým měsícem spolu žijeme v pronajatém bytě. Přítel před nedávnem přišel o zaměstnání, které nám zajišťovalo hlavní příjem. Nyní z mé výplaty zaplatíme nájem a poplatky a ze zbytku opravdu živoříme. Přítel se snaží všelijak sehnat práci, ale zatím se mu nedaří a tak tráví většinu času doma nad inzeráty v novinách a u internetu. Vztah jsme měli ještě před nedávnem báječný, ale poslední dobou pozoruji změny, hlavně sama na sobě. Z práce se vracím každý den pozdě odpoledne. Celý den se v práci na partnera těšín, i on na mě. Často si voláme a povídáme o těch nejpříjemnějších věcech, těšíme se jeden na druhého. Téměř každý den se vracím domů nadšená z toho, že se přivítáme, obejmeme... A tak je tomu i u něj. Ale poslední dobou zjišťuji, že jakmile otevřu dveře bytu, okamžitě ze mě spadne ta skvělá nálada, obzvláště když mi něco vezme vítr z plachet. A stačí mi k tomu neuvěřitelně málo, např. nepořádek v bytě a různé maličkosti. Mám potom zkaženou náladu po celý zbytek dne, jsem přecitůlivělá a často pláču kvůli hloupostem. oslední dobou tak trávíme večery tím, že spolu ležíme na posteli, povídáme si o problémech v našem vztahu, o důsledcích a příčinách, často se oba rozpláčeme, protože máme strach, že se náš vztah tímto hroutí. Vím, že z velké části na tom má vinu naše současná situace, nemáme peníze, topíme se v dluzích. Já jsem vyčerpaná z práce a partner zase nešťastný z toho, že je nezaměstnaný. Topíme se v dluzích a k tomu máme problémy s lidmi, kteří nám pronajímají byt. Často sama sebe i partnera uklidňuji tím, že se vše zlepší spolu se situací. Přijde práce, nové bydlení a pak se vše spraví. Mám ale strach, že svými náladami a psychickým stavem zničím náš vztah ještě dříve, než se situace spraví. Můj partner velice trpí tím, že každý den pláču. Milujeme jeden druhého, chceme spolu strávit zbytek života. Přemýšlím o tom, že navštívím psychologa, ale ráda bych slyšela Vaš [tato otázka byla zkrácena]
Zuzana
archiv
Dobry vecer pani doktorko,potrebovala bych poradit s mym pritelem, se kterym se zname 4 roky a 5 let spolu zijeme ve spolecne domacnosti a mame spolu 5 dceru Lucinku. Vsechno by bylo v poradku, jen me mrzi, ze porad neuvazuje o svatbe. Kdyz jsme spolu chodili, tak rikal,ze az se vice pozname a budeme spolu nejakou dobu zit, tak se uvidi.Ted me uz pripada,ze si zvykl na to pohodlicko, ze uz se mu do toho vubec nechce. A hlavne se boji, ze by se musel treba rozvadet, jak mel v oblibe driv rikat.Mrzi me to, protoze si myslim ,ze kdyz spolu mame dceru, ze bychom se meli vzit.Ted se v praci bude vdavat ma 21-leta kolegyni, ceka take mimi, tak se mi to vic vsechno ozivilo a zda se mi, ze ji snad i zavidim.Co mam delat, aby pritel mel potrebu se zenit? Kamila
kamca 27 let
archiv
Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat, jestli se dá nějak vyléčit žárlivost.
Jsme s přítelem spolu přes 3 roky a i přesto, že jsem ho nikdy při ničem vyloženě "nenachytala" tak mu nedokáži věřit. Kdykoliv někam jde, tak už mám pocit, že tam něco bude dělat a jsem z toho hrozně nervozní a téměř vždy se kvůli tomu pohádáme.Zažila jsem před ním celkem nepříjemný vztah, kdy mě můj partner podváděl dost dlouho se svou kolegyní a já to ani netušila.A jednoho dne jen prostě odešel za ní.Dlouho mi trvalo se stím smířit až jsem potkala svého nynějšího přítele do kterého jsem se zamilovala. Ale teď mám strach, že o něj také přijdu, jelikož strašně moc žárlím a téměř v každé ženě která se kolem něj pohybuje vidím nebezpečí.Můj přítel už je ze mně hodně nešťastný a pořád na mě už jen křičí že mu nevěřím.Už to dochází tak daleko, že už spolu ani komunikovat neumíme a žijeme tichou domácností. Mě to hrozně trápí a čím horší to je, tím víc mám pocit, že už jsem o něj přišla a tím víc ho když odchází podezírám kam jde a s kým. Bojím se, že už jsem vážně nemocná ... Prosím poraďte mi jak tomu můžu zabránit a jak důvěru získat. Děkuji Vám moc
Michaela
archiv
Dobrý den paní doktorko, moc ráda bych znala Váš názor na moji situaci.S partnerem jsem téměř rok, žijeme spolu ve velmi malém bytečku a dost často se hádáme, tedy hádku vyvolám skoro vždy já, ale problém je v tom, že partner chodí téměř každý den do hospody a přijde vždy "připitý", prostě nezná svou míru a vždy to přežene. Mě to moc trápí a samozřejmě i vadí, protože pak není na něj spoleh a hlavně pak říká ošklivé věci. Pořád jen slibuje, že to omezí,ale to taky zůstalo jen u slibů. Mám ho moc ráda a záleží mi na něm, ale bojím se, že přes tohle se nepřenesu, protože už teď mi to hrozně vadí ! Je pravda, že já moc nepiju, ale taky jsem tolerantní a chápu, když by si občas něco dal, ale ne každý den. Jen uvedu co znamená slovo "připitý" - 5 piv, 3* 2dcl vína.
Děkuji za Váš názor.
Agáta
archiv
Dobrý den paní doktorko. obracím se na vás s problémem, který se sice netýká přímo mě, ale svým způsobem se mě dotýká. Moje kamarádka je čtyři roky vdaná a má roční dcerku. Už v době kdy byla těhotná zjistila náhodou, že si její manžel píše erotické SMS s nějakou dívkou s kterou se seznámil na internetu. Tehdy mu udělala scénu ( ono v těhotenství ty hormony fungují jinak) a on slíbil, že to ukončí. Neukončil. Naopak přibylo dívek, a s nimi SMSek i e-mailů. Došlo to tak daleko, že se z kamarádky - normální inteligentní mladé ženy stává troska, která prohledává manželovi telefon i maily. Dokonce jedné z těch slečen volala a žádala ji aby si s manželem přestala psát. Vysmála se jí a manžel jí nadal, že mu dělá scény. Její manžel na připomínky reaguje tím, že je to jen jeho věc, jeho soukromí a že je to pouze platonické. Vyčítá jí, že s ním mluví jen o dceři( o čem taky jiném, když je doma na mateřské), že není úspěšná jako jeho kolegyně nebo kamarádky. Přitom je moc hezká, dbá o sebe, no prostě každá maminka by si z ní mohla brát příklad. Strašně ráda bych jí nějak pomohla, protože mi brečí do telefonu a ptá se mě na radu. Zřejmě má dojem, že když jsem vdaná déle, tak tomu rozumím. Ale já s tím nemám žádné zkušenosti. Zkoušela jsem jí poradit aby zkusili nějakou rodinnou nebo manželskou poradnu, ale bojí se mu to navrhnout. Vždycky se odhodlá, že si sním promluví, stane se, on slíbí, že to ukončí, že to chápe atd. a za týden mi volá kamarádka opět, že našla další e-maily. Alespoň jsem jí vymluvila to volání slečnám, protože je to nekonečné. Poradíte mi, nebo respektive mé kamarádce kam se obrátit o pomoc, nebo jak tu situaci řešit? Děkuji
Bára
archiv
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se se zeptala..jen taková maličkost... mám přítele, máme se moc rádi, plánujeme budoucnost. Vím a cítím, že mě má rád a je mi s ním báječně. Ale proč slova "miluji tě" říká "jen" po/při milování. Chtěla bych, aby mi to řekl, třeba když "myju nádobí" .))) jestli mi rozumíte. Já vím, že slova jsou jen slova. Máme to asi opačně já to říkám v "běžnémů životě a on v "milostném". ..... co si o tom myslíte? děkuji a hezké léto
Petra
archiv
Dobrý den paní doktorko, mého muže často trápí noční můra a to ta,že ho opouštím.tento sen mívá v různých podobách dost často, prožívá ho intenzivně,cítí se zoufalý a bezmocný.Ve skutečnosti je náš vztah v pořádku a není důvod,aby měl manžel strach,že od něj odejdu.Mohou mít jeho sny nějaký smysl?Rozhodně jej trápí a vyčerpávají.Děkuji za odpověď.
Kateřina
archiv
Dobrý den, paní doktorko,
jsem vdaná 30 let a nikdy jsme si neuměli vyříkat své bolesti, což nám zůstalo do dnešních dnů. Vždycky všechno nějak odeznělo. Chci změnit tohle naše "neumění", ale manžel není nakloněn nějakým novým metodám - konec je pokaždé stejný, hádka s výčitkami a negativy. Poradila byste mi, prosím, jak se nenechat zlomit do stejných konců, ale dosáhnout toho, aby mě poslouchal a přistoupil na klidnou rozmluvu? Děkuji a přeji Vám hezký den.
Zdena, 48
archiv
Dobrý den, je mi 39 let, jsem 18 let ženatý, 2 děti (11 a 17). Brali jsme se poměrně mladí, po tříleté známosti. Ženu jsem neskonale miloval, je velmi krásná, což mi značně imponovalo. Jsme dosti rozdílných povah, což jsem já dříve nepovažoval za problém, ona ano a při každé nesrovnalosti mi to připomínala, že jsem si měl najít někoho, kdo by se ke mně lépe hodil. Náš vztah začal před lety postupně slábnout, nyní si již nemáme téměř co říct, když jsme spolu, jsme na sebe až alergičtí, i když se navzájem stále přesvědčujeme, že se milujeme, že to chceme řešit, ale nevíme jak. To trvá s různými výkyvy již přes 5 let. Jsem z rozvedené rodiny a kdysi jsem se zařekl, že já nic podobného nikdy neudělám. Tím jsem se celou dobu řídil, když jsme měli problém ve vztahu, vždy jsem se ho snažil udržet. Letos poprvé jsem si ovšem připustil, že by rozvod opravdu mohl být řešení. Mám vše podstatné – hodnou a hezkou ženu, pěkný domek, dvě hodné děti, tedy mi nic neschází. Nejsem ale šťastný, náš vztah bohužel není to, co bych si v životě přál, je v něm plno stresu a křeče. Má smysl nad ním zlomit hůl a najít si ženu, která by byla pro mne vhodnější, vitálnější, bezprostřednější? Nebo mám být rád za to, co mám, a takovýmito úvahami se „nerouhat“? Díky moc za radu.
Danny
archiv
Dobrý den paní doktorko,
Jsem moc ráda, že Vaše rubrika funguje, určitě pomohla už mnoha lidem. A co trápí mě? Není to nic dramatického jako jiné dotazy ve Vaší rubrice, ale trápí mě to stejně. Po dvou letech přátelství jsem navázala partnerský vztah s mužem o dva roky starším (32). Protože oba sportujeme, bylo trávení volného času úplně ideální. Problém jsem měla s tím, že partner nerad mluvil o citech a měla jsem pocit že se i nerad dotýká, není typ který se vodí za ručičky. Sama jsem kdysi byla stejná, před pár lety jsem však prožila krásnou romantickou lásku která mě trošku změnila. Začala jsem nad tím zbytečně přemýšlet až jsem to po třech měsících vztahu nevydržela a svěřila se partnerovi s tím, že mě to mrzí. Odpovědí bylo dlouhé ticho a pak celý měsíc žádná komunikace i přesto, že jsem navrhla že si o tom v klidu promluvíme. Pak se to trošku zlepšilo, ale diskuzi o našem vztahu odmítá s tím, že někdy příště, jde vidět že mu toto téma vůbec nedělá dobře a stáčí řeč k úplně jiným věcem. Mám pocit, že jsem se ho dotkla a on se mi teď mstí mlčením. Nevím, na čem jsem, jestli spolu jsme nejsme. Chtěla bych vztah dále rozvíjet nebo úplně skončit, což mi bylo velice líto. Každý bydlíme a pracujeme v jiném městě. Partner má navíc docela náročné zaměstnání. Z předchozích vztahů vím, že sice působím submisivně, tolerantně, ale že si všechno po čase zařídím podle sebe. Už je to přes tři měsíce a cítím se ve vztahu zablokovaná…. Mám to pustit z hlavy a nechat volný průběh? Co radíte ? Těším se na Vaši odpověď.
Broňa
archiv
Zdravím, mám dotaz, takový psychologicko-sexuologický:-) Žiji s přítelem už přes rok, celou tu dobu se milujeme tak jednou týdně, někdy i míň, což je pro mě hrůza – málo. Mluvili jsme o tom mnohokrát, někdy v klidu, někdy až když jsem se kvůli tomu rozbulela, ale k častějšímu sexu to nevede. Jinak když už se milujeme, je to super:-) Přítel dálkově studuje, šéf v práci ho dusí, je pořád unavený. Já z toho potom mám pocit, že se mu nelíbím, navíc vím, že by se mu zamlouvalo, kdybych měla o pár kilo míň (mám 175/74), ale protože jsem před pár lety měla anorexii, je to pro mě víc než citlivé téma. Nevím, i o tomhle všem jsme spolu už mluvili, několikrát, ale závěr ani řešení veškeré žádné. Mám ho moc rádfa, jinak je báječný, je sním legrace a myslím, že mě má rád, ale podvědomě mi to pořád vrtá hlavou – líbím se mu, nebo ne, proč se mnou nespí častěji, mám potom někdy pocit, že akorát pořád dokola nakupuju a uklízim a peru, ale jinak pro něj neznamenám nic… Co myslíte??? Díky předem.
Kateřina
archiv
Dobrý den, potřebovala bych názor někoho nezávislého, proto se na Vás tímto obracím. Jsme s manželem 18 let máme 7 letou dceru a dvouměsíčního syna. Myslím, že se máme stále velice rádi. Problém je v tom , že manželovi vloni zemřel otec. Jeho matka si myslela, že se kní automaticky nastěhujeme, aby nebyla sama, což já jsem nechtěla, protože jsme si spolu nikdy moc nerozuměly. Manželova matka
vyžaduje, aby se vše točilo kolem ní a bylo podle jejího. Tchán jí to plnil. Když jsme to s manželem odmítli, vyčítala nám kde co a často na mého muže křičela. Když jsem byla v 6 měsíci těhotenství hystericky křičela i na mě, můj muž se z toho psychicky zhroutil. Můj muž i má tchýně navštívili psychiatra, můj muž bere atidepresiva. V současné době se vztahy jakž takž urovnaly, já tchýni od onoho incidentu nenavštěvuji. Můj muž s naší dcerou tam chodí každou neděli na dvě až tři hodiny, navštěvuje jí také v týdnu. Když se o tom chci bavit, řekne, že nemám jeho matku ráda a nechci jí odpustit co udělala. To není pravda, chci jen některou neděli trávit pohromadě s rodinou. Přes týden chodí manžel pozdě z práce, takže na sebe nemáme moc času. Hodně se kvůli tomu poslední dobou hádáme. Mám také 74 letého otce a tak často ho nenavštěvuji, musela bych zanedbávat soji rodinu. Mé tchýni je 62 let a je naprosto soběstačná. Můj muž má ještě bratra, který matku navštěvuje prakticky denně. Děkuji za Váš názor.
Sára
archiv
Vážená paní doktorko, jsem vdova (50) a již 5 let se znám se ženatým mužem (54). O své ženě mluví velmi hezky a stejně pozitivně hodnotí i jejich vztah. Několikrát do roka jezdí na společné dovolené u nás i v zahraničí, často jezdí na výlety. Občas mi naznačí, že má rád své zázemí a nebude na něm nic měnit a já to respektuji. Mě slibuje kamarádství na pořád, je ke mně velmi milý a pozorný a za posledních 8 měsíců, co jsme navázali bližší vztah, mi velmi pomohl – drobné i větší práce v domácnosti, jezdíme na výlety, mám s kým promluvit, všechno, co dlouho stagnovalo, se dalo do pohybu. Na jednu stranu jsem po 15 letech od smrti manžela začala znovu žít. Na druhou stranu vím, že za tohoto stavu věci budu vždycky ta druhá, možná jedna ze dvou, vždycky budu čekat a většinu času budu stejně sama, o vánocích a jiných emocí nabitých dnech ani nemluvě. Moje okolí je rozděleno na dva tábory – jedni mě i jeho odsuzují, druzí říkají ber od života, co dává, po těch strašných letech samoty se třemi dětmi máš právo zase začít dýchat.). Jak si mám vysvětlit jeho chování? Je to neřád a nebo jen, stejně jako já nešťastně zamilovaný člověk? Mám děkovat osudu, že mi ho poslal, a být spokojená s tím, co mi nabízí – zdaleka to není jen sex, a tak věřím tomu, že jeho vztah ke mně není jen citové poblouznění, nebo to rychle skončit a hledat někoho „jistějšího“? Jenže mě osud naučil, že v životě nemáme jistého nic a hledat „oporu na stará kolena“ může být zavádějící.
Arana
archiv
Dobrý den.Jsem muž,mám problém,který nevím jak rozřešit.Možná by ste mi mohla poradit. Jsem ženat 18 let, mám 17 letou dceru.S manželkou jsme se brali po 3 leté známosti,ona říká, že jsme si zbyli,bylo nám 26 a 25 letech.
Před 5 lety jsem navázal vztah s vdanou ženou, mladší o 12 let,hodně jsem se do ní zamiloval,ale po 6 měs.to ukončila. Ale za 2 měsíce jsme vztah obnovili,chtěla otěhotnět, když se to pár měsících podařilo,tak milování skončilo,ale nepřestali jsme se setkávat, jen tak z přátelství.Když se dítě narodilo, tak jsem se s ní pravidelně viděl na ulici, občas doma, ale bez milování,téměř 3 roky. Asi po 9 měs. od narození dítětě se pohádala s manželem a řekla mu, že dítě není jeho. Ja jsem v té chvíli couvl, měl jsem problém s dcerou.Nenašel jsem dost odvahy opustit rodinu. Náš vztah ochladl, ale dále jsme udržovali kontakt telefonem,nebo jsme se setkávali na ulici, vzácně na chvíli u ní doma,ale bez sexu.S manželem jí to moc neklapalo,ale přesto byla asi ráda, že někoho má,kdo se o ně stará,zařizoval věci pro rodinu.Jen v sexu jim to nešlo. Před rokem jsem se začali občas milovat,ona od porodu s manželem nic neměla,on řekl,že má jiné biologické hodiny. Před 3/4 rokem jsem viděl,že to nikam nevede a během pár měsíců bude konec. Ale pak najednou manžel zjistil,že se pořád scházíme,tak se od ní odstěhoval, k jiné ženě se 2 dětma.Přítelkyně byla velice nešťastná, v těžké finanční situaci,bez práce. Řekla,že jsem jí rozbil manželství, což byla pravda. Já v te chvili byl už pryč myšlenkami, konec vztahu se mi zdál blízko. Začal jsem jí pomáhat fin,atd. Milujeme se často,2-4 x týdně. Chtěla by,aby jsem se rozhodl pro ní.Teď se nemůžu rozhodnout, zda pokračovat v manželství,kde mám dceru nebo
si vzít přitelkyni ze synem.Ja mám obě rád.Manželka dělá, že nic neví,ale asi mě občas podezírá,že si někam odskakuju. Vyhovuje jí, když mezi náma není sex nebo je jen třeba 1x měsíčně, ale to trvá mnoho let.Ale čím více jsem s přítelkyní,tím více problému vidím.
Pavel
archiv
Dobrý den, paní doktorko, mám dotaz ohledně vztahu s rodiči. Je mi už skoro 40, mám vlastní rodinu, ale pořád se nemůžu vyrovnat s přístupem mých rodičů ke mně. Otec je takový moula, naprosto pod pantoflem, matka dominantní, celý život muselo být po jejím, po dobrém nebo po zlém, neustále mi říkala co mám dělat, manipulovala se mnou, nesměla jsem mít ani kamarádky, nikam chodit. Velmi výrazně to ovlivnilo můj život, vystudovala jsem obor, který mi vnutila a který mne nebavil, neměla jsem velmi dlouho žádné kamarádky, ještě teď mám problémy s komunikací, nesměla jsem dělat žádný sport, nesměla jsem chodit do společnosti dokud jsem žila u rodičů. Pak když jsem dospěla a osamostatnila se, snažila jsem se to všechno napravit, ale spoustu z toho už nešlo, kromě toho jsem to měla všechno o moc těší, že jsem spoustu věcí . Před několika lety jsem chodila na terapii, abych se s tím vyrovnala, tam jsem pochopila, že to moje matka nemyslela zle, asi opravdu chtěla pro mě to nejlepší, ale podle svého, patrně postrádá jakoukoliv empatii. JENŽE problém je v tom, že jsem sice pochopila, ale nejde mi odpustit, zvlášť proto, že to samozřejmě nikdy neuznala a svou manipulaci na mě zkouší dál, ona se prostě nezmění až do smrti. Tím pádem k ní nemám dobrý vztah, na jednu stranu je mi rodičů líto, potřebovali by pomoci, na druhou stranu se vždycky naježím, kdy na mně zkouší své manipulace, nemám chuť jí ani obejmout, popovídat si s ní. Otec je celkem dobrák, ale nemluvný, matce vždy jen přizvukoval, ani není (ja vím, zní to hrozně) moc chytrý, skoro o ničem se s ním nedá bavit, docela dlouho jsem se za něj styděla. Vlastně mám občas nutkání je úplně vyškrtnout ze života, ač se za to stydím a neudělám to. Zasahuje to i do mého vztahu s mou dcerou, na jednu stranu se o ní bojím a mám snahu jí radit, na druhou stranu strašně nechci být jako moje matka a nadiktovat jí jak má žít.
Nevím jak tyhle pocity zdolat.
Vera
archiv
Dobrý den paní doktorko,mám takový malý dotaz. S přítelkyní jsme spolu půl.Ona je o pět let starší a přede mnou chodila s o dost staršími muži. Mě je dvacet. Dokážu si s ní představit mít jednou rodinu. Ale potřeboval bych se zeptat na přístup k člověku, který je o něco starší a navíc trpý i lehkou depresí.Jsem velice zamilovaný, jen její nálodovost mě občas vytáčí. Jak se mám zachovat, případně chovat? Děkuji za odpověď
Petr
archiv
Dobrý den paní doktorko, jsem tak nějak v koncích se svými silami, myslím si, že jsem zralá na nějaká antidepresiva, ale to nechci.Žiji už rok bez manžela, odešla jsem od něj, hodně pil a naše 18 leté manželství bylo jen přežívání.Poznala jsem někoho jiného, s kým mi bylo, vlastně je jeětě fajn.přítel je dva roky rozvedený, já je ještě nikoli.Ani jsem ještě o rozvod nežádala, manžel je o 12 let starší než já, vím, že ho nikdy nikam nedostanu, prý mu to takhle vyhovuje.první tři měsíce mého vztahu s novým člověkem byly nádherné, plné lásky a citů.Teď je to už nějaké jiné, jelikož už půl roku pracuje mimo bydliště a domů jezdí jen na víkendy. Máme každý své bydlení, o volných víkendech si bere děti z prvního manželství, takže se skoro nevídáme.Píšeme si SMS,zavoláme si.navíc ztratil zájem o sex, ale já mám pocit, že už se navzájem odcizujeme, i když tvrdí, že mě má rád.On je zvyklý na svůj klid a já žiju v pocitu , že se naším vztahem po začátku hodně vyčerpal a že mě spíše jen jako kamarádku.Ale já v něm hledám chlapskou oporu, nějak se v něm nevyznám.Mám s ním trpělivost, ale sama mám ze všeho strach.nechci ho ztratit jen kvůli tomu, že náš vztah je vlastně vztahem na dálku a neumíme ho nějak zvládat nebo si snad zvyknout.pořád přemýšlím, jak zase dát vše do pořádku, aby se vrátil jeho cit ke mě. Možná je už ale pozdě.
Alena
archiv
Pani doktorko, dobry den,
chtela bych se Vas zeptat na Vas nazor - z vlastniho rozhodnuti jsem se rozesla s pritelem po celkem osmi letech, jelikoz jsem se necitila ve vztahu stastna a posledni rok nam to vubec nefungovalo v nicem, byla to jen takova rutina, povinnost, stereotyp.
Zmohla jsem se a koupila jsem si vlastni bydleni ale je mi hrozne smutno.Neni mi smutno po nem, nelituji, ze jsem to udelala, ale trochu se mi zkomplikovala prvopocatecni radost ze zarizovani a ze svobody. Naskytla se mi totiz uplne neocekavanym zpusobem prilezitost vidat se s nekym zajimavym, ale bojim se, ze je to velmi brzy po rozchodu a nejsem si jista, jestli se mi zda zajimavy, protoze se bojim byt sama a nebo protoze opravdu zajimavy je. Navic si posilame zpravy a mam pocit, ze on je mnohem pripravenejsi a rozhodnutejsi jit do neceho noveho, kdezto ja nechci, aby na me nekdo tlacil a vznikaji tim ruzna nedorozumeni.
Dohodli jsme se, ze si odpocinu a rozhodnu se jak dal, ale je mi ted hrozne tezko a nejsem si presne jista z ceho-ze mam odpocivat, ze mi nepise - myslim, ze ano.
Mam v sobe hrozny zmatek a v tom byte se nekdy citim hrozne sama.Jaka je tak " normalni " doba nez to vsechno odezni a ja zase budu schopna myslet racionalne ?
Omlouvam se, za tento dotaz a doufam, ze me pochopite. Predem moc dekuji. Jana
Jaka si myslite je tak normalni doba nez se clovek z rozchodu vzpamatuje ( i kdyz si to rozhodl sam ), kdy uz je schopen zacit neco noveho a ne to brat jen tak z nouze nebo ze zoufalstvi.
Jana K.
archiv
Milá, a vážená paní doktorko Douchová,
chci Vám moc poděkovat!!!Vaše slova mi velice pomohla, a moje manželství nabourané nevěrou muže se pomalu dává do normálu. Manžel i já se opravdu snažíme, a zjišťujeme, že se máme pořád moc rádi, a celý vztah se opět upevňuje. (psala jsem Vám o úmrtí otce, maminka po mrtvici a nevěra manžela - vše v jednom roce). Ještě jednou velmi děkuji a přála bych všem stejně postiženým, jak ženám, tak mužům, aby se jim podařilo to samé, jako mě v mém manželství.Zlomte vaz!!!:o)
Martina
archiv
Dobrý den paní doktorko.Jsem v takové beznajdějné situaci s mou kolegyní v práci.Je tomu zhruba půl roku, co jsem jí řekla,že se mi nelíbí spousta věcí, které se týkají obou ale plním je neustále já.Abych Vám ji přiblížila - je to spolužačka z ekonom.školy a pracujeme spolu téměř 10 let na společném sekretariátu našich šéfů.Je to jedináček a vždycky si na sobě hodně zakládala.Chová se hodně často povýšeně.Hodně se změnila, když odešla od manžela a žije s partnerem o 17let mladším.To jí také hodně stouplo sebevědomí.Ani v nejmenším jí to nezávidím, ale toto všechno sehrálo roli.A také to, že jsem si dovolila protestovat.V žádném případě jsem se nechtěla pohádat, ale bylo tohot tolik a tak dlouho jsem to v sobě držela,že to prostě už muselo ven.Dá se říct, že něco uznala,ale v globálu oponovala absolutní nepravdou a také se od té doby přestala se mnou bavit.Já mám ale naprosto čisté svědomí,neřekla jsem nic,co by nebyla pravda.Dříve jsme byly jako sestry,hodně jsme se svěřovaly ale od toho rozhovoru se se mnou nebaví.Jsou to nucené a strohé odpovědi na mé témata,která navozuji k rozhovoru ale ona se prostě úplně zasekla.Nemám chuť se prostě vtírat.Ale teď fakt nevím,jestli se jí zeptat narovinu,jak dál.Myslela jsem i nato, že se zaseknu jako ona,ranní kávu si vypiji raději sama a dám jí najevo chování, které ona má ke mě.Nemrzí mě, že jsem tehdy rozhovor začala,hrozně se mi ulevilo,ale teď se trápím jinak.Je to asi člověk,který těžko snáší kritiku.A navíc je ten typ,co umí v práci to maličko co dělá, patřičně prodat.Neříkám, že nejde chodit kolem člověka a absolutně ho ignorovat,ale to bych nechtěla.Nevím, jestli je možné tuto válečnou sekeru zakopat.Poradíte?Děkuji a přeji hezký den.
Taťána
archiv
Dobrý den,je mi 45 let a starám se o těžce postiženou dceru,manžel již nežije,nemám již rodiče z žádné strany,dcera je na mě závislá po všech stránkách žití,mám jen jednu kamarádku,která mi občas pomůže,přiznám,že moc lidí mě nenavštěvuje protože se dcery doslova bojí,stav dcery se postupně zhoršuje,ale v žádném případě ji do ústavu nedám.Na to vše co prožívám,se neustále vzdělávám,jsem prý vysoce atraktivní,ale jediná má vycházka je úprk do obchodu a zpět.Je mi smutno,určitě bych chtěla muže,ale nikdo opravdu nikdo není schopen snést ženu s velice postiženým dítětem,sex na jednu noc nedokáži zvládnout,chci lásku,něhu a né úprk muže,když se vzbudí dcera.Můj stav je ve stádiu neustálého smutku a depresí,paradoxně se zvyšují počasím,kdy jsme celý dlouhý den doma a nemůžeme ven,ani na dvorek,celé dny sami a sami.Má zkušenost ukazuje,že se lidé bojí postižených,mají doslova hrůzu být s nimi v jedné místnosti a mě moc bolí život,s velkou láskou k dceři,ale tak moc sama.
Věra
archiv
dobry den, rada bych se Vas zeptala, zda si myslite, ze se da zit v partnerskem vztahu bez sexu. Jsme s pritelem spolu tri roky (s rocni pauzou) a frekvence milovani se postupne snizila z 1x za mesic na 1x za pul roku. Jemu frekvence 1x za mesic plne vyhovovala (mne ne), ted uz ani nemam o jeho doteky zajem, spis jsou mi neprijemne. On by zajem mel, ale zatim to neresi a dava tomu volny prubeh. Kdyz se tim probiram zpetne, nikdy jsem k nemu zadnou chemii necitila, nikdy milovani s nim neskoncilo uplnym uspokojenim z me strany. Z toho co jsem zatim napsala vyplyva jasny zaver - rozejit se. Jenze tady je ten problem - je nejlepsi clovek co znam, moc si ho vazim a mam ho rada, moje rodina i kamaradi ho berou a ja si nedokazu predstavit, ze nebude v mem zivote. On je proste moje rodina. Je zodpovedny, pratelsky, rozumi mi jako zatim nikdo predtim. Chci s nim byt, jen nevim jak - sex mi chybi, ale s nim nechci. Kdyby tak existovala pilulka na chemii..
Dekuji za Vas nazor a preji hezky den.
Barka
archiv
Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych také požádat o radu. Asi před měsícem a půl jsem se po šesti letech rozešla s přítelem. Uvědomila jsem si, že ho mám sice pořád ráda, ale že je to už víceméně láska kamarádská a že v partnerském vztahu potřebuji něco víc. Něco, co jsem u něj nenašla. Pro něj to byla rána z čistého nebe. On mě měl pořád rád a počítal s tím, že spolu zůstaneme napořád. Byl z toho úplně na dně a pořád mi opakoval, že nedostal žádnou šanci. Já ale sama nevím, kde přesně se stala chyba. Asi to byly pozvolné krůčky a chyby, které ve mě tu lásku uhasily nebo je to jenom tím, že jsme každý jiný a že já skutečně potřebuji někoho jiného. Proto vím, že žádná druhá šance prostě není, protože ve mě se už nezmění. Jak jsem psala, byl na tom hrozně. Jedna jeho kamarádka mu doporučila knížku Miluj svůj život, kterou si přečetl a myslím, že mu dost pomohla. Začal přemýšlet nad věcmi, které dřív neviděl a sám si uvědomil své chyby i to, že vztah vlastně nikam nesměřoval. Teď se chce ale vídat, kamarádit se a dělat věci, které dřív ani dělat nechtěl (jezdit na kole, chodit na procházky atd.) Je pravda, že bydlíme daleko od domova, spolu jsme se přestěhovali kvůli práci a tak tu nemáme rodinu a nejbližší kamarády. Já jsem ráda, když ho vidím, když vidím, že je na tom už relativně dobře, známe se dlouho a tak si máme o čem povídat. Mám ale strach, aby ta jeho změna nebyla jen důsledkem jeho naděje, že se mezi námi něco změní. Já vím, že to už nejde a to jsem mu i řekla, ale on mi tvrdí, že ne, že je rád, že můžeme být alespoň kamarádi. Co myslíte, může skutečně tak poměrně rychle změnit svůj pohled a lásku nahradit kamarádstvím? Záleží mi na něm a nerada bych mu ubližovala. Minulý týden jsme se viděli každý den a bavíme se spolu úplně normálně, je nám spolu i dobře, ale jak jsem psala, nevím, jestli je to tak dobře.
Jana
archiv
Dobrý den paní doktorko,prosím vás o názor na tuto mojí situaci: je mi 29 let, byla jsem 5 let vdaná a nyní se rozvádím, protože jsem si uvědomila, že můj manžel není člověk, s kterým bych chtěla žít a mít děti, vše proběhlo hladce a s manželem máme výborný vztah. Po měsíci jsem si našla nového přítele, ze začátku to vypadalo vše ok, ale asi po 2 měsících se to vě mě nějak zablokovalo a přítele jsem opustila...Byl to muž, který mě měl velmi rád, choval se ke mě slušně, ale mám pocit, že potřebuji citit trochu nejistoty...jakmile vím, že muž je pro mě schopný uděla cokoli a touží trávit se mnou vetšinu času, začne mě to svírat a já ze vztahu utíkám... co s tím? Je to normální?
Janas
archiv
Dobry den, 4 mesiace chodim s priatelom o 10 rokov starsim, je nam spolu vyborne, uzivame si romantiku v prirode. Prislo na bozkavanie i na prve rozopnute gombiky. Na poslednom nasom radne ma vsak priatel zaskocil prosbou:Podme sa milovat! Nikdy ma do nicoho nenutil, ale neviem, ako ho napadla taka myslienka... Mne sa to zda priliz skoro, mala som predstavu tak po roku spolocneho zblizovania sa. Poradte mi prosim, ako mu naznacit, aby este pockal. Inak je velmi mily a vie, ze na mna treba postupne.
Dakujem na radu. B.
Barborka
| předchozí | ... 5 6 7 8 9 10 11 ... | další |
