Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
archiv
Dobrý den,
jsem vdaná 10 let,je mi 30 a nemůžu si na nic ze svého života ani manželství stěžovat.Ale asi problém mám ... jednou za čas vyrazím někam ven s kamarádkama,a najednou to nejsem já,ale nějaká dračice co musí někoho svést,a je v tu chvíly uplně jedno jestli je to chlap,ženská,mladíček nebo starší chlap.Ráno když se probudím vedle manžela tak jsem to zase já,spokojená manželka,ale vždycky se děsím toho až zase někam vyrazím,myslela jsem že když nebudu nikam chodit tak se to zlepší,ale ono to je jako droga.Přitom o toho koho svedu druhý den vůbec nestojím.Mám pocit že někde ve mně je chyba,ale nevím jaká...praštěný že???
Míša
archiv
Dobrý den paní doktorko. Od 18 let jsem chodila se svym přítelem a nepoznala jsem vlastně žádný jiný vztah. Chodili jsme spolu celkem 8 let a před nedávnem jsme se rozešli. Dlouho jsem si myslela, že mám ideální vztah, byli jsme velmi sehraná dvojice. Zkusili jsme i psolečné bydlení a prožili jsme i půlrok v cizině, kde jsme byli skoro bez přátel.Po návratu do Čech se ale přítel změnil a najednou jsem neměla pocit, že stojí o společnou budoucnost. Když jsme ale spolu o tom mluvili omlouval se a sve chování změnil k mé spokojenosti. Pracovně byl velmi často mimo Prahu, později se musel přestěhovat úplně a vídali jsme se jenom o vikendech. Hodně mluvil o tom, že má touhu poznat jiné ženy. A kritizoval i muj vzhled. Po velmi hezkém vikendu a mnoha promluvach jsme se rozhodli rozejit. Rozchod byl pro mne velmi tezky, protoze jsem ztratila sobě nejbližšího člověka. S přítelem jsme se pak po nějaké době sešli, tvrdil mi, že se diví, že se k němu nechci vrátit, že očekával, že "to dáme dohromady" za 14 dní.V ten byl hodně labilní a přiznal se mi, že po celou dobu našeho vztahu mi byl nevěrný. Prý to byly vztahy na jednu noc. Celkem vystřídal asi 8 milenek. Nejdéle mi byl věrný asi 2 roky. Byla to pro mě rána. Co si myslíte o nevěře? Hodně lidí mi tvrdí, že to je normální a měla jsem si vztahu vážit. Prý věrní chlapi neexistují. Jsem z toho zmatená.
Ester
archiv
Dobry den,
je mi 26, memu priteli taky, chodime spolu 7let posledni rok spolu bydlime, pred tim jsme se sice nevidali kazdy den, protoze jsme oba studovali v jinem meste,ale i tak to bylo v poradku. Troufam si rict, ze mame dost hezky vztah. Zjistila jsem ale, ze ma potrebu si v praci pres icq povidat s nahodne vybranyma holkama,povidaji si o sobe, posilaji si fotky, dokonce si pisou i sms. Je to normalni(myslim spis ty fotky a sms, ciste icq chapu)? Myslite si, ze to mam povazovat za problem a nejak to resit? Nerekl mi o tom sam, zjistila jsem to jak jinak - kontrolou telefonu (zvedavost zvitezila)..., on rika, ze to nic neni, ze by se pres net nedokazal zamilovat...
Dekuju za odpoved
lucie
archiv
Vážená paní doktorko!Pořád jsem se přesvědčovala,že vše zvládnu sama,ale je to čím dál tím horší.Před dvěma lety jsem potkala o 18 let staršího muže.Z mé strany to nebylo jen pouhé poblouznění,ale respek,rozum a autorita,položila bych za něj život.On bral náš vztah taky velmi vážně.Jenže vše se obrátilo o 360 stupňů.Během vztahu jsem otěhotněla a porodila krásnou a zdravou holčičku.Bezmezně ji miluje.Nevím proč je se mnou.Nikdy mě nepotěšil dárkem,nešel k porodu,nepostaral se o nás,protože stále bydlíme u mých rodičů,kteří ho živí.Stále dělá,že shání práci,přitom občas vezme jen cosi pochybného.O sexu ani nemluvim,ten fungoval do nedávna jen podle něj,i když jsem snad tisíckrát říkala,co a jak bych ráda,teď už nefunguje vůbec.Stále jsem dávala našemu vztahu šanci,ale když si to teď po sobě čtu,snad bych si poradila honem od něj pryč.Jenomže je tu naše maličká.Strašně nerada bych jí vzala tátu,kterého potřebuje!Vím,že jinak zůstanem samy,trochu se toho bojím.Abych nás uživila,začala jsem podnikat,ale nejsem stroj a nestíhám vše.Minulý týden jsem se přistihla,jak si neprávem ventiluju vztek na malé,strašně mě to mrzí,vždyť ona tomu nerozumí,proč je na ní máma zlá.Nevím si rady sama se sebou a přitom mám vychovávat malého človíčka.S tim mym neni vůbec řeč tolika různými způsoby jsem se snažila celou věc vyřešit,jsme přeci dospělí,ale všechno špatně.Přitom chci jen trochu štěstí a lásky a být dobrá máma
Tina
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Přítel se se mnou před pár dny rozešel po ročním vztahu. Vím, že to není dlouhá doba, ale my jsme se hluboce milovali a já vím, že on je má životní láska. Přád spolu ale bydlíme, spíme a on mi řekl, že chce, abychom byli nejlepší přátelé. Přesvědčila jsem ho, aby si to ještě rozmyslel, že mu dokážu, že na něm nejsem závislá, jak si on myslel, ale když nemám jistotu, že to bude zase dobré, že to neřekl jenom proto, aby mě utěšil (z čehož mám největší strach), nedokážu se radovat ze společných chvilek, nemám náladu na kamarády, na koníčky, na nic. Už se před ním prostě nedokážu tvářit, že jsem v pohodě a že si jenom snažím užít společný čas, který je stejně minimální. Prosím, poraďte mi, co mám dělat!
Julie
archiv
Dobrý den, skoro po třech letech vztahu mi partnerka /48 let/oznámila,že si chce žít podle svého a zřejmě není na trvalé vztahy, i když jsme si v letos v březnu plánovali společnou dovolenou a snad i budoucí společný život.Minulý týden jsme byli na moje pozvání na večeři, kde mi sdělila, že proti mě nic nemá, v domácnosti o víkendech jsem ji pomáhal/ přes týden jsem mimo/ a i v sexuální oblasti jsem ji vyhovoval.Vím, že v každém vztahu může přijít krize či únava, navrhl jsem ji proto, dát si mezi sebou 3 měsíce pauzu, občas se vidět či si někam zajít a bavit se normálně jako dobří kamarádi. Potřeboval bych v tomto mém názoru poradit, neboť svoji partnerku stále miluji a velmi mne tato situace trápí.Měli jsme spolu hodně společného zájmů a aktivit- sport,turistika, práce na chatě a společné známé.
Děkuji za odpověď.
Petr
archiv
Dobry den pani doktorko. Obracim se na vas, nebot si nejsem jista,ze co delam je pro mne a me okoli dobre.Pred vice nez rokem jsem se rozesla po 2letech s pritelem.Nas vztah byl-da se rict naprosto idealni,a to jak ve fyzicnu,tak jsme si rozumneli jako dobri kamaradi,travili jsme spolu volny cas,cestovali...Bohuzel jsem zjistila,ze i v dobe nasi naproste spokojenosti se snazi navazovat kontakty s jinymi divkami.Vzhledem k tomu,ze nemam rada,kdyz mne nekdo "taha za nos",mela jsem pro svou agrumentaci v ruce i jasne dukazy-internetova inzerce apod. Samozrejme vse poprel,ale diky me neduvere a asi opravnenemu podezrivani a me hrdosti vztah skoncil.Nyni je tomu vice nez rok,oba jsme v jinem vztahu.On je se soucasnou partnerkou nespokojen,ale nedokaze ji rict ne a nechava se vlastne omezovat a praktikuje to same co za vztahu se mnou.I pres jeho obrovske pracovni uspechy je v soukromi tak trochu baba a jeho schovinisticke rady kamaradum jiz vzaly za sve.Sice ridi celou spolecnost,ale se soukromym zivotem si nedokaze poradit.Ja jsem take ve vztahu,ale vzhledem k faktu,ze jsem se doposud nedokazala od byvaleho partnera odpoutat,vztah je spis na bazi platonicke,a to je pro mlade lidi okolo 30let dost nenormalni.Uz hlavne pro to,ze kdykoli se sejdu s partnerem byvalym chemie funguje donale a ja si pripadam jako za starych casu.Ma smysl porad verit v moznost navratu a snazit se,i kdyz vim,ze pokud nezasahne,nebo se nestane neco mimoradneho,tak to s ni neskonci,nebot do jiste miry rezignoval a je presvedcen,ze kazda dalsi bude takova,nebo horsi a budou ho omezovat a delat z nej male nesvepravne dite.Vzdyt jeho motem je, ze svazek,ci manzelstvi je jednostranne vyhodna zalezitost,a to pro zenu a ze pokud je partnerka mladsi nebude mit pozadavky a bude "tvarna".Rozumem si dovedu zduvodnit,ze je to sobec a dle vyjadreni i jeho matky je sporne, zda by mel zakladat rodinu, ale je tam ten velky "?",a to vice nez rok,kdy ho nemuzu vytesnit z hlavy.Jak z toho ven?Dekuji
Monika
archiv
Dobrý den, paní psycholožko.Dlouho hledám odvahu svěřit se Vám se svým problémem. Asi před rokem mi přišlo několik anonymů, týkajících se mého manžela.Z toho se jeden skládal ze zamilovaných mejlů. Snažila jsem se je ignorovat, i když nějaké pochybnosti jsem měla. Nebylo by to totiž poprvé, co by se manžel nějaké SMS nebo mejly poslal. Bohužel asi po půl roce se mé pochybnosti potvrdili a přečíst si to co manžel psal naší společné kolegyni byl šok. Byla jsem rozhodnuta vztah ukončit a dát mu šanci žít tak jak si přadstavoval. Tvrdil,že mě miluje, chce žít pouze se mnou a s dětmi (jsme spolu 12 let a máme 2 děti), dokonce pak vyhrožoval sebevraždou (což udělal také již poněkolikáté). Promluvila jsem si i s onou dotyčnou. Utvrdila mne v tom, že mezi nimi opravdu nic nebylo (jen ty dopisy a objímání) a že by ho nechtěla - nechce být ta druhá - a to by prý byla. Nakonec jsem opět zůstala. Mám ho ráda, ale získat si mojí důvěru bude trvat asi hodně dlouho (jestli vůbec). Kdykoliv ho vidím telefonovat nebo psát zprávu, myslím si komu zrovna píše, kdykoliv kolegyni potkám v přítomnosti mého manžela mám hodně stísněný pocit. Komunikovat s ní sama nemám problém.Teď je všechno moc hezký. Ale na jak dlouho. Myslím si, že jen otázkou času, kdy se bude něco podobného opakovat znovu. Ve společnosti žen totiž ví, jak se má chovat a jak si je získat. Bohužel to tak nebylo i k mé osobě. Myslí si, že když ho žena vyslechne a umí si s ním popovídat je super. Ale ono je přeci něco jiného mít ho jako kamaráda a něco jiného s ním žít. Bohužel my dva Nebo spíše já) máme tu nevýhodu, že jsme spolu tolik let a prožili jsme spolu i hodně nepříjemných věcí (ponižování, lží, tajných telefonátů). Má náš vztah ještě nějakou šanci na upevnění a být šťastný? Když má důvěra je někde na bodě mrazu a slovo rozchod u nás padlo již několikrát?
Děkuji za odpověď.
Soňa
archiv
Vážená paní doktorko,
prosím o radu nebo jakoukoliv stopu, vedoucí k pochopení našeho problému. Moje žena (24) se mnou přestala komunikovat. Nejde o dočasnou krizi, ale několkaměsíční jev. Jsme spolu asi 4 roky, 1,5 roku po svatbě a 1 rok po narození našeho robátka. Žena byla v komunikaci vždycky trochu "strohá", nerada dávala najevo svoje pocity, natož o nich mluvit. Taky nepatří zrovna k optimistům, dobré snadno zapomíná, zatímco zlé zážitky si umí připomenout i po dlouhé době. Tušil jsem, že nám to jednou přinese nějaké neshody. A opravdu. Dnes se její komunikace omezila jen na požadavky a výčitky. Jinak mě zarytě ignoruje, nereaguje ani na pozdrav. Nejsem si vědom žádného objektivního provinění a nechápu příčinu takového "trestu". Dostávám za vinu často nedostatek času, vadí ji však i to že nemohu chodit z práce dříve než v 17:30. Ona je ve své sveřeposti velice důsledná a dokonce vypadá i spokojeně. Přirozeně si po takové době rozumíme čím dál míň. Zdá se, že jsme se ocitli citově na samém dně. Z hlediska intimního života je žena v podstatě "mrtvá". Jak sama řekla pohrdá mnou jak jen to jde, častuje mě tituly, které do vztahu zaručeně nepatří. Hledá na mě jakoukoliv záminku, za kterou by mě mohla zkritizovat. Jedná se především o drobné chyby související s péčí o dítě. Sama se často podle kladených požadavků neřídí, což je pro mě samozřejmě velmi demotivující. Jinka je velmi pečlivou matkou, v dítěti se viditelně realizuje a možná jej na sebe i zbytečně fixuje. O dítě pečuju po práci dvakrát týdně a během výkendu, žena ve volném čase chodí cvičit a celkově má možnost zajít mezi lidi. Nezdá se, že by měla splín v důsledku osamělosti. O problémech ve vztazích jsem za poslední dobu hodně přečetl, navštívil jsem i manželskou poradnu a probral jsem situaci i s jejími rodiči. Ona není zvyklá o problémech otevřeně hovořit a rodičům nic neřekla. Chápu, že na mě žena v ničem nedá, avšak o pomoc nezávislé třetí osoby nemá nejmenší zájem. Do poradny zajít nemůže, údajně [tato otázka byla zkrácena]
Rudolf
archiv
partner mi stale rika, ze mam kolem sebe jakoby bublinu z minula z predchozich vztahu a neverim mu a zacala jsem zarlit nevim co s tim?
lucie
archiv
Dobrý den paní doktorko, mám trochu zvláštní dotaz. Je mi 30, jsem svobodná, asi ne zrovna ošklivá a v současné době bez přítele a většina lidí v mém okolí to o mě ví. Když jsme na nějaké akci, ať už z práce, nebo jiné, stává se mi, že mě "balí" muži - samozřejmě v 99% případů ženatí. Zajímalo by mě, jestli to jenom zkoušejí, aby si zvedli své sebevědomí, nebo se opravdu najde tolik ženských, které jim "podlehnou" - určitě víte, jak to myslím. Stejný případ jsou služební cesty. Dovedu si s každým dobře popovídat, zasmějeme se, a najednou začne komunikace směřovat jen k tomu jednomu. Nevím, jestli mám jenom já takové zkušenosti, ale nepřijde mi to normální, aby se chlapi takhle přímo nabízeli, a určitě by nezůstalo jen u těch řečí. Zdá se mi, že když ví, že jsem sama, tak si myslí, že přímo čekám na to, abych si s někým užila...To jsou opravdu všichni muži stejní? Je mi z takových nabídek opravdu špatně - a jsou to kolikrát inteligentní muži, o kterých bych si to předtím nikdy nemyslela. Já pak podvědomě mám strach si i někoho najít, když si představím, že by každé příležitosti využil k tomu, aby si užil s nějakou jinou. Fakt bych chtěla někdy vidět svět očima mužů... Protože už skoro já si připadám divná, že z chlapského úhlu pohledu nechápu, že takové chování je úplně normální. Myslíte si, že je chyba ve mně, nebo jaké jsou vaše zkušenosti z poradny. Moc děkuji za odpověď
Kája
archiv
Dobrý den pani doktorko,je mi 47 let vdaná jsem už skoro 27 let ale můj sexualní život je už 11 let nefunkční.Když si chci s manželem o všem popovídat,vždy se na něco vymluví.Dělá jako by se nic nedělo a bylo vše v naprostém pořádku.Já si připadám,že jsem už na konci svého života,chybí mi pohlazení,něha .....opravdu nevím jak dál.
Milena
archiv
Dobrý den ,poraďte prosím,jsem s partnerem 9 let,vše bylo krásné až do nedávna,kdy začal neúměrně pít,předtím nepil vůbec.když už si dal pivo tak jen nealko.Mám ho ráda a nevím co mám dělat,vím že když odejdu,bude to horší,nerada bych mu ublížila,nechce si o tom promluvit,nevím si rady.Jeho dcera mi řekla že kdysi pil a nechal toho.Bojím se cokoliv udělat,mám odejít?
richada
archiv
Dobry den p.doktorko,uz js mi jednou radila,ted potrebuji jeste mozna otevrit oci v jedne veci.Radila jste mi na meho padesatnika,ktery zije s budikem v ruce a jak jej pomalu naucit ,ze ma vedle sebe jeste nekoho jineho.Do Londyna jsem odjela proto,ze mi pritel slibil,ze budu mit na 100proc.praci.Bohuzel to nevyslo a my zili mesic a pul z jeho platu a to ze nemam praci,se odrazelo jako nervozita do naseho vztahu,vzal to jako odpovednost na sebe,ze jsem ji nedostala pritom mu to slibili jeho kamaradi a ja mu nikdy toto nevycetla a hledala si praci dal sama.Presto jsme jakztakz bojovali i kdyz nekdy bylo chovani nas obou nepochopitelne.Dosli jsme k zaveru,ze jsme oba sloziti lide.Pak se stalo to,ze mi zemrel tatinek a ja se musela vratit zpet do Ceska.Tady jsem to zvladla dle moznosti a chtela se vratit zpet do Londyna,zkusit si hledat jeste znovu praci a byt v blizkosti sveho pritele.Bohuzel jsem se od spolubydlici dozvedela,ze uz v Londyne pritel resi bydleni jen pro jednoho,a kdyz jsem mu napsala,ze jsem se chtela vratit, napsal,proc jsem si koupila letenku bez dohody s nim,pritom on uz bez dohody se mnou resil to bydleni.Taky rekl,ze jsme se chovali jako nactileti /mi je 42 a jemu 50/,a neuvazovali nad praktickym zivotem.Ze jina vec jsou city a jina vec prakticky zivot.Prestal mi psat na me sms, nepodporaval me,kdyz jsem tady v sobe resila svuj pocit ze smrti sveho tatinka a pro priklad mi napsal toto:ano co pisi myslim vazne tady prece nejde o to do jake roviny to stavis ja jsem zniceny zdravotne a hlavni je se dat dohromady jako i ty me chybis souhlasim ze smutek ze ztraty otce je bolestiva rana..nechci aby jsi se stale ponarela do jakychsi hlubin a hrabala se kdesi u vnitr ..copak je to tak tezke pochopit proste se zdravotne musim dat dohromady a v teto situaci je to na me jsem velmi oslabeny vlastne si ani nevzpominam kdy jsem byl naposled nemocny ...co by se melo dit nic se nedeje ..nevnasej do vseho tolik tragicna,..jestli ty ne tak ja musim nad spoustou ve [tato otázka byla zkrácena]
Ivana
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Můj 21-letý syn se včera rozešel s o rok starší dívkou. Ona se rozešla s ním. Poprvé spolu již chodili, když jim bylo 16-17 let. Měli se velmi rádi a rozchod byl bolestný. Nyní před necelým rokem k sobě opět našli cestu, oba zralejší a jejich vztah byl velmi hezký. Trávili spolu hodně času v týdnu i o víkendu. Nebyly mezi nimi žádné hádky a nedorozumění, byli naladěni na stejnou vlnu. Proto také bylo pro syna šokující, když mu dívka zčistajasna sdělila, že ho nechce trápit, ale že si uvědomila, že ho má pouze ráda a že ho nemiluje, jak si myslela. Nic víc. Syn není žádná třasořitka ani můj mazánek, ale s touto dívkou se cítil velmi duševně spřízněn a teď se moc a moc trápí.Co mu poradit, jak mu trochu pomoci od té bolesti? Navíc mám velmi špatné svědomí, před časem jeho dívka byla svědkem naší hádky (ohledně pokuty), kdy jsem neudržela emoce a peskovala syna, který se snadno začal chovat jako vzteklé dítě.Takhle ho asi vidět nechtěla. To tomu mohlo taky napomoci. Se synem máme prima vztah, důvěřujeme si a respektujeme se, s občasnými mráčky. Můžeme spolu otevřeně o mnoha věcech mluvit. Jeho včerejší až nebývalá sdílnost a silná potřeba mého pohlazení a útěchy mě ale zneklidňuje. Z tohoto se jen tak neoklepe. Jak mu pomoci? Děkuji Vám.
Monika
archiv
Dobrý den paní doktorko.Chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Mám přítele 3 roky, miluju ho, ale nemá na mě čas, co se našich intimních chvil týče. Únava, moc práce, nechuť, suma sumárum 1-2 krát do měsíce(možná ani to ne). Ale jako partnera pro život bych ho nevyměnila, vím že to jednou bude dobrý otec, je hodný...atd...Jeden můj známý, dlouho jsem ho neviděla, teď přišel s návrhem občasných schůzek, jak on to nazval "užít si trochu života",taky má přítelkyni, už mnoho let, prý ve vztahu začíná být hrozný stereotyp...atd,ale miluje ji. Oba myslíme,že by to našim vztahům prospělo, nechceme nikomu ublížit. Myslíte má to cenu? V první fázi jsem to zavrhla a řekla, že je to neetický, sobecký,hnusný, nedělá se to, ale pořád o tom přemýšlím...Co myslíte? Může to nějakou dobu fungovat?
Hanka
archiv
Srdečně Vás zdravím, paní doktorko.
Stručně: s ženou jsme spolu žili už 7mý rok (6 let manželé), máme dvě děti (5 a 3). Před dvěma lety v létě začala žena mluvit o tom, že "kdyby měla kam, odešla by". Snažil jsem se s ní situaci řešit několika pokusy o rozhovor, které většinou končily na rezervovanosti ženy a argumenty, že "jsem jí odporný" a "že mě nemiluje" apd. Na můj návrh jsme navštívili i manželskou poradnu, žena neměla k poradkyni důvěru -> po jedné individuální a jedné společné návštěvě jsme tam už nedocházeli. Nějakou dobu vše vypadalo, že se i žena snaží situaci aktivně řešit, panovala i příjemná atmosféra. Napětí bývalo cítit hlavně v oblasti našeho intimního soužití. Bylo mi jasné, že to není jen tak; byl jsem půlrok a po dalších ani ne dvou letech rok a půl bez práce. Zažili jsme si i ponorkovou nemoc. Absolvoval jsem několikaměsíční rekvalifikaci na PC, "pozdě, ale přece" se mi podařilo získat zaměstnání u dobré firmy... v té době jsem doufal, že se naplní to, co nám řekla paní poradkyně = že až začnu stabilně pracovat, situace se může zlepšovat, budu-li dostatečně trpělivý. Bohužel na podzim loňského roku mi žena oznámila, že se chce rozejít. Nedalo mi to a navštívili jsme společně psychoanalytika, ke kterému jsme již dříve chodili, a snažili jsme se s ním situaci probrat. Doporučil nám odluku, tu jsme po Vánocích realizovali. A dopadla tak, že žena mi oznámila, že se chce rozvést a chce náš vztah definitivně ukončit. Snažil jsem se dát na první místo zájem našich dětí, že potřebují oba rodiče, alespoň určitou dobu. Tehdy mi řekla, že samé je jí lépe a že je klidnější a že "děti jsou v pohodě". Po čase jsem zjistil, že se stýká s jiným mužem, nemluvě o tom, že mi to řekly i děti, "že mají doma strejdu a že doma i spí". Tak jsem se s ní o tom bavil, asi měsíc a půl mi ho zapírala. Minulý týden poprvé otevřeně přiznala, že "má partnera". Tak jsem si řekl, že se nedá nic dělat a předpokládal jsem, že on se bude aktivněji starat o potřeby ženiny domá [tato otázka byla zkrácena]
Martin (36)
archiv
Dobry den, spise nez s konkretni partnerkou mam problem s tim, ze se mi zadnou zenu nedari presvedcit, aby se moji partnerkou stala. Momentalne je mi 35 let a protoze jako jediny mozny smysl zivota vidim rodinu a vychovu potomku, tento stav me velmi trapi - intenzivni hledani jsem zacal uz od patnacti a odhadem mu venuju minimalne 50% sve energie (neco musim alokovat i na vlastni preziti). Zajimave ale je, ze stejny problem jako s hledanim partnerky mam i s hledanim prace (s tim jsem ale zacal az o neco pozdeji, po dvacatem roku veku). Nechapu, co muze byt pricinou a ac jsem vyzkousel jiz mnoho moznych zpusobu, vysledkem bylo jen vice nez 1500 naprostych debaklu. Mohu jen podotknout, ze vysokou skolu jsem vystudoval bez nejmensich problemu, vsechny zkousky jsem vzdy slozil bez vynalozeni jakehokoliv usili na vybornou, a to jak u nas, tak behem zahranicnich stipendijnich pobytu. Uz nechapu, co bych jeste mohl zmenit a proto se na Vas obracim o radu. Diky moc za ni, porad verim, ze treba i ten muj pristi prvomajovy vecer nebude tak osamely.
Standa
archiv
Dobr den, dovolte mi, abych Vas pozadala o radu. Nejedna se o spor v manzelstvi, a rodinny. Muj syn pred 9 lety ovdovel, a zalozil novou rodinu, z prveho manzelstvi ma syna, s druhou manzelkou 2 dalsi deti. Snacha vsechny fotografie, pamatky, ktere mel muj vnuk na svoji maminku spalila, ci vyhodila. Muj syn zv. podpatlofak drzi pusu, protoze by snacha byla jeste horsi v chovani k memu vnukovi. Brani i v kontaktu s prababickou, i se mnou, je toto chovani ze strany snachy normalni ? Ci je chyba v nas ?
bobina
archiv
Přeji hezký den. Je mi 38 a jsem ženatý 19 let.Poslednich několik let začínám zjištovat,že život utíká příliš rychle a ja jsem si v podstatě toho moc neužil.Mám dvě dcery (18 a 15( let a ženu (41) hodnou ,pracovitou a docela hezkou.
Jeden by řekl co víc si přát.Bohužel , je tady jedno malé ale. moje žena je spíše domácí tip a ty doby,kdy jsem chtěl být a chodit všude s ni jsou pryč.Dříve jsme se dost často pohádali když jsem chtěl někam jet s tím , že tam třeba přespime nebo tak něco,hned z toho byl problém.Jako,že tam nikoho nezná,že nebude spát v cizích peřinách atd atd.Začal jsem to tedy řešit tak, že jsem začal jezdit sám a o cestě jsem se zmínil vždy nejlépe rano v den odjezdu..aby "válečný stav" trval co nejkratší dobu. Teď jsme ve stádiu, že má žena by tu a tam třeba jezdit chtěla , ale já o to moc už nestojím.Nebo je mi to spíše jedno.Zhruba před rokem jsem si našel přítelkyni, do které jsem se nekontrolovaně zamiloval a prožil několik
nepopsatelných měsíců plných euforie, která samozřejmě už trochu opadla, ale stále cítím že tuto ženu miluji.Dokonce jsem zhruba před půl rokem odešel z domova a měsíc jsem u ní bydlel ,ale několik důvodů jako bydlet najednou s dalšími čtyřmi lidmi a dvěma pejsky v jednom bytě ,stesk po dětech mě přiměli vrátit se domu.(samozřejmě po poskytnutí této možnosti manželkou).Teď jsem
ve stádiu, že vůbec nevím co mám dělat a neumim se rozhodnout. Mám manželství , klidné dalo by se říci pohodove , ale bez jiskry..Manželku která mě miluje ale trápi se a samozřejmě už mi moc nevěří a jen těžko se vykřeše nejaká ta jiskra. A na druhe straně ženu , s kterou vím , že mě čeká spousta nových zážitků,nově poznaných tváří a prožití spousty ztřeštěných situací..protože taková je.Je to taky žena , která se stejně jako má manželka práce nebojí umi se postarat o to co je potřeba ..třeba o mě.nemůžu ale říct že k e své manželce už vůbec nic necítím. Mám ji stále rád, vím že mi byla 19 let v podstatě dobrou ženou a řikám si, jestli má nová [tato otázka byla zkrácena]
Zdeněk
archiv
Dobrý den, můj partner, se kterým jsem byla 3 roky a chtěli jsme se brát se před půl rokem zabil při autonehodě, hrozně si to pořád vyčítám, i když vím, že jsem to nemohla ovlivnit.... Chodím na terapii, ale nemůžu se s tím pořád vyrovnat, nemůžu spát, jíst, ani jít ven, když je hezky, protože je mi z toho hned do pláče...Musela jsem nechat školy, nebyla jsem schopná se učit na zkoušky, ani se nestýkám s přáteli, protože jsme je všechny s přítelem měli společné a hrozně mi ho to připomíná. Pro mě se ztratil smysl dělat cokoliv. Psycholog mi říká, že to chce čas, že s tím musím bojovat, ale neumím si představit jak to dál vydržím. Vidím ho všude a pořád vzpomínám a brečím. Myslela jsem že by mi třeba pomohlo někam odjet, odstěhovat se do ciziny a začít znova někde kde by mi ho všechno nepřipomínalo, ale všichni i psycholog mi říkají že se tomu musím postavit a naučit se s tím žít...Ale já už takhle dál prostě nemůžu, mám pocit že mi pukne srdce. Je mi 21 let ale připadám si jako bych byla už po smrti. Neumím si představit že někdy budu mít nějakého jiného muže - on byl ten pravý. Nevím co mám dělat, všichni mi hrozně pomáhají, ale mně je z toho ještě víc smutno....
Tereza
archiv
Paní doktorko,zdravím Vás a žádám Vás o radu.Jsem 7 let rozvedená s vyléčeným alkoholikem.Před 4 lety jsem se seznámila s přítelem,se kterým nám vše klapalo,ale bohužel jen 4 měsíce.Postupně se přestal o mne zajímat,již 1 rok jsme neměli žádný tělesný kontakt a mne to velmi trápí.Je mi 47 let,přítel je o rok starší.Tvrdí, že mne má velmi rád,ale je pohlcen zcela prací a večery tráví u PC,u lahvičky vína a u televize.Namítá,že je již starý na sex,avšak já mu nevěřím,jeho sex.apetit byl vždy velmidobrý.Nechce se o těchto věcech bavit, odmítá jakoukoliv pomoc poradny či vyšetření lékaře.Chybí mi pomazlení či něha,žijeme jako dva dobří přátelé.Vztah se komplikuje tím,že již přez 1 rok začala chodit moje dcera s jeho synem a tímto často vznikají neshody ohledně našich dětí.Na čas jsem se od přítele odstěhovala,zdá se,že jsme si prověřili,jak je nám obou smutno,když nejsme spolu a přítel si uvědomil, že mu chybím,ale po návratu je to zase ve stejných kolejích.Dokonce mi navrhl,abych si našla milence.Připadá mi to absurdní.Jsme stejného znamení a máme stejný názor na spoustu věcí,ale je v tom možná i ten problém,že oba potřebujeme větší aktivitu v sexu od toho druhého partnera.Trápí mne to a je to začarovaný kruh.Děkuji vám za odpověď.
Jana
archiv
Paní doktorko,zdravím Vás a žádám Vás o radu.Jsem 7 let rozvedená s vyléčeným alkoholikem.Před 4 lety jsem se seznámila s přítelem,se kterým nám vše klapalo,ale bohužel jen 4 měsíce.Postupně se přestal o mne zajímat,již 1 rok jsme neměli žádný tělesný kontakt a mne to velmi trápí.Je mi 47 let,přítel je o rok starší.Tvrdí, že mne má velmi rád,ale je pohlcen zcela prací a večery tráví u PC,u lahvičky vína a u televize.Namítá,že je již starý na sex,avšak já mu nevěřím,jeho sex.apetit byl vždy velmidobrý.Nechce se o těchto věcech bavit, odmítá jakoukoliv pomoc poradny či vyšetření lékaře.Chybí mi pomazlení či něha,žijeme jako dva dobří přátelé.Vztah se komplikuje tím,že již přez 1 rok začala chodit moje dcera s jeho synem a tímto často vznikají neshody ohledně našich dětí.Na čas jsem se od přítele odstěhovala,zdá se,že jsme si prověřili,jak je nám obou smutno,když nejsme spolu a přítel si uvědomil, že mu chybím,ale po návratu je to zase ve stejných kolejích.Dokonce mi navrhl,abych si našla milence.Připadá mi to absurdní.Jsme stejného znamení a máme stejný názor na spoustu věcí,ale je v tom možná i ten problém,že oba potřebujeme větší aktivitu v sexu od toho druhého partnera.Trápí mne to a je to začarovaný kruh.Děkuji vám za odpověď.
Jana
archiv
Paní doktorko, mám velice problematický manželský vztah. Je možné, že to je způsobeno tím, že můj otec je člověk, který se chová a choval špatně ke své ženě (mojí matce)i dětem, tj. je sobecky, autoritativní, netolerantní, lakomý. Nemá žádné přátele a ani žádné nehledá. Celý život mě bylo mojí matky líto a nyní mého muže podezřívám, že bude stejný, přestože takový určitě není. Můj bratr má také obrovské partnerské problémy a bohužel od mládí též zápasí s alkoholismem a depresemi. K ženám se chová stejně jako jeho otec, ale dnešní mladé ženy si to nenechají líbit. Je možná nějaká rada, abychom se oba zbavili tohoto rodinného zatížení. děkuji
Jitka
archiv
Dobrý den.Žiji sama se třemi dětmi a před rokem jsem se zamilovala do ženatého muže.Moje láska byla opětována, ale po určitých problémech asi po půl roce jsme se začali zcházet méně.Ani by mi to tak nevadilo, ale partner se se mnou domlouvá vždy na poslední chvíli a já vlastně pořád čekám.Navrhla jsem jako řešení domluvu na určitou dobu, ale to odmítl.Náš vztah nechceme ukončit, ale tato nejistota a čekání je pro mě psychickou zátěží.Po zvážení všech okolností jsem se s ním chtěla rozejít,ale nodokázala jsem to dotáhnout do konce.Mám se s partnerem pokusit nějak domluvit nebo poraďte jek dál.Předem děkuji
Markéta
archiv
Chodím 8 měsíců s formálně ženatým mužem,který oproti původním slibům nezačal nic na své situaci měnit.S ženou vychází přátelsky,ona má přítele,on mne,zdá se,že jediná nespokojená jsem já.Když jsem se to pokoušela řešit,udělal ze sebe chudáka,který by zranil její i svoje staré rodiče,ale neuvědomuje si,že ubližuje mně!Děti má dospělé a neumí se rozhodnout,co dál.Chtěl by nový domov,ale bojí se udělat ten hlavní krok..Chtěl by 100%jistoty,že nám to vyjde,ale to mu nikdo nedá!a já jsem stále sama,plná pochopení,leč sama.Dík.
A já jsem stále sama
Hanka
archiv
Zdravim vas a prosim o radu.Jsem zenaty 21 let(dve deti15 a7 let) a v soucasne dobe se s manzelkou(41) nedokazu domluvit.Hadky jsou kazdy den a citim ,ze se stale vzdalujem.Manzelka pri vychove deti zastava volnost a deti si mohou dovolit skoro vse!Ja jsem zastancem poradku a urcitych pravidel!Manzelka se realizuje v praci a na domacnost ji nezbyva moc casu.Ja rad pomohu se vsim ale cim vice pomaham tim mene se manzelka snazi!Ja mam rad poradek jak ve vztazich tak v domacnosti!Manzelce nevadi neporadek ale nedokaze zorganizovat ani pomoc deti!Moje zamestnani nam dava dostatek financnich prostredku a manzelka stale zvysuje svoje naroky!Jednou chce novy nabytek(i kdyz stavajici je funkcni a pekny)podruhe novy lustr atd.Nema potrebu mi rikat svoje zazitky ,radosti a starosti!Nekolikrat jsem se snazil manzelce vysvetlit co a jak mi vadi ale vzdy to konci hadkou ze chyba je ve me.Ja mam rad sex manzelka tvrdi ze ona ne!Ja pracuji abych zabezpecil rodinu,manzelka pracuje aby se nenudila!Ja sportuji kazdy den a i deti se snazim vychovavat ve sportovnim duchu!Moje snaha je vychovat z deti uspesne lidi -manzelce staci kdyz se nejak vychovaji!Nevim co dal!Prosim poradte,pokud to jde .Dekuji Honza
Honza 45
archiv
Dobrý den paní doktorko. Jsem rozvedená, 28mi letá žena. Mám pocit že už vím co chci. Mám po dlouhé době přítele - od rozvodu - a moc jsem se zamilovala. Problém je, že přítel se neustále šťourá v mé minulosti, naléhá na otázky typu kolik jsem měla partnerů atd atd. Řekla jsem si že tentokrát nebudu lhát a na všechno mu odpovídám pravdu. On to ale potom používá proti mě. Je chorobně žárlivý, na každou sms. Myslíte si, že je žárlivost "vyléčitelná" ? jak mu mám dát nůž na krk, aby toho nechal? nechci ho vydírat... děkuji
Lucka
archiv
Dobry den paní doktorko,probém nemám já,ale moji rodiče (50 a 47 let).Já sama žiju v bezproblémovém vztahu již pět let a občas já radím rodičům,jak se k tomu druhému mají chovat.Problém je v tom,že táta v minulosti podnikal a nadělal velké dluhy,když zkrachoval a teď to splácí.Mamka pořád brečí jak ji táta zklamal,že mu nevěří,že lže a zapomíná a že nikdy neudělá nic tak jak by si to ona přála.Marně ji přesvědčuji,že on ji do hlavy nevidí a neví co si ona myslí.Hádky jsou u rodičů na denním pořádku a když se mamka hodně rozčílí tak říká hnusné věci,které sice tak nemyslí,ale když už je vysloví,tak to bolí.Taťka ji to samozřejmě vrací,takže jejich jediná komunikace je vzájemné rejpání,které většinou skončí,že se mamka urazí.Oba jsou paličatí a dělají si naschvály o kterých vědí,že toho druhého naštvou.I přes to všechno vidím,že se mají pořád rádi a do rozvodu se jim asi moc nechce.Moc mě to mrzí,protože jsou v letech,kdy jsme se my děti osamostatnili a oni by si mohli užívat, ale místo toho se pořád hádají a řeší peníze,což by teď už relativně nemuseli (oba mají stálou práci).Návštěva psychologa by asi nebyla od věci,ale k tomu je nikdy nepřemluvím,hlavně mamka si vůbec nepřipouští,že vina je i na její straně.Je žárlivá a občas i hysterická a naopak taťka je flegmatik a než by se hádal,tak mlčí a to mamku dráždí ještě víc.Je to bohužel ta generace,která ještě stále trpí spousty předsudků a neumějí spolu otevřeně komunikovat a v tom já vidím asi jejich hlavní problém.Oba je moc miluji,ale jsem mezi mlýnskými kameny a nevím co dělat.Mamka se mi hodně svěřuje,tak ji musím vyslechnout,protože tím sice nic nevyřeší,ale vnitřně se jí uleví.Pořád by taťku chtěla předělat a marně ji vysvětluji,že padesátiletého chlapa už nepředělá,tak jako sebe.Poradíte mi jak na ně??Protože sem snad jediný člověk,na kterého většinou ještě dají,když jim něco poradím. Moc děkuji a přeji hezký den.
Andrea
archiv
Vážená paní doktorko, vychovávám dvě děti 12 - 13 let sama, manžel pracuje přes týden mimo bydliště.Na výchově dětí a chodu domácnosti se fyzicky nepodílí, samozřejmě finančně ano. Já chodím do práce také. S dětmi se potkám doma pozdě odpoledne, starám se o chod domácnosti-nakupování dětské prohlídky, besídky, atd....běžný provoz rodiny. Nemám pro sebe žádný volný čas, jsem buď v práci nebo doma. V domě, v druhém bytě bydlí moji rodiče. Můj otec má projevy maniodepresivy po úrazu hlavy - proražení spodiny lebeční, bere léky a je v trvalé péči psychiatra. Je mu 66 let. Momentálně se nachází ve fázi deprese. Protože bydlíme v jednom domě, snažím se nepřicházet do styku s rodiči denně. Nezatěžuju je starostí o děti atd., všechno si dělám sama. Můj problém spočívá v tom, že nevím, jak se mám zachovat, pokud si matka přijde stěžovat na nemoc tatínka. Mám pocit, že mě duševně využívá a staví mě do role spasitele. Matka pravděpodobně nevzala v úvahu poučení jeho ošetřující lékařky, jak se k takovému člověku má chovat.Nebráním se starosti o nemocného člověka. Ale připadá mně divné, že si matka vynucuje mou každodenní přítomnost u nemocného otce. Ale já nejsem v důchodu, chodím do práce a starám se o děti. Někdy si myslím, že ten, kdo se zblázní, budu já. Uvažovala jsem i o tom, že bychom se z domu odstěhovali. Nevím, jak mám matce vysvětlit, že nejsem spasitel a řešitel a o tatínka by měla pečovat ona. Mého bratra, který je svobodný tímto vůbec nezatěžuje. Ve vztahu otce a matky,je ona dominantní a myslím, že na jeho neblahý duševní stav má vliv i její dominantní chování.Komunikace s ní je těžká. Jsem jediná v rodině VŠ a cokoli řeknu, považuje za přechytralé a nežádoucí.Já sama jsem z takového jednání zmatená. Od 18 - 33 let jsem žila i s manželem a dětmi mimo rodičovský dům. Žijeme takhle v domě 3 roky. Prosím Vás, jak mám jednat s rodiči, když všechno co udělám nefunguje. Děkuji
jirina
archiv
Dobrý den,
Můj problém se týká nevěry mého muže.
Jsme spolu 9 let, z toho 4 roky jako manželé, máme tříleté dítě.Náš vztah byl opravdu krásný,téměř bezproblémový.Během loňského roku se mi manžel začal vzdalovat, začal jezdit čím dál později domů, málo mluvil,přestal toužit po druhém dítěti atd.Bohužel v prosinci 2005 se mi přiznal k mimomanželskému vztahu.
Věděla jsem, že chci bojovat za naše manželství. Hned po novém roce, tedy v lednu 2006 jsem si vypůjčila knihy Plzáka a snažila se řídit jeho radami - nemluvit o nevěře, zachovat chod rodiny...Manžel říkal, že sám neví,co má dělat, bojí se riskovat, řekl mi, že si nemohl najít lepší ženu než jsem já, že mu vlastně na mě téměř nic nevadí, že ví, že se rouhá a neváží si toho, co má,ale že se zamiloval. Někdy mluví tak, že mi všechno nechá, že se nedá žít z minulosti, že jej nebaví stereotyp. Bojím se, že jen našel něco nového, neokoukaného, ač nikdy nebyl lovcem žen.
V současné době žijeme tak, že mi připadá, že já jsem schopna vše překousnout, ale on není schopen a možná ani nechce mimomanželský vztah ukončit. Vím, že v něm pokračuje, vídají se denně, často mi lže, do manželské poradny jít nechce. Nejhorší na tom je to, že jeho milenka pracuje ve stejné práci . Vím, že jí je 27 let, je svobodná, bezdětná, údajně hodná. Sám mi o ní řekl, že není tak svědomitá a pečlivá jako já.
Někdy ke mně bývá ironický, arogantní.Ze začátku, po jeho přiznání, mi připadalo, že ho to mnohem víc trápí než teď.
Připadá mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Bojím se , že se čím dál víc odcizujeme, že si nemáme moc co říct (já bych mluvila, ale on jen odpoví a sám nic moc nerozvine)
Nevím, přece někdy musí zvítězit rozum nad city, vždyť pokud mu do té doby doma nic nescházelo, byl spokojený, je si toho vědom, tak, co když udělá chybu a raní tak spoustu lidí?Co když zjistí, že všude je chleba o dvou kůrkách?
Je důležité asi uvést, že jsem mu v lednu dala ultimátum,ať se rozdodne do konce roku.
Děkuji.vera.sad@seznam.cz [tato otázka byla zkrácena]
Věra
archiv
Dobrý den paní doktorko.
jsem vdaná 28let.Manžel si našel ve49letech milenku .Půl roku mi zapíral,že je vše v pořádku.A já mu pokažde věřila,až o svých padesátých narozeninách mi zdělil,že má vztach se svou kolegyni.bez jakého koli rozčilování nebo víčitek jsem mu řekla ,zbal si své věci a odstěhuj se.Možná to bylo unáhlené,ale já si nedovedu představit,že by žil se mnou a chodil s ní.Už je prič devět měsícu a já se s tí nemůžu do dnešního dne vyrovnat.Víte sice ten náš život byl srereotyp.ale až odešel a já zustala naprosto sama tak jsem si uvědomila jak ho pořád miluji a moc potřebuji.Naznačila jsem mu,že mi je smutno a že se může kdykoli vrátit....jsem sama.Připadám si stará opuštěná nepotřebná,bez práce a bez chuti žít.
Naš život byl bez komplikací.nikdy jsme se nehádali.Snažila jsem se celý svůj život,aby když příjde z práce mněl navařeno uklizeno abych byla upravená a příjemná,ale to asi nestačilo.Nedovedu si představit kde se stala chyba.Vždyt mně vše na co si vzpoměl.Děti už máme soběstačné ,mají své rodiny a tak jsem si myslela,že teprve nastala chvíle když jsme tady jeden pro druhého.Já pro něj a on pro mě.Manžel se nastěhoval do rodiny kde jsou ještě dvě deti 16a21.myslela jsem,když už měl svůj klid a pohodu,že ho nová situace tak trochu donutí se vrátit. Doufala jsem,že je to jen takové krátkodobé zaláskování a že sám pozná a příjde na to,kde je jeho domov.
MAYA
archiv
jsme funkcní rodina se dvěma dcerami,o které jsme se starali vždy pečlivě.starší se vdala a bydlela v našem druhém bytě,mladší bydlela s námi.Po mé těžké operaci nám oznámila, že se stěhuje ke svému příteli a my souhlasili.Vzájemně jsme se navštěvovali a vše bylo v pořádku,snažili jsme se jim pomoci i finančně.Pak se dcery mezi sebou mepohodly,protože náš byt tas starší prodala/ s naším souhlasem/s tím, že ten druhý dostane dcera po naší smrti a budeme se jí snažit pomoci finančně.Dali jsme jí irčitou fin.částku, i to , co mělo být na její svatbu, peníze z pojistky a starší auto.Mladší dceři to nějak nestačilo, oznámila nám že její přítel si nepřeje, abychom k nim chodili.Dcera se snámi nestýká,nenapíše ani nezavolá, když máme např.narozeniny. My jsme vždy popřáli, dali dárek a pak jsme zjistili, že jej prodala,jako nevhodný dar.Moc jsem se naplakala,nocí nespala, ale mám velkou oporu v manželovi,který to nese jinak a vždy mi to vymluví. Můžete poradit, co jsme udělali za chybu- děkuji předem za odpověď.
natasa
archiv
Dobrý den, můj přítel má 34 let a jsme spolu 7 let. Bohužel nechce zatím děti proto že nemáme svoje bydlení. Já by jsem dítě chtěla ale nechci mu dávat nějaké ultimatum. Myslíte si že má cenu ho přemlouvat?
orech
archiv
Dobrý den, je mi 28 a mam o 18 let starsiho pritele jiné narodnosti, se kterym se znam dlouho a jsme spolu 7 mesicu. Libilo se me na nem hlavne to, ze mel vzdycky spoustu napadu, je aktivni a hodne citlivy a empaticky, vzdycky se o vsechno a hlavne o me zajimal. Diky tomu, ze jsem ho poznala, ze jsem se i rozesla se svým byvalym pritelem, cehoz ovšem ani trosku nelituji. Ale ted jiz k problemu. Nas vekovy rozdil a jina narodnost jsou jiz tak rizikovym faktorem, ale presto jsem se nejak uz prenesla a nevadi me to (svůj vek me tajil, resp. rekl az po 3 mesicich, kdy jsme spolu zili). Ale co me vadi a stve, je to, ze nemá zadne konicky, zadne zname (hlavne si ani zadne najit nechce), jeho rodina je daleko (s ni stejne dobře nevychazi) a tak je upnuty na me a citim se jako ve vezeni. Pokud chci jit nekam bez nej, uz dopredu se bojim jeho reakce a pak me tam doprovodi, zkontroluje a zase třeba vyzvedne. Do posilovny zacal chodit taky jenom kvuli me, aby me mel pod kontrolou. Nemuzu udelat nic bez jeho vedomi, i na navstevach se musim kontrolovat, abych se moc nebavila se svagrem!!,jinak bych mela doma scenu. Snazila jsem se mu vysvetlit, ze potrebuji zivotni prostor a ze mi ho bere, ale bezvysledne, a když mu reknu, at me necha jit samotnou, tak mi dela sceny, ze ho nemam rada a ze chci jit od nej pryc nebo tam JDE se mnou. Ted se blizi sraz spoluzaku po 10 letech, který bude přes vikend, tak opravdu nevim, jak to vyresit a to nejen v této situaci, ale i do budoucna. Dekuji za odpoved
Renca
archiv
Dobrý den, paní doktorko. Je mi 29 let a můj problem spočivá v tom, že žiji "dvojí život". S bývalým partnerem jsme se před rokem rozešli,ale dosud se stýkáme a já nemám sílu to ukončit i přesto,že vím,že to není partner pro budoucí život, není rodinný typ a nechce děti,je sobecký apod.Srdce mi však říká něco jiného a já když nemyslím na budoucnost, je mi s ním stále moc fajn. Je to velmi přitažlivý muž.Před půl rokem jsem poznala nynějšího přítele, který mě miluje, je spolehlivý,perspektivní a rodinný typ. Před 2 měsíci jsem otěhotněla, současný přítel to přijal s otevřenou náručí.Bývalý přítel to neví,ale stále se stýkáme a já nevím jak dál..Podotýkám, že současný přítel je z jiného města,tudíž na to nemá jak přijít a já dělím svůj čas mezi oba dva..Problém je,že do svého současného přítele nejsem zřejmě zamilovaná, ale nechci být s dítětem sama.Na potrat jsem nešla ze zdravotních důvodu.Nevím, jak z kola ven..Děkuji moc za odpověď.
Danča
archiv
Vážená paní
Dovolte mi abych se na vás obrátila o radu.Asi před 15 lety jsem se po druhé vdala. Možná to už nebylo ani tak z lásky,ale muže jsem našla hodného. Jenže asi před 3 lety mi přišel do cesty jiný muž(kolega, s kterým se bohužel denně potkávám)a já se zamilovala. Myslela jsem, že i on. Vyhovovali jsme si po všech stránkách,ale
jakmile se to dozvěděla jeho žena, začal couvat a jeho chování se změnilo ve lhostejnost a hrubost. Těžko to nesu,(jsem jak uzlíček nervů), protože ho mám stále ráda , ale on nechce mít problémy. Jenže u mne problém vznikl.Vztah k manželovi se narušil a ať dělám co dělám nedokáži k němu najít cestu. Mám v sobě blok , který mi brání s ním spát.Poznala jsem něco jiného,on mi přestal vyhovovat a všechno na něm mi začalo vadit. Tím mým odmítáním a vymlouváním vznikají mezi námi neshody a manželství je v krizi.
Mám ještě nějakou šanci,že se to spraví?
Děkuji mnohokrát za Váš čas a za radu,snad mi pomůže najít cestu z tohoto bludiště.
Viktorka
archiv
Dobrý den paní doktorko!
Jsem necelých 18 let vdaná, máme 2 děti 15,10 let. Náš vztah byl velmi hezký, jen jsme asi moc pracovali. Manžel má zaměstnání, které mu umožňuje cestovat, koníčky, které zabírají dost času.Já studuji VŠ, starám se o domácnost, chodím do práce. Stereotyp. teď se vše změnilo. Manžel si našel "prý přítelkyni", neustále mne uráží,ale vzápětí říká že mě i děti má hrozně rád. také mi lže, teď je na cestě a myslím, že se sní setká. Já nevím co dělat.nechci zahodit vztah,ale ani nevím jak dál. Nevím, jestli mu esemesky dokážu odpustit - je mladší a Číňanka a tam i žije. Prý mají společné koníčky, ale doposud jsme vše dělali společně. Dokonce si hledal bydlení, měl strach, že jej vyhodím. Tvrdí, že jsem vzorná matka, ale už mě nemiluje. tedy tvrdí, že nikoho.Já nevím jak se dál chovat, zda na něj tlačit, aby se rozešli, nebo ho opustit, nebo počkat co udělá on.Spíme spolu mnohem dříve než dřív, vidím že často má na krajíčku když mě objímá.Ještě v lednu mipsal miláčku, byli jsme celá rodina lyžovat.. Nechal si potetovat tělo, hubne...Snažím se situaci nehrotit, ale někdy se
neudržím.
Anna
archiv
Dobrý den paní doktorko. Už půl roku se potýkám s problémem, který mi nedá spát. S přítelem jsem minulý rok v říjnu ukončili téměř sedmiletý vztah. Konec přišel z mé strany, protože mi vztah přišel nenaplňující a beze smyslu. Přítel byl vždy dominantní a snažil se mně usměrňovat, neustále kritizoval a byl nespokojený. Brzy jsem cítila, že se v tomto vztahu necítím dobře a po dvou letech téměř došlo k prvnímu rozchodu. Přesto jsme zůstali spolu, ale už to nebylo z mé strny nikdy tak spontánní jak by to mělo být. Pak jsem si začali stavět domeček a teď když už jsme v něm rok bydleli a on je spokojený, jsem nedokázala ve vztahu pokračovat. Je si vědomý svých přehmatů a chce na sobě pracovat, vážím si ho pro jeho vlastnosti, které jsem u jiných nenašla, je to můj dobrý přítel. Přesto mám v sobě blok, který nedokážu vymazat ať se snažím sebevíc. Velmi ráda bych se vrátila, ale nechci, aby vše bylo jako předtím. Navíc jsem s ním už ani netoužila po fyzickém kontaktu. Myslíte,že má význam se nutit do překonání krize, nebo jít raději dál a neztrácet drahocenný čas?
Radka
archiv
Paní doktorko,je mi 38 let,manželovi 40 jsme spolu 13 let a mame dvě děti(12,10).Manžel má rád společnost,má hodně kamarádů,hodně sportovních aktivit,školení,firemní akce...Co ho vlastně rozváže je alkohol jinak je vlastně nesmělí. Děti má moc rád dokáže se s nima vyblbnout,protože sám je hravý.Já jsem spíš rodinný tip proto jsem mu tu volnost nechala i když jsem se hodně trápila.Taky jsem si říkala co oči nevidí srdce nebolí.Na podzim po jedné akci ,když to trochu víc přehnal, tak jsem troch přitvrdila a slíbil, že to omezí. Žila jsem v domnění ,že je všechno v pořádku , dokonce jsme si víc rozuměly.Něco mě sice nahlodávalo ,co to bylo jsem zjistila až před týdnem.Ano, byla to nevěra podle manžela úlet.S jeho kolegyní, na školení (v opilosti).Tu mrchu znám je o dva roky starší než manžel,loni jsme s ní a její rodinou prožili letní dovolenou.Její předností jsou obzvlášť kypré vnady (čím ja zrovna nevynikám). Přišla jsem na to ne zrovna chválihodným činem ,kontrolou mobilu,což jsem dělala asi od ledna .Minulý týden slavili,že se kolegovi narodilo dítě .Za čtyři dny jsem našla sms se vzpomínkou na to půl roku staré školení ,nevymazal ji ,protože nevěděl ,že ji napsal.Nejdřív jsem nevěděla jak se zachovat, dvě hodiny jsem se utěšovala ,že to nemusí být pravda.Uvědomila jsem si ,že tu pravdu musím slyšet ,nezapíral.Tvrdil,že to byl jen úlet,že nás nechce nikdy ztratit a ví že na 99,9% se to nebude opakovat. Nevím jestli dělám dobře,ale už jsem mu asi odpustila , protože si myslím ,že ho zlákalo to co doma nemá (velké vnady).K ní cítím hroznou nenávist , mám chuť ji taky ublížit ,říct to jejímu manželovi.Mám strach s toho jak se zachovám až se setkáme ,nemám ráda konflikty , proto se na to musím připravit .Nedokážu se tvářit,že se nic nestalo. Děkuji za radu jak se zachovat k ní i k manželovi.
Dorka
archiv
Dobrý den,chtěla bych znát váš názor-jsem rozvedená matka 3 dětí a nyní mám vztah s partnerem svobodnym,s kterým plánujeme společnou budoucnost a také ještě další společné dítě.Přítele mam ráda,vážím si ho a on miluje mě a s mými dětmi si v ramci možnosti rozumí a ma
á s nimi trpělivost a hezký vztah.Je nám jasné,že pokud jde o svatbu,patrně ji budeme každý prožívat s jinými pocity a přistupovat k ní jinak....já upřímně s trochou obav a pokorou zároveň a můj partner se těší na ještě neprožitý zážitek...O všem mluvíme celkem narovinu-jediné,co jsem ještě ze strachu,abych se ho nedotkla a nezranila ho nějakým stínem nedůvěry, je výběr mého příjmení.Jednou se jen tak mezi řečí zmínil,že pokud bych si chtěla nechat opět své dívčí jméno,tak mu to nevadí...ale v tom je ten problém-o to mi nejde-jakobych už to jméno neznala..jsem zvyklá skoro déle vnímat a spojovat se sebou příjmení,které mám společné se svými dětmi(a synové se nepřejmenují ani v dospělosti)a moc se mi líbí bez ohledu na to,ze s jejich otcem mě už nic nepojí krom rodičovství,které si plníme dobře.Příjmení mého nynějšího partnera bych chtěla samozřejmě také a to nejen kvůli našemu dítěti-tzn.zdvojené příjmení je v mém případě tou mou cestou...,ale jak by to mělo být správné?Vím,že nejde mít vždy všechno a nevím,zda stojí za to to partnerovi navrhnout bez toho ,aby si nemyslel,že stále bude cítit při vyřčení jména své manželky nostalgické volání starých časů,což mu není příjemné.A nebo o tom nemluvit a raději si pod tlakem zvykat na nové příjmení?Já osobně bych ve zdvojeném příjmení neviděla problém,ale muži to asi vidí jinak.Jak to tedy šetrně navrhnout?...díky za odpověď.
kamila
archiv
Dobrý den paní doktorko,je mi 30 let,6 let jsem s mým mužem z toho rok jsme manželé.Před svatbou jsme se dohodli na tom kdy plánujeme děti.Teď mi můj muž řekl,že se necítí na to být otcem a že neví kdy a jestli vůbec bude děti chtít.Jsem zklamaná a cítím se podvedená,protože mi na dítěti hodně záleží,je to pro mě priorita č.1 a život bez dítěte si nedovedu představit.Nejsem uplně zdravá mám problémy se štítnou žlázou a nechci těhotenství odkládat na pozdější dobu kdy to třeba nepůjde vůbec.Svého muže mám ráda a dítě bych chtěla s ním, nechci ho nutit ale nevím jak dál.Trápím se a pořád myslím na to že budu bezdětná a nešťastná.Samozřejmě že pokud by jsme dítě nemohli mít,snad bych se s tím smířila.Ale zatím jsme se ani nepokusili protože manžel (33 let) dítě nechce.Poradíte mi?
Lenka
archiv
Ahoj Jituško,mám dotaz ohledně mužů.Co říkáte na muže(33),se kterými se žena(31) seznámí přes internetovou seznamku,hezky si píší,pošlou si vzájemně fotky obličejů a celých postav,řeknou si co mají za ,,vady"na těle a když se sejdou,muž řekne jak se mu líbíte,jak ho vzrušujete.Ale večer Vám zavolá,že ,,fakt"nejste jeho typ,ale jinak jste super žena,jen ta postava!Mě se to stalo.Mám trošičku víc kilo,protože mi nefunguje štítná žláza a nemůžu s tím nic udělat!Nejde to.I když se mužům líbím a říkají,že jsem hezká,tak to dost zamrzí.Přátelé mi říkají,že za slzy ten muž nestál,když hodnotí ženu dle vzhledu.Takový prý pro mě není,nezaslouží si mě!Mám dotaz-mám jim věřit.Už takhle mám problém se sebevědomým.Proč muži vidí jen postavu a nehodnotí i ženskou krásu zevnitř???Děkuji za odpověd.Krásný den.Jste super žena,nashle
dáda
archiv
Hezky den
Nemám až tak velký problém, ale trapí mě to . Jsme spolu 5 let . Máme malou dceru a já ještě z předchozího manželství dceru. Když jsme spolu chodili/byli milenci/ byl uzasny milenec. Po porodu najennou začal řikat , že ted jsme predevším maminka a že je to težké. Skoro rok už jsem mimo ložnici, za tu dobu jsme se milovali tak 5 krat. Rika že mě má rad, ale že sex ho nebaví. Před dvema mesici jsem se sblížili a ted se da rict, že mame sex 1krat tydne. Jenže je to jak uplně s jinym mužem. Někdy se chová fakt jako pubertak. prijdu k nemu a on schvalne prdi a smeje se jak žak 6 tridy. A ne bo když ho zacnu laskat tak děla fory ,když se ohradim tak začne že to byla legrace . Jenže mě nějak tenhle humor z filmu prci prci prcicky ve vztahu neoslovuje. proc se tak chova? Je mu 26 a me 37.Tohle chovani bych chapala na zacatku, ze byl nesmely a nebo tak, ale on byl opravdu spoustu let dokonalym milencem a ted je jak kdyz se vratil na zakladni skolu.
Simona
archiv
Dobrý den, chtěla bych vzkázat paní Miluši, která se nemůže srovnat s rozvodem, že je to úplně normální.Měla jsem úplně stejné pocity jak popisuje Miluše, ale narozdíl od paní doktorky ji asi nepotěším ,protože já jsem se rozváděla v roce 1994 a podobné stavy mě přepadají dodnes, ale pravda už jen občas. Ale dobře takových deset let jsem se tím nerovovala docela často.Nemyslím, že je to tím, že by se člověk nevyrovnal s faktem manželovy nevěry a rozvodu, nakonec jsem nyní již několik let podruhé vdaná a spokojená, ale je to pocit zrady a křivdy, který myslím když vznikne, tak je alespoň u mě trvalý. Několik málo lidí mi takto ublížilo a ten pocit v sobě nesu celoživotně. Zrada nepřestane být zradou, když uběhne pár let. Teď naposledy moje dcera ( dnes 26letá, v době rozvodu 13letá) se bude vdávat, pozvala taky tatínka a tatínek požadoval, aby se svatby zúčastnila taky jeho druhá žena, což je ta mladá slečna, se kterou od rodiny kdysi odešel a kvůli níž se přestal se svými dětmi prakticky i vídat. Přestože uběhlo dlouhých 12 let, všechno se ve mě vzepřelo a řekla jsem jestli táta a ona, tak beze mne. Dcera to nijak zvlášť neřešila, řekla prostě otci, že si přeje, aby přišel sám , ten se sice rozčiloval a neustále na mě apeloval, jak bych měla být rozumná, ale prostě to nejde. Já vidím, jak dcery čekaly na tátu, kdy si pro ně přijde, jak stávaly oblečené u okna a čekaly hodiny, než zavolal, že nemůže, protože dotyčná koupila lístky do kina a on jde tedy do kina, jak on společně s ní mým dětem neskutečně ublížili a připravili je o domov s mámou a tátou a kdyby uběhlo padesát let,ten pocit je stále stejně silný a negativní.Snad jen těch konfrontačních situací časem ubývá, takže člověka to tak intenzivně pak už neobtěžuje, ale je to alespoň pro mě stav doživotního postižení duše. Dá se to však trochu vytěsnit a těch nových a příjemných zážitků bude časem přibývat. Přeju hodně zdraví a určitě někdy nového fajn partnera.
Zuzana
archiv
Dobry den,
ocitla jsem se ve vztahu, ktery bych prirovnala ke klasickemu trojuhelniku. Muz a dve zeny. S ni se rozesel pred rokem vzhledem k tomu, ze jejich vztah na dalku po uplynulem roce jiz nefungoval. Pote zacal chodit se mnou, bohuzel k memu nemilemu prekvapeni ona ho zase chce zpet. Rika, ze mu zalezi na nas obou...Na kazde asi trochu jinak. Ona ho zacala vyhledavat, on jakoby se ho to ani tolik netykalo - pro skutecne obnoveni jejich vztahu neni - nehodla delat kompromisy. Rekla bych, ze k ni ma ale nadale psychickou vazbu, denne jsou ve spojeni, na druhou stranu ke me ho poji spise a asi pouze sexualni vztah. Zamerne me nechce poznat po psychicke strance, a ja se ho ani nesnazim k tomu dotlacit, protoze mam pocit, ze bych ho ztratila definitivne - tudiz je tam komunikacni blok z me strany. Ja ho miluji - bohuzel a nevim, jestli je mozne, aby se z tohoto vztahu mohl vyvinout nejaky normalnejsi. Trapim sama sebe, nedovedu si zivot bez nej predstavit. Jak mam docilit toho, aby mu na me zalezelo? I kdyz to tvrdi - chovanim to nedokazuje...A ja nenavidim sebe, ze nemam dostatek sebeucty, abych od toho odesla.
Dora
archiv
Preji hezky den! Je mi 23 let a mela jsem vztah se 42 letych muzem. Nekolikrat me nastval,a opustila jsem ho, ale vzdycky jsem se k sobe zase vratili. Nyni mame dana pravidla: jsme spolu, neplanujeme budoucnost, ani deti. On i ja vime, ze si vezmu nekoho perspektivniho pro zivot a zalozim s nim rodinu. Bohuzel se nedokazi od nej "odpoutat" a vzdy se k nemu vratim. Nemela jsem nikdy otce-trpim "otcovskym komplexem". O me matce, ktere se to nelibi, ze se s nim dale stykam, nema cenu mluvit, pze je to vlastne ma vec a muj zivot. Takze Vas prosim o radu: Mam ho moc rada, ale tim, ze k nemu citim vice otcovstvi, nez partnera, nedokazi presto se "odpoutat" nebo zarovne hledat zivotniho partnera. Jak to mam udelat? Navic pracujeme v jedne firme. Asi reseni je vypoved. Jinak to nevidim. Dekuji za odpoved. S pozdravem Petra T.
Petra
archiv
Vážená paní doktorko,prosím Vás o radu.Mám vztah,který trvá rok a půl.S partnerem zatím žijeme každý v jiném městě.Oba jsme čtyřicátníci a oba máme za sebou nevydařené vztahy.Partner vlastní děti nemá,já mám skoro dospělou dceru.Ačkoliv jsme oba Berani,jsme v některých věcech dost rozdílní.Paličatí jsme oba stejně,ale partner je velmi energický,aktivní a přímý,zatímco já jsem spíš introvert,méně průbojná,občas nerozhodná a hůř se srovnávám se změnami.Z minulosti si nesu nejeden šrám na duši a než se někomu zcela otevřu,chvíli to trvá.Zde také asi pramení problémy,které mezi námi narůstaly,až přešly ve vážnou krizi,partner dokonce uvažuje o rozchodu.Zatím spolu nežijeme,vídáme se průměrně 2x do měsíce a trávíme spolu svátky a dovolené,takže jsme zatím spíš víkendový vztah.Ještě donedávna milující partner se ale změnil a začal být netrpělivý.Zdá se mu to příliš dlouhé,jsme málo spolu a vyčítá mi pasivitu a neochotu přizpůsobit se v různých věcech.Připadá mu,že jsme se za tu dobu nikam neposunuli,že se o nic nesnažím.Pro mě to ale vůbec není jednoduché,přesto se snažím na ty změny připravit a sama v sobě jsem se např. se stěhováním již srovnala.Někdy reaguji jinak,než očekává,občas jeho signálům nerozumím,nebo si je vysvětlím špatně,občas si připadám jak slon v porcelánu.Komunikace je vůbec díky mé uzavřenější povaze trochu problém,ale pochopila jsem,že spolu musíme hodně mluvit a taky si umět vzájemně naslouchat.Jen nevím, jestli to partner bude ještě chtít,vzal si čas na rozmyšlenou.Tvrdí,že mě má stále rád a že si mě váží, ale…Jde právě o to ALE.Chápu,že ho tento způsob života neuspokojuje,ani mě se nelíbí.Ale snažím se být trpělivá,není to přece definitivní stav.Mám partnera velmi ráda a rozejít se nechci.Chci to řešit,najít cestu a na vztahu i na svých nedostatcích pracovat,učit se držet krok s jeho temperamentem.Mám svou hrdost a k nátlaku,psychickému vydírání nebo teatrálním gestům bych se nikdy nesnížila.Přesto nevím jak se chovat,abych to ještě víc nepokazila.
Maaya
archiv
Paní doktorko, moc děkuji za odpověď, situace je ale vážná a já nevím, jak dál.Je to k mé otázce z 18.4.19:56 Dcera nesnáší konkrétně mého manžela, proti sňatku jako takovému není. Manžel třeba nesnese, jak se ona arogantně k němu chová, že si neváží ničeho, co pro ni uděláme, plýtvá vodou a energií, je nepořádná, všude po bytě se válí její věci, uklízí nárazově. Když to dceři vyčítám, ona si zase stěžuje jak se chová on k ní, že málo vydělává, kouří v bytě a ona má ekzém, vadí jí celkově, že vůbec je. Byla by nejraději, kdybych byla bez něho, ale nechce pochopit, že jednou z domova odejde a já budu sama. Nezvládnu to jak finančně (hypotéka na byt), ani citově (manžela stále moc miluji, i když má hodně chyb). Do té doby, než se přistěhovala k nám, bydlela střídavě u mých rodičů a svého otce. Moje máma si stěžovala na podobné věci, jako můj manžel, U svého otce jeho novou rodinu rozeštvala, jeho nynější manželka ji ze začátku přijala vlídně, ale později ji vyhazovala, že ji rozbíjí manželství, dělá si na otce nároky nad rámec únosnosti, plýtvá. Došlo to tak daleko, že dcera nosila prádlo na praní 100 km k babičce, i když měli novou autom. pračku.Myslím, že rozeštvala i moje manželství, manžel si našel podnájem a chce odejít. Už skoro týden si s ním píšu emaily, protože jinak se mnou nekomunikuje, vyhodil mě ze své kanceláře. Je ochoten si se mnou o tom všem promluvit, do té doby určitě nebudu mít Vaší odpověď, já chci, aby se vrátil, nechci ale ztratit ani dceru, která vyhrožuje, že už ji v životě neuvidím, když zůstanu s ním. Jak to mám vyřešit?
Iveta
archiv
Dobrý den,
chtěl bych Vás požádat o radu.
Jsme s partnerkou ve společné domácnosti 7 let (rok manželé). Ona 26, já 30. Pro mě náš vztah byl vždy na prvním místě, i když jsem to popravdě nedával moc znát, ale musím říci, že přes občasné mráčky byl náš vztah téměř ideální. Letos po Vánocích jsem si všiml na partnerce drobných změn (ochlazení) co do vztahu ke mně.
Zhruba po měsíci mi v jednom rozhovoru řekla, že si myslí, že udělala chybu, že šla do vztahu se mnou tak brzy, že teď ví, že měla více cestovat, víc poznávat lidi apod., že mě stále miluje, ale má v sobě teď zmatek.
Potom se situace trochu uklidnila, i když jsem stále cítil podivný tlak…..Pak jsem náhodně narazil v jejím telefonu na několik sms od jejího kolegy z práce, kde jí vcelku jasně vyznával lásku. Pro mě to byl vcelku šok a proto jsem se ptal co to znamená. Odpověděla mi že nic, že to je čistě jeho aktivita a pro ní byl vždy jen kamarád. Hned druhý den mu prý vysvětlila, že má mě a nepřeje si aby jí dál psal. Přesto jsme to „řešily dál“ a po dvou dnech odešla bydlet k tchyni s tím, že už pro ní náš vztah dál nemá cenu. V té době jsem byl dost na dně a snažil se jí přemlouvat stylem, že je pro mě jen ta jediná, potom jsem si ale uvědomil, že to nikam nevede (nebo to spíš vedlo do pekel:-)) ) a napsal jí , že mě mrzí co se stalo (myslím ten mobil) ale i ona má svůj podíl viny a že čekám doma „ až dostane rozum“ a vrátí se a nebo, ať mi řekne do očí, že to chce opravdu skončit.
Načež se po asi třech dnech skutečně vrátila. Teď se zdá být vše v pořádku, dokonce mám i teplé večeře :-)), ale pořád nemohu nabýt pocit opětovné důvěry v náš vztah, mám strach že se to všechno opět vrátí a nevím. jak si s tím poradit. Chtěl jsem s ní navštívit manželskou poradnu, ale odpověděla, že by jí dělalo problémy mluvit o svých pocitech s někým „cizím“ (je vcelku introvertní). Můžete mi prosím poradit jak opět získat důvěru v náš vztah a dát to všechno zase dopořádku,nevím,jak se v tuto chvíly mám chovat.Děkuji
[tato otázka byla zkrácena]
Alex
| předchozí | ... 10 11 12 13 14 15 16 ... | další |
