OTÁZKA: Dobrý den. Je mi 25, přítelovi 27 let a chodíme spolu téměř tři roky. Náš vztah je docela pěkný, sem tam se sice objeví mraky, ale vpodstatě se nám daří udržovat si vzájemnou úctu a respekt a máme se rádi. Já však mám trochu problém s tím, že v přítelově rodině se pravidelně objevuje duševní onemocnění, konkrétně schizofrenie. Partner sám je zdravý. Víte, mám ho ráda, ale představa, že by podobnou nemocí mělo trpět i moje dítě, mě děsí...vím, že se toto onemocnění dá tlumit léky, ale přeci jen...chci pro své děti to nejlepší. Přesto, že mám partnera ráda, v současné době neustále přemýšlím o tom, jestli to za to riziko stojí. Popravdě vůbec nevím, co dál. Jestli si zvolit muže, se kterým se cítím dobře, nebo zdravé děti. Připadám si špatná. Zuzana

OTÁZKA: Dobrý den. Je mi 24 let, příteli 30. Máme spolu přes rok krásný vztah, ačkoliv nám nikdo ze známých nedával šanci. Jsme dost rozdílní, nemáme moc společných zájmů. Největší problém ale vidím v tom, že přítel je dost nespolehlivý. Když nás kupříkladu někdo pozve na výlet, mluvím s ním o tom, on v podstatě souhlasí. Já účast slíbím a on mi pak řekne, že o ničem neví a že nikam nejede. A já pak ruším sliby a je mi to před známými trapné. Nevím, jestli má problémy s pamětí (což popírá) nebo to dělá schválně. Jsem dost komunikativní, chci mít ve věcech hned jasno. On takový není, problémy si nepřipouští. Prosím poraďte mi, jak na něj mám reagovat, scény přímo nesnáší. Já také, ale někdy se nedokážu ovládnout. Děkuji za Vaši odpověď. Štěpánka

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaši odpověď (09.04.2005 - Kateřina). Myslím, že každé vaše slovo je velmi "trefné..." Navrhujete mi, abych s přítelem navštívila psychologa. Chtěla jsem vás požádat o kontakt na Vás. Také jsem se snažila, ještě před tím, než jsem náhodou narazila na vaše stránky, sehnat kontakt na pana doktora Plzáka, jako "partnerského odborníka", který hovoří "natvrdo", ale zkušeně. Mohla byste mi prosím poradit, jak najdu Vás, nebo pana Plzáka? Ještě jednou moc děkuji, Kateřina Kateřina

OTÁZKA: milá paní psycholožko, nevím, kde začít, ale asi bude nejlepší Vám napsat, že jsem 33 letá žena se dvěmi dětmi a mám přítele, který má také 2děti-ovšem ne v trvalé péči.(oba jsme rozvedeni).Můj problém je ten, že i po 4 leté známosti se svým přítelem stále nebydlíme společně,ba co víc, můj přítel na toto téma nikdy nezačne mluvit, nemá potřebu.Pokud už ovšem začnu já, tak mi odpoví, že to je pro naše děti takhle nejlepší, že budeme spolu až děti odrostou a půjdou z domu.Nemám pro tuto představu pochopení,ráda bych se starala o všechny a o všechny stejně. Ale tady je další problém - děti.Nenašel si za tu dobu k mým dětem vztah, nepovídá si s nimi, nezajímá ho jak žijí. Jsem z toho vždycky rozčarovaná,když je mezi nimi divné dusno, v ty chvíle si říkám, že vlastně nemám skoro žádný důvod vlastně s ním být. Nemáme společnou budoucnost, když-tak až velmi vzdálenou, nemáme společné cíle a vlastně je toho strašně málo-co nás spojuje. Už jsem se s ním nejednou rozešla,ale vzápětí mne získal zpět.Teď jsem začala s představou, že začnu stavět dům - tedy malý - jenom pro nás 3. Chtěla jsem zjistit, jestli ho to alespoň vyburcuje, jestli se ozve, proč nepočítám i s ním, ale on mi na to řekl, že jsem šikovná. Mám dojem, že nechce mít zodpovědnost za mne a za moje děti, takhle je to jednodušší?, nebo co si myslíte vy? děkuji za odpověď a přeju hezký sluníčkový den. hanka@formannj.cz

OTÁZKA: Dobrý den, je mi téměř 26 let, pred dvema lety jsem se odstehovala po ukonceni VS, za svym pritelem 250 km od rodiny k jeho rodicum na vesnici do RD (pochazim z mesta). Byla to strasliva zmena: zadni kamaradi, 5mesicu bez prace(absolvent),poprve starost o domacnost(neumela jsem varit atd.), do toho jeho rodice (velmi chladni,uzavreni), pak jsem nasla praci, z te me ve zkus.dobe vyhodili, ze se pro "obchod" nehodim (mam VS ekonomku). Dalsi prace - tedy na urade- zde se me chystali vyhodit (mam uz "to" davno vedet). Ztratila jsem uplne sama sebe, v praci "prezivala", mela sice sve konicky, ale muj vztah k partnerovi (27let) byl stale asymetrictejsi. Ze studentky VS, studentky postgrad.studia na UK (filosofie) se stala troska upenlive starajici se o domacnost, sice majici sve konicky, ale totalne nesebevedoma (kdo by ji zamestnal?). Partner prestaval byt doma, stale vic vyhledaval spolecnost, kamarady (je dominantni, extravert, inteligentni, ale take egoista, sobecky, umi vest zabavu, byva stredem pozornosti) a ja byla stale vic v ustrani. Jeho "kamaradi" byly prevazne zeny, dokazal pro ne udelat hodne a pro me nic. TO vsechno vedlo k tomu, ze jsem se zhroutila a sla na 3mes.stacionar psychoterapie pri FN Lochotin. Tam mi odhalili mou citovou zavislost, take vysvetlili problem s jidlem (v 15 anorexii, pozdeji bulimii - dodnes s mymi naladami jidlo a sport mava). Ale partner si me prestal vazit a ani na opak.vyzvy - pojedme spolu nekam, zaridim to - uz nereagoval. Stala se ze me zarliva zenska, zavidela jsem vsem jeho kamaradkam, jak se jim venuje. Prisla jsem si jako nejopustenejsi clovek na svete. Letos v unoru jsme se rozesli, bohuzel az od 2.dubna bydlim od neho (bohuzel v jeho vesnici, u me (a jeho) kamaradky. Co mam se sebou delat, abych nebyla ve vztahu zavisla? On se ted preje byt se mnou "kamarad" (jako s jeho byvalou je), ja jsem ale vuci nemu zla, stale vycitam, reaguju prudce. Zdaji se mi hrozne sny, nespim, malo jim, jsem zase sama - bojim se odejit zpatky k rodine - tam zadna opora neni (jen materialni a z te je mi nanic) a pratele jsou uz tady, ve vesnici. Ale potkavam byv.partnera kazdy druhy den (pri zkousce kapely, v MHD, na koncertech atd.). Udelala jsem pro neho vsechno, co jsem mohla. Vylecila jsem se i z poruch prijmu potravy (po 10letech!), naucila se starat se o domacnost, ted se vrham, abych take necim v praci byla. Mam ale nulove az zaporne sebevedomi, vyzaruju neg.energii, citim nenavist, hnus vuci nemu, chci mu take zustat kamaradkou, ale nevim, jak to v sobe zmenit. Stale si myslim, ze kdybych ja byla "necim" (v praci, vic sebevedoma), nikdy by se to nestalo. Videla jsem ho jako toho "praveho", citim, ze ma duse neni stavena na x-vztahu. Tohle byl treti vazny a myslela jsem,ze navzdy. Prestavam verit na lasku, vsechna mila slova jsou jen docasne lzi, jsem zhnusena, zklamana, bolava, strasne bolava.. a on je mezi prateli v pohode, rozesmaty, zije stale tam, kde jsme 2 roky spolu zili, mezi vecmi, co jsme vytvorili, zaridili. Jak se mam k nemu chovat? Strasne se bojim domu..ale tady, v okoli Plzne ho vidim vsude - je to krasny kraj, kam me on zavedl. Nevim, jak dlouho jsem schopna tady vydrzet, nevim, jestli bych udychala definitivni samotu zpatky u "rodiny". Pripadam si v koncich. CO si o tom myslite, pani doktorko? Prominte delku dopisu.. Petra

OTÁZKA: Dobrý den. V prosinci po hádce odešel manžel do hospody a nevrátil se 6 týdnů. Později se po dohodě vrátil a po 14 dnech od návratu přišel dopis od jeho milenky, se kterou udržoval styk cca 10 let a které asi sliboval rozvod, společné soužití atd., viz její dopis. V dopise bylo dost ošklivého o našem 22 letém soužití. Milenka je více než 10 let sama s dcerou, mám silný pocit, že holka je jeho. Nyní se manžel snaží, ale moje sebedůvěra, jistota, a vše ostatní je pryč. Poslední 4 roky za milenkou chodil především v pracovní době. Říká, že mě miluje a chce se mnou žít a že na ní mu nezáleží. Že ona byla pouze jen kamarádkou (se kterou spal a ona s ním chtěla dítě). Bylo to po druhé co ode mě odešel a co bydlel u ní. Vždy se vrátil ke mě. Jenže tentokrát to nesu hůře, mám deprese, nemohu spát, mám neodbytné, zlé myšlenky, nenávidím se, trápím se, hodně jsem zhubla, nemám chvilku klidu. Mám potřebu se zkontaktovat s milenkou, ale nevím jak a zda by to bylo k užitku. Jak mám věřit jeho slovům ? Hodně toho co bylo v dopise od milenky je pravda, říkal jí hodně důvěrné věci, a manžel vše popírá. Jak se s tím srovnat, jak najít důvěru, jak poznat co je a co není pravda, jak zůstat nad věcí, jak nezjišťovat zda za ní zase neběhá ??? Je toho plno co potřebuji probrat, ale nevím kam jít. Prosím o pomoc. Děkuji. Lenka Lenka

OTÁZKA: Nevím jak začít, tak to napíšu zcela bez obalu. Náš 12 letý syn krade peníze. Doma a v rodině. Nejprve jsem mu zkusila domluvit, pak jsem ho vzala do pedagogicko-psychol. poradny a teď navštěvujeme klinického psychologa. Ale on zase ukradl peníze. Celou situaci komplikuje manželova vážná nemoc - musí být asi na týden hospitalizovaný na chemoterapii. Já pracuji jako zdravotní sestra na 3 směny a tak je občas sám doma byť jen několik hodin. A tak hledal až našel - peníze. Psycholožka nedokáže říct proč bere peníze. Manžel k ní nechce na pohovor, protože jí nevěří - tak chodíme jen já a oba synové. Po poslední krádeži dostal syn výprask od manžela. Od té doby nic nevzal - aspoň si to myslíme. Ale záhadně se ztratila žákovská knížka a zimní bunda. Jsem z toho zoufalá. Manžel je vzteky bez sebe a já nedokážu poznat jestli je to bezmoc nad nemocí (ale chemoterapie dost dobře zabrala), nebo nade mnou - jsem jen uzlíček nervů -brečím při sebemenší výtce. Před pár dny jsme se pohádali, protože jsem špatně načasovala odjezd k jeho sestře. Vyčetl mi i dětem sned úplně všechno - že utrácím, že jsme samí lháři a zloději, že jsem děcka zkazila - když něco provedou tak je ještě pochválím (což není pravda - nedokážu jim dát výprask - jen facku nebo pár pohlavků, ale dost zvyšuji hlas a později až zlost pomine třeba večer před spaním si k nim sednu a snažím se věc rozebrat a zjistit proč). Po té poslední hádce mě manžel trestá tím že se se mnou nebaví - neodpovídá. Bohužel peníze jsou na společném kontě k němuž nemám kartu a teď se děsím, jestli nakoupí. Asi by jim bylo dobře beze mě. Nikdo by neutrácel, uvařil by si dobré jídlo a ne ten můj blaf, nádobí by si umyl bez poskvrnky, prádlo by bylo pořádně vyžehlené, kluky by přinutil poslouchat. Někdy mi připadá, že kdybych nebyla, možná by pár dnů truchlil a pak by si našel jinou... Ale nikdy nevidět kluky dospívat, nepochovat si vnouče? Renata

OTÁZKA: Dobrý den, zajímal by mě váš názor na věkový rozdíl mezi partnery.Jsem rozvedená 37 letá žena a můj současný partner má 24 let. Jeho rodiče jsou stejně staří jako moji tudíž on mě vnímá jako mladou ženu nikoliv téměř jeho matku.Náš vztah trvá už téměř rok a je velmi hezký a oba nás po všech stránkách uspokojuje.Myslíte,že je možné vybudovat trvalý,pevný a stabilní vztah?Děkuji za odpověď. Lucie

OTÁZKA: Dobry den. S prytelkyni jsme jiz pres 6 let a naz vztah byl relativne klidny. Ma sice vybusnou povahu a casto ji neco vyvede z miry, ale zbykl jsem si a nevadilo me to, protoze jsem vedel ze ji to prejde. Posledni rok to vsak slo z kopce - co se tyce sexu, tak ten pomalu upadl do zapomeni a kdyz byl, tak jen "rychlovky", drobne neshody vyustili az v nekomunikaci mezi nama. Vycitala me temer vse. Nakonec odesla z prace a zili jsme vpodsate letos pouze z mych penez. Navic delam doma, tazke jsme byli stale na ocich. Nedokazala vsak pochopit, ze i presto ze jsem doma tak pracuji a nemuzu se ji cely den venovat. Hadky se neomezovali jen na nase soukromi, ale dokonce byli pred mym kolegou co u nas pracuje. Vycitala me i sluzebni cesty. Toto jiz nemuzu snaset a tak jsem se rozhodl pro rozchod, ale problem je v tom, ze je na me finance zavisla. Jsme spolu od jejich 18ti let a temer 5 let spolu bydlime. Navic bydlime v jinem meste nez oba pochazime. Neni financne samostatna a byt neutahne. Muze se zrejmne vratit k sestre ci rodicum, ale to je navrat k nule - prijde o praci. Znamena pro me hodne, protoze jsem s ni prozil 6 let a nechci ji ublizit, ale zit s ni uz nedokazu - ona si dovoluje z mych penez solarka a me vycita i veci do prace. Nevim jak situaci resit a mam strach ze pokud reknu at se odstehuje, zkusi divadylko a ja podlehnu klamu ze se to spravi. Robert

OTÁZKA: Ahoj je mi sice 11 ale hrozne se mi líbí dlouhovlasí kluci...Tím pádem i starší. Teď jsem zamilovaná do 22 borce ze slovenska kdyby me líbal a já bych chtela bylo by to obtezovaní? irena

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 24 let a příteli 26. Za měsíc spolu oslavíme druhé výročí. Z toho spolu bydlíme už více než rok. Za celou dobu jsme se nijak strašně nepohádali ani neměli příliš rozdílné názory. Jediná věc, kterou jsem nikdy nebyla schopná překousnout je partnerova komunikace s bývalou přítelkyní. Na začátku našeho vztahu (asi půl roku) mu volala velmi často, prosila, urážela mě i jeho apod. Potom se situace zklidnila a celý další rok byl pokoj. Pak se sice potkali na oslavě společného kamaráda,ale přesto zavolala jen velmi zřídka. Ovšem poslední dva měsíce začala volat opět častěji(občas i v nevhodnou dobu např. kolem půlnoci) a já to samozřejmě nesla s velikou! nelibostí. Což můj partner nechtěl pochopit. Situace se přiostřila, když jsem zjistila, že mi neřekl,že se sešli a že si v posledních 14 dnech navzájem volali asi 20x. On pořád tvrdí, že na tom není nic špatného a neřekl mi to jen proto, že bych vyváděla a trápila se. Jen ještě poznamenávám, že ona je ještě mladší než já a než se rozešli chodili a žili spolu 3 roky. Můžete mi prosím poradit, jak se mám zachovat? Předem velmi děkuji za odpověď. Betyna

OTÁZKA: dobry den, mam pritele, kteremu je 30 let a ma velmi blizkou vazbu na sve rodice, u kterych travi kazdy vikend a volno.je to v jeho veku normalni? petra

OTÁZKA: Dobrý den, mám přítele, se kterým jsem sedmým rokem (Já 26, on 31).Rodina ani okoli mi ho nikdy neschválili a tak žiju trošku schizofrenní život. Zvlášť s ním a zvlášť s nimi. Je to ale šíleně vyčerpávající a dál už takhle nemohu. Mám ho ráda přes všechny jeho nedostatky a zároveń mám ráda i svou rodinu a přátele. Ale on je pro mě důležitější. Chtěli bychom se vzít. Jeho mrzí, jak ho všichni ode mě odhání, ale nějak se s tím smířil.Nevím, jak dál postupovat. Pokud si ho vezmu, rodina se ode mě otočí zády.Rodině nepřipadá pro mě dost dobrý,vzděláním, jeho rodinou, zaměstnáním, navíc má drobnou vadu řeči.Chtěla bych mu i s tím pomoci, ale je mi i po takové době, co jsme spolu těžké mu říci, aby se s vadou pokusil něco dělat. Myslí si, že mi to nevadí. V podstatě mi to nevadí, ale pokud by se s tím dalo něco dělat, proč to nezkusit.Dobře si rozumíme, měla jsem možnost poznat několik mužů, kteří splňovali to, co by si i okolí vedle mě představovalo.Byla by spokojená rodina i měla bych být spokojená i já, ale bohužel jsem nebyla a vždy jsem se po krátké době vrátila k tomuto muži.Poradte mi prosím. Ještě bych měla uvést jednu důležitou věc. Nehádáme se často, ale pokud k něčemu dojde, zejména pokud si vyměňujeme názory ohledně mých nápadníků či jeho potenciálních nápadnic, dojde i na facky.Je impulzivní a vzápětí toho lituje. Nechce mě ztratit a já jeho také ne. Myslíte, že máme navšívit poradnu či psychologa ? Děkuji Marie Marie

OTÁZKA: Dobry den,potrebuji poradit, je mi 28let,jsem vdana 8let, prala jsem si mimco a to se taky povedlo, jsem ve 12tt a jsem stastna, manzela miluji, je ale velmi pracovne vytizen a casto pryc. V dobe kdy jsem otehotnela jsem mela jeste pritele, byl to kratkodoby a pro me bezvyznamny flirt, to se asi stava ze? ale bylo to v dobe kdy jsem otehotnela, vim ze dite je manzela, ale ten cervik spatneho svedomi s otazkou co kdyz ne? a vymysli co se vsechno muze stat? ve me obcas hloda to si asi umite predstavit ze, nevim jak si to mam prebrat a prestat na to uplne myslet. Nikomu jsem nic nerekla, nikomu nechci ublizit, myslim si ze jsem potrestala nejvic sama sebe :-)velmi toho lituji, ale nektere veci hold nejdou vratit, uz bych do neudelala, ujasnila jsem si spoustu veci a vim co chci. Prosim poradte mi, na miminko se moc tesime, moc jsem si ho prala, ze zacatku jsem premyslela o potratu(snad proto aby moje svedomi bylo zcela ciste, ale kdo ho ma ze?), ale ted uz me nic takoveho nenapada, taky samozrejme vzhledem k veku, by to bylo dost riskantni a zivot bez ditete si neumim predstavit.Dekuji za odpoved, chtela bych znat nazor psycholozky na tento problem. Stava se to casto? Preji Vam hezky den. S pozdravem Lucka Lucie

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, posilala jsem k Vam take svuj dotaz, konkretne 12.4. a nemuzu v techto strankach nalezt odpoved. Co se s nim stalo? Znovu Vas prosim o odpoved. Pripadne, muj mail je: petra.hrachovinova@email.cz Moc Dekuji. Petra H.