ODPOVĚĎ: V klidu se s chlapcem posaďte a vysvětlete mu situaci.Ničím ho nestrašte, jen mu potvrďte, že ho máte stále stejně ráda a to samé jeho otec. Že může za otcem chodit, ale vy jste za něj zodpovědná, takže se musí vracet domů. Ale nevím z vaší informace, zda-li jste rozvedeni a jak soud rozhodl o synovi - styk s vámi a s otcem. Není-li tomu tak, doporučuji vám navštívit školního psychologa a poradit se s ním o tom a zároveň navštívit manželskou poradnu, jak dál řešit vaši situaci. Nebo , jestli jste toho oba schopni, tak vy a váš muž se dohodněte na určitých pravidlech, co se týká dětí. To by bylo nejlepší řešení. Abyste byli jednotní v působení na chlapce. Určitě chlapci nezakazujte styk s otcem, ale vyřešte, jak často a kdy může být u otce. Nepůjde-li nic dohodou, musíte se obrátit na právníka. Určitě nezapomeňte spolupracovat se školou. Přeji pevné nervy. 21.9.2006 11:27

ODPOVĚĎ: Co se týká mléčné stravy, tak bych se poradila pediatrem. MOžná to časem odezní, až uvidí i ostatní děti např., ve školce, co všechno jedí, ale to je ještě dlouhá doba. Utěšování - některé děti nemají rády moc fyzického kontaktu, třeba vaše dcera mezi ně bude patřit. Nenaléhejte na ni, pouze tedy vyslovte svoje pochopení a účast nad její bolístkou nebo odveďte pozornost úplně na něco jiného, zajímavějšího. Tak by mohla zapomenout, že se něco stalo.Např. zazvoněním klíčů, ukázání na nějaké zvířátko apod.. Co se týká selhání rady - není divák není herec, si nedovedu moc představit. To znamená, že když se jí nevšímáte, tak pokračuje ve vztekání stále a nekončí. Jak dlouho, třeba hodinu? Tak vy sama při jejím vzteku začněte dělat zajímavou práci - třeba si vezměte maňáska a začněte se s ním povídat, nebo si vezměte nůžky a začněte stříhat apod. Myslím si, že vždy když svoji pozornost obrátíte na něco i pro dceru zajímavého, že brzy začne být zvědavá a na vztekání zapomene. Myslím si, že jste chybu nikde neudělala, že to chce jen více trpělivosti a času. Zkuste to a třeba zase napište. Mějte se moc hezky a vydržte. 21.9.2006 15:16

ODPOVĚĎ: To jde jen doopravdy co nejrychlejším odchodem. Dát mu sebou z domova nějakou jeho oblíbenou hračku. Nevím, jak dlouho již to trvá. Některým dětem měsíc, jiným čtvrt roku, někdo si zvykne hned a taky jsem měla děvčátko, které muselo ukončit docházku do školky, protože ji to velmi stresovalo. Ale to vám nehrozí, protože jak píšete, odpoledne někdy nechce domů. Takže Vás jen zkouší, co Vy vydržíte, jestli náhodou nepovolíte. Hlavně Vy buďte klidná a nedejte najevo strach. Děcko toto všechno vycítí. Po dohodě s učitelkou, předejte i brečícího syna a rychle odejděte. Nezdržujte se v šatně. Můžete se telefonicky přesvědčit z práce, jestli už se zklidnil, aby i Vy jste byla klidná. 21.9.2006 15:22

ODPOVĚĎ: Asi si budete muset zvyknout. Třeba to bude jeden z jeho povahových rysů, že bude mít výkyvy pohody a takto na ně bude reagovat. Ale to ukáže až čas, jestli se projeví doopravdy diagnoza ADHA, tak to bude chtít jen tu trpělivost a pochopení pro syna. Jen věkem on bude muset sám pracovat na jeho náladách a až to bude možné, tak se snažit o ovládnutí. To by za to nemohl. Takže ještě jednou, držím palce a mějte pochopení, i když je to velmi těžké. Více pro okolí než pro samotného aktnéra. 22.9.2006 14:55

ODPOVĚĎ: Vy s tím vůbec nemůžete nic dělat a už vůbec to řešit. My takové věci řešíme na místě a jen požádáme rodiče o spolupráci v tom, aby s chlapcem doma povídali a ještě jednou vysvětlovali, že násilím se nic neřeší. Takže si myslím, že to děláte dobře. Je to na pedagogickém sboru ve školce. Nebo se snimi dohodněte, to není nic proti ničemu, a objednejte se do pedagogicko psychologické poradny a tam vysvětlete problém. Dostanete radu vy a můžete požádat, aby poslali písemnou zprávu i do školky. Možná je to právě tím, o čem píšete. Cítí syn, že má ve školce zázemí v babičkce, a tak si více troufá, když mezi dětmi vznikají konflikty a on je řeší násilím. Ať se babička více zajímá o jaké konflikty jde. Kdo je vyvolává a kvůli čemu. Chtějte konkrétní popis, proč byl syn agresivní. Bohužel, více na dálku neporadím. Mějte se hezky a přeji, aby se situace jenom vylepšovala. 22.9.2006 15:01

ODPOVĚĎ: To chce jenom vaši důslednost. To znamená - trvejte na obědě, který mu podáte. Když nebude jíst, zkuste to znova a znova nabídnout, ale bez velkého nucení a zabavování. Nevezme-li si ten oběd, tak potom nesmíte povolit ani dalšího Bobíka. Zkrátka zase až další vaše nabídnuté jídlo - to je svačinu. Je to hra mezi vámi - kdo z koho. Vytvoříte-li synovi určitá pravidla a režim dne - včetně časů stravování, tak se to pro něj stane pravidlem a normálem.Necháte-li to na něm - bude s vámi "cvičit" a určovat pravidla on. Proto doporučuji - nabídnout oběd a v klidu s ním obědvat. Když nebude jíst oběd, nedávat místo něj nic, až další jídlo - svačinu. Časem až uvidí vaši rozhodnost a důslednost, tak se to podá. A možná, že i hlad udělá své. Za rok nebo později, až půjde do školky, tak bude mít vytvořen správný návyk nebo ho získá tam, kde bude jíst s dětmi oběd společně. Dalším řešením by také mohlo být, vypustit dopoledního Bobíka, být bez svačina dopoledne a mít jen oběd. Vyzkoušet to, co vám se víc hodí a co jemu bude víc vyhovovat. Ale určitě pravidla stanovte VY, ne syn. Využijte také při čtení nebo vyprávění pohádek - o zvířátkách / to je nenásilně a zaobaleně /, jak se správně stravují, že oběd je důležitý pro sílu na celý den nebo zahrajte maňáskové divadlo o tom, jak zvířátka obědvají. Použijte tuto motivaci. Podotkněte, jak oběd vypadá - polévka, hlavní jídlo, kompot, pití apod.A hlavně syna zkuste s vámi zapojit do přípravy oběda, vaření, že si vlastně jako sám oběd připravuje, vaří. A také s vaší pomocí, že si ho nandavá na talíř. To vše syna motivuje a více se na oběd těší. I příprava na stůl - lžíce, ... 25.9.2006 15:36