Týrá vás partner? Poradí vám socioterapeutka Zdena Prokopová

Vaše vystěhování je skutečně za podmínek, které jste mi sdělila, téměř nemožné. 1) Matka by musela podat vůči Vám nejprve žalobu na svolení soudu s výpovědi nájmu bytu. Tam by byla za těchto podmínek neúspěšná! 2) Pokud by byla pravomocně úspěšná!!! Tak teprve poté by mohla podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením bytu, který by proběhl tak, že exekutor by k Vám se svými pracovníky přišel a vaše věci by odvezl a Vám zakázal s dcerou přístup. U soudu byste se mohla bránit tím, že nejsou splněny zákonné podmínky § 711 Občanského zákoníku. Což skutečně splněny nejsou jak uvidíte níže a dále byste se mohla bránit tím, že by výpověď z nájmu bytu byla neplatná pro rozpor s dobrými mnravy dle § 3 Občanského zákoníku. ROZPOR S DOBRÝMI MRAVY BY TO BYL ZCELA EVIDENTNÍ JIŽ Z OKONOSTÍ, ZA JAKÝCH MATKA MAJETEK ZÍSKALA! Vše se počítá a samozřejmě i to, že se chováte řádně a platíte nájem. Velmi důležitou okolností je i skutečnost, že jste nejspíše jedinou možnou dědičkou ze zákona. Ze strany matky jde samozřejmě "pouze" o psychický nátlak. To je třeba si uvědomovat. Zmíněné § mají následující znění : § 711 (1) Pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. (2) Pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu: a) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě; b) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle § 686a odst. 3; c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt; d) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas; e) jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba. (3) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu, a pokud nájemci podle tohoto zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. (4) Má-li nájemce právo na náhradní byt nebo na náhradní ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování. (5) Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu. _________________ § 3 (1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. (2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

Mohou existovat pouze dvě varianty 1) Buď úklid domu zajišťuje placený subjekt a to ve smlouvě stanovených intervalech. V tom případě není nikdo z členů družstva povinen uklízet. 2) Ve vnitřních předpisech dužstva, které musela schválit členská schůze družstva jsou specifikovány povinnosti jednotlivých členů družstva. nelze, aby předseda družstva či kdkoli jiný Vám ukládal jakékoli povinnosti. Družstvo musí mít vnitřní předpisy ve kterých stanoví jednotlivá práva a hlavně povinnosti jednotlivých členů, které ale platí pro všechny! Musí být s nimi seznámeni též všichni a musí být veřejně přístupné.

Podobné jednání není přestupkem na úseku občanského soužití dle § 59 přestupkového zákona (z.č.200/1990 Sb.). Takovéhoto přestupku se dopustí ten, kdo splní níže uvedené zákoné podmínky : § 49 Přestupky proti občanskému soužití (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním, d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin, e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 1000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) a c) pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. d) a e) pokutu do 5 000 Kč. Záleží na Vás, jak budete dále postupovat. Můžete podat podnět k přestupkovému odboru příslušného Městského úřadu, ale bude čistě na Vás jak takovéto chování prokážete. Upozorňbuji zdvořile, že i když jste Vy tou osobou, vůči které byl či může být přestupek spáchán, musíte jednání konkrétní osoby dokázat. V případě opaku musíte uhradit 1.000,-Kč náklady přestupového řízení.

Ať své požadavky uplatní u soudu v tzv.opatrovnickém řízení, které předchází rozhodnutí soudu o rozvodu manželství. Tento požadavek je sice zákonný, ale zcela evidentně odporuje současnému věku dítěte a jeho potřebám. K jeho požadavku bych dodal pouze to, že ho musí schválit 1)soud, 2) opatrovník. Vůbec se nebojte a na žádné jeho požadavky tohoto typu nepřistupujte. 1) Podejte návrh na zahájení opatrovnického řízení u soudu a vyčkejte nařízení ústního jednání. Práva a potřeby syna bude hájit opatrovník. Na vyřešení takovýchto nároků otce smírnou cestou nečekejte. 2) Současně s návrhem ad1) podejte návrh na rozvod Vašeho manželství a zaplaťte kolek v hodnotě 1.000,-Kč. Samozřejmě, že se můžete bránit případným doporučením lékaře, kterého v této souvislosti oslovíte.

Zatím jsem z Vašeho dotazu pochopil, že byt je tzv.nájemní a oba jste (zatím) oficiální nájemci vůči pronajímateli. Vlastník bytu podal žalobu na přivolení soudu s výpovědí nájmu bytu ze zákonného důvodu, kterým je i neplacení nájemného po dobu delší tří měsíců (§ 711 odst.2 písm.b) občanského zákoníku). Tuto situaci můžete ještě zvrátit tak, že dlužná nájem doplatíte. Soud a ani vlastníka bytu nebude zajímat Vaše vzájemná dohoda s exmanželem u soudu v řízení o rozvod manželství. Pokud jste se dohodla s bývalým manželem u soudu v okamžiku, kdy probíhalo řízení o rozvod a nebyla to dohoda schválená soudem a která by byla ve výroku rozsudku, nemlžete Vy a ani nikdo jiný tuto dohodu vymáhat soudně. U soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu se můžete sice bránit současnou soc.situací a případně rozporu s dobrými mravy, ale na to moc nespoléhejte.

Pokud byl v době, kdy Váš syn zavinil dopravní nehodu ve Vaší péči (což dle Vašich informací byl) pak po otci nezletilého nemůžete nic požadovat, protože jste slovy zákona zanebala náležitý dohled. Pokud by věřitel podal žalobu na Vás oba (matku i otce) jako zákonné zástupce a bylo zjištěno to co jste ve svém dotazu sdělila, byl by vůči otci neúspěšný. Otec sice je zákonný zástupce, ale v tomto případě byste museli "zanedbat náležitý dohled" oba, aby i otec nezletilého byl k úhradě způsobené škody povinen.

V tomto případě požádejte soud o součinnost v tom směru, ať si vyžádá zprávu ze Správy soc.zabezpečení, kde má uvedeny vyměřovací základy od zaměstnavatele a též zprávu od příslušné zdravotní pojišťovny. Na obou institucích je zaměstnavatel vašeho bývalého manžela povinen hlásit jeho skutečný příjem. Pokud má tzv."černý" příjem, pak toto je skutečně velmi těžko prokazatelné.

Předpokldám, že syn je ve Vaší výlučné péči. Velkým problémem je, že současný stav není stavem, kdy by otec mohl být zbaven rodičovských práv a povinností. Ve Vaší situaci bych Vám poradil, abyste podala nový návrh na úpravu styku s nezletilým ve kterém byste se domáhala úpravy styku otce s nezletilým tak, že je otec povinen stýkat se s nezletilým vždy ve Vaší přítomnosti, a to v konrétní časové úseky. Je to samozřejmě velmi neobvyklé, ale nikoli vyloučené. Obávám se, že znalecký posudek bude nezbytný, pokud přesvědčíte soud, že od minulého rozhodnutí se situace podstatně změnila a že chování otce velmi poškozuje vztah matka-syn. Na takovouto situaci zákon o rodině pamatuje pouze možností podat návrh na změnu úpravy styku.

Za zpoždění se omlouvám :-) Příliš mnoho práce a málo času. Dokonce i málo času na rodinu. Mějte příjemný den.

:-)

Abyste nemusel (nemusela) hledat na webu, níže Vám pro Váš přehled uvádím všechna podstatná ustanovení občanského zákoníku, která se na vydědění vztahují. § 469a (1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. (2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2. (3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění. ______________________________________ § 479 Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. ___________________________________ § 476 (1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. (2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. (3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná. _____________________________________ § 480 (1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti. (2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.

1) Zápočet Vašich pohledávek vůči němu učiňte písemným podáním k soudu a uplatněte tzv.procesní obranu. Své pohledávky vůči němu musíte samozřejmě prokázat doklady. Pokud byste ve stejném řízení uplatnila vyšší částku, nežli po Vás exmanžel požaduje, byl by to tzv.protinávrh. V tomto případě by Vám soud vyměřil soudní poplatek ve výši 4% z částky, která přesahuje žalovanou částku a jednal by o Vašich zájemných právech a povinnostech v jednom řízení. 2)Pohlídejte si tzv.promlčení. Pokud Vás žaluje o zaplacení peněžité pohedávky starší nežli tři roky, vzneste námitku promlčení a soud, pokud bude Vaše námitka oprávněná, nebude moci Vašemu exmanželovi vyhovět a žalobu mu zamítne. Zvažte, zda v tomto případě není vhodnější udělit plnou moc advokátovi. Já tento postup jednoznačně doporučuji. V případě Vašeho úspěchu bude veškeré náklady za "Vašeho" advokáta nucen hradit Váš exmanžel.

Můžete požádat jakoukoli advokátní či notářskou kancelář. Sepis darovací smlouvy naní komplikovaná záležitost. Připravte si nacionále své osoby a toho či těch, kterým chcete cokoli darovat. Bude více nežli vhodné, abyste na první schůzku s příslušným právníkem přinesla aktuální výpis z katastru. Pokud budete navštěvovat notáře, tak ti mají možnost do katastru nemovitostí nahlédnout přímo sami a nosit ho nemusíte.

Váš manžel má již v současnosti povinnost Vám platit takové výživné, abyste měla stejnou životní úroveň jako on. Jako zletilá však nemůžete požadovat výživné 3 roky zpětně, ale jen ode dne podání žaloby. Abyste měla "jistotu", že je právo na Vaší straně, uvádím níže příslušná ustanovení zákona o rodině : § 91 (1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. (2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. (3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí. ______________________ Výživné rozvedeného manžela § 92 (1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich. (2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům. § 93 (1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2. (2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu. § 94 (1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře. (2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.

Máte bohužel smůlu v tom, že nejste ani zákonný dědic, ale ani dědic ze závěti. Bohužel. Pokud jsou Vaše investice staršího data nežli tři roky, je Váš nárok vůči dědicům bohužel promlčen. Veškeré pokyny notářky jsou pokyny soudu, protože má funkci tzv. soudního komisaře. Jejími pokyny jste povinna se řídit. V tuto chvíli Vám nezbyde nic jiného, nežli se jako věřitel přihlásit do dědictví a svůj nárok opravdu pořádně doložit. Doporučuji Vám zcela jednoznačně pro tento úkon požádat advokáta či jakéhokoli právníka, který se touto oblastí práva zabývá. Můžete hledat v seznamu advokátů na www.cak.cz . Jeho děti mají sice právo zamítnout finanční plnění z dědictví, ale pokud se do dědictví přihlásí věřitel (či věřitelé) s prokázanými pohledávkami za zůstavitelem, a to z jakéhokoli titulu, pak je notář povinen tyto závazky zahrnout do dědictví a věřitele uspokojit.

Plně vím, jak se cítíte. Bohužel je Váš případ absolutně typickým případem jako všude jinde, kdy je přizvaný znalec. Já osobně jsem se nesetkal s případem, kdy by otci bylo svěřeno tak malé dítě a matka nepožívala drogy a o dítě řádně nepečovala. Skutečnosti, že je opatrovnice na straně tak nezletilého dítěte se nemůžete nijak divit. Jednak je sama ženou, možná matkou a navíc bez jakýchkoli pochyb existuje dlouhodobě nepsaný úzus, že opatrovnice vždy stojí na straně matek. Opatrovník by měl být vždy nestranný a dbát na zájmy dítěte, ale odpovězte si sám, pokud je v opatrovnických řízeních rozhodováno dle mého odhadu 95% soudci, které jsou ženy a 99% opatrovníky, které jsou, jak jinak, ženami. Tím to nemyslím jako výtku, ale jako faktickou konstataci. Pokud tyto faktory vezmete v úvahu a přičtete takto nízký věk dítěte .... Na postup či případné zaujetí opatrovníka si můžete samozřejmě stěžovat, ale ve výsledku bude stejně rozhodovat jiný orgán složený z 99 % žen. Opět uvádím, že tuto skutečnost nekritizuji a domnívám se, že ani v budoucnosti se na takovémto složení nedá nic přirozeně změnit. Muži jsou obecně skutečně založeni jinak. Klíčovým bodem a důkazem Vašeho návrhu bude výsledek znaleckého posudku. Pokud bude pro Vás "negativní" v tom smyslu, že doporučí aby dítě zůstalo u matky, je rozhodnuto. Váš právní zástupce v tomto případě a v tomto stadiu nemůže stejně nic jiného dělat nežli čekat. Omlouvám se za své částečně subjektivní názory. Jsou myšleny opravdu přímně.

Bohužel nikoli. Dle obvyklého výkladu trestního zákona je trestným činem neplacení výživného v době přesahující 6 měsíců.... Občanský zákon či zákon o rodině na tuto situaci bohužel nepamatuje či nijak neupravuje lhůtu a podmínky postihu takovéhotoi chování.

O zvýšení výživného můžete požádat kdykoli. Zákon o rodině žádný časový interval neuvádí. Podstatné je, že návrhu osoby o zvýšení výživného, který je podán v takto relativně krátné době nemusí soud vyhovět a to ze zákonného důvodu, že v mezidobí nedošlo k tzv. žádným podstatným změnám na straně vyživované osoby. Horizont 2-4 let je sice obvyklý, ale poměrně dlouhý. Nárok na výživné mají ze zákona nejen nezletilí, ale i manželka či popř.rozvedná manželka apod. Platové poměru musí prokázat otrec písemným potvrzením zaměstnavatele za posledních 6 měsíců před konáním prvního ústního jednání u soudu či daňovým přiznáním za předcházející daňové období. Toto nikdy neprokazujete Vy sama. U soudu se bude samozřejmě prokazovat i Váš příjem.

Význame samotného věcného práva k nemovitosti - bezplatné doživotní užívání, nelze zaměňovat v žádném případě s tím, že budete platit veškeré poplatky apod. Smysl tohoto tzv.břemene spočívá v tom, že nejste oprávněni po Vašem otci požadovat nájem za užívání. Veškeré ostatní platby s užíváním předmětného domu však Váš otec hradit musí, pokud ho této povinnosti dobrovolně nezbavíte tím, že je budete hradit dobrovolně za něj. Co se týče chování Vašeho otce, můžete podat návrh na jeho vykázání z bytu. V podrobnostech se, prosím, podívejte na odpovědi v sekci "institut vykázání". Je to sice krajní řešení, ale domácí násilí je nejen fyzické!!! Na definici domácího násilí již existují judikáty Nejvyššího soudu ČR. Každopádně Vás nikdo Vašeho vlastnictví, zvláště v souvislosti s Vaším tatínkem zbavit nemůže. V tomto ohledu buďte opravdu v klidu.

Můžete podal návrh na zvýšení výživného kdykoli po nabytí právní moci předchozího rozsudku. Podstatné je, aby se poměry nezletilých podstatně změnily. Tím důvodem je i nový školní rok. Výživné pro ně můžete samozřejmě vyžadovat i zpětně, jde jen o to, zda prokážete, že se poměry změnily ihned po minulém rozsudku. Váš příjem je samozřejmě důležitý a u soudu se prokazuje, jak sama víte, ale ve výsledku bude soud rozhodovat o výši výživného ve vztahu k otci a nikoli k Vám jako k osobě, která má nezletilé ve své výlučné péči.

Odhaduji, jinak nemohu, ale v žalobě bych požadoval, aby každému ze synů poskytoval měsíční výživné ve výši 15.000,- - 20.000,-Kč.

Trestní oznámení doporučuji podávat písemně na příslušné státní zastupitelství. Podrobně popiště jeho chování, historii tohoto chvání, spouštěcí mechanismy (pokud je znáte) apod. V jeho obsahu uveďte (na konci), že podle § 185 tr.řádu požadujete, aby Vás orgány činné v trestním řízení uvědomily o všech učiněných opatřeních. Vyhnete se tak tomu, že nebudete vědět jak s Vaším oznámením bylo "naloženo" a budete mít možnost podat případnou stížnost do případného usnesení o odložení věci. Zkuste v tr.oznámení uvést již konkrétní svědky s telef.čísly, aby je mohla policie snadněji kontaktovat. Dle § 43 tr.ř. navrhněte, jako poškozená, že navrhujete provedení důkazu přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychistrie či psychologie (automaticky není na přibrání znalce zákonný nárok).

Samozřejmě, že Vaše matka zaměňuje nezaměnitelné. Pohledávky Vaší matky nijak nesouvisí s Vaším výživným. Sdělte otci číslo Vašeho účtu nebo si ho obratem zařiďte. Matka nemá právo Vám zadržovat výživné. Vyživovací povinnost rodičů trvá do okamžiku, kdy je "dítě" schopno se samo živit. Pokud studujete, máte právo na výživné. V tomto případě je "zvykem" hranice 27 let. V zákoně však není ohraničena takto konkrétně.

Dle platného zákoníku práce zaměstnanec samozřejmě odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 viz níže přesné znění těchto §§). Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, i náhradu ušlého zisku. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Při určení výše náhrady škody podle § 251 ZP se přihlédne zejména k okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. § 252 ZP (1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen "dohoda o odpovědnosti"), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách. (2) Dohoda o odpovědnosti smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku. (3) Dohoda o odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. (4) Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. § 255 Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů. (1) Zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. (2) Předměty podle odstavce 1, jejichž cena převyšuje 50 000 Kč, mohou být zaměstnanci svěřeny jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. (3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku. (4) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. (5) Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. (6) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.

Budeme se snažit, ale musíme vědět, jaký je problém :-)

Nejkvalitnější odpověď na otázky takovéhoto druhu najdete u pracovnic České správy soc.zabezpečení (www.cssy.cz).

Pokud, jak vidno, není účinná domluva, doporučil bych Vám, bohužel pouze..., uzavření pojistné smlouvy. Jelikož jste toto již evidentně učinila, nemusíte se jakkoli bát, že by Vám pojistné zdražili, protože jde od počátku uzavření pojistné smlouvy o jeden a týž předmět pojištění a ceny ve smlouvě jsou pro pojistitele závazné. Pokud by k tomu došlo, neváhejte od takovéto smlouvy odstoupit (dle platných podmínek smlouvy) a uzavřít jinou s jiným pojistitelem. Bohužel, takovému chování není možné zabránit. Právní řád ČR "to neumí".... Skutečnost, že škodu nehradí on, může v případě uzavřené pojistky trápit pojišťovnu. V opačném případě byste opravu musela provést osobně a cenu za opravu, uplatnit na tomto člověku i soudně...

Občanské právo pojem druh a družka jako pojem specifického právního významu zásadně neužívá. Obecně se jím rozumí osoby žijící společně v rámci tzv. nesezdaného soužití. Zákon však tento typ soužití vybavuje právní relevancí zpravidla v souvislosti se splněním dalších předpokladů, např. vedou-li takto označené osoby společnou domácnost. Pojmy druh a družka nejsou tedy pojmy zákonnými a nemají přímý právní význam. Tento typ osobního vztahu je v občanském právu charakterizován prostřednictvím jiných hledisek, která jej vymezují nepřímo (např. § 115, 116 obč. zák.). § 115 ObčZ :Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. § 116 ObčZ : Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner 1a); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Odkaz 1a znamená odkaz na zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Právní řád nechrání neformální svazky a pokud se člověk rozhodne žít ve svazku druh a družka vyplývá z toho méně právních povinností a závazků, ale i méně výhod. Mezi mužem a ženou v nesezdaném partnerském svazku nevzniká žádné majetkové společenství obdobné SJM, které vzniká jen mezi manžely, tzn. že i když druh a družka spolu žijí v dlouhotrvajícím vztahu, nabývají majetek každý do výlučného vlastnictví, nebo do podílového spoluvlastnictví a obdobně rovněž odpovídají za závazky.

V tomto případě sice nejde o tzv.domácí násilí dle § 215a trestního zákoníku, kdy jde o případ, kdy někdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, ale s největší pravděpodobností o souběh trestného činu dle § 235 tr.zákoníku - vydírání, což je případ, kdy někdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl a trestného činu ublížení na zdraví dle § 221 tr.zákoníku. Vy i matka jste jeho jednáním poškozeny a měly byste obě podat trestní oznámení, nejlépe písemné, a to na adresu příslušného státního zastupitelství dle místa, kde k činu došlo. Vím, že Vám zde nesděluji nic nového, ale udělat to musíte, protože pokud nebude tento úkon z vaší strany učiněn, oficiálně nemohou orgány činné v tr.řízení konat. V tr.oznámení uveďte všechny okolnosti co o jeho chování víte. Uveďte své telefony, aby Vám policisté nemuseli zasílat písemnou obsílku a mohli se na termínu výslechu s Vámi dohodnout i s oheldem na Váš čas. Na konci tr.oznámení uveďte, že chcete, aby Vás vyrozuměli dle § 158 tr.ř. o učiněných opatřeních. Pokuste se oslovit potencionální svědky v domě. Pokud to není s ohledem na Vás vyloučené. Pokud má lékař Vaše lékařské zprávy související s napadením, dobrovolně je v kopii k tr.oznámení přiložte. Emaily ukládejte a dejte je spolu s ručním přepisem sms jako přílohu tr.oznámení. Do tr.oznámení rovnou uveďte, že souhlasíte s tr.stíháním Vašeho manžela. Ušetříte čas.

Nikoli. Trvalý pobat je jen důkazem o trvalosti Vašeho vztahu. Nikoli tím podstatným. V případě potřeby lze vše doložil placením složenek, svědeckými výpověďmi sousedů, přátel apod. Stále pro Vás platí § 474 ObčZ. (1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner (rozumějte dle zákona o registrovaném partnerství), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. (2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner 1a) však vždy nejméně polovinu dědictví.

Pravdu má "sociálka". Policie postupuje špatně. V trestním zákoně je napsáno následující : § 213 TRZ Zanedbání povinné výživy (1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze. Jak sama vidíte, o půlroční lhůtě není nikde nic psáno. Ano, potvrzuji, je to jakýsi nepsaný zvyk Policie CŘ zabývat se tím až po 6 a více měsících, ale je to špatný a protiprávní zvyk. Nelze ho tolerovat a pokud tr.stíhání odloží, podejte stížnost do usnesneí o zastavení tr.stíhání. Při podání tr.oznámení požádejte písemně, aby Vás dle § 158 odst.2 tr.řádu vyrozuměli o všech učiněných opatřeních. Tím se vyhnete tomu, že by Vám cokoli podstatného uniklo.

Samozřejmě ! Přítelkyně je vůči němu třetí osoba a to samé platí pro její dvě nezletilé děti. Návrh samozřejmě podejte. Skutečnost, že platí hypotéku je obvyklá. Je důležité, aby soud co nejdříve zvýšil současné výživné. Jeho současná výše 2.600,-kč je skutečně nízká. Spíše směšná. Bohužel. Požadujte dlužné výživné zpětně. Můžete až tři roky. Soud se s Vaším návrhem musí zabývat a po provedeném dokazování rozhodne. Bez nutnosti platit jakýkoli soudní poplatek. Pokud je Vám 19 let, jste zletilá(ý) a můžete požadovat výživné pouze ode dne návrhu k soudu - ode dne podání žaloby o výživné.

Obecně platí, že o zvýšení výživného můžete požádat den následující po dni právní moci rozsudku. Toto je Váš případ. Soudkyně postupovala dle občanského soudního řádu, ale vytkl bych jí, že pokud by přiřkla vyšší výživné a Vy jste neměla právního zástupce, měla rozhodnout sama či sdělit její názor. Svým rozhodnutím poškodila nikoli Vás, ale nezletilého, který mohl mít větší výživné. Obecně platí, že k dalšímu návrhu na zvýšení výživného se musí podstatně změnit poměry. Tím má zákon na mysli zejména zvýšení nároků nezletilého, vstup do vyšší třídy, nečekané výdaje na léky, sport, školu, ošacení apod. Určování výživného není sazka a musí vždy odpovídat jak potřebám nezletilého, tak i možnostem toho, který výživné platí. V tomto směru bych osobně doporučoval počkat max.půl roku a podat návrh na zvýšení výživného v té výši, kterou navrhovala sama soudkyně. Uzavření dohody bych odůvodnil omylem a neznalostí na Vaší straně a požadoval bych 7.500,- - 8.000,-Kč zpětně. nU nezletilého to jde tři až roky.

S ohledem na věk dětí bych požadoval min 10.000,-Kč na všechny/měs. Pokud se situace nelepší a Váš manžel se nemíní dohodnout, budete nucena podat 1) Návrh na určení výživného k soudu, který je příslušný dle trv.bydliště dětí. Soudní poplatek se neplatí. Návrh není nijak formalizován. 2) Návrh na určení výživného manželky. Soudní poplatek 1.000,-Kč. Návrh opět není nijak formalizován. Nárok na výživné dítěte vychází ze zákona o rodině. Ve třetí části první hlavě je upravena vyživovací povinnost rodičů a dětí. Základní ustanovení určují, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, dokud děti nejsou samy schopny se živit a také že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost. Při určování výše výživného se musí vcelku přesně zjistit, jaké jsou příjmy a možnosti rodičů. Platí, že rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu. Na druhé straně odůvodněné potřeby se v žádném případě nekryjí s nějakým životním minimem. Vyjadřují kompletní potřeby důstojně kulturně žijícího člověka. Tedy ne pouze strava a oblečení, ale i výdaje na zábavu, na zájmy, koníčky, sport, samozřejmě vzdělání, včetně nadstandartního apod.. Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání. Vždy se zkrátka musí pečlivě posoudit poměr možností a schopností povinného na jedné straně a potřeb oprávněného na straně druhé. Pokud povinný získá lukrativnější zaměstnání a zdvojnásobí se mu příjem, tak i při zdánlivě nezměněných potřebách bude místo pro zvýšení výživného, neboť odůvodněným se nyní bude zdát vyšší standart. Pro úplnost je ještě třeba zdůraznit, že podmínkou pro nárok na výživné je odkázanost na výživu. Tedy jakmile není dítě schopno se samo živit, může požadovat od rodičů výživné. Je ovšem třeba správně chápat, co znamená nebýt schopen se sám živit. Neznamená to, že kdo dosáhl patnácti let nebo např. dokončil střední odbornou školu, ale chce ještě pokračovat ve vzdělávání, se už může sám živit. Pokud se rozhodne studovat vysokou školu, trvá jeho nárok do té doby, dokud vzdělání neukončí. Pokud dojde k situaci, že potřeby oprávněného, tedy dítěte, se zvýší a stávající výživné již není schopno tyto potřeby krýt, je oprávněné žádat jeho zvýšení. Při sepisování žaloby se není třeba obávat určení konkrétní částky, o kterou by se mělo výživní zvýšit. Soud pečlivě posoudí, jak jsou potřeby dítěte odůvodněné a jaké jsou skutečné možnosti, schopnosti a poměry a může eventuelně stanovit částku sám. Klidně může být i vyšší, než budete původně požadovat. V tomto případě není totiž petitem striktně vázán, neboť mu zákon o rodině dovoluje rozhodnout tuto věc i bez návrhu. Do žaloby je vhodné uvést všechny aktivity na straně dítěte, které představují nějaké náklady. Ovšem musíte být připravena tyto náklady doložit a odůvodnit před soudem.

Syna mají povinnost podporovat za těchto podmínek oba z rodičů do okamžiku, kdy není schopen se sám živit (§ 85 odst.1 ZOR). Obvykle do 27 let věku, i když to zákon o rodině nikde nestanoví.... On jako zletilý syn může zažalovat svého otce o poskytnutí výživného, pokud mu toto neposkytne dobrovolně. V případě soudního řízení se bude soud tázat m.j. i na to, zda výživné, alespoň částečné, poskytla matka, jako druhý z rodičů. Soud bude samozřejmě zjišťovat majetkové poměry obou rodičů. Na daňové otázky Vám bohužel neodpovím. Z judikatury můžete použít např.následující : IV. ÚS 244/03 > Obecný soud pochybil, pokud určil výši výživného k dětem pouze na základě příjmů, které dosahoval v posuzovaném období, aniž by celkově zhodnotil jeho majetkové poměry a životní úroveň. Při hodnocení majetkových poměrů rodiče je ovšem nutno přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům, ale i k celkové sumě jeho movitého a nemovitého majetku a ke způsobu jeho života. Výši výživného měl soud určit na základě všech těchto řádně zjištěných skutečností, přičemž lze přisvědčit názoru stěžovatelky, že pokud by takto určené výživné, odpovídající odůvodněným potřebám dětí, nebyl otec schopen ze svých nízkých příjmů platit, musel by část svého majetku zpeněžit a takto získané peníze pro placení výživného použít. < _________________ Splní-li rodič svoji povinnost vyplývající z ust. § 85a odst. 1 ZOR v míře vylučující aplikaci fikce dle tohoto ustanovení a soud má jím tvrzený příjem za nevěrohodný, je třeba při stanovení vyživovací povinnosti hodnotit jeho vyživovací možnosti za přihlédnutí k jeho zjevně nevyužívaným schopnostem. _________________ Žije-li oprávněné dítě trvale na území České republiky, je nutno jeho odůvodněné potřeby oceňovat s ohledem na ekonomické poměry v České republice, výživné stanovené rodiči, který žije a pracuje v jiné zemi, je třeba stanovit i se zvážením ekonomických podmínek v takové zemi. Při stanovení měny, ve které má být vyživovací povinnost splněna, je rozhodující zájem oprávněného dítěte. ___________________ 1. Jestliže je zjištěno, že příjmy rodiče, který je podnikatelem, po odečtení výdajů (nákladů) na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou mimořádně nízké či dokonce vznikla daňová ztráta, je třeba provést další dokazování ke zjištění schopností a možností tohoto rodiče z hlediska ustanovení § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zákona o rodině. Zejména je nutno zabývat se tím, jaký charakter mají jednotlivé výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněné rodičem v daňovém přiznání a zda k některým z nich při zkoumání možností takového rodiče k plnění jeho vyživovací povinnosti k dítěti nelze přihlédnout stejně jako k jeho ostatním příjmům po odečtení zbylých výdajů na jejich dosažení, zajištění a udržení. Protože fyzická osoba provozující podnikatelskou činnost, která prokazuje pro daňové účely své výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, je jako účetní jednotka povinna vést peněžní deník obsahující mimo jiné údaje o výdajích celkem a v členění požadovaném pro daňové účely, je možno potřebná zjištění o charakteru výdajů rodiče zjistit z tohoto peněžního deníku, který si soud od rodiče vyžádá.

Po celou dobu soužití s Vaším přítelem jste sice tvořili společnou domácnost, ale vzhledem k tomu, že ze zákona patříte až do třetí dědické skupiny, nemohla jste za daných podmínek bez písemné závěti Vašeho přítele dědit. Příkaz notářky, abyste ponechala v domě Vaše věci (dárky od VAšeho přítele - zůstavitele) nechápu! Je to Vaše vlastnictví a netvoří dědickou podstatu. Vy máte právo přihlásit se s Vaším nárokem na zaplacení 500.000,-Kč do dědického řízení a přiložit relevantní důkazy, že oněch 500.000,-Kč bylo skutečně investováno do majetku zůstavitele. Děti nemají v žádném případě právo Vám zamítnout finanční plnění z pozůstalosti. To je špatná informace. Děti mají právo pouze dědictví odmítnout. Notář, jako soudem stanovená osoba, která je pověřena vedením dědického řízení zjistí, že existují věřitelé, tedy Vy, kteří mají peněžitou pohledávku a řádně ji doloží, má naopak povinnost s takovýmto věřitelem jednat jako s věřitelem dědické podstaty a jeho pohledávku řádně mezi ostatní zařadit!!! Pro Vaši informaci uvádím následující (partnerem se rozumí partner dle zákona o registrovaném partnerství): V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví. Nedědí-li manžel, partner 1a) ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.

Darovat nezletilému nemovitost jistě lze, ale ve výsledku budou jeho zákonní zástupci tento majetek do jeho 18.tých narozenin nuceni spravovat. Vše je omezeno § 9 občanského zákoníku, protože :"Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.". Při výkladu ustanovení § 9 obč. zák. je nutno nejen vycházet z věku právní úkon uzavřivšího nezletilce, který signalizuje stupeň jeho rozumové a volní vyspělosti a v tomto směru je nutno uvedený stupeň vyspělosti poměřovat k povaze učiněného právního úkonu, ale je třeba též podrobně zkoumat, zda důsledky uzavřeného právního úkonu nenarušují sociální či majetkový status tohoto nezletilce. Z hlediska ustanovení § 9 obč. zák. je tedy nutno při uzavření právního úkonu majetkového charakteru mj. zkoumat předmět plnění, důsledky spojené s nabytím věci, výši kupní ceny, důsledky, které mohou nastat při realizaci sjednané smluvní pokuty, to vše ve vazbě na stupeň rozumové a volní vyspělosti nezletilce, jeho majetkové poměry (zda již pracuje a má tak objektivní možnost v rámci závislé či jiné činnosti zajistit si příjem vlastním přičiněním, příp. disponuje-li a v jakém rozsahu s majetkem, nebo zda se teprve připravuje pro budoucí výkon povolání a objektivně nemá možnost splnit jím přijatý peněžitý závazek, anebo hypoteticky nastanuvší další platební povinnosti např. v souvislosti s realizací smluvní pokuty či dalších vedlejších ujednání). Tím, že neuvedl své dítě jako zákonného dědice, který je neoipominutelným dědicem!!!!, tak ho slovy zákona de facto vydědil. K platnému vydědění může dojít pouze v následujícím případě dle § 469a občanského zákoníku : Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. (2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2. (3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění. Proto takto sepsaná závěť, bez uvedení výslovného vydědění a zákonných důvodů nemohla být ve vztahu k onomu dítěti účinná.

Nestrachujte se. Dle § 470 ObčZ dědic odpovídá pouze do výše ceny nabytého dědictví. Pokud Váš otec dlužil např. 100.000,-Kč a hodnota dědictví je 50.000,-Kč nemůžete ručit více než za 50.000,-Kč. Vy jako dědic můžete dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.Prohlášení o odmítnutí dědictví můžete jako dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy jste byla soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměna. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. K odmítnutí dědictví nemůžete jako dědic připojit výhrady nebo podmínky. Rovněž nemůžete odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví. Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásíte-li jako dědic, že dědictví neodmítáte.

Bránit se proti takovemuto druhu chování se lze jen velmi těžko. Nejde ani o přestupek a ani trestný čin.

Rozsah této vyživovací povinnosti je ze všech typů největší. Známe výživu nutnou, přiměřenou i slušnou. Výživné mezi manžely však musí mít takový rozsah, aby hmotná a kulturní úroveň manželů byla zásadně stejná. Není tedy předpokladem pro tento typ výživného (jako u mnoha jiných typů) odkázanost na výživu, ale situace, kdy hmotná a kulturní úroveň není zásadně stejná. Kdykoliv se tato úroveň manželů bude lišit, vzniká povinnost manžela s vyšší úrovní druhého vyživovat. A to bez ohledu na to, jestli je druhý manžel v nouzi či nějaké chudobě. I když bude mít jeden manžel příjmy 250 tisíc měsíčně a druhý 800 tisíc měsíčně, tak přestože o žádné neschopnosti se živit nemůže být řeč, musí být příjmy mezi manžely vyrovnány. Je to dáno povahou a významem manželství a principiální rovností, jednotností a nerozdílností manželů. Nejprve je třeba požádat povinného manžela. Pokud se situace nezmění, nebo se změní nedostatečně, je vhodné obrátit se na soud. Ten určí výši výživného podle kritérií § 96 zákona o rodině, tedy přihlédne k odůvodněným potřebám Vás jako oprávněné, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům jeho, jako povinného. Důležité je také pravidlo, že výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud oprávněný manžel povinného například podvádí či se k němu hrubě chová, soud vezme tyto skutečnosti samozřejmě v úvahu a zahrne je do posouzení daného případu. Výživné je možné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Žaloba se podává okresnímu soudu. Místní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného, a nemá-li bydliště, je příslušný okresní soud v jehož obvodu se zdržuje. Má-li žalovaný bydliště na více místech, jsou jeho obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Vedle obecného soudu žalovaného je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaný své stálé pracoviště. vy jako žalobce jste v případě této žaloby osvobozena od soudního poplatku. V žalobě popiště své majetkové poměry a majetkové poměry manžela. Bylo by více nežli vhodné znát podrobný přehled o jeho majetku - konkrétně z centrální evidence katastru nemovitostí (dle jeho r.č.), dále zkontrolujte, zda nefiguruje jako statutární orgán či jako společník v některé obchodní společnosti na www.justice.cz (obchodní rejstřík, položka vyhledávání podle jmen osob) nebo jako podnikatel - fyzická osoba na http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz

.

Vše záleží na dohodě. Samozřejmě. Ale abyste byla povinna zajistit otci pro syna stravu pro dobu, kdy bude "v péči" otce, to samozřejmě nemáte. Otec by si měl uvědomit, že je otec, který má stejná práva, ale i povinnosti jako matka. Měl by si uvědomit, že synovi nepere, nežehlí a de facto chodí syna navštěvovat. P0če vypadá jinak a pokud není schopen synovi zajistit na dva dny v týdnu stravu, měl by se nad sebou vážně a dlouze zamyslet. Otec by neměl zaměňovat pojem "péče" s pojmem "návštěva".

Můžet podat návrh na výživné manželky. Neostýchejte se a buď si zvolte advokáta nebo podejte návrh sama. Soud Vás případně vyzve k doplnění. Dle § 91 zákona o rodině mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost. Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Vyživovací povinnost mezi manžely stanovená v § 91 zákona o rodině1) je rozvedením obecné zásady rodinného práva o povinnosti členů rodiny vzájemně si pomáhat a navazuje na shora uvedená základní práva a povinnosti manželů. V souvislosti s vyživovací povinností mezi manžely je nutno připomenout, že po dobu existence manželství zpravidla mezi manžely existuje společné jmění, se kterým jsou oprávněni nakládat oba manželé.2) Společné jmění manželů a vyživovací povinnost jsou dva rozdílné instituty. Běžnou vyživovací povinnost nelze realizovat z úspor, které se staly součástí společného jmění manželů. Smyslem žalob na stanovení výživného je vyrovnání rozdílné životní úrovně manželů. Jak podle dříve, tak nyní platného znění ustanovení § 143 občanského zákoníku do majetkového společenství patří kromě jiného realizovaný pracovní příjem a důchody, z nichž zejména jsou osobní potřeby manželů hrazeny. Vyživovací povinnost mezi manžely stanoví rozsah, v jakém mají být společné prostředky na úhradu potřeb každého z nich vynakládány. To znamená stanovení podílu, s kterým příjemce již není oprávněn nadále disponovat, ale je povinen jej předat druhému k uspokojení jeho potřeb, případně k jiné realizaci (úhrada potřeb rodiny, domácnosti, ale i vytvoření úspor). Ustanovení občanského zákoníku o způsobu užívání společného jmění a o řešení sporů, k nimž v tomto rámci může mezi manžely dojít, se uplatňují v plné míře jen vůči té části příjmu, která zbývá po zajištění úhrad osobních potřeb obou manželů. Za trvání manželství soud mezi ně nemůže rozdělit uspořenou peněžní sumu a určit, že manžel domáhající se výživného může spotřebovat tu její část, na níž se vlastnicky podílí s druhým manželem.3) Určení rozsahu vyživovací povinnosti se oprávněný manžel může v případě, že druhý z manželů neplní vzájemnou vyživovací povinnost, domáhat podle ust. § 91 odst. 2 zákona o rodině soudně. Místně příslušný je obecný soud odpůrce, věcně příslušný je v prvním stupni okresní soud. Soud rozhoduje rozsudkem. Pro uplatnění nároku není rozhodující, zda povinný manžel setrvává ve společné domácnosti nebo nikoli. Řízení je možné zahájit jen na návrh. Žalobní návrh musí být určitý a přesný, protože soud je jím vázán. V návrhu musí být uvedena výše požadovaného plnění a počátek doby, od kdy má být plněno. Žalobce je osvobozen od soudních poplatků, poplatková povinnost přechází na žalovaného a činí 1 % z kapitalizované hodnoty přiznané částky (pětinásobek ročního plnění), nejméně však 300,- Kč, nejvíce 10.000,- Kč. Při určení výše vyživovací povinnost se nejedná jen o zajištění samotné výživy oprávněného manžela, ale i o poskytnutí prostředků k úhradě ostatních osobních potřeb jako jsou potřeby zdravotní (nákup léků a zdravotních pomůcek, rehabilitační péče apod.), kulturní, rekreační atd. V řízení musí být prokázáno, jakou hmotnou i kulturní úroveň oba manželé mají, jakým způsobem je uspokojována, jaké jsou objektivně jejich potřeby, jaké jsou jejich příjmy a výdaje. Např. okolnost, že manželka již dosáhla důchodového věku, nestačí sama o sobě pro zjištění, že je celkem neschopná se sama živit, naopak pracuje-li manželka s přemáháním sil a na úkor svého zdraví, neztrácí tím ještě nárok alespoň na částečnou úhradu od svého manžela.4) Při rozhodování o přiznání nároku na výživné oprávněného manžela a jeho výši přihlíží soud v souladu s ust. § 91 odst. 2 zákona o rodině také k péči o společnou domácnost. S ohledem na ust. § 96 odst. 2 zákona o rodině nemůže soud výživné přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.5) Jednalo by se např. o situaci, kdy by oprávněný manžel požadoval výživné poté, kdy svévolně opustil společnou domácnost a žil s druhem, nebo jiným závažným způsobem porušoval základní práva povinnosti stanovené manželům v § 18 zákona o rodině. Pro posouzení okolnosti spravedlnosti přiznání výživného je však rozhodující nejen to, jak došlo k rozvratu manželství, ale i další chování manžela. Rozhodnutí o povinnosti platit výživné manželky se stává neúčinným dnem právní moci rozvodu manželství. Naopak obnovení soužití manželů není samo o sobě důvodem pro pozbytí účinnosti rozhodnutí o výživném. Nárok na výživné manželů existuje vedle nároku na úhradu odpovídající části nákladů na společnou domácnost. Podle § 19 zákona o rodině jsou oba manželé povinni o uspokojování potřeb rodiny pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo z části vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti. Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud. Náklady společné domácnosti jsou zejména výdaje spojené s úhradou nákladů na bydlení, spotřeby energií, pojistného, zajišťování oprav a nákladů spojených s pořízením vybavení domácnosti atd. Tyto společné náklady vznikají pouze v době trvání manželství, tedy do doby zániku manželství rozvodem (event. prohlášením manželství za neplatné). Podmínkou pro poskytování prostředků na tyto náklady není společné bydlení manželů, avšak manžel, který žije odděleně a platí soudem určené výživné pro nezletilé děti a manželku, přispívá v rámci plnění vyživovacích povinností i na náklady bydlení členů rodiny; se zřetelem k tomu nemůže manželka uplatnit úspěšně s poukazem na ust. § 19 zákona o rodině ještě nárok na zvláštní příspěvek manžela na úhradu za užívání bytu rodiny (R 62/70).

Žádat samožejmě může. jedná se pouze o míru úspěšnosti takovéhoto návrhu. Pokud jeho bývalá žena bude svědkem u soudu, či se jinak takovéto chování prokáže, pak jsou jeho vyhlídky na úspěšnost takovéhoto jeho návrhu velmi chabé.

Nebojte, veškerý majetek otce, který má nezletilé dítě se počítá a soud by měl přizvat znalce, aby kvalifikovaně odpověděl jaké jsou majetkové poměry otce, jaké jsou jeho výdělkové možnosti a o jaké hypoteticky přichází, pokud nemovitosti nepronajímá. Soud též může určit otci vyšší výživné již z toho titulu, že majetek má, ale nemíní ho použít ve prospěch nezletilého, tudíž ho může prodat a peníze použít ve prospěch nezletilého. Tím většinou podobné otce přinutí k činům a nikoli pouze ke slovům. Často se stane, že veškeré nákladna na přizvání znalce nese otec právě proto, že se pokoušel zastírat svůj majetek nebo že jeho majetkové poměry jsou mnohem lepší nežli matky.

Žádnou kompenzaci v tomto ohledu požadovat nemůžete. Otec má vyživovací povinnost, nikoli však povinnost stýkat se se synem. Je to hrozné, ale je to tak. Danou situaci můžete "pouze" použít proti němu v dalším řízení ve kterém se bude projednávat změna způsobu styku dítěte s otcem. S dítětem by měla v soukromí promluvit o samotě opatrovnice a zeptat se ho na všechny detaily "otcovy péče". Pokud hodnověrně doložíte v budoucnu plánované výdaje na dítě, bude s nimi soud počítat v rozsudu. Argumentujte změnou poměrů od minulého rozsdku v tom směru, že otec, byť se s dítětem "chtěl" stýkat, k faktickému styku dle rozsudku nedošlo a de facto Vás a syna pouze omezoval.

Děti jsou tzv.neopominutelní dědicové. Pokud by nastala situace, že by Váš syn nebyl v závěti svého otce uveden, došlo by k jednomu ze způsobů jeho vydědění, což je nepřípustné. Váš syn by se mohl, zcela úspěšně, bránit žalobou u soudu o neplatnost závěti. Po pravomocném rozhodnutí soudu by samozřejmě dostal to co mu ze zákona náleží. Občanský zákoník zná pouze následující důvody vydědění. Pokud ani jeden z nich v budoucnu Váš syn splňovat nebude, nemůže být vyděděn. Zůstavitel (tedy otec dítěte v tomto případě) může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

1) Závažnější zdravotní stav není překážkou výchovy dítěte, pokud tento stav zcela nevylučuje pečovat o dítě. Každopádně by se soud zajímal o dosavadní péči otce…i názor samotné dcery. 2) Otec má právo se s dcerou stýkat a pokud tak nečiní, nelze mu tuto povinnost uložit soudně. Pokud platí výživné, byť se s dcerou nestýká, je to z pohledu zákona o rodině nevítaná, leč tolerovaná situace. 3) Vám zanikl nárok na výživné rozvedené manželky a) do tří let od rozvodu nebo b) uzavřením nového sňatku.

S Vaším dovolením použiji kopii mé odpovědi u jednoho z předchozích dotazů, neboť obsahově je Váš dotaz zcela identický. v detialech se samozřejmě kdykoli ptejte dále. Vaši situaci pomůže, dle mého názoru, pouze institu vykázání (viz částo odpovědí v této poradně "institut vykázání"). Podejte, prostřenictvím advokáta - nejlépe, návrh na vydání předběžného opatření dle § 76 b občanského soudního řádu. Je-li totiž jednáním účastníka, proti kterému návrh směřuje, vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatele, může předseda senátu předběžným opatřením uložit účastníku, proti kterému návrh směřuje, zejména aby a) dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhovatelem (dále jen "společné obydlí"), jakož i jeho bezprostřední okolí, nebo do něj nevstupoval, b) se zdržel setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným opatřením účastníku, proti kterému návrh směřuje, stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným zájmům. Předběžné opatření trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti. Předcházelo-li rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 1 rozhodnutí Policie České republiky podle zvláštního právního předpisu , počíná tato lhůta dnem následujícím po dni, v němž uplynula lhůta stanovená v tomto zvláštním právním předpise. V případě podání návrhu na prodloužení předběžného opatření podle odstavce 4 neskončí lhůta dříve, než soud o takovém prodloužení rozhodne. Bylo-li před uplynutím doby vykázání zahájeno řízení ve věci samé (např. právě žaloba o vypořádání SJM jako ve Vašem případě, čehož bych právě využil!!!) , může předseda senátu na Váš návrh jako navrhovatele rozhodnout o prodloužení doby trvání předběžného opatření. Obsah a důvody podaného návrhu na zahájení řízení ve věci samé, majetkové či jiné poměry účastníků včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti. Předběžné opatření však zanikne nejpozději uplynutím doby jednoho roku od okamžiku jeho nařízení. Rozhodnutí o návrhu předběžného opatření není podmíněno předchozím rozhodnutím Policie České republiky podle zvláštního právního předpisu !!! Což je nesporná výhoda. I kdyby byly návrhy opakovaně neúspěšné, nikdy bych s nimi nepřestával. Podle § 273b občanského soudního řádu se totiž případný "Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným" provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými státními orgány vykáže povinného ze společného obydlí, odebere mu všechny klíče od společného obydlí, které povinný drží, a popřípadě mu zakáže setkávat se s označenou osobou nebo ji jinak kontaktovat. Soud zároveň poskytne povinnému příležitost, aby si bezprostředně při výkonu rozhodnutí vyzvedl ze společného obydlí své osobní cennosti a dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě; během trvání předběžného opatření pak povinnému umožní vyzvednout i věci nezbytné k výkonu jeho podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání. Není-li povinný při výkonu rozhodnutí přítomen, poskytne mu soud na jeho žádost příležitost, aby si ze společného obydlí vyzvedl některé osobní věci . O tomto právu soud povinného vyrozumí oznámením zanechaným na dveřích společného obydlí. Příslušným k výkonu rozhodnutí je soud, který nařídil předběžné opatření. Návrh by měl každopádně zpracovávat advokát, který se s touto problematikou již setkal a který se touto problematikou zabývá. Je to skutečně jediný, skutečně účinný a legální způsob, jak se účinně a v klidu domoci svých práv. Použijte též následující judikát : Pod pojmem „týrání“ osob uvedených v ustanovení § 215a odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět takové jednání pachatele, které se vyznačuje zlým nakládáním buď s blízkou osobou (§ 89 odst. 8 tr. zák.), nebo i jinou osobou, s níž pachatel žije ve společném bytě či domě, a současně se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří, resp. psychické nebo i fyzické útrapy. Zákon přitom nevyžaduje, aby týrání mělo povahu fyzického násilí, popřípadě též spojeného s následky na zdraví týrané osoby. Použití fyzického násilí může mít v takovém případě vliv na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.), popřípadě (dojde-li k zákonem předpokládanému následku /účinku/) i na právní závěr o souběhu trestného činu podle § 215a tr. zák. s některým dalším trestným činem. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.9.2005, sp. zn. 3 Tdo 1160/2005) Podání, byť opakovaného tr.oznámení z důvodu § 215a tr.z. je též jedním ze způsobu jak se domoci svých práv.

.