Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

mě, že takto to určitě prožíval s ní a se mnou ne. Dodávám, že je mi 35 (!!!), jsem jinak racionálně uvažující tvor, vzdělaný, mám celkem rozhled, sebereflexi, ale toto je vážně hrozné, jsem z toho nešťastná. Musím říct, že pokud bychom neměli děti, už bych od něj dávno odešla. ještě musím dodat, že mi opravdu přišlo, že je do mě zamilovaný - už od začátku vztahu, spíše jsem to byla já, kdo měl odstup a nechával si zadní vrátka otevřená. A další věc je ta, že když on tamten vztah popisuje, opravdu mi příjde, že namám na co žárlit, tak proč? Moc mě zajímají vaše postřehy.

Možná mi zavdal příčinu v tom, když v prvních letech načeho vztahu tvrdošíjně odmítal schovat jejich společné fotky, v podstatě moc nechtěl dělat žádné společné, celkem dost o ní mluvil, i když spíš tak nějak racionálně. Sám říká, že tamten vztah nevnímá nijak osudově a není pro něj něco úžasného, ani tankrát to tak nebylo. Spíš to byla holka, která byla ze stejné vesnice, jako on a tak nějak vyplynulo, že spolu budou chodit. Nemusel o ni usilovat, bylo to pro něj jednoduché, prostě se to nabízelo, tak neodmítl. Naopak náš vztah popisuje jako osudový, pro něj nejintenzivnější, říká, že ona byla sice první, se kterou chodil, ale já jsem první, kterou opravdu miloval atd. čas od času o tom mluvíme, ale pomůže to vždy jen na chvíli. Velmi mi to znesnadňuje život. Nejsem schopna se s ním dívat na žádný film, protože se bojím nějaké romantické chvíle, zmínky o "prvním vztahu", což mě úplně dostane, totéž u poslouchání např. písní v rádiu v autě a pod. Vždycky jsem úplně hotová, napadá - otázka upravena poradcem

Dobrý den, obracím se na Vás se svým trapným, hloupým a malicherným problémem, který mne však neskutečně trápí. Máme s manželem pětiletý vztah, z toho tři roky jsmemanželé, máme dvě děti. Manžel je ke mně milý a pozorný, nepodvádí mě, stará se o mně i o děti. Přesto se však, prakticky celou dobu, co náš vztah trvá, nemohu zbavit velmi nepříjemných pocitů z toho, že měl manžel přede mnou již jeden vztah. Vím, je to obsurdní, ani on nebyl mlj první. Nicméně i teď, po pěti letech, jsem schopna v podstatě probrečet noc při představě, že měl jinou ženu, do které byl zamilovaný, říkal jí krásné věci, byla první, kterou políbil, vzal za ruku, miloval se s ní. .. Navíc to byl první vztah, aty bývají nejintenzivnější, nezapomenutelé a já jsem už "jen" ta druhá. Zkoušela jsem přemýšlet o tom, proč mi to tak vadí. Sama jsem měla také vztahy, a kdyby na ně takto žárlil, připadalo by mi to absurdní. Já se kvůli tomu ale trápím a trápím. - otázka upravena poradcem

4.cast Nikdy jsem nebyla zarliva, ted si ale neumim predstavit jak budeme spolu dale fungovat, pokud spolu dal pracuji, sice na ruznych oddelenich, maji ale casto spolecne sluzebni cesty, skoleni, teambuildingy, vecirky, firemni hry ... budou bydlet spolu a často i vice dnu, proto me uzira zarlivost. Bud se ja budu trapit a uzirat, pokud tam s ni pujde, nebo se on bude citit omezovan pokud nepojede. Rada bych mela normalni vztah zalozen na duvere, úcte, bez omezovani, uprimny ale neviem ci se to da jeste nejak napravit. Je fer zadat od nej zmenu zamestannia, pokud ma praci co ho bavi, vyborny plat a realne vyhlidky do budoucna ohladom povyseni? Mne na penezich nezalezi ale pro nej je kariera velmi dulezita. Nevim jestli je spravne davat mu na vyber mezi mnou a praci, protoze si uvedomuji ze je to super job ale kontakt s kolegyni mi nici nadeji ze nam to spolu pujde. Nebo je vse ok a ja to zle chapu? Existuje rada jak by se cez vse mohla pronest nebo co by mnela delat? Dekuji

3.cast Nyni s ni úplne prerusil kontakt, tvrdi ze si vsechno uvedomil, porad rika o společnem bydleni a o detech, je pozorny, snazi se se mnou bavit i kdyz vim ze mu ta tema neni prijemna, tvrdi je ho nic nenuti aby byl se mnou, ze je tu protoze me lubi a lituje jak se v lete spatne rozhodl. Ja si nejsem jista jestli je mozne spolu dale fungovat. Milovala ho, chyba mi ale vedet ze jsem pro nej dulezita a vyjimečna. Byl muj pravy sexualni partner a ja jeho, proto se nyni citim nejiste kedze uz zazil neco jineho s ni. Nevim se uvolnit, porad myslim na to co spolu zazili, jako se pri tom tvarila, jak se on citil.. a bojim se ze nas bude srovnavat. A hlavne neviem ci mu mozem verit kdyz byl schopen lezet pri mne, planovat vylety, spaval se mnou a pri tom si tajne dohadovat schuzky nebo vypisovat. Stale tvrdi ze se stretavali jako parta z prace ale intenzita jeji zajmu pri psani mi prisla vice nez pro bezneho kolegu.

2.cast Obsah sprav ale daleko prevysoval kamaradske komunikaci. Slecna mu posilala nahe fotky, sexualne ladene zpravy, porad bylo citit ze potrebuje slyset ze je sexy a rada provokuje. Pritel odpovedel vyhybave, menil temu na praci nebo vtip, ale i z jeho strany bylo citit zajem, ne-li rovnou sexualni ale o to ze je rad s ni a tesi se kdyz se uvidi. Potrebovala bych poradit co dal. Nemame zadne deti, uver, nebydlime spolu, ja studujem, on jen prvni rok pracuje. Jsme navzajem prva vazna znamost, pred rozchodem jsme se bavili o detech a společneho bydleni. Rozchodem se to pokazilo, jednim z duvodu bylo pro nej krome toho ze jsme se odcizili i to, ze on si chce uzivat, nechce se vazat a mat deti- začal vice vydelavat a utrhl se z retezu. Od kdy jsme si povidali 1.raz o jeho vypisovani prosli asi 2 mesice, tvrdi ze to chtel postupne ukončit, vi ze sexualni narazky byly uz prehnane ale nechtel se razne z jednoho dne na druhy odmlčet, proto si s ni psal i behem toho jak jsme spolu chodili.

1.cast Dobry den, skusim co nejvice v kratkosti. Po 8 letech se pritel se mnou rozesel. Posledni rok jsme meli stresujici obdobi, on koncil skolu, stres v nove praci, ja skola, úmrti v rodine, namisto podpory jeden druhemu jsme se odcizili, nepochopili jsme potreby toho druheho, on začal hodne pit a parit v nove praci, ja jsem se navazala na rodinu. Po rozchodu jsem zustala nestastna a dlouho jsem ho premlouvala abychom to zkusili opet a vse opravili, protoze jsem si uvedomila ze ho lubim a co vsechno jsem udelala spatne, on ale nechtel. Po3-4 mesicich kdy jsem vic ja vyvijela snahu o navrat k sobe, jsme se začali potkavat uz i z jeho iniciativy a nakonec jsem mu dala na vyber ci definitivne ano nebo ne. Zacli sme spolu chodit. Po 2 mesicich jsem se ho zeptala na neustale vypisovani. Rekl mi o kolegyni se kterou parkrat spal, dokud jsme nebyli spolu. Ze slo jen o sex, zadne city a ze to ukončili uz davno a jsou jen kamaradi, chodi spolu s partou na pivo a ma ji rad jen jako kamaradku.

Dobrý den, před osmi lety jsem na baru poznala muže on střzlivý, já opilá,nakonec mi dal své číslo at se ozvu, sešli jsme se až po 3 týdnech, zjistila jsem, že je po rozchodu z dlouhodobého vztahu a že prodělal rakovinu a že je hodně akční- v podstatě má naplanouvanou každou minutu dne, s tím že žijeme jen jednou jsem s ním šla do postele. Pak jsme se vídali tak po 2 až třech měsících, vždy víno pak postel, pochopila jsem, že o vztah asi nestojí, ale snít jsem nepřestala. Ozýval se bud on nebo já, vím, že měl v průbehu let pár vztahů. Pak jsem se rozhodla pro rodinu, v té době se on usadil v mém městě.Ozýval se, já nedokázala říct jednoznačné ne, muj vztah začal skřípat,opět jsme se začali vídat.1x měsíčně, naposledy mi psal několikrát v týdnu,šel se mnou do divadla,máme domluvenou návštěvu galerie,když jsme se sešli, řešil se mnou problémy v rodině a to,že se právě rozešel,byl nevěrný.Nechápu co to má znamenat,má mě jako vrbu a konečně chce něco víc? Jsem z toho zmatená. A pořád sním.

Opravdu nevím, co dál. Jestli to ukončit nebo pokračovat v tom, co mi nevyhovuje. Jinak po ostatních stránkách je myslím náš vztah v pořádku, máme podobné zájmy a cíle, rozumíme si, mám ho ráda a vážím si ho.

Myslím, že ta blízkost a věrnost je ve vztahu potřebná. Nevím, jak postupovat dál. Visí to mezi námi a já si říkám, jestli nakonec nespí s někým jiným a se mnou pouze bydlí. Chodí však každý večer z práce včas domů, víkendy též trávíme jen spolu. Našla jsem u něho léky Tritico proti depresím. On to přede mnou tají, dělám, že nic nevím. Na webu jsem se dočetla, že tyto léky nemají vliv na potenci u mužů v tomto smyslu, že naopak sex ještě povzbuzují. Jsem z toho fakt zmatená, nyní se už občas i hádáme a já mu otevřeně dávám najevo, že žít jak důchodce nemíním a že mi vadí, že chodím spát sama. Též jsem mu řekla, že pokud je se mnou nespokojen a nevyhovuju mu, ať to řekne a nebudeme to už řešit. Místo odpovědi mi říká, že má hodně práce a že se v tomto babrat nebude. Nevím, jakou mám zaujmout pozici, jak jednat. Zkoušela jsem to ignorovat a chodit spát sama, nenaléhat nijak, ale asi jsem to nevydržela moc dlouho, jemu to snad naopak vyhovovalo.

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu… Mám partnera, s kterým rok žiji. Máme se rádi. Partnerovi je 53 let a mně je 49 let. Zezačátku jsme měli hezký sexuální život, častý sex…Skoro pět měsíců každé ráno a večer. Zvykla jsem si na to. Partner však začal polevovat ve svých potřebách a nyní máme sex tak jednou za týden přinejlepším, někdy i tak jednou za čtrnáct dní. Já potřebuju blízkost, on je spíše pragmatik, který dlouho do noci pracuje. Už jsem mu několikrát dala najevo, že mi to vadí, že nechci chodit spát sama a ptala se ho, proč se mnou nechce spát…, zeptala se, jestli spí s někým jiným, ať mi to řekne. Podotýkám, že úplně vynechal orální sex vůči mně, ale ode mě ho vyžaduje, pokud tedy něco je. Nebaví mě, pokud musím iniciovat sex sama…nebo si stěžovat. Nevím, kde je chyba. Dbám o sebe, snažím se být pro něho přitažlivá. Po dvacetiletém manželství nechci spadnout opět do stereotypu. Nechci si však hledat milence, protože dle mého přesvědčení to můj vztah k příteli asi zničí.

Dobrý večer, po roce a půl pozvolného sbližování jsme s kamarádem vpluli do vztahu. Naše přátelství je plnohodnotný a důstojný mezilidský vztah, ve kterém šlo především o mentální blizkost. Nyní, po téměř pěti měsících vztahu, se mi přítel svěřil, že mi nedokáže říct "miluji tě", a tudíž se na vztah nemám dívat s perspektivou. Je zmaten a jakoby zklamán sám sebou, nerozumí tomu, proč to necítí.
Z mého pohledu je to hodně o jeho dosavadních zkušenostech, avšak trápí mě pocit jakéhosi ubližování mu svou blízkosti (řekla jsem mu, že si vážím toho, že mi to pověděl, a že můj cit vůči němu není limitován naším vztahem, a že je jedno, jakou formou si budeme nablízku). Jeho letmé doteky, polibky, proplétání prstů a vůbec všechny nepřímo intimní projevy jsou stejně, jako dříve, než se otevřel se svými pochybami. To mě nyní velmi mate. Co si o této situaci prosím myslíte? Mám se stáhnout, nebo "být" jako doposud? Mám omezit projevy své náklonnosti? Nebude to spíše odcizení? Děkuji za nazor - otázka upravena poradcem

4.depresemi, mám k pesimismu poměrně negativní vztah:)
Navíc má z mého pohledu velmi zvlášní vztah se svoji matkou, denně k ní chodí na obědy ( bydlí nedaleko) a před časem prohlásila, že buď já nebo ona, což mi úplně vyrazilo dech. Hodně jsem to s ním probírala, výsledkem je, že už se o tom se mnou nechce bavit. Já o ní mluvím hezky a snažím se to chápat, ona je už hodně stará a upnula se k němu, reagovat by měl on, ale toho není schopen. Říká, že zveličuji a že na svoji starou matku nechce být hnusný i když vidí, že občas přehání. Ona mě dodnes nepoznala, nechce se se mnou setkat, odmítá to. Problémy měla se všemi jeho partnerkami, které měl, nevím jak tomu bylo u jeho ženy, která zahynula před mnoha lety při autonehodě? Obdivuji ho, jak je pracovitý a jak se dokázal postarat o svého syna, když ovdověl, celkově si myslím, že je úžasný. On o mě mluví také moc hezky a obdivuje mě pro některé mé vlastnosti, ale já toužím po velké lásce a vášni. Je to snad špatně? Iva

3.přemýšlím intenzivně, zda vztah ukončit a být zase sama a nebo se vrátit na seznamku, obojí mi připadá jako katastrofický scénář. Na druhou stranu cítím jak se z našeho vztahu vytratila radost a jak je nám oběma líto, že nám to celkově lépe nefunguje jelikož jsme oba osvč, takže nezávislí a volní, takže nikomu neubližujeme a jeden druhému se líbíme. Jemu vztah na dálku nevyhovuje a já se prozatím na víc necítím, myslím, že i toto ho zranilo, ale já mám ještě neml.dceru doma, teprve jí bude letos 18 tak to ani nejde. Můj největší problém je, že se v něm moc nevyznám ani v našem vztahu ne. Cítím, že o něho moc stojím, ale nemohu s jistotou říci, že ho miluji,něky mám pocit, že ano, jindy se děsím jak nic necítím, nerozumím tomu. Když jsem ho poznala, myslela jsem, že je to ten pravý, byl jako z nejromantičtějšího filmu. Mohu o něm říci, že je to ten nejhodnější muž v mém životě, pozorný a nápaditý, obětavý, romantický, ale velký pesimista a jelikož můj ex manžel trpěl

2.ráda bych ještě doplnila, že jsme spolu již vícekrát hovořili o rozchodu, ale nikomu se do něho doopravdy nechce. Na druhou stranu oba toužíme po silné lásce a tento vztah nám oběma přijde ne podle našich představ.. Já jsem několikrát navrhovala sexuologa či párovou terapii, protože se snažím porozumět proč se toto všechno děje a protože je pro mě přirozené vidět mezi námi to hezké, věřím, že se mnohé může změnit k lepšímu,budeme li chtít.Oběma nám je již přes padesát, on je starší o pět let a říká, že je životem hodně unaven a že nevěří, že by se to mohlo nějak výrazně zlepšit a zároveň říká, že ani neví co chce, cítí se rozpolcen mj.mu vadí má velká rodina, říká, že nikdy nebudu pro náš vztah dost volná, že musím pomáhat dětem a do budoucna se budu jistě starat o vnuky, jsem z něho často zmatená, nechápu kde je problém? Moc toužím si ještě zařídit vlastní vztah a život. V našem vztahu jsem já ta aktivnější, ale když se vidíme, věnuje se mi a je pozorný.

1.Dobrý den,po dlouhých letech partnerské samoty jsem se na seznamce seznámila s mužem, který jak tvrdil se do mne hned zamiloval a také se tak choval. Já to ale takto nedokáži, potřebuji víc času a tak jsme se hned zkraje minuli. Po čase jsem cítila jak mé city k němu rostou a toužím po něm, ale jeho city ke mně začali ochládat a také jsem z něho cítila zklamání, že mezi námi není vzájemná souhra. Ani v intimní oblasti nám to úpně neklape. On má za sebou několik dvou až tříletých vztahů a říká, že s ním jistě není něco v pořádku, když si neudrží žádný vztah, ale že by si to velmi přál. Také říká, že jeho život nedává žádný smysl a ani obecně ho v životě nevidí. Jsme spolu už přes rok, vídáme se jednou týdně ze dne na den a já jsem z nás stále smutnější a zmatenější. Velmi o něho stojím, je to konečně muž, který mě zaujal, ale už z něho necítím lásku jakou bych si přála. Jsem bojovnice a on pesimista a už vážně nevím jak dál? Nechci jej ztratit, ale jsem smutná.

Dobrý den paní doktorko,

s partnerem (25) jsme zhruba 3/4,vím, že je to docela krátká doba, ale neubránila jsem se zeptat, jestli by chtěl jednou děti. Nejdříve se mi dostalo odpovědi, že nejspíš ne. Ale potom mu doktor zdělil, že možná bude neplodný,kvůli nějakým zdravotním komplikacím. Přítel mi řekl, že kdyby to tak bylo, tak se se mnou rozejde.. Naštěstí se ukázalo, že je v pořádku. Jenže teď u něj přetrvává stav, že dítě opět nechce, protože to tak necítí a že by byl sobec, kdyby se mnou zůstal a byl by teoreticky neplodný, protože by mi nemohl dát, to co bych jednou chtěla. Říkám si, že to má čas, vím, že se to v něm bije, jen někdy je to hrozně náročné ty jeho názory, které si protiřečí. Stále studuji, takže není kam spěchat, ale bojím se, že mi za 2,3 řekne to samé..

Dobrý den. Dá se nějak pojmenovat porucha osobnosti, kdy partner v pravidelných intervalech se přestává ozývat a pak opět opatrně navazuje kontakt? Tzn. střídají se období "super" a "zklamání" stále dokola. Známe se 5 let, žije společně v domě 9 let se ženou, se kterou se teprve nyní rozvádí, nemohli jít od sebe kvůli majetku, skutečně formální manželství. Velký dříč, pracuje v Německu, na víkendy jezdí sem a dělí čas mezi mne a svoje děti, případně další povinnosti. Spolu je nám výborně, rozumíme si v sexu, je pozorný, máme si o čem povídat, vaříme spolu atd. Jakmile se vzdálí, jako by se z něj stal někdo jiný, přes týden nenapíše. V pátek hlásí "večer přijedu, těším se" a pak se 14 dní neozve. Sám dá najevo zájem, který pak svým chováním popře. Zažil zklamání, neumí o problémech mluvit, jakmile dám najevo, že takhle mi to nevyhovuje, změní téma a nedokáže mi to vyvrátit. Jako by mu vadil pocit, že selhal... Je nevyrovnaný, ale dokáže být i milující, dá se to tolerovat? Díky. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, bude mi v dubnu 20, příteli v květnu také tak. Já mám 19-ti měsíční dceru s mužem, který se "ozve" cca jednou za 4_6 týdnů, bydlím u svých rodičů, přítel také. Oba studujeme VŠ a chodíme spolu necelé 4 měsíce, ale známe se 9 let, chodili jsme do jedné třidy na osmiletém gymplu. K malé se chová moc hezky, umí se o ní postarat, chápe. co ona pro mě zanená. Přesto z něj vypadlo něco, čemu velmi rozumím, ale nechapu, proč se to jal řešit teď. Řekl mi, že se necítí na to dělat Anežce "tátu". Já osobně jeho odpověď v 19ti chápu, ale občas se bavíme i o "budoucím čase" a ja si nedokážu představit žít s někým, kdo by malou nevzal za "vlastní". Je mi jasné, že to říká i z důvodů, žese o nás nebude moc ještě x let finančně postarat atd. Jak můžu tady ty jeho názory brát, ja věřím, že dát tomu víc jak 4 měsíce, tak se to bude vyvíjet, ale teď me to dost hryže v hlavě...Je v pořádu nechat do Teď v tom, že je kamarád co si sní hraje a jak se náš vztah bude vyvíjet tak se uvidí?
- otázka upravena poradcem

a nakonec jsem náhodou zjistil, že ji vyzvedla mamka od přítelkyně. Když jsem se jí na to zeptal, řekla mi, že se potkali na půl cesty, vzala si malou, aby si mohla zajít do města něco koupit. Mám obrovské problémy s tím, uvěřit ji. Několikrát mi totiž lhala, aniž bych ji nějak upozorňoval, že vím, že to co mi říká není pravda. Jsem opravdu žárlivý typ a to co se teď děje mi vůbec k pohodě nepřispívá. Navíc mám docela dost stresující práci, proto jsem docela psychicky vyčerpán. Když jsem se ji zeptal, jestli mně podvedla, nebo jestli se s někým schází, říkala mně že ne a kdyby to tak bylo, tak by mi to řekla a odešla by..(vyznělo to, jako že by neunesla tíhu viny). Opravdu nevím, co si mám myslet, miluju ji a vím, že ona miluje mně, ale poslední dobou to nějak všechno ochablo. Snažím se znova dostat do vztahu nějakou jiskru, akorát mně připadá, že se snažím sám a ona si pokračuje v tom co dělala doposud.
Děkuji

Dobrý den,
chtěl bych se poradit ohledně mého vztahu. Mně je 30, přítelkyni 24. Máme 3 letou dcerku. S přítelkyní jsme přes 5 let a sem tam jsme se kvůli něčemu pohádali. Nedávno jsem zjistil, že si na sociální síti píše s "kamarády". Byli to lidi, které pořádně ani osobně nezná. Nedalo mi to a sem tam jsem si přečetl, to co nestačila vymazat. Začínalo to přáním k dobrému ránu přes pozývání na různé akce. Když jsem to už nevydržel a řekl jsem co vím, v podstatě mně okřikla, že se nic neděje a ať toho nechám. Trpěl jsem to delší dobu, než jsem zjistil, že si vyměnili tel. čísla, že si píšou smsky, volají. Když jsem ji sdělil, že mně toto její chování nedělá dobře, pokračovala v tom dál. Akorát si začala vypínat zvuk na tel. a hlavně si ho začala schovávat a brát všude sebou, abych neměl šanci něco zjistit. Podle mně se i sešli, protože často pracuji déle v práci a několikrát to co mi řekla, nesedělo s tím co třeba řekla později. Jako že např. měla v pátek vyzvednout dceru ze školky - otázka upravena poradcem

Dobrý den,svého přítele znám 35 let. Já vdova,on vdovec. Byl to on,kdo se chtěl se mnou sblížit víc. I po desíti měsících to mezi námi jiskří. Vídáme se málo 2 - 3x za měsíc,hlavně kvůli jeho práci a samozřejmě chce svůj volný čas věnovat i sobě a svým dospělým dětem. Ok. Mě trápí něco jiného,že je náš vztah tajný. Prý by s tím měly jeho dospělé děti problém,zemřela jim přece máma před rokem a půl. Znám je od miminka a normálně spolu hezky vycházíme, mám je ráda, ale oni nic o nás netuší. Jsem pro ně hodná teta. Mrzí mě,že se spolu scházíme tajně,já nemůžu k němu,on nechce ke mně. Rozumíme si,máme si o čem povídat,těšíme se na sebe,máme se rádi. Chodíme na procházky,sednem do hospůdky, jedem na výlet, vše tajně,aby nás nikdo známý neviděl. Tělesný kontakt je vzrušující, máme se rádi. Jenže co dál? Jak na vztahu pracovat dál, aby přestal být tajný? Přítel se bojí,že by ho děti odsoudily, že brzo na jejich mámu zapomněl.Ale on nezapomněl,jen život jde přeci dál. Máme šanci? Děkuji.

Dobrý den paní doktorko.
S partnerem jsem 4 roky. Nedávno se mi partner přiznal, že mě několikrát podvedl. Konkrétně šly o situace, kdy jsme se pohádali a on utekl za alkoholem. Ve stavu, kdy nevěděl, co dělá se vyspal s náhodnými ženami. Všechny tyhle incidenty se však staly ve 2 letech vztahu. Poté údajně mi byl věrný, až na jednu pusu s kamaradkou, když se jsme se opět pohádali. Všechno mi to řekl až teď, po dalších 2 letech vztahu, že prý by si mě rád vzal za ženu, ale s touto lží by neměl čisté svědomí jít do manželství. Prosím, poraďte jak se mám zachovat, zda je správné někomu jako on dát další šanci. Děkuji

Dobrý den, zamilovala jsem se do kamaráda. On ví, že jsem do něho zamilovaná a líbí se mi. Domluvili jsme se, ale pro zatím, že spolu budeme kamarádi s výhodami - jenom sex, žádné city. Já jsem přes tohle všechno na to přistoupila. Po přiznání mých citů na rovinu mi řekl, ať to mu nechám volný průběh. Je možnost, že bude také moje city opětovat? Já ho určitě nechci do ničeho nutit a ani nechci nic uspěchat a tlačit na něj, nechci ho ztratit nebo odradit tímto. Když mu skládám komplimenty, tak říká, že když to je ode mě, tak to rád slyší, že to prý neříká jen tak někomu. :

S přítelem jsme měli hezký vztah. Postupně si mě získal.Byl milý, pomáhal mi se stěhováním, nosil dárečky.Vše bylo v pořádku, naposledy jsme spolu byli celý Silvestr s jeho přáteli. Já se poté leden učila na státnice ve škole, přítel mi pak psal jak se mám a říkal, že se nejspíš budu potřebovat učit. Poté se najednou odmlčel (jinak psal sám od sebe denně). Nekomunikoval se mnou tak týden, pak jsem udělala státnice. Přemýšlela jsem zda mu psát, zda nepotřebuje prostor, nakonec jsem napsala, že mám hotové státnice za jedničky (myslela jsem, že se takové věci říkají ve vztahu, i když byl jiný). Zprávu si přečetl, ale už neodpověděl. Vlastně jsme spolu nebyli v kontaktu 3 týdny. Psala jsem mu včera ještě, že mi přijde, že se ho dotklo, že jsem mu psala o státnicích a že mu takové věci už psát nebudu a stáhnu se. Na to mi taktéž neodpověděl. Netuším co se děje. Všimla jsem si, že se líbí jeho kamarádce, která mu píše. Sám přítel nemá VŠ, žárlí snad na titul? Brala byste vztah jako ukončený?

Pěkný den,
chtěla bych se zeptat, jaký máte názor na zastání se přítelkyně.
Přítel má mladšího bratra, který se do mě mnohokrát pouštěl s káráním, mluvením do života a nakonec i hodně silnými urážkami. Přítel to nikdy nijak nekomentoval, nikdy se mě nezastal, naopak s bratrem chodí běžně na pivo, povídají si, vždy pro něj vše udělá.

S přítelem jsme měli opravdu dobrý vztah, který byl myšlen zcela vážně, ale po těchto problémech s jejich rodinou, kdy se mě přítel opravdu nikdy nezastal, ani nereagoval na hlášky stylu "že mu za to nestojím", nevím, jestli mám brát vážně to, že mu na mě záleží.
Tvrdí, že se mu to nelíbí, jak mě bratr urážel, ale nebude se s ním o tom bavit, protože se s ním nechce hádat.
Myslím si, že je prostě příliš hodný a lehce zmanipulovatelný.

Opravdu nevím, jak si to vyložit - může mu na mě vůbec záležet, když mu neleží na srdci, jak (opravdu sprostě) mě jeho bratr nazývá? Je v současnosti běžné, že se už muži svých přítelkyň pořádně nezastanou?

Děkuji za radu - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
Jsme s přítelem cca 7 let, náš vztah je řekla bych v pořádku, plánujeme společné bydlení a rodinu. Asi před 2 měsíci jsem vypozorovala, že si přítel neustále s někým píše a snaží se to dělat tak, abych to neviděla. Když jsem na něj udeřila, řekl že si píše s kolegyní, která je u nich nová. Prý se mu líbí, ale bere ji jako kamarádku. Dokonce se i jednou sešli. Sdělila jsem mu, že je to pro mě nepříjemné a slíbil, že jejich kontakt omezí. Týden na to začalo vše nanovo, opět si píšou, když s přítelem nejsme spolu, dokonce ji vzal ven, když jsem byla v práci. Nic z toho mi ovšem neřekl, vše jsem bohužel zjistila tak, že jsem mu nahlédla do telefonu, za což se stydím. Zkoušela jsem mu říct, že dle mého to není úplně v pořádku a že z toho nemám vůbec dobrý pocit. On však reagoval podrážděně, slečnu chce mít ve svém životě a já se s tím mám smířit, prý mu nevěřím, což dle mého není úplně pravda, mam jen strach, ale on to nechápe. Jsem opravdu jen přehnaně žárlivá nebo se mám bát?

On se ke mě totiž jinak choval moc hezky. Chodíval za mnou často do práce, hodně jsme si psali, rozuměli si. Jen mám pocit, že má jiné morální zásady než já a nechápu, proč u ní musel spát a lhát mi... tvrdil, že byl prostě jenom unavený a líný chodit domů. A že mi to nemohl říct, protože se bál mé reakce. Ale proč to dělal, když věděl, že by mi to ublížilo? Tvrdí, že to bylo tak před rokem naposledy... ale i tak, já ho měla ráda i před rokem. Mění to snad něco? A můžu mu to vůbec věřit? Jsem taková rozpolcená a nevím, jestli to co udělal je natolik hrozné a nebo není. Asi to nedokážu posoudit. Je mi to hrozně líto. Ráda bych znala nějaký jiný názor na tuhle situaci... na jednu stranu si nemyslím, že by mě podvedl, i když teď už si nejsem jistá ani tím... na druhou stranu, to že to dělal a že mi potom lhal... ach. Budu ráda za jakýkoliv názor nebo Váš náhled na věc. Děkuji.

Nějak se mi to celé nezdálo, tak jsem se jej na to zeptala ještě několikrát. Zdůraznila jsem mu, že upřímnost je pro mě vůbec to nejdůležitější. A on mi tvrdil, že tam nespal. Dlouho jsem se užírala pochybnostmi, až mě to po necelých dvou letech vztahu dohnalo k tomu, abych se mu podívala na facebook. Což mi vždycky přišlo jako něco hrozného. Našla jsem tam, že své kamarádce psal: "A teď jsi nahá?" což mi vysvětlil tak, že chodí často na nudapláže a že se zeptal jen tak, že v tom nic nebylo. Ani konverzace okolo ničemu nenasvědčovala. Hrozně mě to ale ranilo. Pohádali jsme se a od té doby se mi snad snažil říkat, kdy se s ní vidí... a už se nevídali asi tak často. No, ale nevydržela jsem to, pořád mi to vrtalo hlavou a znovu jsem se mu podívala do zpráv. Zjistila jsem, že u ní spal a že mi lhal. Že mi takhle do očí lhal. Navíc u ní nespal jednou, ale několikrát. Sice tam psal, že nic nebylo, ale kdoví. Mám problém mu věřit. Včera jsem se s ním rozešla, ale nesu to hrozně těžce. - otázka upravena poradcem

Hezký den,
mám přítele. Na začátku vztahu mi říkal, že byl ještě nedávno zamilovaný do své kamarádky, se kterou se již znají asi dva roky, ale že ta si někoho našla a to hrozně ranilo. Říkal o ní, jak je skvělá a jak se krásně směje a tak. Takovými řečmi mě dohnal k hrozné žárlivosti. Často s ní chodíval na pivo, přičemž spolu byli třeba do čtyř do rána. Mu to přišlo ok, že o nic nejde, že jsou kamarádi. Já žárlila čím dál víc a byla jsem na to alergická. Ona si pak někoho našla, tak se scházeli již o něco méně. Ale já nemohla slyšet ani její jméno. Oba nás ta žárlivost vyčerpávala, tak jsem mu navrhla, že mi má pokaždé říci, když s ní někam půjde a já na oplátku nebudu přehnaně reagovat. Řekl mi to jen jednou a já byla v pohodě. Jenže pak jsem se od jeho kamaráda dozvěděla, že se s ní mezitím viděl několikrát. Taky se prořekl, že u ní můj přítel spal. Tak jsem se přítele na to zeptala a on se dušoval, že nikoliv, že jen když jsme ještě nebyli spolu a že to má kamarád popletené.

Dobrý den paní Douchová, jaký je Váš názor na muže, který je dlouhodobě zadaný a i přesto si dopisuje na internetových seznamkách s jinými ženami? Jsme spolu již 9 let, přítel je o 20 let starší (49 let), ve vztahu je spokojený alespoň to tvrdí. Svou lásku my i často vyznává. Nevím co ho k tomuto jednání vede, trápí mě to a cítím se podvedená. Tohle trvá již dlouho, prakticky od začátku vztahu. Již několikrát jsem mu na jeho profily na seznamkách přišla. Vždy tam vystupuje jako nezadaný, hledající vážný vztah. Několikrát jsem sním o tom mluvila, ptala se co ho k tomuto vede. Řekla jsem mu, že pokud se mnou nechce být, chce být s někým jiným, tak ať my to řekne na rovinu a rozejdeme se. Tvrdí, že nikoho nehledá, že mě miluje a chce být se mnou. Lásku my vyznává, vztah funguje. Opravdu nevím, jak se zachovat. Nechci tohle chování neustále tolerovat. Poraďte prosím, jak se zachovat, co dělat. Děkuji za Váš názor.

Dobrý den, zajímal by mě nezávislý názor, děkuji..
přítel mi často říká, že mě miluje více než já jeho (ne s nějakou výčitkou, prostě mě např. políbí, řekne, že mě miluje, já mu odpovím, že já jeho taky, a on na to toto..)
ale přitom se stává, že se..nejčastěji po tom, co jsme déle spolu..jakoby "uměle" pohádáme..nebo mu prostě něco přelítne přes nos..něco vadí..já se nehádám, nemám důvod, ani mu nedávám záminku..a on se stane jakoby odtažitým..např. usínáme tři dny vkuse stuleni vedle sebe, čtvrtý den si vezme svoji peřinu a spí otočen zády. Ráno občas mě znovu přivine, ale to jen občas.
Jindy si najednou zabalí a bez komentáře se chystá odjet..políbí mě, ale jinak nemluví..
v "páteři" vztahu mi často píše, dává mi dárky, říká mi že mě miluje.. ale stává se, že se takto "odtáhne." a najednou jak kdybych byla cizí. mně je 27 a žádný vztah za sebou nemám, jemu 35 a před 3mi roky se rozešel ze šestileté známosti a má jedno z ní jedno dítě.
Je hodně citlivý, a přijde mi, že má hodně zhrzené sebevědomí. může to být součást příčiny? nebo je jiné vysvětlení? - otázka upravena poradcem

Dobrý den,

jsem pátým rokem ve vztahu, ve kterém mi můj partner ani jednou neřekl jménem. Vlastně mě nikdy nijak neoslovil. Jsem "hele", "poslyš" a když nejsem otočená zády, tak vlastně nejsem nic.
Dřív mi aspoň jménem sem tam napsal, ale ani to se už teď neděje. Rodiče též neoslovuje mami, tati, ale některým našim kamarádům nebo jeho kolegům v práci jménem říká. Dřív jsem to tolik nevnímala, ale poslední rok, možná dva, se ze vztahu začínají vytrácet takové ty drobnosti typu přání dobrého rána, písemný kontakt během dne a já to neoslovávní vnímám víc. S partnerem jsem měla nesčetné diskuse, které spíš už než přínosné byly únavné a kontraproduktivní a ze kterých jsem většinou vyšla já jako ta přecitlivělá malá holka. Nepopírám, že jsem hodně emotivní, ale s tímhle nevím, jak se popasovat. Cítím se opravdu jako nic a nikdo, což nebývalo. Je normální, že pro jiné jméno má a pro mě ne? Nemám pátrat třeba po nějaké křivdě, kterou jsem mu třeba způsobila? Nerozumím tomu. - otázka upravena poradcem

Dobrý večer paní Jitko,jen potřebuji konečně slyšet názor od někoho, kdo tomu rozumí a doufám že jste to Vy Už přes měsíc randím s klukem se kterým jsem se setkala a od prvího pohledu jsem cítila menší jiskry.Nepotkali jsme se stejným způsobem jako většina lidí dnes.Byla to úplná náhoda,dovolím si říct,že to mohl být osud.Jenže problém je v tom, že mi od začátku v jednom lhal.Před třemi dny mi z očí do očí řekl že mu není tolik, kolik říkal.Když jsme se poprvé viděli, řekl mi,že mu je 25 a já mu věřila, vypadá velice mladě a chováním si taky nepřidává. Je mu 34 a mě je jen 16.Na začátku jsem si řekla, že 9 let není tolik .ale 18? Byla jsem rozhořčena, nevěděla jsem co mám dělat a nevím to do teď. Celkem si rozumíme ale od té doby,co mi řekl věk, tak se tomu trochu bráním. Řekla jsem to jen pár lidem, někteří si myslí,že to není možný,někteří mi říkají ať následuji srdce.Mám z toho obavy.Nevím jak bych to vysvětlila doma. On je ale hrozně úžasný bojím se toho všeho. prosím o radu.Nicol.

Dobrý den, více jak rok se scházím s mužem. Nejdříve to bylo pouze sporadicky, spíše tedy z jeho strany, neměl tolik času, pracovně vytížený. A já si taky držela své koníčky, zájmy, tudíž mi to nevadilo. Vždy byl ke mně pozorný, těšili jsme se na sebe, dával najevo svou náklonnost. Poslední dva měsíce jsme začali spolu trávit skoro každý den, začali plánovat společné výlety...Jenže nedávno měl potřebu přiznat se mi, že celý ten rok byl ve vztahu, který už tedy nefungoval a až nedávno ho kvůli mně definitivně ukončil. Najednou vše dávalo smysl- jeho nedostatek času, vídání se jen po večerech, žádné společné víkendy...Věřím, že opravdu stál o mě, ale celý rok si nedokázal vyřešit svou "minulost". Je to náročné, ale nepitvám se v tom, chci to s ním zkusit a s novou situací se smířit, i když mi to kazí všechny hezké vzpomínky. Jenže v tu samou dobu, co se mi přiznal a vyznal jsem zjistila, že píše jiné ženě, že po ní touží, několik let se neviděli a žádá jí, aby o víkendu přijela. Co teď? - otázka upravena poradcem

dobry den,jsem s pritelem 3 roky,vposledni dobe je porad online ale neodpovida na me zpravy,rika ze si pise jen se mnou,ale ja mam nevim proc tuseni ze za tim neco vezi,jsem chorobne zarliva porad chci aby se priznal k necemu co mozna neudelal,je hodny pomaha mi kdyz pise,tak moc hezky.Ale ten nestastny online me nici,lecim se oder deprese,vidim i to co neni?dekuji

Takže Vás prosím o názor, myslím si, že původně měl snahu začít vztah, vždy psával, že by zase chtěl být MY. Myslím, že zjistil, že to nedokáže, ale nechce mne úplně ztratit, jenže já už takhle nemůžu, přitom se bojím, že ho již neuvidím, když to utnu. Nejhorší na tom je, že, jak jsem psala, je nám již oběma hodně přes těch SÁT... Co mi radíte? když se odmlčím, nevolám, zavolá on, jinak vždy setkání navrhuji třeba já............ Myslíte, že když vydržím, může se z našeho "kamarádství" vyvinout něco víc, i když to zavrhl?? Když jsme spolu, je pozorný, milý, i docela tak drahý dárek co mi dal na vánoce ( a vím, že ho hodně sháněl po všech možných obchodech) tak nějak neopovídá, že takovéhle dárky se dávají JEN kamarádkám. A ještě bych chtěla říct, že bez květiny nikdy nepřijede.. Já fakt již nemůžu, jsem z toho špatná a slzavé údolí, ale nevím, jak to vyřešit. Shrnu-li to, myslím že problém je stále jeho paní ( i když dlouhé roky už nevnímá) a jeho vyhoření. Moc děkuji.. Jana - otázka upravena poradcem

Paní nevnímá, jen leží, není to jednoduché, vím. Musím vám ještě říct že je nám oběma už přes sát. Takhle to bylo celý podzim, jeli jsme na výlet, k vánocům mi daroval řetízek, květinu, ale já chci víc. Mám ho moc ráda,tak jsem mu řekla, když se ptal, co chci k vánocům, že chci trochu citu, obejmutí, vzít za ruku atd. odpověděl, že si promluvíme. Promluvili jsme si 196. prosince, že o tom moc přemýšlel, že jsem skvělá, je se mnou rád, ale že do vztahu nejde. Že mne má rád jako kamarádku, můžeme se vidět, atd. Ž je chyba v něm, že to ví, že by potřeboval psychologaj že je vyhořelý a kde nic není, oheň nezapálíš..že si vše mám rozmyslet. Že myslel že se svojí ženou bude nastálo a takhle to dopadlo. Přitom volá tak ob den . Je mi moc líto, nejsem nejmladší, tento člověk je opravdu dost čestný. Chtěla bych to nějak "zvrátit" ale nevím, co s tím. Mám ho moc ráda, chybí mi ale jeho obejmutí atd. Řekl, že mi nemůže dát plnohodntoný vztah, sex atd. to co potřebuji že mi to říká na rovinu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, ráda čtu vaši poradnu, také mám problém a prosím o názor.Loni na jaře jsem se přes seznamku seznámila s mužem, párkrát jsme se sešli, psali si, jevil zájem, dokonce mi někdy v květnu napsal, že by si chtěl promluvit co dál - že to, co máme my není vztah. Nijak jsem nechvátala, v létě za mnou občas přijel (jsme 50km) přivezl květiny, víno, vždy nějakou pozornost. Bylo mi s ním moc fajn. I já za ním dojela. V září jsem s ním jela na vodu,je fakt, že jsem asi moc řešila, jak budeme spát, přišlo mi to divné spát společně ve stanu, ještě jsem měla pocit že se tolik neznáme.Neměl s tím problém, že je zvyklý spát venku. vše fajn, ale stále se choval jako kamarád - ano, starostlivý, vše za mne uhradil ( i když jsem to nechtěla), že když jsem s ním, platí vše on. Ale toť vše. Snažila jsem se k němu přiblížit, obejmout ho a nic. pusa vždy na přivítanou a při odjezdu. Ještě musím říct, že ten pán je ženatý, ale má již několik roků manželku v léčebně ( soudní rozhodnutí)

DObrý den, Je mi 25 let a jsem s přítelem skoro 9 let. Zjistila jsem cca. před rokem, že mě podvádí s jednou holkou. Ale já mu to odpustila a on tvrdil, že mě neopustí že mě miluje a nechal jí. Jenže najednou se začal po půl roce chovat divně. No a hned mi bylo jasné, že je v tom ona. On mi do tváře řekne, že se s ní nestýká a že spí jen se mnou, ale zjistila jsem, že s ní ma takový tajný život, chodí za ní domu, má klíče od jejího bytu. A mě vždy když je pryč, tak tvrdí, že je u zákaznice. Dle mě jí řekl, že se se mnou rozešel protože to udělal, ale pořád se ke mě chová normálně. Oslovujeme mě kočičko, má se ke mě, mazlí se, píše, že se na mě těší. No a pak jsem zjistila, že má ještě jednu, ale pouze na sex a psaní. Proto je mi ta druhá jedno, ale ta první. Netuším co si myslet. Ona by i chtěla aby měli normální vztah, ale on se k tomu nemá. O to víc nechápu, proč to tedy se mnou úplně neutne a nejde k ní. Co myslíte?

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Již přes rok a půl jsem zamilovaná do svého kamaráda. Ten je zadaný a svou partnerku dle vlastních slov miluje, přijde mi však, že i ke mně něco cítí. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit jeho chování.
Nejde jen o to, že je velmi pozorný a stará se o mě, kdykoli se vidíme. Již jsem vyslechla pěknou řádku komplimentů, výjimkou nebyly ani letmé dotyky či objetí. O tom, že jsem do něho zamilovaná, již nějakou dobu ví; tehdy už byl ve vztahu, ale zalichotilo mu to
Znám ho jako nadmíru hodného, slušně vychovaného člověka, kterého jsem ještě nezažila zvýšit hlas. Velmi si vážím našeho přátelství. Je však čím dál těžší snášet tuto nejistotu. Bojím se ho zeptat přímo, ale ani jeho chování mně osobně nic moc nenapoví. Mnoho mužských přátel nemám, je možné, že se jich takto chová drtivá většina?
Děkuji za odpověď, mějte se pěkně.

Dobrý den,
paní doktorko již jsem Vám tento týden psala o rozchodu a neodpovídajícím bývalém příteli. Zjistila jsem přes facebook, že na silvestra nakonec nebyl na pánské jízdě, ale na bytě (9 mužů, 8 žen), po akci si přidal spolužačku jeho kamaráda a možná o ní má zájem. Proto se mu možná i můj rozchod s ním hodil. I přesto bych ale jednou chtěla vztah obnovit, třeba se někde potkáme a začneme opět komunikovat. Myslíte, že je možné, že i v tomto případě bychom se mohli dát opět dohromady i po rozchodu a "začít znova"? Pořád myslím i na to, že nějakou roli hraje bdsm a foot fetish. Děkuji Vám předem za odpověď, jsem Vám vděčná. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, žádám Vás o pomoc, protože už nevím jak dál :( Je mi 18 let. Skoro dva roky jsem chodila s klukem (20 let). Udělal spoustu chyb, které sem mu v průběhu vztahu odpustila, ale vždy to ve mě zanechalo nějaký ten šrám. Jsem člověk, který jen tak nezapomíná a dost často jsem to zbytečně vytahovala, trápila se tím a předhazovala mu to. Hodně mi lhal. Parkrát šlo o blbosti, občas o vážnou věc. Asi nejhorší bylo, když jsem zjistila, že vždy když šel do hospody, tak volal a psal jedné jeho bývalé kamarádce, do které byl předtím zamilovaný, že mu chybí apod. Dost mě to vzalo. Říkal že neví, proč to dělal, ale že miluje mě a že už se to nebude opakovat. Nechtěla jsem ho nikam pouštět pít, protože jsem se bála, že to udělá znovu. Tak začaly hádky, výčitky a nakonec náš vztah ukončil on. Teď jsou to to zhruba 2 měsíce a půl od doby co jsme od sebe. Měsíc po rozchodu si vůbec nepamatuju, protože sem byla v hrozném stavu. Nejedla sem, nevěděla jsem co dál. Každý den jsem mu kontrolovala profil a smutnila. Potom jsem se z toho dostala díky kamarádům. Před časem mi začal psát, že mu chybím a že by to chtěl vrátit. Hodně jsem nad tím přemýšlela. Slibuje, že se změnil, že to cítí. Prý si uvědomil, že jen semnou dokáže být šťastný. Slíbil že bude upřímný. Nedávno jsme spolu byli i na schůzce a já se ho ptala jestli někoho měl. On řekl, že měl jednu holku, se kterou i spal. Vím o kterou šlo. Jenže zase ke mě nebyl upřímný, protože o pár dní později mi jeho kamarád,řekl, že spal s mojí kamarádkou, asi měsíc a půl po našem rozchodu. Znala jsem ji 17 let. Byla pro mě jako sestra. Dokonce jsem ho s ní potkala poprvé, takže se i oni znají a občas jsme spolu společně někam zašli. Po rozchodu si s ním hodně psala. Vadilo mi to a ona mi řekla, že jsme oba její kamarádi a že kvůli tomu, že sme od sebe nechce ztratit ani jednoho z nás. Zeptala jsem se jestli s ní opravdu spal a on mi všechno přiznal. Říkal, že to byl úlet a že oba byli opilí. Slíbil, že když se k sobě vrátíme, tak že se s ní nebude bavit, odřízne jí a nebude si s ní psát. Jenže já se hrozně bojím, že po čase zjistím, že si s ní zase psal, nebo něco. Řekl mi, že by mi to časem řekl, že by to nedokázal držet v sobě, jenže já tomu nevěřím. Myslíte, že ho z toho můžu vinit? Na jednu stranu jsme spolu nebyli, mohl si dělat co chtěl.. On sám přiznal, že po rozchodu dělal blbosti. Ale proč sakra moje kamarádka?! Cítím se hrozně. Moc bych mu to chtěla dokázat odpustit a zapomenout na to. Nevím jestli toho budu schopná.

ze stěhování, pms, zkoušek a tak jsem mu kolem desáté napsala sms, že už v tom vztahu nechci pokračovat, nebral mi tel., neodepsal, od té doby tel. nebere, nečte si mé zprávy na fb, na sms, že jsem byla blbá a mrzí mě, že nával emocí zkazil něco, na čem mi záleželo, neodepsal a když jsem ho včera zahlédla v Technické knihovně o patro níž, jak jde na wc (byl tam ale se spolužáky), tak na sms, že jsem ho viděla a jestli se můžeme vidět, neodpověděl. Nevím, jestli je naštvaný a ozve se a nebo mě prostě nechce. Co mám dělat dál prosím? Děkuji Vám moc Žany

Dobrý den, s přítelem jsme se poznali 13.12. přes foot fetish lekci, líbí se mi bdsm a tak si při škole chci i příjemně přivydělat (i na školné). Je mi 22 let, jemu 24 - oba studenti, přišel a hned jsme si tykali, místo lekce jsme si povídali a po 5 hod., kdy jsme se i líbali, tak odešel, chtěl mi ještě dát 500,- jako poplatek, ale já nechtěla, bylo to o něčem jiném, od té doby jsme se stýkali a byl dokonalý, zamilovaný na mě až moc, po 14 dnech mi řekl, že mě miluje, ten den jsem u něj poprvé spala (bylo to minulé úterý), od té doby jsem u něj spala třikrát, hráli jsme si, ale na sex nedošlo. Na silvestra dopoledne jsem od něj odcházela a domlouvali jsme se na pondělí, ale vše bylo pořád skvělé. I když mě měl na silvestra stěhovat, tak mi řekl ten den, že to nestíhá. Na večer jsme měli každý vlastní program, před seznámením se domluvil s kamarády na pánské jízdě. O půlnoci mi nezavolal, až další den večer mi napsal kolem páté, že mi přeje taky vše nej do nového roku. Byla jsem nervní

Před 2lety jsem se seznámil s přítelkyní, kdy ona projevila o mě zájem a já jsem to uvítal jako druhou šanci od života, protože manželka neměla zájem se mnou trávit volný čas. Jak zjistila že mám přítelkyni, tak se nechala rozvést. S přítelkyní jsme se navštěvovali, milovali a toužili jsme po sobě. Slibovala lásku na 20-30LET-a NAPOŘÁD! Po 2letech jsem byl 2měsíce pracovně v zahraničí a po návratu přítelkyně ochladla, už za mnou nejezdí (10km), nemilujeme se a řekla, že vždy chtěla být sama bez chlapa a že už nemá potřebu se milovat. Přesto mě zve na návštěvy k babičce kde žije s dětmi, na vánoce i nový rok, ale nechce se už milovat. Údajně to nepotřebuje. Myslím si, že je v tom jiný chlap, tajná láska apod., což ona popírá. Myslím že nemluví pravdu a mě si udržuje jako kamaráda, který jí vypomůže, jsem řemeslně zručný,mám rád její děti a jsem citově fixovaný na její 12-ti letou dceru, kterou mám moc rád. Co za tím je??? Má ten vztah smysl? Trápím se-MOC!! Brečím a mám černé myšlenky.

Nejistota ve vztahu - Mockrat vam dekuji za odpoved, pani doktorko, nejsem typ, ktery se rad sveruje, ale Vasi poradnu mam opravdu moc rada a libi se mi Vas pristup. Ex-priteli jsem jiz na posledni SMS 'stastny Novy rok' neodpovedela, to fakt nic neresi a ja zacinam 2017 'fresh'! 2016 jsem stravila trapenim se a premyslenim, co jsem mela udelat jinak a zivot utika. Ja potrebuji nove pratele a zacit se soustredit na praci, nez me vyhodi :-)

Vam ale kazdopadne krasny novy rok popreji a jeste jednou diky!

Dobrý den, chtěl bych znát názor někoho jiného. Jsem zamilovaný do ženy s kterou jsem chodil asi před 4 lety, jen 3 měsíce a pak jsme se rozešli, dá se říct v dobrém. Oba jsme měli jiné partnery a před rokem a půl se znovu potkali, byly skvělí kamarádi, ale já chtěl něco víc, tak sem tlačil na pilu a tím ji odehnal a ona se odstěhovala za někým koho v té době chtěla. Dlouho jim to nevydrželo a po roce přistěhovala se zpět. Jsme ještě větší kamarádi něž jsme byly předtím, máme spoustu společných zájmů a plánů do budoucna. Já poslední rok a půl nemůžu myslet na nikoho jiného ikdyž jsem se snažil seznámit s někým jiným. Netlačím na ni s ničím a snažím se být skvělí přítel. Momentálně se chci přestěhovat blíž k ní jelikož bydlím v jiném městě. Ona byla obrovsky nadšená když to slyšela. Ale chtěl bych poradit, jestli to není jen můj přelud a nesnažím se o nemožné. S tou ženou si umím představit zbytek života, ale nevím jestli mě nebere jen jako kamaráda a tak to i zůstane. Prosím o radu

2. část..
Neměli jsme do té doby sebemenší konflikt, naopak užívali příjemně předvánoční čas. Nepozorovala jsem jakoukoli změnu v jeho chování. Snažím se nehroutit, ale lítost je to veliká. Vím, že tam nikdo třetí není. Co vede muže k takovému ubližujícímu jednání? Jak teď pomoci sobě, jsem uzavřenější typ a se svým trápením se příliš nesvěřuji, spíš potřebuji být sama, ale nevím, jak se zbavit té bolesti? Vím, že ten zármutek odnese čas, ale mám trochu strach z mého dalšího života a vztahu k mužům, protože už jim asi nikdy nebudu věřit.

Dobrý den, ráda čtu Vaši poradnu a netušila jsem, že budu také potřebovat Váš náhled. Jsem ženská po padesátce a tři roky jsem se přátelila s mužem, o kterém jsem byla přesvědčená, že mne miluje, alespoň to do poslední chvíle říkal i dával najevo. Plánovali jsme letní dovolenou a další aktivity…. Nežili jsme spolu, ale trávili pěkné chvíle. Také část povánočního času jsem měla být s ním u něj doma. Připravila jsem silvestrovské pohoštění, on i já dali dárky pod stromek, do toho návštěva jeho dětí a uprostřed sváteční chvíle mi bylo řečeno, že už se mnou dál nepočítá a ať vypadnu. Větší šok jsem nemohla zažít, jeho děti asi také. Bohužel jsem byla bez jakékoliv možnosti dopravy. Byl Silvestr a všichni moji známí byli nedostupní. 1 část...