Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
nejistota ve vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme 4 roky. Nebydlime spolu. Před dvěma lety jsem pojala podezření, ze někoho ma, tak sem se mu podívala do e-mailu a zjistila sem, ze v termínu me dovolené se synem si jede na dovolenou s milenkou. Začala sem se strašně užírat, ale dusila sem to statečně? v sobě..Výsledkem bylo pravidelne koukani do e-mailu, drasticky úbytek na váze, užívání psychofarmak. Po půl roce sem našla odvahu a řekla sem mu to. Myslíte, ze přestal? Nikoliv. Trvá to stále. Nacházím u nej v bytě její vlasy. A on mi donekonečna tvrdí, ze jsem paranoidní, ze slidim a já mu nevěřím a nedokážu od nej odejít. Nakonec těch děvčat je víc, nábor do harému asi dělá neustále. Moje drzost mě doznala až do nahlédnutí do telefonu. Kde je moje důstojnost?
Ema
nejistota ve vztahu
dobry den .chcem sa spytat som s partnerkov skoro 6 rokov vstah bol celkom dobry maly sme aj hadky ale inak bolo vsetko v pohode ide o to ze asi mesiac spat som ju poziadal o ruku a povedala ANO boli sme stastny obaja a vsetko bolo krasne a teraz chce pauzu uplne bezdovodne a nechce sa somnov o tom bavyt ze chce cas co to znamena co mam od toho cakat ?
peto
první láska
Jak kdyby těch 5 let neuplynulo. Přišlo mi to jako včera. Překvapilo mě jak silné ty emoce byly, a hlavně, týkali se jeho...přímo jeho, né mé první lásky, ale jeho, toho o kterém jsem si myslela, že pro mě nemá velký význam. Podal mi telefon, automaticky jsem mu napsala své telefonní číslo. Pak vystoupil. Neřekli jsme si ani slovo. Možná Vám to bude připadat divné, ale my nepotřebovali mluvit. My jsme přesně věděli, co ten druhý cítí...i po takové době. Asi 14 dní na to jsme se sešli. Zjistili jsme, že jsme furt stejně beznadějní jako tenkrát na VŠ. On už pracoval a měl svůj byt, já také. Vztahy byly ale nikdy nedopadly. Naše minulost už nás netrápila ale určité pocity vůči těm událostem tam byly. Ten den jsme opět šli do parku. Byli jsme hloupí, chodit na staré místa. Ale nám tam bylo dobře. Ten den jsme si zase jen povídali. Víte, nevím jestli to vůbec budete celé číst, ale...myslíte, mám....zkusit být s ním?
Lenka
první láska
Věděla jsem o něm to nejhorší, znala jsem jeho stinné stránky, věděla jsem jak špatně uvažuje, a i to, jak je na druhou stranu chytrý. Znala jsem jeho klady i zápory. Nikdy jsme si nelhali, v našem "vztahu" nebylo třeba si lhát. Znali jsme se navzájem tak, že je klidně možné říci, že on mě znal lépe než já sama sebe. Teď s postupujícím časem. Už je to přesně 5 let. Je on jediný na koho si vzpomenu. Vím, že to naše tehdejší rozhodnutí bylo správné. Vím, že on by mi jen připomínal mou nenaplněnou lásku a že bych ho nejspíš nikdy nedokázala upřímně milovat. Vím i to, že nejsem jeho typ a on není můj. Nicméně jsme se potkali. Je to měsíc. Poznala jsem ho. Doslova jsem ho cítila...ta vůně...jeho vůně...on mě poznal taky. Stáli jsme a koukali na sebe. V metru. Asi deset minut jsme jen zírali beze slova. Vím, že myslel na to jaké to tehdy bylo, vzpomněl si na svojí lásku, vzpomněl si na mě, na nás...na vše. Já to měla stejně. A najednou, víte, jak kdyby těch 5 let nebylo. - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Řekli jsme si vše. Naše sbohem bylo dojemné, brečela jsem a držela ho za ruku, nechtěla jsem ho pustit, nechtěla jsem nechat odejít své touhy, sny a přání, protože jsem věděla, že až odejde on, oni odejdou s ním. Nechtěl ani jeden z nás. Kdo by taky chtěl, jenže jsme museli, protože...my jsme byli minulostí, která nás vázala k našim láskám. Tehdy jsme se shodli, že je třeba jít dál, hledat tu pravou lásku a tu minulou nechat za sebou, řekli jsme si sbohem. Ve škole jsme se od toho dne nebavili ani nezdravili. Je pravda, že jsem dostala pár dotazů od kamarádů, proč tomu tak je, ale naštěstí se časem ptát přestali. Když jsme se potkali tak mi bušilo srdce, věděla jsem, že to je tím vším, tím co jsme spolu prožili. Ač jsme si to neřekli, tak časem jsem na něj už nekoukala jako na nejlepšího kamaráda, časem jsem plně vnímala, že to je on, ne ten koho miluji, ale ten s kým momentálně jsem. Naše pohledy se obvykle setkali a my se usmáli, tak jak se na sebe usmívají lidé, co o sobě ví vše.
Lenka
první láska
Spala jsem s mnoha muži, resp. kluky. Nikdy nedošlo na sex jako takový, spíš jen tak...abych vedle mě někdo spal, abych nebyla sama...proto jsem byla ochotná i něco na "oplátku". Naučila jsem se z toho vymotat tak, že jsem nemusela s těmi muži mít přímo pohlavní styk. K tomu jsem z pro mě neznámého důvodu měla odpor. Furt mi v životě něco chybělo. Postupně mi docházelo, že to byl on resp. že to byl náš neukončený "vztah", že to mě drží zpátky, protože jsem tušila že se ještě musíme potkat, abychom si řekli poslední sbohem. Skoro po 5 měsících tomu tak bylo. Seděla jsem v parku a on přišel. Sedl si ke mně a řekl mi co se ten den a následující dny událo. Mluvili jsme spolu spousty hodin. Vlastně jsme tam seděli přesně 13:30 minut. Neuvěřitelný, nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu, konečně jsem poprvé mohla poznat jaké to je, když spolu mluvíme o svých pocitech, sdělujeme si je prostřednictvím slov nikoliv dotyků. Bylo to osvěžující. Za ten den jsme nahnali ztracený čas. Řekli jsme si.. - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Ten den jsem se poprvé rozbrečela. V mém životě jsem brečela do té doby pouze jednou a to, když mi zemřela matka, tehdy mi otec řekl, že pláč je pro slabé. Od té doby jsem si nikdy nedovolila brečet. Až v ten den, v den, kdy jsem byla skutečně odmítnutá svou první láskou. Pak jsem šla do parku čekat na něj. Na svého "přítele", který se mnou víceméně trávil čas nejvíc ze všech. Nepřišel...tehdy mě napadlo, že třeba dostal kladnou odpověď a nebo je prostě s nějakou jinou. Neřešila jsem to, bylo mi to jedno. Náš vztah nebyl vztahem...nebyl důvod nad tím přemýšlet. Následující dva měsíce jsme se neviděli. Lidé se zkraje jen dívali ale časem se kluci začali více zajímat a zvali mě na rande. Odmítala jsem. Nechtěla jsem nikoho. Chtěla jsem si užít tu samotu. Chodila jsem furt do toho parku, i když on tam nikdy nepřišel. Podvědomě mě asi zajímalo, jak mu to dopadlo. Věděla jsem, že s ní není když jsem viděla svoji lásku s ní. Další dva měsíce jsem se utápěla v pocitech extáze... - otázka upravena poradcem
Lenka
první láska
Možná to bylo tím, jak jsme oba měli své sny, které se splnit nemohly. Nebo tím, že prostě takoví jsme. Ale kdokoliv se o mě, nebo o něj pokusil, ten byl krutě uveden do reality. Naše oblíbená fráze byla: nejhorší je ten člověk, který chce něco co v životě mít nemůže, pamatuj si, jsi tu akorát pro výsměch. Věděli jsme, že tím ti lidi raníme, ale taky jsme věděli, že se oklepou a půjdou dál, že se jim nestane to co nám, že neuvíznou na mrtvém bodě. Jednoho dne jsme se dohodli, že své city vyznáme. Že jsme konečně dost silní na to být odmítnutí a nechat své představy a touhy odejít. Taky jsme si řekli, že pak...možná...můžeme spolu začít chodit doopravdy. Říct to svému nejlepšímu příteli nebylo vůbec těžké, samotnou mě překvapilo jak jednoduché bylo říci: miluji tě...hrozně dlouho. Pamatuji si, jak mě objal a řekl: omlouvám se, že nemohu tvé city opětovat. A bylo to. Ulevilo se mi. Najednou jsem to vše viděla v jiném světle. Naděje odešla, ale já už jsem se nebála.
Lenka
první láska
Seděli jsme tam dlouho. Byl to super pocit někomu říci co doopravdy cítím. Tím dnem to začalo, naše trápení nás svedlo dohromady, čas, který jsme měli jsme trávili spolu. Řešili jsme své sny, své touhy po těch, které mít nemůžeme. Časem nás okolí začalo brát jako pár. Nikdy jsme jim to nevyvraceli. Uzavřeli jsme dohodu, dohodu. Chovali jsme se jako zamilovaný pár, líbali jsme se, chodili na rande, spali spolu, seznámili jsme i své rodiče, byť ne nějak ofiko. Nikdo si toho nevšiml, nikdo neviděl skutečnost, kdyby se ti lidé bývali podívali, tak by si možná všiml, že naše pohledy jdou skrze nás, že naše ruce se drží ale my u toho nejsme, protože v představách se držíme za ruce s někým jiným. Byli jsme jako pár oblíbení, resp. lidé nás rádi viděli spolu. On byl /je/ výrazně pěkný a já taky nejsem k zahození. Samozřejmě byli i tací, co nás spolu vidět nechtěli. Naše praktiky jak se takových lidí zbavit, asi nemůžu ani napsat. Protože....to nebylo hezké...
Lenka
první láska
Dobrý den, už od dětství jsem milovala svého nejlepšího přítele.Byl starší takže jsme se kolem 18 roku rozdělili, protože on šel na VŠ jinam. O 2 roky později jsem šla za ním. Pamatuji si ten den v té chodbě, kdy jsem ho potkala. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout ale zastavila mě blondýnka, která k němu přiběhla. Stála jsem a pozorovala, znala jsem ho dlouho, věděla jsem, že ten jeho výraz znamená jediné: miluje ji. V tu samou chvíli jsem si všimla kluka stojícího za nimi. Došlo mi, že on zrovna prožívá to samé co já, protože ta blondýnka je pro změnu jeho láska. Ten den jsem odešla a svého kamaráda nepozdravila, zamířila jsem do parku. Je pravda, že jsem mu to mohla říci dříve, ale znáte to, člověk se k těmhle věcem odhodlává dlouho. Teď jsem věděla jediné, je pozdě. Možná bylo pozdě vždy. Přišel ten kluk, co jsem ho viděla dopoledne. Anižbychom se seznamovali začali jsme si povídat o svém trápení. O našich nenaplněných tužbách...budu pokračovat asi v dalším příspěvku
Lenka
bývalí partneři
Dobrý den, paní doktorko. Ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Jsem 7 měsícu vdaná, s manželem čekáme každým dnem miminko. Manžel má přítelkyni, o které hovoří jako o své nejlepší přítelkyni, která je vdaná a má 2 děti. Teprve po svatbě jsem se dozvěděla, že s touto kamarádkou manžel udržoval cca 7 let milenecký vztah a rozešli se vlastně asi až díky našemu vztahu. Manžel se s touto kamarádkou stýkal většinou, když jsem byla pryč, dopředu mi o tom neřekl a vždy byla kolem setkání spousta tajností a mlhy. Pokud jsem tedy chtěla něco vědět, musela jsem se zeptat napřímo. Řekla jsem manželovi, že mi jejich setkání přijdou opravdu zvláštní a že se mi to nelíbí. Manžel na tom ale nic nezměnil. Od ledna se mnou můj manžel téměř přestal spát. Myslela jsem že je to možná těhotenstvím,nebo ročním obdobím, ale v poslední době jsem si všimla, že měl neustále u sebe mobil a s někým si psal.Nakonec jsem se mu do telefonu podívala a zjistila jsem, že si píše právě se s touto přítelkyní, jak minule snil o tom, že spolu měli sex, o tom jak si pořád umí představit, jak vypadá bez kalkotek atd.V podstatě si oba notovali, jak to tenkrát bylo krásné atd a že teď už se můžou těšit jen na droběčky. Toto zjistění mě neskutečně zranilo. Manželovi jsem vše řekla, on mi samozřejmě tvrdí, jak nás miluje, že jsme to nejlepší, co ho v životě potkalo atd. Kdyby to tak ale bylo, nepsal by přeci své bývalé přítelkyni o takovýchto věcech. Připadám si zraněná, podvedená a vlastně jako nějaká náhražka... Pořád na to musím myslet. Sundala jsem si dokonce i náš prsten. S manželem jsem o tom sice několikrát mluvili, ale moje důvěra je pryč. On mi říká, že nic neudělal, že ví, že je to špatně, že to napsal a že teprve teď si uvědomil, jak moc mě to zranilo...Jak mu ale můžu znovu věřit? Zvažovala jsem, že té jeho kamarádce napíšu, ale říkám si, jestli to není pod mou úroveň. Jak bych se měla zachovat? Moc děkuji za Vaši radu....
Josefina
bývalí partneři
... 4. část: Vím, na čem jsem. Vím, že ta holka je pro něj špatný partner vzhledem ke svým poměrně sobeckým vlastnostem. On je naopak hodně citlivý. Na druhou stranu se k ní možná má vrátit, aby ten jejich vztah nějak dospěl k závěru. Aby pochopil, že tohle ne. Mám dvě možnosti. Buď dát všemu čas, čekat, nechat ho, ať si udělá jasno, komunikovat (protože bez toho ani jeden nevydržíme) a možná se dojet jednou za čas nezávazně pomazlit (taky mi to chybí) nebo se odhodlat ukončit vše rázně, vše definitivně smazat. Ty jeho stavy bývají ale vážně tak děsivé, že nevím, jestli ještě nezkusit hledat nějakou odbornou pomoc (chce i on, jen se bojí, aby to k něčemu bylo). Jsem si vědomá jeho úžasných vlastností. Toho, že fungujeme jako pár i jako rodina jinak netradičně harmonicky. Tento problém nám ale vše pěkné bere. Je závislý teď už na nás obou. Stojí mi za to a nevím, jestli tu bolest boje podstoupit nebo to spíš nechat vyčpít. Děkuji moc, už si nevím rady. Nelly
Nelly
bývalí partneři
... 3. část. Nepomohlo to. Paní s ním o všem "pokecala", ale nenabídla nějaká psychofarmaka nebo odbornou pomoc, na kterou se těšil, ani nenabídla další schůzku. Ptala se ho, jestli se rád trestá. A že o mě skutečně přijde, jestli si je toho vědom. Naše konverzace byla stále v osloveních "lásko" apod. (i po rozchodu). Ve středu jsem napsala, že mě to ničí, že už si psát nebudeme, že se budu snažit soustředit na svůj život, na vlastní štěstí. Nevydrželi jsme si nepsat. Teda psal on, já se snažila vydržet. Poslal v sms třeba jen pusu. Nebo že na mě myslí. A píšeme si znova. Bavíme se o úklidu domácnosti, o koníčcích, co nám pomohou se z toho dostat, o společných zájmech. Dnes opět vážnější diskuze na náš stav. Miluje ji. Nemůže na ni nemyslet. Ale nemůže si odpustit, že trápí mě. Mrzí ho, že mě do té své rozkolísanosti zatáhl. Nemůže zároveň být beze mě, protože pro sebe moc znamenáme. Vypadá to jako divadlo - udržet si obě ženské, ale není to tak. Je z toho vážně dost na dně . - otázka upravena poradcem
Nelly
bývalí partneři
... 2. část. Rozešli jsme se před měsícem. Nepsali si dva dny. Obrečel to. Po dvou dnech došla nádherná sms. Že si uvědomil, koho miluje, jakmile mě ztratil. Že nemiluje nikoho jiného než mě. Že když se vyskytl problém, v mysli jsem se mu jako podpora objevila já. Nikdo jiný. Další měsíc byl úžasný. Nádherný. A pak to přišlo zas. Asi tím, že zas napsala. V neděli jsem odjížděla od pohodového partnera, v úterý jsem poznala, že se něco děje, ve středu si k němu jela pro věci (rozchod vyplynul z konverzace). Byla jsem trochu naštvaná, že mi takhle ubližuje, ale když jsem viděla tu trocku, co tam stála za 3 dny od posledního shledání, pochopila jsem, že mi neubližuje schválně. Neupravený, zarostlý, vyhublý, strhaný obličej, pomalá chůze, nesouvislá řeč, téměř žádná mimika. Zůstala jsem na noc. Nemluvili jsme. Jen se objímali. Ráno jsem si sbalila věci. Brečel. Říkal, že mě miluje, že neví, co se s ním děje. Že ví, že přichází o tu nejskvělejší holku. Našli jsme psychoterapeutku. Těšil se.
Nelly
bývalí partneři
Dobrý den, paní doktorko. Prosím o pomoc v situaci, ve které si nevím rady. S přítelem jsme spolu 4 měsíce. Teď jsme rozejití, ale v podstatě spolu stále komunikujeme na chatu i v sms. Neumíme se od sebe úplně odpoutat. Vše je skvělé. Nádherné. I naše děti se mají rády. Nás mají rády. Fungujeme na principu rodinnosti, pohody, klidu. Sex je skvělý. Jsem to nejlepší, co ho v životě mohlo potkat. Lepší holka už na světě neexistuje. Jakoby ani nebyl možný problém. Ale je. Jeho bývalá přítelkyně. Několik měsíců na ni nevzpomněl a najednou po ní opět touží. Přitom sám říká, že byla hloupá. Že ho dost trápila hysterickými scénami, urážkami, nadávkami. Že ale byly i nádherné okamžiky. Že mu všichni říkají, že když byl s ní, byl v háji. Chátral. A přesto se mu touha po ní vrátila. Ona mu někdy píše, on nedokáže neodpovědět. Neumí si představit budoucnost s ní, ale ani bez ní. Jsem si jistá, že kdyby byl v budoucnu s ní, že ho to dost položí, ale vystřízliví. Nevím, jak se zachovat. ... 1. část
Nelly
fáze "namlouvání"
Dobrý den, mám takový problém. Je mi 23 let a ještě sem neměla žádného partnera :( Ale nyní se mi líbí jeden muž od nás z vesnice (bude mu 36let). Když ho vidím, tak se mi rozbuší srdíčko :) Poraďte mi prosím, co mám dělat ... :)
Peťa
nejistota ve vztahu
byl plán schůzky a posléze i domlouvání na další, bylo a je mi z toho všeho hrozně, plánovali a plánujeme děti, přítel tvrdí, že mě miluje a chce si mě vzít, já stále myslím na to, jaké by to bylo ta naše budoucnost, kdybych nic nevěděla (na druhou stranu nevědět to, později by to možná bylo ještě horší ) když jsme se před tím o tom psaní bavili, říkala jsem, že pokud má jakousi rozdvojenou osobnost či co, můžeme zajít do poradny, to nechtěl a řekl, že to není nutné, dopadlo to tak, že si stále píše a nejspíš se i vídá s cizími ženami, vím že nejvíce trápím sama sebe, ale nedokážu ten vztah ukončit, okolí mě obdivuje, že to vydržím, a já si stále říkám proč to vlastně dělám? Mám mu definitivně říct, at jde? Nebo si dát pauzu? Třeba zjistí, jak vážné pochyby o něm mám a bude se chtít změnit, ale možná taky ne….trápím se už několik měsíců a přestávám mít energii na své koníčky a přátele…(2. část)
Martina
nejistota ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko, obracím se na Vás s prosbou o radu, protože mám ted komplikované období a stále nevím jak ho co nejlépe vyřešit. Mám 6 let přítele a je to můj první vážný vztah. Už více jak 3 roky spolu bydlíme, až na nějaké malé neshody byl náš vztah dlouhou dobu pohádkový. Až jednou jsem mu uplnou náhodou našla SMS v mobilu, která se týkala jistých intimních věcí s nějakou ženskou. Tenkrát mi to vysvětlil jako „pokus jak zjistit jestli mu lezu do soukromí“ a nakonec jsem se ještě omlouvala já. Před zhruba půl rokem jsem ale zjistila, že si nejen dopisuje s různými i věkově odlišnými ženami, ale i to, že s některými určitě něco měl, dlouho jsem zvažovala, jestli se s ním o tom bavit a rovnou ho nevykopnout, nakonec jsem sebrala odvahu, a on se přiznal, ale že když prý mělo dojít k hodině H, tak nakonec nikam nejel, brečel, omlouval se, sliboval…a já uvěřila, jak to tak bývá, jenže od té doby samozřejmě moje důvěra opadla, a já opět zkontrolovala mobil, nejdříve tam byl plán schůzky a posléze i domlouvání na další, (1. část)
Martina
nejistota ve vztahu
Dobrý den, prosím o Váš názor na můj vztah, z Vašeho nadhledu, já už se tom ztrácím, i když v hloubi duše vím, že je něco špatně.Jsem rozvedená,"můj" přítel také.Je nám oběma 44 let. Máme už velké děti. Jsme kolegové v práci. Máme se rádi už cca 3 roky, v době mého rozvodu před 4 lety mi hodně pomohl. Byl tu pro mě, když jsem cokoliv potřebovala.byli jsme si vzájemně oporou i v době,kdy se rozváděl on,a tak to trvá doposud..časem náš vztah přešel i do intimního.já ho velmi miluji, on mi tvrdí, že mě také. Cítím že ano.V čem je problém ? Žije asi 7 let s přítelkyní v jejím domě, tvrdí, že spolu jen bydlí. Chtěla bych být s ním, ale on nedokáže udělat ten rozhodující krok a odejít. Nenutím ho, ale takhle už mě to unavuje, máme na sebe málo času. Bydlet společně v mém malém bytě ? mám doma ještě mladší dceru. To nechci zatím kvůli ní. Asi mi hlavně vadí, že náš vztah je "tajný". Jemu to tak asi vyhovuje. Cítím se osmělá. Chtěla bych partnera, který by byl prostě se mnou, trápím se... - otázka upravena poradcem
Gita
hledání sebe sama
Dobrý den,moc prosím o radu. Nejsem schopna navázat vážný vztah. Zakoukávám se do mužů, kteří jsou chladní, odtažití (jen ke mně) a většinou zadaní. O závazek se mnou, tedy nestojí. A o ty, kteří o mě mají zájem nestojím já. Ti muži jsou nepoužitelní pro život, nepřitažliví. Chybí mi střed. Jediný vztah jsem měla v mládí, trval 5 let. A od té doby jen flirty. Jsem sama tedy 14 let. Za tu dobu jsem nebyla schopna najít jediného partnera, který by se mnou byl. Čas letí a já se bojím, že nikdy nebudu nikoho mít, nechci žít sama, bez dětí a bez partnera. Trápím se.Docházím na terapii. Vím, že jsem hodně ovlivněna dětstvím, kdy mě otec opakovaně opouštěl a ani teď náš vztah není moc dobrý. Nemá mě rád, cítím to a nesu si to v sobě. Ale co s tím mám dělat, aby se minulost neprojevovala v přítomnosti a neovlivňovala moje další vztahy? Problém si uvědomuji, ale jak se ho zbavit? Jak to změnit? A je vůbec možné, aby mě přitahoval ještě někdy muž, po kterém budu toužit?Jsem už na dně. Děkuji.
Táňa
problémy v sexu
Dobrý den! Jsem s přítelem 5 let; mně je 25, jemu 33 let. Vždycky jsme si hodně rozuměli. Máme spoustu společných věcí a zájmů, společné přátele. Celkově spolu trávíme hodně času. Poslední dva roky spolu i bydlíme. Já zatím ještě studuji. Problém máme v sexu. Ze začátku to bylo skvělé - milovali jsme se často a dlouho. Poslední dva roky je to na nic: někdy je to jednou týdně, někdy jen jednou za měsíc. Přitom já bych mohla pořád. Tuším, že za tím je to, že jsem vysadila antikoncepci (ze zdravotních důvodů) a vyžaduji používání prezervativu. Je to proto, že ačkoli chci společnou budoucnost, nechci riskovat otěhotnění. Od té doby přítel v sexu citelně ochladl a není to ono. Nestačí mu ani ejakulovat mi do pusy nebo po těle, prostě chce "do mě". Antikoncepci brát už nemůžu a dítě zatím nechci. Vidíte nějakou možnost, kterou já ne? Děkuji předem za odpověď. - otázka upravena poradcem
Karolína
deprese a vztah
2)ale jde to na úkor mě. Řekla jsem mu, že nejsem ve vztahu spokojená ani šťastná. Jinak je to velmi hodný člověk, vždy mi naslouchá, snaží se mi dělat radost, skládá mi komplimenty, básně, kupuje mi dárečky...S jeho depresí se situace nyní ještě zhoršila, neboť jak mi přítel často naznačuje, jsem jeho smyslem života, něco, na co se vždy těší, důvod, proč s depresí bojovat. Když jsem mu naznačila, že budoucnost v našem vztahu nevidím, svěřil se mi se svými sebevražednými myšlenkami, které v poslední době má. A na rovinu mi řekl, že pokud by mě ztratil, tak by jeho život neměl vůbec smysl a tudíž by neměl důvod žít. Vím, že tato slova v depresi myslí vážně. A teď k dotazu: Jak se v této situaci zachovat? Zůstávat v takovém vztahu, který se nikam neposouvá? Nebo odejít a riskovat, že si opravdu něco udělá? Příteli jsem navrhla, že bych mu pomáhala i nadále, byla tu pro něho, ale jen jako kamarádka, ne přítelkyně. Tato varianta se mu však nezamlouvá. Moc děkuji za Vaši cennou odpověď.
Ivet
deprese a vztah
1) Hezký den, paní doktorko. Chtěla bych se zeptat, co dělat v této situaci. Já (23), nyní studentka VŠ, přítel (33). Jsme spolu 1,5 roku, předtím jsme se znali 2 roky. Nebydlíme spolu. Bohužel již nějaký čas zpátky přítel procházel náročným obdobím a rozvinula se u něj nyní, dá se asi říct, že těžší deprese. Užívá antidepresiva, v blízké době je objednán k psychologovi. Jeho stav je pro mě velice náročný, snažím se mu pomáhat, jak jen to jde. Není to pro mě však vůbec jednoduché, cítím, že mě to vyčerpává, navíc mě zanedlouho čekají státnice. Přítel se poslední dobou právě díky depresi uzavřel do svého vlastního světa, téměř rok je bez práce, většinu času bydlí u rodičů, říká, že by chtěl letos společně bydlet, ale sám toto téma jako první nezačne. Já jsem člověk, který se chce a potřebuje posouvat dále nejen u sebe, ale i ve vztahu. Již před jeho depresí jsme si o tom promluvili, ale stále bez výsledku či náznaku nějakého posunu. Chápu, že za to mohou jeho psychické problémy, ale
Ivet
krize vztahu
(část 2.) Měl jsem dojem, že náš vztah je ale jinak citově velmi intenzivní, prostě sounáležitost... Nyní mi tedy přítelkyně oznámila, že už mi nemůže říct "miluju tě" ,že mě má jen strašně moc ráda a že vlastně celé to asi vykrystalizovalo tím, že "necítila můh zájem" a nebyla si jistá jestli ji vážně miluju, a i když teď ví a vše jsem jí vysvětlil, tak prý prostě už jí to hlava nebere... Když jsem se ptal jestli pomuže když se budu ještě víc snažit, tak řekla že spíš, čím víc se snažím, tím víc si hledá zmániky co jí vadí a rozhodně to ničemu nepomáhá. Nevěděla co dál a v slzách mi říkala že ví, že toho bude časem litovat, že asi těžko nejde někoho jako jsem já, ale že teď nedokáže semnou být... Milovat mě..Tak jsem navrhl pauzu na měsíc, aby si vyčistila hlavu a snad si uvědomila co ke mně cítí a doufám že se vrátí... Nevím jestli jsem se rozhodl správně a jak to udělat s vzájemným kontaktem, zajímá mě Váš názor, jestli má šanci tato pauza fungovat, nebo jen oddaluji nevyhnutelné... - otázka upravena poradcem
Jakub T.
krize vztahu
Dobrý den, (část 1.)
S přítelkyní (23 já 25) jsem zhruba rok, začínali jsme trochu komplikovaně, přitelkyně mi něco na začátku zatajila a pak jsem měl určitou krizi, kterou jsem vnitřně vyřešil po pár dnech tak, že dám přítelkyni šanci. Boužel jsem se od té doby občas choval k přítelkyni nedůvěřivě, občas jsem jí "nedával dostatečně najevo co cítím". Mám náročné zaměstnání a občas jsem dělší dobu pryč, zároveň se musím starat o starou mamku, takže občas jsem přítelkyni odmítl trávit s ní čas, protože jsem byl buď naprosto fyzicky zničený, nebo jsem protě potřeboval být aspoň na víkend sám. Když jsem dělal všechny ty chyby, které jsem zátroveň vnímal, tak jsem nabyl dojmu, že když mi přítelkyně nic nevyčítá asi je určité "koření" pro dobro vztahu. Poslední zhruba měsíc jsem si sám uvědomil, jaké dělám chyby a dělal maximum, přítelkyně sama řekla, že jsem zlatíčko a lepší chlap neexistuje, ale bohužel mi oznámila, že už 14 dní přemýšlí co dál, že má pocit že jí praskne hlava. (1. část) - otázka upravena poradcem
S přítelkyní (23 já 25) jsem zhruba rok, začínali jsme trochu komplikovaně, přitelkyně mi něco na začátku zatajila a pak jsem měl určitou krizi, kterou jsem vnitřně vyřešil po pár dnech tak, že dám přítelkyni šanci. Boužel jsem se od té doby občas choval k přítelkyni nedůvěřivě, občas jsem jí "nedával dostatečně najevo co cítím". Mám náročné zaměstnání a občas jsem dělší dobu pryč, zároveň se musím starat o starou mamku, takže občas jsem přítelkyni odmítl trávit s ní čas, protože jsem byl buď naprosto fyzicky zničený, nebo jsem protě potřeboval být aspoň na víkend sám. Když jsem dělal všechny ty chyby, které jsem zátroveň vnímal, tak jsem nabyl dojmu, že když mi přítelkyně nic nevyčítá asi je určité "koření" pro dobro vztahu. Poslední zhruba měsíc jsem si sám uvědomil, jaké dělám chyby a dělal maximum, přítelkyně sama řekla, že jsem zlatíčko a lepší chlap neexistuje, ale bohužel mi oznámila, že už 14 dní přemýšlí co dál, že má pocit že jí praskne hlava. (1. část) - otázka upravena poradcem
Jakoub T.
krize vztahu
Pokračování:
Takže já se choval tak jak stále, nevěděl jsem, že něco dělám špatně, i když sem něco na sobě tušil. Ona to v sobě dusila a pak vybouchla rozchodem, který "částečně" vzala zpět, ale dohodli sme se na pauze s tím že si občas napíšeme zavoláme, zajdeme na večeři - vše bez sexu. Když sme spolu mluvili o nás, tak mi také řekla, že by ráda třeba šla na párty defakto nezadaná a zaflirtovala si. Ptal sem se jestli jde o to vyspat se s jinym - ptal sem se dvakrát za ten večer - řekla že ne. Ale před pár dny, jsem se dozvěděl od kamarádky, že se vyspala s kamarádem ze školy. Rozhodně+ jí o tom nepovím že to vím, zradil bych důvěru kamarádky. Kamarádka mi říkala, že mě má moc ráda, váží si mě, jen prý prostě potřebuje čas aby si urovnala myšlenky v hlavě.
Pokud můžete, stačí odepsat na shadowwork@seznam.cz Děkuji vám. - otázka upravena poradcem
Takže já se choval tak jak stále, nevěděl jsem, že něco dělám špatně, i když sem něco na sobě tušil. Ona to v sobě dusila a pak vybouchla rozchodem, který "částečně" vzala zpět, ale dohodli sme se na pauze s tím že si občas napíšeme zavoláme, zajdeme na večeři - vše bez sexu. Když sme spolu mluvili o nás, tak mi také řekla, že by ráda třeba šla na párty defakto nezadaná a zaflirtovala si. Ptal sem se jestli jde o to vyspat se s jinym - ptal sem se dvakrát za ten večer - řekla že ne. Ale před pár dny, jsem se dozvěděl od kamarádky, že se vyspala s kamarádem ze školy. Rozhodně+ jí o tom nepovím že to vím, zradil bych důvěru kamarádky. Kamarádka mi říkala, že mě má moc ráda, váží si mě, jen prý prostě potřebuje čas aby si urovnala myšlenky v hlavě.
Pokud můžete, stačí odepsat na shadowwork@seznam.cz Děkuji vám. - otázka upravena poradcem
John
krize vztahu
Dobrý den,
Nevím, co od otázky očekávám, jestli uspokojení nebo radu..možná se jen vypsat. S partnerkou sme necelých 7 let (já 30, ona 22) Studuje v Plzni, ale oba jsme z K. Varů. za pul roku sem se měl k ní stěhovat, nyní si kvůli stehování a lepší práci zlepšuji vzdělání. Co se týče sexu byl jsem její první. Před měsícem mi oznámila že je konec.Druhý den mi volala, že si myslela, že udělala dobře ,ale nic vevnitř jí neříkalo "ano udělala jsi dobře", spíše naopak. Tak sme si promluvili. Shodli sme se na tom, že sme resili vše ostatní - vztahy ostatních lidi, nás ne. Citově trošku zamrzla. Rekla mi že mě ráda, znamenam pro ní moc, spoustu sem pro ni udělal. Ona je pro mě všechno - ztělesnění ideální partnerky, o které sní každý muž. Přiznám se, poslední dobou jsem sám na sobě pozoroval, že jsem na ní tak nějak závislý. To jí vadilo, že nemohla dýchat. Byl sem i trošku žárlivý, ale rozhodně sem neprováděl scény, nic takového. Problém asi byl že sme nemluvili co nám vadí. Pokračování. - otázka upravena poradcem
Nevím, co od otázky očekávám, jestli uspokojení nebo radu..možná se jen vypsat. S partnerkou sme necelých 7 let (já 30, ona 22) Studuje v Plzni, ale oba jsme z K. Varů. za pul roku sem se měl k ní stěhovat, nyní si kvůli stehování a lepší práci zlepšuji vzdělání. Co se týče sexu byl jsem její první. Před měsícem mi oznámila že je konec.Druhý den mi volala, že si myslela, že udělala dobře ,ale nic vevnitř jí neříkalo "ano udělala jsi dobře", spíše naopak. Tak sme si promluvili. Shodli sme se na tom, že sme resili vše ostatní - vztahy ostatních lidi, nás ne. Citově trošku zamrzla. Rekla mi že mě ráda, znamenam pro ní moc, spoustu sem pro ni udělal. Ona je pro mě všechno - ztělesnění ideální partnerky, o které sní každý muž. Přiznám se, poslední dobou jsem sám na sobě pozoroval, že jsem na ní tak nějak závislý. To jí vadilo, že nemohla dýchat. Byl sem i trošku žárlivý, ale rozhodně sem neprováděl scény, nic takového. Problém asi byl že sme nemluvili co nám vadí. Pokračování. - otázka upravena poradcem
John
nedotažený rozchod
(Pokračování). Další dva dny jsme si odpovídali na zprávy...(hlavně on mě..) psal mi jak je mu líto, že mi ublížil, ale nedá se s tím nic dělat.ale také že je úplně citově prázdný., Také mi jen tak poslal odkaz na písničku (prý je to hezká písnička se smutným textem o loučení). A dostali jsme se do té fáze, kdy jsme řešili co za ten rozchod může.. (Myslím si že jelikož jsme si psali a volali, když byl na týden pracovně pryc, mel tam hodně prace a nemyl čas myslet na to, že bych mu chyběla...) to taky řekl, že jsem mu nechyběla tak, jak bych mela.. Tak si myslim, že proto si myslel, že něco v tom vztahu je špatně. Když jsem mu tolik nechyběla. A teď když jsme to řešili, navrhla jsem, že za čtyři dny budu v Praze a na určitém místě v určitou dobu tam budu a že jestli si mysli, že ma cenu zkusit si promluvit o tom z oči do oči, ať přijde.. On napsal, že přijde. Chtěla bych vas poprosit o váš názor na toto? Myslíte si, ze má cenu se sejít.. Že se to může změnit a vrátit se k sobě? Děkuji
Tereza
nedotažený rozchod
Dobrý den, s přítelem jsem chodila pul roku a všechno bylo naprosto úžasné.Než měl odjet pracovně na tyden, zařídil nádhernou noc v hotelu, bylo to krásné a vim, že mě miloval. odjel pryč a celou dobu jsme si psali a volali. V nedeli se vratil a hned jsme se viděli a bylo vše nadherne a plne lasky jako předtím, spal u me do pondeli a já u něj na úterý.Říkal, jak mě miluje a jak jsem uzasna. Behem dne jsme si normalne psali..Ale v úterý večer se rozhodl rozejít, i tak mi napsal, že mě má moc rad. Druhy den jsme si psali jako by se nic nedelo. Rikal ze budeme vecer spolu. Zajimal se o to co delam. Vecer prijel a řekl, že se chce rozejít. bez varování. Že si uvedomil za týden co byl pryč, že se něco vytratil a že mě nemiluje.že toto rozhodnuti vyhrálo během 24hodin. Jak to, že jsem nic nepoznala. Nevím, co se stalo. Ještě ten den jsme si psali o tom proč se to stalo.. Chtěla jsem vysvětlení. (Pul rok se přece během 24 hodin neztratí). (Pokračovat budu v další otázce..)
Tereza
Rodič a dítě
Dobrý den, moje maminka je vdova a žije v domě sama. Já bydlím asi 200 m od ní. Snažím se jí pomáhat a vyhovět. Její sousedé jsou mými kamarády a to je ten problém. Z jejího pohledu jí pořád dělají naschvály a mně pak jen volá co jsou zač a co jí zase vyvedli. A že se jí nikdo nezastane, nikdo jí nepomůže. Teď vznikl problém, kdy soused omylem vápnem postříkal skleník, v telefonu na mě křičela, že si jde stěžovat, že to tak nenechá a co to mám za kamarády. Vyčetla mi všechno možné a teď mě ignoruje a vypíná mobil. Je mi to moc líto, protože se mnou nemluví a mám pocit, že už ani nechce vidět. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale pořád mi říká, že se jich zastávám a jí ne, a že už jí nemám volat, protože kvůli mně nespí a není jí dobře. Já vím, že si na mně vylívá vztek a já jsem si dovolila říct svůj názor. Nevím, co s tím. Můžete mi prosím poradit, jak mám ten vztah zase spravit. Je mi to moc líto, ale nechci, aby mi stále vyčítala svoje problémy a chtěla po mně abych je řešila.
Jarka
krize vztahu
(2) Chce žít jinde, ale přitom si uvědomuje, kde má domov, kdo je jeho rodina, jak říká??? Jsou to jen prázdná slovíčka pro mě? Nadále se dokážeme spolu setkávat (2-3x do týdne), podnikáme různé aktivity, spolu jezdíme na chalupu, občas doma i přespí. Ale aktivity jsou jen z mojí iniciativy a následně se dozvím, že jsou pro muže inspirací, jak se paní a jejím dětem zalíbit. Pro mě je to hrozně těžké. Mám pocit, že sám manžel se nedokáže jednoznačně rozhodnout, nechce nic řešit. A já, přes jeho nevěru, nechci o manžela přijít. Stále o něho stojím.
Jak dál? Návštěva psychologa? Chce to ještě čas a máme zůstat v kontaktu, máme si dát pauzu nebo je každá moje snaha už marná a není již možnost jeho návratu? Děkuji za názor.
Jak dál? Návštěva psychologa? Chce to ještě čas a máme zůstat v kontaktu, máme si dát pauzu nebo je každá moje snaha už marná a není již možnost jeho návratu? Děkuji za názor.
jana
krize vztahu
(1) Dobrý den, jsme s manželem (53, 52) skoro 30 let, máme 2 děti – 26, 23 let. Do manželství vstupoval manžel jako aktivní sportovec, já jsem si časem také našla svůj sport, přesto rodina i nadále plně fungovala. Bohužel jsme asi ani jeden z nás nezvládl pubertu a osamostatňování našich dětí, manžel si přidal další svojí aktivitu, já jsem zůstala u té původní. A společného času a aktivit bylo čím dál méně... V lednu mi manžel přiznal půlroční nevěru a očekával, že odejde a mě to nebude vadit, vlastně mi to bude vyhovovat. Jenže já jsem jej nepřestala mít po celou dobu ráda. Najednou jsem viděla všechny své chyby, které jsem ve vztahu udělala, stále je chci napravit a postavit náš vztah na lepší úroveň. Manžel nejprve souhlasil, že se pokusíme naše manželství zachránit, ale neví prý jak, je teď zamilovaný jinde. Teď v březnu jeho nevěra stále trvá, k rozvedené paní s 2 dětmi (11, 16) se minulý týden odstěhoval. Chybí mu potřeba se o někoho starat, když vlastní děti jsou už dospělé?
jana
nejistota ve vztahu
Toto bylo 23.3.,V pátek jsem mu napsala,že mu přeji hezké ráno a on odepsal, že také přeje dobré ráno,že má hromadu práce a že už zas něco musí utíkat řešit.Opět jsem ho nechala tak.Od něj žádná snaha se vidět.V sobotu jsem mu popřála hezké dopoledne, zprávu si přečetl ale žádná reakce.To mi nedalo a napsala jsem mu,že chci vědět co se děje, že se evidentně stáhl,že cítím, že něco není v pořádku a ať je upřímný.Napsal toto:Ahojky, porad nad tím vším moc přemýšlím a asi to vše bylo moc rychle. Vim ze mi je s tebou hezky a vim co od života chci ale porad nemam uplne uklizeno ve svém životě a nechci ti ublížit jeste vic. Vim ze jsem ti toho hodně řekl a ted to vypada jako bych to bral zpět. Ale ja nevím jestli chci a nechci .. Nezlob se prosim i kdyz mas plne pravo se zlobit ale rad bych s tebou zůstal jako kamarád. Mam te rad a nechci ti naslibovat jeste vic a pak ti o to vic ublížit.
Od té doby jen zdvořilostní zprávy,Ale chce,abych s ním šla do divadla za 4 týdny,nevím co s tím,zda jít
Od té doby jen zdvořilostní zprávy,Ale chce,abych s ním šla do divadla za 4 týdny,nevím co s tím,zda jít
Pájina V.
nejistota ve vztahu
Nic nenasvědčovalo tomu,že je něco v nepořádku.Nikdy nebyla žádná hádka.Pak po tomto víkendu se stalo to,že celý den nereagoval,neodepisoval na zprávy.Večer napsal,že stěhoval, vozil věci, že se moc omlouvá,že měl telefon v jiném autě.Já mu jen napsala, že stojím o upřímnost a důvěru,ale že se už k tomu nebudeme vracet.Pak se zastavil v pondělí před odjezdem mi dát pusu a rozloučit se - jezdí s kamionem, vždy na tři dny v týdnu pryč.Ale od toho pondělí už psal tak sporadicky,jen dobrou noc,dobré ráno, žádné sluníčko,zlatíčko.Pak jsem mu v úterý volala, zda je vše v pořádku,že mi přijde,že dává zpátečku,že to není on.Řekl mi,že moc přemýšlím,že on neumí moc plánovat atd.,ale že se mnou být chce,že si můžeme promluvit až přijede,jak to kdo chceme,že přes telefon to řešit nechce.Tím jsme hovor ukončili.Nechala jsem ho úterý, středu, čtvrtek v klidu.Ve čtvrtek napsal, že už přijel,že je doma, ale strašně unavený, opět jsem ho nechala tak a čekala, že třeba sám napíše, že se chce vidět.
Pájina IV.
nejistota ve vztahu
On mi na to řekl,že se stýkáme měsíc a že tomu s ohledem na mě a syna chce dát více času,než to bude oficiální,že se vídáme cca měsíc,že spěchat nebudeme.Zároveň mě poprosil o trpělivost,že po opravě bytu, přestěhování bude mít na mě více času.Ať na nic netlačím,nechám vše přirozeně plynout.Snažila jsem se být trpělivá.Vídali jsme se tak 2x v týdnu.On není vysloveně plánovací typ, jak mi řekl a já jsem měla potřebu vědět,jak to bere a na čem jsem.Po celou dobu mi psal hezké zprávy, oslovoval mě zlatíčko, lásko.Začátkem března mě pozval na večeři a do kina, vše bylo krásné, držení za ruce,prostě jako ve vztahu.Hladil mě ve vlasech, po tváři,nikdy se mu ode mě nechtělo odcházet.Chápu,že období opravy bytu a stěhování bylo náročné,ale posledních 14dní bylo takové,že psal sice hezké zprávy,ale ubylo takových zpráv,jako kdy se uvdime,že se chce zastavit atd.Naposledy jsme spolu strávili víkend 17.-18.3. byl u mě skoro dva dny a pak odešel, že má nějaké dodělávky na bytě.Krásné dva dny.
Pájina III.
nejistota ve vztahu
Od té doby se vždy snažil mě vidět, přišel přes týden na kávu a vše bylo víceméně kvůli synovi v přátelském duchu.Se synem neměl vůbec problém, občas si s ním pohrál,pomohl s domácími úkoly.Jeden večer došlo k líbání,objímání a bylo vidět, že je moc šťastný a nechtěl se ode mě odtrhnout.Na druhý den jsem mu napsala,že je mi s ním dobře, ale že se bojím,zda se něco neuspěchalo,na to mi napsal, že nemohl odolat, že je mu se mnou dobře,že je vše tak přirozené a že se nemám ničeho bát, že má minulost vyřešenou a že se divá do budoucnost, ve které chce mě.Že mu na mě moc záleží, že se mu o mě a synovi zdá a cítí ke mě stále víc a víc.Dozvěděla jsem se, že se s přítelkyní rozešel zhruba ve stejnou dobu jako já s přítelem, tedy někdy v prosinci, bohužel s ní musel sdílet po rozchodu nějakou dobu byt. Začátkem března začal opravovat byt, do kterého se měl během března přestěhovat.Měl o něco méně času a párkrát jsme to řešili. Jestli to posuneme někam dál,jestli s námi počítá atd.
Pájina II.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, začátkem února jsem si začala psát se známým, kterého znám od dětství, ale nikdy jsme se spolu moc nebavili. Loni na podzim jsme po sobě začali pokukovat, ale byli oba zadaní. Já jsem se o Vánocích rozešla po roce vztahu s přítelem, vztah delší dobu nefungoval a s tímto známým jsme si asi po měsíci - v půlce února začali psát velmi často. Po té, po 14 dnech došlo k pozvání na kávu, vše bylo moc hezké - povídali jsme si, jako by jsme se znali roky, žádné trapné chvilky ticha, smích, veselí, velké vzájemné sympatie, až jiskření. Od té doby mi začal psát krásné zprávy, že by se mnou chtěl trávit čas, prostě se snažil naznačit že stojí o něco víc.Já tím, že jsem byla měsíc a půl po rozchodu a mám syna, jsem mu naznačila, že chci na vše pomalu, že potřebuji získat důvěru a že musím dělat vše s ohledem na syna a také sebe, že už se nechci zklamat.Byl velmi ohleduplný, že si počká, že mi nechce ublížit, že mu vůbec nevadí, že mám dítě, že bude trpělivý, že stojí o to být se mnou.
Pajina I.
nejistota ve vztahu
6.Když jsem se jí ptal,jestli má někoho jiného,zapřísáhla se že ne.Přede mnou žena vážný vztah neměla. Chtěl bych Vás paní doktorko poprosit o radu,zda-li je nějaká šance nápravy.O nějaké poslední šanci žena ani nechce slyšet,je zatvrzelá a stále mi povídá jen to samé,byť se snažím na to jít ze všech stran,probrat to a najít jiné řešení než rozvod.Velice děkuji za odpověď
Adam
nejistota ve vztahu
5.S ženou se při řešení problémů buďto neshodnem nebo mi neodpoví nebo mi odsekne.V těchto situacích bývám výbušný.V hádkách jsem bohužel ženě i nadával,čehož pak lituji a omluvím se.Cca před týdnem mi řekla,že mě nemiluje a nechce se mnou už být.Šanci mi prý už nedá,že těch jsme měli dost.Já ženu nadevše miluji a snažím se všelijakým způsobem (ne vždy šťastným) zachránit manželství.Celé dny nespím,jsem z toho v depresi a na jakýkoliv náznak mého snažení mi odpoví,že mě už nikdy milovat nebude a že to zkoušet nechce.Přesvědčoval jsem jí,prosil,snažil jsem se jí přesvědčit abychom šli do
manželské poradny.Sama mi řekla,že jsem se poslední dobou začal snaži,že to viděla,ale že ona už to dávno vzdala.Nechci na ní tlačit,jen jsem chtěl od ní nějaký malý náznak naděje.Bohužel marně.Před měsícem jsme měli výročí,měl jsem po noční,koupil jsem jí ráno cestou z práce květiny a parfém a doma jsem zjistil,že na výročí zapomněla.Jednou za čas jí květiny kupuji i jen tak,pro radost.
manželské poradny.Sama mi řekla,že jsem se poslední dobou začal snaži,že to viděla,ale že ona už to dávno vzdala.Nechci na ní tlačit,jen jsem chtěl od ní nějaký malý náznak naděje.Bohužel marně.Před měsícem jsme měli výročí,měl jsem po noční,koupil jsem jí ráno cestou z práce květiny a parfém a doma jsem zjistil,že na výročí zapomněla.Jednou za čas jí květiny kupuji i jen tak,pro radost.
Adam
nejistota ve vztahu
4.Žena navíc začne pracovat v kanceláři (pouze od Po do Pá),já si mezitím také vyřídil práci na jiném oddělení kde budu mít víkendy volno a žádné noční.Čekal jsem,že se to právě díky tomuto zlepší.Od té doby co máme tenhle ,,kolotoč,, to je samozřejmě na našem vztahu znát.Do toho s námi dcera spí v posteli,takže většinou ten co jde druhý den do práce se jde vyspat k ní do pokojíčku nebo na gauč.Tím pádem se propast mezi námi prohlubovala,já to stále bral jako přechodné období,jenže jsem to podcenil.Nepamatuji si,kdy jsme se naposledy objali nebo si dali pusu.Sex naposled cca před měsícem a půl.Když jsme ke konci tohoto období měli sex,tak jsem na manželce poznal,že to bere jen ,,z povinnosti,,A bylo vidět,že to chce mít rychle za sebou,což mě samotného odrazovalo.Hádky pak začínaly většinou z mé strany,o tom,že se mnou nespí atd.Samozřejmě po celou dobu našeho vztahu jsme měli hádky,někdy menší někdy větší.Jsem spíš člověk,který řeší problémy hned a chci se dobrat konkrétního řešení.
Adam
nejistota ve vztahu
3.Můj přechod v zaměstnání jsem chtěl pochopitelně co nejvíce uspíšit.Trvalo něco přes rok než mi to vyšlo.Dále jsem pracoval jako servisní technik v místní firmě,jenže to bylo z bláta do louže,samé montáže na druhém konci republiky,takže jsem byl věčně pryč.Do toho jsme měli doma malou dceru a žena byla toho času na rodičovské dovolené.Bylo to těžké období.Nakonec se u ženy v
práci uvolnilo místo,usoudili jsme,že bych tam mohl nastoupit,což jsem udělal.Žena mezitím usoudila,že by chtěla chodit na půl úvazek k nám do práce.Nastoupila na půl úvazek a po dvou měsících zjistila,že bychom nejspíše zvládli i to,kdyby chodila na plný úvazek.Přeci jen se peníze hodily.V práci se nevídáme,pracujeme na 12 hodinové
směny(denní i noční + víkendy a svátky).Dcera ještě nechodí do školky,tak aby s ní vždycky někdo byl doma.Věděl jsem,že je to takhle trvale neudržitelné a že to takto budeme praktikovat než začne chodit dcera do školky.
práci uvolnilo místo,usoudili jsme,že bych tam mohl nastoupit,což jsem udělal.Žena mezitím usoudila,že by chtěla chodit na půl úvazek k nám do práce.Nastoupila na půl úvazek a po dvou měsících zjistila,že bychom nejspíše zvládli i to,kdyby chodila na plný úvazek.Přeci jen se peníze hodily.V práci se nevídáme,pracujeme na 12 hodinové
směny(denní i noční + víkendy a svátky).Dcera ještě nechodí do školky,tak aby s ní vždycky někdo byl doma.Věděl jsem,že je to takhle trvale neudržitelné a že to takto budeme praktikovat než začne chodit dcera do školky.
Adam
nejistota ve vztahu
2.Rozhodl jsem se tedy,že to ještě zkusím.Chtěl jsem jí ale vytáhnout z područí pochybných a věčně se opíjejících kamarádu a nakonec se mi to povedlo tím,že jsme se odstěhovali.Po nějaké době dostala nabídku dobré práce u Prahy,o kterou moc stála,jelikož jsem jí velice miloval,nechal jsem se přeložit do Prahy.Nedaleko prahy jsme bydleli v podnájmu a bylo nám krásně,byli jsme téměř každý den spolu.Nechtěli jsme v Praze zůstat napořád,přeci jen to nebylo tak úplně pro nás,oba pocházíme z malých měst.V práci se jí naskytla možnost přeložení na pobočku kousek k městu odkud pocházela.Věděl jsem,že v Praze napořád zůstat nechceme a tak jsem jí řekl ať se nechá přeložit a já časem také.O měsíc později již byla přeložená,našli jsme si v místě jejího nového působiště podnájem,kde jsme bydleli,ale já stále dojížděl do prahy.Bylo to velice časově náročné,odjížděl jsem vždy na 4 až 6 dnů,pak pár dnů doma a zase dokola.Mezitím jsme počali dceru.
Adam
nejistota ve vztahu
1.Dobrý den paní doktorko.S manželkou (oba 30 let) jsme ve vztahu lehce přes šest let, máme 2,5 letou dceru, před rokem a půl jsme se vzali.Nyní bydlíme ve vlastním bytě na hypotéku.Před těmi šesti lety, když jsme spolu začali chodit byla žena docela divoká, pracovala v herně, chodila věčně do rána pít s kamarády a já na ní věčně čekal do rána někde v autě. Taky jsem měl takovéto období, ale tím, že jsem se do ní zamiloval jsem se chtěl v tomto směru změnit a také jsem se změnil.Tak nějak jsem to očekával i od ní a velice jsem se trápil.Takto to nějakou dobu šlo s vidinou,že se to snad změní.Dorazila to tím,když odjela na dovolenou k moři s jejím kamarádem a ještě jedním párem.Měli jsme tam jet spolu,jelikož jsem ale měnil zaměstnání,nemohl jsem jet.Chtěl jsem to zrušit,ale prý najde náhradu za mě.Když se vrátila,jel jsem za ní s úmyslem se rozejít,byla to poslední kapka.Když jsem dorazil za ní,měli jsme dlouhý rozhovor,kde mi slíbila,že s ním nic neměla,ale chtěla prostě jet k moři.
Adam
nedotažený rozchod
Rozešla se se mnou přítelkyně před dvěma týdny, ale problémy trvají již od února. Já jsem hodně žárlil, ale uvědomil jsem si to až teď, když se se mnou rozešla. Také jsem na ní v hodně věcech tlačil. Chtěl jsem, aby se mnou trávila hodně času, ale ona měla pořád nějaké povinnosti. Asi jsem jí zatlačil hodně do kouta. Svoje chyby jsem si uvědomil a ona to zkusila se mnou pořád být, ale byla taková odtažitá. A teď mi řekla, že se mnou na jednu stranu být chce a na jednu stranu ne. Pak mi ale řekla, že to nejde a vždycky si vzpomene na to co jsem dělal a že se rozejdeme, že cítí, že potřebuje být sama. A i potom mi řekla, že mě pořád miluje a pořád ke mě něco cítí a dokonce i chtěla abych jí políbil po tom rozchodu. Chtěl bych jí zpět a nevím co mám dělat. Myslíte, že je vůbec šance, že se mnou ještě bude chtít být? A mám čekat, až s tím přijde ona nebo jí mam říct, co k ní cítím a omluvit se. Jsme spolužáci na vysoké škole. Teď se ještě chvíli neuvidíme, ale jak se k ní pak mám chovat?
Martin
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko. Předem děkuji za Váš čas a radu. Manžel se zamiloval vedle. Po 2 letech jsme se dohodli, že se nastěhuje k ní. Začala jsem mu chybět já. Po půlroce se vrátil zpátky. Tvrdil, že si s ní jen dopisuje, ukončí to, jen neumí říct, kdy. Postupně se ukazovalo, že zase lže a stýkají se. Odešla jsem. Dávali jsme si šanci, že si svoje věci vyřeší a začneme znovu. Jsem pryč půl roku, ale máme spolu firmu, vídáme se denně. Vyčítá mi můj odchod, vše otáčí proti mně. A tvrdí, že s ní již není v žádném kontaktu. Bohužel se ukázalo, že zase lže. Dokonce to vypadá, že si ji nastěhoval do našeho domu. Nevím, nechci slídit. Už jsem mu říkala, že bych volbu pochopila a přála mu štěstí, jen kdyby říkal pravdu. Proč lže? Mám čekat, až řekne pravdu? Mám ho zase usvědčit ze lži? Nechci se už trápit, ale neumím ho "nenávidět" a odpoutat se. Čeká na moje chyby, aby zakryl svoje? Chovám se jakoby nic, nikdy mu nelžu, žiji pro děti a sebe (poprvé po 20 letech) a bez mužů! Děkuji - otázka upravena poradcem
Ivka
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
s přítelem spolu žijeme tři roky. Já 29 on 45. Je hodný, chová se ke mě hezky, nehádáme se. Ale je zásadně proti veškerým projevům citů a přijde mi že je tak všeobecně proti všemu hezkému nebo co by jen city naznačovalo. Nikdy by se neoženil, nemá rád svátky jako Valentýn, 1.máje, Vánoce, nerad dává kytky, ruku mi na procházce nedá protože protože je na to prý starý, nechce nic plánovat, nikdy mi ani nezavolá ani nenapíše co třeba dělám, neřeší se mnou žádné důležité věci, neptá se mě na můj názor, neni vlastně nic, co by mu udělalo radost, neumí se radovat, atd. Už se se mnou jednou rozešel, že se to nikam neposouvá, druhý den ale dělal jako že nic a řekl mi, že mě má strašně rád. Je to dost těžký někam posouvat vztah, když on se nikam posouvat nechce. Měla bych dodat že je to závislý sázkař, hrdě se k tomu hlásí a nic s tim dělat nechce.To ale nevím jestli s jeho projevem (spíš tedy neprojevem) citů má něco společného. Co byste mi poradila?
s přítelem spolu žijeme tři roky. Já 29 on 45. Je hodný, chová se ke mě hezky, nehádáme se. Ale je zásadně proti veškerým projevům citů a přijde mi že je tak všeobecně proti všemu hezkému nebo co by jen city naznačovalo. Nikdy by se neoženil, nemá rád svátky jako Valentýn, 1.máje, Vánoce, nerad dává kytky, ruku mi na procházce nedá protože protože je na to prý starý, nechce nic plánovat, nikdy mi ani nezavolá ani nenapíše co třeba dělám, neřeší se mnou žádné důležité věci, neptá se mě na můj názor, neni vlastně nic, co by mu udělalo radost, neumí se radovat, atd. Už se se mnou jednou rozešel, že se to nikam neposouvá, druhý den ale dělal jako že nic a řekl mi, že mě má strašně rád. Je to dost těžký někam posouvat vztah, když on se nikam posouvat nechce. Měla bych dodat že je to závislý sázkař, hrdě se k tomu hlásí a nic s tim dělat nechce.To ale nevím jestli s jeho projevem (spíš tedy neprojevem) citů má něco společného. Co byste mi poradila?
Leona
nevěra
Dobrý den, žiji v partnerském vztahu 11let, jsme oba rozvedení. Partner má velkou zálibu v sexu s jinými ženami, flirtování je u něj denním chlebem. Zdánlivě se s tím nedá žít, ale můj cit k němu je hlubší, než jsem si myslela. Opustit jej nedokážu. Pikantní na všem je, že on se brání útokem typu, "každý chlap zahýbá a kdo to nedělá, je pokrytec". Často onanuje před pc a to i v práci. Má samostatné pracoviště. Ptáte se jak to vše vím? Jednoduše mi o tom povídá . Dnes mu dokonce prostitutka psala sms. Nějak to přestávám chápat - asi bych měla odejít...:-( - otázka upravena poradcem
Adriana
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Děkuju. No jo, ale vztah lidí bývá osobní a myslím, že v terapii to ani jinak nejde. Aby klient mohl mít důvěru a svěřil se se svými nejniternějšími věcmi asi mnohdy musí cítit něco víc než pouhé sympatie (alespoň i já to tak mám), nesvěřovala bych se člověku jen proto, že mi je sympatický, ale jenom člověku, kterého mám už fakt ráda. Tedy samozřejmě se jedná i o lidskou povahu. Někdo je takový, že se svěřuje lidem "na potkání"...
A kdyby se Vám klient svěřil, že to k Vám má hodně osobní, tak ho vyřadíte nebo mu to zakážete? :) - otázka upravena poradcem
A kdyby se Vám klient svěřil, že to k Vám má hodně osobní, tak ho vyřadíte nebo mu to zakážete? :) - otázka upravena poradcem
Anna
fáze "namlouvání"
k fáze namlouvání vzkaz pro Jirku¨
A proč si vybíráte příliš atraktivní ženy? Proč nezkusíte nějakou obyčejnější?
Já jsem za poslední rok dostala košem minimálně dvakrát, z toho jednou i od chlapa, o němž jsem si od začátku říkala, že by ještě mohl být rád, že ho někdo chce. K atraktivnímu měl velice daleko, ale nakonec poslal do háje on mě, vlastně ani nevím proč. Takový je život. Příjemné mi to nebylo, ale věšet a zcela hroutit se kvůli tomu nebudu. Magda
A proč si vybíráte příliš atraktivní ženy? Proč nezkusíte nějakou obyčejnější?
Já jsem za poslední rok dostala košem minimálně dvakrát, z toho jednou i od chlapa, o němž jsem si od začátku říkala, že by ještě mohl být rád, že ho někdo chce. K atraktivnímu měl velice daleko, ale nakonec poslal do háje on mě, vlastně ani nevím proč. Takový je život. Příjemné mi to nebylo, ale věšet a zcela hroutit se kvůli tomu nebudu. Magda
Magda
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Dobrý den. Je možné, že pro některé lidi není psychoterapie vhodná? Myslím tím, že mu nepomáhá a jeho stav se spíš zhoršuje? A děje se to s každým psychologem (ne jen s jedním)? Děkuju.
XX
| předchozí | ... 74 75 76 77 78 79 80 ... | další |
