Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, jsem po rozchodu ,kterou jsem zavinil sám dal jsem pauzu z důvodu krize v mě rodině a já nezvládl ve vztahu s přítelkyní byt milí a ona má těsně před státnicemá. O problémech v rodině jsem nemluvil. A řekl jsme ji ze potřebuju čas se nevydat abych si srovnal v hlavě věci a nahodil jsme vzájemnou účtu která opadla poslední měsíc. Do té doby bylo naprosto vše v pořádku. Přítelkyně v pauze vypadala vyrovnané a během pauzy jsem se viděli asi 4x z toho 2x jsme se s pólu vyspali. Porad sem ji musel přesvědčovat ze to není kvůli jiné a ze ji miluji. Po měsíci a dvou týdnech jsme zrušili pauzu s tím ze se budeme vidat dvakrát do týdne prozatím a pojedeme od začátku. Bohužel to vydrželi 10 dní. Kdy mi řekla ze je momentálně nestastna ják to je ze 5 let to bylo nádherné a ze teď to taklen nemůže. Po pár týdnech jsem zjistil ze má nového přítele s kterým byla v kině tajne v době kdy jsme začali nanovo. Prý to strašně nechtěla ale stalo se. Ji je 23 a me 25. Chtěl bych ji získat zpět

Dobrý den,
Byla jsem s přítelem téměř rok než odjel do Ameriky studovat vysokou školu. Protože jsem sama byla rok v Americe, samozřejmě jsem ho podporovala a chtěla ať to zkusí. Naše domluva byla taková, že se uvidíme o Vánocích nebo o letních prázdninách a za po roce bych se za nim odstěhovala a chodili bychom na stejnou školu. Bohužel, po dvou měsících jsme se začali hádat kvůli maličkostem, dali jsme si pauzu, několikrát, až jsme si přestali psát úplně. Smazala jsem si ho na facebooku a smazala jsem všechny fotky. Neřekl mi žádný důvod rozchodu, jenom, že to bude pro nás lepší a že chce zůstat v kamarádském vztahu. Nechtěl abych za ním přijela. Jenže mě to ranilo, a po týdnu jsem si s ním přestala psát. Tohle se stalo na konci října 2015. Napsala jsem mu na Vánoce, ale nic víc jsme si nenapsali. Samozřejmě jsem zkoušela navázat vztah s někým jiným, ale můj bývalý přítel mi opravdu chybí a ráda bych s ním byla alespoň kamarádka, opravdu by mi to pomohlo. Jak ho můžu kontaktovat a navázat na kamarádství?

Reakce na dotaz Michaely
Zdravím Vás Míšo! V téměř stejné situaci jako Vy jsem se po čtyřletém vztahu ocitla před půl rokem i já. Stejně jako paní doktorka Vám radím přerušit kontakt! Mně tohle rozhodnutí trvalo téměř tři měsíce . Díky tomu to byly měsíce plné nejistoty, trápení,slz a neustálého přemítání jak, proč, co a kdy, které si žádná z nás nezasloužíme už jen proto, že nám na vztahu záleží a neutíkáme když něco v danou chvíli není "ono". Ulevilo se mi...Myslím si, že druhá strana musí poznat, že Vás nadobro ztratila nebo může ztratit, aby si uvědomila o co přichází. A nabídka kamarádství je v takové chvíli jen alibismus:-) Zároveň bych se chtěla zeptat paní doktorky, proč se tak muži chovají. Proč myslí v tuto chvíli jen na sebe a své pocity a proč nejsou schopni vyjádřit jasné stanovisko a postavit se dané situaci čelem. Jsou v tomhle všichni podobní? A jak tomu předejít? Míšo, přeji hodně síly a hrdosti to zvládnout a Vám paní doktorko díky za poradnu! :-) - otázka upravena poradcem

4: Ospravedlňujem sa za tak dlhú správu. Povedal, že na mňa nechce zabudnúť, že prežil so mnou najkrajšie chvíle svojho života, že ma miloval ako nikdy nikoho. Neviem, či si potrebuje uistiť sám so sebou ako sa cíti, alebo sa bojí mi dať najavo jeho citové ochladenie..ale podľa toho ako sa správa, to vyzerá úplne inak. Ja jednoducho teraz čakám, že sa ozve, že to oľutuje, že to bola hlúposť rozchádzať sa keď nemáme žiaden problém. Vraj pocítil, že sme sa odcudzili a toto bola taká záchranná brzda aby to nebolo ešte horšie.Neviem veru. Bolo vidno, že sa mu to nehovorí ľahko, ťažko sa mu lúčilo s naším vzťahom, dokonca i so slzami. Aký by ste mali na to názor vy? Ja som už zúfala. Nechcem sa toho držať za každú cenu ale srdce mi hovorí tak a rozum inak. Nedržala by som sa, kebyže cítim, že už niet cesty späť. Ale dáva mi zmiešané signály a neviem, čo si mám o tom myslieť.Bolí ma to však veľmi. Chcela by som všetko vrátiť späť, lebo sme mali medzi sebou niečo špeciálne.Ďakujem za odpoveď.

3: keď sme spolu vonku,správa sa ako by sa nič nestalo, teda samozrejme intimnosti si neprejavujeme, ale objať ma chce, rozprávame sa úplne normálne,on mi rozpráva čo ma nové,čo zažil, čo robil a tak. Je to úplne ako predtým, akurát, že už nie je môj. Na čo mi on povedal, že som ho nikdy nestratila úplne. Nechce si nikoho hladať, chce byť jendoducho sám. Keďže sme sa rozišli pár dni pred silvestrom, volal ho známy na party, že si vypije a stretne nové baby. Na čo on povedal, že on nechce. Prišiel teda za mnou a 2 hodiny sme sa rozprávali a prechádzali. Ja cítim z neho, že som mu neni ukradnutá, ale už sa nejak bojím spoliehať sa na moj cit. On bol inciátorom toho, aby sme boli kamaráti, ja som ho už vidieť nechcela a bolo vidno, že ho to zabolelo. Momentálne sa mu neozývam, aj keď mam strašné nutkanie mu napísať. Začala som sa mu neozývať postupne, vždy mi ale on písal. Neviem fakt, čo mám robiť, či mám čakať, či ísť ďalej, ale ťažko sa mi od toho odpútava, lebo sme mali krásny vzťah.

2.:priniesol mi moj obľúbený nápoj,bol pozorný,bolo z neho citíť, že mu na mne záleží.Iba hovoril, že sa mu teraz uľavilo keď sa môže sústrediť len na jednu vec. Je na mňa omnoho milší,nemám z neho pocit,že by to všetko vyprchalo medzi nami. Vidím to na hlavne na činoch. Keďže obidvaja študujeme, hneď sa ma spýtal, kedy mám po skúškach, že vybehneme spolu von na kávu.Povedal mi že mu priamo nechýbala sloboda, ani mu nijak nevadil náš vzťah, ale že je takto pokojneší. Ja som nikdy v ničom neobmedzovala a on to vie,pretože sám mi povedal,že mu na mne nič nevadilo.Som z neho zmätená,pretože sa ku mne správa veľmi milo,evidentne so mnou chce udržiavať konkakt,keď sme sa lúčili ma tak silno objal. Jednoducho mám pocit,že to neni cele pasé ale bojím sa, že sa môžem mýliť. Je to moje najhoršie obdobie, nechcem byť naivka, ale jednoducho takto to cítim z jeho správania. Neviem, či potrebuje čas, uvedomiť si, že lepšie nenájde na čo mi povedal, že je to možné.Neviem zvoliť vhodný postup a čas.

1: Dobrý deň. Bola som s priateľom 3,5 roka a pred týžňom sa so mnou rozišiel. Vraj potrebuje byť teraz sam, zamerať sa na školu, lebo keď mal veľa priorit bol iba nervozny, lebo nevedel všetko pokryť. Veľmi ma to zabolelo, posledny tyzden pred rozchodom nebol na mna najmilší, ale inak sme nikdy nemali veľkú krízu. Samozrejme, kríza sem a tam bola, ale nič neprekonateľné. Vyhovovali sme si veľmi, to tvrdí aj on. Povedal mi, že to nie je moja chyba,že ja som skvelá, ale on sa nemohol pozerať na to, že mi to nevie momentálne dať späť.Druhým dychom však dodal, že nevylučuje, že sa dáme znova dokopy.Ja som sa nikdy ani nesťažovala nič, stála som pri ňom odjakživa.Povedal, že chce zostať v kontakte, ako kamarát. Veľmi ma matie, lebo sa správa, že ku mne toho veľa cíti, ale hovorí ako keby nie. Jednoducho neviem čo robiť. Na silvestra za mnou prišiel po 2 dňoch od rozchodu a mala som z neho pocit, že prišiel, lebo chcel a nie z ľutosti. Keď som sa ho to pýtala povedal, že je to tak.

DObrý den,nachazim se v hrozne rozchodove dobe. Nvim co delat.Pred rokem jsem se sezmila s portugalcem(dale P.)Rozesla jsem se kvuli nemu s pritelem po 3letech.2Mesice jsem byli v Cechach.Pak jsem odcestovala do Nemecka na 5mesicu.Po mesici a pul me prijel navstivit.Bohuzel celou tu dobu jsem udrzovala vztah i s byvalym.Bylo mi ho po 3letech lito.Nebyla jsem si ani jista vztahem s P.Nakonec jsem se rozhodla pro nej. MUj byvaly se citil zrazen a vse mu o nas napsal.P. se citil podveden a opustil me.Vratil se do cech a byl tam s jinou.Stale jsem mu psala.Byla jsem zcela na dne.Nakonec me vzal zpet.Rozhodli jsme se na vztah na dalku.Odjel do portugalska.Videli jsme se vzdy po 2,5mesicich.Nikdy jsem mu nelhala. Jednou jsem se hodne opila a libala se s jinym portugalcem v cechach.Doneslo se mu to.Neodpovida na zpravy.Rekl ze me nechce v zivote.Ma cenu bojovat?Miluju ho jako nikoho jineho.Predstavovali jsme si spolecny zivot.On me nenavidi.Vzal by me po tom vsem zpet?Mam odletet?Pomuze to?

najednou zasekli. A taky mi vyčetl, že jsem celou dobu byla odtažitá (přitom odtažitý byl spíše on). Vůbec to nechápu, že tak najednou obrátil a uplně to mezi náma zahodil. Podle mě by stačilo si sednout, chovat se k sobě hezky, zase se k sobě zkusit přiblížit, ale on nechtěl.. Kdyby jsme měli nějaké velké hádky, neshody, ale jen to poslední 3 schůzky nebylo ono a on to hned ukončil. Při tom rozchodu na mě byl docela hnusnej, uplně jinej člověk.Od té doby nejsme v kontaktu, jen jsem mu napsala k svátku, to odepsal celkem mile a v pohodě..Asi ho to netrápí. To jen já pořád dokola přemýšlím, co jsem udělala špatně a nemůžu pochopit, že ho najednou ta zamilovanost přešla..nebyl to žádnej proutník, myslel to mezi námi vážně. Má smysl doufat, že si to třeba rozmyslí, něco mu psát nebo se prostě smířit s tím, že je konec? Jinak je mu 23, mě 25.

Dobrý den, před 14 dny se se mnou rozešel přítel. Byli jsme spolu necelé 4 měsíce. Padli jsme si do oka hned, co jsme se potkali, byli jsme oba uplně stejní, rozuměli si. Prostě pohádka, on říkal to samé. Jediný problém byl v tom, že jsme byli oba tak nesmělí, že jsme čekali, co udělá ten druhý. At šlo o pusu, chycení za ruku.. když už se ale jeden k něčemu odhodlal, tak to bylo skvělý. Pak měl ale přítel problémy (smrt v rodině, problémy v práci, zdravotní) a vše se změnilo. Neměl náladu, uzavřel se do sebe, odcizili jsme se. Nijak jsme se nepohádali, jen to bylo najednou mezi náma rozpačitý, neuměli jsme se k sobě chovat hezky jako dřív. Podle něj jsem na něj byla hnusná, podle mě byl takový on. cokoliv jsme udělala, napsala mu, vše ode mě bral jako útok na něj. Přitom jsem se chovala stejně jako celou dobu. Takhle divný to bylo asi 3 schůzky. Pak se několikrát vymluvil a po měsíci přijel s tím, že je konec, že sám neví, co se stalo, ale že už to necítí. Že mu přijde, že jsme se

Pokračování: vůbec jsem nečekal, že by odemě chtěla někdy odejít hrozně mě milovala a byl jsem pro ní celý svět a ona pro mě taktéž . Poslední měsíc před tím než ukončila náš vztah to skřípalo z její strany i v intimní části našeho vztahu nechtěla semnou spát a nelísala se ke mě jako kdysi.. celý vztah jsme si byli věrní a dokonce jsme se snažili i o dítě a plánovali jsme společnou budoucnost rodinu bydlení.. Je to jako zlý sen, že už spolu nejsme nemůžu tomu uvěřit je to ta nejlepší ženská pro život je zodpovědná umí vařit prát i dobrá mámá by z ní byla.. Nevím jak dále nic mě nebaví a hrozně se mi po ní stýská já jí nepíši ona mi napsala na moje narozeniny popřála mi Vánoce.. Vždy tak jednou do měsíce mi napíše jak se mám atd, že jí chybí moje rodina prostě prý všichni.. Dal bych svůj život za to aby se ke mě vrátila protože jedině s ní vidím smysl života a jsem šťastný. Je nějaká šance, že by se ke mě mohla vrátit když mě tak moc milovala? Děkuji za odpověd :( .

Dobrý den, s bejvalou jsme spolu byli 3 roky.. Během našeho vztahu jsem hodně hrál na počítači což jí hodně vadilo a nedokázal jsem s tím přestat a moje financni stranka nebyla taky uplne nejlepsi.. bydleli jsme spolu rok a půl a byl to ten nejkrásnější a nejdelší vztah co jsem kdy měl.. abych začal od začátku dali jsme se dohromady na silvestra 2012 už na první pohled to byla láska jako hrom.. dali jsme to spolu dohromady a byli jsme spolu 3 měsíce byla do mě zamilovaná až po uši jenže já do ní ne tak jsem to ukončil.. byla z toho špatná nějaký čas a našla si jako náhradu za mě někoho jiného a po pár měsících mě začala hrozně uhánět byla schopná udělat vše aby semnou mohla opět být.. Tak se jí to podařilo a získala mě a tak jsme spolu byli 3 roky.. je to půl roku co spolu nejsme a já vůbec nemám sílu jít dál a hrozně bych ji chtěl zpět cítím osudovou potřebu s ní být.. Už skoro 3 měsíce chodí s klukem kterého brala již od školky jako kamaráda ale nějak moc se s ním nechlubí.

Dobrý den,
před několika měsíci jsem se rozešla s přítelem. Ani nevím, co se pokazilo, měli jsme se moc rádi, ale moc jsme si našeho vztahu nevážili. Při rozchodu mi řekl, že mě bude navždy milovat a třeba se naše cesty opět střetnou. I když je to už několik měsíců, nemůžu ho dostat z hlavy, stále ho mám moc ráda a chtěla bych s ním být. Mám pocit, že mi snad jeho slova brání začít znovu a stále čekám na jeho návrat. Mám se s ním sejít a požadovat po něm, aby mi řekl, že už o mě opravdu nestojí? Nebo co dál? Jsem už z toho zoufalá, přijde mi, že se moje rozpoložení odehrává v cyklech - jsou období, kdy mi je bez něj celkem dobře a období, kdy mám pocit, že bez něj nemůžu dál žít.

Dobrý den,

obracím se na Vás s dotazem. Rozešel se se mnou přítel po skoro šesti letech. Jako důvod mi řekl, že už se mnou nevidí budoucnost, že jsem neudělala nic špatně, ale že je to v něm, novou známost nemá, to mi řekl narovinu, jen mi řekl, že je nešťastný. Měli jsme během těch let nějaké krize, ale vždy jsme je ustáli, bohužel poslední dobou žádná krize nebyla, partner se celý týden choval krásně, objímal mě, říkal jak mě miluje a v pátek večer mi prostě oznámil ( den, před stěhováním do nového bytu, který jsme společně zrekontruovali), že už to tak necítí. Nechápu to. Pořád si přehrávám každý detail z toho týdne, ani minimum mě nenaznačilo, že by měl přijít rozchod. Oba jsme byli spokojení, choval se ke mně krásně, i ten den dokonce a večer mi prostě oznámil, že už se mnou nebude, ať se odstěhuju k rodičům. Psychicky jsem se sesypala, jsem na antidepresivech a nedokážu se s tím smířit. Přitom mi bere telefony, chová se ke mně zdvořile, pro věci si můžu přijet kdykoliv. Nechápu to, během rekonstrukce jsme bydleli s jeho maminkou, mám s ní krásný vztah. Nevím co mám dělat, pořád mám tendence ho kontaktovat. Chybí mi.

Dobrý den,
ráda bych se s Vámi také poradila. Jsme spolu s partnerem 6 let (od mých 22 let) a dělí nás 250km. Předchozích 5 let jsme zvládali v rámci možností v pohodě, jelikož jsem díky studiu na VŠ mohla trávit s partnerem více dní v týdnu. Práci jsem bohužel, či bohu dík našla v mém rodném městě a již rok jsem spokojeně zaměstnána. Ale nespokojena ve vztahu, partner 3/4 roku odolával mým prosbám o to, aby se přestěhoval a mohli jsme žít normální partnerský život, před nedávnem to došlo až do fáze rozchodu. K mému překvapení mně teď kontaktoval, že je ochoten přestěhovat se za mnou. Překvapuje mně má reakce, že z toho nemám radost a jsem vyčerpaná. Najednou jako bych měla dvě osobnosti, jedna chce být sama a druhá s ním. Děkuji Vám za odpověď.

Dobrý den,
chtěl bych poradit, po 3 letech se se mnou rozešla přítelkyně, poslední půl rok to už moc neklapalo a k rozchodu to asi stejně směřovalo. Trápí mě spíš můj problém, díky kterému se náš vztah řítil do záhuby. Přítelkyně asi před rokem vysadila hormonální antikoncepci s tím, že se mám starat já, nebyl by ani problém v tom, že by mě kondom vadil, byl tu problém příhody z mladí, kdy jedna kamarádka málem otěhotněla, když jsme používali kondom, a ja skoro měsíc ani nespal, díky této příhodě se ve mě něco bloklo, a já si už sex s nedokázal vůbec užít, měl jsem panický strach, nedokážu si to zpětně vysvětlit, proč jsem nepožádal nějakého odborníka o pomoc, ex je šikovná ženská a strašně mě přitahovala, ale hlava mě nedokázala pustit dal a normálně se s ní pomilovat, zašlo to až tak daleko že jsme se odcizili, přestali plánovat budoucnost, myslela si že už ji nemám rád, že mám třeba i někoho jiného. Teď když jsem sám se přes to nedokážu přenést, byla to životní partnerka.

Dobrý den, rozvádíme se s manželem po 16ti letém vztahu. Mám v péči 2 děti (5 a 6). Exmanžel má novou bezdětnou přítelkyni (důvod našeho rozchodu), je velmi úspěšný v práci, je velmi aktivní, šťastný. Kluky si bere každý druhý víkend a dělá jim spoustu zážitků, s novou přítelkyní taktéž včetně exotických výletů, kterými se nezapomíná pochlubit. Já mám kluky, péči o dům a zahradu, neúspěšně si hledám práci (s dojížděním a 2 děti je to problém). Nicméně i já už mám přítele, který je fajn a v mnoha věcech mi upřímně vyhovuje více než exmanžel. Já se bohužel s mým exmanželem stále srovnávám, že on je na tom líp, že se mu daří na co sáhne (práce), že bude mít novou rodinu (já už ne, jsem "stará"), že nemá závazky, zodpovědnost, hromadu peněz, že mi časem přetáhne kluky přes peníze a zážitky, které jim nabídne. Prostě se v tom plácám. Nicméně s přítelem si také děláme super víkendy, chodím cvičit na angličtinu pracuju na sobě, pořád se nemůžu srovnat se zradou (od února). Co s tím? Děkuju. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, po 2 letech jsem se rozešli s přítelem, v podstatě ze dne na den, bez předchozích signálů, jen s tím, že už takhle dál nechce pokračovat. Hodně byly provázány i naše rodiny, jeho i moje děti, ještě víkend před rozchodem jsme trávili všichni společně, v pohodě a klídku. Asi za 14 dnů po tom dětem představil novou přítelkyni a tráví teď čas s ní. Jak tomu ty děti mají rozumět, co se jim honí v hlavách? Jedno je v pubertě a jedno mladší školní. Může mu tento vztah vyjít? Je ještě šance na obnovu našeho? Jak se s tím mám srovnat já a moje děti? Co ještě můžu udělat? Jsme od rozchodu bez kontaktu, je to jen pár týdnů.

Dobrý den, byli jsme s přítelem skoro 5 let, z toho jsme spolu 4 roky bydleli. Vše bylo krásné, tvrdil jak mě miluje. Ze dne na den přišel s tím, že neví co chce,má zmatek v sobě a jestli se mnou chce vlastně zůstat a abychom se rozešli. Nechápala jsem, co se mohlo stát. Naši společní přátelé spekulovali o jeho kolegyni v práci, tráví spolu poměrně dost času při sportu, ale sám mi tvrdil, že jsou kamarádi a že si jen rozumí. Odstěhovala jsem se. Teď po 2 měsících se mi ozval s tím, že neví jestli udělal dobře a jestli to tak chce. Že potřebuje čas,aby jsi to všechno ujasnil. Na otázku, proč jsme si teda nedali jen "pauzu" odpověděl, že je to stejné, ale pauza má časové ultimátum. Mé city se k němu nezměnily, chtěla bych ho zpět, ale zároveň už mám trošku problém s důvěrou a bojím se, že tuto "krizi" by mohl v budoucnu znova. Nevím, kolik času potřebuje a nechci na něho ani nijak tlačit. Ale nevím, zda má smysl čekat třeba půl roku a jestli by to potom mohlo být mezi námi jako dřív. - otázka upravena poradcem

paní Douchová, prosím, poraďte. jsem cca 1,5 roku od rozvodu (důvodem byl manželův odchod a mimomanželský vztah). Rozvod byl nutností, jednak mě dost hrubým způsobem atakovala rodina milenky, jednak manželovi vyhovovalo nic neřešit - odstěhoval se, nám zamezil vstup do rodinného majetku, milenku měl veřejně, užíval všechny rodinné statky - financování rodiny s ním nebylo možné domluvit, stejně tak i další pomoc. děti jsou sice dospělé, ale studující.
Možná tím, že jsem se po mnoho let předtím zacyklila v modu "přežít a vydržet", nejsem schopna po rozvodu manžela psychicky "pustit". není to úplně závislý vztah, jak se o něm píše (zachovala jsem si určitou samostatnost), ale něco mě k bývalému manželovi pořád poutá, ač on o to už asi nestojí. Zajít za ním a domluvit se bojím, protože jsem to jednou zkusila a byl agresivní (selhávaly rozhovory s ním ještě před milenkou - naučil se dost silně manipulovat - dělá to nejen nám, ale i ostatním lidem). je to takový souboj rozumu (opustit manželství, zachránit peníze, ochránit děti, na které on útočil) a emocí (vzpomínky, minulost, zvyk, milovala jsem ho fakt hodně, jinak bych to všechno hrozné s ním nevydržela). nepomáhá si říkat, jak moc nám ubližoval / ubližuje. Vím, že manipulátor se nezmění, tak proč s tím tak moc bojuju? Děkuji - otázka upravena poradcem

Dobrý den, po větší krizi se se mnou včera rozešel partner, i když to mezi námi nebylo dobré, pořád jsme se hádali, dost jsem na něj žárlila, říkal, že ho omezuji a že si nikdy nenechám od něj poradit a pak to dopadá špatně. Že neumím šetřit, že se mě to snažil naučit, ale já neposlouchala. V něčem má určitě pravdu. Každopádně jsme se to pořád snažili dávat dohromady a já pořád doufala, že se to zlepší. I při odchodu mi říkal, že mě miluje, ale že už nechce zkoušet to dál dávat dohromady. Moc ho miluji a chtěla bych ho zpět, ale mám obavu, že on už chtít nebude. I když bylo pro něj hodně těžké se se mnou rozejít, tak říkal, že už jiné východisko není. Co mám dělat? Já si vůbec neumím život bez něj představit. Chtěla bych ho zpět.

nějaká šance na návrat? Pokud ne, bojím se, že při tomto stavu se od něho nedokážu odpoutat, ale zároveň ho nechci ztratit, moc pro mě jako člověk znamená. Opravdu se v něm nevyznám. Omlouvám se za délku svého dotazu, ale situace je tak komplikovaná, že to nešlo zkrátit. Děkuji.

co chce a že se bojí, že by mi ublížil (podvedl) a to nechce. Že mě nechce trápit. Rozchod byl velmi emotivní, dostala jsem se na dno, ztratila smysl života...vím, že pro něj to také nebylo jednoduché. Partner se odstěhoval, já jsem zůstala v našem bytě. Dohodli jsme se, že zůstaneme přátelé. Nyní jsme neustále v kontaktu, cca dvakrát týdně se vídáme, povídáme si spolu a několikrát jsme měli i sex (iniciativa vždy z jeho strany). Nedělám si iluze, že by se ke mně chtěl vrátit, ale občas mě jeho chování překvapuje. Já jsem bez vztahu a ani žádný neplánuji, on také nikoho nemá, jen měl nějakou známost na jednu noc. Chová se ke mně moc hezky, ale poslední dobou se mě při setkání dotýká, občas mě obejme, přitulí se...nevím, jak si to vysvětlit, mně je to samozřejmě příjemné, protože ho velmi miluji. Nechci si dělat ale plané naděje, myslím, že se tak chová z lítosti (stres se na mně viditelně podepsal). Nechce se mi se ho ptát, nechci být vlezlá. Je to běžné chování? Myslíte si, že je

Dobrý den paní doktorko, bude to dva měsíce, co se se mnou rozešel přítel po téměř 10 letech. Ve vztahu jsme byli od mých 15, jeho 18 let, první vážný vztah nás obou, první sexuální zkušenosti atd. Dá se říct, že jsme spolu dospěli, on se se mnou odstěhoval kvůli mému studiu do vzdáleného města, kde jsme spolu posledních 6 let žili. Ve vztahu jsme neměli žádné vážné neshody, máme společné zájmy, byli jsme k sobě tolerantní, vážili si sebe, opravdu hluboce se milovali. V oblasti sexu bylo vše úžasné, k nevěře nikdy nedošlo ani z mé, ani jeho strany. Bohužel v posledním půl roce náš vztah poněkud ochladl, já jsem byla dost vytížená (státnice, hledání zaměstnání), on trávil dost času beze mě. Já jsem toužila po svatbě a po rodině, byla jsem tím úplně zaslepená a bohužel jsem plně nevnímala partnerovu osobní krizi. Krátce po dovolené jsme se rozešli. Jako důvod uvedl to, že máme rozdílné povahy (to je docela pravda - on extrovert, já spíše introvert, ale společnosti se nevyhýbám), že neví,

Dobrý den
Piší ještě druhou část, také mi napsala, že ke mě necití lasku ale touhu a vášeň ano a že ji na mě zaleží, ale že už mne nemiluje. Poraďte mi prosím.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat byli jsme spolu s přítelkyní 2 a půl roku, a nedávno se se mnou rozešla. Prožili jsme si toho spolu hodně. 2x kvůli mě opustila rodiče, odstěhovala se ke mě. Jenže ja nedokázal odepsat své rodiče i když ji neměli rádi. Říkala že mě přestala milovat, že to z ní nějak vyprchalo, ale že ji na mě zaleží a že by si se mnou normálně popovídala. Myslíte že je možné, že mě stále miluje jen už si to nechce přiznat? Je pravdou že já jsem toho udělal taky mnoho špatného poslední dobou jsem si jí malo všímal. Dokonce mi nechala i pejska, kterého si pořídila když byla beze mne aby na mne zapoměla a teď mi ho nechala. Ja jí stále vroucně miluji a chtěl bych jí. Vím, že to ze mě jen tak nevyprchá. S jejími rodiči se stále stýkám a jsme za hodně dobře. Myslíte že má cenu se ještě snažit ji získat zpět. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, jsem po rozchodu. Potřebovala bych si to zanalyzovat a prosím o Váš názor. Na začátku bylo vše výborný, dvořil se mi, koketovali jsme spolu, ve společnosti byl pořád u mě, objímali jsme se. Byl něžný a citlivý, byla jsem do něj zamilovaná. Když jsme se začali scházet intimně, jeho chování se měnilo -sex super, ale ihned po, telefonoval kamarádovi, příště zas. K narozeninám mi dal „divný“ dárek se slovy, že pro mě něco našel, žádná gratulace. Nevěděla jsem co to je za chování, byla jsem zmatená a chtěla jsem to ukončit - nechtěl. Během léta to bylo ještě divnější, jednou volal, a cvrkal, podruhé nezvedl telefon, že prý nemohl mluvit. Když jsme se potkali na ulici, dokonce si chtěl kleknout, ať mu dám ještě šanci. Nakonec nepřišel. Ukončila jsem to, ale pořád mi nejde jeho chování do hlavy. Jednou něžný a citlivý a podruhé byl schopen mě ponižovat. Buď mě chtěl dostat jen do postele nebo je možné, že má nějakou osobnostní poruchu a zkoušel co vydržím. Děkuji za názor. Petra

Dobrý den, rozešli jsme se nedávno po pár letech s přítelem, každý máme své děti z předchozích vztahů, společné žádné. Všichni spolu velice dobře vycházeli. Teď po rozchodu jsme pochopitelně bez kontaktu, jak spolu, tak s dětmi. K jeho dětem jsem si vytvořila velmi blízký vztah, myslím, že i ony ke mně, a nevím jak to teď řešit, jestli to náhle utnout nebo v nějakých kontaktech (jakých?) pokračovat. Rozchod byl z partnerovy strany, děti jsou mladší školní a pubertální.

Svým způsobem si mě přes „facebook“ hlídá a žárlí, i když říká, že už to má v sobě uzavřené. Prostě nedotažený rozchod jak vyšitý, ale jak z toho ven? Já ho stále miluji, nejde mi se odstřihnout. Samozřejmě vidím taky své nedostatky a rezervy, které jsem nevyužila. Tak velmi bolestivé je to v tom, že my jako partneři se k sobě opravdu hodíme, náš vztah byl radost, tolerance.. Bylo tam vše co oba od vztahu očekáváme. Ale my nejsme jen dva, jsme čtyři a tam už narážíme na rozdílnou výchovu atd. Jak z toho ven?

Navrhla jsem mu kino a on byl opravdu šťastný. Byl dokonalý, pozorný, byl to on v tom nejlepším jak dokáže být. Bylo nejen kino, ale dalších několik hodin, kdy se vyptával se zájmem co jsem celé ty měsíce dělala, byl vtipný, radostný. Udělal z toho večera romantiku, kdy se mě i letmě dotýkal, byl tak blízko, aby mě i cítil. Strávili jsme spolu i následující dopoledne. Vše jsem si ale vysvětlila špatně. Když jsem se k němu chtěla přiblížit více, tak to zastavil a řekl, že by to nebylo správně, že se nechce vrátit. Dávala jsem se z toho dohromady několik dní ?.
Stále mě miluje ( aspoň to říká ), ale nevidí pro nás cestu dál. Snaží se na nás nemyslet, aby ho to nebolelo, ale na druhou stranu, když se dlouze odmlčím, tak jde do nepohody. Nechce mě ztratit úplně, jsem pro něj důležitá.
- otázka upravena poradcem

2) Po cca 4 týdnech jsme se k sobě vrátili. Velkou chybou bylo, že jsme na daném stavu nic nezměnili. Zřejmě z oboustranné obavy o náš vztah jsme neřešili opětovné pendlování a střídavku i v našem vztahu a tak jsme ho nakonec odsoudili po dalším roce do stejných konců. Přítel reaguje jak papiňák. Je to pan úžasný, který to sbírá v sobě a potom bouchne a rozchází se. Takže stejný scénař. Důvod: už chce bydlet jen ve svém bytě, nemáme perspektivu, nejsme schopni mít kontabilní rodinu, abychom mohli být všichni čtyři dohromady ( bohužel chování jeho syna je stále velký problém, řeší už nejen psychologové, ale i sociálka ). Teď jsme od sebe 4 měsíce a jsem to já, kdo byl ten opuštěný a nepřipravený, takže více bolesti na mé straně.
3) Co je ale moje otázka. Nerozumím jeho chování ke mně. Z okolí se dovídám, že je v nepohodě, že se uzavírá. Zkontaktovala jsem ho tedy po 3 měsících v domnění, že určitě lituje našeho rozchodu ( hlava moje chorá ? ).

- otázka upravena poradcem

1 )Dobrý den, před 4 měsíci se se mnou rozešel partner po 4 letem vztahu. Jsme oba rozvedení, oba máme syny s rozdílem 2 let. Přítelův syn měl ještě dřív než jsme se potkali velké problém nejen s chováním a spojením nás dohromady se vše ještě zesílilo. Po dvou létech, kdy přítel bydlel u nás se přítel odstěhoval do svého bytu a začal vychovávat svého syna ve střídavé péči. Tenkrát to poprvé s naším vztahem pěkně zamávalo. Ze společného žití jsme najednou měli střídavou péči i v našem vztahu. Týden bydlel přítel ve svém bytě, kde byl se synem a další týden byl u nás. Já osobně bych nezvládla takhle pendlovat, ale přítel mě natolik miloval,že i když to pro něj to bylo obtížné, tak to rok vydržel. Po roce se se mnou poprvé rozešel, že už dál nemůže. Měl to náročné s klukem,snažil se ho nejen vychovávat,ale taky si podle mého názoru teprve hledal cestu k němu. Najednou měl sám péči nejen o kluka, ale taky domácnost,práce, náročný koníček. Ze svého života si nechtěl nic ubrat,takže stres.

Dobrý den, před sedmi měsíci se se mnou rozešel přítel. Byli jsme spolu necelé dva roky. Důvod rozchodu mi nikdy neřekl. Dlouho jsme se spolu nebavili, jen občas mail. Poslední dobou mě zve k sobě domů.Přijdu večer, máme spolu sex, usneme a ráno odcházíme do práce. Zvláštní je, že je mazlivý jako nikdy nebyl, hodný..nedávno dokonce zapálil svíčky, což během vztahu nikdy. Neustále tvrdí, že si žádnou ženu nehledá a ani nebude.Já se ho ale na to nikdy neptám. Nedokážu posoudit zda mu jde jen o sex. Vždy k němu jdu s nadějí, že se dáme zase dohromady. Na poslední schůzce jsem mu jasně řekla, že ho miluju, a chci to ještě zkusit, že mě tímhle chováním trápí.Tématu 'my dva' se nenápadně vyhýbá. Ted se 4 dny neozval. I takovou dobu od rozchodu se pořád trápím, stále doufám, že budeme zase spolu. Mám nějakou naději, nebo mu jde opravdu jen o uspokojení? Když se vracím k našemu vztahu a poukazuju na to, čím mi ubližoval, vypadá, že ho to hodně mrzí. Nevím kde je zakopaný pes..Děkuji

Dobry den, nejsme si jista ve svem vztahu s pritelem. Zijeme spolu 2 roky, ve vsem si krasne rozumime, cestujeme, jsme si podporou, konecne jsme nasli klid a pohodu. Ja mamjiz dospelou dceru, ktera nas vztah velmi podporuje. Problem je pritelova (bohuzel stale jeste) manzelka. Odesel od ni kvuli hadkam, je to manipulatorka a to se ted projevuje i na detech. Nechteji k nam chodit, pritel dochazi k nim do bytu, aby se s nimi mohl videt, nekdy se u nich zdrzi na veceri, domu chodi unaveny, mam pocit, ze dela jen hlidaci sluzby matce svych deti. Nezda se mi normali, aby travil cas se svoji byvalou, ona po nem vyzaduje i spolecne darky a oslavy narozenin jejich deti. Neni mi to prijemne, mozna nekdy zarlim. Bohuzel se stale nemohou dohodnout na rozvodu, pritel vzdy neco navrhne a ona to nejak smete ze stolu, vymysli nerealne protinavrhy a pod. Nevim, co mam delat, pritele mam opravdu moc rada, ale to cekani na doreseni situace je jiz moc dlouhe. Dokazete mi nejak poradit? Dekuji

Dobry den jsem s pritelkyni uz od 15 let ted je nam 24 vsechno prvni a nadherny uz jsme spolu u bydlely ale najednou se zblaznila do kolegy z prace kterej ma taky delsi vztah a bydli se svoji holkou. Do oci mi rekla ze ho miluje snazil sem se ji vysvetlit ze je to prechodny at se ho zepta jak to vidi on a rekl ji ze spolu muzou bejt ale jako milenci ze si to nechce tahat domu. Souhlasila absolutne si me nevsimala jeste mi rekla jak snim byla na jidle atd atd. Odstehoval sem se k mame byt sem jeste pronajal na dalsi rok bydli tam ale ona a ani znamka litosti nic rekla ze si chce uzivat. Ja uz nevim co delat kdyz o to nestoji a hlavne sem si nemyslel ze me to tak polozi zhubl jsem cca 7 kilo za 14 dni a nevím kudy kam Miluju ji a do ted to bylo fajn ale nikdy me nenapadlo ze to skonci takhle. Doma ji to taky kazdej rikal ale postavila si hlavu a jde si pevne za tím. Uz nevim co delat kazdou minutou myslim jen na ni a rikam si co asi dela atd amodlim se ze nelezi vedle ni

Dobrý den,s přítelem (oba kolem 40, rozvedení)se známe 2roky,žijeme odděleně (já mám malý byt,dvě děti) každý v jiném městě.Náš vztah byl o návštěvách 1 týdně, společných víkendech 1x za 14 dní(většinou bez mých dětí).Zprvu přítel se mnou nic plánovat nechtěl,řekla bych, že se ještě pořád vzpamatovával z rozvodu.V druhém roce již nastala změna a začalo se i plánovat,bylo veseji. Ovšem během těch 2 let jsme se stihli snad 5x rozejít a zase se k sobě vrátit. Důvodem jsem byla já,nezvládala jsem to odd.bydlení, málo sms, málo volání (z mého pohledu).Jsem na něm emočně závislá,teď už to vím.Čas trávený bez něj,byl pro mě utrpením.Nyní se se mnou rozešel znovu,prý už nedává moje emoční nálady,vyčítání,scény apod.Prý se k sobě nehodíme,jsme prý oba moc jiní.Já to tak nevidím,ale že mám problém přiznávám.Můžu ho ještě získat zpět,když už jsem ten vztah tolikrát pokazila?A je opravdu chyba jen u mě,že mám větší potřebu být s ním, než on?Pomohlo by nám společně bydlení?Nebo si zase něco najdu?

Dobrý večer paní doktorko, potřeboval bych radu. Je to něco přes týden co se se mnou rozešla moje partnerka. Mě je 44 a jí 18. Byli jsme spolu 13 měsíců. Před rozchodem nebyly žádné náznaky problémů, nechával jsem jí možnost volby a nijak neomezoval, snažil se přizpůsobit jejím potřebám o kterých jsem se dozvěděl. Asi před čtrnáct dny odjela se školou do zahraničí, před odjezdem jsme si psali a nic ani náznakem nenasvědčovalo tomu co se stane. V průběhu toho týdne přestala komunikovat po návratu už mi jen napsala že je konec. Nechce mě vidět, nechce si o tom promluvit, jediný argument byl, že už ke mě delší dobu nic necítí. Požadovala abych smazal veškeré fotografie, které jsme při společných chvílích spolu nafotili. Jsem z toho v rozpacích(slabý výraz), přijde mi že je nucená vztah ukončit(asi matka) a používá výmluvu s city, ale prostě nechápu, že mě jen tak od sebe odřízla. Prostě to nechápu, nevím co dělat, nechci jí neustále psát nebo ji někde odchytávat, asi by mě nenáviděla.

tento rok taky pozadal o ruku ale asi po 2 mesicich mi rekl ze byl blbej kdyz mne pozadal o ruku,ze vi ze tento vztah nema cenu ze si ho nazaslousim,vubec si mne nevazi,nazajimaji ho moje problemy a starosti a nadava my ze jsem kurva,...,,zadna ucta.....je cholerickej hulvat,,,kdyz neni po nem je zle,,vzdy musi mit pravdu....jeho otata je taky cholerik a hulvat,,,,,,muze se tento typ cloveka zmenit?...nebo se to bude stupnovat,,bojim se s nim mit deti aby se nechoval jeste hur,,,,,porad te mi prosim,,nevim co delat...sebevedomi mam na bodu mrazu a nemam se rada, a mluvim o sobe hnusne...dekuji

pokracovani-kolikrat jsme spolu spaly a ja mu rekla jednou,,,,,ale po nake dobe mu jedem znamej napsal pravdu,,,,do tedka mi to predhazuje kdy se mu to hodi,a rika a dela veco o kterych vi ze my vadej...uz parkrat my slibil ze se zmeni,ze se chce zmenit ale je to horsi,,,a jezte k tomu si celou dobu pise se svoji bejvalou a taji my to,,psala mu sms ve stilu byl jsi to nejlepsi co mne kdy potkalo ,stale na tebe myslim,,,,kdyz jsem mu to rekla on se jen usmival,a to byla zasnoubena,,vsechno kolem ni taji,kdyz jsem mu rekla at mne seznami, tak rekl ze ne a blbe se u toho usmivl..ulozil pod neexistujicihi kamarada,a tento rok byl u ni doma,ale rekl mi ze se byl projit,a nedavno z neho vypadlo za mi chce rozbit hubu zato jak jsem se k nemu zachovala..,po tom uletu jsem ho pozadala o ruku abych mu dokazala ze mne to mrzi a ze toho lituju,o

dobry den.
s pritelem jsme 8 let,,za zacatku krasny vztah ale postupem casu skousel co si ke mne muze dovolit,,ze zacatku jsme si nadavaly ale smaly se tomu,,ale postupem casu zacal bejt sproste a urazet mne,,ze jsem pica,krava,hloupa,ze mu je ze mne blbe,ze jsem nudna,.....kvuli malickosti name rval,nebyl schopnem my odpovedet na jednoduchou otazku.kdyz jsem s nim nespala kazdy den byla jsem frigidni pica,,,po 4 letech jsem uz byla zoufala a nestastna, nevedela jsem co mam delat,vsechno jsem si brala za vinu,furt jsem si rikala co delam spatne,,mel navarino, uklizeno,,delala jsem pro neho vsechno co jsem mu v ocich vydela..pohadaly jsme se pred kamarady a ja odjela ...a on si vzal moje auto a vyboural se,,,,,bylo to na mne moc tak jsem se s nim rozesla,,

DObrý den,žádám Vás o radu,rozešla jsem se se svým partnerem po17letech.Našel si jinou.Ale jsme nucení bydlet spolu v jednom bytě,je to pro mě dost velké utrpení,protože vím,že ho mám ráda amusím se na vše dívat.je sice tolerantní,snaží se chodit domů co nejméně,ale moc to bolí.náš rozchod odůvodnil tím,že to ovlivnila moje práce v zahraničí.Jedila jsem na týden a týden doma.Nikdy jsem nemyslela,že to tak dopadne protože toto trvalo 8let.nepozorovala jsem až tak rapidní změnu.Ano dohady byly,ale to jsem brala jako normální jev v každé rodině.vždy když jsem dojela snažila jsem se věnovat jemu i dětem.Byl spokojen po celou dobu až tak posledního půl roku začal dost pít,chtěl se bavit,takže začal chodit do společnosti..atd.až si našel jinou.nemůžu se stím poprat,nevím co dál.Dětem to také není jedno,mladší syn to nese dost těžce.poslední jeho slova byla"budem bydlet spolu a každý si bude dělat žít svůj život!chce po mě abych mu občas uvařila a vyprala...ale mě to trošku uráží..prosím o radu. - otázka upravena poradcem

Zdravím. Má první opravdová láska přišla docela v pozdním věku, bylo mi 26. Tak moc jsem se do ní zamiloval. Byl to opravdu krásný rok a půl, potom mě vyhodily z práce a já se dost změnil a začal pochybovat. Další půl rok jsem se trápil kvůli práci a taky kvůli tomu že už jí nemám asi tolik rád jako dřív, hlavně kvůli tomu že jsem necítil moc podporu v mém trápení s prací. Byl jsem na ní dost protivný a ona mi to oplácela stejnou mincí, dopisovala diplomku a byla na tom s nervama podobně, poté přišla měsíční pauza a já se rozhodnul. Nemá to dál cenu se navzájem trápit a přišel rozchod. Po asi dvou měsících mi společná kamarádka řekla že se vídá s někým z Brna. Cítil jsem se hrozně, vždy mi říkala že mě má stejně raději, ale stačily jí cca 2 měsíce. Cítil jsem zradu. Potají na ní pořád myslel, brečel a časem zapoměl. Teď si po další asi roční známosti bere nějakýho cizince. A já vím že se tehdy rozhodnul špatně. Je to rok a půl od rozchodu a já se cítím hrozně, znovu se mi vše vrátilo.

Dobrý den, nedávno se se mnou rozešel přítel, problém byl v tom, že jsme spolu dost nekmunikovali, hlavne z mé strany, měla jsem toho hodně ve škole a v práci a začali jsme se více hádat. Hádali jsme se dokonce i na dovolený. Můj ex je dost citlivý..po tom co se se mnou rozesel, tak jsem si vše uvědomila a chtěla to napravit, najednou jsem věděla jak s ním mluvit a jak se chovat, pořád spolu bydlíme než si něco najdu, teď ty 3dny jsou strašně hezký a dokonce dojetí brečel, že si tohle přál abychom měli..ale i tak se chce rozejít, včera mě celou noc objímal až do rána, ale odpoledne zas začal mluvit o rozchodu a že budeme přáteli, já vůbec nevim co si mám počít, hrozně mi chybí a miluju ho, nejhorší je na tomhle rozchdu..že se vlastně nerozcházíme kvůli žádný křivdě nebo, že bychom si něco udělali..a to mě tak strašně mrzí, hodně s ním mluvím o veselých věcech nejen o nás..a snažím se k tomu přistupovat rozmně,ale asi z toho brzo sešílím..děkuju za radu

Dobrý den paní doktorko, měla bych dotaz ohledně mého vztahu. S přítelem jsme byli 1,5 roku. Poté navrhl rozchod. Chtěla jsem, aby si vše ještě rozmyslel, abychom si dali ještě šanci, neboť jsem byla přesvědčena, že by nám spolu bylo dobře a je otázka, zda bych našla lepšího. Důvod k rozchodu však neuvedl a mám pocit, že ho ani on sám neví. Uved, že to tak v životě chodí. Je skutečně možné, aby se člověk rozcházel bezdůvodně? Dokonce mi napsal, že se zamýšlí, zda jsem byla na jeho cestě životem zatáčka, nerovnost či slepá ulička? Má vůbec smysl takovýto vztah "zachraňovat"? - otázka upravena poradcem

Paní Douchová, ráda bych Vás požádala o radu. Manžel začal být kolem padesátky nerudný, snažila jsem se s ním mluvit, vzala ho bez dětí na večeři, ale nepomohlo to. Byl na mne sprostý a bez předchozího oznámení se jedno odpoledne odstěhoval. Zhruba po 3/4 roce se vrátil zpátky a bydlel asi 3/4 roku doma s námi. Pak se zase odstěhoval, nepěkným způsobem mi přestal dávat peníze. Rozhodla jsem se, že se nebudu doprošovat. Ale pořád jsme byli ve spojení, potkávali se, stejně tomu bylo i v případě prvního odchodu. Zhruba po 2 měsících chtěl, abych se vzdala zaměstnání a zůstala doma. To jsem nechtěla, protože jsem se bála. Pak chtěl, abych ho doprovázela na nějakou slavnost, ale bohužel jsem musela do práce, jenže on se naštval. Pak se chtěl domluvit, co dál, ale místo toho mi spíš vynadal, co všechno je u nás doma špatně. Ukončila jsem rozhovor, protože jsem na to tehdy neměla sílu a k dalšímu už nedošlo (měla jsem tenkrát nějaké zdravotní potíže a bála se dalšího psychické vypětí). Mezitím jsme oslavili společně nějaké svátky a narozeniny, dali si dárky, chodil na obědy k nám, případně já mu je vozila, navštěvovali se.... Asi měsíc poté si našel milenku, úplně se mě začal stranit, nechtěl se se mnou setkávat, začal pálit mosty, ale dětem milenku doslova vnucoval - musely se s ní setkávat, dokonce je vzal po měsíci známosti na společnou dovolenou, kam se děti dlouho těšily, ale netušily, že pojedou i s ní. Já to prostě nechápu. On asi neví, co chce, jenom shodou okolností jsem nevyslyšela jeho požadavek zůstat v domácnosti, protože bych dnes byla úplně bez peněz, ale i tak vůbec nevím, co mám dělat. Děkuji za Váš názor.

Dobrý večer. Loni se se mnou rozešla přítelkyně, se kteroujsme byli 8let, chodili jsme spolu od jejich 17 a me 21. Takže chtěla asi svobodu, byt sama ale ted uz má 40cátníka který má děti a je s ním šťastná, nehadají se a mají klid (jako duvod naseho rozchodu, ktery nebyl vyjasnen,proste odesla ze dne na den a prestala komunikovat, uvadi zpetne "ztratu duvery a respektu ve vztahu") Já byl presvedcen ze jsme pro sebe ti pravi a jsem stale rad bych o ni zabojoval, mame mit sraz na nase "10leté vyroci" ktere je za pul roku, ona si to asi aktuálně nemyslí ze jsme ti pravi ale rikala jetse nedavno ze jsme mozna byli spriznene duse.Ja mel v tom mezidobi 1 trimesicni vztah ktery skoncil i kvuli ni.Ona mi ho samozrejme vycetla. Take si myslim ale nevim ze to s nim uz tahla ke konci naseho vztahu, resp. musela me kvuli nemu opustit,pak byla chvili sama a pak uz s nim. Mam sanci ho porazit. Nechci se vzdat. Pracoval jsem na sobe po psych i fyzic.strance. Mam v zivote vse krome ni.chybi mi. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko. Můj dotaz bude krátký. Po roční známosti jsme se s přítelkyní rozešli. Oba jsme rozvedení a bydlíme každý zvlášť, tedy jsme za sebou dojížděli. Měli jsme spoustu společných zájmů, víkendy pouze pro sebe, dalo by se říci bez problémů. Postupem času se objevili nepodstatné drobnosti které nám začaly jeden na druhém vadit. Navrhl jsem rozchod, ale to bylo spíš jako útěk od problémů. Je to měsíc, celou tu dobu jsem přemýšlel co dál, trápil se. Bývalá přítelkyně si mezitím našla jiného muže, což potvrdila. Přesto nemá problém mně zavolat, napsat meil. a teď se chce dokonce sejít, na kafe. Nevím má-li to cenu a mám obavu, že se vše bude jen a jen opakovat.

Dobrý den, paní doktorko. Přítel se se mnou rozešel z důvodu, že vztah nebyl takový jaký si představoval a nebyl v něm zcela šťastný. Chápu to, občas jsem na něj dost tlačila a chtěla jsem více pozornosti, než se mi dostávalo... Asi po čtrnáctidenní pauze jsme spolu zase začali komunikovat a spát spolu. Ve vztahu jsme se hodně hádali (téměř každý den), někdy se vzájemně ponižovali a uráželi se. Vždycky jsme si ale neskutečně rozuměli (co se týče hudby, stylu, názorů na lidi a td...) a když bylo období bez hádek, bylo nám spolu krásně. Jenže těch hádek bylo více, než bychom potřebovali a přítel už to neunesl a rozešel se se mnou po tříletém vztahu, během kterého jsme nějaké rozchody měli, ale pokaždé jsme se k sobě vrátili (po 2.-8. týdnech). Z mé strany byl ve vztahu největší problém sex (pro mě nedostatek, pro přítele příliš = cca 1x týdně) a dle mého hádky vznikaly hlavně kvůli tomu. Přítel mi vždy říkal, že to moc nechce, protože na něj tlačím a čím více to chci, tím menší zájem má on. Teď, když spolu "nechodíme" je sex nádherný, vůbec se nehádáme a je nám spolu krásně, ale žárlíme na sebe. Jsme "volní" a nemusíme mít špatné svědomí z toho, když strávíme noc s někým jiným a podobně. Problém je, že spolu máme takový vztah a jsme na sebe tak zvyklí, že si všechno říkáme. Na bývalém je vidět, že ho rozchod mrzí a říkal mi, že je všechno jiné, než si představoval. Podle mě by se rád vrátil, ale nevěří tomu, že se to zlepší.
Mě jiní muži nelákají a asi ani nechci, aby lákali. Svého bývalého vidím jako ideál a jiného muže (i kdyby byl lepší) asi ani potkat nechci. Podobně to cítí i on. Vím, že mě má moc rád a že by se mnou rád byl, ale nevěří, že se v našem vztahu někdy něco změní. Jsme vysokoškoláci, takže jsme mladí a máme toho spoustu před sebou, ale přesto bych ráda vyřešila náš problém. Je to pro mě nejdůležitější člověk, kterého mám. S rodinou nemám vztah, jaký bych si představovala a všechny problémy jsem vždycky řešila s ním. Dodnes mám nutkání mu vše říkat, sdělovat jaký jsem měla den, co se mi povedlo či nepovedlo a podobně. Ráda bych se s ním přátelila a sdělovala vše nadále, ale člověk, kterého několik let milujete, se nemůže stát jen tak ze dne na den pouze přítelem.
Poraďte mi, prosím, jestli se s tím dá něco udělat? Proč nám je spolu teď tak krásně a ve vztahu je to takové peklo? Dá se udělat něco pro to, aby to bylo skvělé i ve vztahu?
Mockrát děkuji za odpověď a doufám, že text není příliš hektický. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

loni se se mnou po třech letech rozešel přítel. Jako důvod uvedl jeho psychické problémy a to, že mě tím nechce trápit a že si zasloužím někoho lepšího...
Opravdu trápit jsem se ale začala až po tom rozchodu... Prostě na něj nemůžu zapomenout. Snažila jsem se s ním aspoň kamarádit, ale nešlo mi to... Nakonec jsem s ním po nějaké době přerušila kontakt. Doufala jsem,že zapomenu a bude to lepší...
Teď mi ale chybí ještě víc než předtím. Není den, kdy bych na něj nemyslela, nebo si nepředstavovala jaký by to asi bylo kdybysme se potkali. Občas se mi o něm i zdá. Myslím, že pořád ho miluju... Už vážně nevím, jak dál... Co s tím mám dělat?

část 4, mám obětovat vlastní pohodlí pro pohodlí někoho jiného. Jinak lidé, kteří mého nového partnera znají mě varují, že je to opravdu lakomec, který se teprve odkope a že je pověstný tím, že střídá partnerky a bydlí u nich a využívá je dokud se nechají. Přes známe se mi zprostředkovaně dostávají i informace, že jeho bývalky se nechávají slyšet, že se budu divit až ho prohlédnu, fakt je ten že i já sama vidím jistou "vyčůranost". Navíc se ztratila důvěra, když jsem zjistila jak se stará o bývalou partnerku, se kterou byl po druhém rozvodu, staral se o její nemoci a chlácholil jí před operací ale na mojí velmi vážnou operaci se asi nepřeptal a když jsem nastoupila do nemocnice divil se kde jsem, zapomněl i na můj nástup...když to tak čtu, tak jsem asi blázen že? Rozmazlila jsem ho asi sama, vozím mu dárečky a pozornosti a na čokoládu nebo pozvání na kávu pro mě není vůle...
- otázka upravena poradcem