Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

všechny poradny
Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
Méně témat Více témat
hledání sebe sama
Dobrý den asi bude znít hloupě ,ale já například o nevěře uvažuji - mám fajn chlapa jako člověk super ,akorát po sexuální stránce to je to taková rutina. Do sexualních hrátek nebo nějaké akčnější hry nejde . Taková klasika a navíc většinou je hotov se svým výkonem tak brzo že i pyžamo mi trvalo sundat dýl. Mám možnost si trochu sesualní akce užít ,taktéž ze zadaným mužem přitažlivosti vzájemné ,akorát jsem nikdy nevěrná nebyla ale zase na druhou stranu bych si ráda užila i tu rozkoš. Morální to zrovna není a vím že riziko odhalení je .Jen nevím zda ho podstoupit a jednou tu neřest provést. žádné city tam nejsou jen chtíč z obou stran Hmmm co teď
Verča
hledání sebe sama
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu - nebo spíš o jakési vyslyšení. Je mi 25 let a nyní jsem ukončila roční vztah. Je to již 4 vztah v řadě, který jsem ukončila po stejně dlouhé době (max. jsem to vydržela rok a půl). Jde o to, že mě to přestalo bavit. Posledního přítele jsem milovala opravdu moc a nemohu na něj říct prakticky žádné křivé slovo, ale po roce se u mě prostě objevil zase ten "blok", kdy jsem s ním nemohla vydržet. Zkrátka jsem si na něj vytvořila averzi, nemohla jsem s ním spát ani se s ním nijak jinak fyzicky konfrontovat. Jelikož jsem již stejnou fází prošla několikrát, snažila jsem se to předstírat, ale nešlo to, opravdu. Dopadlo to tak, jak dopadlo. Rozešli jsme se. A já teď sama nad sebou přemýšlím. Jsem normální? Vím, že chyba je ve mně... Jak to mám překonat? Nebo je to tím, že to nebyl ten pravý? Bojím se, že se to bude opakovat a já budu do konce života sama. Nyní ani žádný vztah nechci, bojím se ublížit dalšímu muži i sama sobě. Děkuji.
S.
hledání sebe sama
Dobrý den som mladá žena a mám probléms ovládaním agresivity voči mojmu partnerovi ktorý ju "poslušne" trpí.. som výbušná a aj násilná... neraz to končilo bitkou a ja sa nedokážem ovládat..chcem to zmenit snažím sa ale nedarí sa..
Anna
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla jsem Vás poprosit o radu.
Je mi 15 let.
Když se mi zalíbí nějaký muž, snažím se ho získat a mám pocit zamilovanosti. Když už ho ale dostanu, po pár dnech mě přestane bavit, pocit zamilovanosti přejde a já z toho chci ven. A takhle je to pokaždé. Je se mnou něco špatně? Jak se tohoto "zlozvyku" zbavit? - otázka upravena poradcem
Alyssa
hledání sebe sama
Dobrý den, poslední dobou jsi začínám uvědomovat že se mnou není něco v pořádku, mám změny nálad v různých intervalech, často měním názory, často mluvím ze spaní a sny které se mi zadjí jsou časno nesmyslné, když mluvím s někým koho moc neznám, tak se potím a zakoktávám se(jen občas) nevíte co to znamená ??
Dominik
hledání sebe sama
2.ČÁST Najednou se dívám na ženy jako na potencionální partnerky - vnímám, jak jsou chytré, jaké mají kouzlo, tělo...Prostě takhle silně to přišlo. Je to pro mě nemyslitelné, nemohu být lesba. Mám s partnerem společnou dlouhou historii, naše rodiny fungují dohromady, máme společné podnikání, naplánovanou budoucnost. A samozřejmě rodiče - jsem jedináček z velmi věřící rodiny, kde je homosexualita nemyslitelná. Vůbec nevím, co mám dělat, jakým směrem se dát nebo zda naopak nedělat nic. Chtě nechtě jsem si úplně přestala všímat mužů, jen si všímám žen. Je to jako chodit v botách, které mi tlačí. Nevím, co dál - zda je to jenom nějaké krátkodobé poblouznění?
JitkaŠ
hledání sebe sama
1. ČÁST Dobrý den paní doktorko,
prosím o váš náhled a nadhled :-)
Je mi třicet, žiji v dlouhodobém vztahu s nevlastními dcerami, jsem profesně velmi úspěšná - s partnerem podnikáme dohromady. Můj partner je báječný chlap - chytrý, vtipný, spolehlivý, mám ho skutečně ráda a vážím si jej. Je to silná osobnost a on říká, že jsem jediná, která se mu kdy opovážila odporovat a o to víc mě miluje :-) Zádrhel je ale ve mě. Myslím, že jsem lesba. Jsem v sexu hodně otevřená snad odnepaměti, ženy mě vždycky vzrušovaly víc než muži (zakázané ovoce...), ale nikdy jsem s žádnou nic neměla. Sex s mým partnerem je ok, s každým předešlým to bylo stejné - nic zvláštního. Často se mi zdají erotické sny, ve kterých se sblížím se ženou, následující den jsem z toho špatná. Nevím proč zrovna až teď to propuklo v takové síle, ve třiceti, najednou cítím po ženě velkou touhu, připadám si jako papiňák, jakože musím každou chvíli z toho přetlaku explodovat. Vůbec netuším, co se mi v hlavě sepnulo. - otázka upravena poradcem
JitkaŠ
hledání sebe sama
Dobry den pani doktorko, nevyznam se sama v sobe a pritom uz bych dle sveho veku mela mit jasno. Je mi 30let, s pritelem tvorime par 7let, z toho 5let spolu zijeme i pracujeme. Je to spravnej chlap a jako partnera do zivota si vedle sebe neumim predstavit nekoho jineho. Po sexualni strance je to vsak pase. Nejsem nijak naruziva, jde mi o kvalitu ne o kvantitu, ale tim, ze jsme spolu intenzivne denno denne vyprchala veskera chemie. Stalo se to, ze me zacal fyzicky pritahovat o 10let mladsi kluk. Je to vzajemne...Nejhorsi na tom je, ze pritele nedokazu fyzicky podvest, byla ta moznost, ale ozval se blok v hlave a ja radeji couvla. Mam obavu, ze by me dostala ta tiha svedomi...Zaroven bych ho neopustila kvůli tomu, ze sex uz neni to, co byval. to pro me neni na prvnim miste. Pristihnu se pri myslence na tu avantyru a uvedomuju si, ze kdybych ji nechala volny prubeh a s tim klukem se vyspala, jednala bych vlastne v souladu se svoji prirozenosti, protoze telo to tak chtelo.Dekuji za nazor.
Ellis
hledání sebe sama
Dobrý den. Už pár měsíců řeším dilema, o kterém bych potřebovala mluvit, a za které se vnitřně stydím i přes to, že ho nechci ze svého života vypustit. Je mi 19 let a s partnerem jsme spolu již tři roky. On je o něco málo starší. Ještě studuje ale je hodný, typický romantik. Po celou dobu našeho vztahu jsme neměli žádné závažnější problémy, hádky ani neshody.Myslím,že jsme se našli jako dvě spřízněné osoby, protože po duševní stránce je opravdu vyjimečný.Sdílíme spolu domácnost a jsem o něm přesvědčená jako o perfektním partnerovi,potencionálním otci našich budoucích dětí,jako o skvělém muži, který bude vždy milujícně čekat doma a člověku, který se o mne postará.Jediné co to kazí, je moje zvrhlá povaha.Mám vnitřní potřebu flirtovat s jinými muži. Vyhledávám mužkou přítomnost, ráda debatuji i na lechtivé téma.. neříkám, že podvádět.Ono i to fyzično by chtělo být vyhledáváno, ale straním se těch možností, protože si nejsem schopná nastavit věrnostní kodex.. nechci být nevěrná ve snech..
Simona
hledání sebe sama
Dobry den, mam velky problem sam se sebou. Jsem zarlivy, zly a vse si vybijim na sve pritelkyni. Je mi 28 a pritelkyni 32. Miluji ji nadevse, ale citim ze ji ztracim tim co delam. Byl jsem zvykly na zivot v hospode a ona to od prirody nesnasi. Snazim se nepit, ale obcas se to zvrtne kdyz jsme spolu na drinku v hroznou hadku, protoze ve me bouche zarlivost a zlost kterou mam nejspis od prirody. Ona si mysli ze jsme zcela odlisni lide, ale velice si rozumime v sexu a mame stejne priority zivota jako je rodina a sve hnizdecko. Jeji styl zivota je jiny a ja se do nej snazim dostat. Rada sportuje, cte, ma rada muziku, kulturu a turistiku. Ja mam pomerne stejne konicky, zacal jsem kvuli ni cvicit, ale porad je tady to me zle a sokbecke chovani. Nevim jak se z toho dostat a byt hodny a ten se kterym si dokaze prestavit zivot v rodinnem kruhu. Poradte mi co mam se sebou delat abych ji neublizoval a byl ten spravny chlap. Ztracim ji velice rychle a uz je to myslim jen setrvacnost. Dekuji.
Josef
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat na váš názor, jelikož nějak nevím, co dál.. Jsem 5 let s přítelem, žijeme spolu, jen on občas odjede na delší dobu (půl roku) pryč kvůli práci. Máme se rádi a věříme si. Nikdy jsem nikomu nevěřila více, i když jsem s důvěrou měla vždy problémy. Náš vztah je velmi hezký a můžeme se o sebe navzájem opřít. Bohužel je tu jeden háček. Mám slabost pro jednoho konkrétního kamaráda.. Trvá to přibližně 4 roky, co na něj myslím a nemůžu zapomenout. Vždy je to nějaký čas dobré, ale pak mi třeba napíše, nebo se zastaví za mnou v práci a já úplně zapomenu, že nějakého přítele mám! Koktám a rudnu a chovám se jako blázen.. To mi je přitom 29 let. Když se neozývá, je to opět lepší, ale jen chvíli. Ptám se vás především proto, že nynější přítel naznačil, že v blízké době mám očekávat jisté překvapení (vím, že půjde o požádání o ruku). Byl to můj sen, že potkám takhle dokonalého muže, co mě bude chtít! Ale.. Možná, že ta dokonalost je někde jinde.. Děkuji za názor.
Terii
hledání sebe sama
Nakonec jsem ji uprosil, aby zůstala, vše jí vysvětlil, omluvil se jí a požádal jí o odpuštění. Jenže už to není tak jak to bývalo. Já zůstal dál zamilovaný, miluju ji z celého svého srdce, plánoval jsem s ním budoucnost a chtěl žít. A pak se stane taková věc..taková s odpuštěním kravina,a vše je jinak..Ona už mě nemiluje (jak říká), jsem jen její dobrý kamarád (to mě hrozně zraňuje). Už ani ta komunikace není zdaleka taková jak bývala dřív - to jsme si pořád psali, volali, bylo to vše takové lehké a bezprostřední, prostě zamilované. Teď mi napíše sotva dvě sms denně a zavolá (možná že i ze soucitu, a to je hrozné). Já bych ji hrozně rád zpátky, ale nevím, co mám dělat, aby mě měla zase ráda, milovala, bylo to prostě jako dřív. Cítím od ní opravdu velký odstup a takový kamarádský přístup. Neviděli jsme se již cca 10 dní. Prosil jsem ji o odpuštění, ale nevím, zda mi odpustila (je to 3 týdny). Co mám dělat? Může se někdo takto odmilovat během dvou dní? Jak se chovat? Jak ji získat zpět?
Jiří (pokračování 3)
hledání sebe sama
ale nikdy mezi nebyly žádné projevy fyzické intimity či mazlení, ani milování. Byl jsem s nimi jen párkrát na jaře na kafe (pak už ne) a pak jsem si jen psali (bohužel i erotické) sms. Po návratu k mé lásce v červnu tohoto roku jsem bohužel tuto sms komunikaci s dvěma těmito, nevím jak je nazvat - asi kamarádkami přes internet (nebyla tam žádné city ani sex, jen ty zatracené sms), nedokázal zastavit a dál v ní (i když v podstatně menší míře - někdy pauza i dva týdny, pak za čtyři dny třeba čtyři pět sms a pak zase týden dva klid) pokračoval. Přitom svoji lásku miluju a ona milovala i mne. Bohužel se stalo, co se asi stál mělo nebo muselo - náhodou mi u ní v autě vypadl mobil, já o tom nevěděl, ona odjela a přečetla si dvě sms, jedna z toho erotická. A to ji ranilo tak, že řekla, že je konec, chtěla se se mnou rozejít. Na druhý den řekla, že jsem ji hrozně zklamal a že už mě nemiluje a nikdy se nevrátí. Byl (a pořád jsem) skoro na dně.
Jiří (pokračování 1)
hledání sebe sama
Dobrý den, prosím o radu či názor. Je mi 40, dvacet let ženatý, dvě děti (5,9). Manželku už dávno nemiluju, z našeho vztahu se dávno vytratily jakékoliv city a projevy náklonnosti, blízkosti, intimity. Nemiloval jsem se doma už tak dva tři roky, možná víc, je to už hrozně dávno. V prosinci 2011 jsem poznal fajn vdanou paní (40 let, také dvě děti - 6,13), ve svém manželském vztahu též nespokojenou. Dali jsem se dohromady. Půl roku jsme si psali, půl roku setkávali osobně, téměř už došlo i k milování, ale já jsem vždycky couvnul (strach ze selhání-byl jsem zamlada dvakrát na operaci a od té doby zhoršená erekce).Ona se se mnou (asi i z tohoto důvodu) po roce rozešla a půl roku se neviděli. Já na ni stále myslel, byl (a jsem) do ní zamilovaný. Koncem června tohoto roku jsme se potkali a prožili spolu krásné léto plné krásného společného milování a nádherných okamžiků. Bohužel jsem z mezidobí, kdy jsme se neviděli, měl pár internetových známostí se kterými jsem se na jaře párkrát setkal
Jiří
hledání sebe sama
Dobrý den. Mám takový problém jsem s přítelem už rok a pul a strašně ho miluju, ale přijde mi že náš vztah už není tolik zapálený jako na začátku nejspíš mi tam něco chybí asi jeho pozornost, nevím jak bych mu to měla naznačit jsem taková stydlivá a nedokážu na to nějak sebrat odvahu. A ten větší problém je, že se čím dál více zakoukávám do jeho staršího bratra. Asi právě protože mě přitahuje nejen fyzicky protože jsou si celkem i podobní ale i tím že se ke mě chová tak co mě chybí ve vztahu je milý a na to že spolu nějak nejsme se mi věnuje. Přijde mi že ke mě taky něco cítí ale to je jen můj pocit. Nejvíc se ale bojím že by se to přítel dozvěděl a to by se ho dost dotklo proto bych potřebovala nějakou radu jak ten vztah opět oživit aby se neukončil. A já přestala myslet na toho druhého začínám se totiž bát, že k němu začínám cítit něco víc než kamarádský vztah. Předem děkuji za radu.
Dominika
hledání sebe sama
Dobry den, již si pripadam na pokraji svych sil.. Uvedu kontext, ktery by mohl souviset. 1. Je to měsíc a 14 dni co jsem vysadila antikoncepci ze zdravotnich duvodu a asi pul roku od vysazeni AD (10mg) na papickou poruchu. Nyni se mi zacli dit hrozne strachy a desy o tom, ze bych se nekdy s pritelem rozesla, nebo ze bych dokonce byla na holky. Je mi na zvraceni, nemyslim na nic jineho, mam zachvat breku a neznadeje.. Bojim se ze se zblaznim, ze zesilim. Skoro nic nejim, protoze nemam chut k jidlu. Zacala jsem se hroznr pozorovat, jestli po holkach koukam nebo ne.. ta predstava me desi. Zadne racionalni duvody k tomu nejsou.. mam 4 roky pritele, planujeme rodinu, vzrusuji me muzi ne zeny. Uz nevim co mam delat, snažím se vselijak uklidnovat ale nezabira nic.. chvilemi je to dobre, pripadam si v pohodea i se tem pocitum smeju a pak nalada zase spadne. Jsem zklamana ze nejspis opet skoncim na AD.taky se bojim ze nepomohou a strachy z homosexuality a opusteni pritele budou pretrvavat.21let
klára
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko. Je mi 22 let, svobodná. S partnerem máme dlouhodobý skoro sedmiletý vztah. On mě bezmezně miluje, je na mě závislý a jeden pro druhého bychom udělali všechno z mé strany je láska opětována VELMI. Máme spoustu společných plánů, v nejbližší době stavba domu a zařizování přechodného bydlení. Potkala jsem o 21 let staršího muže, který mě neskutečnou silou sexuálně přitahuje. Měla jsem možnost sexu s ním, ale udržela jsem se, takže ke styku nedošlo. On žije sám, rozvedený. Stále mě ale láká ta možnost a nevím, co udělám příště. Při milování s partnerem si představuji jeho. Stydím se za to. Je to jako na houpačce nechci podvádět a partnerovi jakkoli ublížit, ale to pokušení mě doslova dusí. Cítím se provinile za to, co jsem ani neudělala. V tom jestli mám nebo nemám se plácám už tři měsíce, začíná mě to psychicky vyčerpávat. Jak z toho najít cestu ven? City k tomu muži v tom nejsou. Jen šílená touha... i z jeho strany. Rozhodnutí nechal na mně. Děkuji za radu
Jana
hledání sebe sama
Byla jsem rodiči a hlavně otcem týrána. Ale matka mě také týrala a teta taky. Byla jsem vychovávána v tom, že jsem úplné nic a oni někdo. Sebevědomí mi nikdo nepěstoval. A sestra v tom taky žila, tak mi taky bere sebevědomí a teta taky. Něco řeknou a mě se nelíbí, jakým stylem to řeknou a nebo i slovo jaké řeknou a když se ozvu, tak to zapřou, že jsem špatně slyšela. A teď to dělá i neteř. Okoukala to. Přitom to je manipulace a týrání. A já masochistka nejsem ani z jednoho procenta. Myslíte, že je šance, a vztahy v rodině se zlepší, když mě pomlouvají a myslím, že i máma? Jeden terapeut mi řekl, že ne. Děkuji za odpověď.
Lily
hledání sebe sama
Dobrý den, můj dotaz se týká něčeho s čím nevím, jak bojovat.Celý život (je mi 25) mám ve vztazích vždy pocit, že za hádky, nedorozumění a problémy můžu já. Ať se to týká čehokoli, někdy cítím, že mám pravdu a že jsem vše udělala nejlépe, jak jsem mohla, přesto mám pocit, že je vše má vina a že jsem to způsobila já. Nevím, jestli je to pozůstatek z dětství, kdy se mi od otce nedostávalo příliš pochvali, ale spíše schazování a někdy také urážek. Nevím, jak mám s tímto blokem bojovat. Když mi ve vztahu něco ublíží a cítím se smutná, přesto si myslím, že jsem jen přehnaná a můžu si za tu situaci sama..V běžném životě se ale cítím naprosto v pohodě a dokonce bych o sobě řekla, že jsem i celkem vyrovnaná bytost.. ač to teď tak asi nepůsobí. Prosím, možná to ani není možné, ale existuje něco, co by mi pomohlo najít větší úctu k sobě, abych se zbavila pocitu, že ta špatná jsem vždy ve vztahu já? Moc děkuji za odpověď :)
adriana
hledání sebe sama
čo mám robiť prišla som o jedno dieťa a teraz som znovu otehotnela ale moj partner nechce dieťa najprv sa správal ako by ho chcel ale teraz už nie som v 10 t. mám si ho nechať zobrať alebo nie. som uplne v koncoch ale bojím sa že ak si ho nechám zobrať aj tak nebudeme spolu lebo mu to budem dávať za vinu neviem čo mám robiť preto vás prosim o radu a zároven dakujem
Lenka
hledání sebe sama
Dobrý den. Je mi 23 let a jsem nešťastná. Nevím, co chci v životě dělat, probouzím se ráno už smutná a depresivní, ale kromě přítele si toho nikdo nevšim. Cítím se méněcenná, v minulosti jsem se řezala do ruky, nemám chuť se nijak vzdělávat dále, protože mám strach, že vložím energii někam, kde to bude zbytečné a stejně skončím ve fabrice, kde jsem nyní. Navštívila jsem psycholožku, ale ani jí jsem nedokázala říct všechno, co jsem chtěla a hodina pro mě byla krátká a zjistila jsem akorát to, že jsem nevyzrálá .. jsem limitovaná penězi a připadám si benadějná a nejradši bych tu nebyla ... k jakému lékaři bych se měla objednat? - otázka upravena poradcem
Míša
hledání sebe sama
Zase nulové přivítání. Doma již vše zvládali, úklid, nákupy. Chci odejít znovu, ale tentokrát již bez návratu. K manželovi necítím nic, jsem z něho nervozní, vnitřní neklid,napětí. Jsem ráda sama. Tak jak dál? Děkuji Vám za Vaši odpověď. Eva
Eva -pokračování
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Prosím o radu v mém životě. Jsem vdaná 30 roků, 2 dospělé děti. Vím, že za mnohé si mohu sama. Podnikám a vydělávám víc peněz než manžel, proto jsem již řadu let všechno platila sama, úplně všechno i hypotéku na dům. On měl svůj plat pouze pro sebe. Najednou jsem byla ze všeho příliš unavená, nepochopená. Říkala jsem, že už nemohu pracovat 12-15 hod.denně jsem unavená. Práce ubylo peněz také. Manžel nechtěl o žádném podílení se na domácnosti ani slyšet.Hádky, výčitky nebraly konce. Odešla jsem z domu do podmnájmu kde mě bylo moc dobře, odpočíval jsem, žila. Neměla jsem manžela vedle sebe. Jsem z něho nervozní, připadá mě jak malé dítě, měla jsem ho stále vedle sebe. Po 4 měsících jsem se vrátila domů z čiré zvědavosti jakou roli tam ještě mám. Žádnou. Přivítání nulové. Jen si doma všichni trochu uvědomili, že se věci musí kupovat...Za pár měsíců jsem odešla znovu, bylo mě smutno po mé samotě a klidu. Znovu jsem se vrátila za 6 měcíců domů. - otázka upravena poradcem
Eva
hledání sebe sama
Myslíte, že mi dva máme šanci na to, mít hezký vztah, spokojenou rodinu a být spolu štastni? Překonali jsme opravdu mnoho a mám pocit, že teď konečně fungujeme normálně. Někdy mě děsí myšlenka, co když po nějaké době zjistím, že s ním být nechci, co potom?...Nad rozchodem opravdu neuvažuji, chci miminko, domek a hezký vztah s přítelem, někdy mě napadne i myšlenka, že bych chtěla být i vdanou paní a mít jeho přijmení a na ruce nosit prstýnek od něj...a pak zase přijde ten strach...Kdysi mi jedna kartářka řekla, že až ten třetí partner bude ten pravý...a můj současný je "teprve" druhý...co když měla pravdu? Vím, že podle toho soudit nemohu...jen to živí můj strach z onoho neznáma. Myslíte, že máme šanci? ...Děkuji Vám mnohokrát za Váš čas a Vaše zamyšlení. Přeji krásný slunečný den. - otázka upravena poradcem
Pomněnka, část 3.
hledání sebe sama
Děsí mě minulost toho vztahu, děsí mě to, že jej mám už "jen" ráda...nedávno v mém okolí došlo k rozchodu dvou dlouholetých partnerů a děsí mě rychlost, s jakou si přestali chybět a s jakou se přestali mít rádi. Někdy přemýšlím o tom, co když bych to měla stejně?!...Já sama o rozchodu vůbec neuvažuji ale zárověň mě trochu děsí jakoby ta konečnost tohoto rozhodnutí. Přítele mám ráda,mám ráda některé věci, některé zase ne, někdy mi chybí až bych plakala, jindy ne. Bude skvělý táta. Jsme spolu už docela dlouho a je mi jasné, že horoucí láska není trvalá. Samotnou mě to ale děsí a často uvažuji, proč se lidé berou? Je to opravdu proto, že se tak milují a nemůžou bez sebe být? Možná nad tím vším moc přemýšlím a stále jakoby váhám, protože mám ze změn, které by přišli a z té konečnosti tak trochu strach. Přítel říká, že mám až moc ze všeho strach a ten strach mi nedovolí dělat spoustu věcí a vlastně žít... - otázka upravena poradcem
Pomněnka, část 2.
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko, přeji krásný den. Již dříve jsem Vám psala, Vaše rady mě vždy uklidnily a nyní se na Vás znova obracím s prosbou o Váš nadhled a snad opět slova, které mi dodají klid. S partnerem jsem 4,5 roku, skoro stejně dloho spolu bydlíme. Vztah byl první dva roky poznamenán přítelovou nedůvěrou, podezíráním, obviňováním z nevěry. Logicky to vyústilo v to, že jsem jej přestala milovat, ztratila jsem absolutně zájem o sex, po sexu jsem vždy plakala a chtěla se rozejít. Mnohokrát. Nikdy jsem ale neoděšla, vždy mě přemluvil, nedokázala jsem to udělat, mnohkrát jsme se snažili vztah spravovat, mnohokrát neúspěšně a nyní se snad zdá, že jsme konečně uspěli. Dá se řící, že nyní máme normální vztah, fungujeme, sex se opravdu zlepšil a máme se rádi. Přítel velmi chce rodinu, já také. Již rok si pohrávám s myšlenkou, že vysadím antikoncepci a nyní to vypadá, že jsem se konečně rozhodla vysadit, jelikož miminko si moc přeji. Oba dva. Někdy se ale stane, že zapochybuji...
Pomněnka, část 1.
hledání sebe sama
Dobrý den.Je mi 39let a jsem gay.S orientací jsem smířený i má rodina které za to moc děkuji.Ale problém je,že jsem po 14letém vztahu už 5let sám.Nemužu si nikoho najít.Vždy i ve vztahu jsem se choval tak abych se za sebe nemusel stydět.Nepodváděl jsem,protože sem si toho druhého vážil a sex není na prvním místě.Přestali jsme si rozumět a zustali přátele.Ted mám pocit že jsem zbytečný,vždy jsem žil pro druhe.Pomahal jsem kdy se dalo i treba radou.Ted posloucham že jsem moc hodný,hezký chlap,ale nikdo se mnou nechce nic mít.Už jsem slevil skoro kde se dalo.Sportuju ,chodim do prace i do spolecnosti,ale porad jsem sam.Připada mi že jsem uz stary a unaveny nevím jak dal a prosim o radu co dal.Mamuska mi rekla ze je tu pro me vzdy,ale nebude to na porad.A ja bych se rad podelil s nekym o sve srdce zase se smal a delil se o vse s nekym kdo nebude ke me sobecky a bude se ke me chovat uprimne.Pripadam si ze jsem na svete zbytecny,poradte prosim dekuji.Jirka
Jiří
hledání sebe sama
Dobrý den, jsem s partnerem přes 8 let a jako každý vztah, prochází i náš vztah krizemi. Když jsme spolu byli 3 roky, zamilovala jsem se do kamaráda a ani prítel si nebyl jistý svými city, tak jsme se na mesíc rozešli (a oba jsme si uvédomili,že bez sebe nechceme být) a opět jsme se dali doromady..Z počátku panovala nejistota, ale pak jsme se milovali více než dřív..Nyní (po 8 letech a tedy 5 let od předešlé události) jsem se platonicky zamilovala dk kolegy z práce..Vím ale kde "jsem doma" a kolega za výměnu mého partnera rozhodně nestál, takže jsem city k němu potlačila, protože nechci přijít o svého partnera, ale k tomu najednou necítím to co dřív a nemohu k němu najít cestu zpět..Chybí tam ta zamilovanost, ale má hlava ví, že je to človék, kterému bych chtěla být po boku i nadále..Myslíte, že může být vše jako dřív?Nemáte nějaký recept, jak se dopříšte "zamilovanosti" vyvarovat když jí nechci opětovat?Jde se naučit být odolnější a flegmatičtější?Děkuji - otázka upravena poradcem
Radka
hledání sebe sama
Stále si ale kladu otázku až budu ve věku, kdy se s těmito muži budu chtít seznámit, budou i oni mít zájem? Chápu, že mladší ženy přitahují starší muži, ale co vidí starší muži na mladších ženách? Neopovrhují jimi? Nepřipadají jim nevyzrálé? Nechtějí je jen využít nebo s nimi jsou jen z důvodu aby "omládli"? Tohle mi neustále vrtá hlavou. Bojím se také, že kdybych měla vztah se starším mužem, vážný vztah, chtěl by rodinu?! Připadám si občas strašně ztracená a bojím se, že si nikdy nenajdu partnera, který by mi vyhovoval, protože nikdo z mé věkové kategorie to bohužel být nemůže. Děkuji za přečtení a případné zodpovězení mých dotazů. 2. část
Martina
hledání sebe sama
Dobrý den paní Jitko, možná ani tak nežádám o radu, jako spíše o názor odborníka, ale také zkušené ženy. Je mi 16 let a přitahují mě muži ve věku kolem 40-ti let. Často se říká, že dívky, které neměly kladný vztah s otcem hledají ve starších mužích právě své tatínky, ale u mne začala tato "úchylka" v úplně raném dětství, při sledování pohádek, kde místo princů se mi líbily králové. (V té době jsem s otcem měla velmi kladný vztah) Vím, že jste zde psala, že je důležitý věk mentální a ne fyzický, přesto si ale připadám divně. Je fakt, že mě přitahují starší muži, ale v mém věku si s nimi ještě nic začít nechci i přes to, že s mými vrstevníky si nemám o čem povídat. Starší muži mi jednoduše přijdou sexy, líbí se mi, že bývají gantlemani, životem zkušení, často pánové ze staré školy, pro něž jsou ženy božská stvoření. 1. část
Martina
hledání sebe sama
Dobrý veřer, nikdy jsem na poradnu nepsala, ale dnes se něco stalo a já se rozhodla zeptat, jak se pozná, že jsem zralá opět na vztah, Rozvedená jsem už dlouho, manžel mě opustil a nechal s 3 dětmi, ale celkem to zvládám a jsem už dost dlouho sama, no sama ani tak ne....mám přítele, ale ženatého a po 10 letech jsem to s ním ukončila, ale i nadále jsme spolu v kontaktu, opravdu si ho vážím a moc a mé děti ho mají rády, ale už spolu více jak rok nespíme, neláká mě a nedávno jsem začala mít něco s kolegou, první to bylo platonické, protože je ve vztahu a já to nechtěla znova zažít, ten trojúhelník, ale tím asi jak je zvláštní a jak mě miluje, jsem se zamilovala a konečně došlo i k milování....nádhera, ale stala se nemilá věc....střetli se v práci, bývalý a kolega a ten mi utekl a nechce se mnou komunikovat, protože jsem mu prý lhala a nechala ho jít, jen já byla zrovna na odchodu.....bylo to zmatené a špatná reakceí, ale neumím to takto popsat....asi nemám na to mít normálná vztah...
Pacina
hledání sebe sama
hádku vyřeším tak, že mu řeknu,že s ním končím.. pak mi dojde co jsem udělala a je mi to líto, protože o něj nechci přijít.. jenže ty hádky jsou na možná častější než 5 denní frekvenci.. a přítel už neví kudy kam, chce mít klid a ne furt něco řešit.. a chce mít jistotu a ne každých pět dní slyšet o rozchodu.. vím, že je problém ve mě..ale já mam zase hodně náročnou práci,a k tomu vždycky problémy buď s autem, které potřebuji každý den, nebo zdravotní problémy..dlouho jsem nezažila pocit, že přijdu s čistou hlavou domů.. ale píšu za minutu dvanáct.. než to úplně vzdá... Předem moc děkuji za odpověď. Bětka
Bětka
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, vidím, že dotazy tu jsou hodně podobné, nicméně ráda bych si přečetla radu i pro mě.. Jsem s přítelem přes dva roky a rok spolu bydlíme, mě je 25 a jemu je 31 let, nicméně, je hodně citlivý a má velký vzor ve svých rodičích, říká mi, že nikdy takhle nemiloval, jako teď mě, měl dva vztahy po 3 letech.. vím, že by se mnou chtěl rodinu a vím, že bude skvělý táta, nicméně problém je v tom, že já na něm stále něco hledám.. a jsou to hrozné maličkosti, třeba, že mě nepochválí hned večeři, nebo mi dlouho nekoupil kytku,.. a všechno je v tom samém módu..prostě neřeším nic zásadního..! Se vším mi pomáhá, je mi oporou a já ho od sebe takhle odháním..
Bětka
hledání sebe sama
vím, že řešením by bylo nebýt v kontaktu s tím mužem a zkusit zapracovat na vztahu, do kterého jsem se vrátila. ale já vlastně ani nevím, jestli na něm zapracovat chci. přítel se snaží, dělá vše pro to, abych byla spokojená a šťastná a mně je prostě trapné mu teď říct, že znova odcházím. nevím, jak se s tím poprat a jak si udělat v hlavě pořádek..myslíte, že pomůže psychoterapie? Děkuji mockrát za odpověď a mějte se krásně!
Jiřina 3
hledání sebe sama
ale to se nestalo a tak po dvou měsících začal bojovat,ale já už byla ve vztahu s novým mužem (ex jsem o tom neřekla, měla jsem pocit, že je to po našem rozchodu brzy a nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem 9 let vztahu zahodila kvůli jinému). postupem času na to přišel, dopisovali jsme si sms, on mě na přeskáčku urážel a napřeskáčku prosil, ať se vrátím. já tedy nakonec svolila, po společném večeru, kdy jsme hodně řešili, jsem se k němu po 6 měsících vrátila. nového muže velice ranilo, že jsem se k ex vrátila, myslím, že se do mě za půl roku hodně zamiloval. já bohužel už týden po návratu k ex zjistila, že moje rozhodnutí nebylo správné, uvědomila jsem si totiž, že ho již nemiluji a vrátila jsem se jen kvůli pocitu zajištění a jakéhosi zvyku, zajetých kolejí. teď si opět asi dva týdny píšu s mužem, se kterým jsem půl roku byla po mém rozchodu a cítím k němu velkou lásku... nevím, co si mám o tomhle zmatku vlastně myslet, jsem jinak velmi rozumná osoba.
Jiřina 2
hledání sebe sama
Dorbý den!Chtěla bych Vás poprosit o radu, nebo spíš názor na můj problém.Mám 9 let vztah se svým partnerem. po těch devět let byl náš vztah celkem v pořádku, ale myslím, že hlavně díky tomu,že já jsem často ustupovala, mlčela a raději nic neřešila, jen aby nebyly problémy a hádky. přítel není špatný člověk, ale přijde mi jako velký egoista a "mačo". je také velmi pohledný a velice mě přitahoval a je finančně celkem dobře zajištěný, a to byly také jistě důvody, proč jsem s ním byla. před půl rokem jsem poznala muže, se kterým jsem se začala přátelit a tento muž mě úplně okouzlil svojí povahou a názory na život. myslím, že tak trochu ovlivněná setkáním s tímto mužem jsem se s přítelem rozešla..měla jsem pocit, že ten nový muž mi může dát mnohem více a že se díky němu mohu stát lepším člověkem. po rozchodu přítel vůbec nebojoval o to, aby mě získal zpět (zřejmě si myslel, že jako vždy "přilezu" zpátky).
Jiřina
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Moc prosím o radu s problémem, který se týká mých partnerksých vztahů. Vždycky jsem si myslela, že nechci nic jiného než klidný pohodový vztah s někým, kdo mě bude milovat. Ale začala jsem zjišťovat, že to tak úplně není, protože pořád hledám nějaké problémy, a i když jsme v klidném období,kdy mi nic nechybí,vždycky najdu něco, čím je potřeba se zabývat,co řešit. Často to uměle vyhrotím skoro až k rozchodu a pak toho tak lituju a slibuju si, že už dám pokoj, a zase ne... Samotnou mě to ničí a partnera samozřejmě ještě víc. Předchozí kluci byli moc hodní a tohle zahrávání si nechali líbit. Poslední ale takový není, někdy mi to dá dost sežrat a já díky tomu cítím,jak je moje chování mimo,ale stejně to za čas zase uměle zkazím a riskuju,že o něj vlastně přijdu. Prosím,nevíte,kde je zakopaný pes? Nesnáším hádky,nechci tenhle kolotoč pořád dokola zažívat. Chci se pochopit a přestat s tím. Ale kde začít? Vidím,že pouhé uvědomění si nestačí, spíš je to jen začátek...
Nikča
hledání sebe sama
jsem přišla. Teď manželova bývalá přítelkyně začala pracovat na stejném pracovišti jako manžel a mám velký strach, když se teď budou často potkávat, že o manžela příjdu. Nedovedu si představit, že bych o něj měla přijít a naše děti by přišli o nejlepšího tatínka pod sluncem. Poraďte mi, prosím, jak se netrápit. Manželovi moc věřím, jen ten strach mně ubíjí. Děkuji moc za odpověď a nezlobte se, prosím, za tak dlouhý dotaz. Přeji Vám mnoho pracovních i osobních úspěchů, paní doktorko. S přátelským pozdravem Jitka.
Jitka (část čtvrtá)
hledání sebe sama
takovou oporu necítila. V té chvíli jsem moc potřebovala vědět, že mi mamka věří. Bohužel. A tak jsem moc vděčná osudu, že mi poslal do cesty manžela. Po odchodu od rodičů, jsem se nastěhovala k manželovým rodičům. Stále mně srovnávali s jeho bývalou přítelkyní. Manželovi vděčím i za to, že mi je oporou i v tomto směru. Neustále vysvětloval rodičům, že se s bývalou přítelkyní hodně hádal, i ho podvedla. A že se mnou je moc šťastný. Jenže v rodičích byla a je něco úžasnýho, komu se nevyrovnám. Snažím se manželovým rodičům zavděčit, jen je to moc těžké. Nejspíš si o mně myslí, že jsem hloupá, že jsem je moc prosila, že si nepřeji, aby k nám manželova bývalá chodila na kávu, na oslavy. Bydlíme totiž s manželovými rodiči.Manžel mi říká, začni si věřit. S tebou jsem šťastný, jsem moc rád, že tě mám. Věřím mu, jsem šťastná, že mně moc podporuje. Jen mám v sobě nejspíš něco z domova. Srovnávání se sestrou, teď s manželovou bývalou přítelkyní. Mám manželový rodiče moc ráda, vždyť o své
Jitka (část třetí)
hledání sebe sama
nesu. Neustále se s někým srovnávám. A tak je to i s manželovou bývalou přítelkyní. Když jsem oznámila svým rodičům, že se manžela nechci vzdát, že je moc hodný, milý, teď už vím, že je i báječný tatínek, tak mi mamka sbalila dvě igelitní tašky a řekla, tak běž. Doteď kvůli tomu nejsme v kontaktu. Nebyli nám s taťkou ani se sestrou na svatbě, dosud neviděli naše děti. Moc mně to mrzí. Vím, že i když to hodně bolelo a stále to moc mrzí, tak, že manžel je ten nejúžasnější člověk. Má výborný smysl pro humor, je moc hodný, se vším mi moc pomáhá, je pro mne velkou oporou. Když jsme měli mít poprvé spolu něco víc intimního, bála jsem se mu říct, že mně strýc sexuálně obtěžoval. Bála jsem se mu říct, že když zavřu oči, cítím strýcovy ruce. Jednoho dne se mně manžel zeptal, proč jsem tak odtažitá? Tak jsem mu to vše řekla celá třesoucí. NEZAPOMENU NIKDY na to, jakou mi byl velkou oporou. Jak mně vyslechl. Bála jsem se, že mi to nebude věřit, jako mi to nevěřila má mamka. V mamce jsem
Jitka (část druhá)
hledání sebe sama
Krásné nedělní poledne, paní doktorko. Mohla byste mi, prosím, poradit, jak se mám zachovat? Manžel žil dva roky s přítelkyní. Bydleli spolu u jeho rodičů. Oni jí měli a mají moc rádi. Manžel říká, že spolu jim to klapalo půl roku, pak se dost často hádali. Po roce a půl se spolu na měsíc rozešli. Manželova maminka ho moc přemlouvala, aby se k ní vrátil. Tak se tak stalo. Podruhé vztah trval 5 měsíců. Ihned po jejich rozchodu jsme se seznámili my. :-) Bohužel náš vztah nám nepřála a nepřejí má mamka ani taťka. Mamka mně moc přemlouvala, abych se s ním rozešla. Stále mi kladla na srdce, že v životě je nejdůležitější hmotně zabezpečený partner. Pro mně toto priorita není. Manžel byl a je můj první partner se vším všudy. Potkala jsem ho v 19 letech, díky své sestřence. Do 19 let jsem nepoznala, co znamená vztah. Nesměla jsem se žádným klukem nic mít. Jinak by mi taťka s mamkou moc ublížili. Také mám sestru o 4 roky mladší a s tou mně stále srovnávali. Doteď je to problém, který si s sebou
Jitka (část první)
hledání sebe sama
a gesta. Pak najednou z ničeho nic po třech měsících se trošku odtáhl a řekl mi, že si není jistý jestli se mnou chce ještě být, protože se ještě nechce vázat ale přitom mě má rád. Nevím už co dělat. Mám takovou smůlu, přitom jsem si už našla úplně jiný typ člověka, než ty předtím. Dokázala jsem se smířit se vším, ale s tímto mi to nejde. Dívám se na naše společné fotky, kde jsme oba tak šťastní..Nerozumím tomu co se stalo. Nevím jak se mám teď zachovat. Nechci ho ztratit, ráda bych zůstala alespoň kamarádka, ale mám pocit, že o to nestojí. Nechápu jeho postoj, který zaujal..vím, že mě má rád o to víc to bolí. Kdybych věděla, že jde o člověka, který o mě nestál, nebo byl ke mě hrubý..ale nic takového jsem nepociťovala, každý mi říkal: konečně sis našla chlapa co o tebe vážně stojí. Z každého rozchodu jsem se dostala a vím, že zvládnu i tento, ale nevím jestli dokážu jít dál a hledat znova od začátku a bát se, že se zase zklamu. Dokážete mi poradit co dělat? Děkuji
zklamaná
hledání sebe sama
Dobrý den, už teď vím, že můj problém se do jedné zprávy nevejde, doufám, že nevadí, že budou dvě. Jsem zklamaná ze svých vztahů. Jsem ještě mladá je mi 23 a vím, že jich ještě bude, nicméně už pomýšlím na společné bydlení a třeba za 2 roky i na rodinu. Můj nejdelší vztah trval 2 roky a byla to ztráta času. Dala jsem si přes rok pauzu s tím, že se do ničeho nehrnu.Ostatní mé vztahy vždy zkrachovaly na tom, že mi buďto oznámili: mám pořád rád svou ex, našel jsem si jinou, budeme jen přátelé. Předposlední přítel mě podvedl a zůstal s ní, byla jsem z toho špatná, ale věděla jsem, že to není člověk pro život a že se z toho dostanu a najdu někoho lepšího. A nečekaně jsem poznala toho nejlepšího chlapa, jakého si žena může přát. Ze začátku jsem byla opatrná a asi k němu příliš chladná. Bála jsem se, že se zase spálím, chvílemi i nejistá jestli s ním vůbec chci být. On mě pokaždé vzal za ruku jako první, dal mi pusu, řekl mi, že já mám jeho on má mě..prostě takové hezké a přitom upřímné slova
zklamaná
hledání sebe sama
Ten Ir, co přišel, byl úplně novej a ukázal mi věci z úplně nových úhlů života. A já si trochu přeju, aby se vrátil nebo abych potkala někoho se stejným pocitem. Ale zároveň se pořád bojím, že už nikoho takovýho nepotkám. A necítím se na to pořád dost odvážně, spíš ztraceně ve vztazích. Navíc se pořád vyhraňuju proti tomu, aby mě někdo omezoval a zároveň čekám to ponižování asi. Já nevím. Ale už nechci opakovat tyhle problémy, co jsem měla s ex a zároveň potřebuju se přestat bát a zase se najít sama za sebe a být sebejistá. Pořád hledám svůj vnitˇřní hlas, který jsem s ex nějak ztratila. Věci se staly moc vnější a mě to úplně vyčerpalo. Je to teď už o dost lepší, ale pořád ne tam, kde ten pocit kdysi býval, než se přerušil. A myslím, že než ho zase najdu, tak odvážná na nový vztahy, i krátkodobý i střednědobý prostě asi nejsem. A na vážný vztahy mám úplně nulovou kapacitu teď. Potřebovala bych to nastartovat znova, ale je to fakt těžký. Co s tím? Děkuji Megan G.
Megan G.5
hledání sebe sama
takže pořád bydlím v zemi, do které jsem odešla s ním a kvůli němu. Je to už lepší, mám svůj život a svoje kamarády a zájmy kolem práce, ale pořád nemám pocit, že sem patřím. Minulý rok jsem potkala jednoho Ira, ze kterýho jsem byla úplně trašně zmatená a úplně záhadně. Byl úžasnej jako kdyby přišel někdo, koho jsem si vysnila. Cítila jsem se obdivovaná a tak, že je silnější a mužný a já vedle něj měla svojí ženskost, kterou ve mě můj otec a ex potlačovali. Otec nechtěl, abych dospěla a ex, abych lítala kolem něho. A já tomu Irovi říkala, jak jsem špatná, že jsem od ex odešla a nejhorší a úplně méněcenná jako imigrantka, co pořádně neumí jeho jazyk, což jsem měla ze zážitků z práce místní, a on zas brzy odešel. Od té doby jsem potkala jenom jednoho kamaráda, ale s tím to nemá to jiskru. Kamarád je ale dobrej. A pak jsem si psala s jedním Irem, co sice jiskru má, ale tak na dost krátko:-). A moc mě nebaví, protože tyhle typy znám nebo aspoň tuším a nebaví mě to.
Megan G.4
hledání sebe sama
Byl překvapený, když mě někdo za mojí pravou práci pochválil i v zahraničí. Říkal, že mě přejde humor, až budu fakt pracovat a ať si nemyslím, že budu pohrdat třeba prací v továrně. Já proti práci nic nemám, ale frustruje mě, když nemůžu dělat to, v čem vidím smysl. Navíc jsme měi problém s penězi - já jich měla dostatek od rodičů dřív na rozdíl od něho. Považovala jsem to za privilegium a vždycy jsem se hodně dělila s kamaárdkama i s ex a nic jsem za to nečekala. Ale nakonec jsem ho sponzorovala ze svých vlastních úspor a on nepracoval. Říkal, že mi to vrátí, ale vlastně mi spoustu peněz, vlastně v podstatě nic nikdy nevrátil. A já to nechtěla řešit, protože mi to přišlo přízemní, ale nedávno jsem si uvědomila, že to byl fakt problém nerovnosti v tom vztahu. Takový zvláštní závislosti, měla jsem někdy pocit, že mě skrz to dost využívá. Nakonec jsem od něho odešla, našla jsem si grant na doktorandský projekt na místní univerzitě, který teď dodělávám,
Megan G.3
hledání sebe sama
Říkal mi, že mě nesnesl, protože jsem byla strašně rozhozená. To mi bylo 21. Vrátili jsme se k sobě definitivně dva roky na to a rozešli jsme se před třemi roky po celkem deseti letech s těma přestávkama, které byly i po tom (moje studium v zahraničí, jeho ráce v zahraničí jinde). Já navíc teď přicházím na to, že ten vztah s ním, který jsem považovala za nerozlučný, měl dost nevědomých problémů. Zaprvé ex přítel dost kouřil trávu a trvrdil mi, že jí nikdy kouřit nepřestane. Za druhý se mě nikdy nezastal a naopak ke konci vztahu se mnou začal bojovat o to, podle koho se bude řídit náš lifestyle. On nestudoval a já jo, a vždycky se mě snažil snižovat na jeho úroveň, kde mě nade mnou dost zkušeností. Žili jsme v zahraničí a já pracovala jako prodavačka, z čehož jsem byla frustrovaná, ale on byl dost spokojený, že o téhle práci ví víc než já a může mi radit. Navíc, když jsem dělala mojí práci, tak o tom nechtěl nic vědět, vůbec mě nechápal a hlavně ani nechtěl, asi ho to znejistovalo.
Megan G.2
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, mám dotaz, který se týká mých partnerských vztahů obecně. Mám problém se seznámit s někým a navázat nový důvěrný vztah. Je mi 33 a měla jsem jeden dlouhodobý vztah od dvaceti let, který skončil před třemi lety. Od té doby jsem moc dalších lidí nepotkala, protože se toho bojím. Když jsem přemýšlela, z čeho mám přesně strach, tak se mi vybavil pocit pokoření a ponížení, který jsem zažila v 16 zásahem mého táty, který se rozhodl dirigovat můj nový kontakt s někým, do koho jsem byla poprvé zamilovaná. Můj otec jakoby mi vzal veškerou mojí vůli a rozhodl se celou situaci řídit sám. Já měla obrovský pocit zahanbení a ponížení a reagovala jsem na to v těch 16 velkým protestem proti němu, což roztočilo další konflikty, takže jsem doopravdy začala chodit s mým ex přítelem ve dvaceti, načež jsem asi po třech měsících takového nejasného nezralého vztahu s ním otěhotněla a musela podstoupit interrupci. On ode mě potom odešel ke své ex, se kterou byl od svých sedmnácti.
Megan G.
hledání sebe sama
3.část: Než jsem odeslala 3.část, přestal jít internet, pokračuji tedy až teď a nevím, zda se nebudu opakovat. ... A já možná do domu, který jsme společně pořídili s býv.manželem, někdy v budoucnu přivedu nového partnera. Tuším, že mé problémy pramení z toho, že jsem začala nový vztah tak brzy po rozvodu. Ale co mám dělat, když jsem přítele potkala nyní a ne až za rok? Také se obávám, že kdybych byla sama, nevydržela bych a manžela bych zase vzala zpátky a vše by bylo jako dřív. Za pár dní má odjet s dětmi na dovolenou. Několikrát mi říkal, jestli bych nechtěla jet s nimi. Nevím, jestli si vše vysvětluji správně, ale zdá se mi, že kdyby mohl, vrátil by se k nám.Také se obávám, jak přítele přijmou starší děti (13 a 11), když je tatínek teď tak přehodný. Ví, proč jsme se rozvedli, žádné podrobnosti jsem jim však neříkala. Jeho odchod vzali snad s pochopením, bez nějakých změn v chování, smutku a pláče. Rádi ho vidí, rádi s ním jedou na víkend. V tomto směru snad žádný problém není.
Markéta
hledání sebe sama
2.část: Brzo po rozvodu jsem se (aniž bych hledala) seznámila s teď již přítelem. On ale rozhodně nechce být na občas. Zatím o něm děti neví, neví o něm ani bývalý manžel. Mám pocit, že bych to měla už nějak zlegalizovat, ale bojím se všech reakcí. Bývalý manžel je teď přehodný, vozí děti na kroužky, takže k nám stále chodí, stále tu něco opravuje, se vším mi chce pomáhat, pokud pomoc odmítnu, je vzteklý. I o víkendech, kdy děti nemá mít, mi nabízí, že je pohlídá, jestli nechci někam jít. To ale znamená, že by je hlídal u nás, což nechci, i tak je tu často. Jak to má s milenkou nevím. Občas se s ní někde vyskytne, byla vdaná, jestli je pořád nevím, moc času s ním ale zřejmě netráví. U mě je problém, že nedokážu být moc razantní, když je na mě někdo hodný. Takže nedokážu býv.manželovi jasně říct, že už k nám nesmí, že mi má vrátit klíče a že budu ráda za pomoc, jen, když ho o to požádám. Navíc mám výčitky, že nám všechno nechal - možná i proto, že si myslel, že zůstanu s dětmi sama.
Markéta
předchozí ...   6 7 8 9 10 11 12   ... další

Nepřehlédněte