Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

a ani neyvedne tz ruce abz mě pořádně chytil třeba. Tak nevím co dál. Dá se to řešit i bey toho abzch mu to všetko řekla? Na to prostě nemám dost odvahz.. Rozejít se jen tak nechci protože je fakt hodný a od toho posledního incidentu se změnil snaří se vždy mi pomáhá se vším, ale když to takto půjde dál, nejspíš ho podvedu s někým kdo bude vědět co je Milování. Prosím Vás o radu a yároveň moc děkuji ya čtení tohoto dramatu až dokonce. Přeji Vám krásný den. M

Stalo se to před Vánoci, od té doby mi začalo vadit všechno co jsem doteď opomíjela. Třeba že nedosahuji vag.orgazmu, doteď mi to nevadilo a užívala jsem si milování.... stejně to že je odemne o něco nižší a možná i lehčí a někdy se tak na něj koukám a vidím ho jako takové malé nemehlo a raději bych brala nějakého pořádného chlapa. I na náš sex se už koukám jinak, přešlo pár let, ja vím co chci a vím, jak vypadá dospělý muž co si opravdu užívá sexu a naproti tomu ten můj i po několika rozhovorech předohru moc nepochopil a při sexu jako by někam spěchal – prostě si to nedokáže vychutnat / s výjimkou orálního sexu ten je bez výtek/. A tohle mu nemohu říct narovinu. Jednak nevím co bych řekla na to, že takovou dobu předstíránm orgazmus a jednak že je holátko co neví co a jak a že chci prostě chlapa kterému alespoň roste brada... Prostě většího a mužnějšího než já. Chci s ním na jedné straně být, na druhé ne - hlavně když myslím na to jak si poskakuju nahoře a on leří jak mrtvola

Už tehdy jsem mu říkala, že si s ním klidně budu psát sprosté zprávičky, že se mi to taky líbí a právě naopak bych to uvítala s radostí. Říkala jsem mu to vícekrát ale nikdy mi nic takové nenapsal ani neprojevoval zájem. Za pár měsíců v počítači otevřená ta samá stránka, akorát s jiným profilem a to mě fakt naštvalo. Jelikož ale byl odhlášen, nemohla jsem mu to vmíst do tváře s jistotou tak jsem mu prostě řekla co jsem viděla. Pravděpodobně proto, že mi bvlo 17, překričel mě a ešte z toho uvělal mojí vinu, že se mu hrabu v soukromí, že jsem stíhačka - což tak vůbec nebylo a prostě mě zamotal tak, že jsem se mu možná na konci eště i omlouvala. A teď už chodil natvrdo na stránky přímo k tomu určené. Neptala jsem se, ale evidentně to dělal po celou dobu nášho vztahu. Já nevím co mám dělat, nechci být za ,,blbečka,, kterému maže med kolem pusy. Mám ho ráda a on mě taky ale nevím, jestli být spolu pro oba není více trestem, než rozchod.

Vážená pani doktorko,
s partnerem /já 23, on 29/ jsme spolu 6 let, z toho před 3 lety jsme se sestěhovali v jiném měste do podnájmu. Nedávno jsem mu v mobilu našla otevěnou sexzoznamku, v tom šoku jsem to ani moc nečetla, vím jen že tam měl rozepsané chaty s více ženami, něco jako pošli mi číslo, musim být diskrétní a pošli foto atd... Když viděl to co já, sesypal se, začal mě nahánět po bytě a omlouvat se, brečel a prosil ať mu odpustím. Myslela jsem si že mě podvádí, ale vymlouval mi to, prý tam chodí jenom psát si a jakmile vidí že by se s ním žena sešla nebo mu pošle fotky nebo číslo, tak to prý končí, už ani neodepisuje a ztrácí záujem – jako by si něco dokazoval. Tento problém ale má v našem vztahu delší historii. Asi v prvním roce vztahu jsem ho viděla na jedné soc.síti online jak si chatuje v oddělení sexzoznamka. Přemluvil mě že to není on, jeno profil někdo napadl a co by tam dělal. I tak jsem měla pochybnosti, ale nechtěla jsem ho obviňovat neprávem tak z toho sešlo.

Dobrý den, mám zatím čerstvý vztah 3 měsíce. Přítel mi vyhovuje, je to pro mě vlastně takový přítel snů. Ale nemá na mě moc čas. Vídáme se max. 2x do týdne. Kvůli minulému ročnímu vztahu, který nevyšel, jsem si stále nejistá. Každá maličkost a hned pochybuji o tom, jestli to se mnou myslí vážně. Bojím se dalšího zklamání a myslím, že si tím akorát ten vztah kazím. Když mi napíše, že nemá čas, bojím se, že se vidět nechce, prostě mám v hlavě věci, které si akorát namlouvám. Opravdu si myslím, že mě miluje, chová se ke mně jinak než minulý přítel. Jediné, co mi dělá problém je to, že na mě nemá ten čas a já mám pak v hlavě samé negativní myšlenky, aby se nechtěl rozejít. Asi jsem na další vztah pořád nebyla připravená, nebo já nevím.. Nevím, co dělat. Děkují za odpověd.

Dostane se nahoru, cítí se líp a já to pak zkazím a opn začne opět o sobě pochybovat, nadávat si, že jako chlap stojí za nic…..No je to těžké, jako ostatně ten život bývá. dokážete mi nějak poradit?

Fyzický kontakt je ve smyslu mazlení (ne sexuální) ale dotyky, pusy (od té doby má problém i slíbáním, protože má pocit že musí vždy vést k sexu) objímá mě hladí mě.
Navrhoval jsem párovou terapii, nicméně chce to stále ještě zvládnout sám. A ve mně se to pere, strách z toho že co když se to nmezlepší,co když prošvihnu dobu k tomu mít s ním děti, co když co když co když… Chtěla bych od Vás radu, možná útěchu, že i po takové době se dá ještě sexuální život obnovit, možná slyšet, jak bych se měla snažit chovat, co dělat. Nejhorší ze všeho je, že vidím, jak moc se trápí i on a nemůžu mu nijak pomoci. Neustále mě ujišťuje, že to není moje vina, že mě miluje jako nikoho a tak dále….Nejvíce si vždy nadávám, že tím občasným výlevem, který sice chápe, ale asi mu to pak moc na zlepšení nepřidává, bojím se, že s každým takovým uklouznutím a brekem a rozebíráním, vlastně jen prodlužuji ten čas ,,rekonvalescence“

povídat, jsem žena a obzvlášť v obdbobí před menstruací mívám občas náladovou bombu, kdy jsem z toho smutná, pláču, snažím se o tom mluvit. Vždy mě obejme a omlouvá se, že mě tomu vystavuje, že je asi nemocný ale neví co s tím, že snad je to všechno ze strachu, možná že si vytvořil blok, když jsem dříve neustále mluvila o tom co bychom měli dělat víc a že bychom měli přitom mít rozsvíceno, což mu nedělalo dobře a opakovaně mi to říkal, protože se styděl, že není dostatečně přitažlivý a že možná toto všechno na to má vliv. Snažila jsem se s ním mluvit i o té psycholožce s tím, že samozřejmě to bere jako svoje soukromí, tak moc detaily rozebírat nechce, každopádně vyslovil obavu, že mu přijde, že možná očekával od toho, že mu řekne ,,je vám to a to, udělejte to a to“ ale oni si jen povídají, občas i o věcech, kdy nerozumí proč si o tom povídají.Hrozně mě to mrzí, protože ten člověk mě dělá šťastnou rozumíme si.

Trochu jsem se zdráhala i kvůli svému egu ale samozřejmě jsem se vrátila, protože ho hluboce miluji. Když jsem se vrátila, cítila jsem se nejistá, jak bych se ted měla chovat atd. Jeden večer se přitulil s tím, že tedy se chtěl milovat a já odmítla s tím, že jsem unavená, asi trochu i se záměrem, aby to neměl tak jistý, že mu sex pokaždý odsouhlasím kdy chce on. Další den jsem tedy začala já, ale bylo to zvláštní, možná i tím vším co jsem měla v hlavě a těma pochybama, přerušila jsem to a začala brečet, vím, že jsem nbeměla,, ale stalo se. Přišlo mi, že je nezúčastnění, jak kdybych ho nutila.
Domluvili jsme se, že to potřebuje čas. Od té doby se nás vztah zklidnil, nehádáme se, přibylo víc hezkých okamžiků, naučili jsme se tolerance, víc se smějeme. Přítelovi ubylo i trochu ztresu z práce, který mělk celý ten rok, jelikož byl povýšen a přibylo mu zodpovědností, nicméně bohužel od té doby žádný sex. Už je to vlastně 7 -8 měsíců. Já se snažím netlačit a nic nepodnikat ale co si budeme

že všichni muži stojí za ho** atd) že se bojí, že co když nedokáže s někým být. Plakal, byl zmatený, tak jsem navrhla, že prostě odjedu na nějaký čas ke svým rodičům. Bylo to pro mě strašně těžké, celé jsem to probrečela, protože jsem se bála, že si uvědomí, že mě vážně už nebude chtít, byť neustále opakoval, že se semnou nechce rozejít, že jen potřebuje mít čas, že si přijde tlačený tím, že ted momentálně potřebuje mít i čas pro sebe, věnovat se sám sobě a byť mu ten prostor dávám, cítí výčitky, že se mi nevěnuje.
V průběhu odluky, jsme byli v občasném kontaktu, zajímal se, několikrát jsme si zašli na rande do kina nebo na večeři. Při poslední takové mě požádal, jestli bych se vrátila domů, že mu chybím a že prostě se bude snažit a udělá vše pro to, abychom byli šťastní jako dřív, že nemůže nic slíbit, že neví, jak dlouho to bude trvat, ale že to spolu zvládneme, vyhledal dokonce pomoc psycholožky, ke které pravidelně dvakrát týdně dochází.

Dobrý den,
s partnerem spolu žijeme přes 4 roky, mě je 26, jemu 38.Spali jsme spolu víceméně pravidelně s tím, že samopzřejmě postupem času to začlo třeba klesat, nic dramatického, tak 1-2 x do týdne, nicméně já hloupá jsem už tohle začala vyčítat, bála jsem se, abychom nedopadli jako všichni ty rozcházející se páry a tlačila jsem na pilu, používala slova, jakože nejsme normální, měli bychom to a to, mělo by to vypadat tak a tak. S přítelem jsme chtěli a snad stále chceme založit rodinu, v podstatě sám říkal, že počkáme po dokončení mé vysoké školy, nicméně jak se ten okamžik blížil, začal být zvláštní, najednou chtěl víc času pro sebe a sexu ubývalo a ubývalo až jsme se dostali na 1x za měsíc, někdy ani to ne. V létě za mnou přítel přišel se slzami v očích, že se strašně omlouvá, že neví čím to je. Povídali jsme se celou noc až z něho vypadlo, že se bojí, že dopadne jako jeho rodiče (rozvedli se, když mu bylo 15 a od té doby pořád jen poslouchal od své mámy, která je jinak fajn,že

Dobrý den.Náš vztah trvá 17 let.Poslední 4 roky co přítel chodí do posilovny se mu dost zvedlo sebevědomí a s ním i přibyly nové hlavně kamarádky.Denně chodí cvičit
vidíme se odpoledne pak až večer.Jsem žena co si brání rodinu,ale!Slýchávám jak nic nedělám že kamarádky jsou v tělocvičně denně.Pracuji jako uč.mš,syn 4x denně trénink a vozím ho já přítel by nestíhal domluvenou posilovnu.Zřídka vypomůže.Snažím se ho zapojit.Mám z něj pocit,že si venku žije druhý život.Občas si zajdu také zacvičit brzo ráno protože týden je náročný,uvařit,úkoly atd.Začíná mě užírat lítost,žárlivost všechno dohromady.A po večerech je na telefonu sedíme spolu a pokud se zeptám odpověď ať se o jeho mobil nestarám.Máme i společné zájmy chalupu, ale přes týden je to pro mě peklo.Snažím se vymýšlet aktivity pro rodinu,ale stejně si vyšetří čas a odchází cvičit.Syn byl s ním a občas mi řekne,co slyšel,viděl.Kamarádkám evidentně dělá dobře,že mají jeho pozornost a klidně v 6h mu píší dobré ránko!Trápím se.Děkuji.

Dobrý den,
v polovině září jsem se začal bavit s jednou slečnou, oba jsme o tom druhém věděli, ale nikdy jsme předtím neměli příležitost se spolu bavit. Párkrát jsme zašli ven, občas jsem jí vyzvedl po škole a po měsíci to postupně přešlo ve vztah. Trávili jsme spolu čas rádi a oba byli šťastní a po 2 měsících jsem cítil že asi něco není v pořádku a taky že nebylo, přítelkyně v tom vztahu postupně přestala být šťastná a opadlo takové to nedočkání až se uvidíme, ale když jsme byli spolu tak bylo všechno tak jak má. Říká že neví úplně čím vším to je, ale částečnou vinu mají moje dost časté špatné nálady. Na konec přišla s tím jestli se můžeme dohodnout že to teď ukončíme že není šťastná a že se tím trápí, ale řekla že uvidíme jak to bude dál, že třeba se k sobě vrátíme. Souhlasil jsem s tím i přes to že mi ta doba s ní stačila abych se do ní zamiloval, je to lepší než se pohádat. Nyní jsme spolu za dobře a stále v kontaktu, ale já bez ní nedokážu být. Myslíte že se to může srovnat?

Dobrý den,
s přítelem jsme spolu déle než rok,a i když náš dělí velký věkový rozdíl (já 20,on 30 let) máme hezký vztah, Veškeré neshody se převážně snažil vyřešit právě on,byl z nich zoufalý a nechtěl o mě přijít. Máme plány do budoucna a skvěle vycházíme s i příbuznými toho druhého. 23.12.2017 ale přítel pod vlivem alkoholu poznal na akci slečnu,kterou viděl jednou v životě,ale nemůže ji dostat z hlavy. Byl vždy v lásce stálý,úlety mu nic neříkaly.Sám prý nechápe co se stalo,protože takový není,nicméně má v hlavě jenom ji. Já si myslím,že je to bylo alkoholem,stresem z Vánoc a naši hádkou a doufám,že dostane rozum,přeci jen ji viděl jednou. Poraďte mi, prosím, co dělat.

Dobrý den, mám přes rok přítele.Dozvěděla jsem se něco z jeho minulosti a není to nic hezkého.Má práci, kde se stýká s lidmi,tedy i ženami.To by nebyl problém, nicméně jsem se jednou chtěla podívat na jeho telefon,kolik je hodin a zrovna mu nějaká žena psala zprávu.Nevím,co bylo obsahem,nicméně jsem z toho měla špatný pocit.Když měl pak telefon v ruce, mrkla jsem mu přes rameno a zpráva byla smazána. To bohužel podnítilo můj špatný pocit. Věc jsem neřešila pár týdnů. Den, kdy jsme nebyli spolu šel večer ven. Druhý den jsem se ptala, kde byl a řekl mi, že za kamarádem v hospodě a tehdy se mi ten zvláštní divný pocit vrátil. Snížila jsem se k tomu, že jsem mu vlezla do telefonu,kde byla zpráva od této ženy, ze které vyplývalo, že ten večer byli spolu.Co mám teď dělat?Nevadilo by mi, pokud by mi řekl,že se občas stýká s jinými ženami a dal k tomu nějaké krátké vysvětlení,ale to že se stýká s jinou ženou a lže?Jak se mám zachovat?Když na něj zatlačím,tak nic nepřizná (zkušenost).Díky moc

Dobrý den , prosím o radu ,Jsme manželé 30 let , studentská láska .Děti 1 dospělé , jedno teaneger. Je nám oběma 51let. Manžel úspěšný podnikatel a já nyní finančně závislá , . Život jsme zatím měli pestrý a dobrý... Ruku do ohně bych za jeho věrnost do nedala ,měla jsem i nějaká podezření , nicméně vždy jsme vztah urovnali, sama já si ráda zaflirtuji , tak vím že je to koření které vztahu může prospět . Poslední tři roky se mi manžel věnoval velice krásně a i já jemu .... zvolnil práci a byli jsme spolu hodně hezkého času , cestovali , nebo jen tak byli ,bylo to velké souznění a nová zamilovanost. Poslední tři měsíce se mu přestalo dařit v práci . Od té doby je nervozní podrážděný , co chápu. Je málo doma.Objevla jsem emaily kde zve mně neznámou ženu na společenskou akci . udeřila jsem , nevěru nepřiznal , čerstvě má problém při sexu ( nevydrží mu erekce ) Sex míváme 2x týdně. Myslím že věk nyní řešíme oba . Nevím jak dál ? Je mi těžko v tomto věku je to nová situace .Děkuji

S přítelem jsem půl roku,žijeme spolu od dvou měsíců chození.Sla jsem za ním,nasla si u nej ve městě práci.Vsechno to bylo na jeho popud,že vztah na dálku je blbý a když jsem se jen namátkou dívala na práci u něj,tak mi řekl ať to zkusim.Pro mě to byl impuls,že mě chce.Zacali jsme spolu žít a nastaly problémy.Prede mnou byl pět let sám a zvyklý na svůj život,kam patří cvičení,kamarádi a v podstatě život osamělého muze. Začali jsme spolu cvičit,dělat různé aktivity,ale teď poslední dobou mi jen říká,že máme každý jiný pohled na vztah.Nedava mi lásku,chybí mi pěkná slova a kontakt.K jinými ženám se chová lépe a kamarádku plácá po zadku.Kdyz mu řeknu,že se mi něco nelíbí,tak mi hned řekne,že náš vztah není perspektivní.Jsem ochotná pro ten vztah udělat maximum,ale nevím,zda to má ještě smysl.Dekuji

Dobrý den,

mám takový možná specifický dotaz. Manžel ještě se dvěma společníky kupuje něco v dražbě - musí složit poměrně velkou částku řádově statisíce, chtějí to udělat v hotovosti. Manžel včera přivezl peníze a mně řekl, že je mám ráno odvézt do pokladny a tam složit a jemu pak přinést doklad. Když jsem se ptala proč já, řekl, že on by mohl být sledován, snad prý i zastřelen, a mohl by o peníze přijít, zatímco mě nikdo sledovat nebude. prý mám za ním vyjet půl hodiny po něm. Myslím si, že je to nějaký výmysl, ale je tohle normální? nechat svoji ženu a matku od dvou malých dětí vystavovat případnému riziku? Anebo jsem příliš přecitlivělá? prosím, napište mi svůj názor. D.

Dobry den. S partnerem jsme si moc blizci, ale moji duveru k nemu od zacatku vztahu narusuje jeho neschopnost rict celou pravdu. Treba jsme se dohodli, ze kdyz nam napise nas ex partner/ka, preposleme si navzajem zpravu, aby byl ten druhy klidny. Ja mu v tom zcela duverovala, ale chtela jsem si ho overit a chtela jsem, aby mi tu zpravu ukazal v mobilu. Preposlal mi jen jeji polovinu! Me to prijde absolutne podrazacke, nema smysl pro fair play, On me nechape a omlouva to tim, ze my poslal to zasadni a zbytek chtel ukazat pozdeji. Takhle je to se spoustou dulezitejsich veci, ale treba i prkotin. Myslite ze uz takovy bude vzdy? Nekdy se mi zda ze mu to opravdu nedochazi...jako by mel uplne jiny smysl pro spravrdlnost. Pro me co se rekne, to plati!! V kom je v tomto pripade ''chyba''. Jsem prilis pruderni? Pozaduji po nem prilis? Kdyz me to ale prijde jako uplny zaklad a jednoducha vec. Kdyz se dva na necem dohodnou, tak podle toho jednaji...nebo jsem vedle a moc to resim? Dekuji - otázka upravena poradcem

.Jednu neděli odjížděl dřív s tím,že musí zajet se svými rodiči na nákup.Když jsem pak mezi řečí s jeho matkou zjistila,že na žádném nákupu nebyli a ani ho ten den neviděli,tak se mi opravdu moc omlouval,že lhal.Říkal,že mi jel kupovat dárek k vánocům a nechtěl, abych to věděla (před vánocemi je od rána do noci v práci,i v soboty,čili by neměl kdy jindy tam zajet).Já ale stále přemýšlím nad tím,jestli je to pravda nebo byl někde jinde s někým jiným.Navíc mu „zmizel“jeden kondom a já mám strach se ho na to ptát.My tuto ochranu nepoužíváme,ale měl ho doma z „dřívějších dob“ a teď je pryč.Nejhorší je,že stále přemáhám touhu se mu podívat do zpráv nebo na fb.Vím,že se to nedělá,ale já bych moc chtěla vědět,na čem jsem a nechci ztrácet čas s někým, kdo mě už tak brzy třeba podvádí.Někomu to zřejmě bude připadat malicherné, ale mě to opravdu moc trápí. Moc stojím o Váš názor.Děkuji.

Vážená paní Douchová,je mi 31 let a příteli 34(svobodný,bezdětný),jsme spolu 10 měsíců.Mám 8letou dceru z předchozího vztahu(trval 10 let),se kterou bydlím v jiném městě než přítel.Vídáme se jednou v týdnu,kdy u něj přespím a taky celé víkendy trávíme spolu,střídavě u mě a u něj.Společnou budoucnost plánujeme.Seznámení s rodinami na obou stranách již dávno proběhlo. Přítel se ke mě chová velmi pěkně,máme společné zájmy,říká, že mě miluje a chová se tak a já miluji jeho..Mám ale obrovský problém příteli věřit,což zřejmě pramení z mých špatných zkušeností s jinými muži.Jsem velmi podezíravá a žárlím,i když v podstatě nemám na co.Přítel mi nedává žádnou záminku.Vše si ale řeším vnitřně v sobě, nedělám žádné scény ani výslechy.Dělá mi také velký problém o těchto věcech s přítelem mluvit,hlavně proto,že si sama připadám hloupě a nechci se ho dotknout tím,že mu nevěřím,za což nemůže.Teď jsem ale přišla na to,že mi lhal.

Dobrý den,
chtěla bych radu jak dál. Naše manželství trvá 26 let, děti velké a samostatné. Manželovi před 2 lety odoperovali rak. nádor na prostatě. Nyní je stále pod kontrolou lékařů a relativně po fyzické stránce v pořádku. Psychika je zasažena (proč já, nelepší se to jak slibovali - sex). Byl v lázních a při tomto pobytu se seznámil se svobodnou paní věk. rozdíl 7 let, která také prodělala rakovinu. Jejich přátelství během posledního roku přerostlo v pravidelné víkendy, které spolu tráví jednou měsíčně je od nás vzdálená 150 km. Pod jejím vlivem si vyměnil šatník, a říká, že ho dokáže podpořit a zvednou náladu. Sice spolu nespí, ale to že dává přednost jí před víkendem stráveným se mnou mne ničí. Sice říká, že to postupně ukončí, ale teď se před vánoci znovu ozvala a on nemá sílu jí to odmítnout. Já bych snad nejraději chtěla rozvod, protože ta nejistota, který víkend zas odjede se odráží na našem vztahu. Jak se mám dál chovat, prosby o ukončení nepomáhají.

Dobrý den,prosím o radu.Seznámila jsem se na inzerát s mužem,kterého jsem neprve odmítala,tak jsme se ani nesešli.Osud nás ale stejně svedl později dohromady.Začali jsme se scházet,seznámili i děti.On i já máme v péči syny.Kluci si rozumí,já s jeho synem taky a můj syn s přítelem taky.Můj přítel se ale začal chovat jinak.Jsme spolu sice krátce,asi jen dva měsíce,tak to nechci hrotit,ale změnil svoje chování.Přes týden se nevidíme,tak jsme odkázáni jen na telefon a internet.Psávali jsme si,posílali fotky,on mi psal,že mu chybím,těší se atd.Ted to přestal dělat a chová se velice odtažitě.Ani se moc neozývá,nebo jen tak neurčitě.Už jsem se i ptala,zda se něco stalo,jeho odpovědí bylo,že toho má hodně.Ale mně chybí naše psaní,když jsme si napsali o svých pocitech,že jsme rádi,že jsme se potkali atd.Jak mu naznačit,aby to zase začal dělat?Od doby,kdy se takto začal chovat jsme se pořádně neviděli,tak nevím,jak to bude probíhat v osobní rovině.Na otazku zda se uvidíme,ale odpovídá,že neví

Dobrý den,
jsme s přítelem spolu 14 let s přestávkami, dokonce jsme byli i manželé a rozvedli se, před rozvodem jsme se také jednou rozešli. Po našem rozvodu se dal dohromady se svojí bývalou přítelkyní, cca po 3 měsících jsme se k sobě vrátili, začali spolu žít a jsme spolu dodnes. Že si s bývalou přítelkyní přeje k Vánocům a do Nového roku, to jsem věděla. Ovšem nedávno jsem zjistila, že jí podaroval mobil a poslal jí ho a ona jemu na oplátku pánský parfém. Přítele jsem se ptala, proč mi neřekne, komu ten mobil poslal, jenže mě se to podařilo zjistit. Tvrdí mi, že mě má rád, i že mě miluje a v budoucnosti mluví o nás dvou společně. Miluji ho a nechtěla bych o něj přijít, ale nejvíce mě ranila ta nedůvěra, protože jestli se přece o nic nejedná, jen o pouhý dárek, mohl mi o tom říct, komu ho dal, když jsem se ho na to ptala. O tom, že mu ona poslala parfém se mi nezmínil, jenže ta informace ke mě tak nějak doputovala (nebudu přesně popisovat jak). Vůbec nevím, jak dál.

Zdravím už nevím co mám dělat a co si mám myslet a proto Vám píšu s doufáním o radu. Jsem s přítelem rok. Už ze začátku jsme měli problémy, ale to je snad pryč jinak nám to klape(sex atd). Trápí mě to, že nikam tedy z jeho iniciativy nechodíme. Vždy něco navrhnu já a ikdyž jdeme,prvně má často řeči. Říkám mu to celou tu dobu, že mě mrzí, když mě sám nikam nepozve ven, na rande a co při tom cítím. Skoro nikdy mi nic na to neřekne. Např. co je rok dlouhý mě nevzal nikdy na večeři, sám neřekl pojd´ vyrazíme někam. Jde mi i o to, že ním chci mít nějaký hezky chvíle spolu a být osamotě(bývám u něj a jeho rodičů v domě což pro mne taky není nejlehčí), vše to ví. Vždy se mu snažím říct co mě trápí, ale snad pokaždé se otočí a odejde, když na to má reagovat. Jen když mu se ho zeptám co mi n to řekne tak stejně to není nic kloudnýho. Jeho sestra mi říká, že je prostě tak natvrdlej, ale tohle už snad není ani možný. Je chyba, že mu to říkám, mám odejít na pár dní k sobě, dát ultimátum, ja nevím

Dobrý den, prosila bych o Váš pohled na mého přítele. Stýkáme se již třetím rokem, začali jsme spolu, ještě když byl ženatý. Jeho žena to neustála a docela rychle se rozvedla. Jenomže pořád nám dělá problémy. Část možná souvisí s tím, že se s ním soudí o majetek, dle slov přítele chce peníze, které nejsou její. S přítelem jsme hodně aktivní - sportujeme, sex, má skvělé přátele, je výborně zajištěný. Stýkáme se jednou za 14 dnů o víkendu, občas v týdnu sex u mne. O dovolených samozřejmě třeba týden. Zatím s ním jezdím sama, moje děti s sebou neberu, on o ně moc nestojí. Přítel umí i bouchnout, už jsme párkrát měli pauzu. Někdy je to jak na houpačce, já se hodně snažím. Teď jsem se dozvěděla, že svoji první dceru odmítl již před porodem a 30 let ji neviděl, nechtěl platit ani alimenty. S druhou dcerou měl konfliktní vztah, poslední 4 roky se s ní taky nestýká. Snese se jen se synem. Údajně kvůli němu odcházely i ženy ze zaměstnání. Snese se asi jen s některými muži. Ve společnosti těchto mužů je výborný společník, vtipný, společenský, občas teda uráží lidi okolo, ale asi si toho není vědom. Nějak se mi to nedaří posunout dál. Do určité míry mi to vyhovuje - mám svoji práci, starám se o děti a když má děti bývalý, jsem s přítelem. Ale co dál? Co byste poradila? Zatím převažují u mě pozitiva ve vztahu, ale je to někdy těžké. I právě s tou bývalou, co pořád nedá pokoj. S pozdravem Lucie

Dobrý den, jsem rok s partnerkou a byl to ten nejkrásnější rok co jsem prožil. Oba jsme zabezpečení máme svoje bydlení auta a materiální věci u nás nejsou problém. Jenže její zajištění neplyne od rodiny, jak mě prezentovala, ale od bývalého partnera. Její bývalý partner byl o 25let starší 5éti letý právník a koupil jí nové auto za půl milionu zaplatil hypotéku, kterou měla na dům atd. Cca 2miliony. Tuto věc mě sdělila, že jí to trápí, že to nevím. Nicméně mě to strašně zaskočilo, protože tohle znám jen s filmů aby se mladá holka nechala vydržovat starým pánem v podstatě za sex. Chtěl bych znát Váš názor. Moc děkuji za odpověď. Přeji pěkný den.
S pozdravem Netolický

(2/2) skončilo to u mě doma, kde zůstala celý den, opakovala jak chce se mnou být, atd. O dva dny stejný scénař.. smskou informace že nejsme spolu, a že zůstaváme kamarády, atd.. spolknul jsem to, a přistoupil na to. po asi měsíci změnila slovník, a mluvila o tom, že mě chce být mou partnerkou, že se jde stěhovat a jestli bych nechtěl bydlet s ní, plánovali jsme společné akce, spoznal jsem její rodiče (osobně) a pod.Týden na to po opravdu nevinném vtipu v situaci kterou sama vyvolala (lhala že jde ven s kamaradkama, vtip byl ten, že jsem řekl, že jen aby to nebyl trik, a nedorazíš domů ráno v sedum, se smajlíkem) Na co se urazila, a od té doby nekomunikuje vůbec, zablokovala moje číslo, sociální sítě, atd. Můj dotaz zní, jak se má komunikovat s člověkem, který mění názor každé dva dny, a když na to upozorním, přestane komunikovat úplně, a když se snažím o kontakt se slovy "pojď si o tom promluvit, sejdeme se" odpovědí je "je mi to jedno, nechci nic řešit" a blokuje všechno.. je jí 27. - otázka upravena poradcem

(1/2) Dobrý den, můj problém je následující: potkal jsem holku se kterou to bylo krátkodobě hezké. Po krátkém čase (měsíc) sama navrhla partnerský vztah..po dvou dnech ho ale ukončila smskou, s odůvodněním, že je ještě brzo..když jsem jel za ní, si promluvit, na konci rozhovoru se pokusila o pohlavní styk, na druhý den opilá v noci volala a opět chtěla tu samou věc. odmítnul jsem. Urazila se, a řekla že nevadí, že si to vynahradí zítra.. když jsem se jí ptal na druhý den, jak to myslela, řekla že si na to nepamatuje, a že to byla legrace, ale že večer se neuvidíme, protože jde cvičit... došlo k hádce, po ktoré přestala komunikovat úplně, údajně proto, že jí nevěřím, a ona takového muže po svém boku nechce.. nechtěla se vidět, nezvedala telefon, nereagovala na zprávy.. asi 3 týdny jsem se snažil o kontakt, nakonec se povedlo.. ze začátku že dobře, můžeme být kamarádi. Po pár dnech přijela za mnou, byla opilá, a řekla mi, že chce semnou být, jenom potřebovala mě vytrestat, a pod.

Dobrý den, seznámila jsem se s klukem, který byl týden po rozchodu se svou přítelkyní, jestli spolu byli cca přes rok. Od té doby se vídáme, a dá se říci, že se chováme jako pár. Bez sexu tedy, (na to mi pak řekl, že je rád, že jsem se sním hned nevyspala, jak to chápat i toho, nevím.) Ale poslední dobou přišel s naznačováním, nebo ne neznačením ale větami typu, že nejsme spolu ve vztahu. Sice nenásilně, hezky vyřčeny ale pointa stejná jako by to řekl naplno. Nedalo mi to a zeptala jsem se na to, že ho přeci do ničeho netlačím, kor když vím, že to je "vztahu do vztahu", a on, že ví, že netlačím, ale že si dáme čas se vzájemně poznat a nebudeme spěchat, že nechce již z jich zmiňovaného vztahu do vztahu jít, a nechce mě zklamat a že potřebuje čas. Například před kamarády se baví o nás, že se vídáme, že jsme na večeři atd., jeho rodinu jsem poznala už celou, tedy když nepočítám babičky. Situaci jsem "vyřešila" že jsem nám dála dva týdny bez sebe, bez jakéhokoliv vídání se a komunikace. Nevěděla jsem co dělat, jak to uchopit. Když jsem se ptala, jestli chce zpět ke své přítelkyni, že ne, a jestli chce utnout se vídat, a prostě konec, to také ne. Byla jsem zmatená a netušila co s tím, ani já sama jsem to také nechtěla na plno utnout. Chránila jsem tímhle sama sebe, zároveň riskuji opět zklamání, ale možná že mi to za to stojí a nějakým stylem v to věřím, že to překonáme, nebo si to jen namlouvám, kdo ví a jemu tímto dala čas a prostor aby si uvědomil co chce, jestli mu "scházím", respektive na mě myslí nebo ne. No, dva týdny to nevydržel, což i on sám mi říkal, že to určitě nevydrží takovou dobu ale chtěl to zkusit, a po týdnu se ozval, snažila jsem se být pasivnější, ale moc to nedošlo, co jsem ale dodržela to, že jsme se neviděli, on tebe mě ano, 2x náhodně, já jeho tedy ne a to se právě bojím, že i to, už pomohlo ke "ztrátě" toho efektu, v který jsem doufala, že by se mu mohlo stýskat více a uvědomění si. Ale osud tomu tak chtěl asi :D. Teď nám dva týdny skončili a hned se ptal kdy půjdeme ven, tak nevím co očekávat vlastně, i přesto, že se ozýval v době, kdy víceméně neměl vůbec. No, a proč Vám to vše vypisuji, zajímal by mě Váš pohled na celou "situaci", i ohledně toho, jestli jsem to měla takto řešit, nebo to bylo zbytečné, a jakým směrem bych se měla ubírat dál. A třeba i jeho pohled, vím, že do hlavy mu nevidíte, ale aspoň jak přemýšlí, jak on to bere nebo nebere. Děkuji Barbora - otázka upravena poradcem

pokračovanie :
a nepokryte daval najavo pred ostatnými ludmi ze medzi nami nieco bolo.Snazil sa ma chytit za ruku, volal ma von pisal mi odrana do večera o všetkom, jeho kamrat mi napisal ze ku mne nieco citi.
Nikdy sme si nahlas nepovedali o svojich vztahoch. Ja som vedela ze ma manzelku preto som ho nechcela riešit.On ale nevedel o mojom priatelovi a tu prislo k tomu, že sa to dozvedel. Prestala som mu pisat osobne veci a zuzila nas vztah na pracovny, Odvtedy bol na mna neprijemny, ironicky, proste zly. Prestal mi pisat dokonca aj pracovne, prevzal to zanho niekto iny.Uplne sa odmlcal a odvtedy som ho nevidela. Ubehol dlhy cas a mne chyba. Myslim na to spatne, ze som sa zachovala inak nez som citila a aj citim. Pred par dnami sa mi zacal vracat do zivota , podporovat a chvalit moju pracu prostrednictvom internetu. A moje city su spat. A stale su silne a neviem o tom prestat rozmyslat.Zaroven si neviem predstavit ze sa niekde ras znova stretneme.

Dobry den, rada by som ziskala na to co sa mi stall iny uhol pohladu, nakolko nemam odstup a v hlave si to premietam stale dookola. S dotycnym muzom som sa spoznala pracovne, nakolko robime v tom istom obore pred par rokmi.Uz vtedy akonahle sme sa videli, tam bolo nieco viac.Ja som citila na prvy pohlad ze je..proste som citila ze ho chcem.On mi niekolkokrat pisal a v spravach naznacoval sympatie, pomahal mi vzdy ked som potrebovala pomoct, bolo medzi nami doverne priatelske pracovne puto napriek tomu ze sme spolu osobne travili naozaj len pracovne cas.Po dlhsej dobe som zmizla nacas z pracovneho diania a po navrate spat bol velmi rad ze ma vidi a pozval ma von.Nasla som si na pracovnom telefone spravy co je so mnou a tak. A tu je ten najvacsi problem.Ja som mala uz od prveho zoznamenia dlhorocneho priatela, ktoreho mam az doteraz a on manzelku.So stretnutim som suhlasila. A stalo sa to, vyspali sme sa. Nadalej nas viazala praca takze sme sa opat stretavali a vyhladaval ma, pisal mi

Dobrý den, s partnerem jsme se rozešli z několika důvodů a patřila mezi ně i velká nedůvěra a omezování. Po pár dnech ke mně bývalý přijel a chtěl si vše vyříkat. Začal tím, že chce za vším udělat tlustou čáru a koukat jen dopředu. Hned potom začal mluvit o tom, že kvůli sebevědomí chce vídat jiné slečny a kamarádky, že bude mít i lepší náladu a bude to pro nás dobré. a že já můžu taky chodit ven.
Během dalších pár minut po mně chtěl ukázat telefon, ale svůj poté na oplátku odmítl ukázat a ztropil scénu, že je to jeho majetek a že vím, jak je na to háklivý.
Druhý den mi vyprávěl o tom, že si psal s nějakou slečnou, ale zamotal se do toho a když jsem ho poprosila, aby řekl pravdu, vypadlo z něj něco úplně jiného než říkal.
Je vhodné ve vztahu znovu pokračovat, i když jsou jeho prioritou spíš kamarádky, než vyřešení našich problémů?Také by mě zajímalo, jestli je vůbec možné mu znovu začít věřit, když první i druhý den nového začátku předvede to, kvůli čemu jsem měla časté pochyby.

Dobrý den,paní doktorko.S přítelem jsme 3,5 roku, nebydlíme spolu, jen o víkendech.Přišla jsem na SMS,kde píše své prý jen kamarádce,že na ni každý den myslí,že by chtěl aby byli zase spolu.Ona mu odepsala, že ho má jen jako kamaráda a že má jasno.Před časem byl zase známou viděn jak je aktivní na seznamce, kde hledá ženy o hodně mladší.A prý to není jediná seznamka,kde je. Dokonce mě to vyfotila a ukázala.Když mu o té seznamce řeknu, lže a tvrdí že to není pravda. Debata s ním není možná, jen lže a říká,že se o tom nebude bavit. Má takový vztah cenu? Proč to dělá? Děti máme velké, mohli bychom mít pěkný vztah,ale on má potřebu pořád lovit.Lže i v jiných věcech. Nechci zahodit 3,5 roku, ale už mu nevěřím. Mám pocit, že stále hledá jinou,ale bohužel zatím není úspěšný.Kdyby byl, třeba by mě opustil. Nebo si potřebuje v 55 letech ještě něco dokazovat? Stále je na Fb a sociálních sítích, pořád něco laikuje.Přidává si nové lidi do přátel,i když je moc nezná. Je to normální? Děkuji M.

Prý budoucnost neřeší, že bych si možná zasloužila někoho lepšího, kdo si mě bude víc vážit, že ve mně nemá úplně vše, co by si přál... Víc už dát neumím, nerozumím tomu, v jeho chování lásku i něhu vidím, jde o silnou samostatnou osobnost, někdy si říkám, že to tak nechám a uvidíme a že zkusím být šťastná takto, že bych tak dokonalého muže už nepotkala, atd., ale někdy ve mně hlodá pochybnost a toužím po vyhlídce společného bydlení a kompletního partnerství s někým, kdo ve mně bude vidět tu pravou. Druhý – stejný - dotaz dopadl stejně. Miluji ho, ale nevisím na něm, jsem soběstačná, samostatná, ale ke štěstí ho velmi potřebuji. Chybí mi ale pocit jistoty a kompletní rodiny, ale poohlížet se jinde v tomto stále zamilovaném stavu mi přijde nefér a spíš bych si tím i ubližovala. Bojím se znovu ptát a slyšet, že společnou budoucnost asi nemáme a že mu něco chybí, když bez otázek to vypadá, že je vše ideální (krom mých vtíravých myšlenek, když jsem sama).

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na mou situaci. Před 3 lety jsem se po 20ti letém vztahu rozvedla (je mi 40 let a mám 2 děti ve školním věku, ve střídaé péči). Manželství bylo mnoho let pohodové, ale postupně jsme se odcizili. Již před rozvodem jsem poznala svého současného přítele, též rozvedeného, se staršími dětmi ve střídavé péči. Nový vzah mi velmi pomohl nejen rouhoupat se k rozvodu, ale hlavně ujasnit si, co a koho ve svém životě chci. Každý žijeme ve svém bytě (ve stejném městě), trávíme spolu tak tři večery týdně a pokud máme volno, tak i víkend. Je to člověk, kterého si velmi vážím, je pozorný, nežný i vášnivý, podnikáme spolu spoustu zajímavých věcí, užíváme si života, nehádáme se a působíme jako ideální pár, stále ruku v ruce, zamilované pohledy a polibky. Bohužel však nikdy nemluví o společné budoucnosti, naopak zvažuje nákup nového bytu pouze pro sebe, a na můj nedávný první přímý dotaz, zda se mnou plánuje budoucnost a chce se mnou někdy žít reagoval špatně.

Dobrý den. Chodím s přítelem půl roku. on před tím měl 5 letý vztah, který skončil kvůli mě a to první, že hned na začátku se to ona dozvěděla a následně když mu chtěla odpustit on ji řekl, že už ji nemiluje a byl konec. Já měla také vztah který jsem skončila. Začali jsme spolu dá se říct chodit. Denně si voláme, facetimujeme. Píšeme takřka každou chvíli. První problém je v tom, že jeho ex o nás uplně neví. On mi přísahá, že je to kvuli psa (kterého mu odmítla dávat když se zmínil o mě) a že k ní nic necítí. Druhý problém vězí v tom, že mi říká, že si mnou není 100% jistý. Já nevím jak si to mám vysvětlit nebo co přesně to znamená a co se s tím dá nebo nedá dělat? Má střídavé nálady kdy nám maluje budoucnost a pak zase jakoby ne. Také po půl roce mi například neřekl, že mě miluje nebo mě nepřivedl domů. Ještě bych chtěla dodat, že oběma nám je 23 let. A jeho práce je pro něj hodně psychicky a fyzicky náročná a i tam je ve věčné nejistotě. Děkuji za Vaši odpověď

Vážená paní doktorko.
S přítelkyní jsme rok (já 31,ona 33) a prekticky všechno mezi námi funguje dobře, je ale jedna věc, co mě trápí. Partnerku opravdu miluju a dovedu si představit, že by to byla žena, kterou bych si někdy mohl vzít a mít s ní děti. A z její strany mám ten samý pocit. Za celý rok jsme se spolu nikdy nenudili, trávíme skoro všechen čas, co můžeme, spolu atd. Vypozoroval jsem ale, že je zčásti hysterička (sama to i o sobě říká). Je to velmi atraktivní žena, ráda je středem pozornosti, vyzývavě se obléká atd. Přijde mi, že se na sebe snaží poutat pozornost hlavně mužů, koketuje s nimi a dělá jí asi dobře navazování nových kamarádství, když o ní muži jeví zájem atd. Jsem si jistý, že k ničemu fyzickému nikdy nedojde, v tom bych problém neviděl. Jde spíš o to, že nevím, jakým způsobem to s ní mám řešit. Nechci dělat to samé, ale mám pocti, že je to něco, co třeba dělá podvědomě (nízké sebevědomí, dokazování si něčeho) nebo to nebude ochotná přiznat. Poradíte mi?Děkuji

DD. Jsem muž ve věku 36 let bez závazků. Zamiloval jsem se do ženy, která má dítě. Holčičku, která právě začala chodit do první třídy. S partnerkou se známe více než rok. 2016cjsme se seznámili a byli jsme kamarádi s benefity, což trvalo několik měsíců a pak naše přátelství vyšumělo. Asi za 8 měsíců jsem ji napsal a tento rok se to zase vrátilo na přátelství s benefity. Já chci víc než schůzku 1x do měsíce. Prostě s ní žít a být rodina. 2016 jsem ji navrhoval, ať žijeme u mě, to jsem však pochopil, že by bylo pro ni nejisté a méně pohodlné od zázemí v jejím rodném městě. 2017 se mi pozměnili možnosti a nebyl by problém, kdybych žil já u ní. Vím, že ji mám rám, vím že má ráda i mně, ale pořád se brání společnému životu podle tradičních hodnot. Návrh na bydlení u ní jsem ji osobně řekl před pár dny. Od té doby proběhlo pár zpráv a jeden rozhovor, kdy mi řekla, že rozumově je to tak, ať klidně dnes přijedu k ní bydlet, ale zároveň mi řekla že to necítí. Snažím se jakkoliv nenaléhat. Rada?

Po delší době našeho nekontaktu se mi ozval a popovídali jsme si jako za starých časů a mě to vrátilo zpět a začala jsem o sobě pochybovat. Rozumově ho nechci a nikdy jsem ho na vztah nechtěla, vždy jsem to říkala a pořád to tak je, ale proč pocitově mi to je líto? Mrzí mě, že mi lhal a nepřiznal to a klidně je s ní dále (ona o nás neví) i když o ní moc hezky nemluvil. Proč mi to neřekl a já bych to respektovala a i nadále by mohl být jen přítelem (sice už bez sexu)? Je to mé ego nebo proč vůbec o tom přemýšlím? Vím, že co se vysílá, to se i vrací. Možná proto mám jen poloviční vztahy? Asi jsem ho potkat měla, nelituji. Jsou lidi, kteří jsou v životě krátce, ale intenzivně, některé jen potkáte či minete a jiní třeba i zůstanou. Každopádně mi to asi něco dát mělo (nejen lekci o důvěře). Je to tak špatné? Svým způsobem jsem i spokojená, nemám si na co stěžovat. Mám fajn život, myslím, že i díky mým dětem a koníčkům dost naplněný a to, že se mám ráda, přeci není špatně? Nebo snad ano? Tak proč mě toto zrovna mrzí? Partner na život to určitě není a ani bych to nechtěla, tak proč? Nebo co mi to má dát, že to jak to mám, není správně? Mám mít plnohodnotný vztah? Ani nevím, zda to chci (někdy ano). Jsem proto špatná? Děkuji předem za reakci?

Ze začátku mi to vyhovovalo, vše se točilo kolem mých dětí a výchovy (neřešila jsem to a ani nehodlám) a tak nějak ho mám ve svém životě stále. Občas jsem to zkoušela i ukončit a mít i jiné partnery, ale vždy jsme se k sobě vrátili. Jsme už spolu skoro 15 let a je to pořád fajn, je to už více kamarád než milenec. Jsme spolu v denním kontaktu, podnikáme výlety, spolu i sportujeme apod. Říkáme, že my spolu stále chodíme. Děti ho mají rády a já určitě taky. Jen vzhledem k jeho věku už nemáme spolu to intimní. Tak jsem si našla před rokem kamaráda. Jsem komunikativní a přímá, tak jsme si řekli podmínky apod. Rozuměli jsme si nejen v posteli, ale i lidsky. Nebylo to jen o sexu. Myslela jsem si, že jsme přátelé a věděl o jedné naší společné známé, že se jí líbí. Samozřejmě, že se s ní dal taky dohromady, ale mi to neřekl. Lhal mi, i když jsem se ho přímo ptala, lhal i nadále. Tak jsem naše přátelství ukončila, protože mou důvěru opakovaně zklamal.

Dobrý den,
čtu občas Vaše řádky a líbí se mi Vaše názory a reakce, tak jsem se rozhodla, že to zkusím taky. Jsem už dlouho rozvedená mamča (16 let) 3 dětí, které jsou už skoro samostatné. Synovi je 25 a dvojčatům 19, ta se mnou ještě bydlí a studují. Máme se rádi, je u nás pohoda, nemám proč si stěžovat. Rozvod s mým mužem proběhl na dálku, tak vlastně i v klidu. Ze začátku bylo manželství fajn, hodně jsem svého muže milovala, ale prostě časem, když začal jezdit pracovně mimo a narodila se dvojčata a já byla na ně sama, jsme se odcizili a hlavně chtěl už zůstat v USA. Je tam spokojený a daří se mu. Jsem za to ráda, nemám v sobě žádnou zášť, naopak. Tvrdím, že je to otec mých dětí a tak jsem se snažila, aby byl aspoň virtuální kontakt. Čím je starší, tím více se snaží o kontakt s dětmi a jsem ráda. Proč píši. Po manželovi jsem potkala přítele, který byl a stále je ženat.

dobrý den, s přítelem žijeme 28 let, prožili jsme krásná i ošklivá období,jako každém vztahu.máme kamarády -manželský pár,můj přtel se se ženou kamaráda líbal a já je tak zvaně načapala, následně se o tom dozvěděl i manžel,Defakto mě všichni nutili at nad tím mávnu rukou,že ti dva byli velmi opilí a at kamarádíme dál. Pokusila jsem se,ale náklonnost obou našich partnerů je poněkud zvláštní a manžel kamarádky se ničemu nediví a vyhledává společně s manželkou chvíle strávené s mým přítelem také.přítel jim věnuje veškerý olný čas ,když jsou poblíž našemu bydlišti,nebo u nás. líbání bylo již před rokem,ale i jsem slyšela rozmluvu,která jasně říká,že vymýšlejí způsoby jak být spolu. pak to ve mě chytne a vše jim vyčtu.veřejně a se scénou. normálně se mě smějí nebo se na mě všichni tři osopí.Přítel se za mně nikdy nepostaví,jsem nešťastná.

Vždy po určité době, poprvé to bylo po 2 týdnech, pak po skoro měsíci, teď už byl interval řádově několikadenní, mi napíše, že chce ke mně přijít, to udělá, milujeme se, on se zeptá, zda může zůstat a pak je u mě každý den po práci do víkendu, kdy o něm nevím, neboť si bůhvíkde užívá s kamarády, což mi ale nevadí, patří to k věku. Obvykle v neděli večer opět napíše. Jen minulý víkend byl se mnou a s malým prakticky po celou dobu. K našemu poměru ale říká, že spolu nechodíme, že chce být bez ženy. Když ale je se mnou, hladí mě, objímá, z práce se občas ozve, spí se mnou v objetí, toto zejména první dny po obnově kontaktu. Po několika dnech je to již slabší a situace je obdobná jako u něj v létě. Je to hloupá otázka, ale máte pocit, že se toto může posunout třeba časem k něčemu, co by se dalo nazvat vztahem? Ten muž mě hodně přitahuje, je hodný na malého a říká, že mě má rád. Děkuji mnohokrát a omlouvám se za délku dotazu.

Dohodli jsme se, že u něj v domě strávíme se synem asi 2 týdny dovolené, tyto byly celkem v pohodě, rozuměli jsme si, po sexuální stránce skvělé, jen jsem vypozorovala pro mě zvláštní a trochu nepředvídatelné změny v chování, jeden den komunikace běžná, další den takřka žádná, včetně snahy o kontakt. Po této době se fakticky nastěhoval do domu ke mně, měli jsme však jisté nedorozumění ohledně jeho pití alkoholu a on mi v červenci sdělil, že se se mnou rozchází, neboť mu i rodiče říkají, že si má najít dívku ve svém věku, a chce žít jako 25 letý muž, kterým také je. Já jsem, stejně jako jeho ex, o 13 let starší. Ženy mého věku jej však dle jeho tvrzení přitahují a o vrstevnice zájem nemá. Pak nastalo období, které trvá doteď. Primárně bydlí v bytě s rodiči, moc však s nimi nevychází.

Dobrý den vážená paní doktorko,
mnohokrát děkuji za vaši podnětnou poradnu, jejíchž služeb bych potřebovala nyní využít i já. V květnu tohoto roku se na mě obrátil dávný známý s tím, že by potřeboval poradit ohledně záležitostí kolem rozchodu s přítelkyní, k němuž došlo cca v dubnu 2017, a péče o jejich společné dítě. Pak mě začal kontaktovat telefonicky několikrát každý den, cítil se sám, dá se říci, že jsem ho psychicky držela nad vodou, netušil, co si počne. Věděl, že jsem sama s ani ne ročním dítětem, jehož otec se v době mého těhotenství oběsil. V průběhu dalších několik týdnů mi začal psát SMS a říkat, že se do mě zamiloval a že by se mnou chtěl být. O expřítelkyni mluvil tak, že ji nenávidí, nakazila ho pohlavní nemocí, byl v souvislosti s ní trestně stíhán, ponižovala ho před ním samým i dětmi.

Dobrý den, velmi Vás prosím o radu, protože já sama už jsem v koncích.. :(
S přítelem jsem pět let, když jsme spolu začínali chodit, nebyla jsem žádná modelka, měla jsem tak 30kg nadváhu.. Vůbec mu to nevadilo, sex jsme měli často, všechno bylo v pořádku.. Přesto, že on je opravdu pěkný chlap, i fyzicky, několikrát mi řekl ať ani nehubnu, že se mu líbím taková, jaká jsem.. Dnes je nám oběma 25 a intimní kontakt či sex už ani nevím, co je... Najednou mu vadí, jak vypadám, prej necítí ten chtíč ze sebe a neví, co má dělat.. Že jako muž se mnou nemůže už nic mít a i přesto, že mě miluje, tak neví jestli je schopný strávit se mnou život jako v "celibátu", ale přijít o mě nechce a podvést by mě nikdy nepodvedl.. už je to takhle dva roky.. jsme zatím spolu, ale jak dlouho ještě? Jsem z toho nešťastná, mám teď vážné zdravotní problémy, no i tak se snažím pomalinku hubnout.. ale nic se nemění.. prosím, dá se to nějak řešit? Moc Vám předem děkuji za pomoc a odpověď - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsme s přítelem už nějakou dobu a tajně jsem zjistila jeho heslo od tabletu. A našla jsem tam jeho fotky přirození, které vznikly nedávno. Ty fotky jsem videla poprvé takže nebyly pro mě. Jsem z toho celkem vedle, komu to fotí a posílá. Vím že kdysi měl profil na erotické seznamce. Cítím se poníženě. Nechci mu říct o tom že vím jeho heslo a tohle jsem tam viděla ale zároveň mi to i přijde jako částečná nevěra. Prosím poraďte

Dobrý den, s bývalým manželem jsem prožila 26 let - odpočátku jsme spolu podnikali mnoho věcí - sport, podnikání, budování zázemí a jiných statků, tři děti - já měla pocit, že něco budujeme společně, bohužel bývalý manžel asi ne. Manželství se bohužel rozpadlo, téměř vše vybudované si ponechal manžel (lepší právníci, už dávno se jistil, schovával). Bylo to těžké, ale narovnala jsem se a začínám mít partnera. Jenže jak s ním? Děti už mít nebudeme, sílu na vybudování něčeho dalšího asi také ne, partner není navíc tak podnikavý jako bývalý manžel, vstupuje nová rodina, nové zvyklosti... Na čem můžeme ten vztah stavět? přiznám se, že po zkušenostech v manželství (nezištná pomoc tomu druhému s tím, že to dělám pro oba, ale ve skutečnosti to pak bylo jinak) se bojím. Děkuji.

S přítelem jsem přes 7let.Na začátku mi bylo 15 a jemu 23. V našem vztahu se bohužel objevila párkrát nevěra z přítelovi strany.Odpustila jsem mu a přenesli jsme se přes to.Náš vztah byl jinak hrozně fajn.Delší dobu nejsem v práci spokojená a negativní náladu jsem přenášela i do vztahu.Přítel teď toho má hodně v práci a vidíme se minimálně, jsme zasnoubeni a svatba mě tlačila abych si byla jistá ze si beru toho pravého co mě nepodvede.A začala jsem hledat problémy tam kde nebyly.Podezírala jsem přítele při každé možnosti jen abych zjistila zda mě opravdu nepodvadi.Kvuli mému chování jsem ho od sebe odehnala tak z máme už 3mesice krizi a on neví zda se mnou chce byt, ze neví zda jsou to o už jen o zvyku. Ale já cítím ze mě miluje ale chápu ze jsem ho odradila.Plánovali jsme svatbu a pak i miminko. Nechci o náš vztah přijít. teď spávám par dnů doma u našich a on neví zda mu vůbec chybím když nejsem s nim v našem bytě.Za poslední dobu jsme spolu neměli čas prožít něco pěkného.A nevím co mam dělat aby si to vše uvědomil. Zda si sbalit věci úplně ať si to uvědomí.Prosím o radu.