Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, potřebovala bych radu. S přítelem jsme spolu 3 a půl roku, máme spolu ročního syna a nedávno jsme se přestěhovali do zahraničí. Předtím jsme bydleli u jeho mamky, která byla sama. Neustále partnerovi volá ,klidně i 3x denně a ptá se ,co v průběhu dne dělal. Kolikrát jsme se pohádali a on to řešil přes ní. Přítel jí proti mě poštval ,až to došlo k tomu ,že si jeho matka stojí za tím aby přiletěl zpátky domů i s našim synem. Samozřejmě beze mě. Nevím si už rady, o syna nechci přijít. Letěla jsem do zahraničí s tím ,že už nám konečně nebude zasahovat do všeho ,ale přesto i když jsem tak daleko si přijdu jako kdyby s námi žila pořád. Partner jí vždy všechno odkýve, a mě pokaždé před všemi poníží. Kolikrát jsem chtěla mezi mnou a tchýni nastavit meze a vyjít si vstříc ,bez hádek. Místo toho jsem dostala vynadáno tím způsobem ,že ona ví jak to chodí + další vulgární slova ,které tu nechci psát. Už dva roky doufám ,že přítel dostane rozum a uvědomí si ,jak se cítím. Ale nic...

Dobrý den. Mám 5ti letý vztah s přítelkyní, máme 2 letou dcerku. Poslední třičtvrtě rok nám to moc neklapalo. bylo hodně tlaků u mě v práci, partnerka doma sama. Po nějakém čase si našla koníček a před 3mi měsíci se mi zakoukala do trenéra, který na ní má čas, když jsem pryč, jelikož má pracovní dobu jakou si jí udělá. Nejprve mě ujišťovala, že je to pouze kamarád. Před 2 ma týdny se se mnou rozešla, protože jsem se k ní nechoval jako partner. Omezil jsem práci abych s nimi mohl být. Teď se doma starám o dceru, mezitím co si ona chodí na "tréningy" a tráví s ním opravdu hodně času. Budu s ní bydlet ještě asi 3 týdny, miluji oně moje holčičky, ale trenéra nemůžu vystát. Mluví o tom, jak jí mám dát prostor a čas, mezitím co si hledá bydlení sama pro sebe a chodí si na randíčka. Měli jsme hezký vztah, ale chtěli jsmě vlastní bydlení, tak jsem prostě víc pracoval aby bylo více peněz. Dnes mi vyčíta. že jsem s ní netrávil čas a kašlal na ní. Jsem naivní když si myslím,že se to dá zachránit? - otázka upravena poradcem

Paní doktorko,

je sobecký nebo nesprávný pocit v manželství, že já dávám do rodiny a společného, co můžu, druhý by měl dělat totéž a toto společné, bez ohledu na to, kdo kolik dává, to používáme? Já jsem si to u sebe takhle od počátku nastavila (srdce na dlani, vše otevřeně, všechny peníze do rodiny), jenže postupně zjišťuji, že manžel, ač to otevřeně spíš neříká, to má - moje tvoje. Původně to vztahoval k podnikání, že neumí rozlišit firemní a rodinné peníze, což jsem chápala a respektovala. Jenomže přicházím na to, že to je čím dál víc - moje tě nemusí zajímat, to je firmy (zástěrka), není ti niíc do toho, já se taky neptám na detaily u vás v práci a nezajímají mě, každý za své, každý za to, co si vydělá a když si na to nevydělá, tak to nemůže mít - slýchávám i jiné věci. už se dostávám do situace, kdy se skoro stydím, že chci něco ze společného, že jsem chtivá, jen chci po něm peníze, případně řekne, že nemá a začne lhát a skrývat. Já nejsem chtivá, 10 let jsem hradila výdaje v rodině jen já, hradila jsem i manželovy výdaje, tak snad nejsem zlatokopka. jen jsem se chtěla zeptat, jestli si to třeba nemyslím špatně, když chci počítat i s manželovými financemi, které by měl do rodiny přinášet. Děkuji za Váš názor.

Dobrý den. S přítelem jsme spolu už přes tři roky. Je nám sedmnáct. Oba jsme pro sebe navzájem první sexuální partneři a dřív jsme se spolu milovali opravdu hodně. Oba jsme měli chuť, ale asi už třičtvrtě roku mám se sexem problém. On o něm furt mluví, neustále ho po mně vyžaduje, ale já cítím odpor. Vím, že je to tím, že na mě neustále tlačí, ale on si to nenechá vysvětlit. Je na mě zlý a díky tomuhle se nám rozpadá vztah. Miluju ho a občas se k tomu donutím, aby byl spokojený, jenomže jsem při tom v obrovské křeči a občas i brečím. Přitom na něj myslím a chci sex, ale když na to má dojít je mi zle. Bohužel si to přítel nenechá vysvětlit a často mi vyčítá, že jsme spolu nespali už sedm dní, i když jsem za to já nemohla. Když už to nešlo vydržet, řekla jsem mu, co cítím, jenomže mám pocit, že to situaci spíš zhoršilo. Už po mě nevyžaduje fotky atd ( nebo jen výjmečně), ale za to je ještě víc agresivnější a neustále mi to vyčítá. Já už nevím, co mám dělat. Děkuji za odpověď.

Paní doktorko, mám takový problém. manžel začal být nespokojený po sexuální stránce. Já osobně jej vnímám jako lepší než svého času byl, protože konečně se dopracovávám i díky manželovi k plnému orgasmu, ale je to pracné a nějakou chvíli to trvá. Naopak on si začíná stěžovat, že to trvá dlouho, rád by nějaký hlasitější a divočejší přístup (s obojím nemám problém, jen jsme limitováni bydlením, dětmi a možnostmi) - hned za prosklenými dveřmi se děti učí dlouho do noci, takže mne to docela stresuje, podobně jako manželovo dělej jako že nic, což přinese uspokojení jemu, mně ne. Možná svůj podíl na tom měly i návštěvy manžela v nevěstinci, které realizoval potajmu, až ho jednou při vycházení přistihla moje kamarádka, která mi to až s nějakým zpožděním řekla. Nikdy jsme se o tom s manželem nebavili, nechtěla jsem jí přivodit problémy, i když si možná byl vědom, že ta informace ke mně doputuje. Stejně tak je manžel pod tlakem okolních mužů, jak skvělý sex mají s natěšenými milenkami. Já nejsem zrovna exhibiční typ, pro sex potřebuji určitou intimitu, manžel říká, že sex se mnou se mu stále líbí, ale mezitím zaznívají tyto tony jeho nespokojenosti. Dá se mu nějak vysvětlit, že to, co zažíval v nevěstinci, není zcela obvyklé (nebo si to aspoň myslím) a zaměřenost na muže je tam motivována finanční stránkou, že tedy jde víceméně o jakési divadlo? Nebo jak se k tomu postavit? jeho "kritika" samozřejmě moji cestu k orgasmu zhoršuje. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych s Vámi zkonzultovat jednu situaci. Roky jezdíme s manželovými známými na hory - jede třeba i 16 lidí (včetně dětí), vpodstatě tomu šéfuje jeden manželův známý, kterého manžel hodně obdivuje a i s ním na něčem spolupracuje. Sice si trochu myslím, že manžel je k tomu přátelství mezi nimi trochu nekritický, že ho přeceňuje, ale nechávám to být a nereaguju na to. Vůbec poprvé v životě (jsme manželé 17 let) jsme jeli na hory s mojí kamarádkou - ve třech. Všechno jsem zajistila. kamarádka pracuje v poradenské firmě, tak jsem se těšila, že to manžel bude vnímat jako přínosné. ta trojice je vždycky trochu nevýhodná, ale já se snažila, abychom se spravedlivě střídali, počítala jsem cesty na vleku, aby to bylo stejné. Večer jsem šla vždycky s manželem na procházku a věnovala se jemu. Třetí den odpoledne si začal stěžovat na koleno, zvolnili jsme, víc posedával v restauraci. Čtvrtý den řekl, že nebude lyžovat a posadil se do restaurace rovnou. Mně bylo líto skipassu, a tak jsme se rozhodly s kamarádkou, že ještě dopoledne budeme lyžovat samy a odpoledne pojedeme domů. On neprotestoval. Jenže jak jsme vyjeli, vnímala jsem divné dusno, napadlo mne, jestli třeba není víc nemocný než jen koleno (už jsem to jednou zažila, tehdy jsem musela v noci odřídit sama přes 1000 km, protože se mu udělalo zle), a tak jsem ho prosila, že se vystřídáme v řízení, že se mi zdá, že je mu špatně. nebyl zcela rád, ale vystřídali jsme se. Asi po necelých dvou hodinách se začalo dusno zhoršovat, on mne doslova násilím donutil zastavit na nejbližší benzínce, vyhodil mne agresivně od volantu, až jsem málem upadla a jen o mžik mi neujel. Pršelo, byl obrovský provoz a on přesto jel po dálnici 180 km/hod. V obličeji měl nepříčetný výraz. Strašně jsem se bála o život, měla jsem strach cokoliv říct, protože jsem cítila, že se po silnici kloužeme. Asi po půl hodině tohle odeznělo, zvolnil na 140. byla jsem úplně KO, nechala ho raději dojet až domů - 100 km před cílem zas pro změnu usínal, pořád jsme jeli za krajnicí, málem jsme opět skončili v příkopě. Doma kolem mne chodí, uražený, nemluví, já se bojím cokoliv říct. Už to trvá 14 dnů po návratu. jak byste doporučila reagovat? Bojím se jeho reakce, není jeho zvykem se omlouvat. Myslím, že koleno byla jen záminka, protože doma je čilý a zdráv. Případně jak předcházet těmto situacím. Skutečně si nejsem vědoma žádné chyby, naopak jsem se strašně snažila, aby se necítil odstrčený. Děkuji.

Dobrý den,

je mi 26 let, postupně začínám přemýšlet nad svatbou, dětmi, jsem zkrátka rodinný typ. Jenže si nejsem jistá partnerem. Jsme spolu téměř dva roky, předtím jsem měla krátkodobé vztahy a nebyla zamilovaná, nyní jsem a opravdu se snažím, aby vztah fungoval. Snažím se příteli ukázat, že jsem tu vždy pro něj, starám se, aby měl vždy vyžehlené košile, teplé jídlo. Má stresující práci, tak se ho vždycky snažím povzbudit, pochválit. Opravdu dělám oproti minulým vztahům maximům a výsledek je přesně opačný. Je možné, že se snažím až moc? Někdy je na mě opravdu zlý a odtažitý a v tu chvíli si říkám, že nechci, aby on byl otec mých dětí a že si mě nezaslouží. Chci se zeptat, co mám změnit? Děkuji za odpověď

Dobrý den paní doktorko, mám dotaz ohledně tchyně, je již dost let bez partnera, měla komplikované dětství, které nemá dosud vnitřně vyřešeno, má zvláštní vztah k matce, nízké sebevědomí a již několik let pije tajně tvrdý alkohol: vodku, rum atd. Zjistilo se to před 3 lety z krve, díky vysoké hodnotě jaterních testů, tehdy to "prý" byla nahoda, začali jsme ji víc pozorovat. Podle me pije tzv. Udržovací dávky, protože je to z ní cítit, ale funguje zdánlivě normálně. Zkoušeli jsme s ní o tom mluvit, nejdřív zapírala, pak uz ne, ale bagatelizuje to, prý si da jen střik, to však není pravda. Nevidí problém, ale podle mě nedovede přestat, pije už od rána. A teď dotaz: dá se s tím něco vůbec dělat, když sama vlastně nechce? Hlídá nám občas vetšinu dne dcerku, 10 měsíců, nikdy žádný problém, ale....Máme na ni spíš zatlačit přes nemožnost se vídat s vnučkou když bude pít, nebo jitím vykolejíme a bude pít o to víc? Jsou nějaké možnosti, když se o ni bojíme, ale ona nemá vůli nebo nechce? Děkuji - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, maminka má neurologické onemocnění - docela dobře léčitelné, ale nepříjemné, pomalu progredující. měl ho i její tatínek. Jenže maminka si tu dg nechce připustit, pořád říká, že tu nemoc nemá, že ji neměl ani táta, že doktoři neví, co jí je a hledá různé důvody, příčiny (některé skutečně za onemocněním mohou stát). Tím se samozřejmě celá léčba blokuje, alternativní postupy moc nepomáhají, stav se zhoršuje. jak se dá postupovat, když pacient si nechce přiznat diagnozu? Co můžeme udělat my okolo? Dáte radu? Děkuji.

Paní doktorko, manžel - hysterická narcistní osobnost, dcera - hraniční porucha osobnosti, tchýně - hysterická osobnost, určitá forma sociální fobie. mezi manželem a tchýní to moc neklape, ale jsou dospělí, nechávám to na nich. Ona jím manipuluje, vydírá ho přes pláč a slzy, myslím si, že je svým způsobem na ní závislý. Co se však hodně začalo zhoršovat je vztah mezi dcerou a manželem. Dcera podstupuje psychoterapii, on odmítá ("je v pořádku"). Kdysi se mi zmínil, že ví, co ona cítí - asi je jeho zrcadlem, takže nepřiměřeně reaguje na její neúspěchy ve sportu (k lepším výkonům by bylo třeba i jeho větší podpory a účasti), nepřijímá její snahu jít svojí cestou, zkusit jiné postupy v životě, útočí na její už tak nízké sebevědomí. Stojím mezi nimi, neustále hasím konflikty, vysvětluju, prosím, stojím na straně slabšího (dcery), tím spíš že tam ty následky konfliktů atakují život. Manžel mi to jednak vyčítá, že ji chráním, pak vyčítá i jí, že kvůli ní má se mnou potíže (v dosavadním životě jsem se mu hodně přizpůsobovala, tak to asi najednou vnímá jako vzdor a příčinou je dcera) a tak pořád dokola. Uzavřený kruh, který už nevím, jak rozetnout. Chci je oba, ale oni se už pomalu nesnesou pod jednou střechou, cítím, že se s manželem odcizujeme, on má tendence se z rodiny vzdalovat, sice to není vyřčeno, ale je to o tom, že buď já nebo ona. Vzor v rodině má, tchýně velmi úspěšně manžela a jeho sourozence rozeštvávala. A začal v náznacích mluvit o tom, že mohou být i jiné ženy. Patová situace - snažím se dceru vyvést z nejhoršího, podporovat na škole, podržet, aby postupně vystudovala to, co ji baví a co chce dělat, zároveň nechci přijít o manžela, máme za sebou dlouhou cestu, stojí mi za to to nějak vybojovat. Ale už nevím jak, začíná to být nad moje síly. Co byste poradila? Psychology jsme v rámci dceřiny psychoterapie asi třikrát společně absolvovali, on se tam přetvařuje, takže je to spíše kontraproduktivní a jen to zhorší dceřin zdravotní stav. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, z ničeho nic mě vše přestalo vzrušovat. Dříve jsem byl vzrušený pořád, ale teď už mě nevzruší ani pohled na nahou holku/ženu. Je mi 18 let a bez pomoci ruky prostě nedostanu erekci. Dříve sem ji měl skoro furt. Byl jsem stále vzrušený a měl stále erekci a masturboval jsem třeba i 5x denně. Porno mě vzrušovalo a z ničeho nic žádné vzrušení. Nevzrušují mě muži, tím si jsem naprosti jistý. Nevíte co s tím? S erekcí problém není, když si dopomůžu rukou tak ji mám velmi dobrou.

Dobrý den, už jsem zde psala s těma mýma myšlenkama a tím že se bojím že budu nevěrná partnerovy ikdyž nikdy nechci..Nevím jestli si pamatujete. Ale chtěla jsem se jen zeptat..Kdyby došlo k té situaci které se bojím- že po mě někdo jen tak z ničeho nic vyjede..ať je ten dotyčný sebehezčí, nemůže se stát že mi vypne mozek a zapomenu na partnera a vše si uvědomím až bude pozdě? Myslím, když mě někdo začne líbat, nevyne mi mozek, myslím tím, že nezapomenu že jsem zadaná...
Děkuji moc za odpověď.

Dobry den mam otázku ..se současnou přítelkyni jsem uz pul roku a je vse super,problem je ze s bývalým s kterým byla 4roky ma dite (neplanovane)kdyz jsems e ored pul rokem potkali tak v bývalým uz nebyla rok jen si občas viděli kvuli dítěti...jenže kdyz si někoho nasla(me)bývalému došlo ze zarli a začal ji vyhrožovat ze pokud semnou bude tak ji vezme dite a vyhrožoval i me a delal nam pekla protoze zarlil...trvalo to asi 4mesice...tak jsem mu slušně napsali ze pokud jde o malou samozřejmě ji videt muže ale at se nestará o ni ani o me ale pouze jen o dite.dopadlo to tsk ze mi znova napsal at se nepriblizuji k dceři a ze s bývalou byl 4roky a vse ji koupil a ze mu patří a muže si delat a psat co chce.tak jsme si ho zablokovali protoze to uz bylo moc a poslední šance.po měsíci se napsal ze se omluva za to jak se choval ale ze zato můžou city k ni ale ze uz bude slušný a pujde mu jen o dceru a ted se snema chce sejít za záminkou videt dceru..ale ja vim ze jen o ni uplne nejde.co mam delat?

Dobrý den, jsem čtyři roky rozvedená. Bylo to z důvodu, že se manžel rozhodl odejít a nepřipustil žádnou šanci. Předtím jsme se dlouhé roky stýkali s ustálenou skupinou lidí, profesně podobně zaměřenou, všichni měli zajímavou práci, bylo se o čem bavit, provozovali jsme zajímavé aktivity - tak tam je nyní místo mne jiná. Ač jsem se s tím špatně smiřovala, nehodila jsem flintu do žita a aktivně se snažila někoho k sobě najít. V mém věku to není jednoduché - stejně staří solidní muži spíš pokukují po výrazně mladších, další skupina jsou třeba muži v ID atd. zkrátka moje zkušenosti jsou dosti hrozné. Přesto jsem se začala stýkat s mužem, který je, zdá se hodný (mouchy máme všichni), jenže má jiné životní zkušenosti - celý život pracoval v pomocných pracích, má i trochu jiný pohled na život (bydlí v dost neutěšeném bytě a nehodlá na tom nic měnit), má kolem sebe okruh známých, s kterými si nerozumím (je baví televizní seriály, případně jsou to takoví typičtí hospodští kritici...). Vážím si toho, že je ten člověk na mě hodný, ale hodně mi chybí "odbornější" témata, aktivity, které jsem byla zvyklá provozovat, nechci vypadat jako zlatokopka, ale odlišná je i finanční stránka - musím se přizpůsobovat jejich možnostem. Prostě není to ono. Myslela jsem si, že je to třeba v mých zvyklostech, které postupně otupím, ale nějak mě to ničí čím dál víc. Moc mi ten předchozí svět chybí, ale na druhou stranu se bojím být sama. Nový partner se snaží přizpůsobovat, jeho můj svět baví, ale má to své hranice. Já si ho za to vážím, ale prostě tam pořád mám to prázdno. A nechci život jen tak zabalit, jenže tady ten pocit mám. Poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, můj manžel má asi krizi středního věku - věk na to má, je mu 51, je nespokojený se vším, zhoršila se jeho výbušnost a vzteklost. Po jednom jeho výbuchu vzteku jsem se začala bát o život a tlačila na rozhovory, na rozdělení majetku. Couvl, psal mi maily i říkal, ať neděláme ukvapená rozhodnutí, že by nás to mohlo mrzet, takže jsem si říkala, že asi o naše manželství stojí. Sice se mi zdálo, že se něco zhoršilo (měla jsem dojem, že mi začal zatajovat některé informace o svém podnikání, ale on byl vždycky takový paranoidní, tak jsem tomu nevěnovala pozornost). Říkala jsem si, že má asi starosti, možná dluhy, že se to třeba stydí říct, nenaléhala jsem. Pak mi říkal, že už si mě nechá, že se mnou dožije, že mě za žádnou nevymění, že spolu zestárneme, postavíme si menší dům a tak. byla jsem ráda, že se situace uklidnila, pustila se do rekonstrukce vnitřního vybavení domu, které jsme dlouho odkládali. jenže ten stav se zhoršoval, zase byl víc vzteklý, urážel se, nemluvil s námi, všechno mu vadilo. vyčkávala jsem, protože na podzim on vždycky depresivní byl. Jenže on se znenáhla rozhodl odstěhovat. Byl to pro mne šok. Zas nějaký náhlý vztek, když s ním mluvím, není schopen, říct, proč. jenže já jsem mezitím zjistila, že se v tom mezidobí, kdy mi říkal, jak si mě nechá, začal zajišťovat, že se dohadoval s kamarády o tom, že na ně převede v případě potřeby majetek, že už nějaké pozemky na jiného člověka převedl. Bojím se mu to říct, že to vím, protože buď mi to zapře a urychlí tyto dohody nebo bude křičet na mne a možná i na ty lidi, kteří mi to řekli. jenže se cítím hrozně nejistá, podvedená, že jsem mu věřila, že se mnou chce být a možná je to všechno jinak. On nic moc řešit nechce, jak ho znám, vezme to jako útok na sebe a bude následovat nějaký trest, vždycky se mi vyplatilo jít na něj mírně, opatrně, případně couvnout. Tohle je ale hodně závažné. Paní doktorko, poradila byste mi nějaké vhodné kroky? Do poradny nechce jít, to už jsem zkoušela. Děkuji.

Dobrý den, s přítelem jsme spolu 2 roky a 8 měsíců. Poslední tři jsme se rozešli a nekomunikujeme spolu, on mi dnes napsal, že by si chtěl promluvit. Minulý rok jsme se rozešli a dali dohromady celkem 3x a to jsme spolu bydleli (v domácnosti nám to fungovalo) , vždy jsme se rozešli, když jsem začala řešit společné bydlení, a to u našich, kteří mají velký dům a v něm podnikání. Mám mu dát ještě šanci? Jsem zmatená a utrápená...

Dobry den,potrebovala bych poradit uz si nevim rady se svim pritelem. Jsme spolu jiz 5rokem a ve vztahu nam chybi komunikace, nemame se o cem bavit ja jsem se synkem doma na materske dovolene a pritel hodne cestuje po svete za praci. Ted nedavno si zacal dopisovat s nejakou slecnou nazyva ji princezno a tak a kdyz jsem na to prisla a chtela si o tom promluvit tak jsem muvila spis jen ja kdyz jsem se ho zeptala proc to dela tak mi odpovi nevim a nebo ze mu neco chybi a jinak mlci a kdyz se ho ptam co mu chybi tak mi na to rekl ze mu prijde ze nam ve vztahu klape jen milovani a co se tyce komunikace tak se prez den nemame vubec o cem bavit. dekuji za radu.

Dobrý den paní doktorko,
ráda bych Vás poprosila o radu. S manželem jsme 11 let, 1 rok v manželství, máme skoro 5 letou dceru. Řekla bych, že u nás v problému hlavní roli hraje alkohol. Když je manžel střízlivý, je skvělý. Nehádáme se, rozumíme, jsme jako nejlepší kamarádi. Když to jde, chodíme se bavit spolu. Je o 17 let starší než já. Já 29 let, on 46 let.
Náš problém nastává ve chvíli, kdy jeho hladina překročí normu, začne se lísat k jiným ženám a absolutně vypouští mou přítomnost. Jednou jsem ho přistihla jak se dokonce s jinou líbal. Druhý den o ničem neví, vše mu musím říct, což je pro mě mnohem horší. Já se trápím, jelikož mám vše v živé paměti, on ne. Nechci ze vztahu hned utéct, ale jakmile se vypaří důvěra, nemá pro mě vztah smysl. Ptala jsem se na jeho priority a co od společného života očekává. Říká, že mu to takto maximálně vyhovuje, že nic měnit nechce. Nedovedu si představit, že bych s dcerou odešla, ale pokud to takto bude pokračovat, nevidím jiného východiska. Ráda bych se Vás tedy zeptala, jestli s něčím podobným máte zkušenost, co k tomu muže může vést? Proč se takto chovají? Děkuji za cennou radu :-) S pozdravem, Katka.

Dobry den, před měsícem se se mnou rozesla pritelkyne byly jsme spolu 1 rok. Delal jsem pro ni spousty veci napr. jsme ji kazde rano nez vstala udelal snidani, kdyz potrebovala, tak jsem ji koupil nove auto a novy telefon. Zamiloval jsem se do ni jako do nikoho a porad ji miluju. Nikdy jsem se nechtel zenit, ale u ni jsem citil, ze je ta prava. Dokazal jsem ji rozesmat i v 5rano. Byla a je pro me vsim. Nejhorsim na tom je to, ze je to moje kolegyne z prace a ja si ji nedokazu nevsimat. Ublizil jsem ji a vim to. Ublizil jsem ji v tom, ze jsem ji rikal, ze nevim, jestli s ni chci byt, ale pokazde jsem se ji snazil omluvit a vzdy jsem ji poradne obejmul a ona mě. Rikal jsem to, protoze lide mi rikali, ze me jen vyuziva a ja jsem se z toho necitil dobre snazil jsem se ji to nerict, protoze jsem ji nechtel ublizit a hrozne mě to trapilo. A vzdy kdyz jsme byli v praci a ja se na ni usmal, tak delala jako nic a me to bolelo, rekl jsem ji, a mi nepise ani nevola a ji to ranilo. Nevim jak ji to mam vysvetlit. Nevim co mam delat snazil jsem se ji ukazat, ze ji mam stale rad a ze jsem do ni stale zamilovany,ale ona mi porad rika ze uz nechce. Citim z ni, ze me porad ma rada, ale nevim jak to mam vse napravit a bojim se, ze o ni prijdu a to bych nerad, protoze jsem nikdy nepotkal, tak uzasneho clovicka jako je ona. Chtel bych se zeptat jak mam odcinit to co jsem ji zpusobil? Co mam delat, aby se mezi nami opet obnovila duvera a ona poznala, ze ji mam skutecne nejvic rad? Kazde rano ji prinesu nejakou dobrotu a poprejuji krasne rano. Nekdy ji i do ouska poseptam, ze ji miluju a ona se tak hezky usmeje a ja nevim co si o tom mam myslet? Jinak se ke me chova jako kdyby me neznala. Jako kdybych se pro ni stal pritezi cislo jedna. Nekdo rika, at si ji nevsimam, at ji dam cas, aby si uvedomila o co prichazi, a aby prisla ona sama za mnou, ale ja se bojim, ze prijdu ja oni, protoze mi rikala, ze kdyz se s nekym rozejde, tak uz s nim nikdy neni. Nikdy jsem ji nerekl co k ni citim a ona mi to vycetla, tak jsem ji rekl, ze pro me je dulezite, kdyz to citis nez, aby jsem ji to rikal tisickrat jak ji miluju a pritom ji podvedl nebo jako jeji byvali partneri ji okradli. Take mi rekla, ze jsem ji ponizoval a to tim, ze jsem se ji zeptal na to kolik vazi, pritom je krasne hubena. Vycetla mi i to, ze jsem ji jednou pri obede rekl, ze by nemela jist nejaky vdolecek. Pri tom jsem ji bral do tich nejhezcich cukraren na ty nejlepsi dorty a do restauraci. Nevim co si o tom mam myslet a jsem z toho zklamany. Protoze kdyz mam nekoho rad, tak bych si nikdy nedovolil ho ponizovat a vzdy jsem se snazil, aby se mel lip nez ja, tak jako se mela ona se mnou delal jsem pro ni tolika veci a ted mi pripadne, ze si vubec niceho nevazi. Vim, ze jsem ji tim chovanim zlomil srdicko, ale stale nevim jak to napravit, aby vedela, ze me omluvy jsou doopravdove a ze se kvuli ni chci zmenit jen abych ji neztratil. Prosim poradte mi. Moc Vam dekuji

Dobrý den,
Je mi 24 let a přítelkyni 16. Oba jsme se do sebe už při prvním setkání šíleně zamilovali, skvěle si spolu rozumíme a máme společné zájmy a nikdy se spolu nenudíme. Na svůj věk je mentálně velmi vyspělá.

Problém je ten, že její rodiče se chovají naprosto iracionálně. Dovedu pochopit, že o svoji dceru mají strach, ale to co nedovedu pochopit je to, že jí vyhrožují, že se jí zřeknou pokud se se mnou nerozejde a taky to, že jí chodí do soukromí (telefon, facebook a pod.)

Snažím se to dát nějak do pořádku, ale nedávají mi absolutně žádnou šanci. Nechtějí mne ani poznat a rovnou mne jen zavrhli jako špatného člověka.
Přitom práci i vzdělání mám, nekouřím a jsem abstinent.

Uvědomuji si, že věkový rozdíl mezi námi není běžný, ale v lásce se přeci meze nekladou.
Momentálně nám téměř znemožnili veškerý kontakt.
Další věc, která mi nepřijde normální je, že když jí napíšu zprávu tak za ni odepisuje její otec a tváří se že je ona. Navíc je to surovec a bije ji.

Děkuji za odpověď

Paní doktorko, mám problém. Nedokážu se citově odpoutat od svého bývalého. Teoreticky vím, jak na to. V praxi mi to nejde. Stále se vídáme, řekli jsme si, že budeme kamarádi, ale myslím, že ani jemu to nejde na 100%. Zabývám se otázkou, zda vůbec mohou být bývalí partneři kamarádi. Možná když se vidí jednou dvakrát do roka, když jsou oba zadaní a šťastní.Chci se z toho šíleného kruhu dostat (s ex jsme prožili spoustu těžkých chvil, tolikrát jsme nás řešili).... mám hroznej problém s tím, že mě nechce a zároveň mi říká, že jsem úžasná, jeho nejlepší holka, ozývá se mi sám, přeje mi krásné sny a posílá pusinkového smajlíka - to přece není normální, kamarádské nebo ano?? ... přitom miluje jinou, se kterou se moc neschází (ona asi moc nechce), která mu lhala a podvedla ho. Nechápu to a hlavně už nemám sílu řešit jeho, jeho přítelkyni a své city k němu. Co s tím? Je možnost to zvládnout bez toho, aniž bych s ním přerušila kontakt?Děkuji.

První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat? (pokud jsem to poslala 2x, tak se omlouvám:-)

První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.

První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat?

První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.

Přítel mi poád zdůrazňuje, že nevidím, jak se chová, že ho jen omlouvám a nemám nadhled, protže jsem máme a on je pro mě na 1.místě. Maximálně to končí tím, že řekne, že už se nám nebude do ničeho plést, že jen nechtěl, aby mi přerostl přes hlavu...Ještě zdůrazním, že s námi přítel nežije, vídáme se cca 10 dní v měsíci. Když s námi není, nemám se synem problém a jeho vzdor podle mě zvládáme bez problémů. Ve školce si na něj nestěžují. Rodina říká, že je tvrdohlavý, ale velmi dobře vychovaný. Já jsem teď zmatená, protože přítel mi dává úplně jinou zpětnou vazbu a mám pocit, že si ve svém jednání musím vybírat, komu vyhovím, jestli synovi nebo příteli. Což je dost stresující. Přítele i jeho syna mám ráda. A můj syn také. Vždy se těší, až přijedou.

Dobrý den, prosím o Váš názor. Už to bude rok, co mám nového přítele (jsem rozvedená a z manželství mám 4 letého syna). Přítel má z předchozího vztahu stejně starého chlapce. V poslední době dost narážíme na rozdílné názory na výchovu. Jeho chlapec je ten hodný, co poslechne na slovo (opravdu to tak je, sám si hraje, nezlobí, ..) a můj je dost tvrdohlavý a v přítomnost přítele opravdu někdy zlobivý. Podle mě je ale problém spíš v našem přístupu. Mnohokrát jsem si ověřila, že na mého syna zabírá spíš domluva a pravidelný režim a klidné jednání. Přítel je ale typ, co přikazuje a očekává, že bude hned bez odmlouvání vše splněno. A na to syn reaguje vzdorem. Snažím se jim do toho nevstupovat, nebo souhlasit s přítelem (Abych nepodrývala jeho autoritu), ale většinou už jsou oba tak navztekaní, že už žádné domlouvání nefunguje a pak to přítel vzdá a musím to dořešit opět já (a mrzí mě, že pak na syna křičím nebo ho plácnu přes zadek, protože mám pocit, že to bylo zbytečné..) Zkoušeli jsme o tom spolu mnohokrát mluvit.

dobry den, dva až tři týdny zpět přišla přítelkyně, po dvou letech s tím, že se chce rozejít. Den dva poté přišla s tím že by nechtěla abych si hledal nějakou jinou a že se asi rozcházet nechce. Pak jsme spolu jeli na výlet, do galerie všechno se zdálo být dobrý, s tím že se tedy přestěhovala zpátky k rodičům. Poté přišla zase s tím, že potřebuje definitivní rozchod, pocit volnosti a kdo ví co ještě. Ale pořád jsme byli v kontaktu, chodili ven... povidali si, jak rikam vse vypadalo normalne. O vikendu zustala pres noc a vyspali jsme se spolu, ale zase stejně, nemá sílu pokračovat, chce se soustředit sama na sebe a na školu a nemá energii být ve vztahu, jakémkoli... byť jen randění kdy každý bydlíme zvlášť. Nevím co si o tom mám myslet. Nemůžu spát ani jíst, neudržím pozornost na nic. Jen pořád přemýšlím nad touto situací.

Tchýně se nám snaží rozbít rodinu. Nejprve přesvědčovala mou ženu, že jsem hajzl, děti kvůli mě trpí a že by se měla rozvést. I mě chodila žalovat na ženu, když dělala něco co mi mohlo vadit, snažila se zasít svár. Když to nepomáhalo, začala být na mou ženu zlá, psychicky ji týrala a ta tím trpěla. Mě strašila udáním za zneužívání dětí. Řešil jsem na sociálce, která pouze prověřila, že se našim dětem nic neděje. Tchyně nás pomlouvá v širokém okolí, švagr, který s ní má dobrý vztah, se rozhodl být neutrální. Tchýně je výborná lhářka, mile se na člověka usmívá a přitom mu za zády podle intrikuje, myslím, že trpí histrionskou poruchou. Byli jsme i v poradně u psych. omluvila se, že neví, jak by nám pomohla. Manželka nakonec s T. přestala komunikovat. T na mě žárlí. Nyní jsem zjistil, že nabádá mého syna (7), že má 'zavolat nějakým pánům a říct jim, že je táta trápí, nejvíc dceru (2,5), a že chce abych šel do vězení'. Když ji nechtěl poslouchat, začala o něm ošklivě mluvit. Co s tím?

Dobrý den,
dlouho jsem váhala, zda napsat do této poradny, ale nějak nevím jak dál ve svém vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 6 let, předtím jsme byli dlouholetí přátelé. Přítel říkal, že si mě vždycky strašně přál a už "kdysi" mě měl velmi rád. Přítele mám pořád ráda, ale po jeho nevěře, kterou jsem mu odpustila nějak nemůžu k němu najít cestu. Přítel má své chyby, já také, nikdy jsem mu nevěrná nebyla (zájem o mě byl, ale vždy jsem si to s každým vyjasnila, že jsem zadaná), ale partner mi to nevěří a pořád mě podezírá. Nejspíš se řídí heslem "podle sebe soudím tebe". Nyní je to tak vyhrocené, že půl roku nedochází k žádným intimnostem, partner pije, nehledá si práci a je agresivní a říká, že za vše můžu já, že jsem ho určitě podváděla. Na jednu stranu, si říkám že odejdu, potřebuji někoho o koho se můžu opřít a na druhou stranu mám ve vzpomínkách to pěkné, jak uměl být milý a splnit vše co mi na očích viděl...Nevím, zda mu dát ještě šanci, zkusit vše změnit, přítel neví, říká že ho vše ničí, nevěří mi, nepodporuje mě, říká, že beze mě konečně začne žít.
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem

Děkuji za odpověď. Dává to smysl, jen se to hůř uvádí do praxe. Bojím se tento krok udělat, protože se taky může stát, že to pro mě nedopadne dobře. Pokaždé když přijede je strašně milá, má mě ráda, cítím to z ní, má pro mě slabost. Chce abych jí občas napsal. Je nějaká šance, že pracovní vztah nevyjde?

Dobry den,je mi 37. poznala jsem muze o 5 let mladsiho na jednom vecirku. hned druhy den me kontaktoval a psali jsme si sms. za nekolik dnu me pozval na kafe a pak pozdeji i do saunoveho sveta. na obou schuzkach ale neprobehla ani pusa, ze sauny me odvezl domu rekl ze se uvidime ale nedohodli jsme se na urcity den. no a uz to jsou dva dny co se neozyva a ja jsem z toho moc nervozni protoze se mi fakt libi. v saune jsme si skvele povidali, rikal ze me bude ucit jezdit na snowboardu a ze se budeme spolu ucit anglicky, takze se mi zdalo ze ma vazny zajem. ale ted proste nevim na cem jsem. o vikendu se proste neozve protoze se domlouva s kamaradama a jdou si za svou zabavou. uz se zacinam sama sebe ptat jestli me nebere jen jako kamaradku. dekuji za vasi odpoved

Vzkaz pro Libora (krize ve vztahu): Libore, píšete, že nechápete postoj vaší ženy, že dokáže "kvůli tomuto rozbít rodinu". Zdá se, že si na jednu stranu uvědomujete vaši komplikovanou výbušnou povahu, na druhou stranu tento problém nedáváte do souvislosti z ženinou nevěrou. Uvědomte si, že to je jedno s druhým. Žena Vám jistě vysílala mnoho signálů, snad i přímých rozhovorů s Vámi. To, že doma nebyla spokojená zapříčinilo snazší počátek náklonosti k jinému. Uvědomte si, že je to jedno s druhým a nejsou to dvě oddělené události. - otázka upravena poradcem

Dobry den,mam 5leteho syna s byvalym partnerem_nejsme spolu hned odnarozeni syna,jelikoz jsem zjistila,ze byvaly partner je ukazkovy manipulator.Syna mam ve sve peci a k otci chodi pravidelne v urcene dny.Neustale pri predavani syna vyvolava hadky,vycita ze jsem vztah ukoncila a synovi vypravi jak jsem zla a nechci abychom byli vsichni spolu.Nebere samozrejme ohledy na dite.Kdyby slo o me vim jak reagovat pri kontaktu a manipulatorem,ale pri predavani syna nevim,nechci se pred synem dohadovat,je velice citlivy a pak place.Prosimo radu jak byvaleho partnera "odpalit" aniz by se to syna dotykalo.Jak jeho otci jednou pro vzdy vysvetlit ze nas vztah skoncil a nechal me v klidu zit?
Moc dekuji za odpoved,uz opravdu nevim co s tim.
Dekuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jak se díváte na netrpělivost manžela? Máme dvě děti, zletilé, oba studují na vysoké škole, mladší je trochu psychicky handicapovaný, navíc na těžké škole, ale zvládá - dostává psychickou podporu ode mne, vařím krabičky s jídlem na týden , odvážejí si jídlo - zkrátka se snažím, abychom to i finančně zvládali, protože je to nápor na peněženku. Oba studují mimo domov. A manžel se zdá že žárlí, protože víkend je nyní poslední dva roky hodně o nich - prádlo, jídlo, novinky ze školy...neznamená to, ale, že manžela zanedbávám, když on chce, jedeme na kole, za kamarády, na pivo... na mnohé aktivity se mnou nechce - do sauny, do bazénu, na hory, na turistiku. A třeba na golf zas nemám v tuto chvíli čas já - je to hodně časově náročné. prosím manžela, aby byl ještě dva roky trpělivý, než je oba vypravíme do světa, budou po státnicích, ale nějak na to neslyší. Rozvedená kamarádka říká, tak děti nech a věnuj se jen jemu. jenže já si chci ještě užít dětí, než definitivně odejdou a hlavně pomoct tomu mladšímu, který tu podporu potřebuje - psychicky se hodně zlepšuje, svého času to vypadalo na ID, ukončení školy bude obrovský úspěch. A manžel nestojí na vedlejší koleji, bohužel je to asi jen jeho pocit, v poslední době mu fakt nerozumím, co chce. Když jsem navrhovala, ať jedeme spolu na zájezd, vykroutil se z toho. tak fakt nevím. Jak to vidíte Vy? Děkuji

Ještě jsem k mému předchozímu dotazu chtěla dodat, že manžel mívá zdravotní problémy - cca jednou za dva roky zkolabuje, odvezou ho do nemocnice, nic nezjistí, pustí ho. Zpočátku tam třeba tři dny byl, ale naposledy ho chytil doslova nějaký amok, podepsal revers a já ho musela odvízt zpět, křičel na mne, že jsem ho nechala odvézt. Pak si nechal ambulantně udělat nějaké vyšetření, při kterém se pomočil, zase jsem musela kolem něj skákat. Doufala jsem, že ho to poučí, protože má i jiné zdravotní potíže, ale sotva se z toho trochu dostal, vjel do ještě horších kolejí. po finanční stránce se mu pořád ještě daří, i když už ne tolik, jak dřív. Ale pořád zastává názor, že není nutné pracovat, ale je důležité mít kontakty. Tak ještě jednou Děkuji. Marie.

Dobrý den, manžel byl vždycky tak trochu asociál - ne že by vykrádal sklepy, ale v podnikání i v soukromém životě tíhnul k tomu nerespektovat zákony - některé dluhy platil až když přišla exekuce, zaměstnancům nechtěl platit víkendové příplatky, šedá ekonomika... něco se mu vymstilo a dostal pokutu, většinou mu to spíš procházelo. Hodně věcí jsem "ladila" já, a tudíž to všechno dopadalo dobře. Vztah mi stál za to, protože tohle byly občasné drobnosti, navíc řešitelné, jinak jsme žili docela aktivní život, něco se budovalo, byla jsem ochotná toto tolerovat a zvládat. Pak to ale dosáhlo určité hranice, já odmítla za něj některé problémy a on se strašně vztekal, začal vinu třeba za jeho pokuty házet na mne a vztahy se docela pokazily. Začal říkat, že mě nepotřebuje, jednání o průšvizích přesunul na jednu svoji zaměstnankyni, která k mému překvapení docela ochotně tyto věci nad rámec pracovní doby řešila. Ale pořád tam ještě nějaký vztah zůstal, i když jsem cítila ochlazení. Ale byla jsem ráda, že se ty problémy mne už nedotýkaly. Nicméně on se dostal k ještě větší šedé ekonomice, která byla dobře jištěná, vynášela docela dost peněz a začal se cítit jako nedotknutelný. Opravdu většina věcí bude nepostižitelná. Jenže to zhoršilo ještě víc vztah k nám. Hodně jsem se stáhla, poskytovala jsem mu drobná "prvenství" v rodině - vynucoval si vstup do koupelny, vynucoval si maximální prostor pro svoji práce, další výhody a "služby" atp. Když je měl, byl klid. Ale jen na chvilku, protože pak mu zase začaly vadit některé věci na mně nebo dětech - žárlil na moji práci, žárlil na kamarády dětí, na jejich úspěchy ve škole, doma nebylo dle něj pořádně uklizeno... Už to začíná být neúnosné, ponižující, už nemám kam couvat. Tak se rozhoduju, co dál. Nechci dělat unáhlená rozhodnutí. Myslíte, že se zase vrátí někam do stádia, kdy ty jeho vlastnosti budou zase zvládnutelné? Nebo ten, kdo jednou okusí "moc", už není schopen se vrátit zpět. Jsme totiž ve fázi, kdy mi zakazuje (asi jako trest za něco) jet s ním na dovolenou, případně jede sám a já to zjistím dvě hodiny před jeho odjezdem jakoby náhodou, dělá dusno s penězmi pro domácnost a spoustu dalších věcí. Jde mi o to, jestli mám ještě čekat anebo se rozhodnout odejít. Pokud se rozhodnu pro odchod, rozpoutá se peklo, to vím už teď. Možná proto i tolik váhám. Děkuji Vám za radu. - otázka upravena poradcem

Dobry den, mohl bych vas poprosit o nazor na mou situaci? S pritelkyni jsme spolu 4 roky a ted prochazime krizi muj dobry kamarad ji vyznal lasku a rekl to i me po tydnu mi rekl ze se odmiloval a bylo vse dobre jenze si zhruba mesic psali omylem sem to nasel. V sms bylo porad dokola jak ji miluje a ona mu psala ze nezahodi vztah se mnou at se nezlobi. Padla i otazka a co to jak jsem te polibil to nic neznamena? a na to bylo odpovezeno ze nevi a ze je zmatena pritelkyne mi tvrdi ze me miluje ze ji to mrzi a ze uz kontakt s timto kamaradem prerusila jenze ja nevim jestli se mnou neni ze zvyku nebo ze soucitu a nevim jestli se mam bat nebo ne? Nemyslim si ze kdyz on ji dal pusu tak ze udelala neco zas tak hrozneho a potrebuju poradit jestli to mam hodit za hlavu a pokracovat? predem dekuji,

Je to prostě divné, že nás dva on vůbec neřeší....nedokážu to blíž popsat a ani nevím, co mám dělat. Jen cítím že ve mě narůstá vztek, nespokojenost a lítost. Jsme spolu pátým rokem, vždycky jsme hodně jezdili, ale ted mám pocit, že si vůbec nerozumíme, že mě neposlouchá, nevnímá, ani ho nic nezajímá. Zajímá ho jen syn, dcera. Já - snad jen jako inventář domácnosti. Nevím co dělat, začala jsem běhat, cvičit, protože začínám mít pocit, že ho nepřitahuji, nikdy mi to neříká, on je takový introvertní, ale já už si skoro nevěřím :( Mám pocit, že jsem k ničemu. ) Jsem zoufalá, a nevím kudy kam. Malého miluje, já taky, jen nechápu proč si nerozumíme, a co se to děje :(

Mám ale pocit, že on o mě nějak nestojí, nebo já nevím, prostě dříve se snažil, vymýšlel, povídal si se mnou, byl aktivní. Ted mám pocit, že náš život, je jen povinnost a práce a starost o malého, že já snad už vůbec neexistuji, natož náš vztah. Pořád řešíme malého, nebo jeho dceru, která ted propadá na střední škole a máme s ní prostě jen samé "pozitivní" zážitky. Nevím co dělat, nevím kam se všechno podělo. Ted odjel na lyže s kamarády, kde jsou i manželky a mě to trochu mrzí, že třeba neřekl, že nepojede (i když jsem řekla že mi to nevadí), jen aby byl s námi, nebo tak. Prostě řekl, že nelyžuji, tak to přece neva. Jezdí každý rok, ale letos obměnili partu, jsou tam celé rodiny a my s malým sedíme doma. Cítím se divně, i když jsem mu to vlastně "schválila" :( Čekala bych že řekne, nebo že naplánuje, kam pojedeme spolu, ale když jsem navrhla moře, řekl, že nemáme tolik peněz........(to na lyže jsme ale peníze měli .....) a vlastně prostě pro náš vztah mám pocit, že ho nutím. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, již jsem psala, ale dotaz se asi někam zatoulal. S manželem jsme spolu 5 let, máme ročního chlapečka a manžel má dceru z prvního manželství 19tiletou. Jeho dcera je pro mě problém, dá se říci, že s ní pořád narážíme na nějaké potíže. žije se svou matkou a je prostě jiná než my. Proč ale píšu. Co se narodil syn, manžel o mně už vůbec nemá zájem. Vím že to zní asi směšně, ale prostě dělá všechno možné, stará se o malého, to ano, ale mě se snad nikdy na nic nezeptá, sex mezi námi vázne, pořád se nemůžeme nějak "domluvit" ? nebo nevím jak to říct, prostě mam pocit, že ho k tomu nutím, on sám od sebe nepřijde a nezačne mě svádět, nebo škádlit, nebo jen aspon navrhnout večer pro nás dva. Ted několikrát, když se napil, začal říkat, nebo se posmívat kamarádům, že mají nové manželky, že on by už asi třetí manželku a třetí nové dítě nezvládl. zůstala jsem stát jako opařená. Vůbec nevím co dělat. Jsem doma s malým a i částečně pracuji. mám ale pocit, že on mě - otázka upravena poradcem

Dobrý večer, mám obavu o svou tchýni. Před 10 lety se rozvedla kvůli milence svého muže a tyto deprese léčila tvrdým alkoholem. Občas ji člověk našel doma pod obraz, mumlala nebo se před námi schovala do sklípku, jelikož nás nečekala. Telefonovat se s ní dalo ca do 18 hod., jelikož mohla být mimo a moc nám toho neřekla. Před 1,5 zkolabovala na procházce a do dneška se neví co jí to způsobilo. Dnes už bohužel není schopna si sama dojít do obchodu(neposlouchají ji nohy a trochu i ruce), tudíž ji tam vozíme jednou týdně, aby si mohla nakoupit, tak nakoupí hl.cigarety, půllitr tvrdého alkoholu a někdy ještě víno plus balík kafe. To jsou základní položky jednou týdně plus nějaké základní. Vozíme ji po doktorech, aby zjistili příčinu toho, že nemůže chodit a já mám názor, že za to všechno si může sama, že ji to způsobil ten alkohol a cigarety. Jak si začne stěžovat, že ji není dobře, že se ji točí hlava, uvnitř mě se ji chce říct, že si sama za to může a že je zbytečné jezdit po vyšetřeních.

Dobrý den,
Měli jsme s přítelem problémy. V létě na firemní akci osahával i přes mé upozornění že mi to vadí holky. O Vánocích jsem zjistila že si psal s nějakou holkou přes sociální síť jak by si s ní užil atd. Po tom jsem na čas odešla k rodičů. Nyní jsme se rozstěhovali. Jeho nápad Tvrdí mi že kvůli špatní finanční situaci. Nyní mě přesvědčuje jak mě miluje. Ale tento problém jsme řešili už měsíc zpět a sliboval jak se mnou chce žít. Jediná změna je že se mu rozbilo auto. Tvrdí mi že je dotlačen okolnostmi. Ale věděl už po prvním návrh na oddělené bydlení, že bych se s ním v tom případě rozešla. Ted nevím co dál

Dobrý den, asi před dvěma měsíci se staly věci,které si nemůžu dodnes vysvětlit. Manžel se zúčastnil více pracovních večírků, což dříve nikdy nechtěl, říkal,že lidi z práce nemusí ve svém volnu vidět. Vracel se pozdě , i když vím,že restaurace kde byli, zavírala mnohem dříve. Vím,že vozil kolegyni. Měli jsme krásný vztah před tím,žádný problém,sex naprosto v pořádku.... No a pak najednou začal tajně psát. Když jsem se ozvala, začal věci více skrývat. Naplánovala jsem relax mimo domov a ještě v den odjezdu musel opět ráno psát. Je s ní každý den v práci. Protože viděl,že se velmi trápím,vypadá to,že to ukončil. Ale já nejsem schopná vrátit důvěru.Zkoušela jsem vše,ale pokaždé po nějaké době zase problém otevřu. Nic nepřizná ač ví,že jsem ochotna odpustit,že mi vadí hlavně lež. Nedokážu se na nic soustředit,nic mě nebaví. Jsme manželé dlouho, ale manželství považuji až do teď za hezké. Nyní se mi zdá,že se vzdal nečeho a teď s tím vnitřně bojuje. Nemám jistotu,zda nepodlehne znovu. Nevím,jak se srovnat tak, abych byla zase pro něj přitažlivá,aby mě musel dobývat atd.... Vždy byl dost žárlivý a teď vůbec.Vím,že pokud budu danou věc pořád řešit, spíš jej od sebe odháním, ale nemůžu si pomoct. Děkuji

Paní doktorko, velice bych Vás chtěla požádat o radu. Manžel, s kterým jsme už mnoho let, je hodně závislý na názoru svého okolí (má to dle mého po své matce). Na počátku našeho manželství to nebylo moc patrné - buď to nějak zvládal nebo se to netýkalo až tak mě, nebylo to vidět nebo se asi "bránil", aniž bych do toho byla vtažená. V posledních letech se to hrozně zhoršuje. Napíšu Vám pár příkladů. Koupili jsme stavební pozemek (inicioval jeho kamarád), ale musí se tam sekat tráva. Nesekali jsme. A začal si stěžovat jeden ze sousedů, bývalý funkcionář města, asi arogantní člověk. Sekat jsme začali, ale manžel najednou otočil a vinu za koupi pozemku hází na mě a pořád mi to vyčítá. Další příklad - chodí k nám uklízet starší paní a je asi zmatená z přípravků, co doma máme (máme různé druhy podlah například). A začala říkat, že toho máme doma moc. A zase oheň na střeše, že mám zredukovat počty čistících prostředků, že je to zbytečné jich mít tolik. A další - jeden jeho kamarád je velmi narcistně založený člověk, zvyklý poroučet a zvyklý na poslušnost (i svých partnerek - manželky a milenek). trávíme spolu dovolené, manžel je sním spjat i pracovně, ale ne vždy to, co ten kamarád vymyslí a rozhodne, vyhovuje našim podmínkám. Takže manželovi řekne, že dělám problémy. A je zase zle. Příkladů bych mohla uvést víc. Prostě "lidi kolem vidí, jaká jsi". Moje vysvětlování, uklidňování je spíš kontraproduktivní. On je "chudák". Když nic neřeknu, zase to "potvrdím" a nechci nic podle něj nic udělat pro to, aby náš vztah byl lepší. Mám v poslední době dojem, že to nemá vůbec žádné řešení. Nebo spíš jen to špatné. už se bojím, co kdo zase řekne, a tak jsem se začala trochu uzavírat a stahovat. Zase špatně, nechci s ním nikam jezdit. Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s partnerkou jsme spolu přes dva roky. Všechno myslím funguje skvěle.Přesto partnerku trápí jedna věc, a to že jsem před ní měl sex s jinými ženami.Žádný vztah jsem ale předtím neměl, vždy šlo jen o sex.Partnerka naopak měla vztahy.Stále se mě ptá na podrobnosti, například kolikrát to bylo, jaké jsem zkoušel polohy.Čím víc se ptá, tím víc se trápí a sama neví co s tím, přitom má podstatně více sexuálních zkušeností než já.Je mi 22 a partnerce 20.Prosím o radu jak se k tomu problému stavět a co dělat aby tento problém zmizel.Děkuji za odpověď.

Dobrý den nevím zda toto funguje ale stejně chci si vylít srdíčko a naznačit aspon odborně kterým směrem se dát ....jsem s partnerem 8let ...4 roky spolu nespíme on nemá vůbec zájem i mé pokusy odmítá,nepohladí mne ,nekomunikuje se mnou jako s člověkem po svém boku ..jeho pozitiva ..pracovitý,dceři jež není jeho se věnuje na 100% ,zařídí spraví,udělá ale .....prostě potřebuji obejmout a pohladit,potřebuji sex,potřebuji at mi řekne da mi to sluší atd ale on je na toto už 4 roky mrtvej..milenku nemá nemá na to čas za vším vidí práci a hlavně peníze,také se na něm podepsala exmanželka jež ho doslova okradla o vše co vybudoval protože jí příliš věřil.Nechci ho oopustit ale zajímalo bymne zda myslíte že by pro mne bylo řešení mimopartnerský vztah?

Dobrý den paní doktorko.
Píši Vám z důvodů narůstající agresivity mého manžela. S manželem jsme 8 let a máme dvě dcery. Straší dcera je z prvního manželství. První agresivní čin byl v době, kdy jsem byla těhotná. při neshodách mě zvedl a přitiskl bolestivě na zeď. S tímto začaly i neustálé nadávky. Nejprve to člověk obrečí a pak si zvykne. Nedávno mě při neshodách vytáhl polonahou ven, v noc. měla jsem pocit, že byl opilý ( i když o tvrdil pravý opak). Pod sprchou výhrůžek a nadávek mě začal tahat za nohu z postele, dokud jsem nespadla na zem a vyhnal mě z ložnice. Když mu navrhnu rozvod, bude dělat potíže s naší dcerou, protože by jí chtěl do své péče. Má mě v šachu a ví to. Co mám dělat?

Dobrý den, chtěl bych se zeptat ohledně problematiky v sexu s mojí partnerkou. Oba jsme ještě neměli nikdy pohlavní styk a byla tu už chvíle kdy na to mělo dojít jenže přítelkyně strašně naříkala že jí to hodně bolí a to jsem ještě ani nepronikl úplně celý dovnitř a neprotrhl panenskou blánu, i s lubrikanty to nešlo... Prosím vás tedy o nějakou radu jak to udělat. Jsme z toho oba dva dost nešťastní a nevíme si rady a už bychom v 19 letech chtěli prožít intimní styk. Děkuji za vaší radu.

Dobrý den, s přítelem jsem spolu 4 měsíce(kolegové jsem 3 roky). Náš začátek vztahu byl velice bláznivý, tak trochu jsem i kvůli něj opustila manžela, první dva měsíce bylo vše krásné, zbožňoval mě, já byla pořád ta, kdo ho brzdil, ať zpomalí. Minulý vztah trval 7 let a samozřejmě, že jsem do tohohle dávala něco z minulého...nevím jaký to mělo efekt, ale přítelovy city ke mě opadly. Začala jsem mít pocit, že o mě již nestojí. Proto jsem se ho na to zeptala, kdy řek, že už mě nemiluje jak na začátku, že neví co se stalo, má mě však rád a nechce mi ublížit. Stále jsem byli spolu. Nyní jsem se opět cítila, že jen lásku dávám a nedostává. Navrhla jsem tedy, zda nebude lepší se rozejít, zda jsem osoba kterou hledá a s kterou chce být. Na toto odpověděl že neví. Navrhla jsem tedy, že se týden nebudeme kontaktovat ani vídat, ať si promyslí, zda jsem osoba o kterou stoji či nikoli. Nyní nevím, zda spíš jen neprodlužuji čas k rozchodu. Myslíte, že člověk opravu nemůže vědět co chce?