Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den,po 8 letech se moje přítelkyně rozešla s přítelem. Mají spolu 5 letého syna.,asi po půl roce co se známe jsem se k ní nastěhoval a našel si tady práci. Její ex se synovi nikdy příliš nevěnoval a ani jí...nyní se pokusil jeho syna poštvat proti mně ale nevyšlo mu to protože mě má rád. Momentálně to zkouší na moji přítelkyni- říká že ji miluje a nemůže bez nich být, schází se s ní a říká jak se změní. Moje přítelkyně je taková že po pár měsících zapomene na to špatné a včera když jsme o tom mluvili řekla že nás asi miluje oba a že neví co má dělat.Řekl jsem jí ať si uvědomí že od něho odešla a dobře věděla proč a že s ním nebude šťastná jako předtím. Řekla mi že uvažuje že se k němu vrátí kvůli synovi aby měl zase celou rodinu pohromadě a řekla že potřebuje nějaký čas na rozmyšlenou. Jsem úplně bezmocný a zoufalý a ničí mě to, nevím co mám dělat jestli nemám odejít a nechat je aby byli rodina. Nadruhou stranu když odejdu vím že stejně jim to dlouho nevydrží časem od něj odejde.

Paní doktorko, prosila bych poradit, a prosila bych, jak se na to díváte Vy. Máme dvě nemovitosti asi 9 km od sebe - dům, který jsme už skoro zrekonstruovali a větší venkovskou chalupu s pozemky, kde jsou zvířata, manžel tam má skladovací prostory. On se tam před měsícem odstěhoval. Předcházela tomu jeho nespokojenost doma - dohadoval se s dcerou, zjistil, že se bude muset víc zapojit do domácích prací, protože děti jsou kvůli škole víc mimo domov, odstěhoval se odtud jeden jeho kamarád, na kterém mu záleželo, měl dojem, ale skutečně jen dojem, že ho omezujem (bylo to spíš naopak, začal pohrdat domácím prostředím atd. Řekla bych, že taková krize středního věku. Snažím se být trpělivá, spravedlivá, když se s dcerou dohadují, vzala jsem na sebe veškerou péči o dům, domácnost a zahradu a čekám, až to přejde. Manžel sice začal mluvit o nějakém modelu soužití, který by chctěl, ale není schopen se vymáčknout, jak by to mělo vypadat. To, co nabízím já - postavila jsem to tak, aby to bylo pro něj široké, že jsem řekla, co nechci - zůstat doma, ale zase to vetoval. Aktuálně je to tak, že chce, abych přijela přespat (občas to udělám, ale nevyhovuje mi to), nebo on přijede a chce vpodstatě zábavu teď hned a nerespektuje, že musím obstarat domácnost a dům, do pomoci se samozřejmě zapojit nechce, protože on se o "svou" domácnost taky stará sám (rozhodla jsem se, že na chalupě už nebudu uklízet). Včera přišel s tím, ať s ním tam bydlím. Musela bych studující děti a zvířata nechat tady samotné, domácnost bych tady stejně musela nějak alespoň zčásti obstarávat. Ale stejně si myslím, že je to zase jen nějaká pomíjivá jeho myšlenka, která pochází z jeho stavu, kdy neví co chce. Domluvit se s ním nedá, komunikace s ním vždycky byla těžká, já se obvykle uchylovala k ústupkům anebo jsem si našla okliku. nemám až tak problém ho následovat (v životě jsem to už několikrát udělala), ale přece jen tady máme pohodlnější bydlení, mám tu práci, jsou tu zatím nesamostatné děti. Ale zároveň mám obavy, že když nebudu já, přijde jiná žena - už i toto mi řekl. Je to taková Sophiina volba. Napovězte mi prosím, jak se rozhodnout. - otázka upravena poradcem

nevim co delat s manzelkou jsme spolu uz skoro 30 let a jiz delsi dobu cca 5 let mame neschody diky tomu ze neni schopa kdyz je problem tak ho realne resit.Tedy jeji realita je takova ze v zachvatu si prosadit svou i kdyby to byla blbost tak si za tim bude stat zuby nechty.Kdyz dojde k rozebirani problemu pravdu obraci v lez a naopak jak se ji to do pribehu hodi.Chytne se pri debate sluvka a jede nesmysli nanovo.Uz fakt nevim co s tim mam ji rad ,ale jakmile dojde na nejaky problem nevim jak ji samotny vysvetlit ze prblemy se musi resit v klidu,ale resit podstatu problemu a ne zacit v debate klickovat kaj zajic a tim si vytvaret prostor pro to udelat z pravdy lez a ze lzi pravdu , opravdu nevim jak dal .dekuji za odpoved

Dobrý den,
prosím o radu. Přes internet jsem se seznámila s mužem, který je rozvedený a dle jeho jeho manželky pil. On toto popírá a tvrdí, že se to neprokázalo. On pracuje jako řidič autobusu a chodí na odběr krevní plazmy. Je pravda, že jsme se viděli 3krát. Poprvé si dal 2 piva, a při poslední schůzce 1 pivo. Na poslední schůzku přijel autobusem. Jeho bratr umřel na intoxikaci alkoholem. Mám docela strach, aby to nebyl alkoholik, ale nějak mi tam nepasuje práce řidiče. Prosím o Váš názor

Dobrý deň. Mám problém ktorý nie je môj, ale je predsa aj môj. Týka sa môjho 28-ročného syna. Má trojročnú známosť, pred rokom začali plánovať spoločnú budúcnosť, ale priateľka ochorela na lymfóm. Jej choroba nemá zatiaľ dobrý priebeh, nedošlo k vyliečeniu. Tč. je po transplantácii kostnej drene. Je velmi statocna, dobre to vsetko znasa. Lekári jej povedali, že nebude môcť mať dieťa. Syn sa s tým nevie zmieriť, jeho vzťah od začiatku nebol celkom presvedčivý, že ona je ta pravá. Celý rok stál pri nej, pomáhal jej. A teraz rozmýšľa o rozchode. Dievča je sympatické, silná osobnosť. Na jednej strane je mi luto, aby sa rozišiel, na druhej strane by som mu dopriala zdravú zenu. Čo mu poradiť? Je typ, ktorý nevie jednoducho len tak zbaliť dievča, možno bude dlho hľadat....a možno ani nenájde už také dobré dievča .. trápim sa pre nich oboch

Dobrý den. Nedávno jsme se rozvedli. Návrh jsem podala já. Byla jsem nešťastná a z nefungujícího vztahu i nemocná. Manžel trpí depresemi, bere na ně léky, do toho celkem dost pil. Pití se podepsalo i na našem životě, jak finančně, tak psychicky. Máme 2 děti. Jedno dospele, druhe v puberte.V současnosti již nebydlíme společně. Já s dětmi zůstala v bytě, který splacim a bývalý muž u rodičů. Nyní me, alespoň to tak vnímám, začal vydírat. Říká mi i volá, ze je mu špatně, že si něco udělá. Já už nemám sílu toto poslouchat. Potřebuji dát dohromady své zdraví a život vůbec. Bojím se každého jeho kontaktu a taky o děti, určitě to také vnímají. Už to u mě přechází i ve vztek, že si on neumí nově uspořádat život. Mě se také nikdo,ani on,neptá, jak to zvládám. Prostě musím. Prosím o radu, jak nejlépe postupovat. Tolik se mi po rozvodu ulevilo a teď toto. Děkuji moc.

Dobrý den,
s přítelem jsme zhruba 3/4 roku, on 29 let, rozvedený, syn 7 let (v péči matky), mě je také 29. Přítel pracuje přes týden ve vzdáleném městě, domu jezdí na víkendy. Jeden víkend má syna, týden v práci, společný víkend a tak se to pořád opakuje. Víkendy se synem tráví u přítelových rodičů, protože se po rozvodu vrátil domů a nemá svoje bydlení. Když má syna, podniknem nějaký ten společný výlet nebo já dojedu k nim na návštěvu, ale samozřejmě, nejsme v ten okamžik vůbec spolu sami, na noc jezdím k sobě domů nebo já jsem o tom víkendu sama a přítel se věnuje synovi. Bohužel na to díte žárlím a beru ho jako někoho, kdo mi brání být s přítelem. Mám pocit, že jsem vlastně furt sama. Občas to dám najevo, že mi přijde, že jsme spolu málo, ale to je odpověd ve stylu, že to tak je a nedá se s tím ted nic dělat. Nevím, jestli takový vztah má smysl, přitele mám strašně moc ráda, nechci o něj přijít, ale nevím, jestli jen neztrácím čas, protože syn pro něj bude vždy na prvním místě.

(pokračování) Sem tam praktikujeme anální sex, který mám moc ráda, ale i když jsem přítelovi řekla, aby mi třeba zavázal ruce, neudělal to. Je na to moc hodný, asi nechce dělat nic, čím by mě jakoby ponižoval. To by mi v sexu nevadilo. Ve vztahu jsem dominantní, ale v sexu chci být submisivní. Jsem mladá a hezká, chlapi o mě jeví zájem. Nechci přítele zradit, být nevěrná, ale kolikrát se přistihnu, jak sním o opaku. Cítím se ve svém vztahu neuspokojená a asi by stačilo dobré načasování a někdo, kdo by mi byl sympatický, abych podlehla... Bojím se riskovat náš vztah, ale také se bojím, že mi mládí proteče mezi prsty a ve 40 budu litovat.

Dobrý den, paní doktorko,
Jsme spolu s přítelem 3 roky a je opravdu mojí spřízněnou duší. Cítím ale v sobě konflikt cit vs. touha. Můj přítel je pro mne úžasný člověk, je citlivý, obětavý, přijde mi i jako rodinný typ. Představuji si s ním celý svůj život a nikdy o něj nechci přijít. Na druhou stranu je ale velmi klidný a to i v sexu. Já jsem oproti tomu divoká. Mám ráda experimenty, málokterý můj návrh ale partner přijme. Je mým prvním sexuálním partnerem a tak se cítím nevyřáděná a neumím si svým způsobem představit, že bych měla celý život zažívat jen takový normální sex. Nemůžu si pomoci, ale ráda bych třeba zkusila sex ve třech, bylo by mi i jedno, jestli s holkou nebo kluky, ale přítel nechce ani slyšet a já to respektuji. Moje touha se ale časem stupňuje. Sním o tom, že bych to dělala s někým divokým a dominantním. Můj partner je něžný, což je moc krásná vlastnost, ale i "nežádoucí". (pokračování) - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, poraďte prosím co dělat. Manžel se naučil výborně manipulovat s informacemi - například svému okolí říká, jak hrozně se k němu chová jeho syn z prvního manželství, protože poslal žalobu k soudu, přitom by prý stačilo zvednout telefon a zavolat. Neřekne již lidem, že synovi neplatí výživné, že ač tyto povinnosti ještě tři roky má, rozhodl se svévolně, že mu již peníze posílat nebude, proběhla bohatá mailová korespondence mezi jím a synem, kdy syn poslal i potvrzení o studiu a poté, co otec mu přestal posílat peníze, ho syn k tomu vyzýval a upozorňoval na to, že to bude muset dát k právníkovi. Na to jeho otec odvětil, ať si dělá, co chce. takže syn žalobu skrze právníka podal a jeho otec teď všude rozhlašuje, jak hrozně se k němu syn chová. Obdobně začal manžel po okolí roznášet informace i o mně - zase vytrhne věci z kontextu a hlavně nesdělí lidem vlastně příčiny a vlastní přístup k celé situaci. Blízcí přátelé mi říkají, neblbni, rozvedete se, jak se to chováš, jiní se raději odtahují. všichni do jednoho prosí o mlčenlivost, protože se bojí jeho případných reakcí - někteří by přišli o práci, na některé by křičel. A já i vnímám postupné ochládání vztahů mezi mnou a manželem, protože on tomu pomalu i začíná věřit, že se špatně chovám a že se asi bude muset rozvést.A ti, co jsou jenom pod jeho informacemi, mu k tomu přizvukují, protože neznají druhou stranu mince. Co s tím mohu dělat, o manželství přijít nechci, ale cítím, že to k nějakému průšvihu směřuje. Děkuji.

Je tomu asi měsíc a půl co jsem si našel prima partnerku se kterou chci být a žít po celý zbytek mého života. Partnerka je moc hodná ženská která je schopná udělat pro každého vše co mu na očích vidí.Je to její dobrá vlastnost ale někdy na to doplácí, protože má syna kterému je 14 let a puberta s ním cloumá již delší dobu a jelikož je s matkou sám a v podstatě si z ní udělal ,, poslušného pejska,,který na povel jde a udělá vše co mu na očích vidí. V tom jsem se objevil já a v podstatě začalo to čeho jsem se nejvíce bál. Matce vyčítá že mu již nedopřává tolik času jako dřív když byli dva a já jsem se již několikrát sešel s tím že mu maminku zcizuji a kradu. Nic z toho samozřejmně není pravda. Jeho matku miluji a mám rád ale sám jsem mu nabídl že budeme kamarádi a že ho nechci vychovávat, že na to má matku a ostatní z jeho rodiny. Ke své matce se občas chová docela nevybíravým způsobem a já jsem (doufám že zatím) vetřelec, který mu maminku krade.Prosím o radu jak dál

Dobrý den,jsem gay, je mi 18 let a mám přítele, kterému je 46 let.Chtěl bych se zeptat, jaké všechny problémy by mohli vyplynout na povrch, kdybychom spolu začali žít normální život. S přítelem jsme spolu už dva roky a vyřešili jsme už velké problémy, hlavně na mé straně a za jeho podporu jsem mu strašně vděčný a nerad bych mu ublížil v budoucnu. Já sám jsem člověk, který nedokáže žít pouze přítomností, ale pořád myslí i na relativně dalekou budoucnost. A tady vzniká ten problém, přece jenom je starší a bojím se toho, že by se mi za 5 let třeba přestal líbit a museli bychom se rozejít a bojím se, že bych mu tím strašně ublížil. Já sám žiji v rodině, kde jsem neměl dětství zrovna ideální a zachránil mě z toho přítel, bez kterého bych tu jinak nebyl. Kdybych šel do tohoto vztahu, tak by to navíc nejspíše znamenalo i coming-out minimálně v rodině a ten nedopadne dobře, to už vím teď.. Reakce ze strany otce nebude dobrá a rozhodně bych se pak neměl kam vrátit v případě rozchodu s přítelem.

Dobrý den,
Jsem samotář. Nemám přátele. Mám jen "lepší známé", se kterými mi stačí se vidět párkrát za rok. Společenské akce mi nejsou ani příjemné ani nepříjemné.Nejraději ale trávím čas sám a věnuji se svým zálibám.Potud je vše ok- píšu to jen, abych lépe nastínil svou situaci.Jenže začíná problém, že jsem začaltoužit po partnerce. Jenže nemám zdravý vztah k ženám a nedokážu s nimi moc komunikovat. Objektivně nejsem atraktivní a dříve se mi holky dost posmívaly.Sebevědomí mám v tomhle smyslu na absolutní nule.Jednou jedinkrát se našla holka, která se mnou byla ochotná vídat.A já se zamiloval. Jenže ona to táhla s více muži a to mi nesmírně ublížilo. Nyni je mi 23 a mám potřebu partnerského vztahu.Jenže nedokáži tuto potřebu nějak uspokojit, a cítím se velmi frustrován, nechtěný a občas mě přepadají dost podivné sebevražedné myšlenky. Mě, který byl vždycky veselý a nkdy nic moc neřešil. Přestávám věřit v šťastné konce... - otázka upravena poradcem

emilka 3část- omlouvám se, ještě bych chtěla dodat, že se ke mě choval i chová hezky, mrzí ho to, ale nedokáže o tom se mnou mluvit. Když brečím a jsem smutná, sice mě pohladí, popusinkuje, ale neptá se jestli je mi líp, nemluví o tom. I já se k němu chovám jako kdysi, potřebuji s ním být v kontaktu, ráda ho hladím, pusinkuji nebo se třeba jen držím za ruku, ale už mě to tak netěší emilka

Emilka 2část. A já se trápím, brečím, nechápu to, myslím na to...deptá mě představa, že se k ní choval jako ke mě, jakmile je ke mě milý a něžný. Chci s ním zůstat, ale už to není ono, z mé strany. Nejsem šťastná a ani spokojená, nevím jak se s tím vyrovnat a žít normálně dál. nevím jestli je bezcitný, spíše ovlivnitelný a asi to neuměl ukončit, když vyhrožovala seberaždou. děkuji za odpověď emilka

Dobrý den - mám 48let a manžel53. Jsme spolu 11let, děti spolu nemáme. Před 4měsíci jsem přišla na jeho nevěru. Trvala asi 4měsíce s naší společnou známou, tehdy čerstvou vdovou. Říkal mi, že jezdí do lesa-myslivec, ale jezdil 25km k ní, asi 1x14dní. Je o 5let starší než on a trochu ráznější a drsnější, než on snese. Ale měl u ní zřejmě víc lepšího jídla s masem a sexu bez ochrany. Nic jsem nepoznala, choval se ke mě stále hezky a mile, doma, před lidmi i před ní. Vyhrožovala mu sebevraždou, slibovala žejí nemusí dávat peníze, jen dva tisíce a pohodlný život na kavalci. Tvrdil jí, že nemá důvod mě opustit, ona na něj dost i hrubě tlačila.Řekla, že jeho rodina si na ni zvykne a jeho rodiče tady už dlouho nebudou. Mě důvod k nevěře nevysvětlil. Když jsem na to přišla, okamžitě bez váhání to ukončil a tvrdil, že je rád, a že jsem na to mohla přijít už dřív, byl by rád. On je rád, že je s ní konec, ona má nového chlapa, kterému koupila drahé auto. emilka 1část

Dobrý den, jsme spolu s manzelkou 11 let, mame 2 deti, ale za posledni pul rok, se nase intenzita sexu zacala snizovat. Vice mene darilo se nam spolu spat, jen kdyz si zena dala nejake vinko. Moc jsem tomu nevenoval pozornost, az prisel uplne blok. vraci me dobu, kdy jsem nemel zajem ja a ze teda ta vasen uz tam neni a ona se nebude premahat. Snazim se byt trpelivy, ale nechci byt neverny, porad me velmi pritahuje. Vubec nechce o sexu komunikovat, i kdyz je to pro me naprosto prirozena vec, mezi manzely. Nevim co s tim, nechce nikam k odbornikovi, ji tato situace vyhovuje. ja se ale trapim hodne, poradite?

mě, že takto to určitě prožíval s ní a se mnou ne. Dodávám, že je mi 35 (!!!), jsem jinak racionálně uvažující tvor, vzdělaný, mám celkem rozhled, sebereflexi, ale toto je vážně hrozné, jsem z toho nešťastná. Musím říct, že pokud bychom neměli děti, už bych od něj dávno odešla. ještě musím dodat, že mi opravdu přišlo, že je do mě zamilovaný - už od začátku vztahu, spíše jsem to byla já, kdo měl odstup a nechával si zadní vrátka otevřená. A další věc je ta, že když on tamten vztah popisuje, opravdu mi příjde, že namám na co žárlit, tak proč? Moc mě zajímají vaše postřehy.

Možná mi zavdal příčinu v tom, když v prvních letech načeho vztahu tvrdošíjně odmítal schovat jejich společné fotky, v podstatě moc nechtěl dělat žádné společné, celkem dost o ní mluvil, i když spíš tak nějak racionálně. Sám říká, že tamten vztah nevnímá nijak osudově a není pro něj něco úžasného, ani tankrát to tak nebylo. Spíš to byla holka, která byla ze stejné vesnice, jako on a tak nějak vyplynulo, že spolu budou chodit. Nemusel o ni usilovat, bylo to pro něj jednoduché, prostě se to nabízelo, tak neodmítl. Naopak náš vztah popisuje jako osudový, pro něj nejintenzivnější, říká, že ona byla sice první, se kterou chodil, ale já jsem první, kterou opravdu miloval atd. čas od času o tom mluvíme, ale pomůže to vždy jen na chvíli. Velmi mi to znesnadňuje život. Nejsem schopna se s ním dívat na žádný film, protože se bojím nějaké romantické chvíle, zmínky o "prvním vztahu", což mě úplně dostane, totéž u poslouchání např. písní v rádiu v autě a pod. Vždycky jsem úplně hotová, napadá - otázka upravena poradcem

Dobrý den, obracím se na Vás se svým trapným, hloupým a malicherným problémem, který mne však neskutečně trápí. Máme s manželem pětiletý vztah, z toho tři roky jsmemanželé, máme dvě děti. Manžel je ke mně milý a pozorný, nepodvádí mě, stará se o mně i o děti. Přesto se však, prakticky celou dobu, co náš vztah trvá, nemohu zbavit velmi nepříjemných pocitů z toho, že měl manžel přede mnou již jeden vztah. Vím, je to obsurdní, ani on nebyl mlj první. Nicméně i teď, po pěti letech, jsem schopna v podstatě probrečet noc při představě, že měl jinou ženu, do které byl zamilovaný, říkal jí krásné věci, byla první, kterou políbil, vzal za ruku, miloval se s ní. .. Navíc to byl první vztah, aty bývají nejintenzivnější, nezapomenutelé a já jsem už "jen" ta druhá. Zkoušela jsem přemýšlet o tom, proč mi to tak vadí. Sama jsem měla také vztahy, a kdyby na ně takto žárlil, připadalo by mi to absurdní. Já se kvůli tomu ale trápím a trápím. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Moc prosím o radu. Mám nový vztah (3 měsíce). S přítelem jsme si sedli až neuvěřitelně, i co se hodnot a názorů na život týče. Nyní se ale objevil problém, který úplně nevím, jak řešit. Mám dcery (škola a školka), on dvě dcery ve stejném věku. I vztahy dětí vzájemně a dětí k nám a opačně fungují prima. Problém je v tom, že od sebe s přítelem bydlíme 65 km. On chodí do práce tam, já tady, vídáme se zatím víkendově. On má děti každý víkend, mívá je i v týdnu. Já tam jezdívám ob týden s dětmi a bez dětí. Partner měl minulý vztah na bázi - všední dny přítelkyně, víkend děti. Teď funguje týden sám, víkend všichni. Má vnitřní problém s tím, jak pozornost mezi nás rozdělit. Má pocit, že dětem upírá pozornost, kterou jim má věnovat kvůli mně a naopak. Snažím se s ním o tom mluvit, pochopit jeho trápení. Není na tento model zvyklý. Přesto si myslím, že model fungující rodina má naději, a že je snad i lepší variantou než život stylem dvě role. Co s tím? Jak mu pomoci? Jak nás udržet?

Dobrý den.
Mám kolegu. Známe se 4 roky. Od začátku seznámení jsme měli kamarádský vztah. Smáli jsme se stejným věcem, rozuměli jsme si. Po asi 2 měsících mi řekl, že je gay. Bylo to v pohodě. Tušila jsem to, a tak to nebylo žádné překvapení. Kamarádství pokračovalo. Seznámila jsem se i z jeho přítelem. V práci jsem se mu snažila pomáhat pracuji jako asistentka. Dělala jsem i úkoly na víc, za kolegy, kteří nestíhali, vždy jsem byla ochotná pomoci jak v práci tak v soukromí ( i to jsme spolu řešili). Vždy se na mě mohl spolehnout. Asi před 10 měsíci jsem se dozvěděla, že mě tento kolega začal pomlouvat. Začal mě urážet a ponižovat. Žádný konflikt jsme spolu neměli. Několikrát jsem se s ním snažila promluvit, proč se tak chová, jestli jsem mu něco udělala. Vždy mi odpověděl, že jsem mu nic neudělala a že se bude chovat jak bude chtít. Odmítá mi cokoliv vysvětlit. Velmi se tím trápím a nevím jak se k němu mám zachovat. Moc děkuji za odpověď.

Pro Bibi a Hanku. Nedá mi to Bibi, ale paní Hanka má naprostou pravdu. Nezaznělo to naplno, ale to, co Váš manžel praktikuje, JE domácí týrání! Za mě je to jen zamindrákovaný blb, co si staví sebevědomí na vašich zádech. Pokud to jen trochu jde, utečte. Chcete, aby si Vaše děti vzaly do života takovýto model fungování partnerství? Zůstává to v nich a celou situaci velmi dobře vnímají Bibi, byť jsou ještě malé. A mimochodem, jste-li manželé, máte také společné jmění, zjednodušeně jemu patří polovina Vašeho "výdělku" a Vám polovina jeho. Ale jak říkala Hanka, své úmysly mu nesdělujte, nebo začne vše ulívat jinam. Opatrujte se a mnoho sil. - otázka upravena poradcem

Pro hledající Lenku: Milá Lenko, nebojte se, že byste s miminkem přišla o výlety a aktivní život. Já jsem svou dcerku v podstatě celé miminí i batolecí období nosila v šátku či nosítkách (a nejsem žádná ultra alternativní matka, prostě se nedala moc odložit:-)), je to skvělé handsfree na dítko, chce to jen trochu cviku. Dělala jsem v podstatě všechno, na co jsem se cítila, a manžel určitě také vypomůže. Kočárek jsem moc nevyužila. Navíc jsou nosící šátky opravdu krásné módní doplňky, bylo mi pak i líto, že už dítko běhá po svých. Ono toho po nás na tomto světě jednou moc nezbude, a to nejlepší, co tu můžeme zanechat, jsou naše děti.:-) Tak směle do toho Lenko, a děkuji paní doktorko za Vaši poradnu, jste skvělá.

pro Lenku - ať už se rozhodnete jakkoliv a určitě správně, vězte, že i s dítětem se toho dá spoustu podnikat..a tím nemyslím návštěvu přiblblých dětských heren..synovi jsou 4,5 roku a jen za první rok života jsme s ním procestovali "snad půl Evropy"..ano,bez dítěte si to užijete víc, ale jde to i s ním..a za pár let bude Váš plnohodnotný parťák, do té doby to jde vydržet a trošku poupravit plány... teď víc třeba jezdíme po Evropě (a zjišťujeme kolik jsme toho ještě neviděli) a do Asie neletíme na měsíc ale na 14 dnů a hlídá babička..řešila jsem tyhle pocity jestli dítě mít nebo si ještě plnit ty nekonečné seznamy (hlavně cestování)..nakonec jsem do toho šla, protože jsem zjistila, že s každým splněným cestovatelským snem se objevil další a měla jsem strach, že to takto půjde donekonečna a já budu za pár let litovat, že dítě nemám..dnes jsem štastná, že ho mám..a opravdu se toho dá spoustu podnikat, občas je to náročné, ale jde to a je to furt lepší než pohodlně sedět doma:-) - otázka upravena poradcem

4.cast Nikdy jsem nebyla zarliva, ted si ale neumim predstavit jak budeme spolu dale fungovat, pokud spolu dal pracuji, sice na ruznych oddelenich, maji ale casto spolecne sluzebni cesty, skoleni, teambuildingy, vecirky, firemni hry ... budou bydlet spolu a často i vice dnu, proto me uzira zarlivost. Bud se ja budu trapit a uzirat, pokud tam s ni pujde, nebo se on bude citit omezovan pokud nepojede. Rada bych mela normalni vztah zalozen na duvere, úcte, bez omezovani, uprimny ale neviem ci se to da jeste nejak napravit. Je fer zadat od nej zmenu zamestannia, pokud ma praci co ho bavi, vyborny plat a realne vyhlidky do budoucna ohladom povyseni? Mne na penezich nezalezi ale pro nej je kariera velmi dulezita. Nevim jestli je spravne davat mu na vyber mezi mnou a praci, protoze si uvedomuji ze je to super job ale kontakt s kolegyni mi nici nadeji ze nam to spolu pujde. Nebo je vse ok a ja to zle chapu? Existuje rada jak by se cez vse mohla pronest nebo co by mnela delat? Dekuji

3.cast Nyni s ni úplne prerusil kontakt, tvrdi ze si vsechno uvedomil, porad rika o společnem bydleni a o detech, je pozorny, snazi se se mnou bavit i kdyz vim ze mu ta tema neni prijemna, tvrdi je ho nic nenuti aby byl se mnou, ze je tu protoze me lubi a lituje jak se v lete spatne rozhodl. Ja si nejsem jista jestli je mozne spolu dale fungovat. Milovala ho, chyba mi ale vedet ze jsem pro nej dulezita a vyjimečna. Byl muj pravy sexualni partner a ja jeho, proto se nyni citim nejiste kedze uz zazil neco jineho s ni. Nevim se uvolnit, porad myslim na to co spolu zazili, jako se pri tom tvarila, jak se on citil.. a bojim se ze nas bude srovnavat. A hlavne neviem ci mu mozem verit kdyz byl schopen lezet pri mne, planovat vylety, spaval se mnou a pri tom si tajne dohadovat schuzky nebo vypisovat. Stale tvrdi ze se stretavali jako parta z prace ale intenzita jeji zajmu pri psani mi prisla vice nez pro bezneho kolegu.

2.cast Obsah sprav ale daleko prevysoval kamaradske komunikaci. Slecna mu posilala nahe fotky, sexualne ladene zpravy, porad bylo citit ze potrebuje slyset ze je sexy a rada provokuje. Pritel odpovedel vyhybave, menil temu na praci nebo vtip, ale i z jeho strany bylo citit zajem, ne-li rovnou sexualni ale o to ze je rad s ni a tesi se kdyz se uvidi. Potrebovala bych poradit co dal. Nemame zadne deti, uver, nebydlime spolu, ja studujem, on jen prvni rok pracuje. Jsme navzajem prva vazna znamost, pred rozchodem jsme se bavili o detech a společneho bydleni. Rozchodem se to pokazilo, jednim z duvodu bylo pro nej krome toho ze jsme se odcizili i to, ze on si chce uzivat, nechce se vazat a mat deti- začal vice vydelavat a utrhl se z retezu. Od kdy jsme si povidali 1.raz o jeho vypisovani prosli asi 2 mesice, tvrdi ze to chtel postupne ukončit, vi ze sexualni narazky byly uz prehnane ale nechtel se razne z jednoho dne na druhy odmlčet, proto si s ni psal i behem toho jak jsme spolu chodili.

1.cast Dobry den, skusim co nejvice v kratkosti. Po 8 letech se pritel se mnou rozesel. Posledni rok jsme meli stresujici obdobi, on koncil skolu, stres v nove praci, ja skola, úmrti v rodine, namisto podpory jeden druhemu jsme se odcizili, nepochopili jsme potreby toho druheho, on začal hodne pit a parit v nove praci, ja jsem se navazala na rodinu. Po rozchodu jsem zustala nestastna a dlouho jsem ho premlouvala abychom to zkusili opet a vse opravili, protoze jsem si uvedomila ze ho lubim a co vsechno jsem udelala spatne, on ale nechtel. Po3-4 mesicich kdy jsem vic ja vyvijela snahu o navrat k sobe, jsme se začali potkavat uz i z jeho iniciativy a nakonec jsem mu dala na vyber ci definitivne ano nebo ne. Zacli sme spolu chodit. Po 2 mesicich jsem se ho zeptala na neustale vypisovani. Rekl mi o kolegyni se kterou parkrat spal, dokud jsme nebyli spolu. Ze slo jen o sex, zadne city a ze to ukončili uz davno a jsou jen kamaradi, chodi spolu s partou na pivo a ma ji rad jen jako kamaradku.

Dobrý den, před osmi lety jsem na baru poznala muže on střzlivý, já opilá,nakonec mi dal své číslo at se ozvu, sešli jsme se až po 3 týdnech, zjistila jsem, že je po rozchodu z dlouhodobého vztahu a že prodělal rakovinu a že je hodně akční- v podstatě má naplanouvanou každou minutu dne, s tím že žijeme jen jednou jsem s ním šla do postele. Pak jsme se vídali tak po 2 až třech měsících, vždy víno pak postel, pochopila jsem, že o vztah asi nestojí, ale snít jsem nepřestala. Ozýval se bud on nebo já, vím, že měl v průbehu let pár vztahů. Pak jsem se rozhodla pro rodinu, v té době se on usadil v mém městě.Ozýval se, já nedokázala říct jednoznačné ne, muj vztah začal skřípat,opět jsme se začali vídat.1x měsíčně, naposledy mi psal několikrát v týdnu,šel se mnou do divadla,máme domluvenou návštěvu galerie,když jsme se sešli, řešil se mnou problémy v rodině a to,že se právě rozešel,byl nevěrný.Nechápu co to má znamenat,má mě jako vrbu a konečně chce něco víc? Jsem z toho zmatená. A pořád sním.

Opravdu nevím, co dál. Jestli to ukončit nebo pokračovat v tom, co mi nevyhovuje. Jinak po ostatních stránkách je myslím náš vztah v pořádku, máme podobné zájmy a cíle, rozumíme si, mám ho ráda a vážím si ho.

Myslím, že ta blízkost a věrnost je ve vztahu potřebná. Nevím, jak postupovat dál. Visí to mezi námi a já si říkám, jestli nakonec nespí s někým jiným a se mnou pouze bydlí. Chodí však každý večer z práce včas domů, víkendy též trávíme jen spolu. Našla jsem u něho léky Tritico proti depresím. On to přede mnou tají, dělám, že nic nevím. Na webu jsem se dočetla, že tyto léky nemají vliv na potenci u mužů v tomto smyslu, že naopak sex ještě povzbuzují. Jsem z toho fakt zmatená, nyní se už občas i hádáme a já mu otevřeně dávám najevo, že žít jak důchodce nemíním a že mi vadí, že chodím spát sama. Též jsem mu řekla, že pokud je se mnou nespokojen a nevyhovuju mu, ať to řekne a nebudeme to už řešit. Místo odpovědi mi říká, že má hodně práce a že se v tomto babrat nebude. Nevím, jakou mám zaujmout pozici, jak jednat. Zkoušela jsem to ignorovat a chodit spát sama, nenaléhat nijak, ale asi jsem to nevydržela moc dlouho, jemu to snad naopak vyhovovalo.

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu… Mám partnera, s kterým rok žiji. Máme se rádi. Partnerovi je 53 let a mně je 49 let. Zezačátku jsme měli hezký sexuální život, častý sex…Skoro pět měsíců každé ráno a večer. Zvykla jsem si na to. Partner však začal polevovat ve svých potřebách a nyní máme sex tak jednou za týden přinejlepším, někdy i tak jednou za čtrnáct dní. Já potřebuju blízkost, on je spíše pragmatik, který dlouho do noci pracuje. Už jsem mu několikrát dala najevo, že mi to vadí, že nechci chodit spát sama a ptala se ho, proč se mnou nechce spát…, zeptala se, jestli spí s někým jiným, ať mi to řekne. Podotýkám, že úplně vynechal orální sex vůči mně, ale ode mě ho vyžaduje, pokud tedy něco je. Nebaví mě, pokud musím iniciovat sex sama…nebo si stěžovat. Nevím, kde je chyba. Dbám o sebe, snažím se být pro něho přitažlivá. Po dvacetiletém manželství nechci spadnout opět do stereotypu. Nechci si však hledat milence, protože dle mého přesvědčení to můj vztah k příteli asi zničí.

Paní doktorko Douchová a Hanko, děkuji za popostrčení a rady na "cestu", pomohly mi. - otázka upravena poradcem

Pokr4 - A takto se to ve mne pere a strida uz pomerne dlouho. Jak tu nevyrovnanost nejak zvladnout? Jak se rozhodout, abych pak nelitovala, ze mi to druhe uteklo? Partner, pokud mame dite mit, by ho chtel co nejdriv, chapu ho, jiz 11 let je rodic a taky se mu nyni trochu uvolnuji ruce, a nechce cely aktivni zivot jen pecovat o deti. Ja uz taky nemam vzhledem k veku moc na co cekat. Tema je aktualni jiz asi dva roky, netlaci tedy na
mne, ale ja uz bych se jednou rada rozhodla tak, abych mela jistotu, ze se mi dalsim pohledem na kocarek, nebo dalsim vycestovanim to puvodne rozhodnuti nezmeni. Vzdy si myslim, tak a ted uz mam OPRAVDU jasno, definitivne... a za mesic je to zase jinak.. Da se neco poradit? :) Moc Vam dekuji

Pokr3 - Vidim, jak zivot rychle bezi, za 10 let uz nebudu mit takovou fyzicku, abych zvladala veci jako dnes, vsimam si na okoli, lidi zacnou byt vekem linejsi, jiz se jim nechce cestovat, balit, snaset nepohodli, pridavaji se zdrav. problemy. A jak nad
tim premyslim, prehoupnu se do stavu, kdy jsem si pro zmenu jista, ze mit deti neni pro mne a maminky s kocarky, ktere me nedavno dojimaly, ve mne vzbuzuji pocit, ze mam neco, co ony jiz nikdy mit nebudou (i kdyz z druhe strany to musi videt stejne ). Citim, ze je to sebecke a duvody snad a hloupe, ale nemuzu si pomoct. Chtela bych se jeste podivat do vzdalenejsich destinacii, klidne s batohem na mesic, s vetsimi detmi uz by to casem slo, s malym je to ale na dlouho nerealne, stejne jako to, jet tam bez nej. Mam svazujici pocit...presto si po case zase uvedomim, ze hory, cestovani a krasy sveta nejsou vsechno, a ze pritulit ten vonavy uzlicek ma smysl, mam chut ho vsechno ucit a ukazovat mu svet a videt jak z nej roste novy clovek..

Pokr2 - Tesim se na nej, prohlizim detske veci, usmivam se na kocarky. Zacali jsme se i snazit, zatim se to ale nepovedlo, pri jedne carce na testu jsem citila i male zklamani. Pak ale staci, abychom vyrazili nekam na hory, co je pro mne vec, ktera me
neskutecne dobiji - priroda, zadni lide, vystupy, prechody hor, namaha a odmena v podobe vyhedu seshora. Na hory chodime nekdy sami dva (narocnejsi vystupy), a jindy i s detmi - vedeme je k aktivnimu zivotu, a po obdobi, kdy se s nimi toho moc podnikat nedalo (kluk byl maly), se to pomalu otaci, oba jiz hezky lyzuji, ujdou na svuj vek docela velke tury jak pesky, tak na kole, libi se jim to a i my se nemusime jiz tolik omezovat a cas straveny venku a v horach se s nimi da jiz hezky vyuzit. V tu chvili na mne dolehnou velke pochyby, jestli to dalsi spolecne dite opravdu chci. Jestli mi vlastne takto neni dobre. Zivot s detmi mam, ale pritom mam i ten svuj vlastni, o ktory se bojim, ze bych s miminem na dlouhou dobu prisla.

Dobry den pani doktorko, rada bych se s Vami poradila, je mi 33let, jsem vdana, v podstate zijeme s 2 detmi manzela (6 a 11let), s nim jsme spolu 4,5roku. Deti mam rada a rozumime si. Sama jsem ale vlastni deti nikdy nejak nechtela, zlomilo se to asi v 15, kdy se bratovi narodila dcera a ja jsem asi videla, ze s peci a vsim kolem miminka je dost starosti (do te doby jako mala jsem samozrejme mela predstavu rodiny a tri deti, stejne, jako to bylo u nas :)). Vsichni mi tvrdili, ze az najdu toho spravneho
partnera a zacnou mi tikat hodiny, ze to prijde samo. S partnerem jsme o detech mluvili a i kdyz uz sam dve deti ma, klidne by jeste se mnou do jedneho sel. Je dobry tata a o deti se stara na chlapa az neveritelne. I ja se na to pomalu zacala divat trosku jinak. Ovsem porad se to ve mne dost pere. Momentalne se u mne stridaji obdobi, kdy bych si miminko opravdu prala, a jsem o tom opravdu na 100% presvedcena, predstava zivota rekneme za 10 let bez nej se mi zda prazdna.

Dobrý den.Nedokážu mít dlouho radost protože se bojím že se něco pokazí.Před půl rokem jsem si našla přítele,se kterým jsem opravdu šťastná,jsme spolu často,plánujeme společné bydlení,děti a já jsem za to ráda. A tady začíná problém,užívala jsem si to,myslela jsem na to furt,ale po půl roce,nedokážu na to myslet,protože se bojím že se něco pokazí.Ale ne jeho vinou,jde o mě..nejsem si sebou teď vůbec jistá. Po celou dobu vztahu jsem byla(věrnost a důvěra)je priorita.Miluju harmonii a ta v našem vztahu je a uvědomuju si že mám vše co si můžu přát ale bojím se že o to přídu. Ted mám dokonce až takové myšlenky že bych partnera podvedla ikdyž to beru jako něco neodpustitelného a nikdy bych to neudělala. Ale jsou tam ty myšlenky a je mi z nich zle a nevím jak se jich zbavit. Fur nad něčím přemýšlím místo toho abych si užívala společných chvil s přítelem se kterým chci strávit život.Před půl rokem jsem začla brát HA,můžou být ty myšlenky a psychika z toho?A jak se zbavit myšlenek? Děkuji moc.

Vzkaz pro Bibi - až mne při čtení mrazilo z toho, jak je to stejné. Já jsem o desítky let dál, takže spíš Bibi napíšu, co mi fungovalo a co ne a co bych udělala jinak (kdybych věděla). Vztah se stejně po 28 letech rozpadl, protože oni (hysterickým založením) nikdy klidu nedojdou. Já se po MD "osamostatnila" - našla jsem si dobře placenou práci s autem, čímž jsem vyřešila finance a dopravu. Vyplácelo se mi uhýbat a nacházet si alternativní cesty - díky tomu jsme se nerozvedli dřív a děti měly relativně pěkné dětství. Když jsem mu odevzdávala část svých příjmů, byl v rodině klid největší (mně díky vysoké výplatě zbývalo, takže nebyl problém). Paní doktorky rada odjet na týden byla u nás nereálná, protože to "vyřešil" odvozem dětí ke své matce, která vždy stála za ním. Dokonce když se s jeho nemanželskou dcerou snažili mnoho roků o kontakt, křičela na ně ať vypadnou s tím nemanželským haj*lem z jejích domu a tu paní, co si ji odmítl vzít, titulovala těmi nejvulgárnějšími výrazy. A žila jsem si svůj paralelní profesní život. Skoro natajno, po nocích, s vypětím sil, protože byl pasivní agresor. Co bych udělala jinak - neplatila bych za něj jeho dluhy a alimenty (stejně si toho nevážil). "Odevzdávala" bych mu méně peněz (pro klid). Více bych se finančně zajišťovala a rozhodně o rozdělení majetku bych mluvila až po rozvodu (nestihl by tolik odklonit). A byla bych připravená na peklo, které vzápětí přišlo. Nový start s dostatkem financí pro zajištění dětí a platby právníkům a soudům je rozhodně příznivější než holé ruce. Omlouvám se možná příliš realistický příspěvek, ale některé kroky by mi ušetřily mnoho slz, nervů a depresivních stavů. A držím palce, Bibi. - otázka upravena poradcem

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť. S partnerom som 5 rok a na začiatku vzťahu kedsmesaspoznavali mi posielal vulgarne sms, potom na druhy den sa ospravedlnoval, nakolko mal v sebe alkoholked ich pisal, po pol roku to prestalo, behom 5 rokov bol vztah ako na vlnach boli krasne dni prezite s nim, ale stale v jeho zivote skor mi to tak pripadalo kamarati, zabava cez vikendy a alkohol a ak som povedala jemu nejaky nazor na kamaratov negativny alebo na niec, nerespektoval ho a nedal mi za pravdu, napokon to vyustilo 5 rok k tomu, ze sme sa pohadali, zasa za kamaratov a zacal na mna vulgarne vykrikovat dokonca chcel ma fyzicky napadnut no potom si to zrejme premyslel, smespolu 5 rokova neviemci vztah ukoncit alebo dat sancu, nakolko uz aj rodicia a cela rodina nesuhlasi so vztahom no nieco k nemu stale citim. Dakujem za radu

Myslím, že vztah se mnou nezvladl, ze uz na nej nema silu, mam mu dat prostor a schazet se dal jako pratele kdyz ja bych chtela vic? Moc bych si prala aby se to vratilo do starych koleji a taky vím ze mam zmenit spoustu veci na sobe

Trpim depresemi a driv sem se lecila, Pry mu ubiram energii a chce byt radsi sam. Byl moje laska pritel vsechno. Prijde mi ze sem svym chovanim o vse prisla i kdyz mi pise a rekl ze se muzem i stykat nevím co mam delat...jak jít dál..psychicky sem se snad zhroutila nejim nespim lezim brecim klepu se a mam myslenky na to ze proste uz tohle nezvladnu.

Dobrý den, po půl roce vztahu, kdy jsem udělala par chyb a priteli rekla ruzne veci se najednou zdal chladny jako by me uz prestaval milovat. Všechno jsem hrozne resila a mela tendenci se hadat kdyz treba na me nemel cas, videli jsme se cca trikrat do tydne a to vetsinou kdyz prisel z prace prtoze pracuje od rana do vecera. Nevím jestli sem na nej nejak zacala tlacit nebo tak, ale rekl mi ze ze je mu to hrozne lito ze nespi neji je spatny z tech mych stavu ktee nezvlada..ze se v nem enco zlomilo a ze bue muset byt sam ze mu ublizilo jak sem mu neverila obcas a ze asi bude lepsi kdyz bude sam zatim..ze muzem byt pratele ze jsem pro nej dulezita ale nechce ublizovat a byt zly tim ze proste na me nema cas a tak..jsem z toho psychicky na dne miluji ho a chybí mi..mam hrozne uzkosti a nevím co bude dál. Pry ho vsechno najednouo dusi a musi mit klid. Myslite ze je nadeje ze by se vratil? Děkuji predem

Dobrý den, po 10 letech manzelstvi najednou manzelka zacala odmitat sex a vse s nim spojene. Nechce o nem vubec komunikovat, rika, ze od zacatku mezi nama nebyla chemie a ze me ma rada ( mame spolu 2 deti ), ale ze me uz nemmiluje. Urcite jsem se v nasem vztahu nevyvaroval nekolika chyb, ale neumim si predstavit dalsi zivot bez sexu. Nechce navstivit ani psychologa ani sexuologa, kazdy dotyk ji byva ne zeneprijemny, ale "svrasti" oboci u toho, poznam, ze ji to eni prijemne. Vubec nevim, co delat a hrozne me to trapi. Dekuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko. Jsem v koncích. Mám přítelkyni, jsem homosexuální pár. Náš vztah bych označila ze velmi hluboký a vzácný, řekla bych primo osudový. Jsme spolu 4 roky. Bohužel se stalo něco strašného. Před rokem jsem přítelkyni podvedla. Byl to největší omyl mého života, díky němuž nyní riskuji celý život, celou lásku. V této nevěře nebyla ani špetka lásky, byl v tom jen alkohol a má neskutečná hloupost, které jsem litovala od první vteřiny. Přítelkyně měla prý podezření, ale před týdnem mi řekla, že z ní láska vyprchala, pak se mě zeptala a já to přiznala. Nyní nevím co dál. Komunikujeme spolu, ale o jiných věcěch. Zůstávám bydlet doma a přítelkyně tomu dává prostor. Nic mi slíbit nechce a sama prý neví, jestli to zvládneme nebo ne. Odstěhovat se nemám kam, tak jsem v jiné místnosti a snažíme se to, zda si uvědomí, že jí chybím. Já teskním, hubnu, chřadnu a presto že stale doufám, tak z představy, že ji nebudu chybět umírám. Nenávidím samu sebe a lituji jak jen mohu. Děkuji Vám.

Dobrý den, paní Douchová. Ráda bych vás poprosila o pohled z vaší praxe. S manželem jsme spolu 10 let, dvě děti (2+5). Partnerskou krizi jsem chtěla řešit prostřednictvím poradny, paní psycholožka mi doporučila párovou terapii. Zvolila jsem pana psychologa, muž přesto pokračovat nechce (byl jednou). Řekl mi, že psycholog dal ve všem za pravdu jemu a že nechápe, proč si to nemůžeme vyříkat doma spolu. Snažila jsem se často, ale končili jsme hádkami. Já do poradny k panu psychologovi chodím dál, považuji to za pomoc a podporu. Naučila jsem se reagovat, když je manžel vzteklý, dřív jsem jen brečela a bouchala dveřmi, teď už na něj dokážu i mluvit a bránit se :). Ale manžela něco rozvzteklí téměř každý den. Nejde tomu předejít, jsou to běžné věci jako řepa k obědu, po které jsou děti upatlané, nejedná se o žádné extrémní situace. Cítím, že mně to bere radost i lásku k němu, která byla. Vnímám rozdíly jeho chování před společnými kamarády a když je se mnou sám. Špatně snáším přechod, kdy se na mě utrhne a během chvilky je pohodový sympaťák. Nemám dostatek sebedůvěry a zázemí původní rodiny, ví to, používá tato místa a já cítím bezmoc. Vyhledávám hezké chvíle s dětmi a snažím se. Každý den vařím teplé jídlo, peču, snažím se zvládat domácnost podle svých možností, dělám řemeslné práce jako malování, opravuju. Manžel není kutil, ale není ani ochotný pomoci, protože jsme se před více než dvěma roky u práce pohádali. Peníze, které mi dává, nesmím použít na hodinového manžela. Je soustředěný na dřez a prádlo v pračce. Já chodím do práce, ty máš domácnost. Opakuje mi, že neumí "žít v bordelu", že mě "obtěžuje se o domácnost starat". Já o žádném "obtěžování" nemluvím a každý den dělám spoustu věcí, které on nezaznamenává. Chybí mi pochvala, kritiku mám :). Pořád se cítím jako ta, která se musí bránit. Nejsem ještě připravená náš vztah ukončit, kvůli dětem, nemám zajištěné bydlení a finanční rezervu. Před lidmi je manžel džentlmen, bavič, dobře naladěný, pečující, mluví o tom, jak chodím na angličtinu, jak mi koupil bundu. Někdy si také ale vymýšlí, kamarádce, která u nás byla poprvé na návštěvě řekl, že mu nedovuluju povídat si na hřišti s maminkama, že doma dělá všechno sám... Snižuje mi částku na domácnost s odůvodněním, že je potřeba na auto, pojistky, ale neříká mi, jakou má výplatu. Opakuje mi, že neumím vyjít s penězi, ale já vyjdu. Platím téměř vše. On chce, abych nejen vyšla, ale i ušetřila bokem. Stane se, že mi řekne, teď už musíš všechno platit ty, peníze na domácnost jsem ti dal, nemám nic, já platím a pak zjistím, že peníze měl, jen mi řekl, že nemá. Nevím, jestli z této dlouhodobé situace můžu já nabrat takovou sílu a energii, že to s poradnou "dám" alespoň já sama. Nechtěla bych skončit jako zfrustrovaná uťáplá manželka, která má přeci tak úžasného manžela (a nemůžu si dát na tričko nápis Manžel je vzteklý jen doma). Nevím, jestli bojovat dál, nebo se postavit na vlastní nohy a vztah ukončit. Nadechnout se. Je spousta hezkých chvil, ale těch stresujících je čím dál tím víc. Děkuji za pomoc. - otázka upravena poradcem

Dobrý večer, po roce a půl pozvolného sbližování jsme s kamarádem vpluli do vztahu. Naše přátelství je plnohodnotný a důstojný mezilidský vztah, ve kterém šlo především o mentální blizkost. Nyní, po téměř pěti měsících vztahu, se mi přítel svěřil, že mi nedokáže říct "miluji tě", a tudíž se na vztah nemám dívat s perspektivou. Je zmaten a jakoby zklamán sám sebou, nerozumí tomu, proč to necítí.
Z mého pohledu je to hodně o jeho dosavadních zkušenostech, avšak trápí mě pocit jakéhosi ubližování mu svou blízkosti (řekla jsem mu, že si vážím toho, že mi to pověděl, a že můj cit vůči němu není limitován naším vztahem, a že je jedno, jakou formou si budeme nablízku). Jeho letmé doteky, polibky, proplétání prstů a vůbec všechny nepřímo intimní projevy jsou stejně, jako dříve, než se otevřel se svými pochybami. To mě nyní velmi mate. Co si o této situaci prosím myslíte? Mám se stáhnout, nebo "být" jako doposud? Mám omezit projevy své náklonnosti? Nebude to spíše odcizení? Děkuji za nazor - otázka upravena poradcem

Hezký den, mám přítelkyni, která je o dost let mladší. Rozumíme si téměř ve všem, pouze se někdy dostaneme do stavu, kdy se začneme hádat kvůli maličkosti.Při hádce je přítelkyně hodně agresivní a mám pocit jako by se přepla do jiného světa. Téměř vždy se po takovéto hádce rozcházíme a pak po čase najdeme opět cestu zpět. Hádky se občas stanou, když ji řeknu svůj pocit nebo názor na určitou situaci. Sama říká, že to bere jako útok. Je hodně atraktivní, hodně se vyzývavě obléká, prý měla s minulými vztahy velmi špatné zkušenosti, kdy ji muži jen podezírali a hlídali...Dokáže i svého syna velmi milovat,ale taky na něj bývá hodně ostrá až agresivní....Při mém upozornění vše vyvrací, nevím, zda má smysl dál pokračovat, zda má takový vztah budoucnost, děkuji za Váš názor

Dobrý den, je mi 23 let s přítelem (29) jsme spolu rok, na začátku to bylo krásné jako vždy, myslela jsem si, že nám to vydrží dlouho ne-li navždy, ale všechno jsme tak jen díky jeho iniciativě vzali hopem, že jsme se spolu ihned sestěhovali a myslím si, že to byl hlavní kámen úrazu. Teď je to pár dnů co jsme se rozešli nebo si dali pauzu, nevím jak to nazvat. U mě vyprchala téměř veškerá zamilovanost, přítel je úžasný, hodný, milý, pozorný a já bych si tak přála, abych mu mohla opětovat stejné city, ale nebudi ve mně jako muž respekt a na vztahu to jde hodně znát, kdy já defacto zastávám pozici muže ve vztahu, což ani pro mě ani pro něj není určitě vyhovující. Odraží se to potom v mnoha věcech, kdy je velice jednoduché si prosadit svůj názor a vědět, že vždy bude po mém, kolikrát nerespektuji jeho přání, ne protože bych mu chtěla ublížit, ale protože vím, že se na mě nebude zlobit nebo aspoň ne příliš dlouho. Nevím tedy jestli si za tuhle situaci co mezi námi je může sám, a nebo to, že do něj nejsem zamilovaná, tak jako on do mě? Opravdu ho mám moc ráda a svým způsobem si ho vážím, ikdyž z něj nemám jako z muže respekt a vím, že je to partner do nepohody se vším všudy, až na nějaké drobnosti, ale přijde mi nefér vůči němu v takovém vztahu setrvávat a odepírat mu tak možnost seznámit se s někým, pro koho by jeho nedostatek razantnosti a někdy až přílišné laskavosti byl přesně to co žena hledá. Chci se zeptat jestli má cenu za takový druh vztahu bojovat. Jestli se já můžu nějakým způsobem naučit ho více ctít a on si vybudovat více respektu, jestli má cenu to zkoušet a napravovat nebo ho mám nechat jít. Děkuji za odpověď