Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, je mi 26 let, přítelkyni 31 let. Chodíme spolu rok, z toho spolu bydlíme 8 měsíců. Moje přítelkyně má vztahovou historii, že chodila s jedním mužem 4 roky, pak chodila s jiným 8 let, pak chodila 4 roky s tím prvním, pak 4 měsíce trávila jeden víkend v měsíci s druhým bývalým, a pak poznala mě. O tom, že přede mnou čtyři měsíce byla s tím ex, mi neřekla, a když jsem se na to xkrát ptal, tak lhala, volá si s ním, píše, on jí posílá fotky rodiny, jak mu to jde ve škole, stavuje se u ní v práci, ona chodí na návštěvy k jeho rodině. Mám problém s tím, že spolu v klidu vychází, může to být mým nízkým sebevědomím, ale připadá mi, že i když spolu žijeme, že myslí na něj, že je se mnou, protože to s ním nejde, tak aspoň není sama. Jak mi lhala, řešili jsme to, ten náš vztah není tak idylický, nevěřím jí, když se k němu vracela po tom, co jí podváděl, dá přednost kontaktu s ním, když ví, že mě to trápí, nechápu to... Nemůžu to dostat z hlavy a brání mi to v pohodovém žití. Děkuji!

...problém jako dřív, že bude nutné buĎ akceptovat vyšší návštěvnost jeho rodiny u nás (aby vnouče viděli) a tím budou vznikat zase konflikty, nebo ho velmi malé budu muset posílat s tátou samotné k jeho rodině. Ani jedno se mi nezamlouvá a bojím se do dalšího dítěte s ním jít i když bych si ho jinak přála. Prosím Vás o radu, co s tím. Předem Vám děkuji a přeji Vám vše dobré. Alena M.

...Není to o nedostatku vlastních aktivit, víkend o samotě si dokážu užít, ale posílat svoje děti někomu, s kým nemám dobrý vztah a nedůvěřuji mu, je pro mě těžké. Manžel se sice ve vztahu trochu posunul a je už ochoten alespoň něco prosadit, ale někdy prostě dělá že radši některé věci nevidí, aby je nemusel řešit a mám pocit, že moje pocity v souvislosti s jeho rodinou bere spíš jako přítěž a zastává názor že to jsou problémy mezi mnou a tchýní nebo sestrou, tak ať si to s nimi vyříkám sama (to dělá na radu psychologa). Poslední dobou se o to snažím upřímně a slušně jim vyjadřovat svoje pocity a prosby, ale ať dostanu z druhé strany jakoukoliv odpověď, manžel se k tomu staví tak, že je to naše věc a on se tím zabývat nebude. Teď ještě začíná mluvit o třetím dítěti, které bych také měla ráda, ale mám neuvěřitelný strach z toho, že zase porodím další dítě, které mi bude akorát odvážet se svojí rodině a já jenom budu muset mlčky akceptovat něčí práva ať už manželovo nebo jeho rodiny. Tuším že zase může nastat...

Dobrý den, paní doktorko,
obracím se na Vás s prosbou o radu. S manželem jsme spolu 10let a máme dvě děti. Žijeme naštěstí sami, ale od začátku našeho vztahu mám bohužel špatný vztah s manželovou sestrou, která mě přes veškerou moji snahu nepřijala a tchýně se zpočátku hodně přetvařovala, jak mě má moc ráda (hlavně před obecenstvem), ale cítím už dlouhou dobu, že to tak není. Manžel dlouhá léta dával přednost svojí původní rodině, což vyvovalo velkou krizi v našem vztahu a chtěla jsem požádat o rozvod. Nakonec ale manžel souhlasil s manž.poradnou, kde se věci trochu posunuly, ale výsledkem je spíše "rozumová" dohoda, že s ním k jeho rodině jezdím jen vyjímečně a pravidelně každý měsíc jezdí na víkend on sám s našimi dětmi na návštěvu k nim. Je to ale pro mě těžké je tam posílat. Že jezdí manžel mi nevadí, ale není mi příjemné posílat tam děti, přestože si uvědomuji, že táta také potřebuje svůj prostor s dětmi, ale vadí mi je posílat k babičce a k dědovi. Není to o nedostatku... - otázka upravena poradcem

V našem manželství jsme vždy vše ustáli.
Muž mluví o rozvodu a má důvody
1. jsem 10 měsíců bez práce, ale mám na syna přes 3000 od sociálky, přesto tvrdí, že mě plně živí a už nechce

2. Na oslavě mého táty -70 let, kde nebyl, protože se sním nestýká a ani s mámou. Před tchánem a tchýní můj otec řekl, já jsem se bavila se syny, tak jsem to neslyšela JE DOBŘE ŽE V PENNY PŘESTALA PRACOVAT? ZHROUTILA BY SE.
Předtím jsem rodičům řekla, že si oblastní vedoucí na mě zasedla, donášel na mě sotva 30 letý zástupce, tak, že když jse něco stalo tak to do 5 minut věděla i když oblastní byla 300 km daleko.

3. jednou řekli, že nedají na manžela a budou si dělat co oni budou chtít. Muž je po práci unavený a nechce aby jezdili v pátek a oni to o velké prázdniny 2x porušili, když přivezli zpět děti domů z prázdnin. to mě pořád vyčítá.

Závěr Tímto ho rodiče moc urazili a můžou za to vše a jsou příčinou i případného rozvodu. jak dál

Prosím napište mě na h.foldova@seznam.cz

Dobrý den, paní doktorko.Mám 7měsíců vztah s přítelem,který je rozvedený a dojíždí na víkendy za mnou.Po létě, kdy jsme se seznámili, se se mnou ale rozešel.Po 3měs. jsme se dali opět dohromadyJe mi 51, jemu 46let, ale rozdíl fyz. ani mentální není znát.Miluji ho, ale nevím, zda i on.Rozvedl se kvůli bývalé přítelkyni, která ho po 1,5roce opustila.Prý ji "dusil ve vztahu".Je to skoro rok a on na ní myslí, občas o ní mluví.Podle mě ji stále miluje.Mně dává prý volnost, ale přitom ,když je se mnou, je pozorný, jezdíme na výlety, kupuje mi každý týden květiny,vaříme spolu,máme úžasný sex.Představil mě i rodině, já také i mým přátelům.Nechci být jen "převoznice".On samozřejmě ví, že ho miluji.Dokonce plánuje dovolenou za 5měsíců i s mými přáteli do ciziny.Takže opravdu nevím, zda mám ve vztahu pokračovat,nebo čekat na to, až ho to opět přestane se mnou bavit.Tohle lavírování má na moji psychiku špatný dopad.A on to bohužel ví.Když si s ním promluvím, bude to brát tak,že na něj tlačím.Moc děkuji za Váš názor.Hezké dny, Elis - otázka upravena poradcem

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně svého expřítele. Ten se se mnou rozešel před 14 dny, bylo to ráno a předcházelo to dnu, který sice nebyl povedený, ale přesto mě říkal, že mě miluje a mluvil o společném bydlení. I ráno měl stále snahu se ke mně tulit, bohužel to bylo zhruba v 5 ráno a já spala, tak jsem ho odháněla. On potom radši odjel domů a cestou mi poslal sms, ve které se se mnou rozchází. Snažila jsem se to dát ještě do pořádku. Ale pak z něho vylezlo, že to tak chtěl dlouho, a že je to pro něho úleva. Jenže za 10 dní mi napsal přání k narozenínám. Nic víc, přesto jsem nepochopila, proč mi tak krátce po rozchodu přeje všechno nejlepší. Potom jsem to nevydržela a zkusila mu sama napsat, ptala jsem se neutrálně, "Jak je?", odepsla, že fajn a pak se rozpovídal o práci. Tím to skončilo. Přítele bych chtěla zpátky, ale nevím, jestli mám ještě šanci, a jak se mám případně k němu chovat. Děkuji za pomoc - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám pro mnohé asi malicherný problém, pro mě ale docela důležitý. Jsem s partnerem 5 let, máme spolu 4 letého chlapečka, on je rozvedený, já také, dříve mluvil o svatbě a tak, ale nikdy se nakonec nic nedělo (jen slova), taky od nás párkrát odešel a pak se zase vrátil. No a snad i díky tomu tak nějak žiji v neustálé nejistotě. Navíc jsem poslední dobou několikrát zavedla řeč na téma svatba a jediné co mi dokázal říct bylo, že není všem dnům konec, ale mi je jasné, že si mě vzít nechce. A i když jsem se snažila si říkat, že svatba není důležitá atd., tak mě to trápí. Přítel nemá problém si navzájem vyřídit různé plné moci co se zastupování týče, přístupu k lék.informacím apod., což by mě asi mělo utěšit, ale já to naoak vidím tak, že raději podepíše stohy papíru, než by si mě vzal. A nějak jsem ztratila chuť do dalšího budování vztahu s ním, cítím se trapně a poníženě,že mě si vzít nechce a svou ex si vzal a cítím se o to víc nejistě a nevím, jestli s ním dál být..Lenka

Před dvěma dny to při další diskuzi o stěhování vygradovalo tak, že mi oznámila, že se se mnou chce rozejít, protože vidí, že mě to trápí, že mě sice hrozně miluje ale neví, kdy se rozhodne přiznat pravdu, a tak mě nechce brzdit v osobním životě. Já se s ní ale rozcházet nechci, i když jsem myslela, že to radši přijmu pokud ani po třech letech neřekne svému okolí pravdu. Řekla jsem jí, že zkusíme ještě počkat, že se budu snažit ji podporovat a dodávat sebevědomí, aby to zvládla. Aby se konečně rozhodla sama za sebe a ne podle toho, aby se nemusela konfrontovat s okolím a radši zůstala nespokojená. Prý si vezme pár dní čas na rozmyšlenou. Nevím, co si o tom mam myslet, zda to nejsou jenom výmluvy a není už stejně rozhodnutá si vybrat tu jednodušší cestu a nic neřešit. A nedělám chybu, když chci tedy nadále s ní setrvat a čekat? Zajímalo by mě jestli je vůbec nějaká reálná šance, že se opravdu rozhoupe a něco se začne konečně dít.. Děkuji za vaši odpověď

Dobrý den, paní doktorko, jsem v poněkud více komplikované situaci, a proto bych se s vámi ráda poradila. Jsme spolu s přítelkyní 3 roky. Jí je 23 let a mně 27. První problém je, že od sebe žijeme 250 km, takže se vidíme jednou, výjimečně dvakrát do měsíce na pár dní. Kromě toho jsme denně v kontaktu, počítač, smsky, a to vždy několik hodin. Já bych se ale už po třech letech chtěla posunout dál a začít společný život, nebo ho aspoň začít plánovat. Chtěla bych ale, abychom žily v místě mého bydliště, protože v jejím kraji je ekonomická situace naprosto žalostná. Ona to vždy chápala a souhlasila. Asi za měsíc jsme to měly začít řešit a ona vycouvala, že mi to sice slíbila ale není na to připravená a najednou ani neví, kdy to bude. Do toho je tu druhý problem, její rodiče ani nevědí o její orientaci a celou dobu si myslí, že jezdí za klukem. V čemž ona je samozřejmě nechává, a taktéž mi sdělila, že jim to nechce říkat, a neví jestli toho vůbec někdy bude schopna.

Dobrý den, jsme s přítelem už asi 3 roky, ale s tím že mě už dvakrát opustil ale vždy po nějaké chvíli se zase vrátil, hned po posledním rozchodu měl hned jinou i přesto se stále zajímal jak se mi daří, když budu potřebovat pomoc...pak se zase chtěl vrátit, že mu nový vztah nevyšel. Vztah neposouváme, vídáme se 1x týdně kolikrát i déle, společnou budoucnost vidí tak, že mě chce mít na blízku? Jak to vidíte Vy? Proč se vrací a nejde po špatném vztahu dál, proč nedokáže být po rozchodu sám.

Zdravím, s manželem jsme 10 let spolu z toho 4 roky manžeké. Máme téměř 3letou dceru a měsíčního syna. Po menší výměně názorů cca před 14dny mi oznámil že už mě nemiluje a chce se rozvést. Prý tom už téměř rok uvažuje a když mi to chtěl vloni říct tak jsem mu řekla že jsem těhotná. Přitom o druhé dítě jsme se snažili hodně.. sex 5x do týdne... Já sama jsem poznala že se něco děje teprve asi před měsícem.. a to prý už se nedovedl přetvařovat. Děti má rád a mě také ale prý už to není jako na začátku.. není to láska..údajně to z něj vyprchalo. Jsem z toho na dně. týden jsem ted u svých rodičů i s dětmi, ale otázky dcerky typu kde je náš tatínek a kdy pojedeme domů už psychicky dlouho nevydržím.. s manželem máme mít ted velkou řeč o tom co bude a jak to bude s dětmi. Jiná žena v tom prý není. I bych mu věřila, jelikož on chodil do práce a z práce rovnou domů..a víkendy trávil u počítače.. nikam nechodil, kromě asi 6 víkendů na pivu s kamarády, během posledního půl roku. prosím o radu díky

Dobrý den prosim o radu jak spolupracovat s paní která dává dosti lidem na jevo svou nadřazenost.Přitom se vi že z druhého provozu kde pracovala tato dotyčná tak tam lidi sepisovali petici a někteří i podali výpověď.Na našem úseku se z prvu chovala velmi přátelsky ale po určité době co se ji podařilo dosahnout zastupce vedouciho to mnohým dává pocítit.Dosti často se stává že nam zapře to co nám řekla.Sama po nás vyžaduje podpis ke každé ní předané informaci.Pokud ji však řekneme něco co se ji nelibi tak hned je v opozici.A pokud se to řeši s jejím nadřezeným tak se před nim chova velmi zkroušene slizičky na krajičku,který jí vše uvěří.Poradíte mě prosím jak v takovém případě postupovat jak se branit?Děkuji Mia

Přeji si, asi jako každá máma, aby syn byl v pohodě po psychické stránce, ale i celkově ve vztahu, protože od toho se vše odvíjí. Teď zvažuje, že se k ní nastěhuje - bydlel sám. Neumím se přetvařovat a ani nevím, zda mám chuť se ještě s jeho přítelkyni někdy vídat, přesto, že mi neublížila. Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Vážený paní doktorko,
pokusím se být stručná. Syn 25 let má známost cca 7 měsíců s dívkou o dva roky starší, první váž. vztah. Zprvu se zdálo vše v pohodě, kluk spokojený a díky tomu i já. Přesto mi intuice říkala nene, ale nechtěla jsem se plést klukovi do vztahu a navíc jsem jí znala krátce. Postupně se však začali vyplavovat věci typu: slečna bere antidepr., s tím je spojena náladovost, přecitlivělost, nevolnost, je přes půl roku nezaměstnaná a v důležitých věcech nezodpovědná.Syn ji vypomáhá po všech stránkách, spíš cvičená opice. Občas si vypije, klíďo 8 piv, samá srandička, v tomhle holka do nepohody. Bohužel před rokem syn prodělal vážné onkol. onemocnění a díky bohu se z toho dostal. Jenže slečna potřebuje asi s někým sdílet své popíjení a její (dle mého) problémový život a přestává se mi to líbit. Vnitřně s tím nesouhlasím. V klidu jsem synovi řekla, co si myslím, že to není holka tzv. pro život, že se domnívám, že nebude s ní šťastný. Jak se mám dál k tomu postavit?Pokrač.Deni

Dobrý den
mam se svou přítelkyní půl roční vztah. mě je 23 jí je 22
Po dvou týdnech jsem se k ní nastěhoval, kvůli společné práci a tudíž dojíždění do práce.
Vše šlo skvěle, až na události posledních týdnů, kdy se začíná projevovat ponorka ze strany přítelkyně, jelikož máme stejné směny, a jezdíme spolu i do práce, technikcy jsme spolu 24/7.
Poslední dobou naše společné odpoledne vypadá tak, že sedíme na gauči, přítelkyně kouká na serilály a já sedím vedle ní a koukám do mobilu, protože mě ten serial moc nebaví, a je ticho.
občas nějaká prohozená věta, ale to je všechno.
Je to můj první vážný vztah, a nechci to timhle zničit.
Tak se obracím na vás o radu jak tohle nebezpečí zažehnat. :/

Dobrý den,

chtěla bych znát Váš názor. Jedná se o „mou“ tchyni. S nastávajícím, už jsme byli u párového psychologa s tím, že tchyně vědomky či nevědomky nám neustále zasahuje do života. Je totiž sama, má jen jeho, žádné kamarádky, příbuzné.. je velice nesoběstačná, na vše má výmluvy, dohodnuté slovo málokdy dodrží, bohužel musím říct je i lenivá(leží jen před televizí, zahrnuté závěsy, prostě jako v kobce), nenese za sebe odpovědnost, vše doposud řešil její syn za ni. Zařizování, placení a podobně. U poradkyně, jsme se tedy již dohodli, že bude potřeba nastavit hranice, jisté věci jsme si vysvětlili, že to není o tom, že bych jí/jim nechtěla pomoci ale že to má své hranice....přesto se mi stále nějak moc nedaří, se povznést nad to, že ona svou nezodpovědností a neschopností žít svůj život a řídit si jej, stále zasahuje do života..vědomky či nevědomky...nehledě na to, že jsme oba pro ni už dost udělali ale ona se k nám ani nechová slušně, naopak si „kopne“...jedovatě.

Dobrý den, už nevím jak mám s manželem řešit zasahování jeho rodiny do našeho života. 5x týdne tu mám na odpol. návštěvy jeho prarodiče.. když tu mám vyjmečně kamarádku, jedou otráveně (uraženě) domu.. jeho rodiče musí mít našeho syna také skoro každý den u sebe alespon na hodinu.. víkedny si prosazují jak so i ne skoro celé.. připadám si jak kdybych s nimi měla střídavou péči.. Vánoce, Velikonoce, to vše je také v jejich režii.. Na Vánoce přišli po večeři, sedli si, dali a kafe a sledovali co si dáváme za dárky.. ani pohádku malej mít nemohl, protože ji přes jejich povídání o ničem neslyšel a odešli až když jsem ho šla uspat.. Další Vánoce jsem navrhla odpolední setkávání nebo oběd, ale to se urazili a přišli jen manželovi rodiče a prarodiče ne! nevím jak se nimi domluvit, ale strašně nám do života zasahují.. manželovi to je jedno, ten je má samozřejmě rád a nechce abysme se hádali, ale není schopný si s nimi promluvit a vysvětli, že máme svuj život. Mám chut se rozvést :-(

Dobrý den,

moje sestra chodí s mým bývalým přítelem. Dali se dohromady krátce po mém odjezdu do zahraničí, tedy krátce po mém rozhodu s ním.
V zahraničí jsem byla rok a půl - takže si moje okolí na tuto skutečnost zvyklo, jenže mně to příjde jako hrozná zrada - nestačila jsem se s tím smířit a moje rodina mi to dává sežrat, všichni mi dávají přednášky o tom, jak moc to řeším a že je vše moje vina, že já odjela a že se zkrátka mám sebrat a omluvit sestře a nad všechno se povznést, protože já jsem ta starší. Rodiče se mnou už nemluví a půlka rodiny k tomu a to jen kvůli tomu, že mi tahle situace nepříjde normální. Doma jsem musel aposlouchat chvalozpěvy na mého bývalého partnera. Hrozně mě bolí, že mi moje sestra něco takového udělala, že už nikdy nebudeme mít vztah jako dříve. Nevím, co mám dělat - jsem člověk, co se neumí moc přetvařovat a moc bych si přála, aby se mě moje okolí snažilo aspoň trošku pochopit.

Děkuji.

Dobrý den. Je mi 23. V práci jsem jsem se seznámila s kolegou (26). Všimla jsem si, že mi projevuje náklonnost a všimli si i kolegové. Postupem mi přišel fajn, pozval mě na večeři a pak jsme měli jít někam znovu, ale to nevyšlo, a pak už se nezmínil - je to asi 3 týdny, co jsem chtěla taky projevit zájem a pozvat ho, byly jsme domluveni, ale pak přišel s tím, že mi nechce kazit večer, že se hodně pohádal s rodiči, když byl u nich a prý to bude rozdýchávat, ale čekala jsem, že přijde za ten týden s tím, že někam vyrazíme, ale nic. Aktivita žádná (vím o kolegů, že je nesmělejší), tak jsem mu zkoušela znovu psát, ale nic nenavrhl - ale svěřil se mi, že trpí depresemi a dva měsíce se s tím lečil na psychiatrii, a že to už je lepší. Myslím, že je to důvod toho, že se nechce nějak vídat, nebo když ho něco vyvede z míry, nemůže ani se mnou jít na rande. Chci s ním trávit čas a asi on taky, ale nejde to. Nevím, zda ho mám ještě pozvat nebo to nechat být. Mám se snažit já? Co radíte? Děkuji

2.čast:Ešte som si uvědomila že som niečo zabudla doplnit.S byvalim priatelom sme si skvele rozumeli bola to moja prva laska všetko bolo super no chyba bola že som šla so vztahu do vztahu a nerozmyslelea alebo neporozpravala som sa s nim on o mna moc nebojoval aby som ostala s nim a po 8 rokoch mam pocit že to všetko neskončilo.Rozmyšlam nad nezaveznym stretnutim lenže mam strach s toho že budem k nemu citit to čo předtím lenže ja už mam priatela a neviem jak by som mu to vysvětlila bojim sa toho.Ja som hrozne lahko ovplyvnitelna čo sa tyka vztahu takže si myslim keby začal so mnou flirtovat alebo sa pokušat o niuečo obavam sa že tomu podlahnem a neviem či sa mam stretnut na jednu stranu chcem no na druhu stranu mam velky strach s toho :(.Dakujem za odpověď.Andy

Dobry den.Mam dilema az aroven obavu.Nedavno som si začala pisat s mojim ex priatelom sice sme si aj předtím pisali ale nie tak často jako teraz mam pocit že k niečo ešte k nemu citim ale neviem to naisto.Rozišli sme sa asi před 8 rokmi medzitim som si našla priatela on mal tiež partnerky ale nevychadzalo mu to ani s jednou a tak si myslim či nejsme si sudeny a preto to tak je.A teraz sme si začali pisat mam pocit kde mu občas pripomeniem to na čom sme sa bavili tak si skvele rozumieme a po dlhom čase bol ku mne velmi mili až moc že mam pocit že tak celkom na mna nezabudol ani ja nanho.Sice už 7 rokov mam partnera nerozmyšlam nad svadbou ani nad dietatom a přitom už na to vek mam je mi 28 a priatelovi 36 jako rozumieme si ale mam pocit že už to není to čo byvalo,ješ mi jasne že nikdy to není to čo na začiatku ale predsa mam strach keby som sa vratila k bývalému nahodou tak on by sa mohlo zbláznit terajši priatel a aj s toho mam stracgh.Poradte prosim čo mam robit?Myslim na svého ex čo není v poriadku určite :(.Neviem si rady.Dakujem.Andy

Manžel ví, že případným rozvodem by to měl těžší ohledně styku s dětmi. Sám mi řekl, že rozvod je krajní varianta. Já jsem z toho zoufalá, nejím, špatně spím, trápím se. Chtěla jsem po něm, jak si to představuje. Na vše je odpověď NEVÍM. Že potřebuje čas.Byla jsem u psychologa, tem mi řekl nechat tomu čas a vytvořit doma pěkné klima. Ale jak? Manžel nechce zatím nic řešit, už se to táhne přes rok a rozlousknutí nikde.Jsem na vše sama, celá domácnost..... přes týden manžel nevolá, nekomunikuje. Když je náhodou doma, mizí za rodiči. To mě po 18 letém manželství kvůli jedné dě....... hned odstřihl? Dosud žádné problémy nebyly. Vždy mě miloval, najednou mu přeběhla přes cestu mladší holka a aniž by ji pořádně znal, je schopen rozbít rodinu. Byl vždy zásadový, čestný a mluvil pravdu. Teď mi lže a mlží, ale já ho přesto velice miluji. Bohužel z jejich chatů na mobilu to pro mě vyplývá, že ji zoufale miluje a předtím mi řekl, že už ke mně nic necítí. Mně je 42, jemu 41. Myslíte, že je naděje?

Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši krizi. Od roku 2012 máme víkendové manželství, muž pracuje v Praze, my jsme od HK. Doma mám dvě děti 12 a 14 let. Jsem na vše sama a po smrti obou rodičů v r.2014 nastaly u mě deprese, těžko jsem snášela odloučení od muže, byl stres v práci, manžel měl rovněž vážné pracovní problémy. Zkrátka jsme se odcizili, on byl zlý, nespal se mnou, takže jsem pohrozila odchodem od něj. Aniž by se mnou něco probral, vzal to jako definitivní konec a výsledkem je jeho paralelní vztah v Praze. To jsem zjistila změnou v chování a konverzací v jeho mobilu. Řekl, že tu dívku ( 30, svobodná) velmi miluje a umí si s ní představit život. Znají se asi rok a půl. Nevím, jak často se vidí, on je v práci vytížený, domů nejezdí každý víkend, ani nevím jak v Praze bydlí - tvrdí, že na ubytovně. Víc odmítal říct. Manželuv bratr ví víc: milenka na muže tlačí, aby se rozvedl, v tomto manžel zatím váhá, protože tu jsou naše děti, které bere jako prioritu.

Dobrý den, manžel vždycky trochu generál - doma i v práci, ale protože ho zajímá zejména "venku", doma jsem si udělala velký prostor pro domácnost, děti a díky dobrému hospodaření s časem i na moji úspěšnou profesní kariéru (vyplatilo se mu to nesdělovat, byl klid). Čili hrála jsem podřízenou a vše bylo OK. Jenže dospívají děti a objevil se problém - on chce mít kontrlu i nad jejich výběrem škol (zcela nelogicky požaduje méně prestižní volbu), nad jejich výběrem partnerů (u syna ovlivnil i svoji matku, která začala mluvit o synově přítelkyni jako o prostitutce, s níž si syn ničí život, já prý mu to mám rozmluvit), na jejich názory. Dětem se to nelíbí, což chápu, já jsem na jejich straně. Jenže manžel spolu s tchýní na mě tlačí, abych jim to rozmluvila a když odmítnu, je zle. Dokonce až tak, že prý kvůli prvnímu dítěti, které hodně v jeho zájmech hájím, se prý rozejdeme. Z jeho strany pak následovala řada restrikcí, s nimiž jsem se zase vyrovnala, bohužel však vyšlo najevo moje povýšení v práci. A zase zle. Zjistila jsem, že manžel začal shánět ženy, které by se mu podřídily, po několika neúspěších se zdá, že takovou našel. Milenka to zatím nějak hraje, protože jde o peníze. I když možná ten můj popis manželství vypadá hrozivě, já o vztah pořád stojím, protože začátky byly lepší a já si svůj prostor ve vztahu našla. Je mi líto se vzdát dlouholetého manželství, určitých statků a komplikovat si život rozvodem, který, předpokládám, by neprobíhal vůbec jednoduše. Ale být odstrčená manželka, která trpělivě čeká, až se manžel nabaží a vzpomene si, to taky ne. Jak to mohu řešit? Děti, vztah, manžela? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
s manželem jsme se brali z velké lásky, brzy po svatbě přišlo náročné těhu s dvojčaty, kdy se manžel začal chovat ublíženě, že nejsem ta hodná strarostlivá, ale vcelku protivná a neustále unavená těhule, mizel z domu, prohlásil pár špatných věcí. Děti se narodili předčasně - jsou zcela v pořádku, náš vztah s manželem, ale nikam nepokročil. Z narození dětí jsme sice radost měli, manžel je výborný otec, troufám si říct, že nejlepší co znám, ale co se týče naše manželství je to špatné, po narození dětí doížděli ještě jeho společenské aktivity, došlo k odcizení. Navíc jsme začali řešit majetkové uspořádní, kde bydím v jeho domě, kde platí a ještě další 15 let bude platit hypotéku, a á si tu nepřidám jako doma. Nedokážu mu odpustit to jak se choval, že sliboval a nesplnil. Z mojí strany vztah velmi ochladl, byť ho mám stále ráda není mi cizí ani myšlenka na rozvod a odchod. Zkoušela jsem postupovat podle knihy radikální odpuštění, ale nebyl kýžený výsledek. Co mám dělat? Děkuji L

Dobrý den.S přítelem jsme již 2 roky.Nemáme mezi sebou problém, téměř se nehádáme.Problém ale je,že jeho kamarádi jsou většinou ženského pohlaví a s klukama si moc nerozumí. už od střední školy se pohybuje mezi holkama a dokonce i v práci je obklopen většinou ženami, takže je na kontakt s nimi zvyklý a nebere to jako nic zvláštního.Má však jednu kamarádku, se kterou je si hodně blízký a prý, kdyby jsme se nepotkali, asi by o ni usiloval i jako o možnou partnerku.Baví se spolu dost otevřeně.Nedávno si psali a já nechtěně tuto konverzaci zahlédla.Rozebírali docela intimní témata jako jaké mají sexuální fantazie a pod. Zahlédla jsem však také, že během jistých intimních praktik se mnou myslí na jiné ženy.Následně jsem mu přiznala, že jsem vše viděla a jak mi to ublížilo.Vše přiznal a omluvil se za nedorozumění.Bral to jako že se svěřuje kamarádovi, ale já to samozřejmě beru jinak.Teď si nedokážu představit, že s ním budu mít něco intimního,když myslí na jinou.Jak to mám překonat? Děkuji.

Dobrý den,už jen poslední otázka.:) poradila jste mi at si ho bloknu potom co mi napsal,že mu nejsu volná apod.. no chlapec se mi ozval,pak ješte jednou s tím,že vi co chce..že to sme já..že byl blbej,že nevi porč to udelal,že me má rád,že to vše semnou zkazil,že sem tu byla vždy pro nej,že me potřebuje do života a hlavne chce. že až dojede mi vše vysvetli..byl už pak doma,ale nic samozřejme zas vymluva že nemůže...večer v noci mi přišlo,že mi nemůže dál ubližovat a něco slibovat že neciti co by chtěl,že to nemá budoucnost a nevi proč..že si mam najit nekoho normálního,kdy ž sme se ptala proč píše že me chce apod,napsal upřimne byl sme opilej a mel slabost nejakou... že to necítí co by chtěl prej,dyt sme se ani nevídaly./ nepsla sem mu,pak po 10min napsal nekoho sme poznal a ten užasný pcit mam,pak si me sproste bloknul.potom vsem psani to nechápu..myslíte že to muže být duševní nemoc?? myslim že nikoho nemá,jen je to asi fakt cvok:( prosím napište mi co si myslíte.dekuju moc

Paní doktorko, co vede tu ženu, aby v mileneckém vztahu pokračovala? Rozvedli jsme se kvůli mimomanželskému poměru. Milenka moc dobře ví, že jsme nebyli v rozvodovém řízení, ale že byla důvodem (sama tvrdí verzi opačnou, dokonce byla za rozvod ráda, rozvodové dokumenty jí dal manžel k mému překvapení číst, takže zná i datum a důvod podání). Stejně tak i ví, že manžel neplatí výživné a musí k soudu, ač on zase všude uvádí opak. Říkala jsem jí, že pokud mi nevěří, ať se přijde k soudu podívat, aby to viděla. Podobně jsou problémy s dětmi a dalším i věcmi. Milenka je rozvedená, má dvě děti. Paní doktorko, co ji může ve vztahu držet, když vidí, jaký manžel je a co nám dělá? Jsou to jenom ty výlety bez dětí, na které už dva roky jezdí? Anebo odpolední sex jednou týdně? Má důkazy o tom, že je to jinak, než jí manžel tvrdil, ale pro sebe a své okolí vede jinou verzi. Děkuji Vám velmi za odpověď.

Paní doktorko, jak se zachovat - manžel požádal syna, aby mu jel pomoct na nějako pracovně - soukromou akci, kde byla řada synových kamarádů, spolužáků i dlouholetých rodinných známých. Syn tam přijel i se svojí kamarádkou a táta se tam před všemi )asi 20 lidí) objímal s blondýnou o asi 20 let mladší, která v jednom z provozů, který patří naší firmě, prý vypomáhá jako brigádnice asi měsíc. Pak se tam s ní vyspal ve stanu. Syn je z toho KO, já se o milence dozvěděla asi za 174 dnů od dcery, které to zas řekli jiní známí na nějakých závodech - zase před skupinou asi 10 lidí. On tam mezitím s tou blondýnou zase přišel. Mezitím jsme zjistili, že si milenku vozí na naši chalupu, kde bydlí asi 4 měsíce sám, protože "s námi se to nedá". Když jsem za ním jela se dohodnout, co se děje a co dál, řekl, že je mezi námi konec a všichni musí pochopit, že je to nová situace a podřídit se tomu. Je to pro nás šok, že manžel zápasí s osobní krizí (jak nežije a nechce ještě umřít - je mu 51), to jsem věděla, snažila se mu pomoct, byla trpělivá v jeho výstřelcích, ale tento způsob nás všechny dostal do kolen. Je to hrozně nešetrné, ponižující - vnímáme to s dětmi všichni stejně. Syn má nahlášeno, že za necelý týden ona s nimi pojede na dovolenou (jede jen syn a otec s pár známými, dcera nemůže, já nesmím). Syn se velice těšil, ale chodí bledý jako stěna, o ničem nechce mluvit. Paní doktorko, co se to děje? Děkuji. - otázka upravena poradcem

poštvala moje vnoučata. Manžel je měl moc rád i oni jeho. Nesmíme je ani vídět ,ani poslat balíček. Musím čekat až jim bude 18let. Jsou teď malé. Prostě jakoby nebyli. . Pak mi ublížila sousedka ,též v dceřině věku. Naše manželství se ocitlo v krizi. Vydrželi jsme toho moc a moc zlého. Bývalá žena bydlí pár kroků jen od nás. Což též celé roky špatně snáším. Vyhýbám se lidem. Mám ráda klid ,hlavně přítomnost i na jakoukoliv vzdálenost jeho bývalé mi dobře nedělá. Nesnáším hospody . Muž říká ,že jsem zase úplný opak než co měl předtím. Hodně jsem se uzavřela. Je pravda ,že velkou společnost ani nevyhledávám. Životní zkušenosti mně hodně zasáhli i psychicky. Funguji v práci ,ale nedokážu se smát. Cítím prázdnotu a zbytečnost. Neboť vždy pro mně děti a rodina bylo to hlavní. Muž to vnímá jinak ,je to přece jenom chlap. Má své zájmy, práci ,která ho naplňuje a koníčka. .Začínat znovu též nemá sil a já tuplem né. Jsem stále unavená a nedokážu se uvolnit a život snad pro mne skončil. Představa začínat znova je šílená . Vím ,vážit si jeden druhého. Prosím jak tuto velkou krizi překonat.? zvládli jsme těžší situace. O tom ,že bychom se rozvedli ,jsme též mluvili. Začínat se dá v každém věku ,ale mám už strach a zvykat si někoho jiného? A hlavně bych na to byla sama. Muž se rozvést nechce ,ale cítím takovou prázdnotu. At se snažím se vzchopit, únava psychická mi to nedovoluje. O manželství strach mám. Přece jenom zahodit vše co jsme spolu tak těžce budovali ,já neměla skoro ni a můj muž taky né. Byt jsme dávali do kupy ,předtím od jeho ženy nebyl žádný zájem v čem bydleli. Když vidím jak se všichni radují s vnoučat a mi jsme o to ochuzeni .psychicky to nedávám. A odráží se to na našem vztahu. Být si navzájem nevěrný ,jsme oba zavrhli. Řešení to není. Paní doktorko, vůbec si nevím rady sama ze sebou. Děkuji zda mi odpovíte.

Dobrý den,paní doktorko. Moc děkuji za Váš čas a radu. Je mi 50 let. S manželem, kterému je 55 let jsem 12 let. Jeho minulé manželství ,hlavně bývalá žena nefungovala. Pití a žádná funkčnost rodiny. On má 2 kluky a taky se vše na nich podepsalo. Jeden líný a hraje si na chudáčka ,o otce zájem nemá. O nápravu výchovy jsem se snažila i já ,ale 15letého už nevychováte. Druhý spadl do drog a byl i ve vězení. Je už dospělý a snad se ponaučil. Muž mu hodně pomáhá. Doufá alespoň v něj. Já mám též dvě děti. Syn si žije svůj život funguje ,.ale zájem o mně vlastně žádný. Dnešní mládež umí jen brát. Dcera bydlí 300km od nás a též problémová. Podváděla ,lhala ,má už dvě děti . Vždy jsem jí po jejím zklamání dávala šanci. Je to dlouhý příběh. Mnoho ublížení z její strany. Podala na mně trestní oznámení a to mně už totálně zlomilo. Upřednostňovala jsem jí před mým synem a dočkala jsem se vděku. Skrz věc ,kterou jsme jí odmítly dát a jako zbraň použila
dále pokračování .

Dobrý deň. Moja psychologička odmietla moje priateľstvo. Som veľmi nešťastná a zranená. Pripadám si ako blbec a kus handry. Ako mi vôbec mohlo napadnúť, že by ma mohla brať viac a mať ma snáď rada. Bohužiaľ pre mňa, ja ju rada mám a moc. Som tak moc nešťastná, že ma napadajú veci, ako so všetkým skončiť. Už nemôžem. Jej odmietnutie je pre mňa ako strata nádeje. Ako mi niekto môže zakazovať, čo mám cítiť nech je dôvod akýkoľvek?
Samozrejme sa mi snažila vysvetliť, prečo nemôžeme byť kamarátky. Som na tom veľmi zle a nezvládam to...
Ani nemôžem. Je to, ako by mi niekto povedal, že všetko bola ilúzia a lož. Že všetko bolo hrané a falošné.

Dobrý den, rozvedla jsem se když synovi byly 2 roky, znovu jsem se vdala až když mu bylo šest let. Manžel vzal syna jak za svého, dokonce ho oslovoval taťko. Když bylo synovi 11 přibyl mu bratříček. Do jeho 2 let mi nepřišlo, že by byl nějaky problém. Když jsem po mateřské nastoupila do práce, začla jsem vnímat jakési ochladnutí mezi starším synem a manželem, hodně kritiky a komunikace formou příkazů, zákazů, negativita. Vznikaly mezi mnou a manželem konflikty, bohužel i před dětmi. Trochu nás dotlačil se synem, že odešel na intr na střední, ale místo toho se vše ještě zhoršilo, vadí mu ikdyž přijede jen na víkend, a to 1 za 14 dní, protože se vídá i se svým biologickým otcem. Vztahy jsou tak narušené, že syn odmítá jezdit domu a přebývá čím dál víc u mých rodičů nebo u sestry. Dokonce mu muj manžel bohužel řekl, že nechce aby mu už ríkal taťko, což povazuji za opravdu bolestivé pro syna. Vůbec nevím co s tím. Ke společnému synovi se chová moc hezky.

Dobrý den, nedávno jsem se rozešel se svým přítelem, se kterým jsem byl půl roku. Ze začátku byl vztah více než harmonický, jako z pohádky. Byl to můj první opravdový vztah, poprvé jsem byl skutečně zamilovaný a stále jsem. Můj ex mi po čase řekl, že má pocit, že mě nemůže udělat šťastným, že si mě nezaslouží, a přesto má ke mně velké citové pouto. Když jsme se vraceli z dovolené, plakal. Těsně před rozchodem mi dovezl krásnou kytici, že ho všechno strašně mrzí (o tom bych mohl povídat dlouho). Nyní po rozchodu se chová podivně, přes smsky je na mě zlý, trápí mě a manipuluje se mnou, protože ví, že ho stále miluji. Když jsme se viděli, byl jako vyměněný, dokonce mě pozval na kávu, ptal se mě, jak se mám, co je u mě nového, co nového doma. Nakonec se stejně neozval a z kávy sešlo. Snažím se na něj nemyslet, nepíšu mu, nekontaktuji ho, on mi také nepíše. Já však ale stále cítím, že náš rozchod není definitivní. Žádal jsem ho také o vrácení věcí, které mi ale stále nevrátil. Co mám dělat?

2/2
můj manžel stojí za mnou,ale je to nepříjemná situace.Bydlíme asi 5min od sebe na stejném sídlišti a malou už 3týdny neviděla.Stále dokola tvrdí, že nám chtěla jen pomoct.Samozřejmě jde o víc věcí, ten kočárek byl jenom příklad na dokreslení situace.Nebo si vzala kočárek s tím,že já ať si zůstanu doma i když jsem ji říkala,že taky by jsem ráda s mojí dcerou ven a spát nechci..Stále říka,jak má nárok vidět malou ale nepřijde sem.Myslí si že dceru syn veme k nim, ale on to odmítá a ja by jsem to už nedovolila.Přemýšlime i nad odstěhováním se. Aby jsem to nějak ukončila. Máme počkat ať se odurazí?už jsme paranoidní, jestli nás nedá na soud nebo nepošle sociálku. Už ji vůbec neveříme a ani nechceme aby malou měla bez naší přítomnosti.Jen dodám,že jsem ji volala,psala milou sms aťpřijde,že ji máme všichni 3rádi-teď už se to samozřejmě změnilo z mé strany-ale nic.Takže vstřícnou ruku jsem ji už podala několikrát. Se mnou ještě ani o tom nepromluvila-byl tam nejdříve syn,aby to vzala líp

1/1Dobrý den,
jak se máme chovat v situaci,kde se tchyně urazila,protože jsme ji s manželem-s její synem-chtěli stanovit pravidla/hranice-ohledně naší 3 měsíční dcerky?Nerespektovala to,o co jsem ji ohledně dcery poprosili,dá se říct,nerespektuje ani mně.Možná ani syna.Stále si to udělala dle sebe a chtěla to řídit.Moc si neuvědomila,že je to naše dcera.Došlo to až k tomu,že kope kolem sebe,dokola mně uráží-přes syna-jednou že mám laktační psychózu,pak jsem i s manželem nervák,pak mám zklidnit hormon,pak že jsem zmanipulovala jejich syna proti nim...A při tom jsme ji volali k nám,aby jsme si ohledně pravidel normálně promluvili.Manžel ji napsal i dopis,protože nechtěla poslouchat a byla z toho zhrozená,co to na ni sepisuje.Prý se nenechá buzerovat a uzemňovat.A při tom šlo o jednoduchou věc-když jsme ji poprosili aby kvůli počasí tlačila kočár před bytovkou,tak aby to respektovala.Ne,šla někam úplně jinam.A prý je o generaci starší,co si to dovoluji,že ji budu říkat,co s vnučkou dělat

Dobrý den. Co dělat, když jsem úzkostná a psychoterapie ani psychiatrie nepomáhá... Nejsem kvůli tomu schopná ani navázat vztah a žít normální život. Děkuji.

paní doktorko, zažila jste ve své praxi někdy případ dítěte, které se narodilo neplánovaně a proti vůli biologického otce - ten jej pak odmítl, paternita se řešila soudně, stejně tak i výživné. I přes snahy matky se nepodařilo navázat s otcem a jeho rodinou kontakt, a to kvůli zatvrzelému skrývání a negování nejen biologického otce, ale celé jeho rodiny, a v případě fyzického kontaktu i slovní i fyzické agresivity. Jak to takové dítě poznamená? Je možné se vůbec s takovou situací vyrovnat? Alimenty za biologického otce pak roky platila jeho nová partnerka. S pozdravem M.

Paní Douchová, prosím Vás, jaký je Váš pohled na vztahy v rodině. Děti odmala beru jako partnery a při rozhodování třeba kam pojedeme v sobotu na výlet, respektuji jejich přání - není to ale o tom, že bych je nekriticky přijímala, prostě co dítě to jeden hlas v rodině. přijde mi to hrozně fajn vidět, jak i ty menší děti vnímají vážnost svého názoru. Jediný, komu to vadí, je manžel, který prosazuje jen sám sebe. Snažím se mu vysvětlit, že je nás 5 lidí, a tudíž máme 5 hlasů (fakt se v 99 % případů v pohodě dohodneme) a že musí respektovat i názor dětí. I on má možnost říct, tam s vámi nejedu, protože třeba musím pracovat, čehož zdatně využívá, a já ho nenutím a s dětmi jedu sama. Beru to jako jeho svobodné rozhodnutí. Začala jsem si ale všímat drobných naschválů - kabát si věší ne do šatny, jak jsme se dohodli, ale na chodbu, kam sám dřív všem věšet oblečení zakazoval. začal popichovat děti mezi sebou. Hraje si na ublíženého, že zůstal doma. přijede později, než jsme se domluvili. Já na to nereaguji, jenže on si zase vymyslí něco jiného. Řešením by asi bylo mu přenechat "diktaturu", ale to nechci. Vidět, jak se děti učí rozhodnout a být zodpovědné za své rozhodnutí, je úžasné sledovat a myslím, že je to i důležité do budoucna. varovným signálem je pro mne však to, že manžel nyní nejstaršímu dítěti zakazuje jít na jím vysněnou školu - prestižní, výbornou, dítě je motivované a samo od sebe se připravovalo asi tři roky na vstup. Doma je dusno, já jsem pod manželovým tlakem, abych to dítěti rozmluvila, což nechci. Můj dotaz je - jak Vy se díváte na "demokratické" nastavení naší rodiny a co teď s manželem? Evidentně nepřijal výhody z tohoto nastavení anebo se mi nepodařilo mu to dobře vysvětlit. V jeho rodině bohužel všechny ovládala autoritativní matka, a to svými emočními výlevy (trucování, urážení se, pláč, příkazy, vydírání). Tohle doma zatím nemáme a ani mít nechci. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko, vzala jsem mamku dvakrát na dovolenou do Egypta - poprvé jsme tam byly samy a všechno proběhlo docela v klidu, podruhé jsem vzala skoro stejně starou sousedku, taky učitelku, a těšila se, že si ženské porozumí a bude to fajn dovolená. jenže mamka asi žárlila a svými scénami a urážením dost pokazila celou dovolenou. Z letadla utekla jak malé dítě. Nějakou dobu byl zcela nulový kontakt, já se pak snažila kontakt navázat, ale bylo to z její strany hodně odměřené. Nicméně jsme se při nějakých rodinných oslavách potkaly, já se snažila o kontakt, i jsme byly v telefonickém kontaktu (vždy jsem volala já), ale už se to zase vrátilo do starých kolejí. Mamka k nám přijde jen, když nejsem doma, k narozeninám přijde v lepším případě pohled. A to i dětem. je asi jasné, že cítí vinu, vždycky, když k nám přijela, jsem se jí hodně věnovala, až mi to manžel měl za zlé, že se věnuji návštěvě. Není to hořkost, je to z mé strany spíš strach a nechuť jít zase vstříc, je to asi zase strach z odmítnutí, z toho, že narazím na mlčení, na "útěk". něco podobného totiž zažívám i u manžela, který se dopustil závažných věcí proti mně a z rodiny utekl - nelze se mu dovolat, odmítá kontakt, je agresivní, zapírá se. U něj se pokouším komunikovat alespoň přes maily, neodpovídá, nic. Je to hrozné. Má smysl se znovu a znovu pokoušet o kontakt, o nějaké zlepšení, když ten druhý má evidentně nějaký blok a nechce nebo neumí ho odstranit? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem

2.čast.Ešte som sa zabudla povedat že moj byvali bola moja velka laska prva v mojom živote a myslela som si že snad i posledna :(.Je fakt dostavala som po tom roku malo lasky čo mi vadilo a cchela som ho furt kde som nemala s jeho strany tolko lasky tak som si našla ineho lenže problém je že ja mu robim to iste on je stále zamilovany ale ja už jak keby som uhýbala a vravim že na začiatku je to vždy pekne potom už je to ine ale předtím som mala s druhej strany akorát to bolo opačne a ja nevim jak je to možne čo sa to so mnou deje ja važne nechapem :(

Dobry den.Mam pocit neviem čo citim a ani kam patrim.Mam priatela sme spolu 7 rokov je dobry rozumieme si všetko v pohode občas sa neshodneme ale to je normalne.Len poslednu dobu myslim dost často na svojho bývalého ex s ktorim som bola 4 roky a rozišla som sa s nim kvoli tomuto priatelovi čo mam teraz takže so vztahu do vztahu som išla :(.Moj ex mi vravel že budem neskor toho lutovat ale už bude neskoro no teraz poslednu dobu sa mi o mojom ex sniva a myslim nanho ale nevim či sa to da nazvat laskou alebo iba tymi nevyriešenimi vecmi čo sme nedoriešili.Sme kamarati pišeme si občas na facebooku ale nevim jak to vnima on.Rada by som si s nim pokecala a povedala to čo som nestihla no obavam sa že podlahnem opet a ubližim svojmu terajšiemu priatelovi :(.Ale na druhu stranu by som si to chcela vyriešit s byvalim :(.A pohrávala som sa s myšlenkou k navratu lenže sa vravi dvakrát do tej istej rieky nevstupiš čo teda suhlasim ale nemožem si pomoct a neviem čo teraz citim.Bojim sa čo by sa mohlo stat :(.S rodičmi mojho priatela si sice rozumiem ale je to stara škola a mam pocit že ich nemam tak rada jako by som mala ale předtím s byvalim to bolo ine a mala som pocit že sa k sebe viac hodíme sme si sudeni len som zrejme spravila blbost :(.Č

Jsem 14 let vdaná,2 děti,muž o 20 let starší.Celé roky si mě skoro nevšímá,nikdy jsme nebyli tancovat,v kině,divadle ani na dovolené,moc toho nenamluví. V sexu nám to nikdy neklapalo,prý je to můj problém a nechce se o tom bavit ani to řešit. Už několik let ho nemilují,sexu se vyhýbáme,i doteky jsou mi nepříjemné.Nyní miluji může,s kterým si můžu povídat o všem,zajímají ho moje přání,ve všem si rozumíme,scházíme se a je mi s ním krásně,ale nechce žádný vztah,ještě nezapomněl na bývalou a je samotář. Obejme mě,políbí,můžu se k němu chvíli přitulit,ale nic víc.Trápím se,nechci se s ním přestat vídat,ale nevím jak ho mám brát jen jako kamaráda nebo zda mám kdovíjakou dlouho čekat,jestli se také zamiluje. Doma je to tím horší,že musím odmítat sex s mužem,ke kterému nic necítím a toužím po kamarádovi,s kterým nic víc než přátelství asi mít nemůžu. Ke všemu mám celý život nízké sebevědomí a neumím žít bez lásky,nic mě netěší..Žádného ctitele nemám..Poradíte?

chvíli na mě nechápavě koukal, a pak mi řekl, že šel zrovna do sprchy. Chtěla jsem tedy mu dát věci a odejít, jenže mi řekl ať počkám.Poprvé jsem byla v jeho pokoji, překvapilo mě jak je čistý. Pak jsem s ním dělala zmíněné úkoly a nakonec mě z neznámých příčin objímal. Nakonec jsme tam takhle usnuli, já v jeho náručí, nic víc se nedělo (druhý den naši málem vyhlásili pátrání ale to není podstatné). Ve středu přišel do školy a řekl mi, že se zase koná ta oslava, tak se prý sejdeme o víkendu v sedm u stromu, no on vlastně jen přišel a řekl: sobota v sedm u velkého stromu. Myslela jsem si, že si dělá srandu ale cestou domů kolem mě prošel a jen mi prohrábl vlasy a přitom řekl, že doufá že přijdu. Nakonec nepřišel on, stála jsem tam a volal mi, že se něco přihodilo. Od jeho bratra vím, že jeho kamarádce zemřel otec a on je s ní, prý jí nejlíp rozumí....už se zase přestal smát, nepeskuje ani nerýpe. Přijde mi, že to co jsem tak pracně budovala se zbořilo jako domeček z karet, co mám dělat?

Dobrý den, velmi vám děkuji za vaši odpověď.
Psala jsem zde o svém kamarádovi ze střední, který se chová prazvláštně. Myslíte si, že nemám tedy šanci s ním mít vztah? Přemýšlela jsem na sebou a chci mu pomoci, jak jste psala, že potřebuje pocit bezpečí, tak bych chtěla mu ho dát, vím, že mě to asi bude stát hodně sil a času, než to jeho srdce porazím, ale myslím si, že šance tu je, doufám v ní. Nebo mi radíte se od těch citů odpoutat a být kamarádkou? Já nevím jestli to dokážu, protože jsem si uvědomila, že ho opravdu beznadějně miluji. Minulý týden nepřišel dva dny do školy a učitel mě poprosil, abych mu donesla materiály. Když jsem k němu přišla tak mi otevřel jen v trenýrkách a to vyvolalo mou pubertální reakci: zakryla jsem si obličej a začala jsem na něj hulákat proč je panebože nahej. On mě čapnul a zatáhl k sobě, což jsem opět špatně pochopila a začala jsem mu vysvětlovat, že tam nejsem kvůli...těm záležitostem, ale kvůli škole. On na mě chvíli nechápavě koukal..

Zdravím paní Jitko, prosím o radu z vašeho pohledu zkušené partnerské psycholožky. Trvá to už u nás léta. Po narození dětí manželka nemá zájem o sex, to se stává, ostatně nikdy to nebyla její primární touha. Já ale stále toužím a líbí se mi ženy. Zkoušel jsem to řešit mimomanželským sexem ale trvá li takový boční vztah déle (přes 3 měsíce) zamiluji se a mám z toho depresi, že bych odešel od rodiny a ztratil jinak cenný vztah s manželkou a dětmi. Kromě sexu si žijeme celkem dobře. Ona bez toho být může, já těžko, v posteli si čteme, luštíme křížovky. Cestujeme,chodíme na kulturu, lyžujeme, plaveme, jezdíme na kola...těšíme se z našich dětí....Do bordelu se mi nechce, dokážu a jsem již 2 roky bez sexu abych neohrozil stabilitu naší rodiny. Jak to dělat-nedělat abych se nezamiloval a zůstalo jen u sexu s jinou partnerkou, které ztaké nechci ublížit. Budu se muset vyrovnat s tím, že dožiju bez sexu ? "Šijou se mnou všichni čerti" ale manželku a rodinu mám rád. Díky za odpověď Jirka - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
svého partnera miluji, ale nemůžu se vyrovnat s minulostí, kdy na počátku našeho vztahu jsem ho nebrala vážně, nepředstavovala jsem si, že to bude můj partner a měla jsem něco s jinými muži. Řekla jsem mu to, odpustil mi, ale já se s tím stále nemůžu vyrovnat, střídavě oblačno se snažím zahnat negativní myšlenky, ale tento stav trvá kolem 3 měsíců. Já to vnímám za jakési křivé jednání a nemůžu to přijmout.
Děkuji za radu

Dobrý den,
měl bych na Vás jeden dotaz, nevím jak celou situaci řešit. Je mi 22 let, jsme s přítelkyní (které je 21) 8 měsíců, předtím byla s o 10 let starším partnerem který ji neustále bil, okrádal o výplaty, nepouštěl ven, jednou ji i dostal do nemocnice kdy do ní kopal na zemi, čímž jí způsobil zlomeniny čelisti atd., žila v permanentním strachu...jde o to že se s ním rozešla a začala chodit se mnou (poté mě napadl taky ale to řešit nechci), jenže je pořád s ním v kontaktu, v práci, přes mobil , stále si píší (kdy ona jej stále nazývá různými zdrobnělinami), ikdyž on se k ní chová stále velice ošklivě, a ona mu i přesto stále pomáhá, bere si kvůli němu půjčky jen aby mu pomohla, protože sama říká že jí je ho líto a že mu chce pomoct, že ho má pořád ráda atd. Asi po měsíci se s ním i vyspala, tedy tvrdí že nedobrovolně, že jí k tomu "donutil". Na začátku našeho vztahu s ním žila na ubytovně, z neznámých důvodů nechtěla odejít, takže já zažíval neustále peklo a strach o ní, neboť jí nikam nepouštěl a mlátil ji. On by jí chtěl moc zpátky, ona si říká že vše je její vina. Nyní tedy bydlíme spolu v bytě, avšak, jak už jsem zmiňoval, jsou stále v kontaktu, často o něm mluví a mně už to vše ničí, stále mám strach co se bude dít, jestli jí znovu nenapadne, navíc to že se kvůli němu zadlužuje se mi také nelíbí, vše tohle ví ale stejně v tom pokračuje. Budu rád za každou radu, neboť už jsem vážně psychicky vyčerpaný. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Zkusili jsme o tom mnohokrát mluvit, přestěhovali jsme se kvůli tomu, navštívili partnerskou poradnu, ale nic nepomáhalo, postupem času došlo i k myšlenkám na rozchod (což se i párkrát stalo, ale vždycky jsme se do týdne k sobě vrátili), potom bylo krátké období, které bylo skvělé, ale potom jsme zase sklouzli do starých kolejí až nám došli nervy a rozešli se, vyřešili byt, věci atd a odstěhovala se. Já si uvědomil, že jsem asi žil v nějaké bublině, kdy jsme si jeden druhého snili a idealizovali, ale uvědomil jsem si, že mi tam vztah dával už velmi málo, hodně jsme se navzájem omezovali, abychom vyšli vstříc tomu druhému, nalhávali jsme si, že máme stejný životní cíl (díte a šťastnou rodinu), ale já vím, že na to ještě připravený nejsem a dost jsem se tomu bránil což působilo potíže. Mysleli jsme si, že umíme řešit vážné věci mezi námi a hádáme se jen kvůli blbostem, ale uvědomil jsem si, že jsme ty vážné věci řešit neuměli. Rozešli jsme se a já vím, že to tak je dobře, uvědomuju si svoju si svoje chyby, nic jí nezazlívám a vím, že jsme pro to oba udělali maximum, ale vracet se k sobě po x té mi už prostě přijde nesmysl, hlavně pokaždé když jsme se pokaždé nehezky pohádali tak to pak bylo hrozně hezký, ale pak to sláblo a už slovo promiň nebo omluvný čin znamenal pořád méně a méně. Nyní k otázce, já si tohle vše uvědomuju, že by nám to stejně neklapalo, jsem na jednu stranu hrozně rád, že jsme se rozešli jenom jako partneři a ne jako manželé s dítětem (to by ta situace byla o dost horší), ale cítím se hrozně, jsem z toho všeho hrozně smutný, bez nálady a propadám myšlenkám, jestli jsme to přece jenom neměli zkusit, jestli si přece jenom nejsme souzení a jestli to celé nebylo způsobené naší nevyzrálostí. Potom si ale uvědomím, že jsme stejně nebyli šťastní, jediné co nás spolu potom drželo byly ty hezké chvíle, kterých ubývalo (moc jsme si rozumněli, byli jsme zároveň jak brácha ze ségrou), uměli jsme si užít momenty plné romantiky a krásných chvil, ale potom i tohle pomalu opadalo. Prostě v hlavě vím, že je to tak lepší, že jsme se rozešli, nyní si můžem plnit potřeby, které máme, vím, že kdyby se teď vrátila, tak se mi uleví, ale jen dočasně, protože to pak zase spadne do starých kolejí. Na druhou stranu jsem rád, že máme čisté svědomí, že se toho více už udělat fakt nemohlo a jsem rád, že první vážnou láskou mohla být zrovna ona, protože jsem si spoustu věcí uvědomil, které bych mohl využít v dalších vztazích. Ale propadám myšlenkám, co když se už takhle nezamiluju, co když žu to nebude takové hezké (byť bych s novou partnerkou rozumněl) a dalším myšlenkám, ve kterých myslím na to, že se třeba k sobě vrátíme, třeba za měsíc, půl rok co já vím, že oba prozřeme, oba si uvědomíme co jsme v tom druhém měli a budeme si toho vážit. Nejhorší na tom je, že jsem žil docela úspěšně, krizové situace jsem zvládal, jsem docela úspěšný v práci, prostě jsem si myslel, že jsem silná osobnost, ale ten rozchod se mnou zamával více než jsem myslel, v hlavě mám pořád to, že vlastně je čas na nový začátek, nové věci na které se docela i těším, ale pořád je předemnou ten smutek z toho všeho, chybí mi její přítomnost, její doteky, mám strach ze samoty, z toho co bude. Myslíte, že je tohle normální a že se přes to přenesu nebo je to něco neobvyklého. Jde mi o to, že bych hrozně nerad, abych to v sobě nějak špatně ukončil a ovlivňovalo by to moje budoucí vztahy. Děkuji za odpověď.