OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Více než před měsícem jsem se seznámila s člověkem, se kterým jsem si od první chvíle porozuměla naprosto ve všem. I když jsme spolu zatím jen krátce, vše je úžasné a ani představy společné budoucnosti nám nepřipadají nereálné. Oba dva (23, 25 let) za sebou máme již vážné vztahy, a tak do toho našeho nevstupujeme jen s růžovými brýlemi, ale uvědomujeme si i všechny případné problémy. Teď se však objevil jeden, který já za problém považuji, ovšem můj přítel nikoli. V létě odjíždím s kamarádkou na zájezd do zahraničí a můj přítel ve stejnou dobu s přáteli na vodu. Spolu s ním jede i jeho kamarádka, se kterou nejen, že pojede v jedné lodi, ale donedávna spolu plánovali i spaní v jednom stanu. Před několika dny jsem dotyčnou slečnu poznala a pochopila jsem, že z její strany vůči mému příteli nejde jen o kamarádský vztah. Přítel mě ujistil, že během dovolené k ničemu nedojde, protože on to nedovolí a chvilkový flirt mu za ztrátu našeho vztahu nestojí. Bojím se, že ho ztratím, protože to, o čem je přesvědčen teď, se může během několika dní na vodě při dobré pohodě a uvolněné atmosféře změnit. Nevím, jak moc je možné důvěřovat muži, který je přesvědčen o tom, že nepodlehne svodům jiné dívky a zůstane k jejím náznakům imunní? Předem moc děkuji za radu. Viktorie Viktorie

OTÁZKA: Milá paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jak řešit problémy s partnerem, který o nich odmítá mluvit. Vím, že má velké zdravotní problémy, se srdcem, velké a časté bolesti hlavy, problémy s trávením a následné průjmy a bohužel také problémy intimního rázu,kvůli kterým se se mnou před 14 dny rozešel./vím však, že je měl i s bývalou přítelkyní/. Tvrdil, že je objednán k doktoru, nakonec prý nikam nešel, ale jeho matka našla nějaké prospekty a letáky od lékaře. S nikým o tom nemluví a myslím si, že má velký strach. Je mu 30 let a bohužel ho nikdo nemůže k doktoru nutit. Chtěla bych, aby pochopil, že nemůže před problémy utíkat a uzavírat se do sebe. Je kolem něj spousta lidí, kteří by mu rádi pomohli. Jak ale pomoci člověku, který o ni prakticky nestojí? A nejsou to jen zdravotní problémy, ale problémy v práci a starosti, které jsme měli se společným bydlením.On byl ale vždy tím iniciativnějším a ještě 14 dnípředtím než se se mnou rozešel jezdil na stavbu pracovat s tím, abychom co nejdříve bydleli. A najednou je konec, zabouchl dveře a odmítá se s kýmkoliv /nejen se mnou/ o čemkoliv bavit. Jinou ženu nemá, jen sedí doma se svěšenou hlavou. Mě zbyla jen spousta nezodpovězených otázek, které mohu přemítat pořád dokola, bez konkrétní odpovědi. Děkuji za pochopení. S pozdravem Jana Jana

OTÁZKA: Vážená paní doktorko, potřebovala bych od Vás poradit. Od 16 let jsem měla přítele. Moc jsem ho milovala a plánovali jsme si společnou budoucnost.Chodili jsme spolu 4apůl roku. Naši rodiče počítali, že se vememe a už nám chtěli stavět baráček. A najednou jsem se dověděla, že půl roku někoho má, že mě vlastně celou dobu podváděl i s jinejma. Byl to pro mě vlastně docela šok. Už je to rok co spolu nejsme,ale já stále na něho myslím. Říkám si co kdyby se chtěl vrátit, ale bojím se, že by se stejně nic nezměnilo a on by mě podváděl stále. Jsme hrozně nevyrovnaná. Jsme z jedný vesnice a docela často ho potkávám a pak se mnou není třeba dva dny řeč než se z toho dostanu. Nevím už co mám dělat. Někdy si příjdu, že jsem na dně. Před 3 měsíci jsem si našla přítele. Je strašně moc hodný, pro mě by udělal cokoli, ale já jsem zjistila, že je mi s ním dobře, že zapomínám na svojí minulost, i když někdy si vzpomenu, ale stejně to není ono. Nejhorší je situace kdy mi řekne, že mě miluje. Já jeho ne a tak mu odpovím, že taky. Ale není to pravda a uvnitř mě to žere. Už nevím co by mi pomohlo. Už ztrácím tu naději, že bych byla v životě šťastná, někoho milovala tak jako přítele předtím. Jsem mladá, ale nikdy jsem si neuvědomovala, že mě v životě potká taková bolest. Poradíte mi. Moc Vám děkuju za odpověď. Alice

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko. Je mi 25 let, manželovi 26,jsme svoji 5 let a máme 5-ti letou úžasnou dceru. Máme se moc rádi a manžel mi to často říká, hladí me a tak. Před rokem jsem začala chodit do práce (dceru jsem měla za studií na VŠ) a zároveň jsem se začala snažit zhubnout. Vždycky jsem byla spíš oplácanější a vadilo mi to, ale až teď jsem s tím začala něco dělat. Zhubla jsem z 73 kg na 62 (169 cm - abyste věděla, že nejsem žádná anorektička). Váhu si držím, ale o dovolené, svátcích nebo když jsem s dcerou při nemoci doma, si dopřávám, a pak si zase musím nasadit dietku. Manželovi od začátku moje hubnutí vadilo. Zhubnula mi prsa a byla jsem podrážděnější. Prý jsem se mu líbila, jakou si mě bral. Občas kvůli tomu bývají neshody, ale v zásadě jsem si "bezohledně" (podle něj) prosadila svojí. Nechápala jsem, proč taková, s prominutím kravina, musí ničit náš vztah. Proč se nemůžu stravovat jak chci já (když to není extrém). Oslovuje mě anorektičko, říká, že budu hnusná a že pro svoje potěšení obětuju cokoli včetně našeho vztahu. Včera v noci jsme si vše vyříkali a já hodně brečela. Ale zjistila jsem, že jsem se podle něj změnila. A tu změnu on připisuje zhubnutí. Je pravda, že zhubnutí i to, že vydělávám mi zvedlo sebevědomí a i jinak mě práce změnila (nestydím se, jsem průbojnější a taky unavenější a podrážděnější- vstávám denně v 5). Mám se snažit být stejná jako dřív? Dokážu to? Mám kvůli němu vážit víc, i když jsem poprvé v životě spokojená s váhou a všichni mě chválí (on argumentuje, že ho nezajímají "všichni" ale já). Moc děkuji za radu Helena

OTÁZKA: Dobrý den mám velký problé s mojí manželkou,už delší dobu to mezi námi neklape,manželce vadí moje vyptávání nato kam a ským jde a přestala mi na to odpovídat.Zamozřejmně jsem chlap a začal jsem ji podezřívat a sledovat a ona se to dozvěděla ale co neví je to že jsem jí koukal do mobilu a našel tam zajímavé zprávy od jejího šéfa ale nikdy jsem ji otom neřekl.Další náš problém je v mém podnikání moc to nevydělává a ona mě zato peskuje již druhý rok a já stím nic neudělal.Tak se rozhodla že se ode mne odstěhuje i s naší 7 letou dcerou a nevím co mám dělat,prosil jsem ji at to nedělá ale nějak to nezapůsobilo jelikož moje žena je tvrdohlavá a aby toho nebylo málo tak mi zdělila že lituje těch 8 let prožitých se mnou.Co mám dělat ona chce abych ji nechal na pokoji ale já to neumím proto že ji moc miluji ale neni mi to moc platné.Prosím o radu tomáš

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko, potřebuji poradit. Je mi 30 let a mám ročního syna. Před měsícem jsem z manžela vytáhla nevěru a on se odstěhoval se slovy, že nic nebylo špatně, pouze se zamiloval. Po odchodu jsem bla bezmocná a snažila jsem se ho získat zpátky přes rodiče, kamarády, syna. Po týdnu se vrátil se slovy, že jsem ho tím tlakem donutila se vrátit a že se vrátil hlavně kvůli synovi. Tři neděle jsme se bavili o pocitech, což mi ubližovalo, protože pořád mlel to samé, jak je to normální a stává se to, že se prostě zamiloval. Posledních 14 dní se ke mě chová hezky, ale když se k tomu trochu vrátíme, je to stejné. Ze říkal že to neodpustím, když jsem vždy tvrdila, že nevěra je konec atd., že se vrátil pod tlakem, že do toho ryju a zhoršuju to. Nemám sílu se o tom s nm bavit a je mi strašně, protože ona s ním pracuje. Prosím, dá se to urovnat aby vše bylo jako dřív nebo to mám ukončit, protože v tuhle chvíli mě každých pět minut napadají miliony otázek, na které od něj nikdy nedostanu odpověď a hlavně vůbec nechápu jeho a nevím co se mu honí v hlavě a to mě ubíjí. Ptát se ho nemá smysl, protože vždy odpoví, že mi může říct cokoli. Děkuji Linda Gráfová

OTÁZKA: Milá paní doktorko, je mi 21 let, přítel je o deset let starší a potřebuji poradit. Chodíme spolu již 4 roky, vše je v pořádku, ale trápí mě frekvence našeho sexu. Ze začátku vztahu to bylo velmi časté, teď už tolik ne(2-3x týdně, někdy třeba týden ne, pak třeba zase 3 dny po sobě). Můj přítel změnil zaměstnání a občas je ve velkém stresu a velmi unavený. Říká mi, že proto na sex nemá někdy chuť. Štve mě, že i když ví, že na to mám chuť, dívá se třeba na hokej a chce mít sex až po něm, ale to já už jsem zase ospalá... Markéta

OTÁZKA: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, protože můj "problém" ve mě pořád hlodá. V 17 jsem byla hodně zamilovaná, měla skoro rok přítele, ale ještě jsem s ním nechtěla pohlavně žít(připadalo mi to brzy). Dozvěděla jsem se pak, že mě můj přítel podvádí, vůbec se tím přede mnou netajil(celkem 1rok!), prostě mi to dával "sežrat". Hrozně mě to trápilo, ale říkala jsem si, že si za to můžu sama, protože s ním nechci spát. Hrozně jsem se trápila, ale pak jsme se rozešli. Teď je mi 22 mám nového přítele (29) už 5 rokem, vím, že mě miluje, ale já mám prostě fobii z toho, že mě podvede, i když mi k tomu nikdy žádnou záminku nedal. Musím podotknout, že on už přede mnou nějaké ženy měl, on je můj první. Ne že bych žárlila, kontrolovala ho, ale užírá mě strach. I když vím, že mě velice miluje, plánuje se mnou budoucnost, děti, hezky se o mě stará, nemůžu se zbavit toho pocitu, který ve mě vyvolal můj bývalý a neprávem si ho nesu pořád s sebou i v tomhle vztahu. O svém pocitu jsem svému příteli řekla, on mě ujistil, že má rád jenom mě. Trochu mě trápí i to, že si občas na internetu prohlíží erotické stránky, a to mě tedy vadí. Beru to trochu jako by mě podváděl, jako zradu, zraňuje mě to. Říkám si, jestli se se mnou třeba nenudí. Na druhou stranu mi říká, že jsem v sexu "dračice"(jsem v sexu opravdu velmi aktivní). Nemyslím si, že by se se mnou nudil, vymýšlím v sexu stále něco nového a myslím si, že je spokojený. Jen nechápu, proč má potřebu občas se dívat na jiné ženy(když jsem třeba na víkend u rodičů). Dodnes nechápu, proč jsem se na tehdejšího přítele nevykašlala, protože mi moc ublížil a já se toho vnitřního pocitu nejistoty nemuho zbavit dodnes a přenáším ho i do tohoto vztahu. Jinak jsem velmi spokojená, přála bych si, aby to vydrželo navždy. Nicol

OTÁZKA: Dobrý den, paní doktorko, žiji s přítelem 4 roky.Náš vztah je celkem dobrý, ale občas se vyskytne problém s partnerovou cholerickou povahou.Abych to upřesnila,i když se někdy jedná o hloupé maličkosti,partner vybuchne a reaguje nepřiměřeně.Já věci raději řeším v klidu.Vím, že se povaha změnit nedá, dala by se alespoň nějak "usměrnit".Tím myslím partnerovu výbušnou povahu.Jinak si celkem rozumíme.Děkuji Marta

OTÁZKA: dobry den pani doktorko, rad bych Vas poprosil o radu. Je mi 27, mam o 4 roky mladsi pritelkyni na ktere mi moc zalezi. Obcas vsak nedokazu potlacit nektere negativni emoce vyvolane malickostmi a mame komunikacni problem. Mozna to souvisi s tim, ze k osobe kterou miluju citim potrebu celkem casto projevovat co k ni citim , byt pozorny etc a zaroven vsak mam ocekavani urcite zpetne vazby. Napr. ocekavam pritelkyni doma, pripravim male prekvapeni s listeckem (venovanim) na stul, pritelkyne prijde zacne vypravet o svych vecech a jasneho zrejmeho "darku" (malickosti) si vubec nevsimne. Takove veci me urazi a nevim se s nimi vyporadat, pripada mi to urazejici, mozna proto ze vim o sobe ze bych takovou vec neudelal a kdyz vim ze se druhy pro me s necim pripravoval tak to alespon trochu ocenim nebo dam najevo. Jsem pak otraveny, nemam chut se bavit, "darek" jdu sklidit ze stolu s tim ze se priste angazovat nebudu a hadka je na stole... Prosim, poradte mi jak takove situace zvladat, vim ze se jedna o malickosti ale pro me jsou to veci celkem citlive a na pritelkyni mi moc zalezi a vim ze me ma rada. Dekuji. peter

OTÁZKA: Dobry den, pani doktorko, je mi 24 let, pritelovi 26, jsme oba z vetsiho mesta. Rada bych znala Vas nazor, co se tyce spolecnych financi paru. Pripadam si hrozne menecenne, pokud za me pritel nekde plati (dosud studuji (tzn. max. penize z brigad), on ma nadpumerny prijem). Dokud take studoval, bylo vse vyrovnanejsi, ale ted si pripadam jako prizivnik. Prijde mi hloupe nechat si zaplatit dovolenou, i kdyz vim, ze sama bych se na ni asi nezmohla, nebo navrhovat spolecne aktivity, o kterych vim, ze by je musel zaplatit on, protoze ja si je jeste min. dva roky nebudu moci kvuli skole dovolit. Jemu totiz vubec nedochazi, ze ma jine moznosti nez ja (on bydli u svych rodicu, ja na koleji, kterou si z vetsi casti financuju sama), vse mu prijde jako samozrejmost, takze si obcas vyslechnu, ze ho take mohu nekam pozvat nebo ze s nim jsem jenom kvuli penezum atd. Poradte mi, prosim, jak tento stav vyresit (zatim si nedokazu predstavit, co by se stalo, kdybych napr. v dobe materske dovolene nemela vubec zadny prijem). Predem dekuji a preji prijemny zbytek dne:-) Petra S.

OTÁZKA: Vážena paní doktorko! Jirka

OTÁZKA: Vazena pani doktorko, pet let ziji se svym pritelem (34) ve spolecne domacnosti.Pritele mam velice rada, ma mnoho vybornych vlastnosti, bezvadne se doplnujeme v mnoha vecech a navzajem se od sebe porad ucime. Jen me velice mrzi nas intimni zivot, ktery podle meho snad ani neexistuje.Pritel ke ke me pozorny,vyhledava telesny kontak, behem dne se chodi "pritulit", obejmout, pohladit,ale s erotikou a sexem to nema nic spolecneho.Na zacatku vztahu jsem mozna udelala chybu a mozna se tak trochu dotkla jeho muzskeho ega, pri zjisteni, ze den, dva, tri, tyden,dva tydny ...a stale nic.Byla jsem z toho velmi podrazdena a nervozni.Pritel se o tom nechtel bavit.POdotykam, ze tak to bylo hned od zacatku naseho vztahu (s vyjimkou asi mesice). Partner se o tom nechtel bavit,rikal, ze ma blok.Jednou mne rekl, ze moje telo uz zna a ze to ma rad s nekym, kdo neni tak citlivy jako ja. Ja jsem spise na ty neznosti a hlazeni,ale pak to muze byt daleko vetsi odvaz.Ani nemel moznost to poznat.Jednou me velmi ranil,nasla jsem ho opileho v nasi loznici pro hosty s holkou, ktera prisla na jeho narozeniny a videl ji poprve v zovote. Bylo mu to moc lito, svadel to na alkohol,ale uznal vinu. Ja jsem byla sexualne dost vyprahla, moc jsem touzila (i touzim) po muzi a hezkem milovani.Spime spolu tak 1x mesicne a partner tvrdi, kdyz se o tom zmini, ze s tim musi neco udelat, ze chce.Priznal, ze ma strach z jeho neuspechu. Moc me toto mrzi,ale bohuzel uz me prilis nemrzi a nemam ani sebemensi vycitky, ze jsem mu byla zamerne neverna nekolikrat s jednim muzem.Jsem charakterni zenska a neveru jsem vzdy odsuzovala, ale nemohu si pomoct.Priteli jsem navrhla navstevu sexuologa, ze tam pujdu s nim, vse zaridim, souhlasil,ale vzdy z toho seslo.Vim, ze jsme si v teto oblasti proste nekaply absolutne do noty.On sex temer nepotrebuje, neumi byt jemny a nezny...ani nijaky jiny.Vim, ze nesoulady v teto sfere jsou take mnohdy castym rozchodem manzelu.Jak vidite jako odbornice moji situaci. Ci byste na mem miste jako zena udelala? Nechci ho ztratit a nechat kvuli sexu a nechci mu tim nikdy ublizit. Kristyna,26,Brno

OTÁZKA: Važená paní doktorko!Je mi 39 let,jsem 17 let ženatý a mám dvě děti.Před třemi roky jsem se zamiloval do své kolegině v práci a ona do mě.Asi po měsíci mi řekla,že by se mnou chtěla dítě.V té době ona byla vdaná,měla tříleté dítě a tímhle činem se chtěla manželovi pomstít,že je chtěl opustit.Asi po roce se nám narodil syn,z kterého jsem byl úplně hotový.Celou dobu jsem žil jenom pro ně,a na rodinu jsem se moc neohlížel.Ona se bála rozvést,protože manžel jí vyhrožoval,že si vezme toho staršího syna do vlastní péče.Naopak já jsem na ni tlačil,aby se rozvedla.Postupem času se manželka vše dozvěděla,a já už jsem jí dál nedekázal lhát,a všechno jsem jí řekl.Začala vyřizovat rozvod a já jsem jen přihlížel.Mezitím jsem dvakrát odešel pod manželčiným nátlakem k té druhé a zase se vrátil.Rozvod zůstal na mrtvém bodě,protože ani já ani manželka jsme to nedokázali zatím vyřešit.Samozřejmě to všechno vědí mí spolupracovníci i manželčini.A najednou co se nestalo.Kolegyně se rozvádí a já najednou nedokážu žít bez rodiny a opustit to všechno,co jsme spolu vybudovali.Manželka mi řekla ,že i přesto všechno mě moc miluje a že nedoká že beze mě žít.A to mě dostalo.Samozřejmě té druhé jsem nasliboval krásný život a teď jsem zbaběle ucukl.Asi miluji obě ženy, ale nedokážu se rozhodnout.A právě můj zásadní problém je,že s tí m nedokážu žít,že jsem tolik ublížíl oběma.Prosím poraďte mi.Doma mám tu jistotu,ale na druhou stranu bych tak moc chtěl vychovávat svého syna.Děsí mě,že ji stále budu potkávat v práci,a že mého syna bude někdy vychovávat někdo jiný.Mnokrát Vám děkuji. Martin

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko. Dne 3.5. jsem sem posílala dotaz a odpověď se neobjevila. Je to v pořádku? Mirka