Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
hledání sebe sama
Milá paní doktorko,Vaše odpověď na můj dotaz z oblasti Hledání sama sebe mě překvapila svým přesným odhadem mého největšího problému, moc Vám za ni děkuji, potřebovala jsem znát názor nezaujatého člověka, navíc odborníka. Pomohla jste mi.Radka
Radka
hledání sebe sama
Dobrý den,jsem 5 let rozvedená ne ze své vůle a nemůžu se s tím vyrovnat.Je to přitom zvláštní,protože mám přítele,se který jsem sťastná a mám ho ráda,můj bývalý byl líný a nepostaral se v domácnosti o nic,měl i dluhy,byly s ním potíže.Nyní jsem u vytržení,jak se přítel o vše postará,prostě jako chlap.Ale není to prostě otec mých dětí.Ony to vlastně už nejsou děti,synovi je 19 a dceři 26.Ale syn stále bydlí s námi,bude maturovat.Máme s přítelem dohady kvůli němu,když u nás ještě bydlela dcera,tak i kvůli ní,nic podstatného,kvůli nepořádku např.,ale já to prostě od něj neberu,a děti taky ne.Chtěla bych třeba jet s dětmi na dovolenou,na hory,on na to,že jsou dospělé,tak ať si jedou s kámošema,ale mě to prostě chybí,chtěla bych,abychom fungovali jako rodina,ale to prostě nejde,já vím.Můj problém je,že mám někdy stavy strašného smutku,že jsme se rozpadli jako rodina,a nemůžu se s tím vyrovnat.Přitom paradoxně jsem na jednu stranu ráda,že jsem se neschopného manžela zbavila.Poraďte,co s tím
Radka
hledání sebe sama
Dobrý den paní Douchová, chtěla bych Vás poprosit o radu. Je mi 23 let a nikdy jsem neměla žádný dlouhodobější vztah. Nemám zatím příliš potřebu ho vyhledávat, i když příležitosti by byly. Přesto za sebou pár vztahů mám, spíš vždy jen takové "normální užívání" co zkusí asi každá žena. Problém je, že většina těchto kontaktů byla s ženatými nebo zadanými muži... Nemyslím si, že bych se nějak okatě "rozdávala" této skupině mužů, vzhledově a inteligenčně si myslím, že patřím spíš k obyčejnějším holkám, ale přitahuji zatím spíš tyto, pro mě zakázané, muže... Jak říkám, vztah nehledám, proto mi to vcelku "vyhovuje", ale nemělo by. Není to správné a já nemám tušení jak se z tohoto kolotoče vymanit. Mám pocit, že se to u mě začíná stávat téměř "rutinou" - přestávám si dělat výčitky, přesto někde uvnitř nechci pouze uspokojovat tužby zadaných pánů, nějak rozvracet vztahy a nedej bože ničit jejich rodiny... Děkuji Vám za odpověď.
al.ena
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Můj problém spočívá v tom, že si nemůžu najít a udržet vztah. Pocházím z problémové rodiny - otec despota, tyran, manipulátor. Zažila jsem tam domací násílí a ponižování. Vše jsem musela hlásit a poslouchat. Dokonce byl otec schopen mne špehovat, když jsem byla u přítele nebo neměla mobil u sebe, tak mi třeba 20 x zavolal. Sebevědomí jsem neměla žádné a rodiče jsem ani nikdy nemohla požádat o radu. Měla jsem přítele..ze začátku to bylo fajn, potom se objevila agrese, stíhaní, vyhrožování, násili..pak jsem odešla. Problém je, že nejsem schopna si udržet vztah. vzdy když někoho potkám, tak jsem nedůvěřivá..ze začátku si udržuji odstup a potom se na chlapa přilepím jako stíhačka takže dělám vše špatně. Už pár let žiju ve velkém městě, přátel tu moc nemám, takže pokud mám přítele, tak s ním trávím všechen čas. Je mi 32, děti nemám. Já nevím do jaké míry, mne mohla výchova otce ovlivnit...protože většinou si vyhledávám typy jako byl on a jsem z toho zdesena...
Klára
hledání sebe sama
dobry den. mam 15 rokov a zapacila sa mi jedna starsia zena ona ma 26 paci sa mi nanej setko jej vyzor aj charakter a ked som s nou tak sa citim velmi stastna no neviem ci je to laska alebo obdiv kedze je o dost starsia prosim o radu ako to rozpoznat dakujem.:)
...
hledání sebe sama
Dobry den pani doktorka, mam 30 rokov a momentalne mam 1rocny vazny vztah. Nikdy v zivote som nebol do nikoho tak zamilovany a tak dlho ako do mojej sucasnej partnerky. Avask pred mesiacom som zacal z nicoho nic pocitovat akoby ma nas vztah uz bavil menej, zacal som o sebe pochybovat, mat z mojho nahleho citoveho ochladnutia vycitky, depresiu, uzkost. Viem, ze mam moju priatelku stale rad a inu by som momentalne ani nechcel. Nikdy sme sa ani nepohadlai, mame splocne zaujmy len som proste zacal mat pocit, ze uz mi tak strasne nechyba ako predtym, zacal som mat obcas pocity, ze chcem byt chvilu sam, dovtedy som chcel byt stale len s nou a aj sme boli. Nebavi ma uz tak vymyslat program, radsej by som nechal rozhodovat niekedy ju, len ona to zase nechava na mna. Chcem sa teda opytat, ci je moja nahla zmena spravania a pocitov normalna alebo je to znak, ze som ju prestal mat rad? S vaznymi vztahmi nemam moc skusenosti, vzdy som mal len kratke znamosti. Dakujem Vam vopred za odpoved.
Richard
hledání sebe sama
Dobry den,potrebuji pohled odbornika....jsem dvanact let ve vztahu s muzem/manzelem,ktery zahybal posledni dva roky uz i bez snahy neco ututlat.pokouseli jsme se nekolik let marne o dite, nikdy se nezdarilo...posledni rok, dva byla dana nasemu vztahu "volnost" a doslo i k rozdeleni domacnosti.behem te doby jsem otehotnela s jinym muzem a nasledne se, ve vel,mi rannem pocatku tehotenstvi, vratila ke svemu manzelovi.nechapu, jak jsem to mohla udelat, ale udelala.o mimi jsem prisla, jsme cerstve po sestinedeli,hormonu uz snad nejsem plna, snazim se v sobe si vse urovnat az nyni, predtim jsme nebyla vubec schopna soustredene premyslet. pokusy o kontakt s otcem ditete vychazeji na prazdno, bydlime velmi blizko, ale nedari se mi ho zkontaktovat. s manzelem jsem o tom mluvila, tusi, ze bude muset opet odejit.nevim, jak postupovat dal. idelani vyvoj by byl jak z filmu, citim silnou vazbu na otce ditete, silene jsme mu ublizila, je nejake cesty?......dekuji, marie
Marie
hledání sebe sama
Dobrý den, stále se utápím v nevěře. Nevím, co mě k tomu vede být stále nevěrná, ale jsem stále na lovu a přitom doma mám úžasného chlapa a malou dcerku. Poradte mi prosím, abych touhu po vzrušení uhasila, protože mi hrozí rozvod, manžel o všem ví a dal mi ultimátum. D+kuji
lucka kosanová
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko, nevím jestli semi už nepodařiilo nedopatřením odeslat podobný dotaz,takže v kostceJsem jedenáct let vdaná, mám relativně úspěšného muže, pro kterého je práce téměř vším.Začala jsem se vedle něho cítit opuštěná, pořád jsem slyšela, jak si vše musím zařídit sama, a tak jsem od září nastoupila do práce/ženský kolektiv/ ale nezapadla jsem. Doma se nic nezměnilo,jsem pouhá kolonka v daňovém přiznání, takže doma nic,v práci nic, jen samé problémy.Je mi skoro čtyřicet a připadám si jako malé děcko, které nemůže nic ovlivnit.Tak nevím, mám ještě hledat nějaké řešení,nebo počkat,až se vše vyřeší samo? Děkuji za Váš úhel pohledu.
Radka
hledání sebe sama
Dobrý den,paní doktorko. Prosila bych vás o rada nebo o nějaký typ co bych měla dělat. Momentálně se necítím dobře.Je mi 18 let. Studuji Střední školu,která mi bere hodně energii a zme odvedené práce už nemam tokou radost. A nejvíce mě trápí vztah s přítelem se kterým jsem dva a půl roku a vím že nechci být bez něj, ale jako bych chtěla být s jiným mužem a nechci si to připustit,ale pořád na to myslím. Opravdu jsem na rozpacích a chtěla bych nějakou objektivní radu. Děkuji.
Týna
hledání sebe sama
Dobrý den,
skončil můj poslední vztah 2 roky a já jsem cítila týden, že to tak mělo být a teď ten druhý mám neklidné spaní. Do vztahu jsem šla s nevyřízenými účty (první láska mě zradila a finančně obrala, druhý byl hysterik a cholerik a po rozchodu byly hádky a pronásledoval mě a vydíral), pak tento vztah, kdy jsme spolu prožili moji nemoc a několik operací, úmrtí mé nej kamarádky, bití od rodičů a vyhazov z domu, ztrátu práce a studia, moje sebelitování a ignorování světa, nevědění, jak žít a sebedestrukce. Nakonec vyslyšel moje nadávky a volání o rozchod, že rozchod přijal a já i když vím, že se musím v hodně ohledech zlepšit, protože nejsem se sebou spokojená, chybí mi. S odstupem času cítím silnější pouto k této osobě a pořád ho obdivuji, jen nevím, zda je šance ho získat zpět, třeba po půl roce, až se dám úplně do pořádku ... Vím, že můžou přijít jiní kluci a u něj jiné holky, jen mito teď nedá spát a brání mi to v nalezení vnitřního klidu až teď druhý týden po rozchodu.
Lene
hledání sebe sama
Dobry den, porad se nemuzu zbavit dojmu, ze ve vztahu hodne ztracim - ze sebe sama, ze sve identity, ze sveho casu. Clovek se ze zacatku rad prizpusobuje a nakonec zjisti, ze to treba bylo moc. Jsem primo alergicka na mluveni v prvni osobe mnozneho cisla, porad resit jen co "my" a ne co "ja a ty". Cim to je? Co s tim delat? Jen uvedu, ze od 15let jdu ze vztahu do vztahu, jsem velmi narocna a chronicky nespokojena sama se sebou, i kdyz objektivne jsem schopna uznat, ze jsem uspesna, zajimava i hezka. Co si o tom myslite? Moc dekuji a preji hezky den.
Jana
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. V poslední době se cítím tak nějak... ne úplně v pohodě. Je mi 25 let, studuji posledním ročníkem VŠ, zároveň chodím do práce na částečný úvazek. Mám dlouholetého přítele, jsme spolu až na krátkou pauzu (půl roku) skoro 8 let. Všechno by se mohlo zdát na první pohled v pohodě - máme vlastní byt, práce je dobře placená apod. ale já se cítím tak nějak přetažená, hrozně unavená a tak nějak nešťastná a hlavně bez sil cokoliv změnit (což je mi nevlastní, nikdy jsem se nebála změn). Rok váhám, zda s přítelem zůstat, ale zatím jsem se nerozhodla k zásadnímu kroku. Mám ho ráda, ale už to není jako kdysi (a teď nemyslím prvotní zamilovanost). Práce je sice dobře placená, ale také velmi náročná a nenaplňuje mě. Na první pohled se zdá, že řešení je jednoduché, rozejít se a najít novou práci apod., ale nevím, kde na to vzít psychickou sílu. Snažím se věnovat svým koníčkům, ale zoufale mi chybí čas. Poradíte mi prosím kde začít se změnou? Resp. jak k ní najít klíč?Děkuju
Jitka
hledání sebe sama
Dobrý den, můj dotaz se netýká partnerského vztahu, přesto Vás prosím o radu. Můj problém spočívá v mé „laskavosti“. Jsem příliš vstřícná, nemám v sobě potřebu soupeřit a tak ráda zaučím na pracovišti novou kolegyni. V obci kde bydlím, okamžitě nově přistěhovalé sousedce pomohu zapojit se do kulturního a sportovního života…. Problém se z toho pro mě už několikrát stal v okamžiku, kdy mě dotyčná začala pomalu, ale jistě využívat, posléze pomlouvat. Dlouho mlčím, nicméně pokud určitá hranice přeteče, pak jsem schopna vyčíst vše od začátku. Nevím co s tím, ráda bych si lidi tolik k tělu nepouštěla, ale vždy se vžiju do situace, jak by mě bylo kdybych nastoupila do nové práce (bydliště..). Děkuji Jana
Jana
hledání sebe sama
Přijde mi, že mi vysokoškolský život utíká mezi prsty. Poznala jsem fajn kluka, který o příteli neví a já mám dilema, co dělat. Zve mě na rande, na které bych velmi ráda šla. Od okolí slýchávám, ať si jdu užívat, ale já se bojím, že tak zahodím šanci na šťastný život, protože přítele miluju, máme hodně společných zájmů(na které ted bohužel díky práci před Vánoci nemá čas), máme společné plány do budoucna, nechci o to přijít. Na druhou stranu se nechci za pár let probrat s tím, že mi mládí jakoby uteklo a ted už mi vážně nezbývá nic jiného, než vařit a starat se pořád o dva(tř, čtyři,..). Nechci přítele podvádět, nechci o něj přijít, ale nechci ani ve 23letech mít v tomhle ohledu život za sebou. Jsem nerozhodná.. Velmi děkuji za názor. Přeji hezký den :)
Lucie 2.
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Jsme s přítelem 3roky, on již pracuje, já studuji VŠ. Ještě nedávno jsme měli velké spory, dá se říct, že ohledně všeho. Přítel se mnou nechtěl spát(při tom jsem pohledná a žádaná), to se moc nevyřešilo, ale já už to tolik neřeším. Ted je mezi námi relativní pohoda. Jde o to, že přítel jezdí na služební cesty-ted před Vánoci obtýden. V té době nemusím vařit, a celkově se starat o dva, chodím se bavit a je mi fajn, poznávám nové lidi.
Lucie 1.
hledání sebe sama
Dobrý den paní Douchová,
párkrát jsem Vám napsala do poradny kvůli žárlivosti a nedůvěře k příteli. Bohužel se mi nepodařilo vztah udržet, ale svět se mi nezbořil. Také docházím na terapie k paní Ivě, kterou jste mi doporučila. Moc Vám za ní děkuji. Je skvělá. A i Vy jste skvělá, poradna, kterou vedete, mi byla inspirací a hlavně mi otevřela oči, protože jsem si uvědomila, že beztak řeším jen partnerské vztahy, takže studuji. Sice ne jednooborovou psychologii, ale snad se k tomu také časem dopracuji. Tím jsem Vám jen chtěla říct, že mi Vaše práce hodně pomohla a také jsem během tohoto roku pochopila, že je moje volba, jestli mi bude ubližováno nebo ne. A že jsem hrdá na to, že jsem ženská :)
Doufám, že pomůžete i spoustě dalších lidí.
Přeji Vám vše nejlepší do nového roku, hodně zdraví a milující rodinu.
Vaše věrná a pravidelná čtenářka ;)
Káťa
hledání sebe sama
Rozbila jsem dítěti rodinu. Nešlo to ještě spravit? Nevzdala jsem to brzo? Lze zlomit ten odpor a najít k sobě cestu?Posledních 14 dní se v tom plácám. Hledám řešení a každou chvíli přijdu na něco jiného. Jednou že to manželství ještě zkusím zachránit. Pak že to nemá smysl, že se manžel nezmění. A rozejdeme se znovu a třeba budou nešťastné děti dvě. Jestli mám zůstat se starým přítelem a co budoucnost? Co za 5, 10, 15 let? Chtěla bych ještě děti. Budou se za starého otce stydět. Moje matka se nemůže se starým přítelem smířit. Asi je to na manželskou poradnu, co? Mám zkusit promluvit s manželem, jestli by tam nešel se mnou? Asi sama vím, že vracet se nemá smysl, ale potřebuju to slyšet od odborníka, abych mohla jít dál.
Děkuji za odpověď.
Ina2
hledání sebe sama
Obvinování z rozpadu manželsví
Dobrý den paní doktorko,
prosím Vás o radu.Jsem už zoufalá. V lednu jsme se rozešli s manželem. Po narození syna, nyní 3 roky, se náš vztah zhroutil. Odcizili jsme se. Začalo mi na manželovi vadit snad všechno. Jeho hygienické návyky, chronická rýma, zápach z úst, kouření, přístup k rodině, neochota řešit náš vztah, neochota pomáhat v domácnosti, kolem domu......bylo toho na mě už moc. Intimní život žádný....manžel mi byl odporný. Chtěla jsem jít do manželské poradny, zkoušela jsem o tom mluvit. Manžel nekomunikoval. On žádné problémy neměl, Vše jsem si jen namlouvala. V tom všem zmatku jsem se zakoukala jinde. Bylo to neplánované. Jenže jsem toužila po hezkých slovech. A chtěla se hned rozvádět. A teď po 3/4 roce to na mě všechno padá. Mám sice přítele, který je opak mého muže. Se vším mi pomáhá. Se synem má hezký vztah. Ale je o mnoho let starší než já. Měla bych být šťastná, jenže nejsem.O všem přemýšlím.
Ina1
hledání sebe sama
Dobry den, je nam teprve 19, jsme spolu rok a uz spolu bydlime, jsem stale zamilovani, ale hrozne casto se hadame. mam rada uklizeny, cisty byt, ale pritel mi proste nepomaha, nic nedodela do konce, prijdu si uz jako manzelka, ale jsem prece mlada, mam si to uzivat. casto premyslim po hadce nad tim, zda neni lepsi se rozejit. vzdavam to zbytecne? hadky vyvolavam asi ja. vsechno mi vadi, za vsechno ho servu jak myly dite. mam ho hrozne rada, i on me, ale nevim jestli je normalni porad se hadat. jinak si rozumime skvele. dekuji za odpoved.
bara
hledání sebe sama
dobrý den paní doktorko, rozešli jsme se po deseti letech s přítelem a přestože jsem to několik let chtěla, nyní po 3 měsících kdy jsme od sebe jsem najednou zmatená. Přítel byl takové přerostlé dítě a tak jsem ráda že je pryč, najednou mi je ale líto všeho, těch ztracených let, těch investovaných citů a že všechno přišlo nazmar. Nyní mám 3 měsíce jiného přítele, který je báječný, přesto ale nevěřím a nerozumím sobě, bojím se že to zase špatně skončí a zase se rozejdeme, nebo mě bude ničit, jako ten předchozí. Nerozumím, proč náš vztah nedopadl dobře, když jsem se tolik snažila. Co když je chyba ve mně že nedokážu zvládnout vztah ? Nějak ničemu nerozumim a ani nevím co cítím.
berenika
hledání sebe sama
Dobrý den, mám připomínku k problému Pavlíny jejíž dotaz jste zařadila do rubriky hledání sebe sama...s každým mužem, se kterým se pozná to končí nezávazně...já mám ten samý problém, hodně jsem o tom přemýšlela. Stalo se mi dokonce, že muž několikrát narážel na budoucnost našeho vztahu a já to zamluvila....Došla jsem k názoru, že Pavlína i já jsme typy žen, které vyžadují od muže aktivitu, romantiku, vyznání jako např. nemůžu bez tebe být, už nikdy nechci jinou, jsi ta nej...plus prstýnek, kytka, žádost o ruku, a od většiny mužů se toho člověk nedočká. Jak z toho ven?
klea
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko!Jsem Kristýna,je mě 14 let,a trápí mě jeden velký a zásadní problém-asi jsem lesba,protože mě nikdy nepřitahovali kluci,ani se mě nelíbili,vždycky jen holky(třeba se mě strašně moc líbí herečka Jitka Čvančarová,a kvůli ní jsem strašně moc zoufalá).A nevím jestli to mám někomu říct,nebo si to nechat pro sebe,vůbec nevím co s tím,a byla bych vám vděčná,kdyby jste mi poradila.
Kristýna
hledání sebe sama
pro Martinu - taky Martina.. Milá M., jsem jedináček a a si i díky tomu jsem byla zvyklá být často sama a dost jsem si to oblíbila. Když se narodily děti, cítila jsem časem stejnou potřebu samoty i pochybnosti, jestli jsem vůbec s dětmi udělala dobře. Dneska, když jsou téměř dospělé, mohu říci, že ano, bylo to moc dobře, ale ze zkušenosti myslím, že by bylo by pro Vás dobré svou potřebu být sama nepřehlížet, spíš se svěřit manželovi a vymezit si čas na to být aspoň občas sama se sebou. S dětmi Vašeho věku je to samozřejmě problém, ale vydržte, bude to lepší. Dneska občas zažívám pocit "útěku do práce", ale to považuju za normální.. Taky mi pomáhalo večer si číst, to jsme měla pocit takové vlastní "ulity", kde jsem sama (ráno jsem pak vzhledem ke vstávání k dětem byla jako mátoha :-)). Zdravím Vás i paní doktorku.
Martina
hledání sebe sama
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na problém, který mě už dlouho trápí. Jedná se o to, že s každým mužem, kterého potkám, to končí stejně a to nezávazným scházením (většinou večerním), které trvá i dlouho. Ale nikdy to nepřejde k tomu, abychom podnikali něco společně, nebo se z toho stal vztah. Už se mi to stalo několikrát a každý tento "vztah" trval třeba i půl roku, někdy i déle. Začínám si říkat, že je chÿba ve mně, připadá mi, že jim dávám "čuchnout" si k nezávaznýmu vztahu, což jim vyhovuje, ale já to tak nechci. Někteří muži mi říkají, že jsem hodně soběstačná a toho že se bojí, ale já taková nejsem, jen se tím nechci chlubit hned na začátku, ale potom už je pozdě, jelikož se jim ta volnost líbí. Co mám zkusit udělat, abych se přenesla, jen přes postelové přátelství, nikdy tyto vztahy nevznikly přes sex na jednu noc, ze začátku bylo i dobývání. Doufám, že je to srozumitelný dotaz :-) Děkuji za odpověď...
Pavlína
hledání sebe sama
Dobrý den,
nikdy jsem neměla moc kamarádů, byla jsem vždycky ráda sama. Kolem 20. roku věku jsem pocítila, že bych chtěla mít manžela a děti. Že nic jiného nechci. Ted mám manžela a 2 děti (6 a 2 roky). Jsem doma na mateřské. Ze začátku jsem byla štastná, ale ted mám pocit, že to není ta správná volba a že mi zase chybí ona samota. Myslíte že je to jen dočasné, že až půjdu do práce, tak bude zase všechno v pohodě? Že ted trpím jen nějakou "ponorkou"? Děkuji
martina
hledání sebe sama
Dobrý den Jitko,nevím,čím začít:-) Je mi 33 let bez vážného vztahu. Přes rok udržuji milencký poměr s mužem 35 let. je mi s ním dobře,je pro mě přitažlivý,inteligentní, ale nikam jsme se neposunuli.Nechce víc.Já si hrozně přeji trvalý partnerský vztah, ale potkávám samé single muže, kteří nechtějí nic měnit.Přemýšlím také o smyslu života, který se skládá jen chozením do práce a domů, kamarádky se mi povdávali / a já jsem zůstala na ocet:-) / , takže do společnosti chodím spíše sporadicky.Chtěla bych cestovat, ale nemám s kým.Moje myšlenky se zaobírají otázkou, zda bych se neměla stát svobodnou matkou a můj život dostal úplně jiný směr.Už zkrátka nevěřím, že potkám chlapa,který by chtěl vztah.Několikrát jsem vyzkoušela i seznamovací inzeráty, ale bez úspěchu.Podstoupila jsem psych.individuální terapii, skupinou terapii,věřila jsem,že když zamakám na sobě, vše se v dobré otočí.Nevím, kam se v tom životě vrtnout:-)Obracím proto se na Vás.Jak to vidíte Vy? Děkuji za odpověď. Veverka
Veverka
hledání sebe sama
Vždy jsou muži těmi,kdo mně na začátku nahání (at je to v reálném životě nebo přes internet), načež se potom,co se zapojím, zaleknou nebo rozmyslí a současně vypluje najevo nějaká láska k někomu jinému. Já jsem předtím byla samotář v oblasti vztahů s muži,prostě jsem se zabývala jinými činnostmi a lidmi a ačkoliv jsem si říkala,že by i vztah mohl být hezký,tak jsem byla ve své podstatě spokojená.A dokážu si to představit i ted, takže aktivně nehledám muže,říkám si,že když prostě někoho potkám,tak to i zkusím,ale hnát se zatím nechci.Jenže pokud mně sami kontatují,tak je mi hloupé to s nimi nezkusit,třeba by to bylo hezké. Ale nějak mám pocit,že si mně vybírá asi speciální typ mužů anebo vyzařuju něco,co z nich to udělá? Existují nějaká (pro mně asi skrytá) pravidla vztahů? Něco jako bud mrcha,ještě větší mrcha a zase mrcha?Nebot jsem odsledovala,že čím víc ty bývalé s chlapy zametaly,tím více se ten muž stával na nich závislým a zamilovanějším. Asi jsem na ně až moc pohodová a hodná?
Míša,27 - 2.část
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se zeptat jestli existuje něco jako stigma oběti?Mám za sebou 3 zkušenosti s muži a překvapivě měly stejný průběh.Na začátku byli aktivní oni,já jsem tomu dala šanci, načež jsem se i já začala aktivně snažit nějak přispívat do vztahu. Oni se v odpověd na to snažit přestávali, a končilo to tak že jsem to táhla já. V průběhu vztahu vždy vyšlo najevo že existuje nějaká jiná správná (většinou bývalá) a se mnou to není to správné,takže jsme to ukončili (2 ze 3 já). V současnosti jsem v kontaktu s jedním mužem,kdy on mně na začátku kontaktoval a snažil se a já si říkala,proč to nezkusit. No a už zase vyšlo najevo (na začátku se vždy ptám,jestli je volný, má minulost vyřešenou a všichni samozřejmě přikyvují),že je nějaká jiná bývalá správná se kterou by chtěl ještě něco mít. Opravdu to vypadá jako bych na čele měla napsáno:převaděčka či krátkodobé řešení. Přemýšlím,jestli mi tím třeba život nechce říct,že na vztahy nejsem stavěná a mám zůstat navždy singl?
Míša,27
hledání sebe sama
část 4. Nechápu, proč když tolik někoho miluji takovou dobu, najednou milovat přestanu a trpím úzkostmi. Opravdu nevím, jak dál. Snažím se, říkám si, že to musím překonat, že pokud to znovu ukonřím nejen že přijde o člověka, se kterým můžu být v životě šťastná, ale taky že se to bude pořád opakovat a já zůstanu napořád sama. Nechci se se současným partnerem rozejít, čtu knihy o pozitivním myšlení, vím, že moje podvědomí má nahrané spoustu negativních emocí a já je musím přehrát, ale je to hrozné, je mi zle, na partnera se vždy těším, ale jakmile přijde, je mi zle. Poraďte mi, prosím, co mám dělat, ani psycholožka tehdy nepomohla. Opravdu bych tento vztah chtěla udržet a dovést do zdárného konce, ale mam pocit, že se každou chvilku zblázním.
Děkuji moc za odpověď. J.
Jana
hledání sebe sama
část 3.Po té tyto stavy přešly a já byla v pohodě. Jenže jakýkoliv vztah, který poté s mužem následoval, se ve chvíli, kdy se blížil ke vztahu vážnému, změnil v noční můru. Vrátily se mi úzkostné stavy a já opět ze vztahu vycouvala a trpěla.
Nyní mám přítele, se kterým jsme spolu tři a půl roku, ví o mých předešlých pocitech, a proto náš vztah nebyl jako každý jiný, partner mě odmítal, lásku mi dával minimálně a já ho víc a víc milovala, byl pro mne vším, jenže nyní vztah dospěl do fáze, kdy jsme si řekli, že v mém věku (je mi 26 let) už je na čase se posunout dál, že mít volný vztah už nadále nejde a i já toužím po rodině a zázemí. První nával pocitu bylo ohromné štěstí tři a půl roku jsem bojovala o chlapa, kterého nyní mám a který mě miluje, ale já zase propadla panice a úzkostným stavům. Nevím jak dál, nechci zase couvat, nechci se rozejít, ale je mi zle.
Jana
hledání sebe sama
část 2.Když zemřel, nesla jsem to těžce, což je pochopitelné. Moc mi chyběl. Už ve svých 14 letech jsem se zamilovala do kluka, který byl o 4 roky starší, uvázala jsem se na něj a musím přiznat, že mi nahrazoval i otce. Byli jsme spolu pět let a já ve vztahu trpěla, zahýbal, neměl pro mě pochopení, psychicky mě týral, ale já byla dál zamilovaná a všechno snášela, bylo mi to líto, ale nikdy jsem neměla deprese nebo úzkosti. Vztah nabyl konce ve chvíli, kdy už jsem toho měla vážně dost a po pěti letech se objevil člověk, který byl pravým opakem, staral se o mě, dával mi svou lásku a byl mi oporou. Tento vztah jsem po dvou letech ale ukončila, protože mi jak já říkám přeskočilo a já se ze dne na den psychicky sesypala. Nevydržela jsem s partnerem v jedné místnosti, měla jsem panické stavy úzkosti a díky tomu jsem to byla já, která ze vztahu utekla.
Nechápala jsem, proč ze dne na den odmítám člověka, kterého jsem předtím tolik milovala.
Jana
hledání sebe sama
část 1. Dobrý den,
Mám problém, který se se mnou vleče od 21 let. Dětství jsem neměla moc příjemné, vztah rodičů nebyl zrovna vzorným příkladem. Otec byl alkoholik, často celé dny nebýval doma a když se vracel, tak v podnapilém vztahu, nesčetněkrát jsem poslouchala hádky rodičů a křik. To vše skončilo, když otec v mých 9 letech utonul. Matka není ten typ, který dává své city najevo, takže jsem od ní nikdy nedostávala potřebnou lásku – tu mi dával otec.
Jana
hledání sebe sama
Milá Anno s nemocnou maminkou, zkuste najít v nejbližším okolí nějaký hospic - lze tam umístit své blízké jak na "úlevný pobyt" (pro pečujícího člena rodiny), tak na poslední životní fázi. Velmi lidský přístup, na prvním místě je úlevová péče při respektování důstojnosti, neomezená 24hod. návštěvní doba s ubytováním pro blízké, k dispozici psychologové jak pro pacienty, tak pro blízké. Navíc tam můžete pracovat jako dobrovolník, pokud by Vám přebývala energie. Přijde mi to pro Vás ideální propojení pro Vaše potřeby. Držím palce.
Lenka
hledání sebe sama
Dobrý den, cca před rokem a pul se se mnou rozesel muj pritel - velmi necitlive. V jediny moment jsem ztratila bydleni, pratele.... Ocitla jsem se v jinem meste, kam jsem se za pritelem odstehovala a kde nyni zustavam vzhledem k dobre pracovni prilezistosti. Mam pocit, ze jsem se s rozchodem vyrovnala -přesto, že jsem ho zpočátku snášela velmi těžce, nemam potrebu byvaleho partnera kontaktovat, naopak myslim, ze je i vhodny cas zacit novy vztah. Jiz nekolik mesicu na sobe pozoruji velkou precitlivelost, negativni chovani - nikdy drive jsem se takto nechovala, vzdy jsem byla vesela spolecenska bez problemu navazovat nove kontakty. Dnes jakobych nepoznavala samu sebe - a musím uznat, že z toho začínám být nešťastná.....nevím co si se sebou počít.
Rezy
hledání sebe sama
Jsem strašně nervózní,nemůžu spát.Neustále musím myslet na to,zda má vše potřebné,zda jí nic nechybí,zda je v pořádku.Začala jsem více pít(pivo,víno).Jsem si ale vědoma,že to není řešení.Stále si dokáži alkohol bez problému odepřít.Uvědomila jsem si ale jinou věc.Jsem navyklá na to vražedné tempo(maminka,práce,milenecký vztah).A v okamžiku,kdy maminka z něj nyní „vypadla“,mám problém.Neumím si představit,co bude,až maminku její nemoc přemůže.Prosím o radu,jak vše zvládnout,či spíše přežít..
Anna3
hledání sebe sama
Já mamince pomáhám s oblékáním,vstáváním,vozím ji na vozíku ven,k lékařům,vařím jí,umývám atd. Jsem jí oporou,neustále se snažím vše obracet v žert,maminka je přese všechno v poměrně dobré psychické pohodě.Péče o ni jako taková mi nedělá žádné problémy.Mnohem náročnější bylo vidět její ponížení,když poprvé neudržela stolici apod.Ale i tehdy jsme situaci zvládly s(černým)humorem.Mám ještě dva starší bratry,snaží se nás podporovat,ale spíše než činy slovem.Zároveň stále ještě pracuji jako manažer(z finančních důvodů,ale i proto,abych „dělala něco jiného“).Výhodou je,že z 80 % zvládám své povinnosti z domu přes počítač.Nyní maminka skončila v nemocnici s oboustrannou plicní embolií,ve všech končetinách mnohočetná tromboza.Podle lékaře je zázrak,že to přežila.Není jasné,zda bude ještě po návratu schopná pohybu,či i doma bude odkázána na vozík.Každé odpoledne jsem u ní v nemocnici,uklidňuji ji,dělám legrácky.. Po příchodu domů ovšem nejsem schopná pořádně fungovat.
Anna2
hledání sebe sama
Dobrý den,paní doktorko.Nejdříve ve zkratce něco o mě(32).Rodiče se rozvedli v mých 4 letech,s otcem(alkoholik)jsem až do jeho smrti měla velmi problematický vztah.Před 3lety jsem se po 13letech rozešla s přítelem(dlouhodobá nevěra z jeho strany,kterou nebyl schopen do rozchodu ukončit),doteď máme přátelské vztahy(on by chtěl,ať se vrátím,já už nikoliv.S milenkou se rozešel poté,co jsem ho opustila).Od rozchodu udržuji "poměr" s ženatým mužem.Byli jsme už dlouho předtím přátelé,pak to přerostlo v blízký vztah(od sexu jsme se nakonec dopracovali k lásce…přes všechny okolnosti je mi i velkou oporou).Jsem si vědomá,že se nerozvede(majetek,děti),ani to po něm nežádám.V současné době žiji totiž s vážně nemocnou maminkou(64),o kterou se starám.V loňském roce jí diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu(progresivní formu,zřejmě nebude žít déle než rok).Je schopná ještě sama jíst(do3měsíců zřejmě PEG),je schopná s dopomocí stát,ujít pár kroků,komunikuje,čas tráví na počítači.
Anna1
hledání sebe sama
dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Na podzim sem se seznámila s kulkama s naší vesnice se, kterýma jsem se nikdy nebavila, protože jsou o 5 let starší a s tím jedním sme si padli do oka, já se ho zeptala na číslo a jednou mu napsala, další den na to mi napsal ať dojdu na icq a začali sme si skoro denně psát. Pak jakoby se něco stalo a na dlouhou dobu sme o sobě nevěděli. Před měsícem sme se potkali na akci a dost sme se k "sobě měli" a skončili u nás doma, kde sme se mazlili atd. Jenže dnes jsem zjistila, že má přítelkyni, ale když mu napíšu tak vždy odepíše, já nevim proč mi to jeho kamarádi nemohli říct na té akci, a přitom mi ho dokopali ke mě, když seděl z kamarádama. Já nechci být pro každýho jen příležitostná milenka, už mě to opravdu nebaví, každý má ze mě jen srandu. Ale s tímto klukem je mi dobře a je mi to líto, tak proč kluci prostě nejsou věrní svým drahým polovičkám a seznamují se s jinýma?
kika
hledání sebe sama
Dobry den,prosim Vas moc o radu.je mozne,ze po vysazeni AD jsem si znicila vztah,mela negativni myslenky od zacatku vztahu->rozpadl se,protoze''at ho nestratim''=stracim ho,upadla do deprese a ted uz ani nevim,kdo jsem a neustale se obvinuju?Protoze hledam chybu v sebe sama ale je mozne,ze uzkosti,negativni a pak depresivni myslenky zpusobilo vysazeni leku?Proc u nekoho vysazeni probehne bez tezkosti a nekomu i znici zivot?Vubec nevim,kdo jsem a kde se stala chyba,je mi 24let a chci studovat ale potrebuju na to silu a sebevedomi,kt.jsem mela.../(jenom si myslela,ze mam?)Zistuji,ze jsem se mozna na nekoho jenom hrala a svet jenom tak pozorovala-nevkladala do cinnosti city,pocity,sebe samou...Ted beru znova leky ale tech vycitek se asi nezbavim....Vim,ze je to na psychoterapii ale prosim Vas nazor,mockrat dekuji
Markéta
hledání sebe sama
Navíc, díky tomu, že v ničem nevidím smysl a jsem do určité míry jakoby nad věcí, působím na mnoho lidí jako silná osobnost, ke které chodí se svými problémy a hledají v ní oporu - a to je postupem času čím dál tím víc vyčerpávající. Připadám si jako na první pohled silný strom stojící hrdě na holém kopci, ale ve skutečnosti s dutým kmenem, se ztrouchnivělými kořeny, který se při dalším poryvu větru skácí na zem. Takový život je pro mě velmi vyčerpávající a únavný - nevím jak z toho ven.
Tella (2.část)
hledání sebe sama
Dobrý den,
nemám důvod žít. Není to žádná výhružka sebevraždou, pouze jen čiré konstatování faktu. Po létech hledání odpovědi, co je smyslem života, jsem došla k názoru, že je to paradoxně "zachování" své existence (ať už je prostředkem dítě, budování majetku, který tu po nás zůstane nebo snaha zapsat se do historie (myšleno i historie určité osoby)). Majetek pro mě nic neznamená, kariéristka nejsem, mám sice spoustu talentů, ale ani jeden z nich není takový, abych se v něm mohla realizovat, a vztah jsem nikdy s nikým neměla. V tomhle bezcílném přežívání nevidím poněkud smysl.
Tella (1.část)
hledání sebe sama
Dobry den, už jsem Vám psala ohledně "překonané" nevěry. Knížku od pana Šmolky jsem si přečetla, ale někdy je mi z toho hůř.. když si vezmu důvody, které jej k tomu vedly.. Z toho je mi smutno, protože jsem si toho ani nevšimla a nic netušila.. proto se bojím, že se to bude opakovat.. vždycky když se na chvili odloučíme - stačí víkend a já mám všechno v hlavě zpátky a jsem smutná a smutná a pochybuju, jestli mě miluje, jestli se mnou chce být.. proč mě ještě nepožádal o ruku.. pochybuju sama o sobe, ze by me nekdo nekdy vubec chtel a jestli bych nasla nekoho, s kym bych mohla zit.. mam des, ze bych s nim nebyla... i kdyz me nekdy nastve, ze bych si radeji nekoho nasla... ale ted uz stavime dum - zavazek na cely zivot.. a ja se dodnes bojim, jestli se vratil ze zvyku - ji miloval, ke mne uz davno vasen neciti.. je mi to lito a nekdy se kvuli toho hadame... radeji bych zlepseni vztahu - u rozchodu se bojim, ze bych uz nechtela zit... :(
Romča
hledání sebe sama
Prosím poraďte mi z pohledu odborníka. Mám pocit viny, nechci člověku, kterého si moc vážím a kterého miluji ublížit, protože mám poprvé v životě pocit, že jsem čekala právě na něj a že jeho jsem hledala, ale není absurdní mít tento pocit po 3 týdnech známosti? Nejdu na to moc rychle? Není to třeba jen tím, že opravdu nejsem schopná být sama a bývalý přítel měl pravdu? Byla jsem na bývalé přítele moc hodná, a proto mi nakonec každý ublížil? Nevím, kde dělám chybu, nicméně už se ve mě něco zlomilo a já si víc vážím sama sebe a svého pocitu, než toho, zda zklamu nebo nezklamu přítele. Chci být bezvýhradně šťastná a rovnocenná tomu druhému a on mi takový pocit dává, jen se bojím, jestli to není špatně, taková velká změna. Omlouvám se za délku dotazu, ale nebylo v mých silách vyjádřit se stručněji. Děkuji za jakoukouli radu.
Sněhurka 4. část
hledání sebe sama
Když přítel nechtěl někam jít, nešla jsem taky, když naopak chtěl, podřídila jsem se. Když se mu nějaká osoba v mém okolí nelíbila, přerušila jsem s ní kontakt. Asi si říkáte, že jsem hloupá, ale problém je v tom, že jsem to nedělala s odporem, dělala jsem to ráda, protože jsem měla pocit, že jsem žena a on je muž a má to tak být. Vše jsem chápala, ale výsledkem bylo, že když jsem vyjádřila svou nevoli, přítel to bral tak, že jsem hádavá a nemám ho ráda. Postupem času to vygradovala a já po tomto zpackaném vztahu došla k závěru, že chci být sama a že partnera budu hledat hodně dlouho, protože už nehodlám v něčem ustupovat. Ve chvíli, kdy jsem si určila pravidla, že budu hledat jen zodpovědného muže, který tyto mé nároky bude splňovat se objevila právě má nová láska a ta do tohohle vzorce naprosto zapadá. Jenže nevím, zda není brzo jít do nového vztahu, ačkoli ke starému příteli nic necítím a mám v tom jasno. Taky nevím, zda někde nedělám chybu, že moje vztahy vždycky končí katastrofáln
Sněhurka 3. část
hledání sebe sama
K pocitu, že je ten správný jsem se nechala částečně zmanipulovat svým okolím, které z našeho vztahu mělo obrovskou radost a mělo pocit, že se jednou vezmeme a budeme štastní. Když jsme se rozešli a já měla možnost přemýšlet, uvědomila jsem si, jak moc jsem lhala sama sobě. Asi před 3 týdny jsem potkala svou novou lásku. Chtěla jsem být sama, což jsem mu dala jasně najevo, ale prostě to tak asi mělo být, podnikli jsme pár výletů a pár akcí a já se zamilovala a mám konečně pocit, že to jeho jsem hledala. Asi zní hloupě říkat tohle, když se známe teprve 3 týdny, ale jsem moc šťastná. Můj problém je, že nevím, zda je to dobře a nového vztahu se bojím, ačkoli jsem moc zamilovaná. Bojím se vázat, protože bývalý přítel mi mnohokrát ve vzteku vyčetl, že můj problém je v tom, že nedokážu být sama. Začínám mít pocit, že má pravdu, asi nedokážu být sama. Ve svých dosavadních vztazích jsem to byla vždy já, která dělala kompromisy-když přítel bydlel v jiném městě, byla jsem to já, kdo se stěhoval.
Sněhurka 2. část
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 23 let a za svůj život jsem měla 2 vážnější vztahy. V 18 letech jsem začala chodit s prvním přítelem, se kterým jsme byli 3 roky, nicméně poslední rok jsme oba byli nešťastní a vlastně jsme jen prodlužovali naše trápení. Já pak potkala svého druhého přítele a s prvním se rozešla. S tímto novým přítelem jsem byla 2,5 roku a opět poslední rok bylo pro nás oba velké trápení, nakonec to skončilo naprosto katastrofálně, neboť přítel se naprosto přestal ovládat, dalo by se říci, že mě psychicky týral (nemyslím, že to dělal vědomě). Rozešli jsme se letos v březnu a já byla sama. Velice rychle jsem si celou situaci zbilancovala a došla jsem k závěru, že jsem ráda, že to skončilo, neboť už od Vánoc jsem ho spíše brala jako kamaráda a nebyla jsem schopná chovat se k němu jako k člověku, kterého bych měla milovat. Neuvědomovala jsem si to, protože jsem se snažila nalhávat sama sobě, že je ten pravý a jediný správný.
Sněhurka 1. část
hledání sebe sama
Dobrý den, před časem jsem psala dotaz týkající se odtažitosti mého přítele po velké hádce. Bohužel jsme problém nevyřešili a nakonec přišel s tím, že si chce dát pauzu, že se v něm něco zlomilo, a že neví, jestli bude moct pokračovat v našem vztahu.. Problém je v tom, že asi nejsem typ člověka, který by něco podobného zvládnul - nevěřím sobě, ani jiným (pročež vznikaly neustále hádky) a tím pádem jsem už přes měsíc v neustálém strachu z toho, co bude dál. Bojím se, že se teď budu nějakou dobu trápit proto, že odešel a pak znovu, až mi oznámí, že už se nechce vracet. Vlastně tomu, že by se vrátil vůbec nevěřím a tohle všechno jenom prodlužuje dobu, kdy se budu hrozně bát toho, co přijde. Jak si mám začít znovu věřit? Myslím, že už to ani nejsem já, takhle zničená jsem nikdy z ničeho nebyla a samotnou mě to až děsí. Nedovedu si představit, co mám dál dělat.. Vím, že doprošování se by k ničemu nevedlo, ale když ho vidím, jsem úplně nesvá a chovám se nemožně, nedovedu s ním ani mluvit..
Smutná :(
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 22 let a přítele mám 5 let a přesto se stále zamilovávám do jiných mužů. Obvykle to bývají muži, kteří o mě nějak projeví zájem a je mi s nimi dobře. Za nějakou dobu moje city zase ochladnou...Stále miluji svého přítele a opouštět ho nehodlám, ale když jsem zrovna poblázněna někým jiným, pomýšlím i na něvěru, ikdyž ji nikdy neuskutečním. Je to normální? Nebo je znak nějaké nevyzrálosti?
Veronika
hledání sebe sama
Dobrý den,
když už se člověk dostane k syndromu vyhoření, dokáže se z toho dostat sám (pokud ano, jak?) nebo je potřeba psycholog? Děkuji
Martina
| předchozí | ... 9 10 11 12 13 14 15 ... | další |
