Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
nedotažený rozchod
Partner se ke mě vrací, už mě dvakrát opustil. Rozchod vždy incioval on, po posledním rozchodu psal,že nedokáže být ve vztahu, hned na to měl jinou, po rozchodu se stále zajímal, pak se chtěl vrátit, nový vztah mu nevyšel. Nejdřív jsem nechtěla, ale šanci jsem mu ještě dala, tvrdil že ona byla náplast za mě. Proč se ke mě vrací a nedokáže být chvíli po rozchodu sám, jak mě mohl milovat začít po jiném rozchodu zase tak milovat, když mě opouštěl s tím,že mě nemiluje ...a pak se vrátí s tím, že zase ano, když se vracel tvrdil že ona byla zlá a dominantní a to mu nevyhovovalo - navíc je to jeho spolužačka, a prý jsem hodná - neznamená to že potřebuji hodnou v jeho podání znamená asi: potřebuji blbku, která mi bude vše tolerovat a když mi nebude tolerovat bývalky a to že na ní nemám čas, tak není hodná, měla bych být nedostupná a nebýt holka na zavolání? Jeho matka v jeho životě také zabírá velkou část, studiu....a já jsem až někde na konci. V jeho bytě osobní věci nemám, vždy mi je doveze.
Laďka
problémy v sexu
Dobrý den, paníJitko.Mám problém s milováním.Žiju s přítelem více jak rok.Moc jej miluji, ale sexuální soužití jde z mé strany úplně do vyhastnutí.Nic z toho nemám. Menopauzu mám taky velmi obtížnou.Moc bych si přála, aby to bylo jako dříve.Co mám dělat?Děkuji za odpověď.
Světlana
rozchody
Dobrý den, paní doktorko, jsme s manželem relativně krátce rozvedení (proti mé vůli, ale děti jsou větší, soud nic neřešil). Manžel odešel za mladší ženou a přerušil veškerý kontakt, zablokoval si i telefon a mail. Musíme totiž řešit ještě majetek a to on nechce, takže hraje mrtvého brouka, případně vymýšlejí s právníkem fiktivní smlouvy a svědky. Bohužel bydlím s dětmi v domě, který jsme sice úplně zrekonstuovali v době manželství, ale je napsán jen na manžela (snažila jsem se několikrát, by na mě polovinu přespal, ale vždy se mi jen vysmál). Čas od času přijde od jeho právníka výzva k vystěhování - právně na to jisté právo má. Já ale nemám kam a ani nemám peníze (všechny blokuje manžel), navíc jsem asi rok po rozvodu přišla o zaměstnání a už 8 měsíců nemůžu najít nové - poslala jsem už 120 životopisů, dokonce i mimo můj obor a za minimální mzdu. Bez práce mi totiž nikdo nedá ani půjčku a ani kartu do banky k novému účtu. V domě se navíc rozbil starý kotel, ale manžel odmítl udělat opravu, a tak jsem si musela půjčit u rodičů 100 tisíc na nový. Jsem v hodně patové situaci a nevím si rady. jak zaměstnat hlavu, abych se z toho nezbláznila? De facto jsem se stala uklízečkou v domě, ani pro ostatní instituce nemám žádná práva, protože jsem nezaměstnaná. Přitom jsem předtím vykonávala vysoce kvalifikovanou práci. Manžel si života užívá, jezdí s novou partnerkou na zahraniční dovolené do Ameriky a dalších destinací, já jsem na úrovni téměř bezdomovce. I alimenty jsme museli řešit soudně - bez nich bychom asi už nežili. Prosím, poraďte.
Zlata
výchova
Dobrý den, s manželem se neshodneme úplně v přístupu k výchově našich dvou dětí. manžel vyrůstal sice jako druhorozené dítě, ale s určitým věkovým odstupem, starším rodičům a jako vymodlené dítě - navíc chlapec matce, která žila v rodině bez otce (padl ve válce). Tchán mi jednou přiznal, že na jeho výchovu již nebyly síly, navíc tchýně se v manželovi vidí a je k němu nekritická, dokonce i v prokazatelných průšvizích se staví na jeho stranu namísto aby syna donutila se k nim postavit zodpovědně. O to víc mne překvapuje, že manžel je k dětem dosti despotický. Sám se úplně dobře neučil, ale děti trestá za každou trojku, vyhrožuje jim zákazem jejich aktivit, prodejem jejich oblíbených věcí i zvířat (máme doma psy). Dokonce mi několikrát volali ze školy, že dcera se bojí jít domů, že zas táta bude křičet. Já jsem v tomto mnohem shovívavější, jedna trojka nic neznamená, děti mají své povinnosti doma i do školy, chci, aby měly prostor pro své rozvíjení. Diskuze s manželem na toto téma jsou plané, když se mu to hodí, zbavuje se zodpovědnosti za děti, vinu za nějaký jejich i třeba domnělý prohřešek dává mně, nebo naopak je "vychovává". Starší dcera už to začíná špatně snášet a utíká se schovávat za mnou, což on špatně nese. Jenže jak se s ním dohodnout? On je hned - chceš facku, dám ti facku (zatím jen k dětem, na mne ruku nevztáhl), někdy dětem i přistane, předevčírem tohle křičel i na cizí děti, co si přišly k nám hrát. Zakročila jsem a snažila se mu vysvětlit, že může mít kvůli tomu problém i s rodiči těch dětí, uraženě odešel. A co ještě nesnáší, když děti ukazují, co umí anebo si chtějí dělat věci po svém. Já to fakt nechápu, doma byl rozmazlovaný a mohl si dělat, co chtěl. Proč je ke svým dětem takový? Děkuji za vaši odpověď. - otázka upravena poradcem
Lucie
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, moc moc děkuji za Váš pohled (jen pro připomenutí - manžel generál). S ním je totiž problém se domluvit - třeba v případě těch studií uvádí vcelku pochopitelné "obavy" (těžká škola, zhorší to psychiku dítěte) - navrhla jsem tedy, aby to dítě zkusilo, že skončit může vždycky - odkýval, ale asi nepřijal, protože za pár dní přišlo plačící dítě, že mu táta vyhrožoval, že když na tu školu půjde, že ho nebude finančně podporovat. V rámci zklidnění jsem dítěti přislíbila, že peníze na studium budou a než jsem stihla s manželem to celé probrat (čekala jsem na vhodnou chvíli), zaútočil znova, dítě pod tlakem řeklo, že mamka řekla, že peníze na studium budou. Takže se naštval. Vím, moje chyba, jenže rozhodovala jsem se, jestli dítě, které již jezdilo na přípravku nechat v nejistotě anebo situaci zklidnit. Já už to nějak nestíhám všechno promýšlet, co by mohlo nastat a jak na něj zase jít, co raději říct nebo ne, protože takových konfliktů je v poslední době hodně - člověk ani nedomyslí, co najednou mu bude zase vadit - namátkou tři oleje v šuplíku v kuchyni, hrnec na schodech na verandě, , dítě, které po jeho příchodu okamžitě nevyskočilo a nezačalo uklízet... Dokud doménu domácnosti a výchovy dětí vnímal jako pro něj nedostatečně zajímavou, měli jsme klid, musela jsem být i hodně samostatná, protože to všechno nechával na mně. Teď se nějak rozhodl, že do všeho bude rýt, někdy mám dojem, že to dělá i naschvál, aby do něčeho zaryl. ve chvílích klidu se snažím být příjemná, milá, domácnost v pořádku. Diskuze zkouším, jenže jsou z jeho strany plné ponižování, někdy iracionálních rad, často "dobře míněných" rad, jenže když se to začne blížit kompromisu anebo přání mému/dětí, jsem najednou prý manipulativní, umím to "otočit" a nedá se se mnou bavit. Psychologa a mediátora odmítá. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míla
nejistota ve vztahu
Pravda viděli jsme se nedávno, ale asi jen na 20 min. Popravdě šlo jen o sex, ten ovšem oba milujeme. Přiznávám, vysvětlil mi, že má několik hodin denně rehabilitace a je pak zkrátka vyčerpaný. Na druhé straně když se domluvíme na schůzce, tak den před tím napíše, že nemůže, protože rodiče jsou doma a sejít se někde na veřejném místě taky nejde, protože nemůže moc chodit a je v podstatě ted závislý na rodičích. Já se i tohle nějak snažím pochopit, ale už si nějak nedokážu vyložit, proč mi na sms odepíše třeba až po dvou dnech. Vždycky má nějaké vysvětlení, ale stává se to poměrně často. A ted najedou, kdy mi celou dobu tvrdí, že zdraví je důležité pro něj a nechce nic podcenit a k tomu říká, že se nic neděje a bude vše ok. Tak mu jen tak napíšu a on mi řekne, že ho tatka veze na pracovní pohovor do Brna (pz. oba jsme z Ostravy), že dostal unikátní příležitost a ta se nezahazuje. Když jsem se ho zeptal, jestli dál počítá se mnou, tak odpověděl, že je to relevantní otázka. A nakonec jsem se dozvěděl, že se může jednat o práci mimo ČR. Tak a nevím jak dál, miluju ho, jsem schopen se za ním i postupně odstěhovat, ale mám pořád pocit, že je na druhé straně nezájem a vše to vede ke konci. Prosím poraďte.
Jakub 2.část
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
Mám o 15 let staršího přítele. Jsme spolu již půl roku. Vše to začalo tak, že jsme se seznámili v době, kdy hledal práci a já nastupoval na vysokou školu. První dva až tři měsíce byly moc fajn, scházeli jsme se jednou týdně, několikrát si volali a psali. Oba jsme si dávali lásku najevo, jak jen se dalo. Najednou se mu stal úraz, zlomil si patní kost a vše se obrátilo úplně jiným směrem. Od začátku jsme se scházeli v době, kdy rodiče nebyli doma. On sám mi později řekl, že na seznámení je čas. Já to respektuji dodnes. (jeho rodiče vědí, že je jinak orientovaný a bývalého přítele představil až po roce). S tím by tedy nebyl problém, jenže od doby co se mu stal ten úraz jsme se neviděli skoro tři měsíce. Najednou se komunikace omezila, přestal volat. A já jsem ten, kdo projevuje zájem, alespoň to tak vidím. Od začátku mu tvrdím, že mi nejde o to, vídat se s ním každý den, ale alespoň jednou týdně či do 14 dnů.
Mám o 15 let staršího přítele. Jsme spolu již půl roku. Vše to začalo tak, že jsme se seznámili v době, kdy hledal práci a já nastupoval na vysokou školu. První dva až tři měsíce byly moc fajn, scházeli jsme se jednou týdně, několikrát si volali a psali. Oba jsme si dávali lásku najevo, jak jen se dalo. Najednou se mu stal úraz, zlomil si patní kost a vše se obrátilo úplně jiným směrem. Od začátku jsme se scházeli v době, kdy rodiče nebyli doma. On sám mi později řekl, že na seznámení je čas. Já to respektuji dodnes. (jeho rodiče vědí, že je jinak orientovaný a bývalého přítele představil až po roce). S tím by tedy nebyl problém, jenže od doby co se mu stal ten úraz jsme se neviděli skoro tři měsíce. Najednou se komunikace omezila, přestal volat. A já jsem ten, kdo projevuje zájem, alespoň to tak vidím. Od začátku mu tvrdím, že mi nejde o to, vídat se s ním každý den, ale alespoň jednou týdně či do 14 dnů.
Jakub 1.část
krize vztahu
Dobrý den, mám následující problém: jsem vdaná 12 let, máme dvě děti 7 a 10 let. Manžel několik let podnikal se svým bratrem, ale vůbec podnikání organizačně a psychicky nezvládal, často pracoval celé noci, byl vynervovaný nebo naopak úplně vyčerpaný. Jeho bratr se jen vezl a žil si dál pohodový život, což manžel až do nedávné doby odmítal vidět. Před ca. půl rokem jako by prozřel a chce podnikání ukončit. Nyní je neustále podrážděný, hledá na mě samé chyby, vadí mu moje práce (částečný úvazek - překládání, průvodcovské služby, atd.), to, jak se starám o domácnost a děti. Mám pocit, že si ničeho neváží. Vztah mě už vůbec nenaplňuje, vadí mi, že manžel řeší jen provozní věci, ale nezajímá ho, jestli je doma pohoda a spokojenost. Nic se mnou nechce podnikat a mně už se s ním také nechce např. nikam jezdit, skoro vždy to skončilo tím, co jsem udělala nebo připravila špatně, atd. Už nevím jak dál, ale rozvádět se teď nechci, manžel má k dětem hezký vztah a oni k němu také. Poradíte mi?
Tereza
problémy s tchyní
Dobrý den,s mužem jsme psali-jak se máme chovat když se tchyně urazila,protože jsme ji s mužem-s její synem-chtěli stanovit pravidla-ohledně naší 3 měsíční dcerky?Ano je to její první vnučka,žije s manželem,do práce nechodí a ani nebude.myslím,že před narozením malé jsme vycházeli dobře.Začalo se to měnit v mém těhotenství-nenápadnými příkazy co budu muset,co nemůžu,že snad nemyslím vážně,že na ni budu mluvit slovensky atd.Můj muž se ji snažil a snaží vysvětlovat pravidla stále dokola.Jak hrách o zeď,takže ho to přestává bavit a trápí se-což chápu.Nejde jen o mně,jemu se také nelíbili věci,které dělala a sám se rozhodl jít za ní a promluvit si s ní.Ale samozřejmě já jsem ta,která ho očkuje proti ní.V každém případě mi zavolala a řekla,že moje prosby ohledně malé a mé osoby bere jako šikanu.od syna jako buzerování a uzemňování a to si nenechá.Už nevíme jak to řešit.A myslím,že nikdy jsme nic neřekli tak závažného,stále jsme prosili-např.nezvedejPROSÍM bez zavinovačky má14dní.Ani náhodou
Z+P
partnerský trojúhelník
ještě pokračuji..Řekl mi, ať mu dám čas, že se srovná, že chce být se mnou a s dětmi, že bez nás nemůže žít a že to není jen kvůli dětem,ale kvůli mě...stále mě miluje. Jenomže já už pátý měsíc trpím, o manžela samozřejmě stojím, miluji ho. Problém je, že prý vztah s tou ženou ukončil, ale jsou stále v kontaktu...už několikrát od toho Silvestra to ukončil se vším všudy,a le vždycky si zase začnou psát...poslední verze je že je konec, ale....víte, chtěla bych znát Váš názor na věc..myslíte, že se mi muž jen bojí říct, že už se mnou nechce být, nebo naopak se bojí to samé říct milence? Mám být ještě trpělivá, nebo se vzdát nadějí? Manžel dokonce odejde v červenci z práce, plánujeme společnou budoucnost, vše vypadá na první pohled jako idylka..nikdo nic neví a netuší, jen mé nejlepší kamarádky. Můj muž se přiznal, že mě podvedl několikrát, neví proč, samotnému se mu to příčí a nechce to dělat... podle psychologa má nějaká komplikovaná "nastavení" :)...ale dál se tím zatím nezaobíral. Nikdy jsme neměli žádné problémy, vždycky to byl pro mě ten nejlepší manžel, partner a stejně tak on tvrdí, že mě vždy miloval...tak nevím...co si počít? - otázka upravena poradcem
Barbora
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko,
píši Vám asi jako spousta žen :)...dostala jsem se do velmi tíživé situace. Mně i manželovi je 40 let, manžel miluje dvě ženy ani bez jedné prý nemůže žít - mně a milenku. Vše začalo loni na jaře, manžel se v práci zamiloval do kolegyně, 36let - vdaná, dvě děti, s manželem prý jim to neklape...potřebovala lásku, zachránit a můj muž se cítil prý být potřebný. Chodili spolu několik měsíců, až to na Silvestra prasklo...situaci jsem samozřejmě vnímala a cítila, že se něco děje, a tak jsem to z muže vytáhla. Původně byl prý rozhodnutý ode mě a od dětí odejít, domlouvali se spolu, jak na ní někde počká, že její manžel na to ještě není připravený a tak dále...jakmile však se přiznal a viděl mou reakci, došlo mu, že mě stále miluje a odejít není úplně to , co chce.
píši Vám asi jako spousta žen :)...dostala jsem se do velmi tíživé situace. Mně i manželovi je 40 let, manžel miluje dvě ženy ani bez jedné prý nemůže žít - mně a milenku. Vše začalo loni na jaře, manžel se v práci zamiloval do kolegyně, 36let - vdaná, dvě děti, s manželem prý jim to neklape...potřebovala lásku, zachránit a můj muž se cítil prý být potřebný. Chodili spolu několik měsíců, až to na Silvestra prasklo...situaci jsem samozřejmě vnímala a cítila, že se něco děje, a tak jsem to z muže vytáhla. Původně byl prý rozhodnutý ode mě a od dětí odejít, domlouvali se spolu, jak na ní někde počká, že její manžel na to ještě není připravený a tak dále...jakmile však se přiznal a viděl mou reakci, došlo mu, že mě stále miluje a odejít není úplně to , co chce.
Barbora
problémy v komunikaci
Přeji pěkný den a děkuji za skvělou poradnu, kterou ráda už dlouho pročítám, a poprvé bych se také zkusila zeptat. Jsme s manželem 27 let, máme 2 fajn děti, celkem normální život, vlastně nám nic nechybí. Začínám ale pozorovat, že je s manželem stále horší komunikace, i když se jedná o maličkosti a snažím se být v klidu, reaguje někdy výbuchem, prásknutím dveří a odchodem, jindy uraženým mlčením a jeho názor se stejně nedozvím. Bohužel v tom vidím jeho otce, který se tak taky chová, vydrží mlčet třeba 2 týdny. Tak hrozné to u nás není, maximálně druhý den jedeme dál, ale ráda bych to "utnula" včas, aby se to nestalo pravidlem. Je fakt, že má manžel zdravotní problém, který se pomalu zhoršuje, může to být věkem, to jsem schopná pochopit, ale zase ne tolerovat do nekonečna. Napadá Vás nějaký postup, jak ho přimět k diskusi bez těchto obstrukcí? Dřív to tak nějak šlo, i když nikdy nebyl extra komunikativní, ale byli jsme schopní se domluvit. Děkuji za Váš čas a jakoukoli radu! - otázka upravena poradcem
Sofi
hledání sebe sama
Dobrý den. Je mi už přes třicet a nikdy jsem neměla přítele (vztah). Dokonce jsem se nikdy ani nelíbala. Chtěla bych moc vztah a rodinu. Co mám dělat? Jsem aktivní na seznamce, jednou jsem měla s jedním mužem schůzku. Problém je v tom, že jsem moc úzkostná a nevím, o čem si mám s muži povídat, aby je to zajímalo... Strašně se scházení a bavení s nimi bojím. Poradíte mi, co mám dělat? Jinak na psychoterapie chodím, kdybyste mi chtěla poradit toto. Děkuji. Zdravím Vás. :)
Katka
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
můj problém se vztahuje k mému bývalému manželovi, během trvání manželství (máme spolu 2 děti, věk 6 a 9 let) si našel partnerku (osobně znám), odešel před 4 lety. Jenže až po rozvodu (2 roky zpět)se začal můj ex vracet ke mě domů za sexem tak 1 - 2 do měsíce. Sní sex měl samozřejmě též.. Byli jsme už rozvedeni, neměla jsem s tím problém. Teď v březnu se oženil, a už týden po svatbě za mnou přišel znovu, prý si pěstuje mnohoženství. Já partnera nemám. Ona to neví, a podle mě ani netuší. Můžete mi říct co má za problém? Co z toho má?
můj problém se vztahuje k mému bývalému manželovi, během trvání manželství (máme spolu 2 děti, věk 6 a 9 let) si našel partnerku (osobně znám), odešel před 4 lety. Jenže až po rozvodu (2 roky zpět)se začal můj ex vracet ke mě domů za sexem tak 1 - 2 do měsíce. Sní sex měl samozřejmě též.. Byli jsme už rozvedeni, neměla jsem s tím problém. Teď v březnu se oženil, a už týden po svatbě za mnou přišel znovu, prý si pěstuje mnohoženství. Já partnera nemám. Ona to neví, a podle mě ani netuší. Můžete mi říct co má za problém? Co z toho má?
Týna
osamělost
Dobrý den,po 26letech mě opustil manžel nachal mě a dceři dluhy a odešel za milenkou.Nekomunikuje ani nám nepřispívá a nelze ho donutit.Dluhy do smrti nesplatím a pracuji ve dvouch a někdy až třech pracech .Už nemohu dál cítím se sama a nemohu bývalému odpustit.Byla jsem na sezeních ale nepomohlo to už nevím co se životem jsem neštastná a nemá to východisko.Nemůžu si ani nikoho najít chodím do práce abychom vyžily.Manžel se od všeho distancoval a užívá si a já to nemůžu snést.
Jana
problémy v komunikaci
Dobrý den, v posledních letech se setkávám s velmi nepříjemnou věcí, kdy jeden na druhého udělá podvod, ale následně vyžaduje k sobě samému jen vstřícné a slušné chování. Uvedu příklad: kolegyni pod smyšlenými důvody vyhodili z práce (odchod byl sice "dohodou", ale jen z toho důvodu, že branže je malá a hrotit smyšlené důvody nemá smysl - je lepší si vyjednat odchodné a mít v zápočtovém listu důvod odchodu dohodou). Jenže nadřízený po ní vyžadoval, aby nikde nemluvila o skutečném průběhu, ale mluvila o verzi, že se s kolegyní dohodli, což nebyla pravda. A vztekal se, když stejně ty informace vypluly na povrch, že prý jsou to pomluvy. Když za ním šla, že nic špatného neřekla, bylo zle a její odchod se nakonec stal doslova peklem pro ni. Obdobně třeba moje tchýně - požadovala vrátit nějaké drobné z nákupu, který jsme pro ni udělali (jeli jsme kvůli tomu skoro 100 km) a protože to nebylo hned, zalhala a vymyslela si velmi průhledný důvod, proč ty peníze potřebuje vrátit TEĎ HNED. krátce nato došlo k nějakému nedorozumění, které však tchýně eskalovala, jak se to prý k ní chováme, že prý říkáme, že ona je ta špatná, že ona se chová jen dobře a že jsme nevděční atp. Ona nám lhát může, ale my se musíme k ní chovat jen velmi hezky, nemáme právo upozornit třeba na pravdu. Těch situací jsem zažila ve svém okolí víc. Jak se chovat v takovém případě? Co je to za typy lidí, kteří měří dvojím metrem - sobě jinak a ostatním jinak? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Danka
hledání sebe sama
2B/2 do tohoto století a je pravda, že si tak velmi často připadám... nikdy mne nebavilo se opíjet a miliskovat s kde kým, prostě jsem člověk co věří na pravou lásku, co si myslí, že by si partneři měli být vzájemně věrní a oporou, kde by se muž měl starat o ženu a žena o muže. Kde by muž měl být ten ochránce džentlmen a žena ta jemná a opečovávající. Když jsem se dozvěděla svou dg a odpověď od jednoho lékaře tak mne to donutilo se zamyslet jestli jsem opravdu hodně neprošvihla čas a víceméně jsem pro muže již stará, tlustá a naivní která nezapadá do této doby a tím je až moc zvláštní. Nevím jak se flirtuje s muži nikdy jsem to neuměla vždy se chovám mile a přátelsky (kamarádi říkají že dám nějak hned najevo, že budeme pouze přátelé nic víc aniž já sama si to uvědomuji) Copak dnes muži nechtějí o ženu alespoň trochu usilovat, nebrát 1. ne jako ne a snažit se dál, a ne že jim každá hned padne do náruče a bude po nich vyjíždět co se dá? Copak jsem na tuto dobu opravdu tak stará? Děkuji
B
hledání sebe sama
2A/2 jeden ze základů mého problému navázat blízký vztah s kýmkoli především s muži. Je důležité podotknout, že jsem byla vychována matkou, které bylo hodně ublíženo mým otcem a více méně když se řeklo, že jsem př Nováková tak to bylo velké pohanění. Proto se také domnívám, že mám velký problém navázat vztah s muži. Je mi skoro třicet a měla jsem pouze jeden vztah, ze kterého jsem po třech schůzkách utekla, jelikož měl hloupou připomínku a to mi hned připomnělo otce a tak na další schůzce jsem se s ním rozešla. Když mne konečně někdo zaujme tak ho nezaujmu já či nemá na mě odvahu či jak bych to řekla či když se někomu naopak líbím já tak většinou je to přesně typ který mě nezaujme, důvody si umím hledat velmi dobře ačkoli se o to nesnažím. Celkově si myslím že mám strašný strach ze vztahu aby mi nebylo ublíženo stejně jako mé mamce. Myslím že jsem celkem hezká a ne úplně hloupá akorát tedy mám problémy s postavou s kterou se tak nějak nedokážu smířit. Brácha mi vždy říká, že nezapadám
B
hledání sebe sama
1/2Dobrý den paní doktorko, před 3mi dny jsem se dozvěděla určitou diagnózu, že je možnost sice relativně malá ale je že nebudu moci mít děti či budu mít problém s jejich početím či donošením. při řečení dg jsem byla jako obvykle když jsem ve strašném stresu vyřechtaná a ukecaná takže i lékaři si mysleli že jsem naprosto ok. Nikdo však nevidí jak vypadám když přijdu domů či když jsem sama... a toto je vždy můj problém z vnějšku působím jako strašně ukecaná usměvavá naprosto suverénní silně sebevědomá osoba, skoro nikdo až na pár vyjímek a to přátel neví jaká jsem a domnívám se že ani ti to neví úplně. Byla jsem vychována tak, že se mám chovat slušně, čestně, pomáhat lidem, což je i mou přirozeností a vedlo to i k výběru mého budoucího povolání. Vždy i když nejsem v pohodě to zahraju tak že si všichni myslí že jsem naprosto ok, nechci je přeci omezovat svými problémy. I když se cítím špatně tak pomůžu nejprve jiným než abych si já sama nevím jak ale nechala pomoci. A to si myslím je
B
hledání sebe sama
Dobrý den.Potřebuji poradit jak nalést znovu v životě radost.Jsem 5 let v důchodu.Dřív,za mlada,jsem si např třeba koupila nové tričko a radost z něj byla bezmezná.Nebo jsem se měsíc dopředu těšila,že pojedu na výlet.Teď jsem v důchodu,manžel taky,ale místo užívání si volnosti mi sedí kámen na duši.Ten důchod pocituji tak,že mi vzal práci,kterou jsem velmi milovala.Mám hodného manžela i děti.Dokonce i vnoučata mám.Chodím do jednoho kroužku stejně starých žen,ale radovat se nedokáži z ničeho.Vidím jen chmůry,když se zamyslím nad budoucností.Poraďte jak se ze života znovu začít radovat? Děkuji.
Lída
vztahy na pracovišti
Dobrý den, poprosím o radu jak se zachovat v situaci, když se vás někdo rázně zeptá, proč jste udělala to, co jste udělala. Vy jste v situaci, kdy je vám to nepříjemné se o tom takto bavit a navíc si myslíte, že není důvod se o tom bavit například s kolegyní na stejné pozici v práci a s klidem jí to oznámíte. Kolegyně přesto chce pokračovat ve výslechu, jak ji odpovědět, aby už neotravovala a přitom aby nebyla nafučená, protože nedostala odpověď na svoji otázku? Mám zkušenost, že když ta kolegyně nedostane odpověď, vrací mi to tak, že strhne s sebou i ostatní z gangu matek s malými dětmi, které u nás na pracovišti drží pospolu a využívají svoji převahu tím, že vás odstřihnou z kolektivu. K tomu směřuje i další otázka - když tedy potom nezapadáte do kolektivu, co dělat, podřídit se jim a nebýt sama sebou?
Děkuji moc.
Děkuji moc.
Manka
fáze "namlouvání"
Dobrý den, seznámila jsem se při hledání bytu v prosinci s jedním klučinou 30 let, který se mi moc líbí, vycítila jsem, že se mu líbím. Když jsem se šla seznámit s jeho spolubydlícími, tak se mi zmínil o přítelkyni a to se ve mě skoro krve nedořezalo. Nicméně jsem pořád cítila ten zájem. Bydlela jsem na nějakou dobu místo něj. Mezitím se vrátil, já si našla jiné bydlení a nakonec oba bydlíme v jedné ulici. Několikrát mi krátce s něčím pomohl, dlouho se neozval, ležel ve zkouškách, když odjel nechal mi na stole dárek,no a když jsem se před měsícem přistěhovala do stejné ulice, tak jsem mu napsala, jestli nechce ven apod. a nenapsal už vůbec nic...osobně to moc nechápu, pač mi přišel dost solidni a myslela jsem, že má zájem se seznámit, nevím, jestli si chtěl jen povyrazit, nebo jsem měla být se svým vyznáním a iniciativou rychlejší? já osobně na takové věci potřebuji víc prostoru a strávit s dotyčným třeba odpoledne.
mannie (30)
diskusní příspěvek
Pro Mínu: Milá Míno, chápu jak se cítíte, že teď prožíváte zradu, která se stala před lety. Na mého teď už exmanžela kdysi naráz praskla nevěra a dluhy, také jsem skončila v péči odborníků, není to žádná ostuda. Antidepresiva klidně berte, já je také asi rok baštila, potřebujete fungovat hlavně pro své dítě. Zkuste udělat tlustou čáru, nadechnout se a začít zase žít. Partnera nevyslýchejte, vyšťavíte jen sebe a v jeho očích klesáte. Načančejte se, vyražte někam s kamarádkami, dělejte trochu "darhunu", ať Vás zas může dobývat. To aby to chlapec neměl tak jednoduché ;-).Nevěra je hnusná, dá se odpustit, ale ne zapomenout. Na co bych si dala ale velkého majzla, jsou ty prohrané peníze, aby to partnera nenapadlo znovu. Držte se, jestli Vám za to stojí, bude to zase dobrý, uvidíte. - otázka upravena poradcem
Ane
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám s partnerem velmi slozity vztah. Nedavno jsme meli spolu neschody a on mi napsal že chce ted cas pro sebe. Respektovala jsem to i kdyz jsem si myslela ze je konec. Tyden na to mi napsal ze me miluje a kdyz jsme se videli tak jsme se udobrili. Ale nas hlavni problém je ze se málo vidame. Bylo to i predtim a je to i ted. Nekolikrat se domlouvame ze se uvidime, jenze on skoro pokazde napise ze nemuze ze ma praci. A rika mi at pochopim ze ma malo casu. Uz mnohdy ani neverim ze se uvidime. Je to tak 1x za tyden nebo i za 2tydny. Vidime se vetsinou jen kdyz u nej spim o vikendu. Je hrozne nespolehlivy. Nechci na nej porad tlacit ale zalezi mi na nej i na nas a nechci se znova rozejít. A jemu ani nevadí ze se malo vidame a dava prednost jinym vecem, ale vim ze me miluje. Pritom jeho prace spociva v tom pomahat jeho mamce v obchode. Myslim ze ona pochopi kdyby ji rekl ze bude semnou jeden den. Nevím jak to vyresit kdyz on nic resit nechce.
Sofie
nejistota ve vztahu
Dobrý den, ráda bych znala váš názor zdali pokračovat v románku/vztahu. Vídáme se asi měsíc a půl,ale stále nevím na čem jsem. Je to sním jako na houpačce. Předminulý týden mi psal každý den, nyní se neozval, dokud jsem neudělala první krok já. Už jednou jsem se snažila iniciovat schůzku, ale on na to zapomněl. Pak jsem byla s kamarádem a v něm to možná vyvolalo vzrušující pocit, že si mi zase začal dvořit. Nyní jsem chtěla navrhnout schůzku, ale dal přednost hospodě a kamarádovi. Mám pocit, že stále musím bojovat o jeho pozornost, musí mě třeba někde vidět, aby si na mě vzpomněl. Nevím tedy, jestli to rovnou ukončit a neztrácet hrdost, neboť možná jeho zájem o mě není tak velký nebo je značně kolísavý, nebo se pokusit ještě zabojovat? Ale jak? Mám ho taky zkusit ignorovat ? Když jsem spolu tak podle mě vykazuje rysy zamilovaného chlapa, ale mohu se mýlit nebo to jen chci vidět.
Petra
krize vztahu
část 3: .Včera jsme si promluvili, že teda to necháme volně plynout a uvidíme a on ráno zase na mě nalehl,držel mě silou a říkal že prostě potřebuje moje doteky. Když už to bylo neúnosné tak jsem mu řekla jestli by toho prosím mohl necihat a on se opět urazil a odjížděl pak se slovy, že neví jestli má vůbec jezdit domů... Vždycky začne říkat, že to dětem řekne, že odejde a řekne jim že je to kvůli mě - to už jim řekl několikrát že jede pryč a že mám pro ně jiného tatínka, takže ty děti jsou taky už podle mě z něho hodně nejsité - syn se bojí o to, že odejde a chce usínat s ním za ruku a mě začíná ignorovat. A to mě taky hrozně ničí... Moc se omlouvám, že jsem se opět tak rozepsala,ale je mi teď hrozně špatně tak je to asi i tím...a měla jsem radost že jsem našla odpověď od Vás. Ještě jednou moc děkuji.
Lada
krize vztahu
2 část: cítím se ponížená, ponižuje mě před dětmi (říká že "maminka tatínka vyhazuje, nechce ho doma, že musí odejít" apod. začal používat slovo "notorická lhářka"). Hrozně mě znejišťuje v mluvení, protože mi už mnohokrát během těch let říkal slova typu "meleš sračky, drž už hubu apod." i před lidmi a já tak nemám v sebe moc jistotu, že vlastně říkám co chci říct a on proti mě hrozně začal obracet slova, používat moje slova a teď mi i vyhrožuje že si mě bude v hádkách nahrávat abych věděla co melu. Sice slibuje a asi se i chová o něco lépe, ale hádky pokračují a v těch je stále hodně vulgární a mě se to hodně dotýká. Já nechci dětem ničit rodinu,ale jsem tak nešťastná a ztracená že už přestávám normálně fungovat a nevím jak z toho ven. Celý den mi něco píše, když to ignoruju tak volá, přijde domů a chce řešit naši situaci a já jsem tak vyčerpaná a mám pocit že nemám kde brát energii... ještě přidám třetí část... - otázka upravena poradcem
Lada
krize vztahu
Dobrý den paní psycholožko,děkuji za Vaši odpověď. Plácáme se v tom pořád stejně, protože do toho ještě děti po různu marodí, tak ta intenzita terapie není tak velká.Párovou máme teď taky naplánovanou odděleně.Je to spíš poradna než terapie. No a opravdu je manžel z oboru,i já... Paradoxně, máme sociální vzdělání a pracujeme v sociální oblasti (on s lidmi závislými na drogách, já aktuálně pod MPSV). Právě proto mě tak šokuje jak se chová a choval asi... Určitě je mi to jasné, že to začalo zasahováním rodičů do života a tím, že on to nechtěl řešit s nimi a místo toho si to vyléval na mě. A mě zakazoval s nimi cokoliv řešit. I mi několikrát řekl že si to já vypiju za ně, když jsem ho prosila ať mě nechá. Teď říká že mi chce být dobrým manželem, ale já tomu asi nevěřím, nebo nechci věřit hlavně proto jak mě nenechá a buď mi pořád píše podivné zprávy, pořád mi prochází zároveň telefony a historii PC a naléhá na mě intenzivně po intim. stránce.S milencem v kontaktu již nejsem,ale je mi zle.
Lada
osamělost
Dobrý den paní doktorko, na konci března přišel přítel s tím, že se chce rozejít. Byli jsme spolu 6 let a z toho už 3 roky jsme spolu bydleli ve společné domácnosti a máme stejné zaměstnání. Byla to moje první láska. Na začátku roku jsme měli krizi. Myslela jsem si, že jí ustojíme jako vždy, ale bohužel. Nikdo jiný zatím prý není. Důvod byl, že už mě má rád jenom jako kamarádku a nefunguje to a je nešťastný. Přestěhovala jsem se tedy zpět k rodičům. S matkou nemám moc dobrý vztah a být najednou zavřená v jedné místnosti a nemít soukromý je pro mě hrůza. Dny plynou a já čím dál ti víc pociťuji samotu, deprese a strach,že už se nikdo neobjeví. Nevím co mám dělat s volným časem, kam se pohnout. Netvrdím, že jsem úplně sama bez přátel ale vazby se postupem času přetrhaly. Je mi po něm smutno byl můj nejlepší přítel. Stále se vídáme v zaměstnání. Tvrdí mi, že budeme kamarádi. Já jsem také poslední půl roku nebyla šťastná ale nechtěla jsem to vzdát. Prosím o radu co dál? Děkuji za odpověď.
Veronika
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
mám dotaz se svým vztahem, zda ho nadále udržovat či ne. Jde o to, že jsem se svým přítelem 3 roky, bydlím u něho v domečku. S tím, že se snažím vše zařídit v bytě, občas i mužské práce, přítel pracuje na zahradě- terasa,garáž. Ale někdy se naštve úplně neprávem a vždy mě při hádce vyhazuje z domu, tak se chci zeptat, jak v takovém případě pokračovat. Zatím se z toho vždy nějak sešlo, když mi to řekl po 4té při hádce, tak už jsem to nebrala vážně. Ale nedávno jsme se hodně pohádali a nevím zda to mám dál takhle snášet, že nemám jistotu v bydlení. Nebo zda si mám najít něco nového a odejít od něho. Přítele mám moc ráda, ale z jeho strany cítím, že se mě skoro štítí, ale pak jsou chvíle, kdy jsme spolu rádi. Děkuji za radu.
mám dotaz se svým vztahem, zda ho nadále udržovat či ne. Jde o to, že jsem se svým přítelem 3 roky, bydlím u něho v domečku. S tím, že se snažím vše zařídit v bytě, občas i mužské práce, přítel pracuje na zahradě- terasa,garáž. Ale někdy se naštve úplně neprávem a vždy mě při hádce vyhazuje z domu, tak se chci zeptat, jak v takovém případě pokračovat. Zatím se z toho vždy nějak sešlo, když mi to řekl po 4té při hádce, tak už jsem to nebrala vážně. Ale nedávno jsme se hodně pohádali a nevím zda to mám dál takhle snášet, že nemám jistotu v bydlení. Nebo zda si mám najít něco nového a odejít od něho. Přítele mám moc ráda, ale z jeho strany cítím, že se mě skoro štítí, ale pak jsou chvíle, kdy jsme spolu rádi. Děkuji za radu.
Lenka
krize vztahu
část 3. Místo abych se spokojila s tím,že šlo o sex,protože ho měl málo,že nechtěl odejít,že mě miluje,tak pořád hledám důkazy jestli to opravdu tak bylo a partnera "týrám" svými fabulacemi. Možná za to může spousta lží z té doby,ze kterých jsem ho opakovaně usvědčovala,což mě přivedlo k té milence. Poté co se partner přiznal k prohře peněz jsem si to tak nějak zasunula a celou dobu nic neřešila,o to víc se teď nechápu. Já už opravdu nevím jak minulost stále nevracet sobě i mezi nás. Také si říkám,že sice na začátku byla krize,na té jsme se podíleli oba,jemu chyběl zejm. sex,mě komunikace,porozumění /díky tomu u mě nebyl zájem o sex/,ale problémy mám teď jen já,já mám brát antidepresiva,nespím,nejím,brečím,chodím na terapie,mě se vrací minulost.... Já jsem se tenkrát snažila vztah zlepšit,ale marně,byl jak cizí člověk,já jsem nebyla nevěrná,vše se snažila zvládnout a teď mám problém zase jen já,on dobře spí,jí,je v pohodě nebýt mého trápení. Nemají to ti nevěrníci moc jednoduché? - otázka upravena poradcem
Mína
krize vztahu
část 2. Krom odhalení nevěry mě potkaly další problémy,vše mě sebralo,podle lékařky jde o depresi. Logicky vím,že se nemám zabývat nevěrou,která skončila před 3lety,partner ji ukončil tak,že se rozešel s milenkou s tím,že chce být s námi,prý už na začátku jí řekl,že od rodiny odcházet nechce,že mu jde hlavně o sex,nechodili spolu nikde na veřejnosti,kromě sexu a zpráv prý nic dalšího nebylo. Ale já nedokážu zvládnout ani to,znám obsah pár zpráv,další podrobnosti,hodně mě to zranilo,asi zažívám teď to,co jiné ženy po prozrazení nevěry.Partner je chápavý,sám mi říká ať se nevyptávám,že se tím zbytečně trápím,že byl hloupý,že to sám neumí vysvětlit,že mě miluje,sex je lepší než dřív,ale můj mozek pořád vrací zpět minulost,nepomáhají mi ani terapie,jsem na tom až tak že jsem schopna vygooglit její fotku a porovnávat se,mluvím o ní s partnerem,vím,že je to všechno špatně,ale nemůžu si pomoct.Jsou dny,kdy je vše dobré,pak jsem úplně dole a zas zkazím další večer vyptáváním a blbými řečmi.
Mína
krize vztahu
Dobrý den,před 3lety jsme po 7l. vztahu měli krizi,oba hodně práce,malé dítě,další starosti,málo sexu,víc hádek,partner se choval divně,tušila jsem nevěru,chtěla vysvětlení,nakonec přiznal nevěru,prý kolegyně z práce,šlo jen o sex,vše skončilo. Já jsem se to snažila zvládnout,bylo to těžké,navíc byly další vážné starosti,ale partner byl pořád divný,návrhy na pauzu ve vztahu i jeho odchod odmítal,na otázky co dál odpovídal nevím,mám tě rád,ale už nemiluju,...Pak mi přiznal,že si nevěru vymyslel,mě se ulevilo,ale pak mi došlo,že je to divné,domnívala jsem se,že může mít něco s kolegyní z druhé práce. To mi vyvracel,já se přestala zabývat minulostí,náš vztah se začal lepšit,po pár měsících přiznal,že prohrál své úspory,že se cítil k ničemu,že mě zklamal,myslel,že skončí pod mostem. Řekl,že mě nechce ztratit,ať mu vše prominu. Před pár měsíci jsem zjistila,že mi byl tenkrát opravdu nevěrný cca rok s tou,o které jsem si to myslela. Začala jsem vyslýchat,znám podrobnosti a neunesla jsem to.
Mína
deprese a vztah
Reakcia na Tomasa:Dobrý deň.To, že vy iné riešenie nevidíte neznamená,že iné neexistuje.Príde mi naopak normálne,že ak mám partnera so zdravotným (alebo iným) problémom,s ktorým som sa nestretla,tak sa zájdem poradiť s odborníkom,ako mu (nám) uľahčiť žitie.A je jedno,či sa jedná o depresiu, celiakiu alebo amputovanú nohu.Každý z nich má svoje obmedzenie a ovplyvní spolužitie,ale hneď sa rozchádzať?Hlavne ak mám toho druhého rada a inak mi vyhovuje?To mi pride nedospelé.Naviac množstvo chorôb (problémov) sa môže objaviť/prejaviť až po rokoch vzťahu.Opustíte len tak človeka,ktorého máte rád?Myslím,že ten druhý si zaslúži minimálne môj pokus,či som schopná s jeho problémom žiť.Možno nebudem a nakoniec sa rozlúčime,ale aspoň tú snahu si podľa mňa zaslúži.
Nie vždy súhlasím s radami p.Douchovej,ale nepríde mi na mieste ju obviňovať z neprofesionality len preto,že nesúhlasíte s jej návrhom riešenia problému.Naopak by som od nej považovala za neprofesionálne,ak by radila tak,ako radíte vy.
Nie vždy súhlasím s radami p.Douchovej,ale nepríde mi na mieste ju obviňovať z neprofesionality len preto,že nesúhlasíte s jej návrhom riešenia problému.Naopak by som od nej považovala za neprofesionálne,ak by radila tak,ako radíte vy.
Barbora
deprese a vztah
Dobrý den, reaguji na příspěvek pana Tomáše o depresivním partnerovi. Pokud bude vaše partnerka nemocná fyzicky, tak jí taky opustíte? Vloni jsem si zlomila obě nohy najednou a několik měsíců strávila na vozíku a partner se o mě staral. Měl mě tedy opustit aby řešil jak Vy říkáte "zcela normální partnerský vztah a ne tento bonus"? Deprese je nemoc, a přece partnera neopustím kvůli jeho nemoci, ale budu se snažit hledat řešení a pomoc. - otázka upravena poradcem
Veronika
problémy s tchyní
Dobrý den paní doktorko,
chtěla bych Vás poprosit, pokud to není hloupé o jakési sepsání argumentu, kterým bych tchyni řekla, že s budoucím manželem si chceme žít svůj život jako nová rodina, že nebudeme vyplňovat její prázdný život. Tchyně má jen jeho, navíc si zvykla, že za ni vše řeší, i platil...že jí i dost vyplňoval život protože ona sama nemá kamarádky, rodinu, koníčky, prostě nic, jen televizi. Není to o tom, že bychom se na ni chtěli „vykašlat“ ale nějak rozumě formulovat to, že chceme mít především svůj život. Budoucí tchyně jakoby měla pocit, že jí ho beru, byť je to hloupost, je to proste jeho matka....ale prostě ten pocit nějak má a byť je pro mě pochopitelný...ale ten problém u ní bude i v tom, že není zvyklá za sebe nic řešit, není aktivní, naopak strašně pasivní člověk, který si zvyknul hodit problém, starost na druhé. Proto se mé obavy nastavení hranic týkají i toho, zda vůbec bude schopná svůj život žít sama. Moc děkuji
chtěla bych Vás poprosit, pokud to není hloupé o jakési sepsání argumentu, kterým bych tchyni řekla, že s budoucím manželem si chceme žít svůj život jako nová rodina, že nebudeme vyplňovat její prázdný život. Tchyně má jen jeho, navíc si zvykla, že za ni vše řeší, i platil...že jí i dost vyplňoval život protože ona sama nemá kamarádky, rodinu, koníčky, prostě nic, jen televizi. Není to o tom, že bychom se na ni chtěli „vykašlat“ ale nějak rozumě formulovat to, že chceme mít především svůj život. Budoucí tchyně jakoby měla pocit, že jí ho beru, byť je to hloupost, je to proste jeho matka....ale prostě ten pocit nějak má a byť je pro mě pochopitelný...ale ten problém u ní bude i v tom, že není zvyklá za sebe nic řešit, není aktivní, naopak strašně pasivní člověk, který si zvyknul hodit problém, starost na druhé. Proto se mé obavy nastavení hranic týkají i toho, zda vůbec bude schopná svůj život žít sama. Moc děkuji
Vlaďka
partnerský trojúhelník
Dobrý den paní doktorko, moc Vám děkuji za radu k tématu partnerského trojúhelníku. Radíte mi vyhlásit pauzu a zůstat sama. Ano, už delší dobu o této alternativě přemýšlím, takže to cítím stejně jako Vy. Bojím se ale hrozně toho, že "přeberu" a nakonec prošvihnu okamžik mít děti. Vnímám to tak, že v mém věku (37) už je složitější najít vhodného partnera k založení rodiny, než ve věku 20+. A tento můj postoj mě velmi brzdí v nějakém radikálnějším řešení své situace. Předem děkuji za odpověď a za Váš názor. - otázka upravena poradcem
miki
vztah na dálku
Dobrý den,zkusím zkráceně.Mám"vztah" na dálku tisíce km.Takže jen chat(denně)volání,skype atd.Setkali jsme se jen jednou intimní setkání to bylo...(před chatováním jsme se viděli taky osobně,známe se déle).Ale naše chatovani je intenzivni,píšem si o všem ale i intimnosti vše ale přes sít.Budoucnost to nemá.Já tam ani on sem se nepřestěhujeme.Ale nevím zda je to zamilovanost nebo už závislost.Bez něj je mi smutno moc ráda bych se s ním sešla znovu.Možná za par měsícu to pujde ale neni to jisté...Trápím se někdy až moc jak ráda bych s ním byla. Asi poradíte ukončit..ale to nevím zda zvládnu... Myslím na něj stále,když je den kdy si nejde psát tak se trápím že o něm nevím ale většinou je kontakt denodenní už přes rok...Dělá mě veselou, ale zas ta dálka mě mučí.Nějak jsem se do toho dost zamotala... žíju ted spíš internetem a koukáním na mobil zda odpovídá či píše...Je nějaká vubec rada?Díky - otázka upravena poradcem
kika
deprese a vztah
Dobry den,
moc dobre nerozumim tomu, ze tu radite lidem, kteri ziji s depresivnim partnerem at si sami zajdou k psychiatrovi. V podstate jinou moznost nez rozchod nevidim, kdybyste s takovym partnerem nebyli tak zadnou odbornou pomoc nepotrebujete a resite zcela normalni partnersky vztah a ne tento "bonus. Zda se mi vase rady zcela neprofesionalni a neseriozni, jelikoz ziti s depresivnim partnerem poznamena i toho zdraveho. - otázka upravena poradcem
moc dobre nerozumim tomu, ze tu radite lidem, kteri ziji s depresivnim partnerem at si sami zajdou k psychiatrovi. V podstate jinou moznost nez rozchod nevidim, kdybyste s takovym partnerem nebyli tak zadnou odbornou pomoc nepotrebujete a resite zcela normalni partnersky vztah a ne tento "bonus. Zda se mi vase rady zcela neprofesionalni a neseriozni, jelikoz ziti s depresivnim partnerem poznamena i toho zdraveho. - otázka upravena poradcem
Tomas
osamělost
Dobrý den,už jsem sem psala asi 3 týdny zpět,ale zatím jsem nenašla odpověď. Jsem 14 let vdaná,2 děti 15 a 11 let,muž k 20 let starší,sobecký,chladný. Moje potřeby ho nezajímají,nikoho si nevšímá,problémy neřeší. Neklape nám to ani v sexu,prý je jen MŮJ problém,že si mám místo lásky a sexu najít jinou zábavu. Nyní už k němu vůbec nic necítím,trvá to asi 3 roky,i doteky jsou mi nepříjemné. Zamilovala jsem se do jiného muže,se kterým si rozumíme,je hodný,nesobecký,vyslechne mě i se mi se vším svěřuje,ale nechce vztah ani nezávazně,je samotář a ještě nezapomněl na bývalou(3 roky po rozchodu). Chce být jen kamarád,píšeme si SMS,scházíme se,obejme mě,dá pusu ale nic víc..je moc fajn,má spoustu přátel,já jsem spíš uzavřená,po špatných zkušenostech. Neumím žít bez lásky,manžela nemiluju,ten druhý nemiluje mě.S tím kamarádem je mi krásně,nikdy jsem si s nikým nerozuměla jako s ním. Nemám sebevědomí,s muži to neumím_šedá myška..mí ctitelé jsou jen důchodci nebo ženatí.poradíte prosím? Karollin
Karollina
agresivita a vztah
Dobry den,ziju osm let s pritelem a dvema dvacetiletymi syny s prvniho manzelstvi a k tomu jeste mam v peci byvaleho tchana ktery je telesne postizeny a byvali manzel se odmitl o otce starat.Bydlime v jedne domactnosti vsichni,muj pritel se posledni ctyri roky chova priserne,predtim nepracoval zivili jsme ho a ted mi sproste nadava ze nebyt jeho nemame co zrat ze by sme chcipli presto ze vsichni nejaky prijem mame a podilime se na chodu domactnosti,vycita synum kdyz si vezmou neco navic k jidlu nez nekdo ostatni,take jim nadava a oni ho nesnasi takrka od zacatku naseho vztahu,vzdycky jsem se kluku zastavala nic mu nedelali a nedavali mu najevo ze ho nemaji radi ale v posledni dobe to graduje slovne se napadaji kdyz se nedohodnou vsichni krici na me at to vyresim,pritel rve a urazi je a me tituluje slovy kund...,pic...,svin.. tlusta a to je to nejslusnejsi,litam mezi nima jak prastena nevim na ci strane byt uz jsem uplne vycerpana premyslela jsem i o lecebne potrebuju si oddychnout
Ivca
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den! Můj partner je oblíbený a pracovitý,máme dvě malé děti,bydlíme v jeho domě. Několikrát denně se ale cítím být šikanována jeho sestrou,která s námi sousedí a je rovněž oblíbená a pracovitá a je pro něj nade vše - neohlášené návštěvy kdykoliv,přemisťování a odnášení věci bez domluvy - jsem proti a připadám si jak paranoik. Nikdy jsem nepolývala sebevědomím a neustálé narážky jak jsem k ničemu (pouze pečuji o dům a děti) a mám jen hloupé názory,mi nepřidávají,cítím se velmi zbytečná. Nemohu ani na zahradu,jakmile vyjdu,zlobí se,že se neusmívám. Neustále se bojím,odkud mne zas někdo překvapí svým příchodem,abych se stihla schovat nebo nasadit vhodný výraz. Ani se to sem všechno nevejde.
Uvažuji o odchodu,ale bojím se,že na základě výše zmíněného ze mne manžel se sestrou nechají udělat blázna a seberou mi děti,navíc veškeré finance má v rukou manžel,mé úspory jsou po rod. dovolené pryč. Myslíte,že to mám vydržet nebo zariskovat či se pokusit nalézt psych. pomoc? Děkuji Monika N.
Uvažuji o odchodu,ale bojím se,že na základě výše zmíněného ze mne manžel se sestrou nechají udělat blázna a seberou mi děti,navíc veškeré finance má v rukou manžel,mé úspory jsou po rod. dovolené pryč. Myslíte,že to mám vydržet nebo zariskovat či se pokusit nalézt psych. pomoc? Děkuji Monika N.
novackovi.mam@seznam.cz
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych se zeptat, jestli je možné, aby jeden psycholog, ke kterému chodí určitý klient, vzal na terapie jeho člena rodiny, aniž by o tom daný klient věděl? Děkuji.
Anna
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, nevím kam přesně můj dotaz zařadit...
Snažím být ve vztahu (4 měsíce) kontruktivní a téměř vše řešíme s přítelkyní společnou dohodou a ta se nám daří. Nyní ale pomalu vzkvétá mezi námi problém, se kterým si nevím rady. Mým osobním a velkým koníčkem je cestování na motocyklu, které se přítelkyni příliš nezamlouvá. Trávíme spolu dost času i jinými aktivitami, ale už teď cítím, že můj koníček se mnou partnerka sdílet nebude... Problém je její strach, chápu ji a nechci ji nutit násilím. S bývalou partnerkou bylo motorkaření společnou radostí a velmi nás to spojovalo... S nynější přítelkyní však toto spojení asi probíhat nebude. Nechci se chovat sobecky, ale tento koníček je mojí velkou vášní a nechci se ho vzdát. Zároveň ale mezi nás nechci stavět bariéru, kdy já bych byl sám na několikadenním výletě a přítelkyně sama doma. S tím taky souvisí to, že je mi dost líto, že tuto moji radost s ní nemohu sdílet...
Prosím tedy o jakýsi "vnější pohled" na tuto situaci. Děkuji Mirek - otázka upravena poradcem
Snažím být ve vztahu (4 měsíce) kontruktivní a téměř vše řešíme s přítelkyní společnou dohodou a ta se nám daří. Nyní ale pomalu vzkvétá mezi námi problém, se kterým si nevím rady. Mým osobním a velkým koníčkem je cestování na motocyklu, které se přítelkyni příliš nezamlouvá. Trávíme spolu dost času i jinými aktivitami, ale už teď cítím, že můj koníček se mnou partnerka sdílet nebude... Problém je její strach, chápu ji a nechci ji nutit násilím. S bývalou partnerkou bylo motorkaření společnou radostí a velmi nás to spojovalo... S nynější přítelkyní však toto spojení asi probíhat nebude. Nechci se chovat sobecky, ale tento koníček je mojí velkou vášní a nechci se ho vzdát. Zároveň ale mezi nás nechci stavět bariéru, kdy já bych byl sám na několikadenním výletě a přítelkyně sama doma. S tím taky souvisí to, že je mi dost líto, že tuto moji radost s ní nemohu sdílet...
Prosím tedy o jakýsi "vnější pohled" na tuto situaci. Děkuji Mirek - otázka upravena poradcem
Mirek
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s manželem jsme 20 let, máme pubertálního syna, náš vztah byl vždy docela hezký a pevný, teď to vše ochladlo asi rok a půl, i v sexu, přippadá mi, že mě manžel nechce a nechce také moje starosti i radosti. Nevnucuji se, ale velmi mě to trápí, myslím, že to není takhle v pořádku. Vždy jsem si zakládala na rodině, protože jsem ji v dětství neměla úplnou, a teď mi připadá, že o to nikdo nestojí, ani manžel, ani syn ( i když ten je teď v pubertě, to se nepočítá :-) . Je nám okolo 45 let, manžel už se pomalu chystá "do důchodu", já ne, mám ještě hodně plánů, těší mě život. Manžel už mě tolik nepřitahuje, nedbá na sebe, cítím, že nemám jeho dostatečnou oporu a podporu. Velmi to v sobě řeším, co dělat dál, jak žít dál, co když se to nespraví, má smysl zůstávat dál a dál se trápit, takto "vedle sebe" zestárnout? Prosím, poraďte mi.
Tereza - otázka upravena poradcem
s manželem jsme 20 let, máme pubertálního syna, náš vztah byl vždy docela hezký a pevný, teď to vše ochladlo asi rok a půl, i v sexu, přippadá mi, že mě manžel nechce a nechce také moje starosti i radosti. Nevnucuji se, ale velmi mě to trápí, myslím, že to není takhle v pořádku. Vždy jsem si zakládala na rodině, protože jsem ji v dětství neměla úplnou, a teď mi připadá, že o to nikdo nestojí, ani manžel, ani syn ( i když ten je teď v pubertě, to se nepočítá :-) . Je nám okolo 45 let, manžel už se pomalu chystá "do důchodu", já ne, mám ještě hodně plánů, těší mě život. Manžel už mě tolik nepřitahuje, nedbá na sebe, cítím, že nemám jeho dostatečnou oporu a podporu. Velmi to v sobě řeším, co dělat dál, jak žít dál, co když se to nespraví, má smysl zůstávat dál a dál se trápit, takto "vedle sebe" zestárnout? Prosím, poraďte mi.
Tereza - otázka upravena poradcem
Tereza
krize vztahu
Zdravím,
s mojí ex přítelkyní jsme se domluvili na bydlení spolu, žijeme spolu a vše doma jde jak po másle i spolu chodíváme ven a snažíme se to dát dohromady. Je pravdou, že ze začátku jsem na ní tlačil, kdy budeme spolu a ona si v tom okamžiku našla někoho jiného, kdo ji podle jejích slov je jenom kamaráda zaplňuje ji volné chvíle. Přišel jsem jí na to a viděl jsem i fotky ze kterých bylo zřejmé, že spolu spali. Šli jsme do bydlení skrze to, že si vyšla ze vztahu, kde byla do dotyčného hodně zamilovaná ale on s ní zacházel, jak s kusem hadru. Nyní na ní po konzultaci s ní, co to má znamenat ten druhý, mi řekla, že to je jenom kamarád, že ho nemiluje, že momentálně chce být sama, nikým nekontrolovaná a na vztah nemá pomyšlení ale ví, že do budoucna se mnou chce být, jet na dovolenou, mít společný domov a děti.
Já jen nevím, jak mám zvládnout, to vědomí toho, že tohle mi říkává ale spává mezitím s někým jiným.
s mojí ex přítelkyní jsme se domluvili na bydlení spolu, žijeme spolu a vše doma jde jak po másle i spolu chodíváme ven a snažíme se to dát dohromady. Je pravdou, že ze začátku jsem na ní tlačil, kdy budeme spolu a ona si v tom okamžiku našla někoho jiného, kdo ji podle jejích slov je jenom kamaráda zaplňuje ji volné chvíle. Přišel jsem jí na to a viděl jsem i fotky ze kterých bylo zřejmé, že spolu spali. Šli jsme do bydlení skrze to, že si vyšla ze vztahu, kde byla do dotyčného hodně zamilovaná ale on s ní zacházel, jak s kusem hadru. Nyní na ní po konzultaci s ní, co to má znamenat ten druhý, mi řekla, že to je jenom kamarád, že ho nemiluje, že momentálně chce být sama, nikým nekontrolovaná a na vztah nemá pomyšlení ale ví, že do budoucna se mnou chce být, jet na dovolenou, mít společný domov a děti.
Já jen nevím, jak mám zvládnout, to vědomí toho, že tohle mi říkává ale spává mezitím s někým jiným.
Adam
problémy s tchyní
Dobrý den, problém s tchýní se netýká mě, ale mé matky. Moje babička, otcova matka, se k mé matce chová opravdu neuvěřitelně zle, od doby, co se mí rodiče vzali. Rodiče mají společný podnik, zahradnictví, ve kterém babička žije celý život, my s rodinou žijeme jinde. Moje mamka tam dře celé dny, ale babička se k ní chová hůř než k vidlím a mamku to trápí čím dál víc. Jde o hloupé věci, jako že babička navaří pro všechny, ale mamce řekne že nezbylo, nebo jí ignoruje, či pomlouvá a poštvává proti ní i dědu a tetu z tátovy strany. Přijde mi to strašně nefér, protože mamka je úžasný člověk, pořád se snaží s ní vycházet, mnohokrát si s ní zkoušela promluvit, ale nic nepomáhá. Chtěla bych poradit, jestli si myslíte, že je zde něco, co bych mohla udělat pro zlepšení situace já. Nevím, zda je dobrý nápad promluvit si s babičkou, nerada bych to ještě zhoršila, ale ubíjí mě vidět moji mamku nešťastnou. Předem moc děkuji za radu.
Kristýna
smrt blízkého člověka
Dobrý den, je mi 18 let. Mám dvě mladší sestry. A jedna už není mezi námi. Přesně před měsícem 8.4 skočila s kamarádkou pod vlak. Měli jsme těžké dětství, rodiče se rozvedli a my zustali s matkou, byla na nás zlá, fackovala nás, chtěli jsme k tatínkovi, brala nám mobil aby jsme mu nemohlo volat. Ve 14 mě vyhodila z domu a ja bydlím od te doby s babičkou. Po nějaké době sem přišli i mé dvě sestry. Všechno bylo v pořádku, ale Verunka se s tím vším co se nám stalo nemohla srovnat. Matka nám vzala pejska, kterého jsme milovali, někam ho dala a ani neřekla kam. Náš tatínek přišel o dům, porád pil, třeba pul roku jsme o něm nic nevěděli. Až ted tak po 6 letech si našel byt. Verunka měla problemy ve škole a rozhodla se, že se odstěhuje za matkou, která se nedávno odstěhovala do Prahy. Ani ne nám nezývala, nic prostě. Byla tam půl roku. 8.4 nám matka volala a hrozně brečela, vzala ta babička, a do telefonu řekla že Verunka s kamarádkou skočili pod vlak. Nedokážu se s tím smířit, bolí to
Dominika Zdražilová
nejistota ve vztahu
část 2. Vloni jsem náhodou získala o nevěře důkaz,uhodila na něj,přiznal se a já se s tím pořád neumím vyrovnat.Jsem logický typ a tak jsem chtěla vše vědět,pochopit,nutila ho mi říkat pravdu i detaily a teď si představuju i to co nebylo a trápím sebe i jeho.Ze sebevědomé ženy se stal někdo koho nepoznávám,navíc jsem v přechodu a přidaly se i jiné starosti,takže psychika úplně rozhozená,na psychiatrii mi radí antidepresiva,chodím na psychoterapie.Mám pocit,že nic pomáhá,visím v minulosti.Jen sex funguje líp,což sama nechápu.Podle terapeutky jsem v r. 2014 problém s nevěrou zavřela do sebe a teď zažívám to,co jiní po provalené nevěře.To chápu,ale už nemůžu dál,často brečím,partnera "vyslýchám",
mám blbé poznámky...Partner mě chápe,říká jak ho vše mrzí,že nechápe jak mi mohl tak ublížit,že je jiný...Po každé terapii je to ještě horší,vrací mě do minulosti.Rozumem vím co dělat,ale nedokážu to. Co mám dělat abych mu odpustila,neničila se minulostí,abychom to překonali? Děkuji - otázka upravena poradcem
mám blbé poznámky...Partner mě chápe,říká jak ho vše mrzí,že nechápe jak mi mohl tak ublížit,že je jiný...Po každé terapii je to ještě horší,vrací mě do minulosti.Rozumem vím co dělat,ale nedokážu to. Co mám dělat abych mu odpustila,neničila se minulostí,abychom to překonali? Děkuji - otázka upravena poradcem
Hanka
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
s partnerem jsme 11 let,máme 8l. dítě. Před 3 lety mi byl nevěrný,nevěra trvala cca rok,údajně šlo pouze o sex. Tehdy měl partner dvě práce /v jedné z nich byla ona žena/ a rekonstruovali jsme dům,já mám náročnou práci a starala jsem se o syna,takže jsme oba byli velmi vytíženi,nervózní,neměli na sebe dost času. Pro partnera je sex velmi důležitý,já mám nižší potřebu sexu a porod,hodně práce,starosti...to ještě zhoršilo. Horší to bylo i poté,co jsem 2 roky předtím zjistila,že si chatoval se ženami,šlo zejm. o sex. témata,domlouval si schůzky,ale zjistila jsem to a tím to překazila. Slíbil,že se to opakovat nebude,že se nudil a byl nespokojený se sexem. Má důvěra byla narušena už dřív pár "drobnostmi",pak chatováním a doražena nevěrou.Tušila jsem co se děje,byl jako jiný člověk,ale v r. 2014 se mi přiznal,že v té době chodil do casina,prohrál své peníze,já to přičetla tomu a osobní krizi,nepátrala,on se jakoby vrátil, snažil,byl pozorný,vše bylo jako dřív,asi i lepší. část 1 - otázka upravena poradcem
s partnerem jsme 11 let,máme 8l. dítě. Před 3 lety mi byl nevěrný,nevěra trvala cca rok,údajně šlo pouze o sex. Tehdy měl partner dvě práce /v jedné z nich byla ona žena/ a rekonstruovali jsme dům,já mám náročnou práci a starala jsem se o syna,takže jsme oba byli velmi vytíženi,nervózní,neměli na sebe dost času. Pro partnera je sex velmi důležitý,já mám nižší potřebu sexu a porod,hodně práce,starosti...to ještě zhoršilo. Horší to bylo i poté,co jsem 2 roky předtím zjistila,že si chatoval se ženami,šlo zejm. o sex. témata,domlouval si schůzky,ale zjistila jsem to a tím to překazila. Slíbil,že se to opakovat nebude,že se nudil a byl nespokojený se sexem. Má důvěra byla narušena už dřív pár "drobnostmi",pak chatováním a doražena nevěrou.Tušila jsem co se děje,byl jako jiný člověk,ale v r. 2014 se mi přiznal,že v té době chodil do casina,prohrál své peníze,já to přičetla tomu a osobní krizi,nepátrala,on se jakoby vrátil, snažil,byl pozorný,vše bylo jako dřív,asi i lepší. část 1 - otázka upravena poradcem
Hanka
| předchozí | ... 70 71 72 73 74 75 76 ... | další |
