Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Oba na tom máme svůj podíl viny - u něj pasivita ve vztahu rozdmýchávat vášeň, u mě rezignace na některé aktivity, které jsem dřív dělala (třeba běhání). Prý to poslední týdny/měsíce bylo mezi námi úplně od věci. Já jsem to strašně obrečela, párkrát jsem se i doprošovala, resp. několikrát jsem se ho ptala, jestli to opravdu myslí vážně, a jestli mě má rád, jestli to má ještě šanci...projevila jsem závislost a teď toho lituju. Naposledy jsem mu napsala sms dva dny po tom, co jsme se viděli naposledy, že to takhle nechci a že ho nechci ztratit, na to neodpověděl, ale za pár dní mi napsal dvě milé kamarádské smsky...Mám dole 8 kilo, beru léky na zklidnění a nemůžu uvěřit, že to, co se zdálo dokonalé, se najednou zhroutilo. Myslíte, že se mu začne stýskat, že ta mladá holka je jen důsledek krize a útěk k někomu, kdo neví o jeho fin. problémech, starostech, depresích, kdo ho bude nade vše obdivovat (už pro ten věkový rozdíl a zkušenost)? část 6

Nakonec si mě nejspíš na popud této slečny zablokoval na FB a smazal naše společné fotky, aby jí dokázal, že je opravdu konec. Přesto mi ale i při posledním odchodu tvrdil, že se určitě ještě uvidíme, ale nebude to hned, že se musí vše uklidnit. Všechny plány se mi zhroutily jako domeček z karet, opravdu jsem ho hluboce milovala a vůbec nechápu, co se stalo, štve mě, že nic neřekl, dával krizi zástupné důvody, nechal to v sobě vykvasit, a postavil mě před hotovou věc. Nedokážu to v sobě uzavřít, protože tomu nedal šanci, prostě to vzdal. Já jsem naopak bojovnice a nezastávám pravidlo "jednou a dost". Hrozně bych si přála, aby se vrátil, aby mě zase viděl tak, jako na začátku. To mi mimojiné taky vyčetl, že už nejsem ta ženská, do které se zamiloval, že jsem bývala odhodlaná a sebevědomá. Jenže jeho neustálé odmítání ve mně postupně to sebevědomí zadupalo, přibrala jsem 10 kilo a už jsem prostě nezářila tak jak na prvním rande. část 5 - otázka upravena poradcem

V tu chvíli jsem si dala dvě a dvě dohromady, a vyhodila jsem ho z domu. Bohužel jsem i napsala té jeho nové přítelkyni, že jsem jeho současná, se kterou po celou dobu jejich utajovaného vztahu (nevím přesně, jak dlouho trval, ale byl viděn u té nové už 2 měsíce zpátky, ač on mi pak tvrdil, že 3 týdn) žil v jedné domácnosti a plánoval budoucnost. Skončilo to tak, že přítel přijel, byl naštvaný, spakoval si věci a odešel s tím, že už mě nemiluje, že si během těch 3 týdnů, co sháněl byt, uvědomil, že už se mnou vztah zachraňovat nechce. Ob den si pak dojel pro zbytek věcí a definitivně to ukončil s tím, že kdyby se mu to rozleželo v hlavě, tak už stejně bude pozdě. Přítel je navíc takový, že je hodně fixovaný na rodinu a moc by si ji přál, nejlépe hned, vždy měl starší přítelkyně, a teď se nechal zblbnout 22letou holkou (jemu je 30, mně taky) a zahodil celý náš společný rok. část 4

Koncem dubna, kdy jsem se ho marně snažila svést a rozptýlit, mi najednou řekl, že už ho ten vztah nebaví, a že není šťastný.Rozhodl se ode mě odstěhovat s tím, že si musíme od sebe odpočinout, ale vídat se dál, dál být partneři, prostě se vrátit k randění, abychom si byli vzácnější. Brala jsem to jako rozumný návrh, jak společně zvládnout krizi. Nastaly 3 týdny dost psychicky náročné, kdy si začal shánět byt, ale za celou dobu údajně nic nenašel. V té době taky začal hodně času trávit mimo domov, koupil si brusle a pořád někde lítal. Všechno skončilo tím, že mě zkontaktovala jeho ex, že je jí to líto, ale že mi to musí říct, že si s ním zažila svoje. Prý se posledně na návštěvě u své rodiny, kterou má pár desítek kilometrů daleko, chlubil přátelům svým novým objevem, že se zamiloval, a že neví, co má dělat. (Jeho ex je dodnes v kontaktu s jeho rodinou a přáteli, zároveň bydlí ve stejné vesnici jako ta jeho nová slečna). část 2

Dobrý den, je to 2 týdny, co se se mnou rozešel přítel. Seznámili jsme se před rokem a prakticky hned jsme spolu začali bydlet (náklady jsme dělili napůl). Byla to láska na první pohled, totální zbláznění, nadšení, oba jsme do toho šli po hlavě a časem jsme začali plánovat rodinu, dům, prostě že spolu už zůstaneme. Přítel mi vyznával lásku, rád se bavil o dětech, nosil kytky, dárky, nezapomínal na výročí. Cca po 8 měsících jsem začala cítit, že jeho nadšení už není takové jako na začátku, ale tehdy mě ujistil, že by si hrozně přál mít se mnou děti, a že se na jeho citech nic nezměnilo. To bylo kolem vánoc. Po Novém roce se však začal uzavírat do sebe, postupně se mnou přestal úplně spát, což mi odůvodnil tím, že má nervy z práce, a navíc má velké finanční problémy (dluhy). Pak už to šlo jenom z kopce, vztah upadl do stereotypu, přestalo ho cokoliv bavit, byl buď v práci, anebo koukal na televizi. část 1

Dobrý den nedávno jsem dostal košem od přítelkyně se kterou jsem byl 3,5 roku.Pořád na ní musím myslet a věřím že se ke mě vrátí. jako důvod rozchodu vidí rozdílné osobnosti a že nejsem schopný se změnit a kdyby ano tak bych se trápil.Já pracuji a ona jeste 1 rok bude studovat. jako další důvod mi řekla že mě přestala milovat a řekla mi že neměla sílu řešit naše společné problémy a uvědomovat si že je to k ničemu a že s tím už nejde nic dělat a vnitřní boj rozejít se nerozejít. Momentálně chce být sama a dodělat VŠ . Prosím vás o radu zda li mam o ni bojovat nebo se s tím smírit

Dobrý den, byla jsem s přítelem přes sedm let od 15 roků. Za tu dobu jsem si na něho neskutečně navykla. Tento vztah by měl byt odrazujícím případem pro mě - kdy na mě partner dokázal vztáhnout ruku, podváděl mě, lhal mi. Ted jsem se konečně odhodlala a našla si partnera jiného a po chvíli i muj bývalý partner si našel partnerku. Ale jak jsem to zjistila, že někoho má cítím že ho chci zpět a že mi hrozně chybí. Nevím jak se mám zbavit těchto pocitů vrátit bych se k němu podle své hlavy nechtela ale podle srdce ano. I přesto všechno negativní a pozitivní co jsme spolu zažili ho pořád strasně miluju. Nevíc už co mam dělat a jak se mám chovat ted kdyz jsem viděla jeho fotku s nynější partnerkou brečela jsem mu do telefonu a povídala jak mě chybí jak potřebuji obejmout. Uz si vubec nevim rady a přemýšlím nad vyhledáním psychologa. Prosím poradte mi jsem uz naprosto zoufala

2. Myslíte si, že si to ešte rozmyslí? Ja som pochopila, že ho ľúbim až keď ma nechal. Dovtedy som to brala tak, že nám je spolu fajn a veľmi som náš vzťah nerozoberala, žila som ho jeden deň za druhým. A zrazu prišiel šok. Vzalo ma aj to ako ťažko to nesiem, nechutí mi jesť, nespím a aj keď sa snažím tráviť čas aktívne, nemám z ničoho radosť. Povedal, že ma má rád, že ma nechce vymazať zo života a na výlety môžeme chodiť aj naďalej. Ja sa teraz kontaktu s ním vyhýbam, lebo sa na to necítim. Boli sme spolu na káve, ale bavili sme sa len tak ako kamoši o bežných veciach, k nášmu rozchodu sme sa nevracali.

1. Dobrý deň, chcem vás poprosiť o váš názor. Pred mesiacom sa so mnou rozišiel priateľ po 3 mesačnom vzťahu. Vzťah bol krátky, ale intenzívny. Od prvého stretnutia sme boli až na pár dní spolu každý deň, po asi 2 týždňoch aj každú noc. Cez víkendy sme vždy mali spoločný program, keďže máme spoločné koníčky. Stretnutia na 80% inicioval on, plánoval ďalšie spoločné aktivity a výlety. Ani raz sme sa nepohádali ani nemali žiaden konflikt. Posledný týždeň sme boli spolu menej, keďže mal nejaké rodinné povinnosti súvisiace s úmrtím príbuzného. Potom jeden večer zavolal, aby sme sa stretli, že sa chce porozprávať. Oznámil mi, že to chce ukončiť, lebo to nie je to pravé. Tvrdil, že ho to mrzí, lebo si myslel, že ja budem tá s ktorou ostane. Vždy som ho priťahovala a dúfal, že sa raz dáme dokopy (poznali sme sa od strednej, ale veľmi sme sa nestretávali). Povedal, že to čaro pominulo a že necíti to, čo by mal. Ja som to vôbec nečakala a dosť ma to vzalo.

Dobrý den,chci se poradit.S mým bývalým partnerem jsme se poznali před 7 lety.Mu bylo 16 a mě 18.Byl mezi námi věkový rozdíl a navíc měl pouze základní vzdělání.Ze strany rodinných příslušníků mých i jeho,jsme byli neustále pod tlakem. nevěřili nám a shazovali nás. Ale ustáli jsme to. Byli jsme spolu 2 roky a až na jeho silnou žárlivost bylo vše v podstatě v pořádku.Jenže právě kvůli jeho žárlivosti jsem ho začala podvádět v domnění, že když budou mít o mě jevit zájem jiní, bude si mě více vážit.Po dvou letech jsem s ním otěhotněla.Studovala jsem VŠ a zvažovala jsem potrat.Partnerovi ovšem velmi záleželo na tom,abychom spolu založili rodinu a abych si miminko nechala.Slíbil,že vše zvládneme a oznámil to mé rodině,která nakonec souhlasila s ním.Těhotenství probíhalo fajn,zvládala jsem i studium i domácnost.Pak ovšem nastal zlom a zdálo se,jako by můj partner nebral miminko jako nový začátek ale jako konec dosavadního bezstarostného života.Začal pít,chodil se bavit a kolikrát nepřišel vůbec domů.Začal hrát automaty.Úplně o mě ztratil zájem.Po porodu se na čas vše uklidnilo.Když se nám narodila dcerka, stáli jsme u postýlky a společně nad tou krásou plakali.Jenže já se začala dozvídat o tom,jak se můj partner bavil,zatím co já čekala maličkou. Kradl, hrál automaty a podvody mi bezstarostně oplácel. Náš vztah se začal hroutit. Své zjištění jsem neunesla.Místo abych se to snažila řešit s klidnou hlavou,dávala jsem za pravdu mé rodině a mým přátelům,že je neschopný a že mě tahá ke dnu.Shazovala jsem ho, ponižovala jsem ho.Začala jsem ho podvádět a vyhazovat z bytu. Výčitky, hádky, podvody provázely celý náš vztah. Ale stalo-li se něco co bylo třeba řešit společně, úmrtí v rodině, nemoci, vždy jsme byli za jedno.Stále jsme byli spolu. Jenže hádky došly tak daleko, že přišlo domácí násilí i výjezdy policie. Po šesti letech jsem se s ním rozešla. Už je to více než rok co spolu nejsme. Začala jsem si však uvědomovat, že mi vlastně můj bývalý partner velmi chybí.Nejsem schopna se kvůli tomuto zařadit k jinému vztahu s jiným člověkem. Chybí i maličké, kterou ex partner nevídá, protože jsem si to nepřála. Časem jsem si začala uvědomovat i své chyby,že jsem se měla především snažit řešit to jinak, než přikládáním polínek pod kotel. A možná být trpělivá, stal se otcem přeci jen již v 18ti letech. Můj bývalý partner mi stále píše, i po roce,že to nesmíme zahodit a že si zasloužíme dostat šanci. Jsme schopni si i slušně říci, co na sobě považujeme za dobré a naopak. O všem si promluvit. Myslíte si, že má smysl zvažovat návrat? Znám páry, u kterých to bylo možné a naopak, kteří už ze ze samotného zvyku nedokázali vymanit a trpěli ještě více.
A mohla by pomoci např.manželská/partnerská poradna? Děkuji

Dobrý den, p. doktorko. S přítelkyní jsme spolu byli dva roky, ovšem bylo to takové kolébavé, chvíli jsme byli oba opravdu šťastní ale chvíli jen samé hádky. No, zjistil jsem že mě podvedla a přes to jsem s ní zůstal, věděl jsem a vím že to bylo špatně, teď jsme definitivně rozešli a já vím že takhle by to být mělo, jenže pocit že budu bez ní mě trápí opravdu nesnesitelně, vím že k sobě nemůžeme, ale nedovedu si to bez ní nějak představit, dva roky jsem byl vázán jen na ni. Prosím o radu předem děkuji

Myslíte si, že je zde naděje, že po čase, až si on urovná své věci doma a v práci, tedy posune se zase o něco dále, já odstátnicuji, zajedu se v práci a opadne ze mě veškerý stres, tlak ze strany rodičů, až si od sebe trochu odpočinem se vrátíme k sobě? Protože krom hádek nám spolu bylo velmi dobře.Stále ho mám ráda a dofám, že se k sobě vrátíme. Byl to můj první vztah, proto je asi tak těžké se od něj odpoutat.Jsem na něm závislá a nedokáži si život bez něj představit. Asi je to i tím, že on byl jediný chlap, který o mě kdy stál a já se teď bojím, že jiného už nenajdu. Prosím poraďte mi, mám šanci a mohu doufat v návrat nebo mám jít dál, pokud ano, jak, co mám dělat, stále pláči, v mysli si přehrávám společné chvíle, nemohu na něj zapomenou a dokonce se mi honí hlavou myšlenky na sebevraždu. Děkuji za odpověď, která je pro mne velice důležitá, nevím komu bych se měla svěřit, jelikož nikdo z mých kamarádek nemá tolik zkušeností a rodiče mají momentáleně jiné závažnější starosti.Děkuji

Dobrý den, je to 14 dní, co se semnou přítel po 5 letech rozešel a já stále doufám, že je to jen zlý sen. Bohužel, ale není. Bývalý mi oznámil, že to semnou již nemohl vydržet. Vím, že na tom mám hlavní podíl já, ale i on měl svá negativa. Byla jsem na něj protivná, něměla na něj čas, měla námitky vůči jeho rodině a pořád byla s něčím nespokojená. Nevím proč, jelikož je to báječný chlap, který pro mě udělal, co mi na očích viděl, ale vadilo mi, že nemá VŠ, zkušenosti s cestováním, není tak aktivní jako já, nimrá se v jídle a hlavně, že má v 25 na krku splátky za auto a hypotéku, kterou platil za rodiče.Vím, chce jim pomoci, ale kde je jeho budoucnost, resp. naše o které jsme se bavili, když mě dokonce ještě před nedávnem požádal o ruku.Asi jsem příliš náročná, ale je něco zlého na tom, chtít od chlapa, aby byl schopen jednou zajistit rodinu. Právě rozchodem jsem zjistila, jak skvělého chlapa jsem ztratila a ráda bych vše vrátila zpět, změnila se a dokázala mu, že už nejsem taková.

pokrač.
Už několikrát jsem mu psala, aby se mi neozýval, ale stejně mi nakonec zase napíše a já můžu se svým zotavovacím procesem začít znovu. Vždy když se vidíme, skončíme v posteli, ale k sexu nikdy nedojde, já bych chtěla a on to ví. Večer je skvělý a hravý, ale rána jsou vždy velmi chladná a odtažitá, přijde mi, že ani jeden nevíme, jak se máme chovat. Na jednu stranu ho už dál nechci vídat, protože vím, že to nikam nevede, že nám to nikdy nebude fungovat, nedokážeme spolu cokoli řešit, když jsem s ním, připadám si hloupě až dětsky a nedokážu ze sebe vydolovat kloudnou větu a chovám se, jakoby mi šlo jenom o to, dostat od něj konečně ten sex. Na druhou stranu mě moje touha po něm vždycky přemůže, fyzicky se s ním cítím strašně fajn a myslím, že je to oboustranné. Nevím jestli mi sex odpírá záměrně, abych se od něj nemohla odpoutat, nebo prostě se mnou nic víc nemůže, protože mě nemiluje..
Moc prosím o Váš odborný pohled na situaci, která se vleče moc dlouho a strašně mě ničí.

Dobrý den,
je to už 2 roky, co jsem se rozešla s přítelem, byli jsme spolu ani ne 3 měsíce. Často mi říkával, že mě miluje a já mu to zakazovala, protože jsem jeho lásku nebyla schopna přijímat a cítila jsem se provinile, že já k němu až tak hluboké city necítím. Nedávala jsem nám šanci. Neměli jsme toho moc společného, ale chemie mezi námi fungovala dokonale, voněl mi tak jako nikdo předtím ani doposud. Vlastně ani nevím, jak jsme se do bodu chození vůbec dostali, já jsem byla spíš pro něco nezávazného, ale on ne, nemohl se mnou sdílet jakékoli intimnosti, aniž by to nebyl vztah, je zajímavé, že jsme spolu nikdy nespali. Od našeho rozchodu spolu nejsme vůbec v kontaktu, nepíšeme si, nevoláme si, ale zhruba jednou za 5 až 6 měsíců se sejdeme, napíšu mu já nebo on mně, většinou mi píše právě v období, kdy jsem přesvědčená, že jsem volná a můžu začít s někým jiným.

Dobrý den, před více než dvěma měsíci se se mnou rozešel přítel (po 2 letech vztahu, již jednou jsme od sebe byli 2 měsíce) přes SMS, důvod nesdělil, já ale asi tuším proč se tak rozhodl. Jiná žena to není. Stále ho velice miluji, chtěla bych ho získat zpět. Po rozchodu nechtěl vůbec komunikovat. Nedávno jsme si psali na soc. síti, docela dlouho, nic o nás, jen tak obecně. Asi měl popito, tak se uvolnil, zdůrazňoval, že je sám a nikoho si nehledá. Ted už zase týden žádná zpráva. Stará se o naši společnou zahrádku, vím kam chodí do restaurace. Nevím ale jak dál postupovat. Chtěla bych mu napsat, co k němu cítím, rozepsat se..jenže tím bych asi vše pokazila. Další varianta by byla, potkávat se s ním..jakože náhodou. A nebo nepsat, nevyhledávat ho. Nevím si rady jak postupovat, nejsem trpělivá. Třeba už to nikdy chtít vrátit nebude. Stále ale chci bojovat, stojí mi to za to. Můžete mi, prosím, poradit, jakou cestu mám zvolit? Děkuji

Dobrý den.V lednu jsem se přes internetové stránky seznámila s(teď již bývalým)přítelem.Již po krátké době(3týdny)jsme oba měli pocit,jako bychom se znali už od malinka a tak jsme se domluvili, že se sejdeme.Měli jsme to od sebe přes 130km,což byl jeden hlavní důvod k"rozumnému"ukončení vztahu.Já vím,že,když člověk miluje,tak věk,váha,vzdálenost jsou jen čísla, ale... když jste ve věku,kdy je vám 17-21 let, tak je těžké mít závazky s někým, kdo je v jiném kraji,než vy. Prozatím je v mém životě jenom on,kdo dokázal pochopit moje pocity,myšlenky.Všechno bylo super. Po druhé schůzce nám ale začalo docházet,že bychom k sobě opravdu mohli něco cítit a tak nás začala ta dálka děsit.Viděli bychom se tak 1-2x do měsíce, kvůli několika důvodům...a to je strašidelná představa.Nyní to jsou 3 měsíce,co nejsme v kontaktu a mě na něm stále hodně záleží.Říkám si,jestli je možný návrat za pár let i poté,co se vztah ukončil kvůli dálce?Je dobrý nápad mu napsat sms s otázkou,jak se mu podařily zkoušky? - otázka upravena poradcem

Já bych ho i chtěla zpět, ale takového jako byl na začátku když mi nosil květiny a byl ke mě pozorný.Ale nevím zda to má cenu když on neudělá první krok,nepřijde sám a jenom píše sms.
Psal už několikrát, že se mám k němu stavit já. A napsal, že kdybych se k němu stavila nebo navrhla setkání, tak by si prý na mě čas udělal kdykoli. A když jsem k němu nešla, tak mi psal, že myslím jen sama na sebe, že aspon ví na čem je. Tak nevím co dělat v takové situaci když po rozchodu píše jen sms. A ignorovat ho uplně není jednoduché. Jinak během vztahu zhubl 15 kilo, přitom stále tvrdil že je štastný a po rozchodu přibral. Píše pořád, že o mě má velký zájem, jinak by mi prý vůbec nepsal ani by mě prý téhdy vůbec k sobě nepustil a že by se semnou sešel kdybych to navrhla a kdykoli si na mě udělal čas.
Píše mi každý den, že mě miluje a že na mě myslí, psal at se za nim stavím, ale sám se nestaví,nezavolá. Když ho budu dlouho ignorovat,co když se zastaví on?Má to ještě nějakou cenu??DĚKUJI ZA RADU.

Ted po delší pauze co jsem ho nekontaktovala mi každý den píše zamilované sms, nebo mě obvinuje kvůli tomu, že jsem od něho odešla a řekla mu konec. Neustále píše, že si chtěl o tom promluvit a že konec nikdy nechtěl, tak že si myslí, že jsem ho prý jen využila když jsem od něho odešla. A že se ke mě nestaví kvůli te nadávce, píše, že se mám k němu stavit já a že návštěvy nechtěl a že chtěl at u něho zůstanu, že se chtěl jen vyspat jak mě poslal po sexu domu,že byl unavený z přesčasu a že mě očekával,že přijdu na druhý den a já nepřišla. A ten čas prý nechtěl kvůli jiné, ale prý kvůli tomu aby si ověřil zda jsem to myslela vážně jak jsem mu řekla, že ho miluju. PÍŠE MI KAŽDÝ DEN A JÁ UŽ SI NEVÍM RADY. Že prý si myslel,že návštěvy chci já když jsem chodila i do svého bytu udělat nějakou práci. Prosím poradte jak to mám řešit? Nevím zda je nejlepší ho ignorovat, což moc nezvládám když mi píše každý den sms a nebo zda by byla ještě nějaká šance na návrat po tom jak se zachoval? 2.část.

Dobrý den. Chtěla bych poprosit o radu.Je mi 28,mu 32let. Můj ted už bývalý přítel se začal chovat chladně a navrhl návštěvy po ročním spol. bydlení(byla jsem u něho neoficiálně) do kterého jsme se nastěhovali po 4měsících vztahu z jeho iniciativy. Od te doby přestal být nějak iniciativní a spíš jsem vše plánovala já, výlety.. a vše kolem domácnosti..On byl iniciativní jen přes sms. Já mu kvůli tomu,že řekl,že se budem navštěvovat nadala a řekla mu, že je konec a odešla od něj. -Nevím zda jsem se zachovala správně?A on mi za to taky nadal.
Pak jsem se k němu po nějaké době stavila kvůli jeho zamilovaným sms, které mi denně psal a vyznala mu lásku v alkohol.opojení, omluvila se za tu nadávku. A on mi na to řekl, že chce čas kvůli té nadávce a kvůli tomu,že neví jestli to myslím vážně, tak jsem znova odešla do svého bytu a on mi pořád psal, že nechápe proč jsem odešla. A zjistila jsem, že se začal stýkat i s jinýma holkama.(Tvrdil, že jsou to jen kamarádky.) 1.část.

p.s. s onou novou slečnou už není a důvěrnosti mezi námi proběhly až po jejich rozchodu, kdy už věděl, že se s výběrem nové partnerky velmi spálil

Myslím si, že na mě dobře vidí, že bych to ještě jednou zkusila.Neměla bych to tak moc řešit a jít dál, jenže všechny okolnosti mě nutí na něj stále myslet a přemítat, zda by to ještě mělo případně cenu. Jsem z toho spíše unavená, moc ráda bych se o obnovu vztahu pokusila, jen kdyby se začal snažit on a věděla jsem, že to chce zkusit protože mu chybím, ne proto, že zjistil jaké můžou být holky a najít nějakou normální je těžké..moc děkuji za váš názor a omlouvám se za délku dotazu

Jeho kamarád mě někam pozval a bývalý mi to velmi rozmlouval, proto, že si myslí, že bych s ním byla nešťastná,ale naznačil i to, že by nezvládal vidět nás dva spolu a dělat jakoby nic (pro srovnání ještě musím říct, že mu po rozchodu představa, jak chodím s někým jiným, i z řad jeho kamarádů, vůbec nevadila a prý by mu nevadil ani teď nikdo, jen tenhle kamarád..). Přijde mi, že od té doby se se mnou drobet více rozmluvil, naše konverzace jsou plné vtipů i lehkého flirtu, pak se ale další den třeba chová opět odměřeně, nezájem...takové nálady sice mívá, ale já už absolutně nevím co si myslet. Cokoliv přidám na sociální síti ze svých fotek, vše se mu najednou líbí. Když jsem se zmínila, že mi onen kamarád už psal, dost zvláštním tónem se hned zajímal, co psal. Na druhou stranu vím, že zve holky na kafe a pokud se ho někdo zeptá na mě, tvrdí, že vrátit se ho napadlo, jen že velmi brzy zjistil, že by to mezi námi bylo zase stejné..že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

Bývalý si pak po pár měsících našel novou přítelkyni, vyjádřila jsem mu podporu, ačkoliv jsem se vnitřně trápila, nabídla jsem mu v době, kdy měli problémy, aby se mi svěřil apod. Byl mi za vše hrozně vděčný, měla jsem z něj pocit, že by mezi námi nic vracet už nechtěl a moje pohodovost mu vyhovuje. Kolikrát jsem si řekla, že jsem udělala chybu, místo abych pro něj byla záhada a přemýšlel, jak asi teď žiju svůj nový život, pasovala jsem se dobrovolně do role důvěrnice, kamarádky...což jsem sice chtěla, jen by to bylo lepší až v době, kdy budu úplně odproštěná. Když jsme se spolu jednou napili, došlo k líbání i zvláštím řečem z jeho strany, jako by vzpomínal na náš vztah a chtěl ho vrátit. Jindy zase navrhoval, dokud jsme oba svobodní, tzv. přátelství s výhodami...Důvod, proč tohle píšu je ten, že nyní, po cca půl roce mám pocit, jako by se něco začínalo dít z jeho strany.

Dobrý den paní doktorko, i přes velkou snahu (nebo možná právě kvůli té snaze) vztah s přítelem nakonec skončil. Měli jsme problémy hlavně s tím, že jsem se na něj asi moc upínala a on zákonitě couval, mě trápil pocit,že mě tolik nemiluje, on měl pocit, že jsem hned ze všeho špatná a lítostivá a hledám problémy kde nejsou.Byla jsem typická hodná a snaživá holka, což pro muže po čase není výzva, měl mě prostě jistou. Nevěry nebyly žádné ani z jeho, ani z mojí strany. Zálibami i stylem života jsme si byli hodně podobní, jen ty hádky a neshody ohledně vztahu jako takového, jak by co mělo nebo nemělo být, ohledně domácnosti apod..rozešli jsme se po 3 letech v dobrém, i když to bylo těžké...samozřejmě hlavně porozchodové začátky nebyly jednoduché vůbec , probíhaly i hádky a mé vytahování starých záležitostí, nějak jsem nezvládala zachovat onu chladnou hlavu a odprostit se od všeho, ačkoliv jsem věděla, že tak bych ho možná víc donutila přemýšlet, jestli neudělal chybu.

Dobrý den, rozešel jsem se s přítelkyní po 5-ti letech ja (24) ona (21). Byl jsem její první, šíleně mě miluje, dokázala by mi odpustit vše, jenomže sex nam neklapal a vyvolávala stále hádky kvůli zbytečnostem, tak jsem se rozhodl k rozchodu, všechno jsem jí řekl co si o tom myslím, proč rozchod atd. oba sme brečeli a teď nevím co mám dělat, taky ji miluju, ale hlava mi říká nevracej se, i rodina mi řekla, že se moc hádáme že sem udělal dobře, ale stále mě to trápí, je mi úzko, nic mě nebaví, pořád na ni myslím, rekli jsme si že budem kamarádi a přesto, že sní nechci být, tak mam pořád touhu ji psat, na něco se ptat, prostě sní být v kontaktu, chci aby se měla dobře a netrápila se, ale zase nechci, aby když si někoho najde, tak mě odstrčila, z toho mam strach. Už mám vymyšlený různý akce, na rozptylení, ale to mě zase trápí že já si jdu užívat a ona se trápí doma, Co dělat, Děkuji.

Část 4) Na to mi řekl, že jsem trapná. A tak to vlastně celé skončilo. Začala jsem nekompromisně pálit mosty, všude ho mazat, vše dávat pryč - ne jako gesto, ale pro své dobro. Když si tohle člověk asi přečte, bude se divit, co ještě řeším, ale tou velikou náhlostí rozchodu, bez "druhé šance" atd. je těžké se s tím srovnat. Zvláště když byl ten vztah až na pár výjimek harmonický, říkal, jak mě miluje, že když nevyjde tenhle vztah, tak žádný jiný, nikoho nebude tak milovat. Mluvili jsme o rodině, dětech. A pak přišel velmi náhlý střih a vše se zbortilo. Najednou přede mnou stál úplně jiný člověk. Moje otázka je tedy, zda se mám ještě o něco pokoušet? Jak má člověk tak náhlou změnu překonat (opravdu by se to asi dalo přirovnat náhlé smrti blízké osoby). Nechápu to a snažím se jít dál. Ale je to těžké. Nejhorší je moje sebeobviňování, že za všechno můžu já - kdybych na něj nebyla tehdy ošklivá, nevybouchla, nevylila si špatnou náladu... atd. atd. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Část 3) Co se tedy nakumulovalo za ten týden vedlo k mému smutku v den, kdy jsme byli s rodiči na společném obědě. A on mě v tom pak zase "vykoupal", že jsem při nejbližší příležitosti selhala, že nedokážu kontrolovat emoce. A křičel "proč já mám tohle všechno snášet? Proč mám někomu vysvětlovat, proč se tváříš jak p#### na obědě?" Ten večer jsme se ještě nerozešli. Řekl, že mu můžu dokázat, že se změním, ještě mi řekl "miluju tě". Večer odjel domů. Viděli jsme se o dva dny později v kavárně, ale to byla cítit veliká nervozita a rozpačitost. Pak mi přestal psát, komunikovat. O dva dny později jsem mu tedy musela sama zavolat, zvedl to až na potřetí, že pospíchá, že někde musí do 5 minut být a že nechce nic řešit, že ho stavím do situace, kdy se musí rozhodnout. A pokud má, za něj je tedy konec. Takto skončil náš vztah po 2 letech. Po telefonu. Večer si už jen přijel pro věci a choval se dost ošklivě. Řekla jsem, že chci, aby mi zmizel ze života. - otázka upravena poradcem

Část 2) Týden poté, co jsem stejně cítila jakési "dusno", mi psal divné zprávy typu "cítím se vyhořele", "něco se ve mně zlomilo a že se obává, co to bude znamenat", "nemůžu spát, jsem roztřesenej". Ten večer mi v tom tak "vymáchal čumák", že mi nechtěl ani vzít telefon. Pak mi řekl, že mám dvě tváře, on miluje tu "hodnou", ale nesnáší tu s výbuchy. Viděli jsme se pak o asi dva dny později, kdy jsem si myslela, že se asi sejdeme pro účel ukončení vztahu, ale nakonec to dopadlo tak, že několik hodin chodil po pokoji, brečel. Pak najednou zvrat a že to tedy ještě zkusíme. Byla jsem hrozně ráda, on říkal, že z toho má dobrý pocit. Ale i tak jsem stále cítila chlad (jeden den, když jsem ho pohladila, řekl "neotravuj"), dodali mi do bytu ten kus nábytku - to ho moc nezajímalo. Prostě tam byl chlad. Říkala jsem si, že jsem asi přecitlivělá a nemůžu to chtít obnovit do původních kolejí zase hned, to jsem mu i říkala - že potřebuju jen lásku a on řekl něco jako "to by bylo neupřímné". - otázka upravena poradcem

Část 1) Paní doktorko, po dvou letech se se mnou přítel rozešel. Byl o 3 roky mladší (je mi 25). Jako oficiální důvod zmiňoval můj temperament, náladovost. Celé dva roky mu to nijak nevadilo nebo alespoň si z toho dělal vždy hroznou srandu. Měli jsme se tak napůl sestěhovat a plánovali společně můj byt. Nikdy jsem ho k tomu nenutila a on byt zařizoval se mnou zcela dobrovolně, mnohdy z vlastní iniciativy. Čekali jsme na jeden kus nábytku, který bohužel truhlář pokazil, což mě po 5 měsících naštvalo, protože tím bylo sestěhování z jeho strany podmíněno. Vůbec to nebyl výbuch, kdy bych byla ošklivá na něj, ale byla jsem obecně naštvaná a zklamaná, že se to pokazilo (na něj jsem nekřičela či něco podobného). Tenhle incident byl asi spouštěč dalších událostí... najednou se začal chovat jako vyměněný. Týden poté mi řekl, jak ho trápí moje výbuchy, ale že to není důvod k rozchodu, že si nedokáže představit být beze mě, že má špatné období a nic nestíhá.

Snažil jsem se ji přesvědčit, že když se tomu podá tak jí znovu uvrtá do problémů a odnese to i to dítě. Nakonec mi napsala, že už nechce mě a ani nikoho jiného a od té doby se vyhýbá kontaktu a nebere telefon. Jen mi napsala, že pokud chci vědět jak probíhá těhotenství tak si musím počkat až se sama ozve. Nevím co teď můžu čekat a jak se mám zachovat. Nečekám, že by se vrátila, pouze doufám, že bude schopná se mnou za nějaký čas komunikovat. Vždyť spolu čekáme dítě. Je v 15 týdnu těhotenství. Myslíte, ze se její postoj může změnit? Třeba až zjistí, že když ji bejvalej nechal ve štychu samotnou, necha ji ve štychu i s dítětem. Děkuji

1 Dobrý den paní doktorko. Je mi 27 a expřítelkyni je 21. Přede mnou chodila 3 roky s přítelem, který ji ponižoval, uvrtal ji do dluhů a pak zmizel. Dali jsme to spolu dohromady, ale cítil jsem, ze nemá ještě minulost zcela uzavřenou a tak jsem jí dal čas, aby si to dořešila. Nechtěl jsem být převozník. Z počátku bylo vše super, cítila se šťastná, že ode mne dostává to, co jí v předchozím vztahu chybělo. Jenže věci nabrali rychli spád a po 2 měsících vztahu přítelkyně zjistila, že je těhotná. Po dítěti toužila, ale myslela, že kvůli zdravotním problémům ho mít nikdy nebude. Od chvíle, kdy test vyšel pozitivně se začala chovat odtažitě a chladně. Nesl sem to špatně a asi na ni dost tlačil. Nakonec se odstěhovala k matce s tím, že potřebuje čas, ale že to není konec. Jezdil jsem za ní s tím, že na to zkusíme jít pomalu a stále mi dávala naději, že nechce aby to tak dopadlo. Jenže sem náhodou zjistil, že se stýká s bývalím a přesvědčuje jí, že jí miluje a že se postará o ní i o dítě.

Nevím, nechci mu křivdit, oba jsme dělali chyby. Jsem introvert a v prvních měsících vztahu jsem se moc asi neangažovala a moc nemluvila, ale pak se to změnilo (až na to, že stále nejsem moc ukecaná jak jiné ženy bývají a s muži to ,,umí" a ví, jak na ně). Snažila jsem se vymýšlet výlety-odmítal je, odmítal za mnou i jezdit, že má moc práce a že ta cesta taky něco stojí, přitom mu nedělalo problém jít s kamarády pravidelně na nějakou akci, která jistě nejlevnější nebyla. Nikdy mě mezi své kamarády nevzal, přišlo mi, že se za mě stydí nebo že tají náš vztah... Ponižovalo mě to. Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale dodnes jsem se nedověděla důvod tohoto chování. Je těch příčin asi víc (třeba moje náladovost a potřeba problémy řešit, pak možná roli hraje i to, že v dětství od nich odešel táta, nebo že nebyl v průběhu našeho vztahu vyrovnán z předchzím vztahem..Nechci soudit. Teď se už hlavně nechci trápit a být už konečně šťastná. A věřím tomu, že jednou toho pravého určitě najdu. :-) - otázka upravena poradcem

až mi jednou došla trpělivost, protože jsem už z toho několik týdnů nespala, nejedla, ve škole nefungovala, noci jsem probrečela, nedokázala se soustředit, zkoušky ve škole mi nevycházely, zhubla jsem několik kilo a dostavily se z toho všeho zdravotní problémy (ze kterých se nevymanila doteď). A po telefonu se s ním rozešla. Čekala jsem nějaké důstojné vysvětlení. A na to, že se trápím a že asi bude nejlepší, když se rozejdeme, se mi dostalo odpovědi: ,,Tak jo". Později jsme si to osobně vyříkali a na mé otázky mi bylo odpovězeno ,,Prostě nám to nevyšlo". ,,Budem poznávat nové lidi a možná to jednou bude zas dobré." ,,Opravdu v tom není jiná.".........Teď nechápu vůbec nic. Ale rozum mi říká, že mě prostě nikdy nemiloval a nevěděl, jak mi to říct a čekal, až mi dojde síla a ukončím to já. A na obzoru už měl nějakou vyhlídlou (proč by se jinak ke mně choval tolik měsíců tak odtažitě...)? Proč se se mnou nerozešel, když mu něco vadilo a nechtěl to ani řešit? - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní Douchová. Před třemi měsíci jsem se rozešla s přítelem. Pro mě to byl první vztah. Pro něj ne. Oba jsme stejně staří (25), známe se přes pět let, stali se z nás dobří kamarádi a po čase se z toho vyvinulo něco víc. Chodili jsme spolu něco málo přes rok. Každý jsme v průběhu vztahu studovali v jiném městě, takže nás dělilo několik desítek kilometrů. Teď si s odstupem času říkám, jestli mě někdy opravdu miloval...Už od začátku vztahu jsme se vídali max. jednou za pět týdnů (mu to přišlo normální), sám od sebe zavolal jen na Nový rok, stalo se i párkrát, že ani na zprávu týden nereagoval...Přitom když jsme byli spolu, bylo vše ok. Teď, když to vidím, úplně na mě kašlal a já mu to vše tolerovala. Byla jsem slepá a zamilovaná. Několik měsíců před rozchodem se choval zvláštně. Nikdy nechtěl mluvit o našem vztahu, nechtěl řešit problémy, které přicházely, to, co mě na našem vztahu trápí považoval za prkotiny...

Dobrý den, prosím o radu. Pokud nějaká rozumná vůbec existuje. Seznámil jsem se před rokem s holkou, se kterou to byl ze začátku jenom takový úlet. Nechtěl jsem ani nic víc, ale začalo se to prostě vzájemně měnit až to přerostlo v oboustrannou zamilovanost. Jenomže ona po nějaké době otočila a mě to zůstalo. Nemůžu se toho zbavit. Problém je, že se prostě pořád vídáme. Jako lidi, kteří se spolu čas od času vyspí. Máme společné aktivity a vídáme se buďto spolu nebo potkáváme mezi ostatními lidmi. Mě se to líbilo, jak to bylo před tím a tohle je pro mě těžké. Snažím se to nedávat moc najevo, ale uvnitř je to hrozné. Navíc až chorobně žárlivé, když před ostatními vypadáme jako že nic a jiní to na ni třeba zkoušejí. Kontakt přerušit asi řešení není, to bych pak nemohl chodit skoro nikam. Mám ji pořád v hlavě, já prostě nevím. Rozum mi říká, že je to vše blbost a musím se na to vykašlat, ale to prostě nejde..Je to celé začarovaný kruh.

Dobrý den,jsem s manželkou 30 let bezkonfliktního života.Mame dvě dospělé děti.V listopadu si manželka našla milence a mě to po 2 měsících jejich vztahu oznámila,řekla mi že je to více jak půlroční vztah,ale ja vím ,že je to až od toho listopadu.Spalila za sebou všechny mosty.Nyní čekám až se odstěhuje z našeho bytu k milenci,který má ve svém bytě stále ještě svoji minulou přítelkyni.O novém příteli vím,že vždy vedl několik souběžných vztahů a k tomu se i upínám.I po 30 letech maželstvi ji mám stále rád a nechci se rozvádět a jsem ochoten ji odpustit,chtěl bych aby se vrátíla.Vzpomínky mi neustále připomínají společný život a je to pro mě ubíjející.Již mám za sebou několik návštěv psychologa a rád bych znal i Váš názor.

Měl jsem nádherný, plný vztah. Rozumněli jsme si, doplňovali se a já měl ve svých 35 letech konečně pocit, že jsem našel tu pravou. Vztah byl harmonický, než jsem začal nesmyslně a hloupě žárlit, což si uvědomuju a došlo k několika hádkám. Nijak vážným, přesto mne po té poslední opustila s tím, že se cítí svazovaná. Vím, že to byla moje vina. Jsem si vědom, že žárlivost je psychická porucha a jsem ochotěn s tím něco dělat. Nicméně jsme uvízli ve vztahu, kdy ona si se mnou denně píše a to průběžně přes celý den. Vidět se ale nechce. Mluvit se mnou po telefonu nechce. Občas zapne web kameru jen, abychom viděli jeden druhého, přičemž vypne mikrofon. Já se od ní nedokážu odpoutat. Celý den myslím jen na ní. V noci se mi o ní zdá. Přitom mi píše, že mě má ráda. Že se ji taky stýská.. A že mě nemůže vidět, protože by se mi vrhla kolem krku... A já nevím, co si o tom myslet. Jen bych ji chtěl strašně moc zpátky...

Dobrý den paní doktorko,

měla jsem šestiletý vztah. Už dříve jsme měli nějaké problémy, ale vždy jsme je v pořádku vyřešili, byli jsme správná dvojka, pár, který si naprosto důvěřuje. Náš vztah začal stagnovat, po 5 letech společného bydlení se stále nedostavila žádost o ruku ani souhlas s dítětem z partnerovi strany. Zhruba rok mě to ničilo, chovala jsem se hrozně, i náš sexuální život byl špatný. S partnerem jsem o tom mluvila, zavrhnul moje přání s tím, že chci akorát to co ostatní (téměř všechny mé kamarádky jsou vdané nebo mají děti). Všechno vyústilo v rozchod z mojí strany. Cca do dvou měsíců jsem si našla nového přítele se kterým jsem už půl roku, má všechny plusy, které jsem u bývalého neměla, ale nevyznám se ve svých citech.
Je to přes půl roku a já pořád po večerech brečím a myslím na bývalého. V obchodě mě dokáže rozbrečet pohled na jeho oblíbené jídlo. Dokáži se rozbrečet kdekoliv když začne hrát naše písnička.

Kdy se z rozchodu vzpamatuji? Kdy tohle všechno zkončí?

3) Můj život je opět v troskách....nevím co si myslet, proč to dělá. Potřebuje se ujistit jestli bych ho ještě chtěla, nebo si "čistí" svědomí, protože se zachoval tak, že už není "pan dokonalý"...Mám v sobě střídavě hroznou lítost nad ztrátou osudové lásky, zároveň pocit viny, že jsem ho možná i některým svým chováním od sebe odehnala a zároveň už nechci čekat a marnit život který rychle utíká.... Přítel žádný vstřícný krok neudělal, píše, že do "stejné řeky dvakrát nevkročí" že problémy by se opakovaly a zklamání by bylo o to větší.... vím, že to už teď není na mě, ale přijde mi to hrozná škoda zahodit to vše pěkné, když se možná trápíme oba.....
Děkuju za radu jak se zachovat - otázka upravena poradcem

2) I já někdy neviděla jiné řešení než rozchod.Přesto mne zaskočilo, když po jednom odjezdu přítel přestal komunikovat a po měsíci jen naznačil v emailu, že je někdo jiný.Cítila jsem jeho odměřenost a jak je nad věcí, o to víc jsem se trápila, nevěřila, že takhle to ukončí....Cítila jsem se ponížená, přesto jsem dokázala napsat co vše pro mě znamená, že ho nechci ztratit.Nedokázala jsem to přijmout, zpracovat, půl roku jsem se trápila. Musela jsem smazat číslo i všechny SMS, abych už nečetla, nepsala....Když už jsem myslela, že mám nejhorší za sebou, snažila jsem se navázat i nový vztah (což zatím moc nejde), začal se přítel opět připomínat...
Nechápu co znamená, když do jednoho dopisu dokáže napsat co vše jsem pro něj znamenala, jak vzpomíná, jak udělal chybu, že utekl a zahodil vše to hezké a zároveň napíše, že už se ale nemůže vrátit, protože není sám a nechce ubližovat....ale že jeho život je jak "bouře ve sklenici vody" a že neví jaký bude jeho život dál.... - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní Jitko,
1) Rozešli jsme se s přítelem po 3 letém vztahu .Poznali jsme se v 50, oba po jednom dlouhém manželství. Bylo to osudové setkání, dvou lidí kteří si jsou hodně podobní - podobné názory, koníčky, způsob života a hlavně vzájemná touha a chemie od prvního okamžiku .Nikdy jsem nepoznala muže který by mi dával tolik citu, lásky, já se učila ji přijímat a dávat (byla jsem vždy v citech spíš opatrnější). On se učil jak říkával vedle mě užívat života. Oba také ale dominantni, neústupní, přítel navíc urážlivý kvůli každé maličkosti, s bezdůvodně nízkým sebevědomím. Já samostatná podnikatelka, příliš si jistá jeho láskou, nedávala jsem moc znát, co pro mě znamená. Občas se urazil, bouchnul dveřmi - klidně i v noci (bydleli jsme samostatně)...Opakující se rozchody, stýskání, návraty...tedy spíš mé návraty a jeho odchody. Byli jsme ve slepé uličce. Navrhla jsem i návštěvu u Vás, ale po sdělení, že klidně pojede, aby ukázal, že on není ten špatný, jsem to vzdala....

Dobrý den,potřebuji poradit.Před rokem jsem se seznámila s ženatým mužem, začalo to hezkými zprávami, telefonáty a pak schůzkami. Na schůzce jsme se vždy vášnivě pomilovali a šli si zase každý svojí cestou. Nádherně líbal, jeho doteky byly tak vzrušující, díval se mi dlouze a hluboko do očí, při milování jsme si byli snad souzeni. Takové milování jsem s nikým nezažila. Když jsme byli spolu, bylo nám oběma moc krásně, při milování i povídání.. Říkal, že to ci zažívá se mnou, nikdy s nikým nezažil. Na podzim mi ale řekl,že je konec,že má výčitky svědomí kvůli manželce.. Občas mi ale něco hezkého napsal. Nedávno mi napsal, strašně moc mě lákáš, nemůžu na Tebe zapomenout. Já mu napsala, sejdeme se? A on: nevím, je to za námi. Myslíte, že je do mě zamilovaný a proto se nechce sejít?děkuji za odpověď Hanka

pokr.někdy napíši sms,pouze pozdrav nic víc.On jenom odepíše pozdrav a teď i napíše moje jméno,ale nikdy nezapomene se mě zeptat jestli mi může nějak pomoct.Jinak se neozývá.Mate mě to,nevím co si mám o tom myslet.Je mi moc líto, že jsem pro tohoto člověka nic neznamenala, i když mi stále tvrdil,jak mě má rád.Myslím, že se nikdy nesejdeme abychom si to vysvětlili.Já to snad ani nechci, jenom se potřebuji dostat z toho bludného kruhu,kde se mě vybavuje jak mě obvinil z jeho nemoci.Děkuji Vám za Váš názor.

Dobrý den paní doktorko,chtěla bych se zeptat na Váš názor.Před rokem jsme se rozešli s příelem po 8letech.Sice to bylo jenom na sex, nikdy jsme se nehádali,stále mi říkal, jak mě má moc rád a miluje,že jsem jeho opora, je šťastný, že jsme spolu. Přítel předloni prodělal rak.prostaty,kdy mě řekl,proč se to stalo právě jemu?Že je to boží trest za to,že jsme spolu spali,že jsem vdaná (já v nefunkčním manž.), což on věděl.Operace mu dopadla uspokojivě a mohl i sex.Od nemoci uběhlo 6měs,než jsme se rozešli,dle mého názoru kvůli hlouposti.Když jsem se ho po týdnu přes sms zeptala,jak to s námi je,řekl,že neví,psal skoro úředně, i když jsme se vždy oslovovali lásko.On mi nepíše,někdy se ozvu já,ale jenom pozdrav nic víc,on odepíše pozdrav, teď i (moje jméno) ale nikdy nezapomněl vždy napsat jestli mi může nějak pomoct?
Vím,že je to dlouho po rozchodu,ale nebylo to asi ukončené,trápí mě to,že se ke mě chová jako kdyby mě neznal, nechci vyznání lásky.Neviděli jsme se,jenom mu někdy napíšu

Dobry den, Chtela bych se zeptat co mam delat.Byla jsem 3roky s pritelem velmi jsem ho milovala.jenze jsem to nevedela.Byla jsem casto zla a hledala duvody k rozchodu.Porad jsem chtela vic.Vic nehy vic dukazu lasky.Nebyl proste pan dokonaly.Po sesti mesicich souziti s jeho 20tiletou dcerou a jejim pritelem jsem rekla dost.Nevazi si me co pro ne delam.Prisla jsem si jen jako sluzka banker a uklizecka.Rekla jsem dost a vsechny vyhodila.Problem je ze po mesici jsem ho poprosila o dulezitou pomoc a on pomohl a rad.Uvedomila jsem si jak moc ho miluji.ale on uz chce byt jen kamarad.Spali jsme spolu a on rekl ze je mu to lito ale budem jen pratele.Kazdy zit svym zivotem a nekdy se vidat a kdyz budem chtit tak spat spolu.Me to zabiji ale nechci ho uplne ztratit.Citim se porad tak zranena a sama.Jemu se na jednou dari v praci s financemi s kamarady a kamaradkami.Proc to nemohlo byt kdyz jsme byli spolu. Vim ze ho musim nechat zit a jit ale strasne to boli.Strasne moc ho miluju jaky je ted.

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat na Váš názor.
S přítelkyní jsme byli rok a tři měsíce. Náš vztah, byl dost plný hádek, ale i krásných chvil. Asi skoro po 10 měsících, po mě přítelkyně chtěla, abych dělal vše, co ona chce (asi si chtěla dokázat, že to pro ní udělám?). To byl ovšem začátek konce. Po roce a třech měsících se se mnou rozešla, kvůli naprosté hlouposti. Byla hnusná, chladná, zraňující a využívala mě. Chtěla údajně přestávku, ovšem já jsem nedokázal vydržet to, že se setkala se svým bývalým přítelem a hodně jsem si zranil. Celý rok našeho vztahu byl krásný a myslím si, že si oba chybíme. Už spolu přes čtyři měsíce nemluvíme až na pár emailů, kde jsme si vyčítali své chyby. Já bych se k ní vrátil hned, znamenala pro mě v podstatě všechno (ikdyž vím, že to není zrovna nejlepší). Ona však říká, že sama neví a že ji mám nechat se rozhodnout. Nevím,jestli mám pořád doufat a nebo raději na ni zapomenout, což není nejlehčí, vídám ji každý den. Děkuju J.

Dobry den, je mi 32 a partnerce (uz asi byvale) 33. Spolu jsme byli 6 let. Od zacatku vztahu splecne budujeme partnercin sen - bio farmu. Bohuzel pracovni vytizeni (pracuju v IT - vstavam v 5:30, vracim se v 16:00 a pak do monterek a do vecera na poli), udelalo otisk na mem hovani. Byl jsem na partnerku protivny a vycitavy. Bohuzel jsem z domu vyhovany takovym zpusobem, ze cim vic se clovek snazi, tak ho ostatni budou mit radsi. Nenaucil jsem se mluvit normalne "ne" - radsi se upracuju, a pak povoli ventyl a je to spatny. Partnerka rekla dost, a v lednu jsem se odstehoval. Partnerka mne obcas kontatuje, ale jen kdyz potrebuje pomoct. Mam ji moc rad a nechtelbych o ni prijit... Rekl jsem ji, ze jeji rozhodnuti respektuji, ale ze jeste na ni pockam, pokud bude mne zpet (samozrejmne ne do nekonecna...), ze proste mi za stoji. Asi dalsi snaha z me strany uz nema smysl - snazil jsem se 6 let a skoncilo to zdravotnim kolapsem. Poradite neco prosim? Karol - otázka upravena poradcem

Zdravím.
V době nám neklapalo v manželství jsem během hledání práce poznal v agentuře jednu ženu. Radila, pomáhala s prací a řešit problémy v manželství tak dlouho až jsme zamilovali. Silně eroticky i duchovně. Já se mezitím rozvedl a přistěhoval za ní.5:let schůzky 2x týdně,dovolené atd. Ale nic víc. Nikam se to neposunulo. Ona stále žije se svým dosavadním přítelem. A tady je merito problému. Ona nechce nic měnit. A já tím pádem se odmiloval a přestal věřit jejím slibům co budeme spolu až...Ona tvrdí, že si za to mohu sám, nevěří že budu 100% věrný.Jednou po roce po 345 hádce jsem to hodlal ukončit a registroval jsem se na seznamku. A od té doby mi není schopna důvěřovat . Ale já musím věřit, že je mi věrná se svým stávajícím domácím. ..Už jsem to nevydržel a před 2 měsíci to ukončil. Říkal jsem si, takový vztah plný nedůvěry neopodstatněné nemá budoucnost. Píše mi romantické věty co všechno bylo krásné. ...a já ironicky av naštvaně reaguji. ..Já bych byl ochoten pokračovat, ale jen s vyřešenou minulostí její. Ale ona tvrdí stále, že nemůže zapomenout mou registraci na seznamce. Přijde mi to absurdní a neřešitelné. ...

Pokracovani.... vim, ze ji chci zpet, protoze me velice obohacovala a otvirala nove obzory. Byla mi oporu, kamaradkou i pritelkyni i milenkou v jedne osobe. A myslim, ze jsem ji byl tim samym. Alespon to sama od sebe tak hodnotila. Hodne jsme si rozumneli. Uvedomuji si, co je citova zavislost a jiste znaky urcite na sobe citim, zejmena v dobe, kdy partnerku ztracim, ale jinak jsem v pohode....snad :-) proste bych moc rad napravil neco, co povazuji za nedorozumeni a ne za rozdilnost nazoru a povah. Jak dlouho ji ma dat cas? Mam spis cekat az se ozve sama? Spis si myslim, ze to udela, ale nechci v to doufat, ranilo by me to jeste vic. Nebo ji mam kontaktovata navrhnout treba kafe a jen pratelske povidani, aniz bych se dotykal nasich citlivych temat? Fakt se v tom ztracim. ale jedno vim jiste, nechci ji ztratit.