Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Část 2 ... A že vlastně neví co chce..Již dvakrát se semnou rázně rozešel,ale nakonec to vzal zpět.Teď ví,že buď zůstanu dokud se nesplatí auto,nebo si asi najdu jiného,který převezme jeho zodpovědnost..Proč ale semnou tedy spí?? Nepříjde mi,že by za nějakou chodil,ale kdo ví co dělá když jsem v práci.Všude má poschovávané věci jako kondomy,sexuální pomůcky,pouta atd,ale ty také nepoužil..Zatím..:-D..Objevil se teď nový plakát v jeho věcech nahé ženy..Vím,že chlapi koukají na porno atd,ale nechápu jeho chování vůči mě..Nechce mě,budoucnost neplánuje,přesto se o vše stará,finančně zajišťuje.Je ke mně tvrdý ale v momentě kdy vidí,že se na něj opravdu zlobím,tak se mě snaží rozesmát,což dělá vlastně celý náš vztah..Zkouší mě jen co vydržím,nebo to myslí vážně?Nevyznám se v něm..Někdy je to ubíjející,ale snažím se stát nohama na zemi a beru to tedy tak jak chce..Že jsme spolubydlící..Když chce abych se s ním smála,proč si píše jinde?Proč hledá vztah?...Dále část 3

Část 1.Dobrý den Vážená paní doktorko,mám přítele,se kterým jsme se před 10 měsíci seznámili a hned sestěhovali.Mám dvě děti.Nyní je Náš vztah u konce.Už po dvou měsících bylo jasné,že mu něco nevyhovuje.Zjistila jsem,že má na internetu zase seznamku,kde má napsáno,že hledá vztah,našla jsem mu plno fotek nahých žen,jak bývalých přítelkyň,tak stažené z netu atd.Je toho opravdu hodně.Pořád jsem doufala,že se to nějak změní.Smějeme se spolu,finančně nás podporuje,stará se,leč když řekl,že si mě nikdy nechce vzít a vše mu přerostlo přes hlavu ukončili jsme to.Problém je v tom,že já samozřejmě nejsem citově lhostejná..A protože bych neměla kam jít a finančně to neutáhla,protože splácíme společně nějaké věci,řekl že jsme jen spolubydlící.Denně stráví skoro celý den na telefonu a neustále si dopisuje s jinými ženami,teď už i přede mnou,sem tam někam vyrazí,ale stále se spolu smějeme.Dokonce semou spí..Já teda řeknu že nechci,ale prát se s ním nechci..Příjde mi,že je ještě nevyzrálý..dále č.2

Pokračování 2: kdo má rád mě i mého syna.Říkám si pořád dokola,kdyby nás tak miloval nevzal by jakoukoli práci?Nebojoval by víc se svou matkou?Nesliboval by něco co nemůže splnit?Vždyt já už čekám 2roky než budem bydlet spolu.Možná jsme se potkali ve špatnou dobu a měla bych to ukončit já.Jenže pak mi napadne kolik já mám možností mít spokojený vztah a dítětem a když ostatní funguje. Neumím se odstříhnout a už nevím zda to zkoušet?Pak přemýšlím co dělá a s kým je,že ho to netrápí že se rozešel.Byla jsem to já kdo se chtěl o všem pobavit a spravit a on nakonec také a pak zas váhám....děkuji Tereza

Pokračování: Zatím s námi nebydlí.Jde o to že už se se mnou dvakrát rozešel s odstupem roku a pokaždé to bylo proto že byl zoufalý že je toho na něj moc a musí si urovnat svůj život.Hrály v tom roli i dluhy.Vše splatil ale stále hledá práci.Nastoupil a zase něco a odešel a ted má opět někam nastupovat.Mám pocit že mi stále něco slibuje a nikdy to nevyjde a umí mi to ale vysvětlit tak že mu věřím.Jde o to že ho miluji achci mu věřit..?Ale strašně mě to bolí že to vždy nevyjde.Když je s námi cítím že nás má rád.Když se se mnou rozešel ted po druhé tak v tom hrála také roli jeho matka(žije u rodičů) pořád do něj hučela at se se mnou rozejde.Prý to nevydržel a že to bude pro oba lepší.Po týdnu odloučení jsem byla vyřízená,bylo mi na omdlení a strašně jsem se trápila.Nechci být sama a ikdyž vím že bych měla ten vztah ukončit tak mu pořád dokola věřím a dokola se spaluji.Jde i o drobnosti slíbí že přijde a pak nemůže.Jsem z toho vyčerpaná ale nechci ztratit někoho

Dobrý den,
ráda bych se poradila co si počít se vztahem,který je jak na houpačce.Před čtyřmi lety se se mnou manžel rozvedl,kvůli jiné ženě.Máme spolu čtyřletého chlapečka.Rozvod jsem nesla těžce a brala ho jako zradu.Navštěvovala jsem psychiatra protože mi hrozila deprese.Vše jsem ustála a šla dál jak se říká.Po dvou letech jsem se konečně cítila na nový vztah a jako na zavolanou se objevil můj nynější přítel.Naprostý opak bývalého muže.Hodný,ochotný,romantický prostě vysněný.Bohužel byl v té době po úraze a trvalo dlouho než si našel práci.Nemá dodělanou školu má základní vzdělání prý ze zdrav.důvodů.Já samoživitelka, závislá na pomoci rodičů jsem byla pod nátlakem abych si našla někoho jiného kdo nás zajistí. Ikdyž si přítele oblíbili protože mi se synkem pomáhá a mají krásný vztah i tak bybyli raději abych měla někoho akčnějšího.Jde o to že sehnat práci mu trvá dlouho a odmítá nabídky,které sice třebanejsou tak dobře placené ale mohl by mít třeba dvě práce ale byl by s námi.

Dobrý den, s partnerem jsme spolu osm let, máme 4letou dceru. Já jsem se v poslední době začala ohlížet po někom jiném, psali jsme si, partner na to přišel. Bohužel se domnívám, že jsem tak činnila, protože ve svém vztahu se necítím dlouhodobě spokojená, vedle svého partnera si nepřipadám jako žena, svými hovory mě dusí, jsou to několikahodinové monology, které neberou konce. Občas mám pocit, že jsem z jeho strany manipulovaná, rozumím tomu, že je zoufalý z celé situace. Ale hovory typu, že ho ničím, zabíjím, že skončí na psychiatrii, že mi to za darmo nedá apod. V některých momentech na mně působí jako malé dítě, které si vše vydupává. Mám pocit, že jediné co nás spojuje je dítě.

Dobrý večer, po 21 letech žití s pedantem a cholerikem, který navíc čím dál víc chlastá a tímto své povahové rysy umocňuje, bych potřebovala poradit,co dál. Nic na něj neplatí,dva dny se stydí a jede dál. Děti mají 14 a 17 a už i ony na něj kolikrát křičí,ať neřve a dá pokoj. Já jsem zkusila vše-od domluvy,ignorance...slíbí,že bude hodný a..dá si víno a už to jede-všichni jsme bordeláři,nic není na svém místě,neumíme šetřit atd...stačí totální kravina-nůžtičky na nehty nejsou na svém místě a on dokáže na toto téma hovořit, řvát a poučovat nás třeba dvě hodiny! Nemá žádné koníčky, kamarády,nečte,veškeré povinnosti ohledně domácnosti jsou na mě,bohužel přiznávám,že jsem to tak převzala od začátku.On je jedináček, který měl jen studovat,nic víc.Takže celou dobu vše,co se týče chodu domácnosti,veškerých oprav,zařizování,rekonstrukcí-to jsem vždy byla já,kdo zařídil,sehnal,domluvil,popřípadě sešrouboval,vyvrtal atd..děti nikdy nic nenaučil...

Dobrý den, 32 let žiji s partnerem v paralelním vztahu. On je ženatý, z manželství má3 dospělé děti. Já jsem rozvedená, mám dcery a s tímto partnerem máme také již dospělého syna. Je mám oběma 63 let. Jsem ale v koncích, protože jsem před 5 dny dozvěděla, že má ještě jinou ženu kromě manželky. Celých 32 let jsem mu bezmezně důvěřovala a i když to velice bolelo, zvykla jsem si na to, že můj život jsou víkendy s ním a to jednu za 14dní. Po šoku při zjištění nevěry (omylem zaslaná sms, která nebyla pro mě) si přeji a chci mu odpustit i toto, ale nejde to, protože jsem mu přestala věřit a neumím se přemluvit, abych na to nemyslela, tak jako jsem se to naučila ve vnímání jeho rodiny. Dále mě velice zžírá touha se té dotyčné zviditelnit a tím ublížit i jemu. Nevyznám se v sobě, jen nyní vím, že jsem celých 32 let nežila svůj život ale vždy jsem vše prožívala jak chtěl on a obávám se, že po tolika letech neumím nic změnit. Děkuji za radu.

Dobrý den, Paní doktorko, ráda bych Vás požádala o Váš názor na moji situaci. Jsem vdaná 25 let. Naše manželství nebylo nikdy úplně harmonické, stále dokola tak trochu boj o moc, oba jsem z rodin, kde rodinu tzv. vedla matka. Nyní asi 5 roků zpět cítím od mého muže velké výtky k mé povaze, mému náhledu na život, na svět. Obviňuje mě, že jsem negativistická. Podotýkám, že já se chodím bavit, mám spoustu kamarádů, žádné problémy v práci. Zatímco on nikam nechodí, nemá jediného kamaráda, ani z mládí, jen pracuje , nebo čte "zdravé" články na netu. Asi 3 roky je vegetarián, s kratšími obdobími i vitariánství. Zlobí se na mě, že tuto jeho zálibu s ním nesdílím a nedávám jíst ani našemu synovi. Jemu ji ale ráda připravuji.
Všichni naši známí mi říkají, že mu velmi ustupuji, že jsem na něho moc hodná, ale on si toho neváží. Mám ten názor také. Musím se přiznat, že vedle něj velmi citově strádám.Mám pocit, že jej zajímá jen jídlo, jeho práce a nic a nikdo víc. Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, prosím o radu. Jsme s přítelem 1 rok (já 24 let, přítel 27). Už od začátku vztahu byl problém v tom, že já se do něj zamilovala, ale on do mě ne. I přesto se mnou ve vztahu chtěl pokračovat s tím, že věří, že se do mě nakonec zamiluje. Přitel má mnoho koníčků a na první místo dává svoji podnikatelskou kariéru. Veškerý volný čas věnuje těmto věcem. S bývalým přítelem jsem si zvykla být několik dní do týdne, užívali jsme si svůj společně strávený čas a ani jednomu nevadilo vídat se tak často. Současný partner se se mnou chce vídat jen o víkendu, jelikož je jinak zaneprázděný koníčky a svoji prací. Nakonec jsem tedy polevila a vídám se s ním jen o víkendu. Jenže poslední dobou mu vadí i ty víkendy. Chtěl by být pořád sám nebo s kamarády a se mnou mu to přijde jako zabitý čas. Prý ho to se mnou prostě nebaví. Co je špatně? Už opravdu nevím jakou mu ještě mám dát volnost, aby byl spokojený. Už nevím co mám dělat. Děkuji za radu

Dobrý den, jsme s přítelem něco přes rok. Jemu je 25 a mě 22.Vidíme se o víkendu. Společné bydlení neplánujeme, protože prý musí být doma a pomáhat rodičům.Bydlíme od sebe docela daleko, a on se ke mě nemá jak dostávat tak jezdím k němu jenom já. Já jsem ráda za každou chvíli co můžu být s ním.Nedavno jsme se neshodli a vyčetl mi, že bych nejraději byla jenom pořád s ním,ale že on má svoji práci a potřebuje si jí udělat. Kdykoliv vymyslím nějaký výlet nebo něco, tak to zavrhne. A pak mi vyčítá, že nikdy neřeknu co chci dělat. Neuzná svoji chybu a neustoupí ještě mě popíchne.Třeba dneska měli jsme jet na oběd k mojí rodině, říkala jsem mu to už někdy v týdnu.A on jako dobře.A dneska ráno mi řekl, že nepojede že bude malovat a to není poprvé párkrát jsem jela sama, ale rodina se mě pořád ptá proč nepřijel ?Tak to ve mě prasklo a začala jsem s ním o tom mluvit a on úplně s ledovým klidem a rozčílil mě tak, že jsem do něj strčila, nevím kde se to ve mně vzalo.Nevím co mám dělat dál.

Doma jsme se rozešli na její přání, že ji to hrozně mrzí vůči mně a že není ale ve vztahu spokojená.. Hrozně moc to nechápu, protože o problémech jsem vědel a intenzivně na nich pracoval, nedala mi ale ani dva týdny. Když jsem odjížděl, plakala a bylo viďět na jejích očích i dušičce, že to tak nechce... Dnes jsem jí odvezl věci a opět bylo viďet že by mě nejraději neposlal zpátky ke mně domů. Hned jak jsem prijel mi napsala SMSku jestli jsem už doma atp.. Chci jí dát čas a moc doufám, že si ke mně najde cestu zpátky a uvědomí si co ve mě měla. Moc jí miluju a vše jsem jí odpustil a i jsem jí to řekl.. Nevím ale jak dál, mam jí psát, když mi píše ona, mam se chtít za nějaký ten den sejít a promluvit o všem ? Nemám s kým se o tom poradit.
PS: rodinné vztahy z obou stran jsou opravdu vynikající. Jak z mé strany, tak z její strany.
Děkuji Vám předem za odpoveď.
Část třetí

Už před nějakou dobou jsme měli pauzu, s tím, že jsem na ní prý moc vázanej a svazuju jí. Měli jsme odluku necelý měsic s tím, že mi psala a snažila se být v kontaktu.. Když jsem jí tehdy řekl, že si nemůžeme psát, tak i tak mi psala a po asi tak dni jsme pauzu ukončili a byli spolu do teď. Před týdnem jsme spolu byli na dovolené.. Před odletem byla přítelkyně venku s kamarádem, a neřekla mi o tom, a pak mi i lhala a říkala že nikde nebyla a doma spala.. Ovšem ja moc dobře věděl, že doma nebyla a na dovolené se k tomu i přiznala. Slíbila že už to neudělá a že mě miluje a chce semnou být. Nacož i já začal měnit mou povahu k lepšímu jak si přála. Utekly dva týdny od dovolené a byla s ním znovu a mně to neřekla.. Opět jsem to vědel(aniž bych jí kdekoliv sledoval s prolejzal.. blbá náhoda) Když jsem se to dozvěděl, byl jsem taktní, řekla mi, že jí to za to nestálo a po mém odchodu volala ať příjdu domů.
Část 2

Dobrý večer paní doktorko, rád bych Vás požádal o radu. Jde o rozchod s přítelkyní... S přítelkyní jsme přes dva roky, je to má první láska. Máme za sebou krásný vztah, rozuměli jsme si téměr úplně ve všem, názor na společnou budoucnost a vše co k normálnímu a dobře fungujícímu vztahu patří. Máme plno heykých společných zážitků, dovolené atp.. Vždy jsem ji stavěl na první místo a snažil jsem se ji ve všem vyhovět. Nikdy se nestalo že by byla až druhá.. Nikdy jsem jí nepodvedl ani se nikde s cizíma netahal a nepsal.. Ovšem i vše krásné může mít své stinné stránky.. Ona je ''divoká'' ráda se baví když někam jdeme atp.. Já to bohužel nikdy moc neuměl, ale jí jsem to nezazlíval a když jsme někde společně byli snažil jsem se jí dát tolika prostoru kolik jen chtěla. Když chtěla někam jít s kamarádkama, i kamarádama, které já vůbec neznám, vždy jsem jí to umožnil a klidně jí i vyzvedl.
Část první.

Dobrý den,s manželem jsem téměř půlku svého života. Poznala jsem ho před 15 lety.Je zodpovědný,tolerantní,spolehlivý,je to úžasný a hodný člověk. Avšak mám problém.Když jste se poznali, nikdy by mě nenapadlo, že si ho jednou vezmu.Vzhledově nebyl můj typ.Pak ani nevím jak,zamilovali jsme se a měli ve vztahu vše,co vztah má mít.Velmi se trápím a nevím, co si počít. I když se snažím sama sebe přesvědčit, manžel mě přestal fyz.přitahovat.Když není doma,chybí mi.Nevím, zda ze zvyku či z lásky. Manžel mě i přesto,že nemáme pár let intimní život,miluje a chce se mnou být.Jenže já nevím, co dál.Chce dítě,já taky,jen nevím,zda ho mít spolu.Do toho jsem poznala muže,co mě fyz.přitahuje,máme stejné zájmy,avšak jeho chování,hádky a neustálé výčitky,mě děsí.Vím, že ubližuji nám všem i rodině.Je reálné,že mě manžel zase začne přitahovat?Bojím se svého rozhodnutí.Vím, že se budu trápit,ať se rozhodnu jakkoliv.Budu přemýšlet, zda to bylo správně.Nevím, jak se se vším poprat a vyrovnat. Děkuji S.

Paní doktorko, mám otázku. S partnerem jsme už dlouho, vztah docela klapal. Ale v posledních měsících on začíná stále víc a víc něco vyčítat. Mně, dceři, syna z toho vynechává. Někdy jsou výtky oprávněné (např. ne vždy se daří doma udržet pořádek, jak by si představoval), ale čím dál víc mám pocit, že "mluví o sobě", že vyčítá věci, které se týkají jeho. prostě vyčte věci, které třeba sám dělá. Dceru to stresuje hodně, já se mu snažím vyjít vstříc, ale začíná se to čím dál víc dostávat do hádek. On mi třeba vyčte, že něco není uděláno, já slíbím urychlené dodělání a zároveň požádám o dodělání podlahy v patře, která se už tři roky rozjíždí a ničí a on to hned vnímá jako útok. prostě se mu jeho věci nesmí připomenout, takže i v diskuzi mu ukázat, že jde o jeho problémy prostě nejde, protože se hned vzteká. Momentálně je to tak, že já se to naučila nějak víceméně zvládat a dceru chráním, jenže to není úplně ideální řešení, protože on začal navíc tvrdit, že rozděluji rodinu, že se ona za mne schovává apod. Mail, který mi napsal (otevřeně v něm přiznal, že se záměrně vyhýbá osobní komunikaci), je hodně bolestínský - nepamatuje si, kdy jsem ho naposled pochválila, kdy jsem mu chtěla udělat radost, chybí mu vřelost, láska, chce slunce, úsměv, má nahromaděné tenze... V rodině fungujeme stále stejně, dovolené, zájmy, děti dorůstají, zčásti jsme dokončili dům, jemu se daří v podnikání... Poradna nepomohla. Poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o názor. Je mi 46, příteli 43 let. Jsme spolu 9 let. Každý máme práci jinde, vídáme se pouze na víkendy. Přítel mi byl před 3 lety nevěrný, měl vztah 4 měsíce, zamiloval se. Vše ukončil. Pak začal aktivně běhat, život víceméně podřizuje pouze sportu a sobě. Na prvním místě rozhodně nejsem, což mi až tak nevadí, ale jeho nevšímavost ohledně sexu ke mně poslední měsíce mi vrtá hlavou, co je špatně? Řekl mi, že sex potřebuje, přes týden kouká každý den ma porno a masturbuje. Má velice rád ženy, rád je pozorujeme, stále po nich kouká. K mému problému.....pár měsíců se ke mně nechová jako k ženě, která ho sexuálně zajímá. Prý mě miluje a líbím se mu. Stále je unavený, přesto na sport si čas udělá. Asi žárlím. Nic z jeho aktivit by mi nevadilo, kdyby se věnoval taky mně, kdybych se cítila jako žena, o kterou má zájem. Je hodný, ale sobec. Postupně jsem ztratila sebevědomí a sebelásku. Co s tím vším mohu dělat? Jsem úplně bez energie. Děkuji Vám. Kamila

Dobrý den,

prosím o váš názor. manžel byl vždycky plný nápadů, co všechno zrealizuje - golfové hřiště, výrobní areál (jedno jaký), rehabilitační centrum, síť prodeje vína atd. Většinu nereaizoval vůbec a zůstalo to jen v jeho hlavě, něco velmi omezeně (víno), nakonec ho živila spolupráce na projektech s jinými lidmi. Ale tak to v podnikání chodí. Nápady jsou, k realizaci daleko. On často i o všem mluvil před lidmi. Zvykla jsem si, lidi se pak už ani neptali, kdy to či ono bude. Byla jsem ráda za to, že nápady má, to je důležité. V těch projektech dělá manžel spíč vedlejší koordinační práci, ale o všem mluví, jako by to bylo jeho - nápad, živí prý 40 lidí (ve skutečnosti je zhruba 25 brigádníků na dva měsíce a za celý projekt všech lidí), přes jeho účet jdou všechny finance, takže se všem chlubí, že jsou to jeho peníze (zase je to pro všechny spolupracující lidi). Mně je to jednak nepříjemné, protože vím, jak to je a někdy se to ve společnosti lidí prolátne, někdy lidi koukají, jaký je podnikatel (a mně je uvnitř duše hloupé cokoliv říkat, protože vím, že to tak není). I z tohoto důvodu mám trochu problém ho za všechno chválit (za nepravdivé věci?) anebo nevím, kam míří a popíšu situaci tak, jak je a on se naštve, že jsem to prohlédla (třeba mi ukáže nějakou příručku, co prý já na to - po pravdě řeknu, že vidím nějakou brožuru od pany XY a odvětí, že to je jeho a že on to distrubuuje - ano, dá tomu logo firmy). Problém je i v tom, že někteří spolupracovníci s ním tu hru hrají (asi aby od něho měli pokoj, že je to všechno jeho práce, anebo to dělají jako vedlejšák a mají strach ze střetu zájmů se zaměstnáním). Poraďte, jak se k tomu v takových situacích postavit. Dal mi ke korekturám nové webové stránky a já vidím, že už zase polovina věcí "jinak". věcně to opravovat nebudu, ale vnitřně se mi to příčí. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. S partnerem jsme žili 6 let. Od začátku to bylo špatné. On líný, nemá potřebu vydělávat peníze, vše prošustruje na burze s akciemi, přišel o vše,co měl, utrácí, pije (tak několikrát do měsíce),totálně mě ignoruje, je nespolehlivý,není schopen se ani ozvat, když se zpozdí, neumí dodržet slovo, zkrátka není to chlap pro rodinu. Proběhlo mnoho pokusů o rozchod, ale nikdy to nedokážu dotáhnout do konce. Nyní máme 17měsíční dceru (ano, moje neuváženost do takového vztahu přivést dítě) a já to zvládám ještě hůř, tak jsem vztah ukončila. Jenomže mě to k němu, nevím proč, stále táhne, má i pár dobrých vlastností, ale na tom se nedá stavět. Mám stále tendence ho kontaktovat. Jak se od něj odpoutat? Vím, že mám problém hlavně sama sebou. Nemám nic, co by mě bavilo. I když hledám, ale nenacházím Je nějaká cesta, jak z toho ven?

Dobrý den, chtěla bych poradit s mým přítelem. Umí být milý, hodný, laskavý. Ale zakazuje mi chodit ven s přáteli (ať už jde o kamarádky, nebo kamarády) , nesmím chodit na facebook bez jeho svolení. Takže kromě práce vlastně nemám kontakt s lidmi a už mi to asi leze na mozek. Pořád mi něco vysvětluje tak, že mi nedává prostor oponovat, když řeknu můj názor je špatně, když ho neřeknu je to taky špatně. Přitom já mu nic nezakazuji,chodí ven s kamarády,kamarádkami, na facebooku je taky pořád. To, že se otáčí za každou dívkou mě už ani tolik nevadí, i když je to nepříjemné., Otázka tedy zní: Opustit? Nebo se s tím dá něco dělat, nějak ten vztah zlepšit, donutit ho k tomu aby mě respektoval?
Už nevím co mám dělat, snažila jsem se o tom mluvit,ale přijde mi jak kdyby neposlouchal. Děkuji L.

Dobrý den, je mi 28 let, jsem s přítelem 12 let. Mám ho ráda. On mě snad také. Přítel cca po každých 3 letech má "blbé" období. Zaláskuje se a není s ním k vydržení (nevím, zda mě podvádí, nebo ne -- nikdy by se mi s tím nesvěřil). Před třemi lety mě prosil o čas, dostal ho a zůstali jsme spolu. V této době je ve hře jeho spolupracovnice, která po něm jede jak "slepice po flusu". Posílá mu fotky a píše mu. Přítel přiznává, že ho pobláznila a že neví co teď. Měli jsme se k sobě stěhovat, ale najednou on neví zda chce se mnou bydlet - neumí si to představit, neví vlastně vůbec nic, neví co chce. Prosím mám se k němu nastěhovat a uvidí se? Nebo mu dát další čas? Nerada bych o něj přišla, mám ho ráda. Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem

Dobrý den,s přítelem jestli se tak dá ještě nazvat jsme spolu necelé 4 roky,již na začátku se choval divně,nedával moc najevo city,jen občas.vyhledává jen samé divné lidi,co bud berou drogy,prostě divnou společnost.Koupili jsme spolu dům,společně ho opravili,plánovali rodinu, najednou se strašně změnil..manipuluje semnou,ignoruje mě,zešměšnuje,jak jsem k ničemu,jak mě nepotřebuje,at si klidně jdu,přitom jsem mu dělala jen služku,na žádné mé přání nereaguje,změnit se nechce,tak jsem se odstěhovala,bydleli jsme spolu sotva měsíc,po tom co jsme odešla mi ani nezavolala,nedal najevo,že mu chybím a at se třeba vrátím nic,musela jsem to udělat já, dům přepisujeme ted momentálně na něj,prej mě vyplatí a mužu jít,když se nedokážu přispusobit,vubec nevím co si mám o jeho chování myslet..myslíte ,že se takový člověk ještě dokáže změnit?? navrhovala jsem ,že by mu pomohl třeba odborník,ale řekl,že ho nepotřebuje,že ho potřebuji spíš já.. jsou tedy ještě nějaké šance na spokojený život s ním,nebo mám začít znovu ,poradte,děkuji

Mám velký psychický problém. žiji s manželem šest let a máme 4 letou holčičku. Jsou dny kdy jsou nádherné,ale více začíná převládat horších dní. Jsme z toho frustrovaná. Manžel mi přijde psychicky nestabilní. Jeden den chce to a když to udělám tak to zase nechce. Nemohu se mu zavděčit. Přijde mi že se soustředím na náš vztah až zapomínám na své potřeby. Ale jelikož jsem moc zodpovědná nedokážu třeba odejít a nechat třeba dítě na něm aniž bych vše nepřipravila abych si byla jistá že to zvládnou. Bohužel v okolí vystupujeme jako super dvojka i před mou rodinou (asi nechci před ostatními přiznat že se něco děje) . Bohužel se nyní stala zlá věc a já nevím co si počít. Na večírku u příbuzných manžel v opilosti se pohádal s mou sestrou (ta byla opilá a hodně na mě zlá) , (já jediná nepila), a bohužel ji chtěl uhodit a já zasáhla a on mi zlomil nohu. Ted všichni myslí že je to zlý násilník. Rodina se mnou nemluví a já trpím. Manžel si chodí do práce a já se doma na neschopence starám o rodinu

Paní doktorko, jak cholerik vnímá svoje cholerické výstupy? Mám takového partnera. Výbuchy se někdy dají předvídat (po příchodu z práce si doma vždycky něco najde - třeba že jsem ho nepozdravila dostatečně nahlas anebo se na něj při pozdravu nepodívala - vařila jsem - to když už nenašel nic jiného), někdy se předvídat nedají - ve společnosti při večeři v restauraci chtěl ukázat, jak umí anglicky (chronický začátečník ve 4.lekci), když ho na to kamarádi upozornili a smáli se jeho chybám, zase následoval výbuch, lítaly židle a on uraženě na celý večer odešel. Omluva nebo sebezpytování není. U těch předvídaných situací se pokouším zbytečně příčinu nezavdávat (pořádek na chodbě), případně ho prosím o klidnější sdělení svého rozladění - to moc nepomáhá, protože on " musí, jinak by tady z toho byl ... " , případně to bere tak, že mu něco vyčítám a obrátí to proti mně či dětem. Prostě výbuchy jsou, buď je podle něj v právu anebo já vytahuju z minulosti, co se mi hodí, on chce udělat tlustou čáru a jít dál. Vnímají cholerici, co vlastně dělají anebo si to vždycky nějak vysvětlí a je to pro ně v pořádku? Dá se s tím něco dělat? Trpíme tím doma všichni včetně dětí. V práci to jeho podřízení začali řešit tak, že odkývají i sebevětší hloupost a udělají to tak, jak on chce (i když se to třeba za týden zase všechno vrací zpátky). On si navíc nedovolí na chlapy, které potřebuje, ale dusí hlavně podřízené ženy. A všimla jsem si, že čeká na chyby ostatních (kupovali jsme kuchyň a studio udělalo nějakou chybu) a pak si na nich doslova zgustne. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem

dobry den, mam otazku muj partner pri kazde hadce me presvecuje a dela zavery podle sebe. Nemohu ho presvecit ze dana vec byla jinak. Jako treba kdyz mam rozepre s kamaradkou a udelam to co co udelam on mi rekne ze ne ze takova nejsem abych rekla neco spatneho jinemu cloveku a presvecuje mne dokut z toho nesilim ....nevim co delat posledni dobou se to stupnuje a mam chut od neho odejit je to tezke na psychiku ...nebo kdyz obraci vse na sebe on treba nikdy nemel rad mou sestrenici vzdy kdyz jsme tam prisly nemluvil a ani je nevnimal po nejake dobe tam prestal chodit a svedl to na mne ze je to moje vec jelikoz ho oni nemaji radi a ja sem blba ze jsem ho knim tahala ale toto udelal i s moji celou rodinou a vybudoval si dojem ze ho vsichni nenavidi ale za vse mohu ja

Dobrý den, paní doktorko, v předchozím dotazu paní Jany (rubrika nevyrovnaný vztah - těhotenství s přítelem v „nemastném, neslaném“ vztahu bez lásky, ale s respektem vůči partnerovi, zvažování rozchodu/interupce) zmiňujete možnost „hledání nové cesty jako partneři“. Jak konkrétně v tomto případě postupovat? Já 36 let, 2 roky v naprosto identickém vztahu jako popisuje paní Jana, jen bez těhotenství. Předchozí vztahy s velkou zamilovaností vždy skončily špatně (nevhodný partner), vztah bez lásky cítím, že není ono, ale trápí mne přibývající věk, biologické hodiny, zklamání z dosavadních vztahů, problematické seznamování (jsem introvert)...proto zvažuji, zda se tento vztah nedá ještě nějak zachránit. Předem děkuji za Vaši radu.

Dobrý den už měsíc jsem úplně na dně bolí mě u srdce a kdybych neměla 10 letého syna pomýšlela bych i na nejhorší. Od 15 let kdy jsme se přestěhovali do Prahy mi začalo peklo, ve druháku kam jsem přestoupila na střední mě kvůli "původu" šikanovali, dala jsem se mezi partu kde mě 4 kluci znásilnili, doma se tenkrát schylovalo k rozvodu museli jsme i na tátu volat policii, všechno se nějak zvrhlo lítala jsem po nocích střídala kluky, po revoluci do které jsem pracovala jako sekretářka jsem odjela tancovat do zahraničí kde to dopadlo úplně jinak než naslibovali ale já se podvolila a stala se ze mě hosteska-striptérka prostě podlomená osoba se vším všudy. V zahraničí mě taky ještě znásilnili albánci, potom ještě v Praze jeden Albánec se kterým jsem dokonce otěhotněla...Měla jsem absolutně zvrácenou osobnost střídavý odpor i promiskuitní chování k mužům. Až v 28 letech co jsem poznala prvního Itala který mi tak nějak naznačil jak funguje láska....Po něm jsem měla ještě 2 Italy-v Itálii jsem pracovala a s nimi už to bylo tak vážné že s tím posledním jsem ve 37 letech otěhotněla podruhé. Jenže začal chorobně žárlit dokonce v těhotenství mě napadl já už nemohla couvnout. Vypadala jsem vždy mladší i se tak chovala Otec mého dítětě je o 8 let mladší. Po narození malého v Praze jsem se tam jezdila pokoušet hrát si na rodinu ale on mě napadl ještě 3x kvůli jeho chorobné fantazii až prcek kterému byly 2 roky z toho dostal astmatický záchvat a skončil v nemocnici což mě donutilo rozhodnout a zůstat sama v Praze. Měla jsem vlčáka který byl mou terapii a spojenou duší,měla jsem rodiče a sestru. Oba rodiče i pes mi umřeli na rakovinu. Ale co dál....přihlásila jsem se na internetovou seznamku kde jsem poznala jeho....předtím jsem 5 let byla sama. Je o 15 let mladší vysokoškolák má 3 tituly je mu dnes 32 a mě 47. Dal mě dohromady i když první rok mi byl celý nevěrný až si tedy "vybral" mě vydržel náš vztah do června. Prožili jsme spolu strašně moc, byl se mnou i 3x v Itálii byla jsem s ním šťastná. Chodil i na rodičáky zajímal se o syna který od 1.třídy má ve škole celkem očekávaně hodně problémy. Jenže mě nejak přeskočilo nastavil se mi jakýsi masochistický program že mě přece nemůže chtít (ví na mě i kolik mužů jsem měla,co jsem dělala za práci před těmi 20 lety) navíc chce dítě. Navíc se mi zdálo že mě chce pořád ovládat a omezovat na což jsem nebyla zvyklá. Ráda tancuju to jsem taky nemohla protože by doma nevydržel představu že by kolem mě pobíhali chlapi na parketě atd. Už loni jsem se pouze z relaxačních důvodů přihlásila na jednu sociální síť kde se mi pak naboural a všechno si přečetl jak jsem pouze konverzovala s muži prostě mě to tak nějak uvolňovalo ale nescházela s nikým. Musela jsem slíbit že to už neudělám. Jenže prostě před tím měsícem jsem měla nějakou psychickou krizi zdálo se mi že nějak ochladl,nevolal jen mě zval na jídlo po sms měl jet na hory ani se nerozloučil tak jsem začala být zoufalá a přihlásila se znova na seznamku kde jsme se poznali. Jsem prostě absolutně blbá že jsem profil nesmazala když vím že mi všechno prohlážel a technice rozumí. Našel profil a naboural se mi do něho znova. Dal tam naše fotky i jak se líbáme a těm uživatelům co mě oslovili (zvali mě na večeře,na diskotéky ale nikam jsem nešla)psal za mě zprávy aby ze mě udělal úplného idiota. A konec. Nechce mě vidět že jsem mu zlomila srdce. Až po ztrátě kdy to opravdu myslí asi vážně kdy si snad i uvědomuje mou narušenou psychiku (pár hysterickým scén jsem mu v tom programu poslední doby předvedla) jsem si uvědomila jak jsem byla blbá a jak ho miluji. Nechce mě vidět jednou jsem ho donutila a byl úplně mimo. Celou dobu jsem mu byla věrná, nebyla s nikým nikde zatímco on první rok zahýbal a přijde mi to nespravedlivé že mi nedokáže odpustit protože já vím že už to nikdy neudělám. Jsem strašně sama syn je na táboře a pořád brečím a brečím vím že jsem pohledná na svůj věk bych mohla mít i dalšího zajíčka ale mě s ním spojuje strašně moc miluji jen jeho. Vím že bude chtít dítě, sestra mi taky říká nech ho žít normální život.....ale já myslím že takovou lásku už nepotkám. Vím že za blbost se platí ale přece jsem zas až tak nic strašného neprovedla co mě on první rok kdy jsem mu ty nevěry trpěla tím že jsem si říkala co od něho můžu vlastně čekat... Má naši společnou fotku i na facebooku což nechápu říkám si kdyby mě tak nenáviděl snad by ji dal i pryč....nerozumím už ničemu. Vím že už jsem ze všech špatných životních událostí kterých je opravdu hodně unavená a vyčerpaná. Kdyby se se mnou chtěl aspoň jednou v klidu sejít a já bych chtěla za tou minulostí udělat tlustou čáru a začít znovu i s tím že to myslel se mnou opravdu vážně a i dítě obětuje. Pořád odpovídá že vidět mě teď by mu ubližovalo a bolelo ani na večeři se nenechal pozvat nic. Myslím že už nikoho nebudu milovat jako jeho. Vím že jsem udělala chybu ale zas ne tak strašnou aby z toho byl rozchod prosím je nějaká šance ho získat zpátky.... - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Našla jsem si skvělého přítele. Byli jsme spolu něco přes 3 měsíce a vztah jsem musela ukončit, i když jsem ho měla ráda a bylo to s ním fajn. Vůbec sama sebe nechápu, ale začalo mi na něm vadit úplně všechno. Jak leží, sedí, jak pije, jak se tváří, když mi něco vysvětloval. Je hubenější postavy a má výraznější gestikulaci. Zpočátku mi to přišlo fajn, pak mi ale přišel zženštilý. Prostě mi přijde, že takové pohyby heterosexuálové nemají, nelíbí se mi to.. Prej je normální chlap, ale prostě mu nevěřím. I když jsme to probrali, postupně se to ve mě hromadilo a musela jsem pryč, intuice byla silná. Pak se mě snažil po rozchodu ještě přesvědčit a ve mě to bylo horší a horší. Nevíte prosím, co se to ve mě dělo? Je to normální? Jinak je to skvělý člověk a celé mě to mrzí. Moc jsem mu ublížila.

Dobrý den paní doktorko,
s přítelem jsem necelý rok, nyní mám pocit, že se vytrácí ze vztahu klid a pohoda. Naše hovory jsou bez větší hloubky a končíme u povrchních věcí. Nevím, zda je to denní rutinou, do které jsme mohli spadnout. Velmi mi na něm záleží a mám obavy z úpadku vztahu. Začala jsem o svých pocitech mluvit, ale partner to takto nevnímá, přesto dělává mrtvého brouka. Čím více se snažím, tím více pociťuji jakousi vzdálenost a pak nevím, zda nedělám špatně, když se snažím najít ztracenou nit. Měli bychom spolu začít bydlet a za 14 dní nás čeká společná dovolená, je to jako by nic, ale přesto mám pocit, že něco nehraje. Zajímal by mě váš názor. Jsem občas zmatená. Na straně jedné mám pocit, že přeháním a vyháním tyto myšlenky, aby to nedošlo do stavu - Tak co zase...a na straně druhé si říkám, co když je něco špatně.

Po radikálním životním restartu (terapie, smrt matky, rozvod) jsem potkala intenzívně spřízněnou duši. Po ročním vztahu ale prudkost vzájemných citů z jeho strany zmizela... od té doby jsme stále jaksi v kontaktu, já se stále stejnými city, on kamarádsky. Drhne to neustále hodně, zároveň však energie, která nás pojí, je příliš silná na to, abychom se vůbec nekontaktovali, byť by to bylo patrně snazší, rozhodně klidnější. Chtěla bych krásný silný naplněný vztah, mám krásný silný nenaplněný. Co s tím :)?

Dobrý den, s partnerem jsme spolu 17 let a máme spolu dvě školou povinné dvě děti. V posledních 3 letech si uvědomuji, že krom dětí nás nic nespojuje. Někdy mám pocit, že na prvním místě je pro něho koníček a pak rodina. Pro svoje děti bych udělala maximum, ale společné výlety jsou max. o dovolené a celý rok kultura, výlety aj. jsou tabu. Mám pocit že se z něho stal sobec. Občas přemýšlím jestli by nebylo lepší si najít milence a utéct od všedních starostí. Vím, že to není řešení, ale nevím, co udělat pro to, aby jsme fungovali jako rodina celek. Určitě manžela nechci opustit, protože když nedojde na toto téma, tak každý se navzájem vyslechneme, povíme si k tomu své a každý si jde "po svém". Prosím o radu, jak vše vyřešit, aby jsme fungovali jako rodina. Děkuji. J. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
roky se stýkáme a jezdíme na dovolené se skupinou lidí, děti se znají, mažel se s nimi stýká i pracovně - podnikají v podobných oborech, spolupracují na zakázkách, přihrávají si kšefty. Lze říci, že se vzájemně i potřebují, manžel je na nich závislý více. Během let se z nich řada rozvedla či roky vede mimomanželské vztahy (někdy i s mimomanžleskými dětmi), některým začínají peníze přerůstat přes hlavu. My jsme skoro jediní, kdo ještě fungujeme, ale cítím snahu manžela se jim dorovnat, být stejný borec jako oni (milenkami se chlubí, občas vyjedou společně s nimi na nějaké "pracovní" jednání přes noc, rozhodují, která s ženských s nimi kam pojede a kam pojedou jen sami chlapi a tak podobně). Už jsem zaznamenala jeho nespokojenost s naším dosavadním životem, začíná mu doma leccos najednou vadit, hádá se s dětmi, o schovaných penězích nemluvě. Já se snažím vše zatím tolerovat, konflikty klidnit, držet domácnost (standartem je u nás roky například ráno a večer prostřený stůl k jídlu pro všechny členy domácnosti, denně čerstvé pečivo než vstanou, večerní teplá jídla, bohužel s dětmi jsme nuceni i postupně přejímat všechny činnosti jako je třeba sekání trávy, opravy spotřebičů, ale zatím zvládáme), ale v posledních dnech se mi zdá, že to pro něj úplně ztratilo hodnotu. Že jedinou hodnotou jeho života jsou peníze a to, že "patří" do této skupiny. Prosím, poraďte mi, jak se dál chovat, jak to zkusit vybojovat i dál. Jednou z mých nevýhod je i to, že bydlíme poměrně daleko od těchto lidí, manžel za nimi pracovně každý týden dojíždí. Partnerky těchto mužů mi nepomohou - milenky mají máslo na hlavě a snaží se rozbít rodinu, některé manželky jsou velmi podřízené a srovnané do latě. Kdysi jsem se pokoušela s nimi dát dohromady jakousi skupinu, že bychom třeba taky společně vyjely na dovolenou, ale dá se říct, že restrikce jejich partnerů to znemožnily a já od některých mužů dostala vynadáno, co to chci dělat. Těm mužům to totiž asi vyhovuje. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Hezký den. Jsem v těžké a nepříjemné situaci a prosím o Váš pohled - jsem v 8. měsíci těhotenství, otěhotněla jsem neplánovaně po 3 měsících vztahu. Je mi 34 let, partnerovi 30. K těhotenství se na začátku postavil vcelku dobře, že to spolu zvládneme, že už jsme si oba užili, máme peníze, kde bydlet.. Jakmile mi ale začalo být špatně, vše se obrátilo - od partnera žádná podpora, pochopení, čím více těhotenství postupovalo, tím více začal pít, mě si přestal úplně všímat, jakýkoliv požadavek či prosbu z mé strany bral jako jeho omezování s tím, že on si chce dělat co chce, chce mít klid a neřešit povinnosti a zodpovědnost, když mi nebylo dobře, tak si raději zalezl s pivem a telefonem, hlavně aby nemusel nic řešit... Vše došlo tak daleko, že jsem se odstěhovala a teď nevím jak postupovat dál, trápím se tím, jak vše zvládnu sama a že mimčo nebude mít tatínka.. A nerozumím vůbec jemu, vůbec o ničem nemluví, jen mlčí. Děkuju moc.

Dobrý den, prosila bych o radu ohledně svého přítele. Jsme spolu teprve půl roku a už o mě nejeví příliš zájem. Již po 3 měsicích jsem mu našla zprávy, jak si píše s několika ženami jak jsou krásné a že by se chtěl sejít a podobně. Když jsem to chtěla ukončit, začal brečet, že to udělal jen z toho důvodu, že má nízké sebevědomí a že jsou to psychické problémy z dětství. Tak mi slíbil, že zajde k psychologovi, což samozdřejmě nesplnil. Také je to neskutečný sobec, hledí jen sám na sebe, když chci řešit naše problémy, tak nejeví zájem, nechce nic řešit, Já kvůli němu jen brečím a jemu je to jedno, zkrátka mi řekne, že on se nemůže rozčilovat, že by potom moc zhubl(posiluje). První skoro 2 měsíce se odemne nechal živit - nepracoval. Poté, když měl peníze, tak mi nic nevrátil, a stále se nechal finančně vydržovat, dokonce nechal platit i za svého syna a nebylo mu to nijak trapné - po větší hádce si platíme každý sám, ale občas to stejně zkusí. Teď čekáme dítě. Děkuji moc za radu

Dobrý den.Budu ráda když mi poradíte.Před 7 a pul roku jsem se rozešla s přítelem se kterým jsem mela synka.podvádel mne a ja musela začít žít sama v podnájmu se synem.Poznala jsem kluka na internetu se kterým se ten vztah/nevztah táhne už 7 let a ja nevím zda ho příjmout nebo z nej odejít.Přítel je nejspíš spokojen a nestežuje si jenže ja jsem dost nespokojená.Na jednu stranu je skvele,že je porad semnou a važim si,že nechodí po hospodach a nepodvádí mne jenže po finanční stránce se stará jen o sebe a jen občas neco koupi.Když mu řeknu,že potrebuju neco pro syna rekne mi at si řeknu tatinkovi.V sexu máme velký problem,že ho potřebuje minimálne..sam od sebe přijde 1-2x za mesíc a neznám větu chci te,líbiš se mi.jinak mne porad hladí a říka mi krásne věci.Občas mi neco hezkeho koupi ale jako chlap se nepostara ani po finančne strance ani po sexualni.ale zas mne zahrnuje spousty lasky,radí mi co by jsem mela delat když mám problémi.řika mi,že si nespokojnost sama vytvarim v hlave. co dal?

Ahoj, zamilovala jsem se do gaye. Věděla jsem od začátku, že má přítele,ale před tím byl s holkama, tak jsem si dělala naději. Byl hrozně fajn, krásně se ke mě choval, denně mi několikrát psal. Jezdila jsem s nima na výlety, někdy jsme jeli i sami dva. Každé ráno jsme se budili krásným pozdravem, psal, že jsem hodná a ma mě rád. Nechtela jsem, aby svého přítele opustil, ale věděla jsem, že by ho pak podváděl. Pak jsem mu to rekla, že ho miluju, a tím jsem ho ztratila i jako kamaráda. Nejdriv delal jako ze nic, ale už se nechtel ani mc vídat, kdyz mi psal, tak uz to byl uplne nekdo jiny. Tak jsem to vzdala, mám v srdci díru, je to pul roku, ale pro me jakoby včera. Nevím co delat, trapim se, chci mu to vysvětlit, ale mám hrozný strach adi bych to nedala. Nevím proč to dělal, psal krásné věci, nosil kytky, věděl, že ho mám ráda. Pokusil se me asi dvakrat kontaktovat se slovy" že už jo adi nechci stejně vidět". Nezmohla jsem se ani na odpověď. Miluju ho, chtěla bych mu to vysvětlit. - otázka upravena poradcem

*3/3 Pokračování. Už to se mu nelíbilo.Nevěřil, že bych tam byla jen s nimi. Za ten večer si mě všiml kluk, který na mě koukal když jsem tancovala, byl přímo naproti mě, když jsem to zbystřila, usmála jsem se, to bylo ještě milé,ale on koukal stále a nakonec přišel, jestli s ním půjdu na drink, nebo tancovat, slušně jsem odmítla a šla jsem si sednout.Nějak dlouho jsem se s ním nezdržovala.Což přítel to vidí jinak, podle něj jsem vydávala flirtovací signály a tím jsem ho donutila přijít.Samozřejmě si myslí, že jsem tam s ním určitě něco měla.Dokonce začal vymýšlet sms pro mého tátu.aby napsal kdy jsme se vrátily domů.Protože nevěří, že jsem byla kolem 2.hodiny doma.....Samozřejmě to skončilo rozchodem.Bydlíme spolu v bytě, pracujeme ve stejné práci a já nevím co dělat.Nemůžu se jen tak zvednout a odejít.Mám povinnosti, rodinu mám uplně mimo město a ze dne na den v práci skončit také nemohu.Přátel tu moc nemám.Jsem z toho na dně, mám ho tak moc ráda,ale vím, že to nejde.Děkuji za názor.

2/3 Pokračování. Takže když jsem se usmála na nějakého muže, už jsem ho automaticky viděla ve své posteli.Já o takových věcech nerada mluvím, obzvlášť když vím, jak všechno bere.Přitom já ho mám ráda, je to krásný člověk,holky se za ním stále otáčejí.Ale hledá neustále nějaký problém, co jsem udělala.To že mi sleduje email, telefon, facebook asi zmiňovat ani nemusím.Přehnaně mě hlídá, protože jsem mu prý hodněkrát neřekla pravdu a nemůže mi věřit.Na tomto svou chybu určitě nesu, neříkala jsem mu raději vše,aby to neobrátil v katastrofu,což se vždy stalo a stává.Vždycky to skončí sprostými nadávkami občas i fackováním se.Ikdyž mě opravdu uhodil jen jednou, za to mě polil vínem, schodil z postele atd....Víte mám ho ráda, ale dohání mě k šílenství, jsem mladá,ale vím co od života chci, byl to on a né někdo jiný.Naposledy to vyvrcholilo, když jsem jela pro maturitní vysvědčení a pak k tátovi.Měl narozeniny, já maturitu tak jsme to šli zapít i s jeho přítelkyní.Dále v pokračování * 3/3

*Dobrý den,paní Doktorko, mám problém se svým přítelem. Jsme spolu přibližně rok a půl a z toho rok spolu bydlíme.Poznaly jsme se skrz mého bývalého partnera a jeho kamaráda.Jako kamarád byl úžasný člověk, chápající, naslouchající, chytrý a mnoho dalšího. Přede mnou neměl 3 roky vztah, prý ženám nevěřil a všechny ho zklamaly. já ho prý očarovala.Už na začátku mi říkal, že je složitá osobnost a že to sním nebude lehké.Brala jsem to asi dost na lehkou váhu.Mě je nyní 21 a jemu je 28.Už na začátku vztahu jsme měly problémy.Já byla zvyklá na plno kamarádů, celkově lidí kolem sebe.On byl však přesný opak.Ze začátku mi to nevadilo,zamilovaný člověk chce být jen s tím druhým,ale pak mě mé kamarádky chyběly, chyběl mi určitý pocit svobody, jemu se nelíbilo,abych někam chodila.Mým problémem bylo a asi do dnes zůstalo, že jsem od mužů ráda obdivovaná, chci se líbit,ale nehledám v tom hlubší záměr.To podle něj není možné, podle něj dělám vše cíleně,abych někoho ulovila.Více v pokračování. 1/2

Dobrý den,přítel je o 9 let mladší,jsme spolu 7 let,během této doby se se mnou každé 3 měsice dokázal pohádat kvůli každé maličkosti,odmítal rozhovor,blokoval můj mobil,tak dlouho,dokud jsem nepřiznala,že měl pravdu a neodprosila ho pomalu na kolenou.Přesto,když jsem chtěla vztah ukončit,tak nechtěl.Bydlet se mnou taky neměl nikdy zájem,když jsem to navrhla,odmítal to se slovy,že se cítí lepší sám.Přímo nikdy na otázky se se týká budoucnosti nikdy neodpoví,říká,že to nemám řešit.Jeho rodinu neznám,protože jeho rodiče s tímto vztahem nesouhlasili,tak mám pocit,že to před nimi tají.I když se od nich odstěhoval,denně si s nimi volá,pravidelně chodí na obědy,se vším pomáhá okamžitě.Pokud jsem něco potřebovala já,musela jsem čekat až bude mít náladu a chuť mne pomoct.Pokud to bylo v období kdy byl uražený,absolutně mě ignoroval a nezajímalo ho,co se mi stalo.Vypadá to asi směšně až si to budete číst,ale já ho měla opravdu ráda,nedokázala ho opustit,vracela se k němu.děkuji za odpověď

Dobrý den paní doktorko,
je mi 40 let a zjistila jsem, že jsem těhotná (pro mě by to bylo 1. dítě). S přítelem jsme rok a půl, ale z mé strany je to bohužel "nemastné, neslané". Místo toho, abych létala v oblacích, neustále zvažuji, jestli to má smysl (bohužel od začátku). Mám přítele ráda, vážím si ho, ale nemiluji ho. Dítě chci, přítel také (již jedno má a nežije s ním, s předchozí partnerkou se rozešel). Nechci ho ranit, ale přemýšlím co ublíží víc, jemu/mě/dítěti, zda se rozejít či zůstat. Několikrát jsme se proto rozešli (z mé strany), ale chtěla jsem tomu vždy dát další šanci. Po návratu jsem byla vždy chvíli nadšená, ale pak se to vrátilo, cítila jsem se s ním bez energie (máme jiný smysl pro humor, nejsme na stejné vlně v komunikaci, o to je to obtížnější). Vím, že jsem to měla rozetnout již dříve. Nechci mu ublížit, ani dítěti (pokud vše s ním dopadne dobře), ale také zůstat ve vztahu bez lásky, který mne ubíjí.
Děkuji.
- otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat co by jste dělala na mém místě popřípadě co má dělat já.
Mám s partnerem problém, jsem různé povahy. Ráda se občas ( jednou do měsíce nebo dvou měsících) chodím bavit na diskotéky, ale mému příteli to strašně vadí. On je typ, který je uzavřený a má fobii z lidí. Nechci toho po něm moc. Nechce mě pochopit, že se potřebuji někdy odreagovat. Prosím poraďte

Dobrý den, je mi 22let, student VŠ. Po roce s příelkyní nám to přestalo ve vztahu fungovat, je to muje druhá životní partnerka po několika letém předchozím vztahu. Nevidím v našem vztahu perspektivu a snažím se ho ukončit, pokaždé když něco takového zmíním propukne v pláč a začne se sebepoškozovat, trhat vlasy, drápat obličej, nevím co mám dělat, po tomhle martiriu pak přijde naprosto zničená a já otočím, protože nechci aby udělala znovu něco takového. Takto to ve vztahu funguje už 2 měsíce. Nevidím východisko a začínám mít k partnerce averzi, někdy se k ní zachovám nebo jí řeknu věc co mě pak až zamrazí na zádech. Nevím jak dál. Mám strach, aby si něco neudělala ale být ve vztahu kde někoho nesnáším a chovám se k němu jako hulvát mě silně deprimuje a nemám ze sebe dobrý pocit jako člověk.

Dobry den,mám pritele o 12 let mladšího,usilovne mi stále nadbihal vsemoznymi skutky,az jsem nakonec podlehla.Vypadam mladsi nez na svůj vek a pritel vypada starsi nez je.Zijeme spolu jiz 3,5 roku a 1,5 roku spolu nemame sex,jinak spolu vychazime ,pritel mi pomaha i financne,ma v oblibe i mou rodinu.Kazdy mame svůj pokoj,byl to muj napad,z duvodu,ze strasne chrápe. Zpocatku jsem se snažila,ale prosil me, at se nezlobim,ze je stále ve stresu,rozjel si firmu a venuje tomu skoro veskery cas .Nechapu proc se mnou stále ještě je,pripadam si jak jeho sestra,dela jako by bylo vse v poradku,kockujeme se,ale nakonec z toho nic neni

Pro Naivku: UTÍKEJTE!!! Naivko, čekáte miminko, opravdu chcete, aby Váš chlapeček v tomhle vyrůstal? Že maminku je možné zmlátit a ona vše odpustí? Jak se bude k ženám jednou chovat on? Váš "partner" už má holčičku ve "své péči" - v překladu ji strčil k babičce. Opravdu si myslíte, že když se už na jedno své dítě vykašlal, o druhé se bude vzorně starat? Naivko, přestaňte do tohoto člověka promítat své představy, jaké by to bylo kdyby... a vemte nohy na ramena. Feťákům nepomůže nic jiného, než že si hrábnou na opravdové dno, a dokud mu budete dělat zázemí, nikdy nedospěje k vyléčení, nebude totiž muset. A pak na tom dně s ním budete i Vy a Váš chlapeček. Utečte. - otázka upravena poradcem

4.část až bude mít hotový pokojíček, zatím bydlí u babičky. Byla jsem i odhodlaná a ochotná se postarat o ní. Teď prostě nevím, jestli mu dát ještě další šanci, už jsem mu odpustila strašně moc, dokonce mi byl na začátku nevěrný. A je pravda, že věřit mu moc nedokážu po tom co mě už tolikrát zklamal. Hrozně moc jsem mu chtěla pomoct, protože je to strašně šikovný a srdečný člověk, ale jakmile do toho vstoup ta droga, tak je z něj psychopat. Vždycky jsem mu dala další šanci jen když přestane. Teď prosí, brečí, vydírá a já zase začínám uvažovat že tomu podlehnu, půjde na terapii a bude čistej. Jinak nevím jak to finančně zvádnu, když nedokončí ten dům a nepomůže mi s penězma na dítě. Samozřejmě mám strach, že se vše bude opakovat a vím, že bych tím svoje dítě ohrozila. Včera jsem dokonce spadla na zem, možná ne úplně jeho vinou, ale spadla. Rodině jsem zatím nic neřekla, ty ho i tak nemají moc rádi. Prosím o radu, i když tuším jaká bude. Děkuji

3.část - žačal to tu ničit, co udělal, že to dělal on, že to zaplatil a jí ho za to ani nepochválila, snažila jsem se mu v tom zabránit, ale nešlo to. Naštěstí nezničil nic tak důležitého a snad to půjde opravit. Každopádně jsem byla ráda když odjel, ale děsia se toho co bude dál. Naštěstí zpátky už nepřijel, ale zača mi psát sms, jak je mu mizerně, že to zase posral, atd. Prosil mě ať mu dám ještě šanci, že bude v pohodě. Ještě jsem zapomněla dodat že má jít na půl roku do vězení, kvůli řadě malých prohřešků z minulosti a řízení v zákazu. Byla jsem odhodlaná na něj počkat i za ním do toho vězení chodit na návštěvy, ale po tom co tu zase předvádí to asi není dobrý nápad. Řekl mi ať mu dám ještě šanci, nebo se ufetuje, že je sám špatnej z toho že má jít do vězení, teď když čekáme rodinu, začalo se mu dařit v práci a podařilo se mu nebrat drogy a žít normální život, ale že pod tíhou vědomí že bude sedět zase začal. Má ještě v péči 11letou dceru, která se těší až půjde k nám.

2 část - ať s ním zůstanu, že mě má rád atd. Čekáme kluka a on se na něj moc těší. Jenomže situace se za nedlouho opakovala, vlastně se se mnou za poslední měsíc už rozcházel třikrát. Když jsem zjistila že jel pro dogy a našla ho dřív než si je dal, prosila ho ať to nedělá, že zase všechn zničí, stejně to udělal. A poslední 2 týdny to už prostě vůbec není on, bere čím dál častěji. Já pořád brečím a čekám až to skončí. Zjistili mi těhotenskou cukrovku, tak bych se tím pádem neměla stresovat o to víc, navíc v takhle vypjatých situacích, kdy třeba odejde, nic neřekne a vypne si telefon, nedokážu nekouřit, takže tomu malému ještě ubližuju kouřem a strašně si to vyčítám. On dělá stavební práce a staví i náš dům, kde už bydlíme, ale není dokončený. Všechny úvěry jsou na mě, nevím jak je budu platit až budu mít jen rodičovský příspěvek, ani nevím jak vše dokážu dokončit bez něj. Včera se opět situace vyhrotila a já se s ním rozešla, dal mi několik facek, mám modřiny na rukách, začal všechno

Dobrý den, jsem ve 26tt. S přítelem ani ne rok, je to recividista závislý na drogách. Již několikrát jsem se s ním rozešla a vrátila se pod podmínkou že podstoupí terapii a přestane. Podstoupil již několik speciálních terapií a asi 4 měsíce byl ok, snažil se, hodně pracoval a maximáně si dal 1-2 piva večer po práci. Jednou se opil, nepohodli jsme se a začal mi nadávat, chtěl se rozejít atd. byl agresivní, ne vůči mě, rozbil mobil a prokopl dveře od auta. Pak se omlouval atd. Opět jsem mu odpustila. Poslední měsíc se jeho výlevy začaly stupňovat až jsem nakonec zjistila že opět fetuje. Nejdřív se se mnou chtěl rozejít kvůli tomu že jsem měla podezření, že si zase dal. Vyčítal mi že mu to připomínám atd. Přitom na mě řval, nadával mi, urážel a byl sprostý. Chtěl se odstěhovat, tak jsem mu sbalila věci ať teda jde když se ke mě takhe chová. Dokonce mi dal facku a chytil mě za pusu tak že mi riztrhl ret až mi začala téct krev. Nakonec začal brečet, ať s ním zůstanu - Pokračování dále

Dobrý den,prosím o váš pohled. Manželje středoškolák a mě si vzal už s hotovou VŚ. Mezi lidmi s VŠ se i pohybuje, tak jsemto nevnímala jako problém. Nicméně mě na MD dostal do pocitu skoro jako by studu za to, že jsem studium absolvovala. Dala jsem se pak dohromady, našla si práci, v níž se dá uplatnit moje kvalifikace. Nějak to vzal, byl rád za peníze do rodiny. Máme spolu tři děti a ty se na dráhu studia chystají, já jsem nucena si dodělat ještě další školu. A to asi bude i kámen úrazu - manžel to špatně snáší, sice sám je ve své práci úspěšný,ale je mu to málo. Nejhorší je, že to neřekne (všechno nějak dedukuju, mnohdy po dlouhé době a možná nepřesně). Na přímý dotaz buď vybuchne nebo ho schová za nějaké klišé. U jedné dcery teď začal zakazovat její obor - že na něj nesmí a že musí jít na jiný. - že prý ji na tom jí vybraném nebude živit. Jsem z toho zoufalá, celou dobu jsemto nějak držela, nikdy neřekla, že je něco míň. Teď si chtěl dodělat po vzoru svých kamarádů nějakou nástavbu, ale zjistil, že jako středoškolák nemůže. A situace se zhoršila - vůbec nevím, co dělat. Děkuji