Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
nejistota ve vztahu
Dobrý den,svého přítele znám 35 let. Já vdova,on vdovec. Byl to on,kdo se chtěl se mnou sblížit víc. I po desíti měsících to mezi námi jiskří. Vídáme se málo 2 - 3x za měsíc,hlavně kvůli jeho práci a samozřejmě chce svůj volný čas věnovat i sobě a svým dospělým dětem. Ok. Mě trápí něco jiného,že je náš vztah tajný. Prý by s tím měly jeho dospělé děti problém,zemřela jim přece máma před rokem a půl. Znám je od miminka a normálně spolu hezky vycházíme, mám je ráda, ale oni nic o nás netuší. Jsem pro ně hodná teta. Mrzí mě,že se spolu scházíme tajně,já nemůžu k němu,on nechce ke mně. Rozumíme si,máme si o čem povídat,těšíme se na sebe,máme se rádi. Chodíme na procházky,sednem do hospůdky, jedem na výlet, vše tajně,aby nás nikdo známý neviděl. Tělesný kontakt je vzrušující, máme se rádi. Jenže co dál? Jak na vztahu pracovat dál, aby přestal být tajný? Přítel se bojí,že by ho děti odsoudily, že brzo na jejich mámu zapomněl.Ale on nezapomněl,jen život jde přeci dál. Máme šanci? Děkuji.
Eva
psychické poruchy
mám strach, že něco nezvládnu. A mám pocit, že z toho začínám mít sama deprese. Poskytuji svou účast a osobní péči kamarádovy trpícímu manickými depresemi. Jedině se mnou se cítí být v klidu. jeden čas se léčil, nyní léky nebere, měl dlouhodobý úraz a rozešel se s první ženou a jeho druhá žena ho v této době opustila. Rodina se o jeho problémy moc nestará. Bojím se že si něco udělá, když nebudu s ním. Ale mám vážný vztah s jiným mužem a nějak to nezvládám. Nemocný kamarád pomoc mého partnera odmítá i když se znají a on mu již několikrát pomohl. Teď doprovodíme společně nemocného kamaráda k lékaři. Mám obavy, že až se vrátí, spadne do deprese znovu, nikdo s ním není. Nevím jak se dál zachovat. Budu ráda za každou radu.
Jitka
nejistota ve vztahu
Dobrý den paní doktorko.
S partnerem jsem 4 roky. Nedávno se mi partner přiznal, že mě několikrát podvedl. Konkrétně šly o situace, kdy jsme se pohádali a on utekl za alkoholem. Ve stavu, kdy nevěděl, co dělá se vyspal s náhodnými ženami. Všechny tyhle incidenty se však staly ve 2 letech vztahu. Poté údajně mi byl věrný, až na jednu pusu s kamaradkou, když se jsme se opět pohádali. Všechno mi to řekl až teď, po dalších 2 letech vztahu, že prý by si mě rád vzal za ženu, ale s touto lží by neměl čisté svědomí jít do manželství. Prosím, poraďte jak se mám zachovat, zda je správné někomu jako on dát další šanci. Děkuji
S partnerem jsem 4 roky. Nedávno se mi partner přiznal, že mě několikrát podvedl. Konkrétně šly o situace, kdy jsme se pohádali a on utekl za alkoholem. Ve stavu, kdy nevěděl, co dělá se vyspal s náhodnými ženami. Všechny tyhle incidenty se však staly ve 2 letech vztahu. Poté údajně mi byl věrný, až na jednu pusu s kamaradkou, když se jsme se opět pohádali. Všechno mi to řekl až teď, po dalších 2 letech vztahu, že prý by si mě rád vzal za ženu, ale s touto lží by neměl čisté svědomí jít do manželství. Prosím, poraďte jak se mám zachovat, zda je správné někomu jako on dát další šanci. Děkuji
Aneta
hledání sebe sama
Dobrý den,
jsem se svým přítelem necelé tři roky,už víckrát jsem ho podvedla.Vždy jednorázově,nejsem na to pyšná,ale nějak si nemůžu pomoct.Je to můj první a jediný přítel,je mi 23.na jednu stranu stojím o vztah s ním,na stranu druhou si neumim a nechci predstavovat, že budeme spolu navždy.Už ale jakoby plánujeme společnou budoucnost,zatím dost neurčitě,někdy v budoucnu..Na jednu stranu by mi nemělo nic chybět,vím,že pro zodpovědný život,děti,rodinu,by to byl asi ideální partner.A vím,že jsem hloupá,že to chci zahodit kvůli "užívání si"..ani nevím,jestli bych tak byla spokojená.Ale takhle spokojená nejsem a připadá mi,že o něco přicházím,že se nechci vázat.Nikdy jsem to takhle předtím neměla, až asi rok zpět.nez jsem poznala pritele,cekala jsem na prince a nic takového me nelakalo.nevím,jestli doufat,že tento pocit prejde..nebo jestli se bude akorat zintenznovat..nevím co s tím.Je to hrozně moc nefér vůči příteli,já nejsem spokojená - sama se sebou.nikdy jsem taková nechtěla být.
Díky - otázka upravena poradcem
jsem se svým přítelem necelé tři roky,už víckrát jsem ho podvedla.Vždy jednorázově,nejsem na to pyšná,ale nějak si nemůžu pomoct.Je to můj první a jediný přítel,je mi 23.na jednu stranu stojím o vztah s ním,na stranu druhou si neumim a nechci predstavovat, že budeme spolu navždy.Už ale jakoby plánujeme společnou budoucnost,zatím dost neurčitě,někdy v budoucnu..Na jednu stranu by mi nemělo nic chybět,vím,že pro zodpovědný život,děti,rodinu,by to byl asi ideální partner.A vím,že jsem hloupá,že to chci zahodit kvůli "užívání si"..ani nevím,jestli bych tak byla spokojená.Ale takhle spokojená nejsem a připadá mi,že o něco přicházím,že se nechci vázat.Nikdy jsem to takhle předtím neměla, až asi rok zpět.nez jsem poznala pritele,cekala jsem na prince a nic takového me nelakalo.nevím,jestli doufat,že tento pocit prejde..nebo jestli se bude akorat zintenznovat..nevím co s tím.Je to hrozně moc nefér vůči příteli,já nejsem spokojená - sama se sebou.nikdy jsem taková nechtěla být.
Díky - otázka upravena poradcem
Zuzana
vztahové problénmy v širší rodině
Dobrý den. Mám problém se svojí babičkou ona žije se mnou a s mými rodiči. Když jsem byla malá byly jsme si velmi blízké, ale jak jsem dospívala začala jsem chápat víc a víc věcí, začala jsem se jí vyhýbat stejně jako můj táta. Problém tedy je, že ona se chce usmířit, ale já ne protože vím, že se zase budeme hádat a já se prostě neumím přenést přes to jak se chová (on s ní taky nikdo nevydrží), kdybych mohla tak bych jí úplně vyloučila ze svého života, ale to bohužel nejde a na rovinu jí nechci říkat že s ní nechci mít nic společného, protože by mi jí bylo líto.
Lenka
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Je mi 58 let, byla jsme rozvedená a před rokem jsem se po tříleté známosti provdala za muže o 5 let staršího. Ten se nastěhoval ke mě do rodinného domu a svůj byt pronajímá. Manžel pobírá necelý rok důchod a ještě chodí do práce kde si vydělá poměrně hezky slušné peníze. Já také pracuji. Letos v lednu jsem zůstala v PN a odpracovala jsem za leden jen 5 dní.Neschpenku mi ukončili k 31.1. ale účetní už měla po uzávěrce a tudíž mi nemocenské dávky budou vyplaceny až o měsíc pozděj, tedy až v březnui. Manželovi jsem toto sdělila a jeho odpovědí jsem zůstala úplně opařená. Řekl mi: tak jestli chceš, tak já ti nějaké peníze oproti podpisu půjčím a do dvou měsíců mi je budeš muset vrátit zpátky, nemohu za to že jsi byla nemocná. Manžel mi přispívá jednou za měsíc částkou 5000Kč,- úplně na vše. Když něco koupí, koupí jen pro sebe. Cítím delší čas, že si za mě udělal jen služku a opatrovnici. Téměř s ničím mi nepomúže, je velmi opatrný na práci ale servis vyžaduje na jedničku. Děkuji.
Kateřina
hledání sebe sama
Nedávno jsem oslavila své 23. narozeniny a ještě jsem nikdy neměla žádný vztah…
Vždy jsem byla velmi stydlivá a měla problémy s komunikací, jako dítě mě velice trápilo, že nemám žádné kamarádky a jsem sama, ale postupně jsem si na samotu víceméně zvykla a po nástupu na střední školu (kde jsem opět nezapadla do kolektivu)jsem si uvědomila, že už si vlastně ani neumím představit, že mohlo být něco jinak, a to nejen, co se týče kamarádství, ale i toho, že bych měla s někým chodit…
Od mala jsem si byla jistá, že chci být v dospělosti matkou, snila jsem o holčičce…ale její otec v mých představách nefiguroval, ačkoliv jsem si s přibývajícím věkem pochopitelně čím dál více uvědomovala, že pro dítě je otec důležitý…pro dítě, ne pro mě…
V pubertě jsem si říkala, že se pravděpodobně také jednou zamiluji a budete to dobré…mám přeci ještě dost času a ono se i u mě jednou něco zlomí…Jenže nezlomilo a s blížícími se 20. narozeninami jsem začala být neklidná, jelikož jsem měla naplánováno, že své první dítě porodím v 25 po pětiletém vztahu(4 roky se mi pocitově zdají jako minimum pro dobré poznání toho druhého, nehledě na to, že mi obecně dlouho trvá než si k někomu utvořím nějaký vztah a začnu mu věřit…).Tenkrát jsem začala přemýšlet o tom, že se musím přinutit k nějakému posunu, přeci jen pravděpodobnost, že mi vyjde první vztah je dost minimální, jenže nemám dost silnou vůli…
Myslíte, že jsem ještě dost mladá na to, aby se u mě něco změnilo? Zatoužila jste některá po vztahu později? Nejsem jen,,rozmazlená" a nedospělá? Nechci od života moc? Neměla bych prostě,,zatnout zuby"?
Zatím si dovedu představit, že zůstanu celý život sama a bezdětná, ale mám strach, že mě jednou doženou hormony…co když si poté nikoho nenajdu(seznamování je pro mě těžké + jsem velice neatraktivní), nepovažuji za morální pořídit si dítě bez otce, nepovažuji za morální být starší matkou…Mám strach ze selhání… - otázka upravena poradcem
Vždy jsem byla velmi stydlivá a měla problémy s komunikací, jako dítě mě velice trápilo, že nemám žádné kamarádky a jsem sama, ale postupně jsem si na samotu víceméně zvykla a po nástupu na střední školu (kde jsem opět nezapadla do kolektivu)jsem si uvědomila, že už si vlastně ani neumím představit, že mohlo být něco jinak, a to nejen, co se týče kamarádství, ale i toho, že bych měla s někým chodit…
Od mala jsem si byla jistá, že chci být v dospělosti matkou, snila jsem o holčičce…ale její otec v mých představách nefiguroval, ačkoliv jsem si s přibývajícím věkem pochopitelně čím dál více uvědomovala, že pro dítě je otec důležitý…pro dítě, ne pro mě…
V pubertě jsem si říkala, že se pravděpodobně také jednou zamiluji a budete to dobré…mám přeci ještě dost času a ono se i u mě jednou něco zlomí…Jenže nezlomilo a s blížícími se 20. narozeninami jsem začala být neklidná, jelikož jsem měla naplánováno, že své první dítě porodím v 25 po pětiletém vztahu(4 roky se mi pocitově zdají jako minimum pro dobré poznání toho druhého, nehledě na to, že mi obecně dlouho trvá než si k někomu utvořím nějaký vztah a začnu mu věřit…).Tenkrát jsem začala přemýšlet o tom, že se musím přinutit k nějakému posunu, přeci jen pravděpodobnost, že mi vyjde první vztah je dost minimální, jenže nemám dost silnou vůli…
Myslíte, že jsem ještě dost mladá na to, aby se u mě něco změnilo? Zatoužila jste některá po vztahu později? Nejsem jen,,rozmazlená" a nedospělá? Nechci od života moc? Neměla bych prostě,,zatnout zuby"?
Zatím si dovedu představit, že zůstanu celý život sama a bezdětná, ale mám strach, že mě jednou doženou hormony…co když si poté nikoho nenajdu(seznamování je pro mě těžké + jsem velice neatraktivní), nepovažuji za morální pořídit si dítě bez otce, nepovažuji za morální být starší matkou…Mám strach ze selhání… - otázka upravena poradcem
Antonie
diskusní příspěvek
Pokud má někdo PROBLÉMY VE VZTAHU, doporučuji přečíst si knihu „Řasnatci“. https://www.megaknihy.cz/zaliby/260447-rasnatci.html
Je to opravdu trochu zázračná kniha, která otevírá ženám oči…
Je to opravdu trochu zázračná kniha, která otevírá ženám oči…
Štěpánka
hledání sebe sama
Dobry den je mi 14 a před 13 lety mi tragicky zemřel otec. Nikdy jsem jsem to nějak neřešila byla jsem s tím prostě smířená. Posledních pár měsíců mám až úzkostne stavy svíra se mi žaludek, brečím cítím strašnou bezmoc že už ho prostě nikdy neuvidím. Pořád dokola si přehrávám staré kazety ještě před jeho smrtí ale to mě depta ještě víc ale zároveň mám potřebu se na to dívat. Vůbec nevím co mám dělat a mamce se mi to nechce říkat. Nejradši bych šla za šk. psychologem ale bojím se že ho to nebude zajímat..
Merkéta
nejistota ve vztahu
Dobrý den, zamilovala jsem se do kamaráda. On ví, že jsem do něho zamilovaná a líbí se mi. Domluvili jsme se, ale pro zatím, že spolu budeme kamarádi s výhodami - jenom sex, žádné city. Já jsem přes tohle všechno na to přistoupila. Po přiznání mých citů na rovinu mi řekl, ať to mu nechám volný průběh. Je možnost, že bude také moje city opětovat? Já ho určitě nechci do ničeho nutit a ani nechci nic uspěchat a tlačit na něj, nechci ho ztratit nebo odradit tímto. Když mu skládám komplimenty, tak říká, že když to je ode mě, tak to rád slyší, že to prý neříká jen tak někomu. :
Petrunka
nejistota ve vztahu
S přítelem jsme měli hezký vztah. Postupně si mě získal.Byl milý, pomáhal mi se stěhováním, nosil dárečky.Vše bylo v pořádku, naposledy jsme spolu byli celý Silvestr s jeho přáteli. Já se poté leden učila na státnice ve škole, přítel mi pak psal jak se mám a říkal, že se nejspíš budu potřebovat učit. Poté se najednou odmlčel (jinak psal sám od sebe denně). Nekomunikoval se mnou tak týden, pak jsem udělala státnice. Přemýšlela jsem zda mu psát, zda nepotřebuje prostor, nakonec jsem napsala, že mám hotové státnice za jedničky (myslela jsem, že se takové věci říkají ve vztahu, i když byl jiný). Zprávu si přečetl, ale už neodpověděl. Vlastně jsme spolu nebyli v kontaktu 3 týdny. Psala jsem mu včera ještě, že mi přijde, že se ho dotklo, že jsem mu psala o státnicích a že mu takové věci už psát nebudu a stáhnu se. Na to mi taktéž neodpověděl. Netuším co se děje. Všimla jsem si, že se líbí jeho kamarádce, která mu píše. Sám přítel nemá VŠ, žárlí snad na titul? Brala byste vztah jako ukončený?
Kamila
deprese a vztah
dobrý deň, mám sestru , má 49 rokov, dvoch skoro dospelých synov.Manžel pracuje ako manažér, ona je bez práce, vyskúšala už niekolko zamestnaní, manžel ju neustále kritizuje, nemá skoro žiadne kamarátky, je depresívna, dom, v ktorom žijú finančne zabezpečuje manžel, ona vlastne nemá žiadny príjem, manžel je nahnevaný a aby ju nakopol niečo robiť vyhadzuje ju z domu,/ je presvedčený, že ona sa tým zmobilizuje niečo robiť /ktorý zdedil po rodičoch, ale polovicu domu zrekonštuovali počas manželstva, dom má vo výlučnom vlastníctve len manžel, spoločný byt predali a dali na rekonštrukciu, manžel sa jej vyhráža, že ju zbaví svojprávnosti, lebo je šibnutᡞe vraj to máme v rodine/, mňa to trápi ale ked som pokúšala jej pomôcť obrátilo sa to proti mne, ale napriek tomu ma to velmi trápi, prečo sa jej stav viditeľne zhoršuje, potrebuje pochopenie, priznám sa ani ja pre ňu nemám pochopenie, niekedy mi telefonuje aj 3 krát za deň, blbosti, som z toho vyčerpaná, že jej neviem pomôcť.
Daniela
hledání sebe sama
Dobrý den, po letitém manželství se mi život převrátil naruby, zemřela mi matka a odešel manžel... potkala jsem jiného muže a po ročním intenzivním vztahu jsme zůstali hodně blízkými přáteli a již asi dva roky jsme vlastně každodenně v kontaktu... a mě to trápí, já mám k němu blízko, ale zároveň jaksi nezbývá, než akceptovat jeho pravidla hry, on nemá vyřešené své rodinné vztahy a nemá prý na nic víc kapacitu, o ten kontakt se mnou ale hodně stojí. Několikrát jsem se snažila ten vztah ukončit, pořád se ale k němu vracím, protože máme prostě k sobě blízko a baví mě to s ním. Ale taky mám pocit, že jsem asi nějak divná, když setrvávám v takovémhle vztahu-nevztahu tak dlouho. Co o tom soudíte vy? Budu vděčná za Vaše postřehy.
Julie
problémy v sexu
Dobrý den,
je mi 36 a mám nyní problém s erekcí. S manželkou jsme více jak 15 let a vše bylo jakžtakž ok. Sexuální vztah, ale postupně opadal a sex jsem měl 1-2x do měsíce. O to více jsem se začal u porna uspokojovat sám a víceméně mi to vyhovovalo. Loni, ale přišel vzrat kdy jsem se bohužel zamiloval do jiné ženy a sex jsem měl velmi často a začal jsem mít problém, že mi prostě při sexu nevydrží stát. Nakonec jsem se vrátil k manželce a rodině a manželka mi to odpustila. Problém je v tom, že se o mě teď víc bojí a chce se mnou častěji sex než to bylo před milenkou a já mám asi psychický blok a nejspíš z obav, že to zase nevyjde, to skutečně nevyjde. Někdy to jde, ale ne moc často.
Problém, ale není v mém "nástroji", protože když si pouštím porno, tak je vše v pohodě a nemám jediný problém a můžu klidně i xkrát za den. Navíc mě to asi i víc láká než samotný sex. Nevím jestli by mi na samotný sex pomohly nějaké prášky na erekci, ale trápí to mě i manželku a bojím se do budoucna.
Děkuji - otázka upravena poradcem
je mi 36 a mám nyní problém s erekcí. S manželkou jsme více jak 15 let a vše bylo jakžtakž ok. Sexuální vztah, ale postupně opadal a sex jsem měl 1-2x do měsíce. O to více jsem se začal u porna uspokojovat sám a víceméně mi to vyhovovalo. Loni, ale přišel vzrat kdy jsem se bohužel zamiloval do jiné ženy a sex jsem měl velmi často a začal jsem mít problém, že mi prostě při sexu nevydrží stát. Nakonec jsem se vrátil k manželce a rodině a manželka mi to odpustila. Problém je v tom, že se o mě teď víc bojí a chce se mnou častěji sex než to bylo před milenkou a já mám asi psychický blok a nejspíš z obav, že to zase nevyjde, to skutečně nevyjde. Někdy to jde, ale ne moc často.
Problém, ale není v mém "nástroji", protože když si pouštím porno, tak je vše v pohodě a nemám jediný problém a můžu klidně i xkrát za den. Navíc mě to asi i víc láká než samotný sex. Nevím jestli by mi na samotný sex pomohly nějaké prášky na erekci, ale trápí to mě i manželku a bojím se do budoucna.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Martin
problémy v komunikaci
Vzkaz pro pana "k" - v tom, jak bude váš vztah pokračovat, buďte velmi, velmi opatrný. Sama jsem takový vztah zažila 20 let, jen opačně. Dnes už vím, že bych z něj včas vystoupila a nebo trvala na poradně, aby nás naučili komunikovat. Byla jsem to nakonec já, kdo přestal problémy řešit, abychom se nehádali a byl klid. Jenže si ty nevyřešené věci, které vás trápí, nesete stejně pořád v sobě. Dopadlo to tak, jak se dalo očekávat. Dnes jsme rozvedení a exmanžel má pocit, že vše byla moje chyba, že on se vždy snažil. - otázka upravena poradcem
Diana
problémy v sexu
Dobrý den!S manželem jsme spolu 8 let (mě je 26, jemu 34), máme miminko.Snažím se o sebe pečovat.Náš vztah je hezký, ve všem si rozumíme, máme společné zájmy, vycházíme si vstříc. Já jsem hodně energická, extrovertní a mám velkou potřebu citů, manžel na naopak na sobě moc nedává nic znát, dusí vše v sobě a pak bouchne.Bohužel už asi od 2. roku našeho vztahu se u nás snižuje intenzita sexu. Manžel o něj nejeví zájem často i 3 měsíce.Když na něj dojde, užívá si ho.Tvrdí, že ho stále přitahuji a že neví, v čem tkví problém, prý nemá žádné touhy, které by preferoval. Iniciovat sex s minimální úspěšností mě ničí, když vidí, že už mi to opravdu vadí, tak se chvíli snaží, ale brzy je opět vše stejné. Stále se objímáme, dáme si pusu, jdeme za ruce (většinou ale z mojí iniciativy), manžel mi gesty vyznává lásku. Zkoušela jsem o problému nemluvit a nic neiniciovat, ale po 3 měsících jsem to už nevydržela.Do poradny nechce, několikrát už sliboval, že se to změní, ale bez výsledku. CO můžu dělat?
M
hledání sebe sama
Dobrý den,před 10lety mi tragicky zemřel manžel.Zůstaly mi doma 3 děti(6,3 roky a nejmladší byl 1měsíc).Po roce jsem si našla přítele a dětem tátu.I když vše vypadá navenek idylicky,neustále mám v hlavě negativní myšlenky a hlavně strach o své nejbližší,aby se nestalo opět to samé.Řekla bych,že se to rok od roku zhoršuje.Mám opravdu panickou hrůzu,když se přítel třeba o 15minut někde zpozdí a už jsem hrůzou bez sebe.Neustále mu telefonuji..,bojím se o děti nikam je nechci pouštět.....U psychologa jsem nikde nebyla snažila jsem se vše vždy zvládnout sama,ale zjišťuji,že mé myšlenky jsou neustále hodně negativní a vždy vidím katastrofický scénář co se asi stane.Potřebovala bych poradit,co dělat abych neměla v hlavě jen černé myšlenky.,děkuji za odpověď
Alena
nedotažený rozchod
Dobrý den, prosím o radu. S partnerem jsme spolu byli rok a půl, z toho půl roku spolu žili. Jsme oba mladí (20let) . Ale z ničeho nic mi prostě oznámil konec. Později jsem se dozvěděla že za to asi může částečně jeho maminka. Říkala mu stále jak se se mnou trápí (ve vztahu byl se mnou šťastný), říkala mu že je se mnou moc a s rodinou vůbec. Přitom v tom jsem mu nikdy nebránila. Rozešel se se mnou se slovy že chce být sám, že se chce rozhodovat sám. Přtom jsme měli pevný a dobře fungující vztah. Jak se může takhle člověk rychle změnit? A jak ho přesvědčit, aby se od maminky odprostil? Je to vůbec možné když se mnou nechce absolutně mluvit? Děkuji za odpověď
Marie
rozvod a děti
Dobrý den, chtěl bych se zeptat a poradit. Jsem rozvedený a mám syna 5let. Syna má v péči exmanželka, a na výchově jsme se domluvily tak, že ho můžu mít kdy budu chtít. Takže když mě to vychází mám ho přes noc i třikrát v týdnu. Jenže teď po dvouch letech nastal problém a to ten, že jsem si našel novou přítelkyni a chceme se k sobě sestěhovat a Exmanželka se chce poznat s mojí novou přítelkyní prý, aby poznala co to je zač a v jakém prostředí bude syn pobývat a pokud ji prý nepozná tak mě zakáže ze synem se vídat. My jsme toho názoru, že není potřeba a ani nechceme aby se nám pletla do života a něco nám poroučela. Prosím jak se máme zachovat v této situaci.
Roman
problémy s tchyní
Dobrý den, chtěla bych poradit. Mám problémy s tchýní. Tchýně je takovou generálkou, všichni musí poslouchat (tchán to asi už ze zvyku dělá dobrovolně). Když tam s dětmi a s manželem přijedeme, ona se baví jen s manželem a s dětmi. A i když se zapojím do hovoru, nereaguje, odvrátí hlavu na manžela a v lepším případě odpoví jemu. Manžel ani kolikrát neví, protože přes týden je pryč a s dětmi stehně není. Anebo se baví o lidech, které stejně neznám. Tak tam sedím, koukám. Když odejdu do jiné místnosti, je zle, že se jich straním (do očí mi to tchýně neřekne, vzkazuje přes manžela a ten je naštvaný, jak se chovám k jeho rodičům). Jeden čas jsem si prohlížela přitom časopisy, tchýně si toho všimla, zase bylo zle a do měsíce časopisy, které roky odebírala, odhlásila. Na požadavek manžela tam jezdíme každý týden na celý víkend, ale je to pro mě utrpení, protože se už i několikrát stalo, že se tchýně zničehonič na něco (ne na mě) naštvala a celý víkend se s námi nebavila a vyhýbala se nám (byla třeba ve sklepě nebo v prádelně celý den). Zkoušela jsem i že bychom nejezdili, ale manžel nechce ani slyšet. Dokonce je schopen případně za rodiči odjet sám a nás nechat doma. Mám se nějak jinak ještě vzepřít? Děkuji.
Květa
problémy v komunikaci
S přítelkyní se nepříjemně hádáme.Pokud nic nenamítám a nechci řešit nějaké otázky či problémy je vše v pořádku. Jakmile se, ale s něčím přijdu, s něčím co se mi třeba nelíbí, nebo s něčím co bych potřeboval vysvětlit. Vše bere jako osobní útok na ní, reaguje naštváním, podrážděnými, útočnými odpovídáním ve stylu, co zas chci řešit, co mám zase za problém, že si myslela, že jsem šťastný, nebo naprostým mlčením. Já se snažím, vždy vše řešit s klidem, vysvětlováním toho proč se o něčem chci bavit, že potřebuji od toho druhého nějakou zpětnou vazbu.Bohužel to, ale obvykle končí mým dlouhým monologem, v kterém se snažím problém popsat, ze všech stran, aby to bylo jasně pochopitelné.Na konci je opět mlčení.Připadám v těchto chvílích strašně beznadějně, že jediný kdo má nějaké problémy a chce je řešit jsem jen já.cítím se na to vše sám..Samozřejmě možná taktika je nic neřešit, nenamítat a bude vše pro partnerku v pohodě. Nevidím to nějak zkresleně?není problém ve mě?
k
nejistota ve vztahu
Pěkný den,
chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na zastání se přítelkyně.
Přítel má mladšího bratra, který se do mě mnohokrát pouštěl s káráním, mluvením do života a nakonec i hodně silnými urážkami. Přítel to nikdy nijak nekomentoval, nikdy se mě nezastal, naopak s bratrem chodí běžně na pivo, povídají si, vždy pro něj vše udělá.
S přítelem jsme měli opravdu dobrý vztah, který byl myšlen zcela vážně, ale po těchto problémech s jejich rodinou, kdy se mě přítel opravdu nikdy nezastal, ani nereagoval na hlášky stylu "že mu za to nestojím", nevím, jestli mám brát vážně to, že mu na mě záleží.
Tvrdí, že se mu to nelíbí, jak mě bratr urážel, ale nebude se s ním o tom bavit, protože se s ním nechce hádat.
Myslím si, že je prostě příliš hodný a lehce zmanipulovatelný.
Opravdu nevím, jak si to vyložit - může mu na mě vůbec záležet, když mu neleží na srdci, jak (opravdu sprostě) mě jeho bratr nazývá? Je v současnosti běžné, že se už muži svých přítelkyň pořádně nezastanou?
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na zastání se přítelkyně.
Přítel má mladšího bratra, který se do mě mnohokrát pouštěl s káráním, mluvením do života a nakonec i hodně silnými urážkami. Přítel to nikdy nijak nekomentoval, nikdy se mě nezastal, naopak s bratrem chodí běžně na pivo, povídají si, vždy pro něj vše udělá.
S přítelem jsme měli opravdu dobrý vztah, který byl myšlen zcela vážně, ale po těchto problémech s jejich rodinou, kdy se mě přítel opravdu nikdy nezastal, ani nereagoval na hlášky stylu "že mu za to nestojím", nevím, jestli mám brát vážně to, že mu na mě záleží.
Tvrdí, že se mu to nelíbí, jak mě bratr urážel, ale nebude se s ním o tom bavit, protože se s ním nechce hádat.
Myslím si, že je prostě příliš hodný a lehce zmanipulovatelný.
Opravdu nevím, jak si to vyložit - může mu na mě vůbec záležet, když mu neleží na srdci, jak (opravdu sprostě) mě jeho bratr nazývá? Je v současnosti běžné, že se už muži svých přítelkyň pořádně nezastanou?
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Helena
bývalí partneři
2/2 Od té doby jsme spolu strávili téměř 3 týdny, kdy jsme byli pořád spolu. Bylo mi neskutečně krásně. Je pravda, že od něj jeho přítelkyně odešla a můj manžel má asi víc pochopení, než kdokoliv jiný, ale fungovalo to. Nicméně jeho přítelkyně ho začala bombardovat přes telefon a používat jejich syna jako zbraň. Pořád říkal, že to bude těžké a že to zvládneme až do dne, kdy jeho syn onemocněl. Odjel za ním a aniž by mi cokoliv řekl, volala mi jeho přítekyně, že jí o nám řekl a že já už s ním nikdy nepromluvím. Mluvila jsem s ním, řekl mi, že by to mezi námi stejně nefungovalo a už se neozval. Neuháním ho, nechci mu ničit rodinu, nikdy jsem za ním neběhala, scházeli jsme se jen, když to chtěl on sám. Mně to ale hrozně bolí, nemůžu si uspořádat vlastní život a ubližuju tím ostatním lidem. Jak se k tomu postavit? Vždyť přeci musí existovat způsob, jak se odmilovat? Trvá to už tak dlouho a ublížil mi tolikrát...Prosím o radu, co mám dělat? Vážně to pořád hrozně bolí.Děkuji
Lucie
bývalí partneři
1/2 Dobrý den. Už hodně dlouhou dobu se trápím a točím v bludném kruhu. Před 12-ti lety jsem chodila s tím nejúžasnějším klukem, kterého jsem kdy potkala. Bohužel se se mnou tenkrát rozešel, ani jsem v tu dobu nevěděla proč. Nechtěl komunikovat,nic vysvětlovat a tak jsme se asi třičtvrtě roku neviděli. Pak se ozval, zažali jsme komunikovat a po nějakém čase jsme se spolu i vyspali. Od té doby jsme v tomhle kolotoči pořád. Vždy zmizí, pár měsíců až let se neozve, pak se objeví a já se vracím zpátky do doby před dvanácti lety. Neumím to ovlivnit, hrozně moc ho miluju. Oba máme rodiny, ale když jsme spolu, jde všechno stranou. Nemůžu mluvit za něj, ale cítím spojení a nevěřím tomu, že by on uměl tak dobře hrát a lhát. Teď se zase ozval, měl velký problém a všichni se na něj vykašlali. Já jsem to nedokázala. Snažila jsem se mu všelijak pomoct a dopadlo to tak, že mi řekl, že mě miluje, prý na mně vždycky myslel a že chce být se mnou.
Lucie
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní Douchová, prosím Vás, poraďte mi, co mám dělat. Jsme manželé 21 let, dvě ještě studující děti. Manžel začal mít ke všemu výhrady, začalo mu všechno vadit, hádá se s dětmi, díváme se na špatné programy, udělám večeři - on má spíš záminky, proč chce nebo nechce jíst (skoro jako by čekal, že ho budu přemlouvat), plánovat volný čas se s ním nedá, hned je vznětlivý, že jako podnikatel neví dne ani hodiny, dohaduje se se mnou kvůli penězům, kvůli školám dětí, klade překážky - ptám se, co se děje, nic se nedozvím, on totiž asi ani neví, chce třeba, abych s ním někam jela (bez ohledu na moje povinnosti a program), když hned nevyhovím, je zle, když se zpozdím, je zle, dokonce začal dělat naschvály)těsně před zařízenou dovolenou nechce odjet - přitom dovolená byla jeho nápad, já dostala zadáno, že musím zařídit a zaplatit a jiné věci, doma už ani nepomáhá nebo opravdu velmi velmi výjimečně. Plot u domu jsme renovovali s dětmi sami například. Dostala jsem se do jakési pasívní role, že zajišťuju chod dětí a domácnosti, asi to taky není optimální, protože on zase začal, že nemáme společné známé, společné zážitky (a co posledních společných 20 let, kdy jsme žili docela aktivní život i s řadou přátel než on nás začal omezovat a začal si s nimi jezdit sám). Chápu, že je asi pod tlakem ostatních (jejich heslem je žít a užívat si, dokud to jde než umřou - přeposlal mi jejich maily, v kterých to píšou, je tam i několikrát zmíněno, že já tomu bráním, což není pravda, volnost manžel má, kolik chce, jen jsem asi dvakrát chtěla, aby se program s těmito lidmi přizpůsobil i tehdy nedobrému zdravotnímu stavu jednoho dítěte - bylo tenkrát zle, že jsem neposlechla na slovo jak oni chtěli). Mám vydržet (do kdy?), mám něco říkat (co? všechno on v současné době vnímá jako výčitky), mám nechat děti dětmi a poslechnout jeho a přizpůsobit všechno jemu? Bude to mít smysl a nějaký účinek? Fakt si nevím rady, už se vpodstatě denně bojím, jaké to bude až přijde domů. Moc Vám děkuji.
Kačka
hledání sebe sama
dobry den, ziju s partnerem 17 let. deti nemame. posledni dobou ale zijeme jako pratele vedle sebe. nas vztah byl od pocatku takovej kostrbatej. on byl gambler a ja nevedela projevovat city. co se tyce sexu tak to nam docela klapalo. ted uz nekolik let spolu nespime. pak byl on nekolikrat nevernej mne a o nekolik let pozdej ja jemu. zijeme spolu v zahranici ale ja se chci vratit domu. on uz 9 let nepracuje nejdrive byl na podpore a pak jsem ho zivila ja. vim ze mne ma rad a vzdy mnel ale ja to to uz nejakou dobu vnimam jak brime a ne neco prijemne. nasla jsem si praci doma a taky bydleni a chci se odstehovat. on ale naleha, ze musime skusit vztah zachranit kdyz uz jsme spolu tolik let. ze pri ho mam vzit s sebou a on mi dokaze, ze umi pracovat a vsechno bude dobry. v cizine ma problem s ze neumi jazyk. ja ale mam pocit, ze chci byt sama a proste jednat sama za sebe a nemit nikoho o koho se staram a nesu zodpovednost. je to ode mne sobecke?
hannah
fáze "namlouvání"
Dobrý den, je mi 23, skoro 2 roky jsem sama. Není to tak, že by o mě muži neměli zájem,spíš jsem nepotkala nikoho zvláštního. Nedávno jsem někoho potkala na plese, byl tam s nějakou slečnou a já s kamarády - celý večer mezi námi "lítali jiskry", ale ani jsme spolu nepromluvili. Neřešila jsem, jelikož jsem si říkala, že se stejně asi už nesetkáme.Několik dní na to jsme se 2x po sobě náhodně potkali. A našli jsme cestu se spojit - a domluvit si rande. Rande bylo dokonalé. Pořád se mě chtěl dotýkat, koukal po mě a sem tam nějaký dvojsmysl. Bylo vidět, že rande se líbí - trvalo 4 hodiny. Poté mě odvezl domů - při loučení jsme mu řekla, že děkuju a on mlčel - zvláštní. Čekala jsem, že se ozve a navrhnedalší setkání. Když se víc jak týden neozval, ozvala jsem se já - mile odepsal, že se klidně sejít můžeme. Je to 3 týdny a nic. Vyvozuji, že zájem nemá.Ale nechápu, jeho myšlenky.Kdybych se mu nelíbila, nezve mě na rande atp.. Co si o jeho chování myslíte. Má jinou? Mám se nějak snažit? Děkuji - otázka upravena poradcem
Martina
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den,
mám jeden problém. Je mi 18 a zamiloval jsem se do jedné slečny, které je teď sice čerstvě 14, ovšem oproti ostatním dívkám v jejím věku a i u dost slečen v mém věku je velmi vyspělá co se týče mentality a tak. Ona sama chce už něco víc, ale já se toho nějak bojím. Nechci ji udělat zle doma, kde už byl problém, když jsme kamarádi a ani u jejich vrstevníků, u kterých schytává posměšky, a dokonce už s ní na tohle téma mluvila jedna učitelka, ke které se to doneslo. Ale zase když jsme spolu tak je nám oběma dobře, rozumíme si, mám dost věcí společných a podobný pohled na nějaké témata. Nechci ji přivodit žádné problémy ani doma, ani u kamarádů, ani ve škole... a tak si nejsem jistý, jestli mám s ní jít do vztahu či nikoli, protože jí opravdu nechci nijak uškodit a chci, aby se měla skvěle ve všech ohledech a vždy.
Děkuji Vám.
mám jeden problém. Je mi 18 a zamiloval jsem se do jedné slečny, které je teď sice čerstvě 14, ovšem oproti ostatním dívkám v jejím věku a i u dost slečen v mém věku je velmi vyspělá co se týče mentality a tak. Ona sama chce už něco víc, ale já se toho nějak bojím. Nechci ji udělat zle doma, kde už byl problém, když jsme kamarádi a ani u jejich vrstevníků, u kterých schytává posměšky, a dokonce už s ní na tohle téma mluvila jedna učitelka, ke které se to doneslo. Ale zase když jsme spolu tak je nám oběma dobře, rozumíme si, mám dost věcí společných a podobný pohled na nějaké témata. Nechci ji přivodit žádné problémy ani doma, ani u kamarádů, ani ve škole... a tak si nejsem jistý, jestli mám s ní jít do vztahu či nikoli, protože jí opravdu nechci nijak uškodit a chci, aby se měla skvěle ve všech ohledech a vždy.
Děkuji Vám.
David
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
Jsme s přítelem cca 7 let, náš vztah je řekla bych v pořádku, plánujeme společné bydlení a rodinu. Asi před 2 měsíci jsem vypozorovala, že si přítel neustále s někým píše a snaží se to dělat tak, abych to neviděla. Když jsem na něj udeřila, řekl že si píše s kolegyní, která je u nich nová. Prý se mu líbí, ale bere ji jako kamarádku. Dokonce se i jednou sešli. Sdělila jsem mu, že je to pro mě nepříjemné a slíbil, že jejich kontakt omezí. Týden na to začalo vše nanovo, opět si píšou, když s přítelem nejsme spolu, dokonce ji vzal ven, když jsem byla v práci. Nic z toho mi ovšem neřekl, vše jsem bohužel zjistila tak, že jsem mu nahlédla do telefonu, za což se stydím. Zkoušela jsem mu říct, že dle mého to není úplně v pořádku a že z toho nemám vůbec dobrý pocit. On však reagoval podrážděně, slečnu chce mít ve svém životě a já se s tím mám smířit, prý mu nevěřím, což dle mého není úplně pravda, mam jen strach, ale on to nechápe. Jsem opravdu jen přehnaně žárlivá nebo se mám bát?
Jsme s přítelem cca 7 let, náš vztah je řekla bych v pořádku, plánujeme společné bydlení a rodinu. Asi před 2 měsíci jsem vypozorovala, že si přítel neustále s někým píše a snaží se to dělat tak, abych to neviděla. Když jsem na něj udeřila, řekl že si píše s kolegyní, která je u nich nová. Prý se mu líbí, ale bere ji jako kamarádku. Dokonce se i jednou sešli. Sdělila jsem mu, že je to pro mě nepříjemné a slíbil, že jejich kontakt omezí. Týden na to začalo vše nanovo, opět si píšou, když s přítelem nejsme spolu, dokonce ji vzal ven, když jsem byla v práci. Nic z toho mi ovšem neřekl, vše jsem bohužel zjistila tak, že jsem mu nahlédla do telefonu, za což se stydím. Zkoušela jsem mu říct, že dle mého to není úplně v pořádku a že z toho nemám vůbec dobrý pocit. On však reagoval podrážděně, slečnu chce mít ve svém životě a já se s tím mám smířit, prý mu nevěřím, což dle mého není úplně pravda, mam jen strach, ale on to nechápe. Jsem opravdu jen přehnaně žárlivá nebo se mám bát?
Partnerova kamarádka
smrt blízkého člověka
Mě před 2 týdny umřel děda a od té doby vyhledávám jestli ekzistuje 2 život a jsem úplně mimo často jde zavřu do pokoje o říkám si že děda mi strašlivé chybí a bojím se že mi umřel babička a říkám si jaké byto bylo kdyby naposledy viděla a řekla mu ahoj a někdy lituji že jsem sním nebyla dýl moc jsemi po něm stejská
Eliška
nejistota ve vztahu
On se ke mě totiž jinak choval moc hezky. Chodíval za mnou často do práce, hodně jsme si psali, rozuměli si. Jen mám pocit, že má jiné morální zásady než já a nechápu, proč u ní musel spát a lhát mi... tvrdil, že byl prostě jenom unavený a líný chodit domů. A že mi to nemohl říct, protože se bál mé reakce. Ale proč to dělal, když věděl, že by mi to ublížilo? Tvrdí, že to bylo tak před rokem naposledy... ale i tak, já ho měla ráda i před rokem. Mění to snad něco? A můžu mu to vůbec věřit? Jsem taková rozpolcená a nevím, jestli to co udělal je natolik hrozné a nebo není. Asi to nedokážu posoudit. Je mi to hrozně líto. Ráda bych znala nějaký jiný názor na tuhle situaci... na jednu stranu si nemyslím, že by mě podvedl, i když teď už si nejsem jistá ani tím... na druhou stranu, to že to dělal a že mi potom lhal... ach. Budu ráda za jakýkoliv názor nebo Váš náhled na věc. Děkuji.
Alexandra část III.
nejistota ve vztahu
Nějak se mi to celé nezdálo, tak jsem se jej na to zeptala ještě několikrát. Zdůraznila jsem mu, že upřímnost je pro mě vůbec to nejdůležitější. A on mi tvrdil, že tam nespal. Dlouho jsem se užírala pochybnostmi, až mě to po necelých dvou letech vztahu dohnalo k tomu, abych se mu podívala na facebook. Což mi vždycky přišlo jako něco hrozného. Našla jsem tam, že své kamarádce psal: "A teď jsi nahá?" což mi vysvětlil tak, že chodí často na nudapláže a že se zeptal jen tak, že v tom nic nebylo. Ani konverzace okolo ničemu nenasvědčovala. Hrozně mě to ale ranilo. Pohádali jsme se a od té doby se mi snad snažil říkat, kdy se s ní vidí... a už se nevídali asi tak často. No, ale nevydržela jsem to, pořád mi to vrtalo hlavou a znovu jsem se mu podívala do zpráv. Zjistila jsem, že u ní spal a že mi lhal. Že mi takhle do očí lhal. Navíc u ní nespal jednou, ale několikrát. Sice tam psal, že nic nebylo, ale kdoví. Mám problém mu věřit. Včera jsem se s ním rozešla, ale nesu to hrozně těžce. - otázka upravena poradcem
Alexandra část II.
nejistota ve vztahu
Hezký den,
mám přítele. Na začátku vztahu mi říkal, že byl ještě nedávno zamilovaný do své kamarádky, se kterou se již znají asi dva roky, ale že ta si někoho našla a to hrozně ranilo. Říkal o ní, jak je skvělá a jak se krásně směje a tak. Takovými řečmi mě dohnal k hrozné žárlivosti. Často s ní chodíval na pivo, přičemž spolu byli třeba do čtyř do rána. Mu to přišlo ok, že o nic nejde, že jsou kamarádi. Já žárlila čím dál víc a byla jsem na to alergická. Ona si pak někoho našla, tak se scházeli již o něco méně. Ale já nemohla slyšet ani její jméno. Oba nás ta žárlivost vyčerpávala, tak jsem mu navrhla, že mi má pokaždé říci, když s ní někam půjde a já na oplátku nebudu přehnaně reagovat. Řekl mi to jen jednou a já byla v pohodě. Jenže pak jsem se od jeho kamaráda dozvěděla, že se s ní mezitím viděl několikrát. Taky se prořekl, že u ní můj přítel spal. Tak jsem se přítele na to zeptala a on se dušoval, že nikoliv, že jen když jsme ještě nebyli spolu a že to má kamarád popletené.
mám přítele. Na začátku vztahu mi říkal, že byl ještě nedávno zamilovaný do své kamarádky, se kterou se již znají asi dva roky, ale že ta si někoho našla a to hrozně ranilo. Říkal o ní, jak je skvělá a jak se krásně směje a tak. Takovými řečmi mě dohnal k hrozné žárlivosti. Často s ní chodíval na pivo, přičemž spolu byli třeba do čtyř do rána. Mu to přišlo ok, že o nic nejde, že jsou kamarádi. Já žárlila čím dál víc a byla jsem na to alergická. Ona si pak někoho našla, tak se scházeli již o něco méně. Ale já nemohla slyšet ani její jméno. Oba nás ta žárlivost vyčerpávala, tak jsem mu navrhla, že mi má pokaždé říci, když s ní někam půjde a já na oplátku nebudu přehnaně reagovat. Řekl mi to jen jednou a já byla v pohodě. Jenže pak jsem se od jeho kamaráda dozvěděla, že se s ní mezitím viděl několikrát. Taky se prořekl, že u ní můj přítel spal. Tak jsem se přítele na to zeptala a on se dušoval, že nikoliv, že jen když jsme ještě nebyli spolu a že to má kamarád popletené.
Alexandra část I.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, chtěla bych názor. Poznala jsem na večírku jednoho milého muže. Nakonec jsem odjela, nedala jsem kontakt. Našla jsem si na internetu na něj mail, napsala mu, byl rád. Měli jsme první rande, vše bylo moc hezké. 5hodin jsme si povídali. Měli jsme druhé rande, to už proběhl sex. Ale zdálo se mi, že jen o sex tam opravdu nešlo. Domluvili jsme se na další schůzce. Ale natolik mě oslovil, že jsem nevydržela a napsala mu zprávu, že bych ho chtěla jen obejmout a dát mu pusu. Na to nezareagoval, druhý den jsem se omluvila, že jsem to asi pochopila jinak, že jsem myslela, že chce mít někoho na blízku a zpráva mu udělá radost, že jsem se spletla. Odpověděl, že zprávu si přečetl až druhý den, že není třeba to hrotit. Ted jsem v nejistotě, určitě jsem to asi pokazila. Přijde mi, že nedělá první krok, víckrát jsem psala první já, ale vždycky rychle odpověděl. Mám vyčkat a zkusit za pár dnů se ozvat? Děkuji
Nikola
rozchody
Paní doktorko, manžel začal být doma hodně nespokojený, vše mu vadilo, nedalo se s ním dohodnout, co vlastně, anebo to, co uváděl, byly drobnosti, někdy záminky a někdy průšvihy pramenící z toho, co udělal. Snažila jsem se zachovat klid a čekala, že ho to různých peripetiích přejde (neúspěch u mimomanželského vztahu, zdravotní kolaps). Bohužel se tak nestalo, odstěhoval se, našel si další milenku. A úplně utnul kontakt - po provalení nebral telefony, nereagoval na sms, zapíral se - nevydržela jsem a dala žádost o rozvod. Jsou to čtyři roky a od té doby já ho viděla pětkrát - jednou u soudu, k dalším soudním jednáním nechodí a nedonutí ho ani soudce, telefony nebere, na maily neodpovídá, když ho náhodou potkám utíká anebo je agresívní. Přece jen musíme řešit věci kolem dětí, peněz či majetku. jeho právník vycítil příležitost peněz a vše ještě více komplikuje - protahuje, píše zbytečné mnohastránkové vyjádření, vynucuje si zbytečné schůzky, které vyšumí, takže on si znovu vyžádá schůzku, pak ji přeloží... Když zavolám tchýni (měli jsme dobrý vztah) - je z toho kauza na týden, když jsem navštívila švagrovou (vycházíme velice dobře) - vztekal se on i tchýně celých 14 dnů a vpodstatě terorizovali švagrovou, proč mi umožnila návštěvu. O společných přátelích ani nemluvě. Bohužel se ke mně dostávají i pomluvy - jak jsem rozbila rodinu, jak jsem přišla jen s igelitkou (není pravda), jak on je chudák a já mu ubližuju a mstím se... Je to situace, kterou nejsem schopna pochopit, a nevím, ani jak se chovat. Poslední roky jsou jen o přežívání, ne životě. Co s tím?
Monika
ekonomické problémy ve vztahu
Dobrý den, mám přítele, ale nějak přemýšlím, jestli s ním být i dále. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že mám lépe placenou práci, i když jsem měla dojem, že právě to se mu líbí. Jenže já o práci přišla a jsem na pracáku. Práci hledám, ale nejde to rychle. Tak jsem mu řekla, že si te´d on bude muset najít líp placenou práci, případně najít vedlejšák. A on mi odpověděl, že on jako vyučený lepší práci nenajde, melouchy nejsou a s podnikáním se v minulosti nechytil (v tom posledním bodě mi lhal, protože byl vždycky státní zaměstnanec a nikdy jsem od něj neslyšela, že by měl firmu nebo živnostenský list) A místo toho mi dal odkazy na internetu na různé sociální dávky a řekl, že až mě vyškrtnou z pracáku, mám si dát rok neschopenku a pak zažádat o sociální nouzi. Docela mě to překvapilo, protože dokud plynuly peníze ode mne, bylo to ok, teď by se měl o nás dva postarat on a místo toho mě posílá pro sociální dávky. Navíc si myslím, že pokud by si chtěl najít další práci, že možnosti jsou - je řemeslník, muž, má fyzickou sílu, řidičák... Tak jsem Vás chtěla požádat o Váš názor. Děkuji.
Lucka
hledání sebe sama
Dobrý den, často ženám doporučujete, aby si budovali svoje sebevědomí, finanční a citovou nezávislost na partnerovi např. pěstováním svých koníčků a vztahy s přáteli. Co mám ale dělat, když se cítím sebevědomá s přáteli, v zaměstnání jsem si vybudovala také dobrou pozici, svoji práci zvládám dobře,jsem finančně soběstačná, ale co se týče partnerských vztahů, tak se mnou muži vždy manipulovali a ponižovali mne. Já se sice cítila nepříjemně, ale nedokázala jsem se ozvat, trpěla jsem to. A až s odstupem času vidím, že tehdy a tehdy jsem se měla ozvat ... Jak mám tohle chování změnit a být sebevědomá i ve vztahu? Děkuji za odpověď.
Alenka
partnerský trojúhelník
Dobrý den, paní doktorko. V červnu 2016 jsem se provdala za svého přítele, se kterým jsme 8 let. Z toho se přátelíme od 14 let. Čekal na mě, já chodila, jako mladší s jinými. Dal mi oporu, péči, lásku, na druhou stranu útisk, který jsem cítila a postupně se začala dusit. Vygradovalo to v září, kdy jsem poznala muže, přátelili jsme se a nakonec jsem od manžela odešla. Je to půl roku od svatby, tři měsíce, kdy se problémy stupňovaly (cítila jsem se zavřená doma, svázaná psychicky, pocit, že se dusím - na druhou stranu jsem poslouchala, že jsem nejdůležitější člověk na světě..princezna).Nyní jsem s přítelem, s manželem se vídám. Mozek říká ať se vrátím domů,ale mé srdce a tělo chce být s přítelem.Mám strach se rozhodnout,mám strach,že se špatně rozhodnu,nevím,co si počít,co dělat,jak se rozhoduje, co se vlastně stalo.Připadám si ztracená.Manžel je typický kluk z vesnice,laskavý, ale asi ne moc přitažlivý.Přítel je starší, přitažlivý,ale cítím se s ním nejistá.
Prosím Vás o radu,děkuji Vám
Prosím Vás o radu,děkuji Vám
Lusilka
nedotažený rozchod
Mám obavu, aby to, že se ozve, nebo zastaví, nebral spíše tak, že se bojí samoty, že po roce vztahu je těžké se odpoutat. Já vím co cítím, chybí mi a vím, že jej hluboce miluji. Jen bych byla nerada, aby on tohoto využíval a chodil ke mě, kdy se mu to hodí, když zrovna nemá co, tak se ozval. Já to pořád beru tak, že s ním tak nějak počítám. Ale chvilkami mi přijde, že on je teď beze mě vlastně spokojený. Že mu to vyhovuje, že má prostor, volnost a stačí mu, když mi občas napíše, nebo se jednou v týdnu vidíme. Ale takhle to přece nejde do nekonečna. Je to měsíc, co jsme se rozešli. Většinou se vždy ozve on, zda by mohl přijít na návštěvu, na kávu atd. Nevím do jaké míry nějaké schůzky atd. iniciovat já, když se vlastně rozešel on se mnou. Ale zase na druhou stranu možná on čeká nějakou aktivitu z mé strany, možná chce vidět, že o něj stojím a ne že to nechávám jen na něm. Podle mě se oba bojíme do toho jít bezhlavě znovu, ale zároveň si chybíme a ani jeden nevíme, jak si s tím poradit.
Pavla - pokračování
nedotažený rozchod
Paní doktorko moc děkuji za odpověď. Chtěla bych se ještě zeptat, zda dle Vašich zkušeností, nemůže být problém mezi mnou a přítelem v tom, že je mezi námi 15 let věkový rozdíl. Já 33 a 48. Jak jsem Vám již psala, tak přítel má u mě pár věcí a nevrátil klíče. Většinou se každý den ozve, zavolá, napíše, jedenkrát v týdnu se vidíme. Když však naťuknu téma, že tedy nevím, zda jsme ve vztahu, nebo pouze přátelé, že je potřeba si to říct, případně se posunout dále, definitivně to ukončit, vrátit si klíče, jít dál, nebo ve vztahu pokračovat, tak to nějak nechce řešit a řekne, že nemám na nic tlačit, že chce nechat všemu volný průběh. Jede teď začátkem února na měsíc pracovně pryč. Když už se ke mě občas zastaví. Obejme mě, při odchodu dá pusu, ale nezeptá se, kdy se uvidíme atd. Pozval mě na ples, který bude za 14 dní, že bude rád, když půjdeme spolu. Spíše mě ale trápí, že nevím jak to brát. Nechci, aby se ozval jen když nemá co, když si náhodou najde chvilku. Nechci být pro něj ta poslední
Pavla
nejistota ve vztahu
Dobrý den paní Douchová, jaký je Váš názor na muže, který je dlouhodobě zadaný a i přesto si dopisuje na internetových seznamkách s jinými ženami? Jsme spolu již 9 let, přítel je o 20 let starší (49 let), ve vztahu je spokojený alespoň to tvrdí. Svou lásku my i často vyznává. Nevím co ho k tomuto jednání vede, trápí mě to a cítím se podvedená. Tohle trvá již dlouho, prakticky od začátku vztahu. Již několikrát jsem mu na jeho profily na seznamkách přišla. Vždy tam vystupuje jako nezadaný, hledající vážný vztah. Několikrát jsem sním o tom mluvila, ptala se co ho k tomuto vede. Řekla jsem mu, že pokud se mnou nechce být, chce být s někým jiným, tak ať my to řekne na rovinu a rozejdeme se. Tvrdí, že nikoho nehledá, že mě miluje a chce být se mnou. Lásku my vyznává, vztah funguje. Opravdu nevím, jak se zachovat. Nechci tohle chování neustále tolerovat. Poraďte prosím, jak se zachovat, co dělat. Děkuji za Váš názor.
Petra
nevyrovnaný vztah
Pro Annu - jelikož jsem podobný (ale naštěstí krátký) vztah zažila, ráda bych jí doporučila, aby byla hodně opatrná a citově se v takovém vztahu příliš neangažovala. Žít s manipulátorem, psychicky nevyrovnaným člověkem, který dříve hodně citově strádal může být hodně nebezpečné. Když se k tomu ještě přidá alkohol, je "vymalováno" a já jsem šťastná, že jsem tehdy včas vzala nohy na ramena. To nemusí být úplně Annin případ, ale stejně jí chci doporučit ostražitost. - otázka upravena poradcem
Zuzana
hledání sebe sama
2: Všechny jsou těhotné. A to je další tlak. Do toho pořád přemýšlím o tom, že si musím najít zaměstnání. Mám až chorobné představy, že když to nezvládnu, budu muset se žlutou vestou sbírat odpadky po městě. Mám vysokoškolské vzdělání a vlastně vím, že je to absurdní. Ale bez práce si připadám skoro zbytečná. Manžel se mě snaží přesvědčovat a utěšovat, že to zvládneme, i kdybych práci nějaký čas nenašla. A vůbec by mi splnil, co mi na očích vidí. Já teď vidím jako problém, že chci moc věcí naráz, které nejsou slučitelné. Na jednu stranu chci do práce - ale nechci jim po zkušební době říct, že jsem těhotná. Chci dítě, ale absolutně nevím, jestli to teď půjde, nebo kdybych šla do práce, jestli ho budu ještě za pár let vůbec chtít. Manžel mě podporuje ve všem. Ale neporadí, pro co se rozhodnout. A já cítím, že nemůžu už ani uvažovat o těch všech věcech naráz. Moc by mi pomohl nějaký nezaujatý pohled na věc. Předem děkuji! Julie
Julie
hledání sebe sama
Dobrý den! Je mi 30 let, manželovi 34 let, jsme spolu 2 roky a máme ročního syna. Jsme spolu moc šťastní. Jde spíš asi o mě a můj perfekcionismus a bezradnost, co se sebou dál v profesním / rodičovském životě. Původně jsem nastupovala na mateřskou s tím, že se vrátím po půl roce a že doma zůstane manžel. Vzhledem ke změnám ve vedení v zaměstnání (dělám práci, kterou miluju a která je tvůrčí) jsem se nemohla vrátit, protože mi bylo naznačeno, že nejsem žádoucí a že by mi dělali peklo. Nyní v červnu mi bude končit smlouva, rodičovský příspěvek budu dostávat do prosince, kdy synovi budou dva roky. Za těchto okolností jsme s manželem nechali volný průběh tomu, zda počneme druhé dítě. Dvakrát jsem otěhotněla a dvakrát velmi záhy potratila. Byly to pro mě intenzivní zážitky a nevím, jestli jsem je vlastně úplně zpracovala. Každopádně jsem po nich měla pocit, že další dítě prostě chci. Do toho nám všichni kolem oznamují radostné novinky - sestra, švagrová, dvě nejbližší přítelkyně...
Julie
krize vztahu
část 3: Přitom dlouhé týdny předtím jsme spolu nespali, on mě odmítal dost hnusným způsoben, bylo to ponižující. Řekl, že ke mně nic necítí, že má prázdné srdce a že mu chybí jiskra ve vztahu. Podařilo se mi ho dostat k psycholožce, ale tam seděl a skoro nic neříkal a prý příště už tam nepůjde. Paní nám říkala, že to chce čas, netlačit na pilu a vytvořit doma pěknou atmosféru. No jo, já ji poslechla - toto bylo cca před 4 měsíci, ale nic se nezměnilo z manželovy strany. Furt se v tom plácáme ve smyslu, že on neví, jak se rozhodnout..... Milence kupuje dárky a sponzoruje ji - jí je 30, je svobodná, manželovi 41. V9m to , koukla jsem mu do mailu, kde byly objednávka. Vím, že to může pro mě špatně dopadnout, toho se bojím, stále ho miluji. Těch plusů pro mě je více, ale........ On se úplně zbláznil, myslíte z Vaší zkušenosti, že by dal nakonec přednost rodině? Ale aby to nebylo o tom, že sice zůstane, ale bude ke mně stále chladný. Co mám dělat, aby se do mě znovu zamiloval? Díky část 3.
Jiřa
krize vztahu
pokr. 2: Toto radíte i lidem. Uvažuji o pauze se vším všudy, ale mám strach , že o to víc bude s milenkou a na mě a děti si vůbec nevzpomene a tím to krachne. Pořád si říkám, že by měl zůstat se mnou, protože je tu víc +. Děti má moc rád, je zvyklý na domov, musel by překopat svůj styl života - milenka bydlí v paneláku ve velkém městě, manžel rád jezdí ke své matce pomáhat na zahradu a se statkem. To je pro něj relax. Jeho matka je nemocná a potřebuje pomoc, má ale další dva syny, takže není úplně závislá na mém muži. Do této doby jsme měli s mužem pěkné manželství, ale tyto události nás semlely. Jen byl problém s jeho citovou vazbu na máti - ta je celý život bez chlapa, rozvedla se , otec od rodiny odešel za jinou. Tak si říkám, jestli u manžela se objeví geny....U té milenky nejde jen o sex, je citově zangažovaný a úplně se změnil, jakoby to nebyl ani člověk, kterého jsem znala.Když je doma, komunikujeme ale jako spolubydlící, dlouho nebyl sex, jednou jsem ho svedla - neodolal. část2
Jiřa
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši situaci.Jsem 12 let vdaná, 2 děti ZŠ. Před rokem a půl jsme se s mužem odcizili, měla jsem gynekol. problémy a bolel mě sex. Manželovi jsem se styděla přiznat problémy , tak jsem radši použila slova, že je neschopnej, sex k ničemu atd...Taky že lituji svatby. Pak mi zemřela maminka, 5 rak, a já se propadla do depky, že jsem se s nikým nebavila. Manžel neměl práci, pak si ale našel novou , ale je doma na víkend , bydlí na ubytovně. Tam ho kamarádi zatáhli do problémů s policii, on nic neprovedl, byl 2 dny ve vazbě. Pustili ho, ale on se sesypal a skončil v péči psychologa. Oba dva jsem na tom byli tak zle, že jsme se odcizili a muž si našel milenku. My jsme si už všechno vysvětlili, protože ho miluji a chci zpět. On neví jestli má odejít a rozvést se. Toto stále zvažuje.Mně ale mé chování neodpustil. Už jsem zde četla podobné příběhy, já jsem navrhla zatím neurčitý časový limit dokdy to má vyřešit. Jak dlouho by to mělo trvat? část 1
Jiřa
nejistota ve vztahu
Dobrý den, zajímal by mě nezávislý názor, děkuji..
přítel mi často říká, že mě miluje více než já jeho (ne s nějakou výčitkou, prostě mě např. políbí, řekne, že mě miluje, já mu odpovím, že já jeho taky, a on na to toto..)
ale přitom se stává, že se..nejčastěji po tom, co jsme déle spolu..jakoby "uměle" pohádáme..nebo mu prostě něco přelítne přes nos..něco vadí..já se nehádám, nemám důvod, ani mu nedávám záminku..a on se stane jakoby odtažitým..např. usínáme tři dny vkuse stuleni vedle sebe, čtvrtý den si vezme svoji peřinu a spí otočen zády. Ráno občas mě znovu přivine, ale to jen občas.
Jindy si najednou zabalí a bez komentáře se chystá odjet..políbí mě, ale jinak nemluví..
v "páteři" vztahu mi často píše, dává mi dárky, říká mi že mě miluje.. ale stává se, že se takto "odtáhne." a najednou jak kdybych byla cizí. mně je 27 a žádný vztah za sebou nemám, jemu 35 a před 3mi roky se rozešel ze šestileté známosti a má jedno z ní jedno dítě.
Je hodně citlivý, a přijde mi, že má hodně zhrzené sebevědomí. může to být součást příčiny? nebo je jiné vysvětlení? - otázka upravena poradcem
přítel mi často říká, že mě miluje více než já jeho (ne s nějakou výčitkou, prostě mě např. políbí, řekne, že mě miluje, já mu odpovím, že já jeho taky, a on na to toto..)
ale přitom se stává, že se..nejčastěji po tom, co jsme déle spolu..jakoby "uměle" pohádáme..nebo mu prostě něco přelítne přes nos..něco vadí..já se nehádám, nemám důvod, ani mu nedávám záminku..a on se stane jakoby odtažitým..např. usínáme tři dny vkuse stuleni vedle sebe, čtvrtý den si vezme svoji peřinu a spí otočen zády. Ráno občas mě znovu přivine, ale to jen občas.
Jindy si najednou zabalí a bez komentáře se chystá odjet..políbí mě, ale jinak nemluví..
v "páteři" vztahu mi často píše, dává mi dárky, říká mi že mě miluje.. ale stává se, že se takto "odtáhne." a najednou jak kdybych byla cizí. mně je 27 a žádný vztah za sebou nemám, jemu 35 a před 3mi roky se rozešel ze šestileté známosti a má jedno z ní jedno dítě.
Je hodně citlivý, a přijde mi, že má hodně zhrzené sebevědomí. může to být součást příčiny? nebo je jiné vysvětlení? - otázka upravena poradcem
Rebeka
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.
Anna
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.
Anna
| předchozí | ... 79 80 81 82 83 84 85 ... | další |
