Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
archiv
Dobry den pani doktorko,uz jste mi nekolikrat dobre poradila a rozebrala moji situaci a tak Vas o to prosim znovu,byli jsme s manz.10let,pak se narodilo mimco,zacal si zit svuj zivot a tak jsem ho nekolikrat vystehovala a zase vzala zpet,zkousela jsem vsechno mozne i nemozne, formu navstev,povidat si o vztahu,navrh na poradnu atd,uz to bylo na me moc po psych.strance tak jsem pozadala o rozvod(uz jsem nevidela jine reseni,ale ta predstava je pro me desna,zda se mi o tom,v hlave se mi to porad promita),manz.by nas chtel mit, ale zaroven si chce zit svuj zivot,kdyz je bez nas styska se mu a kdyz je s nami tak hleda situace jak odejit,nevim kdy prijde a neprijde,pravidla si meni jak se hodi,kdyz chce prijede,ale neustale mi opakuje,ze mu je v mem byte spatne,boli ho hlava,jsou tady patogenni zony,ma alergii,je tady prilis unaveny aby mi pomahal nebo si hral s ditetem,chce abych se postarala o jine bydleni,ze za nas vztah muze byt,ale sam zadne bydleni nema,neustale si klade nejake podminky,hleda na me chyby,speky atd, verte mi je to k zblazneni,nevim cemu mam verit, pripadam si jako ve spatnem snu,diteti se venuje tak ze ho pochova a rika: jsi muj ja te miluju a vzdycky budu tvuj tata jen ja,(je mu 1.rok)me to ublizuje,vypravi mi o svych kamaradkach,o tom jak bude zit kratce,jak mu predpovedeli ze bude mit dalsi lepsi manzelstvi s barakem a s ditetem krasny vztah,ale ten nema s nikym,s vlast.rodinou se nestyka, nevim jak reagovat,moc si vsechno beru,kdyz se seberu,zacnu byt v pohode,zacnu si zit svuj zivot, vymanim se z citove zavislosti, tak se objevi a jsem v tom znova,uz to trva moc dlouho a vysiluje me to,rada vzdy znovu uverim, ze by to mohlo fungovat,muzete mi napsat prosim svuj nazor,diky, mejte se krasne A.
Alena
archiv
Paní doktorko, přestávám rozumět sama sobě. Již osm let jsem rozvedená a od té doby žiji sama s dcerou. Před dvěmi lety jsem ukončila vztah, který byl sice krátký (trval jen rok), ale velice intenzivní (hlavně pro mne, nikdy jsem nikoho tolik nemilovala a do žádného vztahu jsem nevkládala tolik naděje). Rozchod inicioval partner, zjistil, že nejsem taková, jak si představoval. V podstatě neřekl nikdy přesně důvod, proč se mnou nechce být. Z minulosti partnera vím, že není schopen dlouhodobého vztahu, zamilovanost i u mne odezněla a jsem schopna vidět jeho nedostatky, myslím, že si ho nijak neidealizuji, přesto se nemůžu od něho psychicky odpoutat. Rozumově chápu, že by vztah neměl smysl, že si zasloužím muže, který mne bude milovat, učím se mít se ráda, mít svou hrdost atd. Rozum to vše ví a zná, přesto se jsou chvíle, kdy se strašně trápím, je mi smutno a mám pocit, že se snad zblázním. Začínám žárlit, někdy se chovám majetnicky. Nejhorší je, že máme společné známe, takže se vidíme téměř každý den. Jezdíme spolu na hory, slavíme narozeniny, chodíme k vodě. Pokud bych ho chtěla přestat vídat, zůstala bych sama, bez přátel. Už nevím co mám udělat pro to, ať se konečně přestanu trápit a začnu zase normálně žít. Jsou chvíle, kdy si myslím, že už je to za mnou a pak se vše vrátí a tak je to pořád dokola. Chce to opravdu jen čas nebo to jde "nějak urychlit"? Mám 37 let, roky letí a samotu snáším čím dál tím hůř. Ale za této situace si nechci někoho hledat, spíše nejsem schopna. Mám v sobě zmatek.
Veronika
archiv
dobry den pani doktorko, uz nejakou dobu se zabyvam svym rozpadajicim se vztahem a moc rada bych slysela nazor nekoho "zvenku". je to slozity pribeh...v listopadu minuleho roku jsem /31/ zacala chodit s pavlem /47/. mel uz neco za sebou, mimojine i rozvod a petiletou dceru. casem jsem se dozvedela, ze se byvalou zenou stale bydli v jednom dome, ktery on zrekonstruoval, pry v oddelenem byte. rikam pry, protoze mnoho veci ktere mi pavel rikal se casem ukazaly jako polopravda nebo primo lez. nevim na jake procento z nich jsem prisla. jeho byvala-soucasna rodina byla vec, ktera mne hodne stresovala. nakone jsme spolu v lednu zacali bydlet, tenze s rodinou polevila, prozili jsme krasne tri mesice, ale casem opet zacaly prichazet nevyjasnenosti, vikendy, kdy jsem se v nedeli rano dozvedela, ze jde za dcerou, nase spolecna dovolena o ktere tvrdil ze "nepripada v uvahu", ale kdyz jeho zena o tyden pozdeji onemocnela odjel s dcerou na hory. potom prisla kratka kryze, kdy jsem vazne uvazovala o rozchodu, ale pavel na to reagoval posilanim kvetin a romantickym vikendem, kde mne pozadal o ruku. ja jsem v te dobe moc romanticky naladena nebyla, mela jsem strach ze souziti s nim, ale na druhou stranu to byl prvni clovek, ktery mi ve spouste veci rozumel jako nikdo jiny a daval mi lasku, kterou jsem jeste nikdy nepoznala. nakonec prislo i me seznameni s dcerou, zacali jsme spolu jezdit na jeho chalupu...a jednoho dne, kdyz jsem tam byla sama prijela navsteva...pavlova ex-zena. zacala mne vyhazovat a volala policii. nakonec sama odjela, ale od te doby jsem pavlovi uz nedokazala verit, dokonce se zdalo, ze stoji vic na strane sve zeny nez na me. nechtel z chalupy odvezt jeji veci a nakonec ji jeste dal klice, pry aby si mohla vse odvezt. k tomu ale nikdy nedoslo. o nasich zasnubach se uz nikdy nezminil. po mesici nase hadky dosly tak daleko, ze jsme se rozesli. popud prisel z me strany, ale po nejake dobe jsem si uvedomila, jak moc ho mam rada, ze jsem si to v dobe naseho souziti vu [tato otázka byla zkrácena]
tereza
archiv
Dobrý den, mám menší problém se svým přítelem, ale bojím se, aby se z toho časem nestalo něco vážnějšího. Jsme spolu 5 let a vše je super, máme se rádi, bydlíme spolu a počítáme spolu do budoucna. Ve všem si rozumíme, náš vztah by byl snad dokonalý :) Máme ale problém v sexu. Přítel by rád každý den a nejlépe klidně dvakrát (je mu 26 let) :) Zato mě by to stačilo jednou nebo dvakrát do týdne. Přítel to zřejmě z většiny vidí jako můj problém, někdy mi to vyčte, že když chce on, tak ho odmítnu, ale když chci já, tak je prý vždycky po mém. Jde také o to, že cokoliv udělám, tak ho vzruší :) Přijde mi, že ho nemůžu ani něžně pohladit, aniž by to bral jako výzvu k milování. A pak mi to vyčte, že ho vzruším a pak "odkopnu". Snažím se jeho potřebu tolerovat, ale já zkrátka na to nemůžu mít každý den chuť :) Když to děláme moc často, nebaví mě to. Nedokážu v sobě v tak krátkých intervalech nashromáždit touhu po něm. Po pár dnech ano, ale ne po jednom dni. Když se chce přítel milovat každý den, radši řeknu, že jsem unavená a hned je problém. Kde je ta chyba? Po 5ti letech přeci po něm nemůžu toužit jako v prvních měsících. Jak mu to mám rozumně vysvětlit? (Když se o to snažím, bojím se, že ho urazím - je kozoroh :)) Vím, že bychom měli mezi tím najít nějaký kompromis, ale nějak se to zatím nepodařilo. Sex mě baví, ale ta touha není každý den.. A hádáme se kvůli tomu čím dál častěji. Moc prosím o odpověď.Alice.
Alice
archiv
Milá paní Jitko, prosím vás touto cestou o radu, můj problém je vcelku běžný–nevěra.Jsem s přítelem přes dva roky (on23, já25) a před pár dny jsem po předešlém podezření odhalila jeho nevěru s jednou dívkou.Poprvé se to stalo před půl rokem, přišla za ním s tím, že jí přitahuje a on se s ní vyspal (nemá vysoké sebevědomí a tohle mu jistě polichotilo).Pak došlo k přerušení, ale během posledních 2 měsíců spolu spali zhruba 7x, přespával i u ní doma.Řekl mi že šlo jen o sex, že miluje mě a chce být se mnou, to oznámil i jí.Nutno dodat, že ona je z okruhu jeho blízkých přátel (je jimi hodně ovlivněn), kteří mě nemají rádi a chtěli by, aby se se mnou rozešel a byl s ní, ona je do něj zamilovaná.Má první reakce byla, že chci vztah zachovat, začínám ale pochybovat, zda to vůbec dokážu.Jsem hodně citově založená (a tohle je pro mě velkým zklamáním), pro mého přítele je naopak na prvním místě sex.Můj přítel mě pořád hodně přitahuje, myslím že i já jeho, ale jenom z toho se vztah živit nedá. Prožili jsme spolu moc hezký víkend, on ale včera odešel za svýma kamarádama do hospody, kde byla i ona.Říkala jsem mu, že teď ho víc potřebuji já,on na to,že není žádný „podpantoflák“ a chce být s nima, že jsem na něm závislá.To je věc, kterou si nemyslím, má dost prostoru a sám vždycky říká:„Stejně si dělám co chci.“Nemůžu se přestat sama sebe ptát, co by se dělo kdybych na to nepřišla, jestli by nakonec zůstal s ní, stejně tak nechápu proč to trvalo tak dlouho. Jisté je, že u ní něco hledal, nemůžu ale přijít na to co.Přítel se mnou o tom není schopen mluvit, na většinu otázek odpovídá: „Nevím.“ Náš vztah určitě nebyl ideální, ale tohle je moc. Bylo by toho ještě hodně co bych Vám mohla napsat, ale to už se sem nevejde. Můj problém je v tom, že nevím jak se k tomu všemu mám postavit.Chvílemi jsem v klidu, pak ale začnu být hysterická, ubrečená a to je špatně, všechno tím kazím.Prosím Vás proto o radu, nebo alespoň náznak toho,jak bych se teď měla zachovat.Předem děkuji za Vaši odpověď. [tato otázka byla zkrácena]
Martina
archiv
Dobrý den,jak pročítám starosti a trápení, všude kolem sebe vidím rozvody, nevěry..Pak začínám přemýšlet o mém vztahu s přítelem. Jsme spolu 4 roky, počítáme se společnou budoucností... Bojím se, že mi bude nevěrný (jako je podle statistik v této době každý druhý), že mě v pozdějším věku opustí a já zůstanu sama. To se také stalo v jeho rodině. Každý z rodičů žije zvlášť, nechci tak dopadnout. Když jsem si o tom s přítelem povídala, řekl, že mě miluje a že chce vedle mě zestárnout. Proč si místo užívání si naší lásky, kladu stále tyto otázky? Protože slyším a vidím, co se kolem mě, nás děje. Kamarádka se schází s ženatým mužem, prý je to normální, že má každý chlap milenku...Jsou chlapi opravdu takoví? Umí být vůbec věrní? Proč tato hektická doba nepřeje lásce, ale nevěrám, rozvodům? Děkuji za odpověď.
Petra
archiv
dobrý den. Myslim ze přejdu hned k problému. Jsme s mým přítelem 2roky byly krasne ale pak sme se zacli porad hadat atd.. uz sem se snim chtela mockrat rozejit ale on mě vždy začal vydirat ze si neco udela, a nebo kdyz sme mu rekla ze ho n echi vydet tak me stejne dál čekaval.Nevím co stím navíc se znám dobře s jeho matkou a nevím jak jí vysvetlit ze chci pauzu. Ano nepotrebuji nutne rozchod chci jen pauzu nebo to zkusit jako kamaradi ale on si nic takoveho nenecha vubec rict.Je mooc hodny udela pro me prvni posledni, planuje nasi budoucnost setri na ni ale me je 18 a chci si jesete uzivat ale on to nechape a nechce me poustet s prately. jsem zoufala a uz vazne nevim co delat. MOhla by jste mi poradit .Dekuji.
mentrida@centrum.cz
archiv
Dobrý den,
mám víc jak roční vztah s o 7 let starší parnerkou (33), kterou mám moc ráda a plánuju s ní budoucnost. Žijeme spolu vlastně od samého začátku. Vadí mi, když při nějaké neshodě naznačuje pauzu nebo rozchod. V určité fázi mého následného odchodu z bytu, případně přestěhování, (řádově minuty a hodiny), mě chce zpět a omlouvá se. Nemáme zásadní neshody. Za sebe si myslím, že se bráním určité nerovnovážné komunikaci, jejímu přístupu: dospělý (ona) -dítě (já), což tam někdy hodně cítím. Už jsem jí upřímně řekla, že se mi to nelíbí. Ona na to reaguje slovy: Tak se tak nechovej (jako malá)! Asi řešení těchto neshod neřeším pro nás šťastně, protože skoro pokaždé se v určité chvíli zasekne a najednou zvažuje celý vztah. Podle mě neadekvátně. Je to vysilující. Nevím, zda nebo jak s tím mohu něco dělat. Jak změnit scénář našich konfliktů? Věřím, že to lze, proto se na Vás obracím, jestli nemáte nějaký nápad. Děkuji za odpověď, s pozdravem, M.
Madla
archiv
Paní doktorko, jsem 26 let vdaná, manžel měl za tu dobu 2x paralelní vztah (1 a 5 let). Poprve jsem odpustila, ale nepoučila se a stále přebírala většinu povinností. Nervozita, malé děti, únava, výčitky a nová nevěra. I tu jsme ustáli, zapracovala jsem na svém sebevědomí a snažila se žít sama za sebe. On začal fungovat jako hlava rodiny po všech stránkách. Myslím, že mě má rád, ale na vyjadřování citů si ho neužiju. Chybí mi spontání pohlazení, slůvka něhy co se po znovusbližování kamsi vytratily. Nechci tlačit na pilu, když to nejde z něj, protože v jiných oblastech se snaží. Nechci o tom mluvit stále dokola a vyvolávat napětí čí připomínat minulost. Ale cítím se vyprahlá a mám dokonce obavy, že jsem schopná ta slůvka příjmat od jinud. Jsem teď jaksi citlivější na každý projev nezájmu či podráždění ze strany manžela. Ještě si asi stále lížu rány a to pohlazení potřebuju. Určitě mě budete varova před navázáním jiného vztahu a doporučíte poradnu, ale zkuste to prosím jinak a trošku se rozepište. Moc děkuji, J.
Jana
archiv
Pani doktorko,
pred casem jsem se rozesla s pritelem, ktery byl narozen ve znameni Panny. Jelikoz to byla druha spatna zkusenost s timto znamenim, chtela jsem se zeptat, jestli si myslite, ze je pri navazovani vztahu dulezite se na tuto skutecnost soustredovat nebo se to nema brat prilis vazne. Nedavno jsem mela prilezitost jit do vztahu s Blizencem a nakonec jsem to utnula, protoze to co jsem se o tomto znameni docetla a jak se dotycny choval se pricilo memu pochopeni, necitila jsem se s nim dobre. Jaky na to mate nazor ? Dekuji moc.
Jana K.
archiv
Paní doktorko, mám dotaz z jiného soudku než jsou problémy mezi partnery, ale mě to dost obtěžuje a konec konců důsledky se promítají i do toho partnerského života .Jsem podruhé vdaná,z prvního manželství mám dvě dcery(dnes 26 a 23let),manžel má syna a dceru .Moje starší žije nedaleko v pronájmu s chlapcem, mladší s námi.Můj problém je, že se o dcery stále hodně bojím. Zůstala jsem s nimi sama, když bylo mladší 10 let, ale tehdy jsem tím netrpěla zdaleka tolik jako nyní, jak jsou starší a starší,paradoxně se to u mě spíš zhoršuje.To byly doby, že jsem je nechala na týden v létě klidně doma,ta starší už byla tehdy plnoletá a na sestru dohlídla a jela jsem na dovolenou a teď, když bych si to mohla spíš dovolit, tak mám takovou hrůzu z toho, co by se mohlo té mladší doma stát, že už letos raději ani nikam nejedu.Chodí do práce někdy i o víkendech a já raději vstanu a jdu s ní ráno na autobus (jsme v Praze, ale je to kolem 1 km na MHD)než aby šla sama kde je pusto a prázdno.Ta už je ze mně za ty roky tak zblblá, že je sama vyplašená dost.Nedávno jsem četla rozhovor s Ninou Divíškovou,psala tam, že tím taky trpí, má 3 dospělé dcery, to co popisovala, dost dobře znám a jak psala,jako herečka má obzvlášť tvořivou fantazii a vidí vždycky všechny hrůzy ještě zveličené.Co s tím dělat? Samotnou mě to štve, ale nemůžu si pomoct,stejně bych ani z dovolené nic neměla kvůli tomu věčnému strachu. Manžel samozřejmě nadává, to se mu vůbec nedivím.Sama nechápu, proč se to zhoršuje, když jsem se vždycky těšila až budou děti velké,že konečně budu sama za sebe a nebudu se tak trápit věčnými obavami o ně a zodpovědností. Měla bych s tím něco dělat, ale nevím co. Děkuji za radu .
Zuzana
archiv
Dobrý den. Je mi třicet let a tři roky žiji se stejně
starým přítelem. Žijeme v domě jeho rodičů. Přítele maminka nám do všeho mluví,
při zařizování podkroví dokonce s námi chodila po
obchodech a "radila" co máme koupit. Takže muselo být vždy po jejím. Když jsem příteli řekla, že se mi
to tak nelíbí a že je to pouze naše věc, tak mi jen
řekl, že více hlav více ví a
dál se o tom se mnou nebavil. Když jsem si pak sama koupila polštářky bez její "rady", tak se urazila.
Všechy naše neshody přítel s maminkou probírá a já si připadám jak pod mikroskopem. Maminka je nemocná na srdce, tak se k ní snažím chovat hezky, ale mám pocit, že ona toho zneužívá a o co já lépe k ní o to ona hůře ke mně. Ráda si do mne rýpne ať už kvůli mému platu a to vydělávám více než přítel. Nebo kvůli vzhledu mám po rodičích štíhlou postavu.
Došlo to tak daleko, že když se s ní mám setkat, tak
jsem hodně nervózní a bolí mne břicho. Prostě se jí bojím a nevím jak dál.
Poslední dobou se ke mne tak
začal chovat i můj partner.
Narážka typu, že vypadám jak z Dachau, že přebírám názory jiných a nemám vlastní názor, že než mne poznal, tak se pohyboval v okruhu jiných lidí (zřejmě lepších než já). Když mne poslal do pr... a mám si políbit pr..., tak jsem se urazila a on mi řekl, že nejsem ženská do života, že zkrátka nic nevydržím.
Na jídlo a prostředky do domácnosti mi přispívá měsíčně 500,- Kč s tím, že on platí v rodinném domě energie. Částku mi však sdělit nechce. Mám pocit, že má doma slušný servis a to mu vyhovuje (nepomáhá skoro s ničím), ale jako ženy si mne neváží. Uvažuji o rozchodu, nebo myslíte, že je nějaké řešení?
Jitka
archiv
Dobrý den,
jsem normální, troufám si říct že někdy i atraktivní vysokoškolačka, ale mám problém najít partnera. Pět let jsem si namlouvala, že mě to bez něj baví, ale teď už si nevystačím s výmluvou, že jsem ještě dost mladá. Docházejí mi síly. Hledání přes internet nebo inzeráty mi přijde divné, nedělám to a nikdy nebudu.Jsem snad z generace kde je o ně nouze?
Lenka
archiv
Dobrý den paní doktorko, vubec nevim co mam delat. S pritelem chodime skoro 8 let, ja 26 let a jemu je 28 let.Nezijeme spolu, kazdy jsme u rodicu. Minulej rok jsme ho podvedla, ale nic o tom nevi,v te dobe jsme se hadali a ja jsem to vyresila takhle, ale diky nevere jsem zjistila, ze ho miluji.Ted jsme se vratili z dovolene a ja mu prisla na naveru, pry je s tou holkou 3 mesice a strasne ho miluje a on nevi,pry ji ma rad, pry miluje me ale pry neni jeste zraly na to zit spolu ale nechce mi ztratit a ma zmatek v hlave.Nevim, zda mam cekat, a nebo je lepe se rozejit. Breceli jsme spolu celej den a oba nevime jak dal. Dalsi problem je bydleni, on chce za prahu ja chci zustat v Praze, nevim, jak dal, mam ho moc rada, ale nevim, aby se ke mne nevratil z litosti.Dekuji za radu. Eva
Eva
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Pravidelně si pročítám Vaši rubriku a musím říct, že se mi moc líbí. Doufám, že i pro mě budete mít nějakou radu. Nejde přímo o můj problém, ale o problém mé sestry, resp. švagra. Oběma je 36 let a mají spolu tři děti (17, 15, 14). Brali se před 17 roky. Celou dobu bylo jejich manželství vcelku v pohodě, ale nyní se moje sestra stala závislou na internetu. Sotva přijde z práce, sedne si k počítači a chatuje až do noci. Našla si na chatu nějakého milence (nevím, jestli se stýkají i osobně) a chce se rozvést. Jejího manžela to moc trápí, protože ji má opravdu rád a nechce rozbít rodinu. I dětem vadí, že je jejich matka věčně na internetu. Snad pro ně existuje nějaké řešení.
Barbora
archiv
Dobrý den, prosím poraďte mi co mám dělat. Jsem rozvedená tři roky a přesto u mě bývalý stále bydlí.Situace doma je neřešitelná, já to nazývám psychické domácí násilí. Mému synovi z prvního manželství byla stanovena diagnoza depresivní poruchy chování, jelikož ho nevlastní otec neustále šikanuje a nadává. Pochodili jsme mnoho poraden, ale čím více mám informací, tím více se bojím razantního kroku.Ačkoliv je syn nezletilý a instituce či lékař by měl jednat, tak s tím nikdo nechce mít nic společného. Lékařka mi doporučila ať vše řeším právní cestou a přes občanskoprávní soud (vystěhování),přestože diagnostikovala depresivní poruchu.Jenže do tohoto řešení se mi moc nechce, jelikož soudy pracují pomalu a než rozhodnou, tak to doma nepřežijem.V centru pro týrané děti mi poradili ať si najdem psychologa. Jenže psychiatra potřebuje především bývalý. Mám pocit, že se bývalému nic neprokáže a že ze všeho vypluje a ta špatná budu já a vše bude mnohem horší. Jen říká ,,mě se tak lehce nezbavíš,,Máme spolu dvě děti ke kterým se tak strašně nechová, i když náznaky taky byly. Nemám se kam odstěhovat, navíc v domě kde bydlíme tak i pracuji.Na netu jsem podobných příběhů našla několik, ale řešení žádný. Jen vystěhovat ALE JAK? Děkuji za radu
Hanča
archiv
Dobry den,
Asi nejsem schopna vybudovat si rodinu, mit s nekym deti, vybudovat si dlouhodoby stabilny vztah. Mela jsem pred manzelstvim 5 dlouhodobych vztahu, vsechny zacaly krasne, harmonie a porozumeni atd. Vzdycky jsem to ale byla ja, ktera je ukoncila (po 2-5 letech). Vzdycky to bylo tak, ze nenapadne se laska (nemyslim prvotni zamilovanost) na me strane vytratila a ja uz tim padem nemohla s partnerem nic fyzickeho mit, protoze jsem ho zacala vnimat spis jako bratra, kamarada a pretvarovat se nemuzu, nedokazu se milovat s nekym koho nemiluju. Tento rok se rozvadim s muzem, ktereho jsem si brala pred 8 lety a byla presvedcena, ze s NIM se to uz nestane, byla jsem si jista ze s nim stravim zbytek zivota. A stalo se, zlomila jsem dalsi srdce. Mam ho porad rada, vnimam ho ale pouze jako kamarada, nic vic. A s kamaradem nemuzu mit deti, rodinu, to nejde abych mu rekla s nim rodinu chci, pripadne s nim budu protoze me miluje, ale uz s nim npo case ebudu spat, to by nebylo fer.
Pripadam si hrozne. Budu se uz bat vstoupit do dalsiho vztahu, ze zase nekomu ublizim. Kam tohle vede, skoncim jako osamela nestastna zena?
Dekuju predem za odpoved.
Mila
archiv
Dobrý den, před měsícem se semnou rozešel přítel po 5ti letech, byla jsem z toho strašně špatná, chtělo se mi umřít... Ale nevím jestli to co se děje teď není ještě horší. Pořád svého ex miluji, hrozně bych chtěla aby se vrátil i když VÍM že on už mě prostě nechce, nestojí o mě... Dá se říct že spolu teď jen spíme. Přijede za mnou vždycky na noc na víkend, a to je to jako za starých časů, je milý, pozorný... A stejně to pak končí že já pláču, proč se tedy ke mně nechce vrátit, když je nám spolu fajn. Já vím že by bylo lepší se s ním nestýkat vůbec, ale já nemám sílu přetrhnout i to poslední pouto, co mezi námi je. Hrozně mě to trápí, já s ním byla vážně šťastná a nevím co se stalo špatně... Všichni mi říkají, jak se mnou neskutečně mává, taky to sama vidím a stejně o něj pořád stojím a neustále se před ním ponižuji... Připadám si jako cvok - nedokážu mu říct nejezdi, nechci tě vídat, když stojím o to být s ním - i když mě to ničí. Teď se v mém okolí navíc objevil nový muž - je hrozně fajn, rozumíme si, ale já mam strach své city investovat do někoho jiného - co když to dopadne zase stejně??? A nepřipadá mi fér začínat si s někým jiným, když stále nemám vyřešený ten rozchod... Hrozně bych chtěla svého ex přestat milovat, ale nevím jak na to... Pořád bych pro něj udělala všechno, všecičko na světě....
Aneta 20 let
archiv
Dobrý den,již jednou jsem Vám paní doktorko psala,já sama s těžce nemocnou dcerou,dnes je to 6 den,kdy jsem pouze promluvila s prodavačkou v obchodě a jinak sama,jak tedy najít přítele,pohledem přes zavřené okno?internet?skoro každý vyžaduje po zprávě o dceři okamžité záslání fota(mého)snad s představou že musím být zrůda,když jsem tak sama.Nejde mi o sex,potřebuji blízkého člověka,nemám a v těchto dnech jsem již dospěla k definitivnímu závěru,že už budu žít jen pro svoji dceru,ořestala jsem věřit životu a ve svých 45 letech si přeji pouze dožít se svojí dcerkou.Děkuji Vám.
Věra
archiv
Dobry den, pani doktorka! Som vydatá rok. Náš problém je tchýně. Je to psychopatka, manžel ma nutí zabíjať s babizňou čas, telefonovať s ňou (pól hodinu má monológ o svojom rozdrásanom konečníku, potom témy typy s Kyselkom nespáva žena a pod. primitívnosti) a návštevy každý víkend. Uvažujem o rozvode. Nechcem každý víkend prežiť so psychopatkou a už vôbec nie moje dieťa. Uvažujem o rozvode. Manžel je jedináčik a tak babizňa nám robí peklo zo života na plný úväzok. Dokonca manžel chcel, aby babizňa strážila moje dieťa, pretože ona chce a aj ostatné staré mamy strážia deti. To nikdy nedovolím. Nedám svoje dieťa psychopatovi. Mám sa rovno rozviesť, alebo čo mám robiť? ďakujem Zůfalá Erika Z. z Brna
Erika Z. z Brna
archiv
Dobrý den paní doktorko,
Prosím Vás o radu či pomoc. Již totiž selhaly veškeré pokusy se s touhle situací vypořádat. Je mi 28 let. Asi před třemi lety jsem se seznámila s mužem, do kterého jsem se velmi zamilovala. Do té doby jsem nikoho nemilovala tak jako jeho. Již od začátku byl náš vztah trochu problematický a to z důvodu rozdílných životních zkušeností. Myslela jsem si, že to časem spolu zvládneme. Jeho syna jsem milovala. On měl za sebou 10 leté manželství a stejně starého syna ve své péči a já jen pár nevydařených krátkodobých vztahů. Manželka ho opustila pro jiného muže. Podrobnosti neznám, vím jen to, že se s rozchodem a následným rozvodem „můj objekt lásky“ dosud zcela nevyrovnal. Z počátku náš vztah fungoval. Asi tři měsíce. Pak jsem začala pozorovat, že něco není v pořádku. Promluvili jsme si o tom a on mi potvrdil, že není vyrovnaný s minulostí. To jsem v té chvíli nebyla
schopna akceptovat, protože jsem ho milovala a myslela si, že i on mě. Myšlenka, že má v hlavě i nějakou jinou ženu mne strašně zraňovala. I když jsem to pak pochopila a velmi litovala, ale již to nešlo vzít zpět. Tak jsme se rozešli. Jenže ne v mém podvědomí. Podle mé kamarádky (sociální pracovnice) trpí on silnými depresemi. Její rada zní: rozvázat jakýkoliv kontakt, být na sebe tvrdá a ukončit to. Jenže se o to pokouším již dva roky a stále to nedokáži. Rady, jakože chodit s přáteli ven, věnovat se sobě a svým koníčkům,pomáhají jen krátkodobě. Pak zase přijde ta neodolatelná touha vidět ho a milovat se s ním a zatmí se mi před očima. Nic nevidím, chci jen jeho. Napíšu mu sms. Vidíme se, milujeme se nebo taky ne. Dle jeho nálady. Já pak čekám, že se ozve, že se do mne třeba zamiloval a prožívám šílené stavy beznaděje. To jde pořád dokola. Připadám si, že jsem v tomto vztahu selhala. Mohla jsem mít, po čem strašně toužím a udělala jsem něco špatně a nevím co a nevím jak dál. Když jsem ve společnosti jiných mužů, tak je prostě beru jen jako kamarády a nic víc. Zkoušela js [tato otázka byla zkrácena]
Patricie
archiv
Aleně/Alici: Chování Vaší matky vůči Vám jako jediné dceři je dost nepochopitelné, napadá mě jen jediné - možná je zahořklá právě tím, že byla v životě nešťastná a Vy jste dokázala udělat to, k čemu ona neměla odvahu. Ona je jiná generace, kde rozvody byly ostudou a většinou ženy vše trpělivě snášely a držely rodiny pohromadě. Váš exmanžel se o ni asi těžko postará, i když ho teď má raději než Vás, takže to stejně zůstane jednou na Vás. Možná ji ta zatvrzelost přejde, když bude vidět, že se o ni nikdo jiný postarat nemůže. A když už by odmítala i to, pak je jen možnost - domov důchodců nebo jiný ústav, ale to by Vám nemohl mít nikdo za zlé. Mějte se hezky.
Janka
archiv
Dobrý den, potřebuji poradit. Je mi 28 let, loni jsem se vdávala a narodilo se nám s manželem miminko, které nade vše miluji.Můj problém je ten, že jsem přestala milovat svého manžela. Vidím na něm jen chyby, které jsem dříve také viděla, ale už k nim nedokážu být tolerantní. Jsem mnohdy i raději, když je v práci a není s námi doma. Co mám dělat? Rozvádět bych se nechtěla. Děkuji za radu.
Iva
archiv
Dobrý den,paní psycholozko, mam problem,nevyznam se v sobe,mohla byste mi rict,cim to je?Behem 2leteho manzelstvi jsme se s manzelem rozchazeli a davali dohromady.Doslo to k rozvodu.Kdyz prijede za nasim synem,zase vystoupi vsechny city,ze ho miluji,vzpominky.Vicekrat se ke me vracel,ale po nekolika tydnech vzdycky vyplynuly na povrch veci,ktere mi na nem vadi,chyby,odlisne nazory,vzivotni styl atd.Je mozne milovat se,ale nemoct spolu zit?Jak se z toho dostat,kdyz na nej myslim,ale zit s nim nedokazu.dekuji.
anonym
archiv
paní doktorko,prosím poraďte, vůbec nevím jak dál.S manželem žiji 14 let.první nevěra asi před 5.lety, déle trvající, pak opakovaně zase po delší době. Nyní asi rok manžel tajně se seznamuje na seznamkách.Vyznává ženam lásku,chatuje, a pokoší se o setkání. Opakovaně jsem to objevila v PC. Vše popírá!! Mě to trápí nechci ho šmírovat, ale se mnou nic nechce mít....dělá se mě ?? pitomce?? chce důkaz, proto jsem mu to černé na bílem dala. A on to stejně popřel.Nejhorší je,že mě líčí jako nejhoršího člověka. Přitom má spoustu volna po sebe.Stýká se z kamarády,má volnou prac. dobu.Když jsem navrhovala rozvod, tak to nechce, prý mě miluje. Já už nechci tak dál, nechci žít ve stresu a napětí-mám pocit že dost využívá.Dokonce se mě snaží vmanipulovat ke stejnému chování, ale to já nechci.děkuji
jarka j.
archiv
jsem vdaná 15 let,už dlouho mě vůbec nepřitahuje ,nespíme spolu protože jsme neustále rozhádáni, sničím mi nepomůže a nemám v něm vůbec žádnou oporu.Nevím už co dál.Ale neumím od něj odejít.Hodně dlouho se tím trápím.Jaký je Váš názor na toto manželství.Děkuji za odpověď.
mirina
archiv
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. S manželem jsme spolu už dlouho. Celou dobu se snaží uplatnit v umělecké sféře (tvoří doma, nejlépe sám a v klidu). Nejdříve tvořil při zaměstnání, potom nějaký čas "na volné noze" a když došly úspory (a můj plat nestačil) tak zase při zaměstnání. V poslední době se mu začíná dařit, snad česem bude i finančně úspěšný. Jenomže já mám pocit, že s přicházejícím úspěchem se začíná měnit jeho chování ke mně. Protože se musí po práci věnovat tvorbě, přesouvají se domácí povinnosti i péče o jeho potřeby na mne. Nemá čas na společnou dovolenou, ale už ani na společný víkendový výlet nebo večer si vyjít do restaurace se známými. Nevím, jestli jeho uměleckou tvorbu respektovat a čekat, že časem se třeba zase všechno zlepší a budeme spolu trávit víc času aktivně. Nebo jestli se dožadovat jeho většího zájmu o mne (děti už žijí svůj život většinou bez nás). Já mám své koníčky a své přátele, nemám problém se "zabavit" ve volném čase, ale mám obavy že zanedlouho nebude rozdíl, jestli bydlíme spolu nebo každý zvlášť, že se jenom budeme zdravit když se náhodou potkáme ve společném bytě.
Mirjam
archiv
Vážená paní doktorko,
jsem pět let vdaná a máme tříletého syna. Je to šikovný ale velmi aktivní chlapeček, takže nám dává velmi zabrat. Nikdy jsem úplně nepřestala pracovat, ikdyž jsem to omezila na jeden a později na dva dny v týdnu. Manžel má časově náročnou práci, takže mi doma s ničím nepomůže, vyjimkou je syn, kterému se snaži věnovat. Na jaře začal syn chodit do školky a pro mně začal opravdu pracovní maraton, jsem poslední dobou velmi unavená, a když se snažím s manželem o tom mluvit, tak mi řekne, že on na domácí práce nemá čas. Postupně začínám ztrácet i chuť na sex s ním, protože jsem velmi unavená a moje jediná myšlenka je jen si jít večer lehnout. Večer když je doma, tak sedíme a tupě zíráme na televizi a mlčíme, začíná to být k nevydržení, něky začínám mít pocit, že musím utéct, bouchnot dveřma, přesto jiný bych chtěla naše mannželství udržet, měli jsme se moc rádi a snad pořád máme, jen nám na to nějak nezbývá čas. Prosím poraďte mi, už nevím jak dál, snažím se komunikovat, ale vždycky mi přijde, že se rozeběhnu a naraazím do zdi. Děkuju za radu
Petra
archiv
Dobrý den, paní doktorko!Už nevím, co dělat a proto se obracím na Vás - odbornici :-).Mám přítele, za pár týdnů to bude rok, co jsme spolu,ale protože bydlíme od sebe 100km, nevídáme se často. Byla jsem s mířená s tím,že se uvidíme jen o víkendu, protože on se ke mě do Mostu stěhovat nechce, v Praze má dobrou práci a tady by takovou nesehnal.Já se do Prahy stěhovat nechci, protože je to na mě moc rušné a velké město, navíc trpím agorafobií a rodinu mám na Moravě, takže bych v Praze byla úplně sama.(Tady mám alespoň rodinu svého ex, se kterou výborně vycházím, takže tady nejsem tak úplně sama a navíc tady mám koupený byt).Je to hodně zamotané, ale jde o to, že poslední dobou dává přítel přednost práci i o víkendu.Já chápu, že si potřebuje vydělat peníze na dluhy, ketré má( o těch jsem se dozvěděla před pár dny a není jich bohužel málo :-()Takže teď jde o to, že mi není schopen říct, kdy třeba přijede, protože má čas na vedlejší práci jenom o víkendu.A mě je to samozřejmě moc líto, protože víkendy jsou jediný čas, který pro sebe máme.Moc ho miluju,on mě prý taky,ale bolí mě, že dává přednost práci a já ani nevím,kdy to skončí a budeme žít "normálně"...
Tereza
archiv
Dobrý den paní doktorko. Již několik let se snažím vyřešit problém mezi mnou a mým manželem. Místo řešení ale zabředám do problému stále víc. Je to naprosto chybějící komunikace. Došlo tak daleko, že ignoruje i děti, nejen 21 letého syna, který studuje, ale i 10 letou dceru. Asi někde dělám chybu, ale nedokážu ji sama najít. Zkoušela jsem s ním mluvit o práci, o domáctnoti, o dětech, o dovolené, ale jako by mě vyslechl jen z povinnosti a sám v podstatě nemluvil. Nedokážeme se domluvit ani na malém výletu, aniž by jsme se pohádali. Už to došlo tak daleko, že ani syn, nebo dcera si mu netroufnou nic říct. Já se bojím, když přijde nějaký účet, že bude zle, netroufám si s ním mluvit o zařízení bytu a možném pořízení něčeho nového, způsobu trávení dovolené.... Pokud se o to pokusím, opět se pohádáme, vyčte mi že jsem příliš náročná, že se neumím uskrovnit, že mě i můj první manžel opustil, že je syn líný a vypočítavý. Rozvedla jsem se po tři roky trvajícím manželství, kdy jsme měli syna, ktrý se narodil s velkými problémy a já jsem čas trávila mezi nemocnicí a péčí o něj. Bývalý manžel pil a to byl i důvod rozvodu. Rozvádět se ale už nechci, ale zároveň toužím, abych si konečně mohla ve vztahu odpočinout a cítit se jistě. To naprosté odcizení mé a dětí od manžela mě ničí. Vím, že jednoduchá rada neexistuje, nejspíš jsem udělala zásadní chybu hned na začátku manželství. Za odpověď moc děkuji a přeji krásný den.
Janina
archiv
Vážená paní doktorko,můj problém se sice netýká vztahu s mým partnerem,ale s mou matkou.Je mi 35 let a žiji s ní v rodinn.domku,který zdědila po svých rodičích.Víte,nikdy jsme neměli moc vřelé vztahy,nevím,proč jsem udělala tu chybu a nastěhovala se k ní i se svým tehdejším manželem.Moje matka si vždycky myslela,že když už tam bydlím,musím dělat cokoliv a kdykoliv.Kontrolovala mne kdy se vrácím domů,třeba s večírku s kolegyněma,říkala,že nejsem normální,že mám sedět doma a vařit.Do toho všeho ji přizvukoval můj manžel,který třeba nepřijel dva dny domů,protože byl též s kolegy.Ti dva si nakonec rozuměli jen spolu a mě k ničemu nepotřebovali.Máma chodila k nám nahoru bez zaklepání promluvit si s ním,nebo za mým synem,kdykoliv.Já,jako bych tam nebyla.Manželovi to nevadilo,ale mne hrozně.A tak nakonec jsem se hádala jak s manželem,tak s ní a snažila se aspoň trochu si uhájit svoje soukromí a rodinu.Vše vyvrcholilo,když jsem se rozhodla s manželem rozvést po 10letech.Dozvěděla jsem se od své sestry,že manžel za ní chodí si postěžovat(jo,proč ne),ale dělal to před naším synem,kde vyprávěl jak jsem na něj vzala nůž,protože ho chci zabít,že se"tahám s cikánama"a tak vůbec.Jde o to,že mě máma nepodržela,naopak,chodila za mnou mi říkat,že jsem coura,ať jsem ŠŤastná,že ho mám a že syna sama nezvládnu atd.Ale teď jsem si našla nového partnera,který má rád mého syna a já jsem spokojená a jchtěli bychom se odstěhovat.Ne daleko,tak 5 km od ní a to je ten problém.Mám strach,už jednou jsem to před ní nadnesla a byla to hrozná scéna.A já se teď neumím rozhodnout,moc bych chtěla pryč,ale zároveň mám strach z těch šílených scén.Omlouvám se,snad to má trochu hlavu a patu,nedá se všechno vyjádřit a napsat,tak mi snad budete rozumnět.Děkuji moc.S pozdravem Klára K.
Klára K.
archiv
Dobrý den paní doktorko, s manželem uvažujeme o dítěti, ale mě bohužel straší myšlenky na možné psychické problémy po porodu (mám na mysli laktační psychózu, atd.) Mohla by jste mi nějak poradit jak toto vypustit, abych byla v pohodě? Děkuji, Petra.
Petra
archiv
Paní doktorko, vloni pred svatbou(cerven) jsem začala mít neurotické problémy, které doprovázely zlé myšlenky. Následně úzkost, strach, atd. Pak se mi, ale stala taková věc, že jak člověk přemýšlí a hlavou se mu honí různé "zlé" věci, jsem si vzpoměla na kolegu z práce, který spáchal sebevraždu (byl alkoholik, měl deprese, problémy v manželství) a nějak jsem si to spojila se sebou a úplně jsem nějak zpanikařila a dostala strach, abych nedopadla stejně, atd. A od té doby mi sice už nic není, neurotické problémy jsem zdolala, ale pořád mi zůstal ten strach, aby i u mě nebylo něco spatně, v manželství, atd. Vím, že bych to měla pustit z hlavy(protože když to udělám, je vše v pořádku), ale nějak to nejde. Neměla by jste nějakou radu? Nemám to s kým zkonzultovat. Jinak podotýkám, že nemám žádné existenční, zdravotní ani jiné problémy. Děkuji. Lucie*
Lucie
archiv
Zdravím Vás Janko, i Vás paní doktorko, díky za odpoveď, přišla hned, u paní doktorky jsem v pořadí... Tomáš se nám asi už neozve, cítila jsem ke konci korespondence, že mu to přílišné rozebírání problému od ostatních není milé, a taky jsem cítila, že neřekl úplně všechno, že k sobě není upřímný. Mám nyní obavu z toho, že kdyby se mojí matce něco stalo, kdyby potřebovala pomoc - a ona ji časem stoprocentně bude potřebovat, jsem její jediné dítě /které ale zřejmě nenávidí, protože je podobné svému otci, se kterým se nikdy nedokázala rozejít, přestože vztah dlouhodobě nefungoval a osvobodila ji až jeho smrt/, tedy až bude potřebovat tu pomoc, kterou jsem jí povinna ze zákona i morálně poskytnout, tak to tedy bude těžké... Zkuste si to představit... Alena
Alena/Alice 43
archiv
Stále pročítám tyto stránky, tak mi to nedá, abych Vám nenapsala pár řádek. Já bych to své dceři také neudělala, my spolu máme velmi hezký vztah, spíš kamarádský a budu brzy babičkou - moc se na to těším. Asi Vám nezbyde nic jiného, než všechno překousnout a povznést se nad to. Asi by bylo ještě horší, kdyby matka manipulovala Vašimi dětmi a štvala je proti Vám (to snad nedělá). A co ony? Mají babičku rády nebo k ní nechtějí? Víte, mně je také někdy moc smutno, ale nedávám to najevo a snažím se brát život z té lepší stránky. Manžel se - asi také věkem - hodně zklidnil, ale vím, že už se do něho nikdy nezamiluji. Snažíme se žít alespoň jako přátelé a chovat se k sobě slušně. Někdy se mi moc stýská po tom, s kým mi bylo tak dobře, ale to už se bohužel nedá vrátit. Buďte šťastná, že máte partnera, který určitě stojí při Vás a bude tu pro Vás mnohem déle než Vaše matka. Dělit se o auto jistě není příjemné, ale určitě to není pro Vás ta největší priorita. Co myslíte, ozve se nám Tomáš? Někdy na něho vzpomínám, možná má toho špatného za sebou ještě víc. Zdravím paní doktorku, Vás i jeho, pokud sem ještě někdy nahlédne. Přeji Vám oběma hodně štěstí.
Janka pro Alenu-Alici
archiv
Dobrý den, zdravím Vás v tomto horkém létě a potřebuji pomoc. Moje matka straní při rozvodu mému bývalému muži, doporučila jste mi obejít se v dalším životě bez ní. Pokouším se o to, odmítám kontakt i dary, ale ona zve mého bývalého muže na oběd i přespání !!! s mými dětmi. On ochotně jede, jelikož tam má navařeno, ona ho obskakuje - otec již zemřel - a ještě mu dá chudákovi ssebou domů jídlo. Dopadá to tak, že když má děti jednou za 14 dní on, tráví je u ní. Přitom děti k ní pohodlně dojedou samy, pokud by je chtěla vidět. Dříve jí to stačilo jednou za dva měsíce. A já to mám překousnout... Na mé třetí dítě, které mám s novým partnerem, se ani nezeptá. Ani do porodnice nepřijela. Mému bývalému muži dává peníze !!! /on k ní chodí fňukat/ na opravu společného dosud soudem nerozděleného auta - jak se dá auto rozdělit, že? - které jsem od ní dostala já, bohužel za trvání manželství a teď se o něj musím s ním dělit. Mohla si dar vzít zpět a dát ho celý mně,ale neudělala to, s tím že ho dala oběma. Ona je slabá a s prominutím hloupá, jelikož kdyby bylo nevím co, já bych to své dceři/které by zůstaly na krku tři děti a nákupy pro ně/ nikdy neudělala. Prosím, dodejte mi sílu... Alena
Alena/Alice 43
archiv
Dobrý den,
mám velký problém.
Moje 12ti letá dcera nechce chodit ke svému otci.Její otec si jí bere protože musí. To sám říká. Dcera mu 100x řekla že k němu nechce jezdit, ale on si jí bere i když se potom jenom spolu celý výkend hádají. Kromě toho že jí její otec pořád lže, vymýšlí si na sociálce, že mu jí nedávám. To se nestalo ani jednou !!! Jenomže oni věří jemu a já to nemám čím doložit. Už jsem si jejich odchody začala natáčet na kameru. Zajímalo by mě, zda se má přihlédnout k jejím právům vyjádřit se. Dcera má nového otce kterého miluje a který pro ní dýchá.Neustále něco podnikáme a její otec se jí v ničem nevěnuje. Byla jsem s drerou i na testech. Výsledek je takový, že je nadprůměrně inteligentní a že ví přesně co chce a co říká.
Prosím poraďte mi, co se stane, když k němu dcera nepůjde. Moc děkuji.
Irena
archiv
Dobrý den,prosím o radu,jak řešit následující:Jsem 2 roky s přítelem,s kterým žiji v jiném než rodném městě.V době,kdy jsme se seznámili,jsem ukončovala vztah s bývalým partnerem, o čemž jsem mu neřekla,protože právě prožíval nevěru a rozchod se svou,teď už bývalou,manželkou.Tyto moje dva vztahy trvaly tedy nějakou dobu paralelně.O tom,co jsem prožívala ve svém rodném městě jsem novému příteli podávala většinou jen kusé informace a taky jsem hodně zapírala.S bývalým přítelem,který stále čeká na to,že se k němu vrátím a neví o mém novém životě,jsme po rozchodu v kontaktu a několikrát nezůstalo jen u toho... Během posledních tří let(aby toho nebylo málo)na mě soustavně vyvíjel tlak člověk,kterému jsem jednou hodně pomohla,a proto se na mě upnul(byl totiž v těžké životní situaci)–za mou dobrotu mě od té doby pronásleduje a psychicky vydírá,chce se mnou prý žít.Kdysi to byl můj nejbližší přítel,s kterým jsem nikdy nechtěla nic mít.Před tím,než jsem ho definitivně a drsně odmítla(u mě velmi nevídaná věc-snažím se všemožně vyhýbat všem konfliktním situacím a všechno řešit tak,aby ostatní byli se mnou spokojení),jsem mu několikrát podlehla a byli jsme spolu i na několika dovolených.To v době,kdy jsem měla nového přítele.Ten je velmi zvědavý na můj rodný kraj,zvlášt na kamarády,ale z toho,že bych jim ho představila,mám velkou hrůzu.Myslím,že by to byl definitivní konec.Nikdo z nich o sobě neví,všichni mě chtějí,nedokážu říct ne,a tak se v tom plácám,abych nepřišla o jejich náklonnost.Chci zůstat s tím novým,ale neztratit alespoň toho bývalého přítele jakožto kamaráda.Chci konečně klid,ukončit to věčné lhaní,které vzniklo jen z toho,abych někomu z nich neublížila.Nejvíc jsem však ublížila sama sobě.Teď čekám,až to praskne a nevím,jak z toho ven.S novým přítelem jsem konečně šťastná,jsem mu věrná a hodně jsem se poučila z minulých chyb.Vždycky ale když se na sebe zamilovaně díváme,je ve mně někde na dně ten stín,který mě vrátí zase na zem.Nechci o něj přijít..
Emma
archiv
Dobrý den. Už někdy v zimně jsem Vás žádala o radu. Šlo vlastně o to, že mám pocit, že není moc příležitostí jak se s někým seznámit. To neznamená, že vůbec nikam nechodím, ale také kamarádi už mají jiné "starosti" a kam bych chodila sama? Povzbuzovala jste mě, že bude jaro a že se vše obrátí k lepšímu. Teď už je léto a pořád jsem sama. Nevím čím to je, vůbec nejsem vybíravá, každý má pro mě nějaké kouzlo. Vlastně jsem sama už 5 roků :-(. Tehdy to bylo spíš takové "pubertální" chození. Ale mám pocit, že už s nikým ani nebudu chodit, natož nějaký vážnější vztah, který bych si moc přála. Trpím strašnými pocity samoty. Začalo to tím, že jsem se semtam cítila sama, že mě nikdo nemá rád, což se střídalo i s dny naděje, že někoho potkám. Teď už mám deprese snad každý týden a naopak pocit, že už to nikdy lepší nebude. Cítím velkou potřebu někoho milovat a zároveň aby mě ten někdo měl taky moc rád... Vím, že si nemůžu stěžovat, protože kromě té lásky mi v životě nic nechybí, ale cítím se být nešťastná. Doufám, že mě chápete. Moc prosím o radu. Děkuju
Misha (22 let)
archiv
Dobrý den, mám menší problém se svým přítelem, ale bojím se, aby se z toho časem nestalo něco vážnějšího. Jsme spolu 5 let a vše je super, máme se rádi, bydlíme spolu a počítáme spolu do budoucna. Ve všem si rozumíme, náš vztah by byl snad dokonalý :) Máme ale problém v sexu. Přítel by rád každý den a nejlépe klidně dvakrát (je mu 26 let) :) Zato mě by to stačilo jednou nebo dvakrát do týdne. Přítel to zřejmě z většiny vidí jako můj problém, někdy mi to vyčte, že když chce on, tak ho odmítnu, ale když chci já, tak je prý vždycky po mém. Jde také o to, že cokoliv udělám, tak ho vzruší :) Přijde mi, že ho nemůžu ani něžně pohladit, aniž by to bral jako výzvu k milování. A pak mi to vyčte, že ho vzruším a pak "odkopnu". Snažím se jeho potřebu tolerovat, ale já zkrátka na to nemůžu mít každý den chuť :) Když to děláme moc často, nebaví mě to. Nedokážu v sobě v tak krátkých intervalech nashromáždit touhu po něm. Po pár dnech ano, ale ne po jednom dni. Když se chce přítel milovat každý den, radši řeknu, že jsem unavená a hned je problém. Kde je ta chyba? Po 5ti letech přeci po něm nemůžu toužit jako v prvních měsících. Jak mu to mám rozumně vysvětlit? (Když se o to snažím, bojím se, že ho urazím - je kozoroh :)) Vím, že bychom měli mezi tím najít nějaký kompromis, ale nějak se to zatím nepodařilo. Sex mě baví, ale ta touha není každý den.. A hádáme se kvůli tomu čím dál častěji. Díky za odpověď!Alice.
Alice
archiv
Dobrý den paní doktorko,
jak procitam starosti druhych, taky bych se pridala.:-)
Mam (25) pritele (27), ted v lete spolu budeme rok. Zacali jsme spolu bydlet, oba spolu pocitame i do budoucna a vlastne vsechno by bylo prima a my hrozne zamilovaní ... nebýt mne. Jeho touha po sexu (idealne jednou denne) mi prerostla prez hlavu. Oba mame narocne zamestnani a dost se mu venujeme. Chodime domů unavení (-> nebo je to jen moje vymluva?), ale stále se na sebe tešíme, prez den si voláme, planujeme si vecer.
A já, pri tomhle zamilovaným, stastnym vztahu jsem co se tyka milovani chladna.
Mam chut se spis pomazlit, vnímat jeho blízkost. Jenze tohle mi pripada nefer, vzdyt kdyz jsme spolu zacinali chodit nase touhy byly shodne. Pritel nikdy nic nerekne, respektuje mne, ale trha mi srdce videt ho, jak je nestastny.
Myslite, ze bychom (ja?) meli vyhledat pomoc sexuologa? Nebo je to jen “přechodná” záležitost (ale trvá uz asi 4měsíce)?
Adela
archiv
Mila pani doktorko,
beznadejne jsem se zamilovala do cloveka, ktery cely zivot splnoval me predstavy. Vratila se z USA, kam emigroval. V Praze je rok a pul. Bohuzel trpi depresemi, neni si jisty, zda tu zustat, praci jeste nesehnal. Chodi na terapie, je vylecenym alkoholikem. Nejvic me vsak trapi jeho deprese, kdy se jeho nazory meni den ode dne. Bojim se, ze se jednoho dne sebere, laska nelaska a odjede. To uz bych po tom vsem asi nerozdychala...asi bych sama potrebovala nejakou pomoc. Dekuji za Vas nazor.
Petra
archiv
Dobrý den,
mám pocit, že jsem se ocitla před jistou volbou a hledám radu, kudy chodím. Jde o partnerský vztah. Na podzim mi bude 30, s parnerem jsme spolu něco přes dva roky - to, že jsem ho potkala, pro mě představovalo velkou životní výhru, protože jsem do té doby s nikým nikdy nechodila (a užírala se tím, že mě nikdo nechce). Zpočátku všechno vypadalo ideálně, přítel je milý, vtipný, hodný, ovšem hrozně nerozhodný, váhavý a velmi neurčitý ohledně budoucnosti. Po roce a půl zanechal zaměstnání a odjel studovat do ciziny, s tím, že ještě neví, čím chce v životě být (v červenci mu bude 29). Jsem rodinný typ, chtěla bych se usadit a mít děti(mám strach, aby nakonec pro samé odklady nebylo pozdě - víc než 5 let už váhat nemůžu). Přítel ovšem odmítá plánovat společnou budoucnost s tím, že budoucnost je vždy nejistá, a mé dotazy, zda se mnou chce zůstat "nafurt" a mít děti, odbývá úpěním - Já nevím. Velmi mě to zraňuje a znejisťuje, udělala jsem mu kvůli tomu několik scén a uvažuji, že ho opustím. Současně ho ovšem miluji (i když jeho 9měsíční nepřítomnost a minimum komunikace z jeho strany mým citem dost otřásly) a mám strach ho ztratit. Mám strach, že nenajdu nikoho jiného (nebo nikoho lepšího, kdo mi nabídne společnou a spolehlivou budoucnost) a vyměním "aspoň něco" za "nic". Ale také se bojím, že když spolu zůstaneme, nakonec to k rodině a dětem stejně nedospěje, protože on na to asi není zralý a čekáním na to až(jestli vůbec někdy)bude, ztratím čas, který mi ještě biologicky na početí zdravého dítěte zbývá. Nedovedu zvolit mezi hodnotou "vztah s milým a dosud milovaným chlapíkem s nejistou (žádnou?) budoucností" a "hypotetický vztah s domovem, dětmi, jistotou". Několikrát jsem s ním o tom mluvila, protože bych si přála ty děti a domov mít s ním, ale on se o tom nechce bavit, protože svatba je jen papír a děti jsou v mlhavé budoucnosti, kterou neplánuje, protože plánovat je apriori špatné. Co mám dělat?
Lucie
Lucie
archiv
Vážená paní doktorko, už jsem Vám dvakrát psala a ráda se na Vás opět obrátím. Asi před dvěma měsíci jsem se seznámila s klukem, se kterým jsme se před týdnem sblížili, tím myslím, první pusa, první sex a vlastně se vídat víc. Myslela jsem,že se tedy začalo jednat o vztah,že spolu chodíme. Ale on to bere jako jenom,že se vídáme a dál se uvidí, jestli se z toho něco vyvine. Je to normální? Já tuhle zkušenost nemám, vždycky jsem s někým jen „normálně“ chodila. Říká, že to chce prostě zkusit, jestli nám to spolu půjde…když jsem řekla, že nechci, aby mě bral jen jako na vyplnění času a na sex, tak se skoro naštval, že snad přece poznám, že to tak není a jestli z něj mám takový pocit…a je pravda, že se ke mně chová moc hezky, venku se ke mně chová jako k přítelkyni, vlastně bych vůbec neměla důvod nad tím přemýšlet, kdybychom se o tom nezačali bavit. Ale mám strach, chtěla bych už vztah, který někam vede, je mi 26, před půl rokem jsem se rozešla po dvou letech s přítelem, protože nestál o společnou budoucnost, tak se možná bojím prožívat to samý…nechci ukončit něco, co je hezký, ale zároveň nechci být s někým, kdo to necítí stejně…moc děkuji za vaši odpověď.
Martina
archiv
Dobrý den, paní doktorko má cenu vztah, kdy, jak můj partner tvrdí, že se nesnášíme, nemůžeme se dohodnout, on mě vždy dokáže vytočit a já vyletím a on má důvod mě uhodit, ve vztahu je čas od času násilí, když se mě něco nelíbí, tak to řeknu, ale jsem hysterka co dělá scény, a která žárlí,protože přede mnou vychvaluje jiné ženy a na mě hledá chyby a chytá mě za pomyslné špíčky atd., ale připadá mi to jako demagogie, a navíc říká, že ví, že je to špatné, ale nic jiného mě prý nezastaví a tak mě bije, vzbuzuje ve mě pocit viny a tak si nakonec myslím, že jsem si to snad zasloužila, on prý takový není a chce mít jen klid, ale i já se chci dohodnout, vyhrožuje, že uteče, že odejde k jiné ženě, kde bude mít klid, chtěla jsem od něho odejít, ale on nechtěl, a tak jsem zase dostala, a potom mě přešla chuť něco řešit, nejvíc mě trápí to, že je to moje vina, to přece není pravda, a také si říkám, co má ta druhá co já ne, jí prý bít nebude, je mi hrozně, zřejmě bít musel jenom mě. Má cenu tento vztah udržovat, kdyby partner přestal s ubližováním?
Mirka
archiv
Paní doktorko,chtěla bych se poradit,zdali má cenu pokračovat ve vztahu s mým bývalým manželem.Rozváděli jsme se,protože mi byl nevěrný a to bohužel nejen fyzicky,ale trávil s ní veškerý volný čas a na mně a dcerku jakoby zapomněl.Tvrdil stále,když jsem se ho ptala,že není doma,co se děje,ale odpověď byla,že je vše v pořádku nic se neděje.Bohužel jsme malé město a já se pravdu dozvěděla,tak nezapíral,ale že se to nemělo stát a další řeči.Dala jsem mu vybrat,jestli chce se vrátit k nám,nebo začít s ní nový život,tak mi tvrdil,že samozřejmě chce být s námi.Začal se k nám chovat lépe,věnoval nám i více času,tak jsem si myslela,že je vše v pořádku,ale z hrůzou jsem po 4 měsících zjistila,že ten dvojí život žije dál.A to jsem neuneska a podala žádost o rozvod.To asi manžel,ani jeho přítelkyně nečekali a když jsem se o něho přestala starat,tak i ona ho opustila.A tak po rozvodu se teď snaží vrátit k nám,ale já se obávám,že už mu nemůžu věřit,když mně tak zradil,přesto,že jsem se mu snažila odpustit a chtěla mu věřit,tak mi velmi ublížilo jeho pokračování v románku s milenkou.Tvrdil sice,že na konci už mezi nimi nebylo nic fyzického,ale mně ubližovalo i to,že si s ní dál psal a volal,s člověkem,který rozbil náš myslím normálně fungující vztah,to mi potvrdil i manžel,že jsem vždy byla ta první,že lepší manželku si nemohl přát.Tak proč by si s ní,která má vlastního manžela,vlastní rodinu,můj manžel nebyl první ani poslední z jejich blízkých kamarádů,proč se s ní chce nadále kamarádit a nechápe,že já to nemohu tolerovat.Děkuji
JARKA
archiv
Dobrý den, paní doktorko, potřebuji trošku nakopnout, jak se zbavit pocitu provinění nebo osobní nedostatečnosti. Odstěhovala jsem se i se svými dětmi (17,14) od mého muže, protože jsme nezvládali společné soužití. Nechci více rozepisovat, co mně k tomu přimělo, je to složité, ale zařídila jsem si svoji domácnost a nějak žijeme. Mně i dětem se ulevilo. S manželem máme vyřešeny všechny majetkové věci, v šuplíku má podepsaný návrh na rozvod a já už bych si přála mít vše za sebou a mít konečně klid. Můj muž, asi když viděl, že se o sebe umím normálně postarat, a že o něj už nestojím, se začal chovat mile, nekonfliktně a chce, abych se vrátila. (nejlépe bez dětí nebo alespoň bez staršího). Denně mi telefonuje, občas se scházíme, chce jet se mnou na dovolenou….A to přesto, že to bylo mezi námi před mým odchodem docela psychicky zlé a já vlastně utekla, nyní si s jeho obratem v chování neumím poradit, protože už se vrátit asi neumím, nemám motivaci a mám strach, že by se vše opakovalo znovu. Přesto si mám za zlé, že nejsem schopná to zkusit znovu a ani nejsem schopná být nepřístupná, protože on se tak jakoby snaží. Mám v sobě prázdno, jednám s manželem jako s kamarádem, ale jinak mám citové vákuum. Něco mi říká, že se musíme přestat vídat, ale jak to zařídit s ním? Děkuji za odpověď.
Anna D.
archiv
Dobrý den, žiji 3 roky s přítelem (31) z toho 1,5 roku spolu bydlíme. Z počátku jsme trávili společně volný čas a plánovali budoucnost. Od počáteční zamilovanosti přešel náš vztah spíše v blízké přátelství. Přestože je přítel v kolektivu velmi společenský se mnou komunikuje jen minimálně, sex spolu nemáme. Přestože máme i společné záliby, věnuje se partner spíše těm nespolečným. Na víkend jezdí většinou pryč (na ryby, domů apod.). Svůj volný čas trávím péčí o domácnost, sportem a kulturou. Soužití s partnerem jsem si takto nepředstavovala, myslela jsem že budeme mít děti a budeme více spolu. Přítel mi řekl, že má ke mě určité výhrady a pokud se nezměním, tak spolu budeme jen žít. Já se měnit nechci, ale spokojená s naším vztahem nejsem přestože spolu jinak vycházíme dobře. Bojím se že bych si, v případě rozchodu, jiného partnera nenašla. Před ním jsem měla jen jednu krátkodobou známost a nemám své přátele.
Martina (30)
archiv
Paní doktorko,žádám Vás o radu.Je mi 38 let a jsem již dvakrát rozvedená.S mým druhým manželem (41 let podnikatel)se známe 6 roku.rok po seznámení se ke mě nastěhoval.Najednou jsem nesměla nikam chodit ani nakupovat,protože jsem prý chodila nakupovat schválně,abych mohla koukat po chlapech.Nebo prý vyzívavě zdravím muže.Vždy jsem se mu to pokoušela vysvětlit,že to není pravda atd.a nebavil se někdy až tři dny.Po dalším roce mě zdělil,že má kamarádku a že jí je 18 roků a je ohodně lepší než já.Náhle se odstěhoval bez vysvětlení.Po 3.měsících začal psát zamilované zprávy a že vý že udělal chybu atd.Já mu odpustila a stěhoval se ke mě.Požádal mě o ruku a ja přikývla.Vydrželo nám to 6měsíců,našel si znova přítelkyni.3 měsice na to nás rozvedli.Po dalších čtyřech měsících se ke mě znova stěhoval,odpustila mu.3/4 roku to bylo dobrý,ale teď poslední 2 měsíce se nevrací domů byl zde asi 3krát.Vždy slíbí,že přijede a já čekám a čekám.když mu zavolám tak nezvedá telefon a pak ma vždy nějakou výmluvu.Já jsem ho nikdy nepodvedla a to ani v době kdy u mě nebydlel.Přesto vše ho miluju,ale nevím co dělám špatně neb včem dělám chybu.On mě to vždy tvrdí že si za to můžu sama.Do práce chodím o domácnost se také postarám a společnost nevyhledávám.Paní doktorko,kde je ta chyba?
Dana J
archiv
Dorý den, nevím jak přijmout "do rodiny" novou švagrovou. Bratr mého muže se rozvedl, ve 46letech odešel od manželky (43) a tří už dospívajících dětí, protože ho v práci sbalila 28letá dlouhovlasá blondýna. Už je to pět let, mají spolu dvě malé děti a já se pořád nemůžu s novou švagrovou sžít. Vykám jí a cítím se v její přítomnosti nepříjemně, vlastně se snažím a přetvařuju se. Když vidím, jak tchýně bravurně vyměnila jednu snachu za druhou (s tou první vůec nemluví, myslím, že má pocit, že syn jí nechal víc peněz-majetku, než by se jí líbilo). S první švagrovou jsem se celkem přátelila a když jsem u nich ve městě, občas za ní ještě zaskočím, zato novou švagrovu rodinu jsem za těch pět let ještě nenavštívila. Proč to tak je? Nejspíš proto, že sama po téměř 20letém manželství se cítím proti takovým "novým láskám" stárnoucích mužů v nevýhodě. Chování holek, které balí chlapy od rodin mi připadá dost nefér. Jenomže- jak si myslí manželova rodina, která se často schází v tom nejširším kruhu - jsem to já -kvůli komu je dusno, a to nic špatného neříkám ani nedělám (jen se prostě s novou švagrovou dost vřele nekamarádím a jejich návštěvy u společené baičky se snažím ustát).
Monika
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 ... | další |
