Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Bývalá milenka často navštěvuje bývalé kolegy v mém zaměstnání zrovna kdy jsem v práci, kde působila i ona.
Rozešli jsem se po tom co jsem oznámil že zůstanu s rodinou, ten vztah s milenkou trval od února do konce července, přerušovaně, trávili jsem spolu i volný víkendy, byli domluveni na společném bydlení atd... ona i já jsem se do sebe zamilovali, ale přeto jsem se vrátil k rodině, kde to tak silně necitím,spíš k vůli dítěti, i když partenrku mám krásnou, stále citím ten pocit zamilovanosti do milenky.
Na mé praciviště chodí za kolegy třeba i na víc jak dvě hodiny,kde s nimi hovoří, zcela uvolněně a baví se velmi klidně až "vysmátě"...Musím říct že se cítím šaptně a citím že bych chtěl aby se mnou mluvila, mě přehlíží, nepozrdraví, ale přesto se tam baví jako by se nikdy nic nestalo, je to měsíc co jsme se rozešli, jen se mi doneslo,ža týden po tom rozchodu byla na dovolené s rodiči, vyčistila si hlavu a je v klidu prý.
S kontaktu ji nedokážu vymazat zatím, stále tak ona má mě pořád v kontaktech a mění si statusy jako srdíčka atd, kolegům řekla že nikoho nemá, na dotaz kolegyně že se dáme zase dohromady, odpověděla že nikdy že už má čistou hlavu, toto už se jednou stalo v květnu, kdy oznámila že je konec ať zapomenu a mám jen krásné vzpomínky a přesto jsme se k sobě zase vratili, takto to bylo nekolikrát, ona mě vždy vzala k sobě když jsem za ní pokaždý přišel..Prosím poraďtě co si o tom mám myslet.
Cítím že bych s ní chtěl stále být, moje aktuální parterka to už neřeší, ví že to nevydžím a napíšu jí zase a přilezu za milenkou.
Dost to narušuje moje pracovní výkony i psychiku.
Nevím jak exmilenka může být tak vyrovnaná rychle.

Děkuji za pomoc - otázka upravena poradcem

Dobrý den,už pár týdnů se potýkám s problémem, jak se vypořádat s rozchodem, který se stal v měsíci lednu a to po pětiletém vztahu.S bývalým partnerem jsem začala chodit ve svých 16ti letech.Po roce jsme spolu začali bydlet.Loni na podzim však nastal v našem vztahu zvrat. Nejprve jsem si myslela, že se jedná o vztahovou krizi, ale po našem rozchodu se ukázalo, že mi byl bývalý partner nevěrný. Během pěti let docházelo i k občasnému násilí ze strany partnera, které se během loňského podzimu zhoršilo. Na Nový rok došlo k rozchodu. Já se odstěhovala zpět k rodičům a snažila se začít žít nový život. Našla jsem si novou známost a myslela si, že už bude jen líp. Známost již třetí měsíc netrvá – rozešel se se mnou, protože si uvědomil, že nechce mít vztah.Zato se objevila bolest z předchozího ukončení pětiletého vztahu. Během července jsme se sešli – na můj návrh, abychom si vše vyříkali a tak nějak to uzavřeli. Myslela jsem si, že to pomůže, ale od doby, co jsme se viděli na něj pořád myslím. Bolí mě i samotné myšlenky a vzpomínky, nemůžu se jich zbavit, cokoli dělám, kdekoli jsem.Podruhé jsme se viděli a to účelově. Napsal mi, že stejně budeme jednou zase spolu a to i přesto, že žije se slečnou, se kterou mi byl nevěrný. Řekl mi, že na mě pořád myslí a že neví co s tím, že ho štve, že to všechno takhle zvoral, že mě ztratil a že se takhle ke mně choval. Nevím, co si o tom všem mám myslet.Bojím se, že díky tomu všemu ztratím možnost se seznámit s někým novým, že mě to poznamenalo.Na jednu stranu toužím po vztahu, ale na druhou stranu se toho děsím(ztratila jsem důvěru ve vztah a věrnost) a ještě pořád nejsem citově odpoutána od bývalého partnera. Bojím se, že to bude trvat hodně dlouho, než mě tahle bolest přejde.Mám potřebu mu napsat, vidět se s ním, ale odolávám tomu, protože vím, že by to nebylo správný,že bych zbytečně rozrývala rány. Vím, že to chce všechno čas, ale přijde mi, že čím déle je to od našeho rozchodu, tím je to pro mě horší.
Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den,
ráda bych Vás požádala o radu. Před dvěma měsíci jsem se rozešla se svým přítelem po třech a půl roce po té, co jsem byla měsíc studijně v zahraničí, kde jsem potkala cizince, se kterým jsem začala chodit a s přítelem se tak rozešla na dálku. O rozchodu jsem již předtím občas uvažovala, nebot jsem měla pocit, že se mnou přítel nechce příliš komunikovat a nebere mě vážně. Náš vztah byl ale jinak moc hezký a já přítele milovala. V tu chvíli jsem tedy měla pocit, že je to to nejlepší rozhodnutí, ale po pár dnech jsem toho začala velmi litovat. Ted, po dvou měsících, mám dojem, že jsem se s expřítelem rozešla jen aby mě začal brát vážně, ne proto, že bych ho nemilovala a zvolila jsem proto tuto ubohou cestu. V hlavě mám přesto stále velký zmatek, nebot jsem ve vztahu již s novým partnerem, ale nemám urovnán ten předchozí a stále více cítím, že jsem udělala chybu a neměla se s expřítelem rozcházet a problémy řešit jiným způsobem, přestože on si o věcech moc promlouvat nechtěl. Stále přemýšlím, zdali mám bývalému příteli říct, že velmi lituju toho co jsem udělala, přestože je možné, že už se se mnou asi ani vidět nebude chtít.. Nebo se s tím mám smířit, ikdyž je těžké přiznat si, že jsem možná tím tak ztratila svou velkou lásku
Samozřejmě také nechci zranit nového přítele tím, že stále myslím na svého ex a tak se ted nejsem schopná hnout z místa, přestože mám pocit, že přece musím něco udělat a nesmím to nechat jen tak být, aby nebylo pak příliš pozdě
Mnohokrát Vám děkuji za pomoc :)

Dobrý den, po 8 letech jsem se rozešla s partnerem,je to asi 5měsíců,koupila jsem domek a ex mi pomáhal dělat vodu a elektriku a jezdí na víkendy ke mě jako na penzion,já bydlím na moravě,on pracuje v Čechách a shání si ke koupi dům. O vztahu nemluvíme,jsme spíše jako sourozenci: dáš si kávu, oběd je nachystaný...a tak.Rozešla jsem se s ním kvůli komunikaci. Nechápu proč mi pořád pomáhá,doufám, že to není způsob jak dát najevo,že chce návrat.Já sama mám v hlavě zmatek,ale logicky ho již nechci,jsme strašně moc odlišní.Děkuju.

Rozešla jsem se s přítelem po jedenácti letech, choval se ke mně super, ale poslední rok mi přišlo, že ho nezajímám, změnil práci, získal mnoho nových přátel a začal mi lhát, došla mi trpělivost, když jsem zjistila, že mi zase lhal a byl s partou u své obdivovatelky na chatě a mě řekl, že jede na pracovní víkend, byla to ta pomyslná poslední kapka, teď mi ale je smutno a nemohu se z toho dostat, i když vím, že jsem nemohla udělat nic jiného, navíc mi řekl, že se se mnou chtěl rozejít, zda to byla pravda nevím, ale prvních 10 let bylo bezva, teď je najednou spolehlivej, okamžitě odpovídá na smsky a chce se prý kamarádit.. Nevím, co mám dělat...

Dobry den. Pred mesicem se semnou rozesla pritelkyne se kterou mame syna. Pote co bylo postarano o rodinu jsem 3× behem 2 let utratil 1000 - 3000 za hru. Me pritelkyni s to nelibilo. Psal jsn si i s jinou slecnou. Coz se dozvedela. Pry uz mi nemuze verit. A ze nechce pokracovat v tomto vztahu pry ma strach mi duverovat. Ja si vse behem toho mesice urovnal vse v hlave. Ona pry nechce odbouravat dalsi strach. Uvedomil jsem si ze jsem jednal sobecky a myslel na sebe. Nechtel bych o ne prijit.

Dobrý den,
je mi 21 let. Seznámila jsem se s jedním klukem (vojákem v armádě ČR 20 let) na školním kurzu. Líbil se mi a tak jsem ho zkontaktovala. Vše šlo poté velmi rychle. Začali jsme si pravidelně psát, podnikli nějaké společné sportovní aktivity a domluvili se na společné dovolené (3 dny na horách) Bohužel jsem do toho měla vlastní rodinné a zdravotní problémy a mnoho práce. Byla jsem tedy velice hektická, uspěchaná a urážlivá. Viděli jsme se kromě kurzu asi pětkrát a na té dovolené jsme narazili na nějaké rozdílné představy.. Jeden den jsem byla značně nepříjemná, brečela jsem a urážela se. Bylo mezi námi opravdu značné napětí. Vylívala jsem si zlost na okolí, protože mi nebylo dobře. Celkový dojem z toho pobytu jsem neměla špatný. Bohužel to bylo ale takové akční a strašně hektické. Bohužel poslední večer mi bylo sděleno (v opilosti), že jsme každý jiný, nepřeskočila jiskra a nechováme se jako zamilovaný pár. Taky mi sdělil, že neměl přítelkyni déle než 3 měsíce. Když jsem si s ním o tom chtěla promluvit ráno v bdělém stavu nechtěl a odjel prvním autobusem domů. Docela jsem to snášela špatně a brečela jsem, když odjížděl a nechtěla jsem ho ani obejmout na rozloučení. Po týdnu, kdy jsem si vše nechala projít hlavou jsem zjistila, že chyba a nervozita plynula opravdu zejména z mé strany. A že jsem se nechovala tak, jak by si zasloužil. Napsala jsem mu omluvný dopis s návrhem, že bych byla ráda kdyby chtěl, aby tomu zkusil dát ještě jednu šanci....Hlavně jsem si uvědomila, že jsem mu neřekla své potřeby a celkově jsem s ním špatně komunikovala a pak byla naštvaná, když nebylo po mém. Teď mě mrzí, že vše bylo takové uspěchané a ne v pohodě. Chovala jsem se opravdu trochu jako generál, což vojákovi muselo strašně lézt na nervy.
Má cenu se mu třeba za pár týdnů ozvat? Nemyslím si, že by mi dal "druhou" šanci...
Je to ale kluk, co to má v hlavě srovnané, ví co chce a žije již mimo domov.

Na dopis mi neodpověděl, ale četl ho. Což jsem čekala a byla jsem vlastně i ráda, že mi neodepsal něco ošklivého.

Měla bych to považovat nejspíš za ukončené. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
nedávno jsem se rozešla s přítelem. Důvodů bylo hned několik. Hádali jsme se kvůli jiné holčině se kterou se neváhal osahávat ani přímo předemnou. Řekl mi i jednou v noci jejím jménem a ne nespal. Neváhal mne ani kvůli ní uhodit. Dnes se s touto osobou nestýká ani nedopisuje, ale díky ní na mne vztáhl ruku a tak jsem byla nucena ukončit vztah. Našel si ze dne na den jinou i přesto jak mi tvrdil, že se ke mě chce vrátit. Teď mě úmyslně provokuje. Zveřejňuje fotky na kterých se mazlí a líbají. Píše k tomu jak strašně se milují a přitom se skoro neznají :( Je mi jasné, že bych ho měla vymazat a hodně by to vyřešilo, ale nemohu to udělat dokud mi nesplatí vše co mi dluží. Mohou tyhle provokace mít i nějaký skrytý podtext vůči mě? Je možné, že s tou holkou je aby mne donutil k něčemu?

Předem děkuji za odpověď

Před 5 lety jsem se seznámila s mužem a po roce a půl jsem zjistila, že se vídá ještě s jednou ženou.Po tomto zjištění jsem se s ním rozešla, žádal mě ať mu dám ještě šanci...Viděla jsem se s ním naposledy se slovy, že dokud to s druhou ženou nevyřeší, nechci ho vidět. Dopadlo to tak, že si vybral jí.
Po dvou letech jsme se opět potkali. V té době už měl s danou ženou dítě a stavěli dům.
Začal opět vyhledávat mou přítomnost, začal mi znovu psát a chtěl se vídat... byla jsem zmatená a neodolala jsem. Říkala jsem si, že možná lituje svého rozhodnutí a měl být se mnou.
V současné době se vídáme pres 2 roky, ale stále nevím, co si o tom mám myslet a jak mě vlastně bere. S mužem je velmi špatná komunikace ohledně vztahů a jeho soukromí vůbec. Většinou mlčí nebo odpovídá vyhýbavě (mlží). Jinak se ke mě chová hezky,pozorne,kazdy den i vecer si piseme zpravy a skoro denne se vidame. Trapi me to, jelikoz mam pocit, ze to nikam nevede, ziju ve lzi a nemohu do vztahu vlozit vse. Dekuji Anna

zklamáním, že se pro teď nedokáže vrátit zpátky a třeba za pár dní bude velmi litovat a psát o druhou šanci a odpuštění. Po té se se mnou zase loučil a za vše mi děkoval. Já odvětila, že se cítím jako blbec, on že jej ze mě nedělal, že neví kam se jeho city ke mně poděly. Že jsem byla po jeho ex první holka, se kterou chtěl opravdu chodit, nedokáže sám pochopit co se stalo, že kvůli žádné holce nikdy nebyl tak v čudu a následoval výčet všech jeho obětí, které kvůli mě rád udělal.Pak mi vyčetl v přítomném čase, že mu nevadí, když se bavím, ale ne se 4 klukama a "kalím", že se lehce prolomí hranice.Dále mi vyčetl, že jsem mu řekla, že mu nemohu slíbit věrnost, že nikdy nic neslibuji, že mi chtěl věřit, ale hned mu toto naskočilo i to, že bych si to nechala pro sebe. Vyčetl mi i 5 dnů, kdy jsem nepsala z dovolené. Dále reagoval na mou obhajobu, že to můžeme rozebírat donekonečna, ale výsledek je stejný, ať se nezlobím, ale píše jak to momentálně cítí. Před dovolenou pohádka, během peklo a teď smutný konec kterého možná bude litovat navěky Ti jsem už emočně nevydržela a napsala, že všeho lituji, že jsem s ním chtěla být a myslela to vážně. Napsal,že ho to mrzí, ale že si to zaslouží a po tomto co jsem napsala je asi hotovo a už nejde nic vrátit zpátky. Já se omluvila, že jsem příliš aktivována obranou vztahu a stále o něj stojím a končím tento rozhovor z důvodu, že chci jednat zase racionálně a ne emotivně. Rozloučili jsme se. Od té doby jsme si nekomunikujeme. Nevím zda doufat v to, že si to ještě rozmyslí a nebo to brát jako definitivu? Mám jej kontaktovat nebo nechat v absolutním klidu? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko,omlouvám se za podrobnost a obsáhlost mého dotazu. S ex jsme byli prakticky na počátku vztah, vše bylo super až do mé dovolené. Ve své naivitě jsem mu psala, jak se tam bavím, že jsem se seznámila s několika kluky (kamarádi). On na to napsal, ať se ozvu až budu doma a takovou jakou mě zná. Vzala jsem to tedy jako jasný pokyn a napsala po návratu. Na to mi odvětil, že mi nemůže důvěřovat, že se omlouvá, ale nadále se nebudeme vídat. Já se snažila vše vysvětlit, omluvila se, proběhla výměna názorů, ale i tak zůstal neoblomný. Prý kvůli tomu x dnů během mé dovolené nespal, čekal že se ozvu. Že jsem jej strašně zklamala. Já reagovala svýma představami o vztahu. Na to napsal, že jsme naladěni na stejné životní vlně a ve většině názorů, zábavy a celkově se shodneme, že jsem úžasná. Že je chyba v něm, nedovede se teď jen tak vrátit citama do období, které bylo před dovolenou, že by mi nerad jakkoliv ubližoval. Že je to asi v něm, a jeho chování je obrana před dalším

Dobrý den, byl jsem s přítelkyní pouze 3 měsíce. Bohužel jsem se do ní zamiloval. Rozchod byl ze dne na den. Důvodem rozchodu je, že po 3 měsících zjistila že vztah pro ní není a že do teď byla zvyklá, že měla spousty času sama pro sebe a nebyla zvyklá se vídat skoro každý den. Přitom si ona sama určovala kdy se uvidíme. Týden před rozchodem si v mém městě hledala práci s tím, že se ke mně nastěhuje. Na otázku zda byla šťastná mi řekla, že v žádném vztahu nebyla tak šťastná a že jsem pro ní snášel modré z nebe ale na vztah prostě ještě není připravená. Je jí 23 a mně 28. Tři týdny od rozchodu se s ní uvidím na jedné akci na kterou mně pozvala. Hodlám jí tam říct co k ní cítím a co pro mně znamená, ale že se s ní už nehodlám vídat, jinak se z toho nedostanu. Díky ní jsem zapomněl na svůj šesti letý vztah. Vždy je tam taková ta naivita, že jenom má nepořádek v hlavě a že se bude chtít vrátit. Kamarádkám říkala že jsem pro ní úžasný chlap. Byl by to pro mně zázrak, který se asi nestává.

Část 2. Říkal mi že ji chce dát konec ale že to chce udělat ve vhodnou chvíli. A že mu mám dát čas že má zmatek v hlavě ale že mu moc chybím a stýská se mu :-/ Bohužel druhý den jsme se dozvěděla že u něho spala ona a že spolu byly na výletě.. Napsala jsem mu že zas opět lhal a aŤ mi dá už pokoj když mu šlo jen o sex ale ani neodpověděl nekomunikuje a já envím co si mám myslet :-( Pořád nás to k sobě přitahuje i po tolika letech a rozumíme si ale nevím jak tuto situaci vyřešit když mě neumí nechat být... A rozhodnout se a konečně udělat krok k vyřešení této situace :-(

Dobrý den, mám na Vás dotaz :-) S bývalým partnerem jsme se před dvěma měsíci rozešly on měl hned jinou partnerku.Stále mě ale kontaktoval.Minulý měsíc se dokonce u mě rozbrečel že pořád miluje mě a že by se chtěl i vrátit ale má strach z okolí a že by se vše vrátilo do starých kolejí :-/ Minulý týden jsem se rozhodla mu dát ultimátum že buď já nebo ona.. Padla hodina D a on mi napsal že bude lepší když bude sám ale nebyl zůstal s ní.. Napsala jsem mu že s ním končím a že mu ji přeji a ať už mě nechá být...Druhý den mi opět psal ale já nekomunikovala..Stejně mi psal dál a cítil se uražený že s ním nekomunikuji...V neděli jsme ho seřvala do telefonu ať mi dá pokoj, že už si vybral a já chci mít klid..Teď v pondělí jsme měli výročí osm let a on mi napsal že mě chce začít poznávat vše jsme si vyříkaly po chatu a pozval mě k němu na kávu.. Souhlasila jsme myslela jsme si naivně že se už konečně rozhodne jenže on ne a bohužel došlo na sex :-(

Dobrý den, ráda bych požádala o Váš náhled na moji situaci. S přítelem jsme byli 15 let a máme 4letou dcerku. Před půl rokem od nás odešel (dva roky trvající krize, ale bez hádek, spíš ten život bratr-sestra) k nové partnerce. Vzhledem k dcerce i ke mě uvažuje o návratu (moc bych si to přála), ale dopředu mě "varuje", že mezi námi z jeho strany chybí "chemie". Má smysl dát našemu vztahu (a rodině) šanci, když by třeba mohl v budoucnu to pravé vzrušení hledat i jinde? Žije tak spousta párů, co oči nevidí, to srdce nebolí a jako táta je skvělý... Děkuji, snad jsem se do toho moc nezamotala... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem tři týdny po rozchodu. Rozum ví, že už to dál nešlo, že se ke mně nehodil, že mi jen stále ubližoval, že je dobře, že má jinou. Moji blízcí jsou rádi, že jsme se rozešli. Občas mě i popadne pocit těšení se na novou lásku. Proč se s tím moje srdce nedokáže smířit, když ví, že to vše dopadlo vlastně dobře? Může to být i tak, že jsem si to, po čem toužíme my všechny (skutečná, opětovaná a naplňující láska) jen naprojektovala do svého bývalého a nyní spíš mé srdce teskní po lásce jako takové než po něm? Nechci nic uspěchat a je mi jasné, že každý to má jinak, ale za jak dlouho se mé srdce a ego (ano, vím, že to dalo i mému egu dost zabrat) vzpamatuje? Kdy začít hledat někoho nového? Těším se na někoho nového, ale zároveň cítím i strach. (s přítelem jsme spolu byli tři roky) Děkuji.

Dobrý den,obracim se na Vás paní doktorko s názorem(radou) na moji současnou situaci.Před měsicem mě opustila přítelkyně z důvodu momentální nefunkčnosti vztahu - nějaké menší hádky mezi námi proběhly, také jsem zjisitl, že měsic byla již na seznamce a pohádali jsme se kvůli tomu. Během měsíčního odloučení jsme si sem tam napsali na socialni síti, kde jsem ji daval najevo,že o ni stojím,měla stavy,kdy nereagovala,pak mi zase byla naklonena slovy (miluji te, ale chci pro tebe nekoho lepšího atp, nebo mám v sobě zmatek, nevím atp.) , poté přestala komunikovat, smazala společné foto, respektive mě. Je ještě možnost ji nějak získat zpátky, nebo to mám brát za uzavřenou věc. Děkuji

Dobrý den,
svého současného přítele jsem potkala v době, kdy se rozváděl. Rozvod iniciovala jeho žena, protože už spolu nedokázali normálně komunikovat, ona měla milence, nejdřív se slušně dohodli na rozvodu. Když vyšlo najevo, že její manžel si našel novou partnerku, ona úplně obrátila, začala ho chtít zpátky a vyčítat mu, že rozbil rodinu. Vydírá ho tím, že tím bude nejvíc trpět jejich syn, který má 3,5 roku. Ten už začíná odmítat kontakt s otcem, nechce si s ním telefonovat, reaguje na něj stále hůře. Existuje způsob, kterým by se dala situace zklidnit ke spokojenosti všech zúčastněných? Manželka mého přítele je duševně nevyrovnaná, křičí na něj na veřejnosti, říká opravdu hrozné věci. On si vše nechá líbit, aby nepřišel o syna.

Dobrý den ,asi před rokem jsem se rozešla s přitelem se kterým mám miminko,který mě celou dobu našeho vztahu podváděl s jeho první ,,láskou´´.Oba jsme zadaní on žije se svou ex se kterou mě podváděl a já jsem si našla před osmi měsíci také partnera...Všechno se zdálo v pořádku ,jenže můj bývalý partner začal vyzvídat na mém okolí informace o tom jak teď žiji a vyskytovat se v okolí kde bydlím .. navic mi začal psát smsky a zprávy na facebooku jestli se nechci sejit a užít si že mu chybím ..nevím co mám dělat

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu, je mi velice zle, přitom vím, že si za svůj stav můžu jen a jen sama. Před rokem jsme se s manželem po 17 letech rozvedli, rozvod byl z mé iniciativy, poté, když sem manželovi nedokázala odpustit nevěru, ale problémy jsme měli už dřív. Dnes to vidím tak, že jsme o náš vztah vůbec nepečovali, v podstatě jsme žili každý sám a manželův mimomanželský vztah byl toho důsledkem. Bezprostředně po rozvodu jsem cítila úlevu, protože poslední 3 roky manžel pil a pak byl agresívní, buď jsme spolu nekomunikovali vůbec nebo se hádali. Manžel po rozvodu vztah se svojí milenkou dál udržoval, ale do své rodiny jí nikdy nepřivedl, nikde se spolu ani moc neukazovali. Taky mi několikrát řekl a napsal, že šťastný není. A opravdu vypadal dost sklíčeně. Mně občas přepadaly pocity viny, že jsem podala žádost o rozvod, protože manžel mě prosil, ať to nedělám, ale já tehdy byla plná bolesti a pocitů zrady a neustoupila jsem. Zčásti taky proto, že jsem se nechala ovlivnit svým okolím, které mě k tomu rozhodnutí nabádalo. Teď vím, že to byla chyba. Nicméně jsem si v průběhu času myslela, že jsem se s rozvodem smířila a novou partnerku mého muže jsem přestala řešit. Jenže před týdnem jsem se propadla úplně na dno a nevím, jak dál. Zjistila jsem, že bývalý manžel se s ženou, kvůli které jsem se chtěla rozvést, rozešel, a má novou známost. Ta žena je mladá, atraktivní a úspěšná a bývalý manžel úplně září. Tuto ženu vodí do své rodiny, do společnosti (se mnou nikdy nechodil), dává tento vztah veřejně a s hrdostí najevo. A mě to úplně semlelo. Nemůžu spát, jíst, soustředit se v práci, buší mi srdce, je mi špatně od žaludku, veškeré myšlenky směřují k nim. Snad jsem měla někde zasutou myšlenku, že se ke mně vrátí a teď vím, že ne, že je to definitivní. Přitom je mi jasné, že se utápím ve svých křivdách a že se jenom nemůžu smířit s tím, že bývalý manžel začal znovu a je šťastný a já jsem ho asi chtěla vidět nešťastného a na dně a myslela si, že se bude chtít jednou vrátit. Proto se to otočilo proti mně a na tom dně jsem teď já. Prosím poraďte, jak se svých pocitů zbavit, vím, že to jsou pocity mé sebelítosti a bolestínství, ale nemůžu z toho ven. Je mi špatně i fyzicky, mám strach, že si přivodím nějakou nemoc. Mám doporučení k psychologovi, ale obávám se, že mi to nepomůže, teoreticky to mám zvládnuté, že se musím zaměřit sama na sebe, věnovat se sobě a dělat, co mě baví, ale praxe je úplně jiná. Byla jsem činorodá, sportovala, teď mě nebaví nic, jen se utápím v pocitech smutku a zášti a pořád se obracím do minulosti, i když vím, že minulost nezměním a neustálé zpochybňování svého rozhodnutí je k ničemu. Děkuji moc za odpověď.

Dobrý den, přítel (a kolega z práce) mě opustil v 1. měsíci těhotenství. Vrátil se k ex, se kterou byl 7 let. Přitom si miminko moc přál-nemluvil o ničem jiném. Po nějaké době otěhotněla i jeho přítelkyně a v zápětí potratila. V té době já věděla o ní, ale ona ne o mě. Jednou se opil a vše ji řekl.Ihned mě kontaktovala a tak jsem zjistila, že ji nikdy neopustil, že jsem vlastně byla celou dobu jen milenka. Do té doby jsme s expřítelem vycházeli přátelsky - snažili jsme se. Vše se ale změnilo. Zakázala mu veškerý kontakt se mnou, musí dát výpověď z práce, kontroluje mu sms, atd.On se ke mně začal chovat úplně hrozně. Vinil mě ze všeho a sebe viděl jako oběť. Již jsou zasnoubeni.Malá má už půl roku a dělá mi jen radost.On ji ještě neviděl, ačkoli mohl a kdykoli může.Teď se z ničeho nic ozval -píše ale jen o práci - co je nového, co kolegové a tak...o malé nic.Nevím co to má znamenat.Myslím že sám neví co chce a opět hledá pomoc u mně.Bojím se a jsem unavená. Nevím jak se zachovat. Děkuji

Dobrý den, nedávno jsme se s přítelem rozešli. Byli jsme spolu necelý rok. Oba pocházíme z komplikovaných rodin a každý si zažil své. Vztah byl krásný, ale měli jsme problémy, on byl chvíli bez práce, pak ja neustále zdravotní komplikace a podobně, navíc jsme bydleli v malém bytě 1+1 a ani jeden neměl soukromí. Přítele jsem občas odháněla, že si jej nezasloužím, ale vždy zůstal a nějak jsme to ustáli. Až do nedávna, kdy já byla 2.týden na nemocenské, přišla jsem o práci ze zdravotních důvodů, navíc pouštím byt, jelikož jsme se měli stěhovat do bytu jeho otce, jelikož má začít studovat VŠ.. Bylo toho na mě moc a hodně mě naštval, tak jsem vybuchla a jsem ho poslala pryč. Vzal si věci a odstěhoval se. Po nějakem dni jsem se omlouvala, že o něj nechci přijít, ale prostě musíme něco změnit a potřebuji oporu. On však neví jestli se změním a nechce to zkusit znova. Občas se vídáme, vyspíme se spolu a on odjede, je odtažitý, chce mě ale vídat říká, že to nemá jinak cenu, tak nevím, co dělat

Dobrý den, byli jsme spolu s přítelem 5 let, ze začátku bydlel daleko ode mě, vídávali jsme se jednou za měsíc, pak se přestěhoval do stejné obce, ale i tak jsme se vídávali max tak 2krát týdně. Začala jsem studovat na vysoké a přítel si našel práci, bohužel je z práce tak hrozně unavený (nedělá fyzicky náročnou práci), že přijde domů a nemá na mě čas kolikrát ani jednou týdně. Jediné co zvládne je sedět u počítače, na zbytek věcí je moc unavený. Nedávno jsem mu to řekla, odvětil mi jako obvykle, :jestli se ti něco nelíbí, můžeš jít.. Tenhle jeho přístup mě hrozně štve. Nakonec to vypuklo hádkou, která skončila sprostými slovy a s tím, že se mnou končí... Bohužel já jsem taková hlava, že mu musím furt psát a nějak mu nadávat a urážet ho, nebo mu psát a vzpomínat na starý dobrý časy,.. většinou mě stejně odpálkuje... Jenže oba dva jsme celých těch 5 byli žárliví a já po těch 5ti letech nemám žádné kamarády, koníčky, nic.. Jediné co jsem měla je on a nevím co si teď počít.

Dobrý den,
před 14 dny se se mnou po třech letech rozešel přítel. Hledali jsme si ke koupi bydlení, mluvili o svatbě, dítěti (do budoucna). Pak se ze dne na den odstěhoval s tím, že zjistil, že nic z toho nechce a neví, jestli vůbec někdy bude chtít (odchod ze vztahu si plánoval posledních 14 dní, kdy si sehnal i vlastní pronájem). Po rozchodu jsme se ještě jednou sešli a znovu mi řekl, že důvodem rozchodu je to, že nic (svatba, hypotéka, děti) nechce a neví, jestli bude chtít. Že prý je to definitvní, ukončil se mnou veškerou komunikaci. Jsem z toho hodně v šoku, protože celé tři roky se mnou o budoucnosti mluvil opravdu s nadšením (a to i se svými rodiči atd.). Chtěla bych se Vás zeptat, jestli ještě existuje nějaká naděje, že se náš vztah dá do pořádku. Nechci definitivně ztratit jinak krásný, fungující vztah. Děkuji

vzkaz pro Lucii: paní doktorka Vám radí dobře, čím dříve se od bývalého přítele odstřihnete tak tím pro Vás lépe. Přečtěte si dobře co píšete, když si držíte odstup tak se jakoby přiblíží a když zaberete tak se stáhne. Jen si Vás testuje, jestli kdyby chtěl tak by to šlo. Ale nechce, kdyby chtěl tak to dávno udělal.

pokračování...Moje reakce, ať si to pořádně rozmyslí, že mi moc ublížil. Šel k psycholožce, ta mu ale řekla, že by měl být sám a dospět, že snaha o sex s jinými je nějaké potlačování úzkosti, a že když se k sobě vrátíme, že to opět pokazí...ted se plácáme v nějakém začarovaném kruhu, kdy víme, že se milujeme, ale oba máme strach...dala jsem mu další 2 měsíce na rozmyšlenou, ale bojím se že je to chyba..že je to málo nebo moc, a že se k sobě už nevrátíme. Že jsem ho vlastně od začátku uhnala a natlačila do něčeho na co není připravený...ale je nám spolu skvěle, všichni nás měli za ideální pár, a bojím se že třeba za 3 roky už to slepit nepůjde, oba budeme jinde...navíc se nedokážu přinutit ho nekontaktovat, když vím, že mě taky pořád miluje...ale nechci nějaké občasné setkávání a sex bez vztahu.

Nechat ho jít nebo bojovat?
Já 23, přítel 25 let..3,5 let vztahu...ze začátku jsme to nebrali nijak vážně, časem (asi po 1.5 roce) když nám spolu bylo super, jsme přešli do vztahu (dopomohl nám k tomu rozhodnutí můj odjezd na 3 měsíce do zahraničí). Teď ale (opět po jiném návratu ze zahraničí- 4 měsíce) přítel zpanikařil, a rozešli jsme se. Důvod - je moc mladý a musí se ještě vyblbnout, protože se bojí, že by mě mohl třeba za 10 let začít podvádět (jako jeho otec, který je opustil, kvůli nevěře a milenkám). Chtěl by se mnou žít a mít rodinu, ale potřebuje předtím dospět, zkusit jiné holky....(předtím, když jsme měli volný vztah to nezvládl, protože stejně byl pořád jen se mnou a s nikým jiným nespal). Jiné problémy nebyly, sex je oboustranně super. Po asi 2 měsících po rozchodu jsme se potkali, snaha o přátelství vedla k tomu, že mě začal prosit, ať se k sobě vrátíme, že beze mě nemůže žít, že mě miluje, byla to blbost atd...pokračování

3:On na to odpověděl, napsalm že ho nenapadlo mi napsat, protože asi potřebuje víc času. Na co? Zdá se mi v pohodě, když si dává statusy na fb, furt někde paří nebo tak. Zdá se mi že ani není zraněný,tak na co potřebuje čas? Už ho spíš vůbec nezajímám. Taky řekl, že o nás bude přemýšlet až za pár měsíců, s nadhledem. Čili mě teď asi vytěsnil. Asi se s tím zatím smířil. Je pravda že už asi v březnu mluvil o rozchodu a přemýšlel o něm. Napsal, že měl víc chápat to, jak jsem se s ním hádala aby se ke mě vrátil a že děkuje, že jsem napsala. Pak jsem mu napsala že se má ozvat když bude chtít. Myslíte že je zde nějáká šance na nápravu? Pravda, hádali jsme se, ale jinak bylo vše dokonalé, jako na začátku. Já si ho teď smazala z přátel, pořád jsem koukala zda je online a přemýšlela, co asi dělá. Chtěla bych ho získat zpět, ale jsme od sebe trochu dál, musel kvůli mě z části omezit přátelé i rodinu, ale já s ním vždy jela kamkoli, myslíte že je šance na obnovu, a jak to udělat? Děkuji za rady

2: Někdy se mnou něco podnikl, ale v 90% to byl můj návrh a v 90% se to neobešlo bez mrčení že se mu nechce a já pak akorát ztratila do čehokoli chuť. No pořád si říkám, že jsme to měla brát tak jak to je, že je takový ale že mě má rád, i když není doopravdy schopen kompromisů bez toho, aby je bral jako oběť, protože tak on je bral. Kompromis přece člověk dělá rád, nebo ne? Jednou ustoupí první, pak druhý, jednou děláte to co napadne vás, pak to co napadne partnera, nebo ne? Jak funguje vztah? Já ho pak prosila bez hrdosti ať mi dá ještě šanci, asi 2 dní..mezi tím se objevilo dalších "milion" důvodů proč se mnou nechce být, například to že se mi nelíbilo kolik dívek měl přede mnou, to jsem řešila asi dvakrát za celý vztah, ale samozřejmě je to důvod k rozchodu! Pak už mi odepisoval jen sem tam a řekl že už ho nebaví číst moje slohy, já už mu pak nepsala a za asi dva týdny od tohoto mu napsala jak se má a tak. - otázka upravena poradcem

1:Dobrý den. Před dvěmi měsíci se se mnou rozešel přítel. Hlavní důvod byl to, že jsem se často naštvávala dle něj, kvůli kravinám a že jsem slíbila že se změním, ale nestalo se tak. Prý dělal vše co mohl, aby náš vztah zachránil, ale dál už to nejde. Dělal vše co mohl? Já byla akční a on na vše co jsem s ním chtěla dělat mrčel, nejradši byl doma, já jsem zodpovědná, ráda se na všem domluvím hned a plány jsou neměnné a on tohle nepochopil a často věci domlouval nebo měnil na poslední chvíli, tak kde je ta jeho snaha? Chtěla jsem s ním trávit trochu víc času a kvalitně, za to jsme se viděli jen o víkendech jako vždy a ještě jsme akorát koukali na seriály. Tak co si dovoluje tvrdit, že dělal co mohl?Kdykoli on chtěl něco dělat, já do toho šla ráda, toto jsem z jeho strany skoro nezažila, je to jedináček, asi sobec, nevím. Rozdala bych se a to byla chyba. Ale furt si říkám, že jsem měla respektovat to jaký je. Že je líný, nepotřebuje se mnou trávit tolik času jako já s ním apod.

Dobrý den,
přítel se se mnou rozešel před 2 roky. Od té doby jsme kamarádi. Občas naznačí, že uvažuje, že bychom se k sobě vrátili, občas mi přijde, že "to" tam zase je. Já bych se k němu chtěla vrátit. Ale vždy, když jsem mu řekla o svých citech, že v něm vidím stále víc než jen kamaráda, vždy to z nějakého důvodu nešlo, nechtěl. Prý cítí uvnitř prázdno a říká, že si zasloužím někoho lepšího (tuhle větu tak nesnáším!), mám pocit, že si mě postavil na piedestal (stále říká, jak jsem úžasná a skvělá ženská), stále má výčitky kvůli tomu, jak se ke mě zachoval před a při rozchodu. Snažila jsem se na něj zapomenout, zkoušela randit s jinými, ale nejde to. Nemůžu se s ním přestat vídat. Nechci přijít o kamaráda, o někoho, s kým si tak dobře rozumím. Jsem v patové situaci a nevím, co dělat. Čekat na něj? Zkusit to s někým jiným, i když mám v srdci stále jeho? Přerušit kontakt, i když vím, že mě to možná úplně zničí? Děkuji za radu.
- otázka upravena poradcem

Dobrý den, měli jsme s přítelkyní hezký vztah, který však občas končil hádkami a rozchody (problém byl vždy na mé straně). Vždy jsme to urovnaly, protože se skutečně milujeme. Naposledy však přítelkyně přišla na mou lež a rozhodla se vztah ukončit. Moc jí ale miluju a ona mne taky. Když jsme se cca po týdnu viděly, tak mi naznačila, že už znovu pokračovat nechce protože mi nemůže věřit a bojí se, že to bude jako dřív. Pak jsme spolu vedli delší rozhovor a když jsem se s ní loučil, chtěl jsem aby mi řekla co bude dál. Na to mi odpověděla, že potřebuje čas. Jaké jsou mé vyhlídky?

Dobrý den chtěla bych se zeptat na Váš názor. Chodila jsem dva roky s mamánkem - tedy aspoň vždy byla na prvním místě matka a její potřeby a pak si partner udělal čas na mě (viděli jsme se většinou po týdnu na cca 2-3 hodiny). Teď mě partner opustil již po 3. Vždy inicioval rozchod on, tentokrát mi napsal, že chce pauzu když jsem mu napsala, že bych byla ráda aby ke mně byl upřímný napsal že už mě nemiluje, že chyba je na jeho straně a neví proč, že není pro vztah, že už se smířil s tím, že zůstane sám a že v tom není nikdo jiný, to mi kladl na srdce hned několikrát, že když nebude se mnou bude sám. Teď po cca měsíci od rozchodu se mi občas ozve s tím jak se mám, a že mi drží palce se školou. Snad je jasné, že se s ním nemůžu kamarádit. To přece nejde. Jsem k němu proto odměřená. Přemýšlela jsem, že si ho odeberu z přátel. Rozchod inicioval také prostřednictvím Facebooku. Mě tohle už nebaví..nevím jestli zase čeká, že by se ke mně mohl vrátit protože žádná jiná s ním nevydrží. Děkuji.

Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně mého ex a mé zamilovanosti. Před půl rokem jsem se s ním rozešla kvůli tomu, že me fyzicky nepřitahoval(nadváha). On mě ovšem stále bezmezně miluje a obětoval pro mě spoustu věcí a já k němu také cítím velmi silné city a mám neustálou potřebu být mu na blízku a vše sdílet s ním. Dalším problémem je to, že bydlí ode mě daleko, což by vlastně nebyl tak velký problém, protože on by byl ochotný se přestěhovat blíž ke mně(už jednou to udělal). Ale já bych s ním napřed chtěla trávit čas aspoň chvíli jen tak, a ne, aby se hnedka stěhoval atd. On si myslí, že já ho nemiluji, ale cítím, že mě to k němu neustále táhne a bez něj se cítím, jako bych byla na světě úplně sama. Tuhle situaci mi ale velmi stěžuje moje rodina, která mého 'ex' přítele opravdu nenávidí a poslední věc, kterou by si přáli, je, abychom se dali opět dohromady. S mojí rodinou mám totiž velmi dobrý vztah, dokud se nebavíme o mém 'ex'. Předem děkuji za Vaši odpověď.

Kdyz jsem odjel najednou mi zacla chybet, ona, vse co jsme meli spolecny.Doslo mi, ze ji porad miluji.Moc jsem si si pral vse vratit zpet, ale ona uz nechtela.Pry ji to moc bolelo a nemuze zapomenout, ze jsem ji nechal jit.Navic se zacla vidat s nekym novym.Já si ted prochazim porozchodovym stavem a jsem uplne na dne.
Verim, ze se z toho dostanu.Me by jen zajimalo, proc jsem tohle vsechno zacal citit az takhle pozde? Proc jsem si to neuvedomil drive?Stava se to ve vztazich?
To je to co me trapi asi nejvice, ze jsem byl takhle hloupej a nechal ji odejit.

Dobry den.S pritelkyni jsme se rozesli cca pred 3 mesici.Meli jsme moc hezky vztah, ona byla moje prvni holka, jak sexualne, tak vztahove.Prvnich 9 mesicu bylo moc krasnych, ale pak jsem zacinal mit pocit, ze uz ji nemiluji, tak jako na zacatku a dost me to trapilo a casem i ona na me videla, ze se neco deje.Nemel jsem ani moc chut pro ni delat hezke veci jako na zacatku, tolik jsme si nepsali, kdyz jsme se nevideli a vsechno me to tak nejak sviralo a pamatuji si, ze jsem se musel az premlouvat sam v sobe aby mi chybela...Ten pocit se dost spatne popisuje.Bal jsem se s ni o tom mluvit, protoze jsem ji nechtel ranit a ztratit.Doufal jsem, ze se neco zmeni, ale bylo to jen horsi.Vse vyvrcholilo rozchodem, kde jsem ji rekl jak to mam a citim.Dva mesice jsme se nevideli,a ja byl v klidu a smireny s tim.Ani jsme si moc nepsali, jen par vet.Pak jsme se sesli a jen si povidali o normalnich vecech, vztah jsme neresili. pokracovani

Dobrý den paní doktorko, chctěl bych poradit co mám dělat. Po třech letech jsme se s přítelkyní rozešli, jak ona řekla kvůli stereotypu,nebavil jí sex a chybělo jí takové to vzrušení ze začátku vztahu, ale jinak byl vztah naprosto v pořádku, žádné hádky . Pořád jsme v kontaktu a vídáme se, když jsme spolu poznám, že ke mně něco cítí, jen jakoby se něčeho bála. Má asi měsíc nového přítele, ale stále se vídáme a píšeme si.A na výzvu nového přítele aby si semnou nepsala a nevídala, mu řekla , že jsem pro ní důležitý a nikdy mi nevystrnadí z jejího života. Trápím se , protože ji chci zpět a nevím co mám dělat? Je mi 22 let a jí 18. Děkuji za odpověď Libor

Dobrý den,
prosím o radu. Včera se se mnou rozešel po 2 měsících přítel. Přede mnou měl vztah 10letý (od 18 do 28), já jsem ho poznala o půl roku pozdějí od rozchodu. Řekl mi, že to ještě nemá vyřešené, byl s ní moc dlouho a pořád na ní myslí (ona už má někoho jiného), že jsem zlatá, moc hodná, ale že on neví, že je mu se mnou moc dobře, ale to že je vše. Na začátku tam byla neuvěřitelná jiskra, já jsem s ním nespala, jsem panna (21 let) - jednou k tomu téměř došlo. Když mě po rozchodu doprovázel domů, tak mi chtěl dát poslední pusu, objal mě a 2 minuty pevně držel, měl skleněné oči a řekl mi skoro s brekem, že neví, zda nedělá chybu, když to takhle končí, že neví, co má dělat. Přece jen dlouho byl jen s jednou ženou a je tak mladý, že poznal jen ji. Já ho miluji. Ještě dodám, že je starší o 6 let a 3 měsíce. Myslíte, že je ještě šance, že si to rozmyslí a ozve se mi? Řekl mi, že by občas rád něco podnikl (opera, koncert, sport apod.), mám ještě šanci? Děkuji Hanka

Pracujeme spolu, je prakticky nemožné se nevidět. je na mě strašně milý, nosí mi stále jídlo, ale bohužel dnes jsem to nevydržela, ( asi třetí den, krize :) a plakala jsem před ním, řekla mu že ho miluji, že nechci aby se choval někdy ke mě jinak. Byl velice chápavý, ale já děsím sama sebe....... bojím se že situace se mi vymkne z ruky. Nedokážu evidentně dělat jako by nic, nedokážu se soustředit na práci. Chci ho obejmout, být s ním, pohladit.Co mám dělat? Vím že se říká co je v domě, není pro mě :) ale je to opravdu horší, než všechny mé představy. Děkuji

Dobrý den, na začátek bych chtěla říct, že je mi třicet let :). Já vím , že jsem udělala chybu, obrovskou chybu a kdo ji nezažije neví..... no , já jsem si začala s kolegou z práce ........ opravdu aktivně jsem spolu chodili půl roku, každý víkend, jsem se vídali, a každý den v práci. Začali jsem spolu sportovat, dělat spoustu věcí, no a za ten půlrok máme spoustu zážitků. Bylo to nádherné. Partner byl o 12 let starší.... vím , že někdy mohl být malinko ,, bručoun,, . Má rád svůj čas, rád je sám, často se cití ve stresu, kvůli práci. Věděla jsem , že na něj musím jinak ... že musím vydržet, a bude mě brát k sobě i v týdnu, že na něj nesmím tlačit :) a bylo to vskutku nádherné. V neděli se se mnou rozešel, s pláčem mi oznámil, že se do mě nezamiloval, něco podobného udělal již na konci února, ale druhý den se ozval. Vysvětlil mi to, a já myslela že se vše již změnilo, a že je do mě zamilovaný. V neděli tedy vše ukončil. Plakal, já taky. Jak jsem řekla pracujem spolu, je prakticky nemožné se nevidět,

2.cast
Kdyz jsem se zacal snazit, rekla mi, ze kdybych prisel driv, mohlo byt vse jinak.Me to neodradilo a pokousel jsem se dal, ale pak jsem se dozvedel, ze uz se vida s nekym jinym a to byl pro me konec nadeji a uplne jsem se zhroutil.Pak jsme se jeste videli a rekla mi, ze at tomu dam cas, ze ted s tim nic delat nejde..Nevim jak tomu mam rozumet.
Je to 6 mesicu od naseho rozchodu a me to porad boli, ale ona ma noveho pritele a vypada spokojene.
Nevim co mam delat, muzete poradit?

Dobry den, asi po roce jsme se rozešli s přitelkyni.Když jsem ji poznal, řikal jsem si, že to je holka přesně pro mě.Byl jsem zamilovaný až po uši, náš vztah byl krasný a rozuměli jsme si.Musim dodat, ze pro mě to byla prvni holka jak v sexu, tak ve vztahu.Po necelém roce přišla krize a přestali jsme spolu tolik mluvit a vim, že chyba byla na mé straně, protože už jsem si nebyl jistý jestli ji pořád miluji a ona to ze mě asi cítila.Vše vyvrcholilo rozchodem.Vím, že věřila, že z toho může být i něco víc než jen vztah na "hloupý" rok, ale já ji zklamal.Mesic a pul jsme se nevideli.Ozvala se jen dvakrat, poprve, ze cekala, ze se ozvu a podruhe, kdyz mi chtela vratit nejake veci.Celou tu dobu jsem byl myslenkama porad u ni a nevedel jsem, jestli je to takhle spravne, ale nemel jsem potrebu s tim nic delat.Az kdyz mi vracela veci, tak jsme spolu sedeli a povidali jsme si a me najednou zacalo dochazet, ze mi moc chybi a ze ji porad miluji..1.cast - otázka upravena poradcem

2. část: v bezpečí. Momentálně si neumím představit, že bych měla být s někým jiným, zároveň ale toužím si někoho najít a být zase šťastná, mít plány do budoucna. Vím, že k sobě mohu najít někoho kompatibilnějšího než byl můj bývalý, hlavně už vím, že chci muže a ne kluka..přes tato všechna rozumová vysvětlení je tady pořád ta bolest a zklamání ze vztahu, který byl na začátku tak pěkný a ve snu by mě nenapadlo, že takhle skončí. Vlastně ani nevím, co očekávám za radu, je mi jasné, že to chce čas a za chvíli to přebolí. Mám kamarády, rodinu, všichni mě podporují a jsou na mé straně. Přes to všechno jsem ted citově mimo a asi jsem to potřebovala sdělit nezaujatému člověku a znát jeho pohled na věc. Děkuji za Váš čas a komentář.

1. část : Dobrý den, je to cca 3 dny co jsem se rozešla s přítelem. Definitivní krok k rozchodu jsem udělala já, když mi řekl, že si není jistý jestli chce ve vztahu pokračovat. To pro mne bylo rozhodující, tzv. poslední kapka, protože problémů bylo víc a trvaly delší dobu. Vím, že jsem udělala dobře. Přes toto všechno se cítím hrozně. Musela jsem se odstěhovat z bytu, který je jeho, ale který jsem sama zařizovala. Jsem zpátky u rodičů, kteří jsou mi velkou oporou. Nejhůře se cítím, když jsem dopoledne sama doma. Za 3 týdny mě navíc čekají státnice a mám myšlenky úplně jinde než bych měla mít. Byli jsme spolu 3 roky, 2 roky jsme spolu bydleli. Po skončení VŠ bych si ráda našla práci, ale najednou nevím kde začít. Všechno bylo předtím nalajnované, chtěla jsem najít práci v místě kde jsme bydleli. Rozchodem se vše změnilo, uvažuji o přestěhování se do většího města kde jsem studovala a mám tam pár přátel a známých. Bydlet s rodiči mi přijde ve 24 letech potupné, ale tady se ted cítím víc

Mě a bývalému příteli je 22 let. Chodili jsme spolu 3, 5 roku s pár rozchody. Neustále nás něco vzájemně přitahovalo. Bohužel až ted vidím, že většina problému byla způsobena mojí nevyrovnanou psychikou - výbušné nálady, urážky, neovladatelné emoce. Nyní se již snažím zklidnit a mé celkové vztah s okolím se zlepšily. Bohužel bývalého stále miluji. Rozešla jsme se s ním v prosinci. Snažil se mě získat zpět, ale byla jsem nedostupná. Přestože jsme byli stále v kontaktu, před cca 2 měsíci začal chodit s novou holkou. Přesto si od toho dne píšeme skoro denně - často se jedná o mě a mé omluvy. Dal mi rudou růži, nedávno nabídl, že můžu napsat, pokud budu potřebovat večer odvoz z práce, moje dárky si nechal. V SMS píše, že mě má rád a stále ho přitahuji, že mu na mě záleží. Nemyslím, že ke mě má "jen" přítelský vztah protože na druhou stranu píše, jak jsem mu zlomila srdce, že bude trvat než zapomene, že jsem mu ublížila. Mé omluvy přechází bez reakce. Psala jsem mu že ho miluji a chybí mi - otázka upravena poradcem

Hezký den, stručně zkusím objasnit můj problém. Za posledních 9 let jsem prožil dva vztahy. První šestiletý (s Eliškou)), který jsme ukončili po sérii hádek, odcizili jsme se, ale mně to nejdříve vůbec nevadilo. Věděl jsem, že na mě čeká další žena (Petra - 25 let). Po pár týdnech jsem se chtěl vrátit k Elišce, ale už bylo pozdě a nechtěla. S Petrou jsem strávil další tři roky. Pořád jsem myslel na Elišku a kdyby kdykoliv chtěla návrat, s Petrou vztah ukončím a vrátím se k Elišce. Samozřejmě se to nestalo. Petra neměla o ničem tušení. Ale pohár trpělivosti u ní přetekl. Před dvěma měsíci se se mou rozešla. Vím, že je to převážně mojí chybou, nešel jsem do vztahu s ní naplno. Po rozchodu jsem si vše uvědomil a chtěl bych Petru zpátky, ona nechce a ani se jí nedivím. Je mi ale hrozně. Bohužel navíc spolu pracujeme v jedné firmě. Pořád na ní myslím a pořád ji miluji, i když jsem začal až po rozchodu:-( Ona už mě ne. Moc nevím, jak s celé situace ven a začít zase žit:-( Děkuji za radu.

POKRACUJI"Kdyz jsem zjistila zeje na zahrade sla jsemtedy za nim a xhtela vysvetleni.On minato odpovedel ze mi zadny vysvetleni davat nemusi,ze nejsem jeho zakonita manzelka a abych se zbalila nejrychlej jak to pujde.Nebyla s nim proste rec. Ja se tedy odstehovala na tyden ke kamaradce a pak sipronajala bydleni abychmohla chodit zde v zahranici do prace. Jednou jsem mu napsala smsku ale litostivou. Tehdy se asimocnastval a zavolal abych honechala na pokoji a tak na me zacaltakknepricetne kricet ze jsem zavesila. To pro me bylo moc a ja se pokusila o sebevrazdu.Nastesti muj ted uz ex ma suprovou sestru,ktera me prisla v ten muj sebevrazebnej moment navstivit a kdyz me videla tak me rychle odvezla do nemocnice. Diky ni jsem v poradku.On vedel co jsem udelala ale akorad se informoval od sestry jestli jsem v poradku.Se mnou nekomunikuje vubec. Porad ho nosim v srdci a boli me ze je tak ke me ignorujici. Tak se ptam na vasi radu co dal. Rozhodne se travit uz nebudu ?? - otázka upravena poradcem

POKRACOVANI:Kdyz jsem prijela promluvila si s jeho matkou,se kterou jsme meli hezky vztah"sama ona nevedela co se deje. Byla z nej prekvapena co semu honi v hla - otázka upravena poradcem

Dobry den. Prosim o radu. Jsem tak zoufala ze nevim kudy kam. Abych presla k memu problemu. Pred 5 lety jsem se odstehovala za mim zahranicnim pritelem. Vsechno mezi nami bylo v poradku. Kazdy druhy rok jsem jezdila do cech za svimy detmi a nemeli jsme zadny problem. Letos byla moje dcera tehotna tak jsme se domluvily i na jeho prani abych odjela za svoji dcerou a s prvnim potomkem ji pomohla alespon typrvni dvamesice a pak zebych se zasevratila.Odjela jsem a mesic jsme spo!u mluvily tak jak sena sebe tesime az prijedu. Jenomze po mesicimi napsal zenechce abych se vracela.Prislo to ze dne na den zhodiny na hodinu. Byla jsem v soku. Prestal uplne komunikovat. Ja se ale nevzdala a vrarila se spet. Ale nechala jsem si projistotu zadni vratka ume kamaradky.Kdyz jsem stala na letisti a on tam nebyl teprve jsem si uvedomila jak vazne to mysli.Kamaradka me tedy vzala domu a jadruhy den jela pro svoje osobni veci. To jsem se vlastne domlouvala sjeho matkou,protoze on nekomunikoval.

Rozešla jsem se s bývalým před několika měsíci. On si mezitím našel přítelkyni, poté, co zjistil, že mě zpět asi nezíská. Já se mezitím dala psychicky dohromady (hlavní důvod rozchodu). Změnila jsem své myšlení a uvědomila si, jaký skvělý člověk to byl, na kterého jsme se mohla naprosto spolehnout. Vím, že ho ke mě stále něco táhne a možná se i k sobě vrátíme, ale....

Nevím jak se vyrovnat s tím, že měl jinou - líbal se s ní a možná i spal. Hlodá ve mě, zda dokážu mu uvěřit, že jsem pro něj stále tak dokonalá, a že neodejde za "lepší". Je to možná předčasné, ale je to aktuálně jediný pro mě důvod, proč mít strach z návratu.

Děkuji moc za odpověď - otázka upravena poradcem