Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Trvalo to cca 10 měsíců, tento vztah, od začátku jeho vývoje. On je monogamní, velmi silně, jinou ženu než manželku nikdy neměl, byl naprosto věrný. Až já jsem mu vstoupila do života. A byla trpělivá, to umím, protože ho v podstatě chápu. Nemá vztahovou zkušenost a dle jeho slov se prvně v živtotě zamioval jako princ do Rusalky, je velmi romantický a poetický. Vztah s ním byl duševně úžasný, i po intimní stránce, kam až jsme došli. Nikam jsem nespěchala, nebyl důvod, i když byla oboustraná touha, ale oba jsme chtěli dodržet vzájemný slib a plán, aby se on necítil, jako promiskuitní muž. Což vím, že v žádném případě není. Se ženou si neměli co říct, ale spolu jsme mluvili i 6 hodin po telefonu, pořád bylo co. A nyní po cca 2 měsících, ačkoli nejsme, krom 1 rozhovoru z mé inicitivy, protože on můj mobil nezvedne, volala jsem tedy ze služebního, volal naší společné kamarádce a ptal se na mě. Věděla jsem že to udělá, protože kontakt se zakázat dá, ale láska a city ne. Mají vlastní život.

Jeho rodiče se k nim domů dostavili před Vánoci a jak se mně nedávno přiznal, kdy jsem ho kontaktovala a chtěla vysvětlení, protože se mnou ze dne na den na Vánoce přerušil vškerý kontakt, mu mě zakázali. S tím, že nemají rádi změny a přejí si aby vše zůstalo tak jak bylo. Jemu je 40 let ! Bohužel je submisivní a podlehl, ale je pravda, že mně řek, že se zná, že zase "vyměkne" pod jejich nátlakem. Nyní jsme spolu mluvili, doma se stále hádají, se synem si nejsou již tak blízcí, a nemá práci, zatím. Je na ženě finančně závislý, to je mi jasné a i proto asi tak reagoval. Protože už dříve jsem mu navrhovala uončení vztahu, pro jeho nerozhodnost ale on to zamítl s tím, že mě k životu potřebuje. Vím, že se oba stále velmi milujeme, nepopřel to, nedokáže mně říci, že mě již nechce a že vztah definitivně ukončil. Prosila jsem ho oto, abych mohla jít dál, ale neudělá to. Mlčí. Já ale chápu, že to nedkáže, protože mezi námi je velmi silné citové pouto i bez sexu a o to je to těžší. - otázka upravena poradcem

A on se za ta léta bojí dominantních žen. Z toho důvodu, přišel během loňského roku o 3 zaměstnání !!!! Protože se bál zeptat jich na to čemu nerozumí. Takže vždy skončení práce ve zkušební době. A nyní, když se přiznal k lásce ke mně, ztratil práci, navíc s hypotékou. Jeho žena měla 2násobný příjem než on, z rodinné firmy jejího strýce. její rodina velice semknutá. On zde nemá vůbec nikoho, je ze severu. Plánovali jsme společný život, bydlení a rozvod. Tak, jak to chtěl on sám. Ale jak ztratil 3 práci a začal mluvit o tom, že se bojí, že skončí na kolejích, napsala jsem jeho bratrovi, aby mu jako rodina pomohli a řekla, co se u nich doma děje. Bratr slíbil, že edělá maximum. Ex mně řekl, že si tajně přál, abych toto vše řekla jeho matce. On to nikomu ze své rodiny neřekl, jaká je jeho situace doma a že mu žena nedovolí ani koupit boxerky za 59 Kč!

Psychiatr mu při prvním sezení, kde si mě také vyžádal, jakkoli je to nestandardní, ale chtěl mě mít u sebe, aby dokízal o dlouholetých problémech mluvit, mu řekl, aby se rozvedl. Že párová terapie se ženou již nemá smysl. Ona ani nechtěla do manželské poradny, kam jsem je objednala já, i proto, abych měla čisté svědomí, že jsem udělala vše pro to, abych já nerozbila vztah. Ale nebylo co rozbíjet. Hádali se pravidelně i do 3 hodin do rána, padaly facky z její strany, syn toho byl přítomen a už na ně i křičel, že s nimi nechce být. Dokonce při jedné hádce syn vzal nůž z linky a pohrával sis ním, 9,5 letý klučina. To mě vyděsilo. Prostě je dlouhodobě vyhrocenou situacív rodině psychicky již poznamenaný. Po jednom sezení s psychoterapeutem, došli ex s ním k závěru, že mě miluje a radostně mně to volala, s tím, že jsem ta pravá. Totéž zavolal mému otci. Ale totéž, že se zamiloval jinde ihned sdělil své ženě. Bohužel. Nedošly mu následky, co tím způsobí. Jeho žena je velice dominantní.

A jak jsme se sbližovali a on cítil oporu někoho, tak jsme zjistili, že si duševně naprosto rozumíme. Dle jeho názoru jsme jedna duše, tak to cítil i řekl on jako první, já jsem mu potvrdila, že to vím. Je mladší než já, ale vypadám mladší a rozuměli jsme si prakticky ve všem, takže jsme se shodli, že ani jeden z nás ten věkový rozdíl nevnímá, že je to setřené. Domluvili jsme se, že spolu budeme v budoucnu žít, on to navrhl jako první. On byl i iniciátor intimnějšího sblížení, i když já jsem tuto oblast nastavila tak, že ho nechci v situaci jaké je sexuálně manipulovat, takže zatím spolu budeme i bez sexu. Což psychložka z linky důvěry označila jako mojí chybu, protože jeho vztah byl doma mrtvý, jeho žena chladná a neměla o něho jako o muže zájem. Byli jsme jako dva idé s jedním uvažováním. Mluvil přede mnou nahlas své myšlenky a byl naprosto otevřený ve všem. Těšil se na intimitu, požadoval jí a mluvil o ní. Chtěla jsem, aby začal chodit na psychoterapie. Začal.

Dobrý den paní doktorko, prosím o Váš názor. Měla jsem přítele, který byl v manželství týrán ženou, psychicky i fyzicky. Seznámili jsme se při zpěvu, byla jsem bez info, on si na ní v kolektivu stěžoval, ale jan tak, jak to muži dělají. Že je u nich letitý nesoulad a ostatní to věděli a říkali mu, aby to řešil. Pak jsem ho učila jakýsi obor a poznali jsme se více a zamilovali do sebe. Byli jsme i na BKB, začal se mně otevírat a já zjistila, o co se jedná. Jsem krizový pracovník, VŠ, on také VŠ, velmi inteligentní a vzdělaný. Své ženy se bál tolik, že mně volal, že se bojí jít domů, protože jej velmi "seřvala", za to, že jí inhed nezvedl mobil. Nemohl, byli jsme spolu tajně v tutéž chvíli v BKB, kde mu potvrdili, že je obětí TČ domácího násilí. Chtěl mě s sebou, aby, jak řekl, se dokáza otevřít a vše jim říci a poprpsit o radu Rada byla odejít od manželky. Jde tam o naprostou kontrolu mobilu, SMS, mailu, sociální izolaci od přátel atd. Klasický příklad z učebnice. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, potýkám se s takovou nepříjemnou situací. Jsme manželé 12 let, máme dvě děti. manžel podniká, já po MD chodím do práce. Protože začátky nebyly lehké, tak se mu snažím i v podnikání pomáhat. V minulosti jsem si vzala na bedra i kompletní financování rodiny, úspory jsem mu dávala, když potřeboval, samozřejmě péče o domácnost, děti... Doma občas bylo dusno, ale venku mě chválil, vypadali jsme jako ideální manželství. Jenže po pár jeho podvodech na mě jsem stopla financování a začala chtít peníze na domácnost i od něj. Jde to ztuha. Ale zásadně se změnil vztah. Najednou se od cizích lidí dozvídám - jak se k němu hrozně chovám (řekne jen část reality - třeba tu, kde se snažím nastavit hranice), jak se mám vzpamatovat, manželka dalšího kamaráda mi řekla, jak si na mě začal stěžovat, že to nečekala, co se děje, další kamarád začal mluvit o netoleranci atd atd. Buď mi to lidi řeknou potajmu, a pokud veřejně, on to tak shodí a zamluví - tohle umí dobře. A se mnou se o tom nechce bavit anebo řekne, že je to pravda, protože OSTATNÍ TO VIDÍ TAKY TAK. Tu "oběť" má po své mámě, ta si taky už 15 let hořekuje, že umírá a má rakovinu (nemá). Co se s tím dá, paní doktorko, dělat? Lidi kolem mě se ke mně začínají chovat odtažitě, ti vstřícnější mi "mluví do duše", že bych se měla chovat jinak, jinak se rozvedeme. Vadí mi to. příklad: večer přijde, všechny nás seřve, že je nepořádek, všechno špatně - děti utečou, já rychle sbírám tašky, rovnám, co jde. On je spokojený. Když ho prosím, aby toho nechal, tvrdí, že musí. Mě ty diskuze ničí, protože když "má pravdu", jsme všichni špatní a měli bychom se vzpamatovat, když se mi to podaří neutralizovat, vztáhne to na sebe, že je špatný teda on a že to čekal, že jsme nevděční apod. Špatně to snáším, večer je třeba ticho. Tak to nechávám být, nechci se doprošovat. Mlčí on, je naštvaný. Mlčení pokračuje ráno, já vypravím děti do školy, snídaně a tak, jedu do práce. A hned dopoledne všichni vědí, že na něj nemluvím a ráno jsem se na něj ani nepodívala, nepozdravila. Ale nikdo neví to předtím. A jak jsem hrozná - viz výše. Dostávám se do určité izolace. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych se zeptat s přítelem jsem rok. Ze začátku to bylo všechno v pořádku, ale před několika měsíci začal žárlit, že já mám autoškolu a můžu jezdit autem, a že mám vystudovanou vysokou školu a on ne. Potom jsem nastoupila do práce, kde jsem dostala pěkné peníze a nenadřela jsem se jako on, a to mi taky vyčítal. Teď jsem doma na nemocenské jelikož jsem těhotná a to mi taky závidí, že jsem doma a nic nedělám a on chodí do práce. Závidí mi i to, že mám bohatou rodinu a on ne. Prostě všechno. Když přijde domu je příjemný, ale jakmile zavře dveře píše mi škaredé zprávy, i když mu říkám, že mi to ubližuje tak nic, píše mi to dál. Prostě si mele to svoje a mě to ničí. Miluji ho a chtěla bych to napravit ale jak? Snažím se mu pomoct hledám mu novou práci, autoškolu všechno. Ale on pro to nedělá nic, jen si stěžuje a žárlí na mě že já mám všechno a on nic. Předem Vám moc děkuji za odpověď.

Rok jsem s přítelem: oba rozvedení, oba máme nedospělé děti, je nám oběma 45, máme společné zájmy a je nám spolu dobře. Vídáme se ale jen na víkend jednou za 14 dní, nebydlíme spolu, neznáme se s dětmi partnera, je to jen o volném čase. Od začátku vztahu řeším pocit, že on o mne málo stojí. Když se nevidíme osobně, nejsme prakticky vůbec v kontaktu, občas pošle jen zdvořilostní zprávu, protože ví, že bych jinak byla smutná a vyčítala mu to. Velký problém nastává, když se já dostanu do problémů a musím řešit krizové situace ve své rodině. Očekávám od něj aspoň psychickou oporu, ale on nic, na nic se neptá,neřekne svůj názor. Jako kdyby čekal, až to přejde a já zas budu v pohodě a schopná volnočasových aktivit. Ale život není jen o volném čase a já bych ho chtěla jako partnera, mám ho ráda. Když se ho ptám na budoucnost, až třeba odrostou děti, neví, jestli by chtěl se mnou žít. Jsem schopná si užívat přítomnosti, ale jen když nemám žádné potíže. Pak mi je líto, že on mi není oporou.

Dobrý den, prosím o radu. Jsem s přítelem "krátce", máme už ale roční dítě. Půl roku jsme prožívali nevidím-neslyším poblouznění- pořád jsme sportovali, výletovali, v podstatě to, co mně bylo i díky mé rodině blízké. Dítě nějak přišlo přirozeně s tím. Od té doby ale nastal čas zvláštní prázdnoty v našem vztahu. Mám pocit, že jsme partnerovi vytvořili pouze místo v kterém existuje a má pocit, že má rodinu a kam se vracet. Žádnou energii s sebou však nepřináší. Ten počáteční drive když vymizel, tak vlastně nezbylo nic. Partner má jen málo vlastní iniciativy a já začínám být vysátá z mé energie, kterou jsem vždy překypovala. Ani jeho vztah k rodičům se mi nelíbí. Vždy u nich mám pocit emočně prázdného místa, kde se nesdílí a neprožívá, spíše přežívá- prostě neprojevené emoce, a to mi vlastně strašně chybí i u nás doma...a tak bych mohla pokračovat dál...cítím frustraci, jsem výbušná na partnera, i když mu ubližovat nechci, ale cítím se jako sopka, která si hledá cestu pro vypuštění energie, která ve mně doutná. Partnera nechci ničit, ale taky chci, aby něco zbylo z mého já. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, řeším takový problém (není jediný), který vypadá sice jako malicherný, ale hodně ovlivňuje náš vztah s manželem. Manžel potřebuje být vítán a středem pozornosti. přijede k rodičům a ti se kolem něj sběhnou, všechno se točí kolem něj. Lékařskou péči snáší jen, když má domluveno nějaké nejlépe privátní zařízení nebo alespoň domluveného lékaře. Dokud jsem byla na MD, tak jsem vždycky byla doma. Teď občas přijde a nikdo doma není (děti kroužky, já v práci, na nákupu) a on telefonuje na všechny strany, kde jsme. Přijde návštěva a on musí být středem pozornosti. Když je to naopak, je zle - lékař je špatný, protože se mu dostatečně nevěnoval - střídá lékaře tak 1x za 3 roky. Když k nám přijdou moji kamarádi, tak odchází anebo dělá scény. Scéna je i po jeho příchodu z práce - nepozdravili jsme ho, nebo málo nahlas nebo jsme se na něj při tom nepodívali. Ale my ho opravdu neignorujeme (jak to dělá naopak někdy on nám), jen prostě třeba totálně nepřerušíme nějakou činnost (já vaření, děti úkoly či sledování televize). Bohužel začal hledat obdiv jinde a zjistila jsem, že jezdí za sexem za jednou rozvedenou - ta je sama a tak nastává jím očekávaný scénář - on přijede a je vítán. Paní za to inkasuje i společné drahé výlety (z našeho rozpočtu samozřejmě, my na výlet s ním nesmíme, protože on se tak rozhodl). Od nás se včera odstěhoval. Paní Douchová, co mohu udělat? Rozvod nechci (zatím), uťápnutá taky úplně nejsem, ale je fakt, že kvůli klidu jsem začala v některých věcech ustupovat. Neustoupení totiž znamená jen zhoršení situace (jezdí až pozdě večer, nechce dávat peníze na domácnost, myslím si, že milenka je taky důsledkem nastavovaných hranic). Prosím, poraďte.

Paní doktorko, jdu si k Vám pro radu. Už začínám být alergická na manželovo jak já budu vypadat. Manžel poměrně bezhlavě vstupuje do různých aktivit (cílem je vždy zbohatnout) a pod vlivem okolností kývne na věci, které by měl se mnou minimálně konzultovat. Třeba přislíbí, že spoluzaloží firmu a já se vzdám veškerých financí. Když jsem to odmítla (nechápu, proč bych měla podepisovat něco, co z naší rodiny odpumpuje peníze bez možnosti návratu), zuřil, jak bude vypadat, že všechny ostatní ženy to už podepsaly (skutečnost je taková, že ani jedna - znám je, bylo lehko ověřitelné). Nebo řekne, že někam pojedu (protože tam jedou i ženy ostatních mužů), jenomže já třeba kvůli práci nemůžu, tak je to zas - jak on bude vypadat. Vysvětlovat mu něco znamená jen přilévat olej do ohně. Protože "on je pod pantoflem". A jak on vypadá před ostatními. A všichni to vidí. Na racionální argumenty reaguje zase podobně. Je z toho cesta ven? Začíná totiž dělat spoustu věcí za mými zády, prý aby se se mnou nemusel dohadovat. Takže zase vina u mě. Přece ale dobrovolně nebudu strkat hlavu do oprátky (třeba u těch peněz)? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mam pocit hrozné deprese, úzkost a strach o rodinu, o naše štěstí o štěstí naší malé holčičky.
Vše beru v celých souvislostech a proto se trápím.
Na všechny abnormality jsem si zvykla i když to byl nekonečný boj s mými normami. Nejhorší je ,že jej miluji a pořád stojím o to vyřešit situaci.
On neúplná rodina, věčný boj o finance a nesolidní, bezcharakterní přístup k životu, hajení jedince, boj o přežití, nedůvěra, kalkulace...............
Naše rodina, soudržná, odpovědnost jeden za druhého, starost jeden o druhého a nesobeckost,pochopení, vlídnost, prostě empatie na každém kroku.
To je zřejmě kamen úrazu, od prvopočátku, jsem oddaně snášela to ,že mě využíval finančně, pracovně a citově a odměnou, byly lži a nevěry. Byla to závislost. Nyní jsme spolu 14 roku, bydlíme spolu pět od narození naší dcery. Zálety byly i po mém narození. Do kdy se utrácela moje mateřská a rodičák a peníze z pronájmu bytu, do té doby to bylo v relativním klidu. Pán mě na chalupě navštěvoval zřídka a jen se kouknul na dítě a něco snědl a někdy porekreoval plus sex a jnak přebýval v domě ve městě, který jsme vybudovali společně, ale on finančně. Makala jsem na něm a vše zařizovala a dozorovala, on se jen vezl a flámoval.
Partner o 11 let mladší, během mé výpomoci nastartoval skvělou kariéru, nechal si ode mě pořídit dítě, které nehlídal a nic jen se občas objevil. V zimě jsme byly s ním a v té době vždy malo topil a pořád nějaký zákaz a příkaz, ztrácel se a objevoval jak ho napadlo a hlídání věčně nemocné dívenky na mých bedrech.
On levnou chuvu a občas se i přiživil, dítě mu oblékala moje dcera dospělá(dědily jsme věci po vnukovi).Vydělal nejméně dva miliony a ja na konci mateřské jsem mínus sto tisíc a to jsem měla ten pronájem navíc a nic nemám. Vše jsem si musela platit i šampon i leky vše sama. Jednou za rok zaplatil nějakou lacinou dovču, kde jsem musela vařit a nebo žít jako nuzák.
Momentálně jsem pátým rokem doma, protože nemocnost dcery ja tak velká, že jsem si raději zařídila placení důchodového pojištění, které opět hradím ja. Na chalupě kde jsme osum měsícu z dvanácti, platím složenky a vše dělám sama.Zahradu, dítě nonstop , vařím a živím muže který jezdí na víkendy. Každý mimořádný výdaj si musím zaplatit. Sam si dopřál během té doby několikateré Alpy na lyže, jachtění na moři a koupil si motorku.Mě nedá ani na nové gumy na auto, které jsem si kvůli dceři koupila z úspor před sestěhováním, protože mi auto nechtěl půjčit ani když se narodila...............
Momentálně mi pomáhá kdo muže. Nemám šanci si za celou dobu našetřit ani na obyčejné kolo, na nic. Mám 52 roku a opustila jsem před porodem práci kde jsem vydělávala padesát tisíc. Nyní mě čeká živoření, někde na zkrácený úvazek a stejně mi nadává do příživníku a tvrdí že na mě nedá ani korunu. Jsem tak daleko, že cizí lidi se snaží mi pomáhat a občas něco koupit víc než on. Mam i vnuky a ráda bych žila i pro ně, ale nepotřebuji nic jen peníze na návštěvy u rodiču. Co je to holič a tak neznám. Pokud chci ušetrit něco abych i ja občas rozhodla ,že něco koupím a nebo pořídím nějaký nadstandard tak musím jist skoro nic.Když něco koupim, řekne že mám asi hodně peněz a ubere z těch pěti tisíc co mi vyděluje na vše.On vydělá kolem třiceti a více. Cítím ponížení a ráda bych zachránila rodinu.Nechce o ničem mluvit, ma trezor a často mi i dluží.Jednou jsem si dluh vzala z jeho peněženky a od té doby mi nedává ani na své jidlo a kupuje si sám a ma svou poličku a dcera si nesmí nic vzít. Je to ostuda...........................Tolik jsem obětovala a nic se mi nevrací..................Všichni mě upozornovali atjdu od něj už dávno. Jinak, ale vím že máme podobný způsob života, výlety, voda, kolo, Jidlo...........pořád je problém jen v penězích. Utratila jsem padesát tisíc za pojištění abych mohla být s dítětem navíc.Nebudu mít díky tomu a mateřství slušný duchod a ani nemám už moc síly . Jsem ze všeho strašně utrápená a unavená.Nemluví s náma skoro, žije si své rituály, Přezčasy a posilovny , občas flám, motorka a pak snad jsme někde i malá a on. Nedokáže jen tak vzít peníze a jit s náma do obchodu. Když jedeme na hory koupí jednu permici a ja mužu jen když je unavený, jinak hlídám. Sama si nemohu nic dovolit........................Vím, že když bych odešla, byla bych o placení nájmu huř a neměla bych ty blbé čtyři tisíce z nájmu svého bytu.Ale hlavně bych byla na malou sama je to začarovaný kruh.Na další eskapády a jiné chalapy krom kamarádu nemám ani pomyšlení.Nabízela jsem mu tenkrát at jde na mateřskou on, měl nižší plat, ale odmítl.První pul rok mi nedal ani alimenty.Po třech letech jsem udělala křik , tak chodil aspoň jednou měsíšně na nákup do výše 1500 Kč. Co koliv chci dopřát i malé o vše musím s ním bojovat, žádný vstřícný krok nic nikdy nic nejde z něj a pak vždy vše stejně si hledí nějak nějakým trikem vrátit, někde mi ubrat......................Poslala jsem ho i do poradny , po jedné návštěvě odešel ,že jsou to kreténi.....ja tam...

děkuji za vaší ochotu pomáhat a prosím o váš názor: je mi 19 let, rok se každou středu a pak od pátku do pondělí stýkám se stejně starým člověkem. Byla jsem do něj zamilovaná, ale postupně si to zakazuju. Má totiž opakovaně období, kdy mi řekne, že se mnou nechce být, většinou to řeší ve tři ráno?! a v šest rán už se omlouvá, bere vše zpět brečí, že mne nesmí ztratit. Je to ing. a chytrý člověk, ale brzy mě přivede do blázince. Když jsem v létě řekla dost, 2 týdny za mnou chodil a prosil a plakal, že mne nesmí ztratit, že jsem nejkrásnější, nejhodnější, nejlepší milenka a tisíc dalších pochval. Od té doby se to cca á měsíc opakuje. Musím dodat, že přítel velmi pije -+ 0,5 litr destilátu obden, bez sklenky neusne, nosí si jí k posteli a v opilosti i 12 hod. denně hraje hry na netu. Teď tři dny nepije a je k nesnesení. Zním jako Zouvalka /když to čtu/ ale naopak jsem atraktivní, stále mám mnoho nápadníků a jsem nadstandardně zajištěná, na rozdíl od přítele. Rada? Prosím a děkuji

Dobrý den,
Bude mi 17 let a mám takový zvláštní vztah s mužem který je o 19 let starší(nechodíme spolu). Vídáme se spolu 2 roky v nějakými pauza mi. Od začátku vím že má ještě jednu s kterou jen spí. Ona má manžela. Jenže jsme spolu nespali tak jsem to nějak chápala, ale už pár týdnů spolu spíme a on jí má neustále. Jenže já mu to stále toleruji i když vím že kdybych já někoho měla znamenalo by to konec. Nevím proč mu to stále toleruji. A jestli to má vůbec smysl. I když mi často říká že mě miluje a snaží se mi to dokazovat a občas mluví i o tom že by jsme spolu měli rodinu až dodělám školu a že se mu o tom i často zdá a pak se tváří jako by nic. Jsem na pochybách a nevím co dělat

Dobrý den, chtěla bych poradit ve vztahu s mým přítelem je mi 23 let příteli je 40 let jsme spolu skoro 2 roky... Problémem v našem vztahu jsou peníze přítel má exekuci kvůli bratrovi který sázel tak musel prodat svůj barák a teď žijeme v podnájmu a po dvou letech vztahu jsme se neposunuli dal než to že žijeme místo v baráku v pronajatém bytě každý týden máme sotva na jídlo a nikam se kvůli penězům nedostaneme. Jsem na vážkách jestli je správné v tom vztahu dál setrvávat nebo ne přítele miluji strašně moc ale bojím se že když s ním zůstanu tak se nic nezmění stále budu dal a dal ztrápenější nebudeme si moct dovolit ani třeba vlastní byt, dítě, nebo malou dovolenou... Nechci žít takhle celý život a čekat že to jednou skončí třeba a budem se mít pak fajn... Nebo taky ne a já budu do obchodu chodit s počítadlem v hlavě co koupit teď a co až příští výplatu... Na jednu stranu bych chtěla utéct a na druhou stranu ho v tom nechci nechat samotného vím že jinak je to skvělej partner.

Dobrý den, paní doktorko, prosím, co byste poradila udělat v mém případě - manžel mi závidí - pořád něco. Například jsem ukončila rozšiřující studium, všichni mi blahopřáli, i naši společní přátelé (kteří jsou původem jeho), on sice dělá, jako by nic, ale vyvrcholilo to výčitkami a jeho cholerickým výstupem (nevyčetl studium, ale jinou věc, nicméně spojitost tam byla). Další - známý pochválí, že syn je šikovný po mamince - a zase je zle. A do třetice příklad - v práci jsem postoupila o level výš - hned následovalo, jak mi všichni nadbíhají, jakou mám moc (nemám, vymyslel si). Soužití s ním mě naučilo hodně věcí raději neříkat, protože pak jsem měla klid, ale řešení to není. Jak reagovat, když dělá zle? Jak tomu předcházet? Momentálně dělá dusno kvůli pořádku (zástupné), chce, abych zůstala doma (mám dvě VŠ, umím tři jazyky). Bohužel se podobně chová i k dětem. O zachování manželství mám zájem - důvody jsou ekonomické, děti i možná určitá zvyklost. Ale jeho chování se horší. Starší dceři zakazuje se hlásit na prestižní VŠ a určuje jí, co by měla studovat (mnohem horší obor, se špatným uplatněním). Ona se vzepřela, což celou situaci ještě zhoršilo. Moc Vám děkuji za tipy, jak ho zvládat. Psychologa jsem zkusili, dělal, že se ho to netýká a zase nám to "vrátil". Děkuji ještě jednou. - otázka upravena poradcem

Dobry den,chtela jsem se poradit Jak mam mluvit o nasem vztahu z partnerem ..Me je 24 let a memu priteli 33 Sme spolu uz 5 let Ale pred rokem a pul nastoupil do vezeni a byl tam pul roku ..Behem toho me jeho matka vystehovala na ulici a ja se nastehovala ke kamaradce A udelala velkou chyby nezavazne sem sbeho pritele podvedla ..Popropusteni mi rekl ze to necha byt a muzu se nastehovat zpatky ..Mely sme krasnej vztah Ale ted mipride ze uz hleda chyby jen u me ..Ja se snazim mu vyhovet uplne ve vsem Po dobu co je v praci nechodim nikam z domu pryc a cekam na neho doma ..A trpim mu ze on si odejde kdy chce .Odchazi se slovy zachvilku jsem zpet a trva mu to i nekolik hodin ..Ale to vsechno se dalo jeste vydrzet Nez se k sousedovi nastehovala jeho nova pritelkine ..Mjuj pritel k ni vecne chodi na nastevu ale me by nikdy nic takovyho nedovolil ..Popravde ja sem o sve patele prisla ,protoze ..Bez pritele nikam nechodim ..Ale i po opakovane zadosti aby se sni nestikal Zadna zmena nenastala

na dvou židlích a zatímco s rodiči mluvím o bývalém příteli jako o primitivovi a své velké chybě, vídám se s ním nadále v termínech, jaké určuje on a když např. 14 dní nepřijede, občas to obrečím. :/ Zároveň před ním musím hrát, jak jsem suverénní a že ho už určitě nemiluji a mám ho "na háku" (tak jako on mě). :/ Celá situace už mi začíná přerůstat přes hlavu a i když VÍM, že trápit se nemá smysl, protože to vůbec nemá budoucnost a já stejně odjíždím, jak jsem plánovala, často zvažuji, zda bych se s ním neměla kvůli sobě přestat vídat úplně. Vzpomínky na náš vztah jsou stále čerstvé a bolí mě, navíc už jsem zřejmě začala přejímat některé jeho (primitivní) názory na svou osobu, mám zraněné ego žárlím na něj, asi bych nesnesla ho vidět momentálně s jinou. Poraďte mi, jak se mohu od čerstvé beznadějné minulosti co nejlépe odstřihnout, prosím. Děkuji - otázka upravena poradcem

jsme spolu bydlet. Období zamilovanosti však trvalo pouze cca měsíc, poté začaly problémy. Je o 10 let starší než já, alkoholik, také má problémy s gablingem a dluhy. Bydlí u rodičů a i po 7 letech odluky je stále ženatý, se stále manželkou má dvě dcery (10 a 16), o které se však příliš nestará, Toto vše jsem se dozvídala postupně, jinak bych s ním zřejmě ani chodit nezačala. Problém ovšem je, že si mě i přes všechny své zápory dokázal omotat kolem prstu a i když jsme oba uznali, že se k sobě vůbec nehodíme a rozešli se, stýkáme se nezávazně dále. To by nebyl až takový problém, ten s tím mám já, protože vím, že moje city k němu stále trvají a nedokážu si představit život bez něj. Status jakési "sexuální kamarádky" mě ponižuje, ale kdybych se s ním přestala vídat úplně, asi mě to zlomí. Moji rodiče jsou oba také VŠ a zvláště moje matka náš vztah od začátku nesla dost nelibě, Teď sice všichni vědí pravdu o tom, jaký vztah spolu máme, ale mě trápí kromě všeho pocity viny, protože sedím na - otázka upravena poradcem

Já však po těch letech i když dostudoval, a stal se úspěšným lékařem, už naše citové odcizení a naprostý nesoulad (také mne podváděl) nezvládla a konečně jsem dostala odvahu se rozvést a začít nanovo. Osamostatnila jsem se, konečně jsem si udělala ŘP a odešla jsem do Německa pracovat na rok do továrny, neboť to pro mě představovalo finanční ohodnocení, které jsem v ČR nikdy neměla, ač mám VŠ. Měl to být jen krok ke splnění dalšího mého cíle, a to byl práce a život za oceánem. V Německu jsem prožila po letech dva krátké, nepříliš vydařené, pouze sexuální "vztahy" s českými kolegy, ale nakonec jsem byla ráda, že mám zase nějaké zkušenosti, exmanžel byl totiž moje jediná vážná známost. V létě se však objevil třetí muž, také kolega z továrny v Německu, ale Čech. Prý se do mne zamiloval a uháněl mě, jak mohl. Mně se vůbec nelíbil, navíc mi vadilo, že je jednoduchý a nevzdělaný, vyjadřuje se často dost vulgárně apod, Nakonec mě ale neustálým snažením "dostal" a já se zamilovala. Začali jsme - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 34 let a jsem rozvedená, bezdětná. Byla jsem celkem přes 10 let s mužem jiné národnosti, který u nás v ČR studoval medicínu, náš vztah byl vždy plný problémů a nerozuměli jsme si nikdy příliš, ale zůstávala jsem s ním tak dlouho také proto, že ho moji rodiče na studiích finančně podporovali a všichni jsme "věřili" našemu společnému "projektu", že až dostuduje, začneme prý "žít" a budeme se mít dobře, Já - otázka upravena poradcem

DObrý den potřeboval bych poradit s přítelkyní sme dva roky, měli jsme štastný vztah, ale rodiče mě nechtěli příjmout,náš vztah kazili, protože sem nebyl dokonalý pro jejich dceru, pak mě nakonec přijmuli ale já si myslím že je tam ta nenávist že je má přítelkyně semnou, že pro ní chtějí lepšího kluka než jsem já (insolvence, starší o deset let bez majetku, bydlím s mámou) s přítelkyní sme si pořád dokola říkali že to spolu zvládneme, pak ale nastalo pár hádek, a začala mluvit o penězích že ve mě nevidí budoucnost, tak sme se rozešli, po pár dnech sme to dali dohromady chyběl jsem jí a má mě ráda to mi řekla, akorát mi řekla že chce zatím tak jako takové kamarádské, že to nebude brát jako uplný vztah,že tomu potřebujě dát čas a radu odborníka takže jde k odbornikovi já teĎ nevím co dělat děkuji vám za odpověĎ

Dobrý den,

žiju v manželství již přes 15 let. Všude je něco, tak to beru, i když mám někdy pocit, že té tolerance musím dávat víc než je obvyklé. Manžel není alkoholik ani gambler, ale je hodně náladový, jde si hodně na sebe a nemá problém mě s dětmi nechat, ať si poradím sama. Ale zvykla jsem si a umím si poradit. Člověka to aspoň posílí. Zpočátku jsem mu i hodně pomáhala v podnikání, hlavně účetnictví, výkazy, řešila průšvihy. To se snažím v současnosti utlumovat, protože mě to jednak značně vysilovalo (jeho opakované neplacení, pořád penále - ročně celkem i za sto tisíc korun zaplatil), jednak jsem přestala stíhat, protože mám svoji práci a ještě na mně leží domácnost (on zastává názor, že domácnost je doména ženy - OK, zvládám). Jenže manžel na mě valí ty jeho problémy pořád - vypnutý telefon, vypnutá voda (doma ne, doma si to hlídám, ale u něj ve firmě). Zpočátku jsem to řešila, ale když mi on sedící v kanceláři volal do auta, že to mám zase zařídit a že mi nadiktuje telefonní číslo, kam mám zavolat, nějak se to ve mně vzepřelo. Tak jsem to odmítla udělat s tím, že stejně na dálnici nemám kde zastavit. Když jsem se ho ptala, proč to nevyřídí sám, bylo v telefonu ticho. Naštval se a řekl, že si to tedy zařídí sám. Nařídil to vyřešit jedné paní, co u něj pracuje na IČO. Mně doma řekl, že ať dělám, jak chci, ale že si to bude pamatovat. A pak opravdu všechno, i co bylo velmi osobní a já odmítla udělat, protože nejsem jeho služka anebo jsem to opravdu nestíhala, začal hrnout na ni. Ona to všechno plnila (jela pro něj třeba o půl třetí ráno do baru a vezla ho domů (já to neudělala, protože mi předtím zakázal s ním jít, byla to nějaká párty s jedním jeho kamarádem a jeho milenkou) nebo chodila křičet na lidi, kterým dlužil peníze a kteří se jich dožadovali. Za to ji bral třeba na koncerty (místo mě) nebo na jiné akce, vnímám to jako trest. Paní se asi zamilovala, ale on se jí stejně za čas začal vysmívat a ponižovat ji, že je tlustá, nicméně tyto věci vyřizuje za něj pořád. A já mám na talíři, jaká jsem, že si musí nechat věci zařizovat od cizích a že si to bude pamatovat. Obdobně se ty průšvihy snaží převádět i na dospívající děti a úkoluje je někdy víc, než zvládnou. A když to nedopadne, tak jim vynadá, že jsou neschopní. Zvlášť dcera to špatně nese. Jak to řešit? Odmítla jsem za něj dělat věci, které jsou nepříjemné a týkají se jeho práce, ale on mi to vyčítá a trestá, že nedělám co poručí. Hodně to ovlivňuje náš vztah. Co byste doporučila? Když jsem se s ním o tom snažila mluvit, skončí to tak, že mi vynadá, že pomoct mu nechci, ale peníze bych chtěla. A jak on jako podnikatel to má těžké. A jak jiné ženy svým manželům pomáhají. Za Vaši radu děkuji.

Dobrý den paní doktorko,

Chtěla bych Vás požádat o radu. Mám partnera už víc než rok, bohužel je ženatý. Původně jsem si s ním vůbec nechtěla nic začít, jelikož mi vadí, že je ženatý a šíleně se stydím za to, že jsem milenka. To je i důvod proč se snažím se neukazova někde na veřejnosti a náš vztah udržovat v „tajnosti”. S manželkou spolu mají dvě děti. Jeho žena se před několika lety odstěhovala i s dětmi. Vím to od začátku. Chodím k němu domů dokonce tam mám i par věci, ale jeho žena má stále klíče a po domě má i par rodinných fotografii. Přítel mi sliboval vlastní rodinu i svatbu (ví, že miluji děti a budu chtít své vlastní), ale k rozvodu se stále nemá a i když už to se ženou řešil (o mě žena neví - nechtěla jsem aby věděla) přijde mi, že to rozvod oddaluje. Nerozumím tomu... Je má láska na první pohled a stále to cítím stejně, ale pořad se morálně nedokážu smířit s tím, že jsem jen milenka... Nevím co mám dělat. Prosím, poradíte mi?
Předem Vám děkuji.

Dobrý den,
chtěl jsem se zeptat na Váš názor.Budeme s přítelkyní 2 roky.Ze začátku jsme byli šťastní.Jsme od sebe 7 let já mám 25 a ona 18.Po 4 měsících vztahu přislo dítě.Začala mít hysterické záchvaty, vyhrožovala mi skákáním z okna, rozbitím věcí, ponižovala mě a nadávala mi.Vše jsem řešil tím, že jsem šel do práce nebo z domu za kamarádem.Po porodu mi říkala, že to byli jen deprese že vše přejde, ale každý den je to to samé .Trvá to už přes rok a půl a já nevím jak dál.Už to nezvládám jsem na ni agresivní ale přitom ji mám rád.Hádky už přerůstají ve fyzické napadání.Mám pocit že se přizabijem, ale po hádce si uvědomíme jak moc se máme rádi.Do poradny jít nechce a rodina (i její) mi jen říkají ať to vydržím, že je to jen puberta.Snažím se ji dokazovat, že ji mám rád, o vše se postarám zaplatím účty postarám se o malou a nemusí nic řešit.Já jen nevím jak dál.Děkuji za odpověď

Dobrý den, s partnerem jsme spolu 12 let. Jsem ta, co ve vztahu vše zařídí, nakoupí, uklidí atd, přítel se skvěle stará o dceru, ale to je tak vše. Doma s ničím nepomůže, na vše má spoustu času, nic nedělá. Několikrát jsem se s ním o tom bavila, ale vždy jsem já ta špatná. Snaží se to vždy hodit na mě, že já jsem ta, co pracuje dlouho do večera, že já nemám čas na úklid (když jsem doma, tak poctivě uklízím), že dělám bordel, což není pravda, já po dceři i po něm neustále něco uklízím. Snažila jsem se mu vysvětlit, že potřebuji pomoct, že zvládám to, co mám, ale něco navíc, s tím mi musí pomoci. Zrovna včera měl vyklidit sušičku a řval na mě, že jsem neuklidila srovnané prádlo z koše... Dnes mi vyčetl, že se chci jít ještě dospat po noční směně, kdy jsem spala 3 hodiny a on mě budil, ať jim jdu udělat oběd. Poslední dobou jsem já ta vyčerpaná, ta, co se snaží ve všem vyjít vstříc, ale on je tak sobecký, že to stejně nepochopí. Kolikrát už přemýšlím, že samotným by nám s dcerou bylo lépe

Dobrý den, paní doktorko. Mám takový problém. Manžel si mne nějak přestává vážit. Je ve věku 48 let. Vždycky víc prosazoval sebe, podnikal, tak jsme se mu přizpůsobovali. Ale pro sebe jsem taky našla prostor - chodit do práce. Občas musel děti hlídat, musela jsem být pryč třeba přes noc. Bylo to tak jednou měsíčně. Ale v poslední době se cítím jako kus hadru. Je to jen on, on, on. On jede s přáteli na dovolenou. On musí mít prostor. Když si žádám pro sebe, začne, že on musí mít prostor, on vydělává (já ale taky :-)), on je chlap... Když si prostor udělám, naoko se tváří, že mu to nevadí, ale vrátí mi to zpět. Nedá peníze na domácnost, schválně jede za známými sám, "zapomene" říct důležitou věc. Nechci být jeho matka, říkám mu, že chci, abychom byli partneři. Domluvit se s ním nedá. Co byste doporučila za kroky? Děkuji za Vaši radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den pani doktorko. Rád bych vám popsal svuj skoro desetiletý příběh.Před necelými 10lety jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem asi rok na to potkal svou partnerku, se kterou máme dvě holčičky 7 a 5let. Na rodičovské dovolené jsem zůstal já, protože partnerka je lékařka a v té době potřebovala atestovat a také měla lepší plat.Na začatku vztahu(1/2 az 3/4r) jsem narazil na její seznamku, kterou měla už z předchozí doby. Nedalo mi to a napsal jsem ji jako někdo jiný a ona se chtěla setkat, což mě dost ranilo a nabouralo důvěru. Občas se scházela se svým kamaradem s gymplu, což mi nevadilo i když svuj příchod ze schuzky smskami oddalovala až na poslední možný spoj. Ale pak jsem zjistil, že to není jen kamarad, ale i její milenec, ktereho měla v podstatě od gymplu.Vždycky se zlobila a nechtěla to řešit. Asi po roce, když začala dělat atestace onemocněla ma maminka rakovinou slinivky. Byl to pro mě velký šok a na rd zavřený doma, kde jsem neměl žádné přátelé to bylo velmi těžké. Trošku jsem dofal, že atestace odloží, ale řekl jsem jí at je dodělá. Tedy byla přes týden pryč a já s ani ne roční dcerou sam. Maminka šla hned na operaci. Bylo třeba zařídit mamince ruzné věci u lékař a doufal jsem, že mi s tim partnerka pomuže, ale měl jsem pocit že ji to spiš otravuje. Byl jsem v tu dobu ve velkem stresu a něco jsem jí do telefonu vytkl. Ona se urazila. A když se moje maminka vratila z operace, nechal jsem ji u nas doma, abych se o ní mohl starat. Když partnerka po tydnu přijela oznamila mi, že jede ke svým rodičum i s malou dcerkou, asi jako odplatu za to, že jsem svou situaci neustal a vytkl jí cosi. Velmi mě to ranilo, protože maminka jediné štěstí co měla byla dcera, která jí při tak těžké nemoci davala trochu usměvu. Za čas byl zase problem u partnerky praci. Měnili se vlastnici firmy a odchazuela primářka, která byla zaroven i 40% vlastník. A novy primař a podilnik mi byl mou partnerkou vyobrazen jako velmi špatný, bezcharakterní až nechutný člověk, pravda je, že patří mezi tunelaře zdravotnictví. Nic méně se domluvila se svou primařkou, že pujde s ni, ale až ona rozjede svou zdravotni praxi, protože by ji ted nemohla dat moc peněz. Ale po čase se situace obratlia. Nový podilník a primář je nejlepší a byvala primařka a kamaradka špatna. Toto zapříčinilo to, že mi některé věci neříkala, nebo lhala, protože jí nebylo příjemné mi vysvětlovat co zapříčino ten obrat o 180 stupnů. Takže to, že už si s novym podilnikem a majitelem tykají jezdí na obědy jsem se dozvydal náhodou a spostu jiných lží. Maminka po 2,5 letech umřela. Pak jsem našel na počítači další novou seznamku, kde se chtěla sejit s nějakým panem. Take smsku od kamarada milence, který se ji ptal, že by ho zajimalo, jestli tenkrat jak spolu byli na horach a meli sex se jejich kamarad dival, nebo dělal, že spí. Což mi přijde podezřele po 4 letech co neudržují žadný kontakt prý. Nezvladl jsem ten psychicky napor z rodičovské, ze smrti me maminky a napor věcí plynoucích od parnerky a pod vlivem alkoholu udělal věci, za které se stydím. Partznerka mě pomlouva u kolegů v praci a znamych, že jsem žárlivý hlupak, když chci něco řešit ona nechce o tom mluvit. K seznamkam prý měla duvod, protože jsem pry furt prudil, takže za její seznamky můžu já. Všechny tyhle věci ve mě zanechali zrno neduvěry a vždy když už se mi zda, že se duvera vrací, přijde zase nejake zjištění, že mi něco neřekla, nebo lhala a všechna neduvera je zase zpět. Partnerka mě obvinuje z toho, že za všechno mužu já...Začali jsme chodit do poradny kde jsme byli zatím jednou..Ale prostě mi dochazí sily. Mé sebevědomí, dostalo zabrat a bezpochyby jsem frustrovaný. Má pochybnosti i sam o sobě, jestli třeba netrpím poruchom osobnosti, nebo zdali nejsem emocionalně nestabilní... Chci aby mě brala jako rovnoceného partnera a ne někoho kdo jí vadí..Všechno hazí na mě, že prý nemam rad její praci, že se mi pořad něco nelibí atd. Já mužu za její seznamky za její lži a to že mě před kolegy pomlouva. Dokonce jsem slyšel jak jedné své spolupracovnici říká, ze jsem srab a ubožak, bylo to v rozčílení. Svuj notebook už nechava v praci, ja si tak trochu myslim, že proto, abych nenašel další seznamku nebo co. Telefon zamknuty když je doma vypnuté upozornění. Protože si tam píše se svým šefem, který často použivá nechutné vtipky, což mi na začatku o něm sama řekla. A za to muzu taky já.. No prostě se mi nezdá, že by to bylo v pořadku. Bud jsem duševně nemocný, nebo???nevím..Myslím si, že partnerka není schopna sebereflexe, protože jsem u ní žadnou za ty leta nezaznamenal. Take jsem si nemohl nevšimnou, že všichni její bývali partneři, není jich malo, jsou podle ní hajzlové, kteří jí jenom ubližovali a trapili. Ma za sebou pokus o sebevraždu, ale podle mě takový ten nahraný. V koupelně když byla u rodičů doma. K vuli rozchodu s nějakým byvalím partnerem.. A všechny ty" křivdy" od byvalých parnerů si nese sebou a aplikuje na mě. Takže mi připada, že nesu dusledky chovaní jejích byvalých... - otázka upravena poradcem

Vážená paní doktorko, mám (50) už víc, jak rok přítele (42). Oba máme za sebou nepovedené vztahy. Každý svůj dům a děti. O Jeho dům a děti se stará maminka - (řidič kamionu). Maminka je strašně hádavá. Jsem jediná, na koho je hodná .Přál si, abych tam jezdila na víkendy, nebo se nastěhovala. Že chce být s holkami a má práci na domě. Přijedu, vařím, jsem s holkami a mamkou.On chodí pomáhat kamarádům, když něco potřebují, ale většinu času s nimi jen prosedí. Nebo jede hrát hokej. Na domě nic nedělá. Navrhla jsem střídavé víkendy. Jsem na svůj dům sama. Ale on, že na to mám celý týden, když není doma. Při hádce mi řekl, že jsem debil..Odjela jsem. Teď mi volá a chce mě zpět. Jsem stále zamilovaná a tudíž nemám střízlivý pohled na věc. Poraďte mi, prosím, co mám dělat? Děkuji a přeji krásný předvánoční čas.

Dobrý den, paní doktorko, prosím, zkuste i poradit. Manžel mi závidí a začal na to i útočit - spokojenost (umím se radovat z mála), klid , zaměstnání, vztah s dětmi... On je naopak nespokojený se vším a všude. Marně mu říkám, že si žijeme dobře. Některé věci se snaží i rozbít anebo přebít - sobě i lidem okolo říká, že on více vydělává, má lepší práci (moje nestojí za nic), děti provokuje proti mně, proti sobě - ten klid mu prostě vadí. Hodně nás to odcizuje, nechci o manželství přijít (i když to možná vypadá, že není o co stát). Jak mu pomoci? Děkuji.

Dobrý den,seznámila jsem se před 2 roky s mužem,po tel.jsme si rozuměli,ale po 4 schůzce už mě začal stále něco vytýkat,tak jsem mu napsala,at už nejezdí a pak mě to bylo líto a omluvila jsem se a začali si tedy volat i psát každý den,ale už jen běžně,posunout se dál nechtěl,když jsem se zeptala,prý se náš vztah přesunul do kamarádství.Psaní i volání trvalo 2 roky i když se často něco řešilo,on měl názor ,já dle něj byla konfliktní.Neshody byly drobnější a po vysvětlení jsem na ně i zapoměla,ale on mi je neustále připomínal.Měla jsem ho moc ráda a jeho chování mě mrzelo,ale on jediný má vždy pravdu a je dokonalý.Včera mě byl odcizen tel.a nemohla jsem mu zavolat,zavolala jsem až za 2 dny a on mě už tel.nevzal stím,že ho taková komunikace už nebaví,někdy jsem mu tel. nevzala,abych zabránila dle něj konfliktu.Kamarádky mě radí,že mám za ním jet,2 roky jsem ho neviděla a vyříkat si to,ale já ani nevím,jestli to má smysl,nekomunikuje semnou.Ani nevím,proč semnou byl tak dlouho v kontaktu..

Mela bych takovy problem. Je mi 24 a priteli je 25 a mame syna (10m). Pritel vydelava, hraje si s malym, pomuze doma. Problem je ale v tom, ze se chova jako dite (pri jidle otevre pusu a smeje se, ze v ni ma jidlo, smeje se prdeni, vyjadruje se jako dite - a to i na verejnosti.atd). Zkousela jsem s nim o tom mluvit, ale prijde mi, ze to schvalne dela horsi. Dalsi vec co me trapi, se tyce sexu. Moc se mu neche a kdyz uz teda neco probehne, tak mysli jen na sebe (ja musim byt driv a k tomu si jeste dopomoct sama, kdyz je driv on, rekne, ze mi to vynahradi priste a konec ).Vzdy jsem sex mela hodne rada, ale s nim uz na to vubec nemam chut. Nejhorsi ale je, ze mi z toho natolik hrabe, ze staci, aby se na me pomalu nekdo jen usmal a ja jsem schopna mu skocit do postele. Jeste jsem to neudelala a ani nechci, miluju ho, ale kolikrat mi ani nejde myslet na nic jineho. Proste to potrebuju a bohuzel se mi to doma nedostava. Co delat? Muzou za to splasene hormony? Bude to lepsi, az nebudu kojit?

jsme spolu kratce 7mesicu.Bydlime spolecne 2mesice.Totalni katastrofa mesic hadek a další se snazim o komromis je to tezke,ale nehádáme se.Byl velice ohleduplny obejmul me sam od sebe i me polibil ted se zmenil a me to moc ublizuje.Miluji ho ale nechci se ponižovat.Co se tyka domacnosti vareni .nakupu a vseho nemohu rozhodovat sama za sebe a když tak je vse spatne je to deprimujici.Muj pritel je na voziku a nemůžeme mit spolu normalni styk,ale me to nevadi .Co mam prosim delat,aby jsme se nerozesl .

Dobrý den, s manželem jsme už 15 let, máme dvě děti. manželství vcelku funguje, je to asi spíš kvůli mně, protožese hodně přizpůsobuju a snažím se tlumit všechny konflikty, ať už u nás, tak i v manželově rodině - i když tam pomalu couvám, protože se párkrát stalo, že se všichni pak obrátili proti mně.Ale nějak čím dál víc zjišťuji, že manžel odmítá anebo se vyhýbá tomu, dělat zdarma věci pro ostatní.Třeba domácnost - pokud má něco udělat, vždycky si k tomu někoho přizve anebo to na někoho přehodí. Anebo křičí, že není údržbář a co po něm chceme. Domácnost tak víceméně přehodil na mě - prý se má o domácnost starat žena, takže nazdar. A nehnu s tím. Pokud má dobrou náladu, umyje nádobí - je to tak jednou za půl roku. Ale pak vyžaduje "reciprocitu" - já jsem udělal tohle, ty udělej toto. Těch případů bych mohla uvést víc, zkrátka pokud má něco udělat, velice pečlivě hodnotí, jak moc je to pro něj. A pokud je to pro jiné, snaží se z toho vykroutit. Naopak práci pro sebe vyžaduje - nebojí se říct naplno mé matce, která přijede - tak babičko, stejně nemáte co dělat, vezměte lopatu a posbírejte hovínka po psech na zahradě. Všechny okolo zaměstnává a úkoluje. Totéž se odehrává i s penězi. nevadí mu, když se zaplatí něco pro něj, jakmile je však něco společného, hledí si, kolik zaplatil on a kolik já. Ačkoliv vydělává víc, chce, abych se podílela stejně. Vysvětlení anebo obhajobu si vždycky najde. Myslím, si , že je tak trochu sobec, a chtěla bych Vás poprosit o radu, co s tím. Totiž když se vzepřu, je zle. Děkuji Vám za vaši radu. - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, děkuji za odpověď na dotaz ohledně závisti na cestování, nové zážitky beze mě mu asi nezávidím, poněvadž můj manžel tráví spoustu času beze mě a se svými koníčky, vyloženě mu závidím cestování, letiště let, to že vypadne z domu na pár dní a já ne. Cítím, že chci taky a připadám si jako malé dítě. Je to iracionální, napadlo mě jestli to nesouvisí s dětstvím, tam byl moment, kdy rodiče odjížděli na zahraniční leteckou dovolenou(tehdy se tolik nelétalo) pouze s mým mladším bratrem a mě a staršího bratra nechali doma, ač věděli, že toužím cestovat (bylo mi 12). Nevím, ale vím že to potřebuji nějak zvládnout, neboť se mi mé emoce vůbec nelíbí. Děkuji

Dobrý den, jsme s přítelem tři roky a mám pocit, jakoby se to všechno vracelo zase do starých kolejí. Dali jsme si na začátku tohohle roku pauzu, jelikož se z mého partnera postupem času stal pecivál. Slíbil mi, že se bude snažit, ale... Než jsme se poznali, chodil hodně s kamarády ven a do posilovny. Na začátku vztahu se hodně snažil - nosil mi kytičky jen tak, vozil mě na výlety, psali jsme si nebo volali do noci, ale dnes už to tak není. Je to hodný člověk, který mě chápe a má mě rád takovou, jaká jsem. Jen mě trápí to, že se opět přestává zajímat o náš společný čas - o náš vztah. Vidíme se jenom o víkendu, který už je tak krátký a on by nejradši seděl u televize s brambůrkami. Snažila jsem se najít nám nějaký koníček, který bychom měli společný, ale ono ho prostě nic nebaví. Všechny výlety většinou vymýšlím já a to jen proto, abychom neseděli doma. Jsem z toho všeho už unavená. Chtěla bych, aby byl v tomhle ohledu samostatný a ukázal mi, že mu na našem vztahu záleží...

Dobrý den, paní doktorko. S manželem se známe 13 let z toho 3 roky jsme manželé,jde o naše druhá manželství. Po svatbě manžel prodal svůj byt a přestěhoval se do mého s tím,že si do budoucna pořídíme společné bydlení. Není to tak jednoduché, protože oba máme děti z předchozích vztahů a je třeba dořešit financování. Vzhledem k tomu, že manžel je cholerik, vznětlivý a párkrát došlo i k fyzickému násilí, mám strach investovat do společného bydlení všechny svoje prostředky, což by byla většina hodnoty nemovitosti s tím, že manžel by to postupně doplácel ze svého.Manžel mi vyčítá, že ho nemiluju a odmítá se mnou sex prý společný sex budeme mít až ve společném bydlení, jinak si nemůže být jistý, že je to z mé strany opravdová láska. Řekla jsem mu, že se mi takový přístup nelíbí, že je to vydírání a on vybuchl, že on se cítí vydíraný mnou, když bydlí v mém a ne společném bytě. Podotýkám,že celý byt si financuju sama a náklady na inkaso hradí je z 1/4. Nevím, jak situaci řešit. Prosím poraďte.

Dobrý den,
chci se poradit ohledně mého problému který mě trápí. Závidím svému manželovi, když jede někam na služební cestu do zahraničí. Úplně cítím, jak je to stupidní, ale nemohu si pomoci. Je to dané trochu tím, že zbožňuju cestování, a v danou chvíli mě až bolestně trápí to, že on si vyjede a já jsem doma. Je to hloupé i proto, že cestuji v práci také, ale jen po ČR. Potřebuji nějak emočně zvládnout ty odjezdy a mou závist na jeho cesty a zážitky, protože úplně cítím jak se v danou chvíli nedokáži ovládat, což mě mrzí.

Jsem vdaná 42 let. Začínám mít problémy s pohybovým
aparátem a můj manžel je zcela zdravý a život si chce užívat dál. Je několikrát do roka na výletech přes noc. Docela mi to vadí. Mněli jsme dobré manželství. Ale já mu už nestačím. Tak zůstávám doma sama a nesmírně jsem nešťastná. Také mi někdy vypráví jaké tam byly akční ženy a byly dalece starší než já.

Paní doktorko, jak bych to měla řešit? Máme tři středoškoláky, kteří mají svoje zájmy a chtějí o vánocích zůstat doma, protože to jsou aktivity spjaté s místem domova. Jenže manžel přišel s tím, ať jedeme s jedním jeho známým (manžel je na něm hodně závislý) na celý týden na hory. Děti nechtějí, já bych tam ráda strávila max 4 dny, jenže prý na tak krátkou dobu neseženeme ubytování (manžel se ani nepokouší, v tomhle je on pasivní). Ten známý se začal vztekat, že dělám problémy. Manžel totiž to rozhodnutí svalil na mne. A prý, ať si manžel najde jinou, která ty problémy dělat nebude. Takže doma slyším - nebudeš ty, bude jiná. Navrhuju jiné alternativy tak. aby vyhovovaly i dětem, ale on tvrdošíjně trvá na horách s tím kamarádem. Ještě jsem zapomněla dodat, že je to dost drahé ubytování, které sice zvládneme, ale je to zbytečné. Doma je ticho, on odmítá o tom mluvit. Zjistila jsem, že se přes známé pokouší najít nějakou ženu, s kterou by tam jel. Já nevím, co s tím. Děti tady samotné na tak dlouho nechat nechci, babičky tu nemáme. Když s ním pojedu, bude klid? Na jak dlouho? Co s tím, když mu kamarád je přednější než rodina a na nějakém kompromisu (třeba zkusit sehnat kratší bydlení) on se nechce podílet? Prostě buď JÁ nebo nic. Děkuji.

Přítel nechce děti. Jsme spolu dva roky a ani jsme neměli sex. Bydlím u rodičů. vídáme se několikrát týdně i víklendy jsme spolu. Je mi třicet, příteli 35, před rokem jsem prodělala druhou žilní trombozu, oboustrannou plicní embolii a vzali mi jeden vaječník díky nádoru. Prý kvůli tomu ale to není, že se mnou nespí, ale na dotaz proč mi řekne nevím. Miluje mě, ale nechce děti ani sex. Nevím co mám dělat. Léčím se dva roky na špatnou srážlivost krve, jsem trombofilik a tím se mi zmenšuje šance dítě mít...Nevím co dělat. Prosím poraďte.

Nutno podotknout že upřednostňuje dost své děti. Kdykoliv přijdou hned jim dává peníze atd. Já se o vše musím doprošovat. Nikam také snami nechodí max jednou za rok po jeho příbuzných. Mého otce viděl jen asi dvakrát... Ani na jeho svadbe nebyl, údajně kvůli práci. Já už vážně nevím co dělat. Jsem na pokraji sil... Děkuji předem za odpověď...

Dobrý den, nevím si rady s přítelem... Já 29 přítel 43. Jsme spolu 3,5 roku. Ale poslední rok stojí za nic, přítel je vůči mě dost sobecký, je podnikatel a dobře mu vynáší podnikání já pracuji také. On má 20 kluka, 19 holka a 17 letého syna bydlí snami ( ostatní bydlí sami) a 8 letou dceru mám já plně ve své péči, není otec. K mé dceři má vztah suprový, rozumí si. Ale i přez to třeba na škole se nikdy nepodílel finančně semnou, ani kroužky či tábory, chápu je to mě dítě ale přez to. Je to pro mě výdaj velký, dříve než jsme spolu začali bydlet jsme se domluvili na tom že on bude platit nájem já jídlo. A když mám nějaké větší výdaje a nezbyde mi už třeba na jídlo a řeknu si o peníze hned na mě ječí ať šetřím atak. Zamyká predemnou skříň kde má firemní a své peníze, nikdy jsem mu nic nevzala ani bych si to nedovolila... Často mě ponižuje jak neumím uklízet, že je potřeba tamto udělat apod. Nevim už co dal. Když zvážím že toužím moc po dítěti, on ho nechce.nevim už co dělat... Jsem zoufala

Vážená paní Douchová,
jsem s partnerem teprve rok. Náš vztah je takový, řekla bych až vlažný.
Můj partner je neskutečně hodný, vychovaný, pracovitý, pomáhá, zkrátka jako člověk je fajn. Chybu to má jedinou a to takovou, že to není takový ten typický testosteroňák. Nemá příliš chuť na sex (3x měsíčně) - a to už od začátku vztahu. V případě, že na sex už dojde, tak zkrátka neejakuluje. Dále nevyjadřuje žádné pocity týkající se lásky.
Všechno ostatní je fajn.
Potřebovala bych vědět, co se mu honí hlavou. Bojím se ho zeptat, abych se ho nějak nedotkla a aby se do sebe neuzavřel. Vím, že je v těhlech věcech vždycky nervozní.
Předem děkuji za reakci
Andrea

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat. Žiji s partnerem už tři roky. Nikdy to nebyl dokonalý vztah. za tu dobu jsme nebyli nikde spolu , žádná dovolená ani procházka. Zajímali ho jen jeho záliby. Nechával vždy všechno na mně, zařídila jsem byt, zařizovala dům, nakupava a vše ostatní. Myslela jsem, že nějak fungujeme, tak jsme se i zadlužili, projekty na dům atd. Teď je stavba pozastavena, pač jsem zjistila, že mě podvádí a ponižuje, kde může. Rozešli jsme se, ale vrátila jsem se k němu. Chvíli to bylo vpořádku,ale teď se to vrátilo do starých kolejí. Nevím, co dělat. Tento vztach mě ničí, ale bojím se,že to finančně sama neutáhnu.Nedokážu mu,ale věřit a každý den jsem ve stresu a v depresích. Předem děkuji za radu.

Dobrý den, chci se zeptat. Je mi 19 let. Známe se s jedním klukem už 4 roky před 3 lety k něčemu mělo dojít avšak jsem se rozhodla pro jiného. Nyní jsem sama on taky a jsme v kontaktu a ptal se mě jestli s ním nechci mít sex bez citů. Hodně jsem váhala, ale souhlasila jsem . Asi po měsíci to mezi námi nějak začlo fungovat jiným způsobem a řekli jsme si co k sobě cítíme. Jenže on není moc na vztahy a někdy je jeho zájem o mě veliký a jindy zase ne. Jeho rodině o mně řekl, že někoho ,,má,,. Jenže nedávno říkal, že by s nikým nikdy nechodil, že na to moc není. Tak teď nevím co dělat, já jsem holka na vztahy on spíš na užívání si. Jeden týden o mě projevuje velký zájem, další skoro vůbec. Jak byste to řešila? Nejsem si jistá, že mě má dost rád na to, aby semnou chodil. Jinak bysme už byli spolu přece? Zatím je to pořád takové mezi kamarádstvím a vztahem..A postavit ho před hotovou věc bud vztah nebo nic to nevím jak zareaguje, ale určitě by se cítíl, že ho moc ,,tlačím ke zdi". Děkuji - otázka upravena poradcem

S pritelem jsme spolu asi takove 3 roky. On ma hodne komplikovanou osobnost. Mozna to zni na prvni pohled trivialne. Jsem hodne konzervativne vychovana, proto si myslim, ze muz by mel prvni napsat a kontaktovat ohledne schuzky.
Bohuzel my i po takove dobe mame takove nejasnosti. On ma lehce manipulativni sklony. Sam mi rikal, ze to dela schvalne. Obcas se neozve treba 3 mesice, pote mi napise jak se mam, pote co odpovim nerekne zase nic.
Vylozene ceka, ze budu aktivnejsi ja. On chce, abych mu schuzku navrhla ja, nechce ji navrhovat sam. Prijde mi to takove paradoxni. Ja to nemam rada se mu "vnucovat", tak si vyckavam az se jednoznacne vyjadri se schuzkou. On je pak cely zarazeny a rika mi, ze mu to bylo neprijemne jak jsme se tak dlouho nevideli, ale ze si rikal, ze kdybych chtela ho videt (coz ja bych chtela), tak se mu ozvu sama.
Prijde mi, ze si chce porad neco dokazovat a vyhovuje mu pozice "vladce". Co byste delala v mem pripade? - otázka upravena poradcem

Paní doktorko, děkuji za vaši odpověď (stěžování si manžela, že je chudák, jen abych připomněla, protože dotazů tady zodpovídáte opravdu hodně). Asi dvakrát jsme si sedli, jenže to dopadlo tak, že většinu mých přání odmítl (aby se víc věnoval dětem - až budou, až bude.., on jako podnikatel nemá čas, ale co chci víc, vždyť všechno dělá pro rodinu - jenže když něco chci, tak to nejde - prostě normálně lže). On chce věci typu každý den abych vyleštila umyvadla a aby doma bylo vždy uklizeno, žádné dětské boty u dveří, aktovka pohozená na chodbě (jenže máme 150 m velký dům, chodím do práce a starám se o děti, nemáme nepořádek, jen prostě to občas precizně uklizené není holt), aby na něj doma čekala odpočatá a usmívající se žena, která se mu bude věnovat (realita je taková, že když přijde, má prostřeno, je hotová večeře, děti mají úkoly, já běhám kolem domácnosti, ptám se ho, co nového v práci a tak, jenže on hned po příchodu na nás křičí - třeba ty boty v chodbě, večeři, když mu nechutná, odmítne a vleze do lednice a sní tam něco jiného, pak si sedne k TV a na moje otázky neodpovídá, případně řekne, že nic anebo proč to chci vědět, naleje si víno a celý večer kouká na Tv, případně telefonuje - už jsem alespoň dosáhla toho, že nám nevypíná TV, když se na ni koukáme a on začne telefonovat). Anebo taky v té diskuzi neřekne nic anebo něco nekonkrétního. Jenže často je to druhý den jinak, přes noc se mu to rozleží v hlavě a zůstanou jen požadavky na mě a zas je on chudák, protože jsem mu včera řekla, jak je špatný. Já si nechci moc stěžovat, mám s ním za sebou kus manželství, děti, vedeme docela zajímavý život, ale tohle začíná být hodně omezující, tak se to snažím nějak vyřešit anebo alespoň zmírnit, protože to začíná mít vliv i na děti. Včera mi řeklo jedno z dětí, že táta chce, abychom kolem něj jen skákali, ale sám nemusí nic. takže už to vnímají taky. Děkuji.

ale nějak ho už nezajímáme, nebo nějakým způsobem spadl do stereotypu.. snažila jsem se nějak to vše oživit, koupila jsem nám večeři na žižkovské věži, ta nám ale už půl roku vysí na ledničce a nemá zájem tam jet.. vytáhla jsem ho s námi o víkendu snad po roce na výlet do Dětěnic, ale to byl otrávený jako nikdy.. vydělává spoustu pěněz, a já jsem ještě stále na rodičovské takže si můžu ve volném čase zařídit úklid domu a sama jít třeba cvičit, ale nelíbí se mi, že náš vztah zklouzl jen do takového stereotypu.. příjde mi, že manžela už vůbec nezajímam.. že u něj už opadla ,,ta'' zamilovanost.. mě v noci chybí držet ho za ruku, ale jemu to je jedno.. nevím jak z tohodle kruhu ven, když cokoliv nabídnu nechce.. když si promluvíme, slíbí že to bude jiný, že se nám bude trošku věnovat, nakonec mi dá peníze at si jedem se synem něco koupit a během dvou dnu je zase vše ve starých kolejích.. mám ho nějak nutit nebo to nechat být a doufat, že se to časem zlepší..?? Moc děkuji, hezký den - otázka upravena poradcem