Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, řeším takový problém (není jediný), který vypadá sice jako malicherný, ale hodně ovlivňuje náš vztah s manželem. Manžel potřebuje být vítán a středem pozornosti. přijede k rodičům a ti se kolem něj sběhnou, všechno se točí kolem něj. Lékařskou péči snáší jen, když má domluveno nějaké nejlépe privátní zařízení nebo alespoň domluveného lékaře. Dokud jsem byla na MD, tak jsem vždycky byla doma. Teď občas přijde a nikdo doma není (děti kroužky, já v práci, na nákupu) a on telefonuje na všechny strany, kde jsme. Přijde návštěva a on musí být středem pozornosti. Když je to naopak, je zle - lékař je špatný, protože se mu dostatečně nevěnoval - střídá lékaře tak 1x za 3 roky. Když k nám přijdou moji kamarádi, tak odchází anebo dělá scény. Scéna je i po jeho příchodu z práce - nepozdravili jsme ho, nebo málo nahlas nebo jsme se na něj při tom nepodívali. Ale my ho opravdu neignorujeme (jak to dělá naopak někdy on nám), jen prostě třeba totálně nepřerušíme nějakou činnost (já vaření, děti úkoly či sledování televize). Bohužel začal hledat obdiv jinde a zjistila jsem, že jezdí za sexem za jednou rozvedenou - ta je sama a tak nastává jím očekávaný scénář - on přijede a je vítán. Paní za to inkasuje i společné drahé výlety (z našeho rozpočtu samozřejmě, my na výlet s ním nesmíme, protože on se tak rozhodl). Od nás se včera odstěhoval. Paní Douchová, co mohu udělat? Rozvod nechci (zatím), uťápnutá taky úplně nejsem, ale je fakt, že kvůli klidu jsem začala v některých věcech ustupovat. Neustoupení totiž znamená jen zhoršení situace (jezdí až pozdě večer, nechce dávat peníze na domácnost, myslím si, že milenka je taky důsledkem nastavovaných hranic). Prosím, poraďte.

Paní doktorko, jdu si k Vám pro radu. Už začínám být alergická na manželovo jak já budu vypadat. Manžel poměrně bezhlavě vstupuje do různých aktivit (cílem je vždy zbohatnout) a pod vlivem okolností kývne na věci, které by měl se mnou minimálně konzultovat. Třeba přislíbí, že spoluzaloží firmu a já se vzdám veškerých financí. Když jsem to odmítla (nechápu, proč bych měla podepisovat něco, co z naší rodiny odpumpuje peníze bez možnosti návratu), zuřil, jak bude vypadat, že všechny ostatní ženy to už podepsaly (skutečnost je taková, že ani jedna - znám je, bylo lehko ověřitelné). Nebo řekne, že někam pojedu (protože tam jedou i ženy ostatních mužů), jenomže já třeba kvůli práci nemůžu, tak je to zas - jak on bude vypadat. Vysvětlovat mu něco znamená jen přilévat olej do ohně. Protože "on je pod pantoflem". A jak on vypadá před ostatními. A všichni to vidí. Na racionální argumenty reaguje zase podobně. Je z toho cesta ven? Začíná totiž dělat spoustu věcí za mými zády, prý aby se se mnou nemusel dohadovat. Takže zase vina u mě. Přece ale dobrovolně nebudu strkat hlavu do oprátky (třeba u těch peněz)? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mam pocit hrozné deprese, úzkost a strach o rodinu, o naše štěstí o štěstí naší malé holčičky.
Vše beru v celých souvislostech a proto se trápím.
Na všechny abnormality jsem si zvykla i když to byl nekonečný boj s mými normami. Nejhorší je ,že jej miluji a pořád stojím o to vyřešit situaci.
On neúplná rodina, věčný boj o finance a nesolidní, bezcharakterní přístup k životu, hajení jedince, boj o přežití, nedůvěra, kalkulace...............
Naše rodina, soudržná, odpovědnost jeden za druhého, starost jeden o druhého a nesobeckost,pochopení, vlídnost, prostě empatie na každém kroku.
To je zřejmě kamen úrazu, od prvopočátku, jsem oddaně snášela to ,že mě využíval finančně, pracovně a citově a odměnou, byly lži a nevěry. Byla to závislost. Nyní jsme spolu 14 roku, bydlíme spolu pět od narození naší dcery. Zálety byly i po mém narození. Do kdy se utrácela moje mateřská a rodičák a peníze z pronájmu bytu, do té doby to bylo v relativním klidu. Pán mě na chalupě navštěvoval zřídka a jen se kouknul na dítě a něco snědl a někdy porekreoval plus sex a jnak přebýval v domě ve městě, který jsme vybudovali společně, ale on finančně. Makala jsem na něm a vše zařizovala a dozorovala, on se jen vezl a flámoval.
Partner o 11 let mladší, během mé výpomoci nastartoval skvělou kariéru, nechal si ode mě pořídit dítě, které nehlídal a nic jen se občas objevil. V zimě jsme byly s ním a v té době vždy malo topil a pořád nějaký zákaz a příkaz, ztrácel se a objevoval jak ho napadlo a hlídání věčně nemocné dívenky na mých bedrech.
On levnou chuvu a občas se i přiživil, dítě mu oblékala moje dcera dospělá(dědily jsme věci po vnukovi).Vydělal nejméně dva miliony a ja na konci mateřské jsem mínus sto tisíc a to jsem měla ten pronájem navíc a nic nemám. Vše jsem si musela platit i šampon i leky vše sama. Jednou za rok zaplatil nějakou lacinou dovču, kde jsem musela vařit a nebo žít jako nuzák.
Momentálně jsem pátým rokem doma, protože nemocnost dcery ja tak velká, že jsem si raději zařídila placení důchodového pojištění, které opět hradím ja. Na chalupě kde jsme osum měsícu z dvanácti, platím složenky a vše dělám sama.Zahradu, dítě nonstop , vařím a živím muže který jezdí na víkendy. Každý mimořádný výdaj si musím zaplatit. Sam si dopřál během té doby několikateré Alpy na lyže, jachtění na moři a koupil si motorku.Mě nedá ani na nové gumy na auto, které jsem si kvůli dceři koupila z úspor před sestěhováním, protože mi auto nechtěl půjčit ani když se narodila...............
Momentálně mi pomáhá kdo muže. Nemám šanci si za celou dobu našetřit ani na obyčejné kolo, na nic. Mám 52 roku a opustila jsem před porodem práci kde jsem vydělávala padesát tisíc. Nyní mě čeká živoření, někde na zkrácený úvazek a stejně mi nadává do příživníku a tvrdí že na mě nedá ani korunu. Jsem tak daleko, že cizí lidi se snaží mi pomáhat a občas něco koupit víc než on. Mam i vnuky a ráda bych žila i pro ně, ale nepotřebuji nic jen peníze na návštěvy u rodiču. Co je to holič a tak neznám. Pokud chci ušetrit něco abych i ja občas rozhodla ,že něco koupím a nebo pořídím nějaký nadstandard tak musím jist skoro nic.Když něco koupim, řekne že mám asi hodně peněz a ubere z těch pěti tisíc co mi vyděluje na vše.On vydělá kolem třiceti a více. Cítím ponížení a ráda bych zachránila rodinu.Nechce o ničem mluvit, ma trezor a často mi i dluží.Jednou jsem si dluh vzala z jeho peněženky a od té doby mi nedává ani na své jidlo a kupuje si sám a ma svou poličku a dcera si nesmí nic vzít. Je to ostuda...........................Tolik jsem obětovala a nic se mi nevrací..................Všichni mě upozornovali atjdu od něj už dávno. Jinak, ale vím že máme podobný způsob života, výlety, voda, kolo, Jidlo...........pořád je problém jen v penězích. Utratila jsem padesát tisíc za pojištění abych mohla být s dítětem navíc.Nebudu mít díky tomu a mateřství slušný duchod a ani nemám už moc síly . Jsem ze všeho strašně utrápená a unavená.Nemluví s náma skoro, žije si své rituály, Přezčasy a posilovny , občas flám, motorka a pak snad jsme někde i malá a on. Nedokáže jen tak vzít peníze a jit s náma do obchodu. Když jedeme na hory koupí jednu permici a ja mužu jen když je unavený, jinak hlídám. Sama si nemohu nic dovolit........................Vím, že když bych odešla, byla bych o placení nájmu huř a neměla bych ty blbé čtyři tisíce z nájmu svého bytu.Ale hlavně bych byla na malou sama je to začarovaný kruh.Na další eskapády a jiné chalapy krom kamarádu nemám ani pomyšlení.Nabízela jsem mu tenkrát at jde na mateřskou on, měl nižší plat, ale odmítl.První pul rok mi nedal ani alimenty.Po třech letech jsem udělala křik , tak chodil aspoň jednou měsíšně na nákup do výše 1500 Kč. Co koliv chci dopřát i malé o vše musím s ním bojovat, žádný vstřícný krok nic nikdy nic nejde z něj a pak vždy vše stejně si hledí nějak nějakým trikem vrátit, někde mi ubrat......................Poslala jsem ho i do poradny , po jedné návštěvě odešel ,že jsou to kreténi.....ja tam...

děkuji za vaší ochotu pomáhat a prosím o váš názor: je mi 19 let, rok se každou středu a pak od pátku do pondělí stýkám se stejně starým člověkem. Byla jsem do něj zamilovaná, ale postupně si to zakazuju. Má totiž opakovaně období, kdy mi řekne, že se mnou nechce být, většinou to řeší ve tři ráno?! a v šest rán už se omlouvá, bere vše zpět brečí, že mne nesmí ztratit. Je to ing. a chytrý člověk, ale brzy mě přivede do blázince. Když jsem v létě řekla dost, 2 týdny za mnou chodil a prosil a plakal, že mne nesmí ztratit, že jsem nejkrásnější, nejhodnější, nejlepší milenka a tisíc dalších pochval. Od té doby se to cca á měsíc opakuje. Musím dodat, že přítel velmi pije -+ 0,5 litr destilátu obden, bez sklenky neusne, nosí si jí k posteli a v opilosti i 12 hod. denně hraje hry na netu. Teď tři dny nepije a je k nesnesení. Zním jako Zouvalka /když to čtu/ ale naopak jsem atraktivní, stále mám mnoho nápadníků a jsem nadstandardně zajištěná, na rozdíl od přítele. Rada? Prosím a děkuji

Dobrý den,
Bude mi 17 let a mám takový zvláštní vztah s mužem který je o 19 let starší(nechodíme spolu). Vídáme se spolu 2 roky v nějakými pauza mi. Od začátku vím že má ještě jednu s kterou jen spí. Ona má manžela. Jenže jsme spolu nespali tak jsem to nějak chápala, ale už pár týdnů spolu spíme a on jí má neustále. Jenže já mu to stále toleruji i když vím že kdybych já někoho měla znamenalo by to konec. Nevím proč mu to stále toleruji. A jestli to má vůbec smysl. I když mi často říká že mě miluje a snaží se mi to dokazovat a občas mluví i o tom že by jsme spolu měli rodinu až dodělám školu a že se mu o tom i často zdá a pak se tváří jako by nic. Jsem na pochybách a nevím co dělat

Dobrý den, chtěla bych poradit ve vztahu s mým přítelem je mi 23 let příteli je 40 let jsme spolu skoro 2 roky... Problémem v našem vztahu jsou peníze přítel má exekuci kvůli bratrovi který sázel tak musel prodat svůj barák a teď žijeme v podnájmu a po dvou letech vztahu jsme se neposunuli dal než to že žijeme místo v baráku v pronajatém bytě každý týden máme sotva na jídlo a nikam se kvůli penězům nedostaneme. Jsem na vážkách jestli je správné v tom vztahu dál setrvávat nebo ne přítele miluji strašně moc ale bojím se že když s ním zůstanu tak se nic nezmění stále budu dal a dal ztrápenější nebudeme si moct dovolit ani třeba vlastní byt, dítě, nebo malou dovolenou... Nechci žít takhle celý život a čekat že to jednou skončí třeba a budem se mít pak fajn... Nebo taky ne a já budu do obchodu chodit s počítadlem v hlavě co koupit teď a co až příští výplatu... Na jednu stranu bych chtěla utéct a na druhou stranu ho v tom nechci nechat samotného vím že jinak je to skvělej partner.

Dobrý den, paní doktorko, prosím, co byste poradila udělat v mém případě - manžel mi závidí - pořád něco. Například jsem ukončila rozšiřující studium, všichni mi blahopřáli, i naši společní přátelé (kteří jsou původem jeho), on sice dělá, jako by nic, ale vyvrcholilo to výčitkami a jeho cholerickým výstupem (nevyčetl studium, ale jinou věc, nicméně spojitost tam byla). Další - známý pochválí, že syn je šikovný po mamince - a zase je zle. A do třetice příklad - v práci jsem postoupila o level výš - hned následovalo, jak mi všichni nadbíhají, jakou mám moc (nemám, vymyslel si). Soužití s ním mě naučilo hodně věcí raději neříkat, protože pak jsem měla klid, ale řešení to není. Jak reagovat, když dělá zle? Jak tomu předcházet? Momentálně dělá dusno kvůli pořádku (zástupné), chce, abych zůstala doma (mám dvě VŠ, umím tři jazyky). Bohužel se podobně chová i k dětem. O zachování manželství mám zájem - důvody jsou ekonomické, děti i možná určitá zvyklost. Ale jeho chování se horší. Starší dceři zakazuje se hlásit na prestižní VŠ a určuje jí, co by měla studovat (mnohem horší obor, se špatným uplatněním). Ona se vzepřela, což celou situaci ještě zhoršilo. Moc Vám děkuji za tipy, jak ho zvládat. Psychologa jsem zkusili, dělal, že se ho to netýká a zase nám to "vrátil". Děkuji ještě jednou. - otázka upravena poradcem

Dobry den,chtela jsem se poradit Jak mam mluvit o nasem vztahu z partnerem ..Me je 24 let a memu priteli 33 Sme spolu uz 5 let Ale pred rokem a pul nastoupil do vezeni a byl tam pul roku ..Behem toho me jeho matka vystehovala na ulici a ja se nastehovala ke kamaradce A udelala velkou chyby nezavazne sem sbeho pritele podvedla ..Popropusteni mi rekl ze to necha byt a muzu se nastehovat zpatky ..Mely sme krasnej vztah Ale ted mipride ze uz hleda chyby jen u me ..Ja se snazim mu vyhovet uplne ve vsem Po dobu co je v praci nechodim nikam z domu pryc a cekam na neho doma ..A trpim mu ze on si odejde kdy chce .Odchazi se slovy zachvilku jsem zpet a trva mu to i nekolik hodin ..Ale to vsechno se dalo jeste vydrzet Nez se k sousedovi nastehovala jeho nova pritelkine ..Mjuj pritel k ni vecne chodi na nastevu ale me by nikdy nic takovyho nedovolil ..Popravde ja sem o sve patele prisla ,protoze ..Bez pritele nikam nechodim ..Ale i po opakovane zadosti aby se sni nestikal Zadna zmena nenastala

na dvou židlích a zatímco s rodiči mluvím o bývalém příteli jako o primitivovi a své velké chybě, vídám se s ním nadále v termínech, jaké určuje on a když např. 14 dní nepřijede, občas to obrečím. :/ Zároveň před ním musím hrát, jak jsem suverénní a že ho už určitě nemiluji a mám ho "na háku" (tak jako on mě). :/ Celá situace už mi začíná přerůstat přes hlavu a i když VÍM, že trápit se nemá smysl, protože to vůbec nemá budoucnost a já stejně odjíždím, jak jsem plánovala, často zvažuji, zda bych se s ním neměla kvůli sobě přestat vídat úplně. Vzpomínky na náš vztah jsou stále čerstvé a bolí mě, navíc už jsem zřejmě začala přejímat některé jeho (primitivní) názory na svou osobu, mám zraněné ego žárlím na něj, asi bych nesnesla ho vidět momentálně s jinou. Poraďte mi, jak se mohu od čerstvé beznadějné minulosti co nejlépe odstřihnout, prosím. Děkuji - otázka upravena poradcem

jsme spolu bydlet. Období zamilovanosti však trvalo pouze cca měsíc, poté začaly problémy. Je o 10 let starší než já, alkoholik, také má problémy s gablingem a dluhy. Bydlí u rodičů a i po 7 letech odluky je stále ženatý, se stále manželkou má dvě dcery (10 a 16), o které se však příliš nestará, Toto vše jsem se dozvídala postupně, jinak bych s ním zřejmě ani chodit nezačala. Problém ovšem je, že si mě i přes všechny své zápory dokázal omotat kolem prstu a i když jsme oba uznali, že se k sobě vůbec nehodíme a rozešli se, stýkáme se nezávazně dále. To by nebyl až takový problém, ten s tím mám já, protože vím, že moje city k němu stále trvají a nedokážu si představit život bez něj. Status jakési "sexuální kamarádky" mě ponižuje, ale kdybych se s ním přestala vídat úplně, asi mě to zlomí. Moji rodiče jsou oba také VŠ a zvláště moje matka náš vztah od začátku nesla dost nelibě, Teď sice všichni vědí pravdu o tom, jaký vztah spolu máme, ale mě trápí kromě všeho pocity viny, protože sedím na - otázka upravena poradcem