Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý večer, mám úplně stejný problém jako Alena (viz níže). Kde bych takovou jednu Alenku našla? A vůbec nejsem moc extra společenská. Neexistují nějáké skupiny pro homosexuály, kde se prostě občas lidi sejdou a třeba si povídají? Děkuji Vám.

Dobrý den,před měsícem se mnou ze dne na den přestal komunikovat zahr.přítel (známost 3 roky),velmi intenzivní vztah s plánovanou budoucností,do které zasáhla změna jeho povolání-vazba na rodinu a podnikání v ní.Pokud měl normální zaměstnání od-do,vztah fungoval pohádkově i na dálku.Co se navázal na rodinu,docházelo k postupné změně-méně času,méně komunikace,méně návštěv.Zemřel mu koncem srpna otec,ještě týden komunikoval,poté jednoho rána napsal dobré ráno lásko,potřebuji tě a od té doby nic.Snažila jsem se a občas snažím o kontakt,jednou se mně podařilo mu dovolat,celé jsem to ale probrečela,říkal moje lásko nebreč,zavolám ti později,na otázku zda určitě řekl, že určitě,ale nezavolal.Otec byl v této rodině stěžejní,stejně tak pro podnikání,které můj přítel začal teprve před rokem.Je to pro mě horší než kdyby zemřel,protože žiji v nejistotě,vůbec situaci nerozumím,plánovali jsme společný život a svatbu.Psychicky to nezvládám,musela jsem vyhledat odbornou pomoc,děkuji moc za Váš názor.

Dobrý den, od svých 16 jsem byl téměř 10 let ve vztahu s dívkou. Poslední rok šlo všechno hodně dolů až jsme se rozešli. Já byl domácí typ, kdežto ona chtěla neustále jen jezdit na výlety a kávičky a na to já po práci neměl náladu ani sílu. Rozešli jsme se tedy v dobrém, že každý půjdeme svoji cestou. Je to zhruba 4-5 měsíců, kdy jsem to zvládal úplně v pohodě, ale najednou se stalo něco a začala mi nehorázně chybět. Máme společné kamarády, takže i to je těžší. Už jsem si s ní i minulý týden psal. Podle informací od kamarádů si chodí na rande a mně to ani moc nevadí, chci, aby byla šťastná. Chtěl bych se k ní ale opět dostat na kamarádské úrovni. Myslíte, že je dobrý nápad ji zvát na kávu, ven na procházku atd., ikdyž nemám v úmyslu se k ní vracet? Chtěl bych být jen v její přítomnosti. Kamarád mi říká, pal mosty a vůbec se s ní nebav, ale já mu zase řekl, že nedokážu zahodit 10 let života, ikdyž jsem to zkoušel. Všude ji vidím. Poraďte prosím.

S přítelem jsme byli rok.Kvůli mé práci jsme se vídali pouze o víkendech a dalších plusových volných dnech.Měli jsme dle mého hezký vztah.Jezdili na výlety,řešili spolu svá trápení,měli zálibu v cestování...Přítel byl hodně introvert,takže když už přišla hádka,bylo to proto,že jsem z něj musela páčit co je s ním špatně.Posledních pár dní jsme mezi sebou měli hodně napětí.Skoro jsme se nebavili,společné chvilky si neužívali,byli jsme z nich zklamaní.Docházelo často na rozhovory co je s našim vztahem špatně.Při jedné z našich společných chvilek mi přítel opět na můj popud,proč je ke mně odtažitý řekl,že teď mu ten vztah nic nedává.Už se mnou není rád a neví co ke mně vlastně cítí.Ukončil to a řekl mi další nehezká slova,jejichž smyslem mi bylo ublížit. V kontaktu být nechtěl.Po pár dnech se mi ozval sám, typu jak se mám,co nového a že se mi bojí napsat.Stále o něho moc stojím a moc mi chybí,ale nevím,zda si nedělám plané naděje a jak se k němu chovat,abych šanci k návratu nepohřbila:(

Dobrý den. Před 2 týdny se se mnou rozešel přítel dost zvláštním způsobem. Náš vztah jsme měli dle mého pěkný, neshody tam samozřejmě také byly, někdy i často, ale nikdy jsme na sebe nebyli zlí nebo sprostí a vulgární. Přítel byl spíš hodně introvert, když už byla neshoda, tak právě proto, že jsem z něj dolovala co je špatně, když jsem měla takový pocit. Posledních pár dní jsme měli krizových, vyloženě jsme se nehádali, ale bylo to mezi námi takové napnuté a byli jsme k sobě dost uzavření. Když už jsme se bavili, řešili jsme jen náš vztah a co je na něm špatně. Ač jsem se snažila s ním mluvit i o hezkých věcech, nešlo mi to, protože mé očekávání ze společných chvilek bylo jiné a tak jsme se tak nějak zklamávali vzájemně. Potřebovali jsme změnu a já byla odhodlána za to lepší bojovat. Ale pak přítel při jedné z chvilek byl odtažitý a po mém naléhání, co s ním je mi řekl, že vlastně neví co ke mně cítí, že teď se mnou není rád, ten vztah ho teď nenaplňuje a chce to ukončit. Pak mi řekl hodně ošklivých věcí, jejichž smyslem bylo mi ublížit. Nechtěl být v kontaktu. Ublížilo mi to, doslova srazilo na kolena, nepsala jsem mu. Po pár dnech se mi ozval sám a po dalších taky. Ke kontaktu dochází z jeho strany. Kontakt typu jak se mám, jestli je něco nového nebo že se mi bojí psát. Sam se neozývám schválně, aby si nemyslel, že ho do něčeho tlačím. Stále k němu chovám city a dost silné pouto, z mé strany s ním chci být. Ale bojím se, že si dělám plané naděje a tím víc si sobě ublížím. Nevím jak si vykládat jeho chování ani jestli bych na něho neměla spíše zapomenout :(

Rok se "seznamuju" na internetových seznamkách, je mi 51 let. Výsledek? Dostala jsem z toho deprese. Z deseti adeptů, se kterýma jsem se sešla, by se mi zamlouvali tak 3-4, ale neměli nakonec zájem. S posledním jsem se sešla dokonce několikrát, vypadalo to i možná nadějně, ale když jsme se viděli naposledy v kolektivu dalších přátel, téměř si mě nevšímal a bavil se s jinýma. Potom jsem si psali e-maily a z nich vyplynulo, že nevěděl, jestli mě chce nebo ne, ale nakonec se přiklonil k druhé variantě. Chtěla jsem vědět, co jsem udělala špatně a co je na mně špatného, ale odpovědi jsem se už nedočkala. Nemám kde se s kým seznámit. V okruhu přátel, kde se pohybuju, jsou všichni chlapi v mém věku zadaní, v práci atd, jsme samý ženský. Připadám si, že jsem asi prašivá. Chlapi se mnou chtějí maximálně kamarádit. Po této poslední zkušenosti už jsem opravdu dostala něco jako "depku", je to začarovaný kruh a nevím, co s tím. Na seznamkách už jsem si psala řádově se stovkami lidí, po roce efekt 0 - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem vdaná 21 let, s manželem 45 jsem od 17 let (před tím jsme ani jeden s nikým jiným sexuálně nežili). Sex mi nikdy nic moc neříkal. Před 5 měsíci jsem se milovala s o 6 let mladším mužem. Od té doby jsem s ním několikrát týdně. Je s ním všechno o tolik hezčí a pochopitelně jsem se zamilovala. Původně jsem jen chtěla zkusit jaké to je s někým jiným. Manžel na nevěru přišel a ještě ten den to věděli jeho rodiče i náš syn (15) kvůli dětem (ještě dcera 18) jsem řekla, že to ukončím. To ale nedokážu. Manžel mi najednou nosí kytky chce se vším pomáhat, ale já už prostě lásku k němu necítím někdy skoro odpor. Pár týdnů po prozrazení kolikrát i brečel ať zůstanu, dokonce i před dětmi hraje na city a probírá některé věci s dcerou. O to víc mne rozčiluje.Chtěla bych žít s milencem, ale bojím se že to děti nepochopí a nebudou chtít zůstat se mnou. A nich mi moc záleží a nechci je ztratit. Se svým otcem mají relativně dobrý vztah. Uvažuji o rozvodu, ale bojím se, že zklamu děti.

Dobrý den,můj vztah trval skoro 7 let. Bohužel je to velmi zamotané.Nastoupila jsem do práce a zamilovala se do svého nadřízeného.Má ženu a dítě.Zpočátku jsme spolu jen spali (resp.on se mnou), nebyla jsem pro něj ničím důležitá. Tak to bylo asi 4 roky.Potom jsem si našla přítele.Mohl se zbláznit.Řekl,že ke mě cítí to samé, ale že nemůže opustit svojí dceru,v manželství je moc peněz atd.Drtí mne za mého přítele a sám se mnou být nemůže.Nevím, jak z toho ven.Vídáme se každý den v práci, řešíme spolu provozy firem.Já z práce neodejdu, on také ne.Já neopustím přítele,on také neopustí svojí ženu a dceru.Bohužel se oba příšerně trápíme,jsme na sebe zlí,zasahuje nám to do pracovní sféry...Ráda bych si prosím přečetla názor někoho jiného, než jenom můj či jeho. Děkuji moc, hezký den. Sara

Dobrý den.
Mám v sobě zmatek.
Muj vztah s partnerem nám hodně lidí závidí (máme stejné názory, mluvíme otevřeně, charakterove vlastnosti a návyky máme skoro podobné).. skoro jako stvoreni jeden pro druhého.
Jsme spolu 4 roky je nám 27 já a 31 on.
Děláme co nás baví, ať je to společně, nebo s rodinou, kamarády. Nemáme nudný a nezajímavý život.
S postupem věku se měníme.. mluvíme o tom, jakmile se objeví nějaká pochybnost. Víme jeden od druhého, co se nám líbí, co nemáme rádi, jak se v určitých situacích zachováme.. čteme jeden z druhého. Jsme sehrani.
Říkám si, že jsme štastní. Roky běží, žijeme spolu. Měníme se.
Já si za poslední rok uvedomuji nedostatky. A to mě moc trápí. Jsme hodně spolecensti, navštěvovali jsme se se známými, chodili jsme za kulturou, sami si doma otevřeli víno a jen si povídali, vařili spolu, dělali na domě... Máme každý své koníčky a vzajemne se nám líbí.
A teď poslední rok cítím, že je něco jinak.
Jsme stále akční, spontánní, nezávislí na sobě, takže pár dní odloučení a pak přivítání není potíž.. ale vznikají mezi námi malé dohady.
Začíná mi vadit, že každý víkend jsme někde u přátel, rodiny, známých. Často jsme na večírcích a párty. Když jsem unavená, jedu domů sama. Někdy dělám taxikáře já jemu. Přítel někdy jde beze mě, protože já chci zůstat doma. Každý si děláme co chceme, já chci být doma a ty chceš ven..
Soulad je pryč. A navíc uz si se mnou nepovida.
O domacnost se starám já, když si řeknu o pomoc udělá to. Ale sám od sebe ne. Což dříve se do všeho hrnul.
Kdyz se bavíme ve společnosti, tak se stydím, pokud se opije, dříve mi přišel vtipný. A v této opilé představě mě přestává přitahovat a sex mám někdy z povinnosti.
Mluvíme o tomto všem a přítel i já se nějakou dobu snažíme. Chceme, abychom společně byli štastní a stojí za to na tom pracovat.
Po pár dnech bych se zase na vše vykašlala.
Je to takové vadí-nevadí.
Poslední řešení neshod proběhla v novém světle, přítel se uzavřel. Řekl,že se bude zase snažit a pokud se vztah vrátí do kolejí, ve kterých budu nespokojena, mám mu to důrazem říci a bude si zase dávat pozor.
Já myslím na jeho přání k jeho spokojenosti a teď mi připadá, že jsem se ztratila a on chce, abych se zase za měsíc připomněla, že tu jsem.
Trvá to půl roku, toto pripominani se, vážně váhám, zůstat, odejít.
Když si na otázku, stojí mi za to, abych s tím člověkem žil, odpovím- já nevím? Co mohu udělat? Protože já vážně nevím, na jednu stranu chci s ním žít nadále a na druhou už ne. A za třetí je pro mě jedinečný, jak se k sobě hodime, ale nečeká mě někdo ještě lepší?

Jeste dodam, ze jsme s pritelem byli kazdy den. Spali u sebe. A o prazdniny mi rekl, ze jsem ho prestala pritahovat a ze se mu sex nelibi. Samozrejme, ze jsem se rozbrecela. Ale vyresili jsme to. Citila jsem, ze ho zmovu pritahuju. A rozesli jsme se v nedeli a rekli si, ze mesic budeme uplne bez sebe. 2 dny mi psal a pak mi napsal, ze se chce sejit. Rekl mi, ze jsem mu ani jednou nechybela za tech par dni, a ze mi nechce davat nadeje, ze mu za mesic chybet budu. Ale na nasi schuzce se mi zdal nevyrovnany, ze presne nevi, co chce. Rikal, ze si ted chce uzivat volnost, a ze mu asi zacnu chybet, ale radsi to ukoncime nez aby mi daval nadeje. Ja ho miluji. A nechci o nej prijit. Doufam, ze mu chybet budu. Jeste mi vcera vecer napsal a dodal, ze mu vadilo, ze jsem na nem byla tak zavisla. Odpovedela jsem mu, ze si to uvedomuji, ze si najdu sve konicky a kdyby nam dal sanci.. Ze bych na nem uz tak zavisla nebyla. Ale bojim se, ze se ke mne nevrati. Nebo si casem najde jinou.

Dobry den. S pritelem jsem byla 10 mesicu. A po 10 mesicich se se mnou rozesel s tim, ze mu ve vztahu chybela volnost. Uvedomila jsem si to az pote co mi rekl, ze je konec. A ja o nej nechci prijit. Rekl mi, ze bude lepsi, kdyz ted budeme nejaky cas od sebe. Ale presto mi rekl, ze mu na mne moc zalezi. Jen, ze mu chybi ten zivot, kdy nikoho nemel. A ja mu rekla, ze kdyby nam dal dalsi sanci, ze bych na nem ve vztahu uz nebyla tak zavisla. Jsme od sebe par dni a chybi mi. Rozhodla jsem se chodit do posilovny, aikido a najit si brigadu. A nevim zda mame sanci se dat zmovu dohromady, protoze mi na nem moc zalezi.. Chci mu ukazat, ze bych ted na nem byla mene zavisla, ze bych mela sve zajmy. Ale bojim se, ze si spise rekne, ze by mi mohl casem znovu ublizit. A jeste mi rekl, ze bude lepsi, kdyz budeme od sebe a dali se dohromady az po case, ale myslim, ze me tim spise chtel uklidnit. Co si o tom myslite vy? Myslite, ze mame sanci se k sobe znovu vratit?

Vážená paní Douchová,
se svojí první velkou láskou jsme byli 4 roky. Teď jsme již 2 roky od sebe (rozcházeli jsme se na několikrát), oba si prošli nějakými vztahy, přesto jsme pořád mysleli jeden na druhého. Nejspíš proto moje (24) i jeho (28) vztahy krachly. Vím, že s jednou přítelkyní i bydlel, i tak to nevyšlo. Jdu dál, věnuji se práci, studiu, přátelům, ale vždy, když se potkáme, musím ho obejmout a nechci ho pustit. Miluji ho snad stále? On by mě chtěl zpátky hned. Je to jeho přání. Říkal to mnohokrát. Já jsem na vážkách, protože mě i mojí rodině ublížil a vím, že náš „vztah“ postrádá důvěru a respekt jeden k druhému. Je mnoho věcí, které mně na něm vadí, přesto jsem se přistihla, že když hledám vztah, v podstatě definuji jeho. Co si myslíte o vztazích, které se dají po čase dohromady? Všichni a všechno je proti nám, přesto, když se potkáme, cítíme se, jako bysme k sobě patřili. Mám strach, kdyby to nevyšlo, to by mě úplně položilo.

Dobrý den, jsem s přítelkyní již 4 roky. Šli jsem do všeho po hlavě protože jsme za sebou měli dlouhé vztahy. Ze začátku vše bylo super, klapalo to i v sexu. Po porodu však sex šel stranou a od té doby již je to takové nucené a o ničem. Problém je v tom, že přítelkyně byla celou dobu na mateřské a nyní když nastoupila do práce sdělila mi, že už to není ono, zjistila, že se dá žít i jinak a potřebovala by více volnosti, aby si vyčistila hlavu. Náš rodiiný život je dá se říct dokonalý, když se hádáme, tak jen kvůli blbostem, koupili jsme si baráček a jezdíme na dovolené, ale asi nás zabíjí ten stereotyp ze kterého nyní přítelkyně vypadla a zjistila, že jde žít i jinak. Nechce náš vztah zazdít, protože sama říká, že by litovala, že přišla o super chlapa a super život, jen ji prostě asi teď chybí ta volnost. Myslíte, že to může být jen chvilkové pobláznění, když se konečně po mateřské dostala do společnosti? Nebo může být vztah nenávratně v ..... Děkuji za odpověď.

dobry den, zhruba pred 4mi mesici jsem navazala vztah s muzem,ktereho jsem poznala pres seznamku online. Je rozvedeny ma 10ti leteho syna kteryho ma kazdy vikend pa-ne vecer.
zhruba po 3 tydnech jsme spolu zacali spat. Problem je v tom ze si na me urcil jeden den v tydnu,ktery plne dodrzuje.Kdyz jsem jsem mu po nejaky dobe rekla,ze bych ho chtela vidat casteji a ne jn na sex jednou tydne,tak mi rek at mu dam vic casu. takze se stale vidame jednu noc, zbytek tydne si me tak nejak udrzuje smskama a je to porad dokola. Bohuzel ja jse se ztihla uz zamilovat,takze e sebe akorat delam zoufalku...muj dotaz je : muze se to vubec zmenit? a jak ho k tomu " donutit " ?nebo mu proste jen rict nashledanou a snazit se jit dal? - otázka upravena poradcem

Dobrý den,s přítelem jsme spolu již delší čas a milujeme se a chci s ním trávit všechen volný čas, co mám, ale mám pocit že čím více s ním chci být tím více se navzájem vzdalujeme. Mám potřebu ho vidět každý den ale on má hodně přátel se kterými se také chce vídat což chápu, ale pokaždé když kvůli tomu změní naše plány tak mě vytočí a pohádáme se. Po chvíli se uklidním a chápu to ale vždy tomu předchází ta hádka a čím více se to stává tím méně času se mnou chce trávit. Uvědomuji si, že jsem na něm až moc závislá, ale ať si to říkám sebe víc nedokážu zabránit další konfrontaci. Už jsme se spolu kvůli těmto problémům rozešli, ale ani ne po týdnu se k sobě zas vrátili. Chtěla bych aby se náš vztah přes to dokázal přenést a skončily tyhle bezvýznamné hádky. Předem děkuji za radu Tanja

Dobrý den, abych se představila - je mi 17, studuji gymnázium a prožívám normální život. Moje mamka mi říká, ať navštívím psychologa, protože v poslední době nemůžu spát, mívám totiž představy o smrti mých blízkých a když usnu, tak se mi z většiny zdá o smrti; protože koukám na hororové filmy a píšu morbidní příbehy o smrti a utrpení. Je se mnou něco špatně?

Zdravim,cca 3 mesice mi velmi casto pise jeden kluk, rozumime si i mame za sebou tak 4 schuzky. Je videt, ze mu zalezi na tom udelat dojem: pomaha mi, zve na zajimave schuzky apod. Pred pul rokem se s nim rozesla jeho dlouholeta pritelkyne (nasla si jineho) a je videt, ze ho to stale trapi. Posledne jsme sli k nemu koukat na film a velmi se snazil. Potom ac to pro me neni typicke (stydim se za to) jsme se spolu chteli vyspat, ale jemu se ani nepostavil. Byl z toho hodne vykolejeny (ja taktez) a vysvetloval, ze je nervozni a je po rozchodu a nikoho dlouho nemel a ze je z rozchodu rozhozeny, planoval si s ni plany apod. Ptala jsem se ho jestli se to casem zmeni a on ze nevi a rano mi povedel, ze se omlouva a ze je to na me zda chci pokracovat, ze se citi trapne. Je mi sympaticky, ale nerada bych zase delala prevoznika a investovala cas, ktery nikam nevede, zatimco on by byl stale myslenkama u ex.Bojim se zda pouze sam sobe nenamlouva, ze muze mit me a pritom by potreboval byt sam.

Dobrý den, vím, že se specializujete na partnerské vztahy, ale třeba byste mi mohla také poradit, i když má otázka se až tak partnerského vztahu netýká. Celým mým životem procházejí kamarádi a také i přátelé, kteří ale bohužel dříve, nebo později z mého života odešli. Myslím si, že nejsem zlý člověk, ráda pomáhám, ale mám ten pocit, že mě každý jen v určitou chvíli využije a po pár týdnech, měsícíh, jako bych přestala existovat. A to i v dnešní době, kdy by stačilo napsat pár řádků přes mobil nebo mail. Podobný problém řeším i v práci. Jsem ochotná (někdy až moc) a přes to se na mě v určitých "akcích" zapomíná. Proč? Co bych měla udělat pro to, abych byla oblíbená? Děkuji Vám z odpověď. - otázka upravena poradcem

Je pro me opravdu tezko pochopitelne,ze bych mela delit svuj cas s prateli a cas s partnerem a nesdilet jej. Chapu,ze obcas potrebuje jit muz do hospody nebo na panskou jizdu.Muj partner ma jednu kamaradku,ktera prijede 4krat za rok a jdou na vino a pak kolegyne z prace.Takze kdyby je mel vzit na spolecnou akci budou koukat divne (sami maji sve pratele).Co mam delat?Jak udelat kompromis,kdyz je pro me dulezite travit cas s prateli a partnerem dohromady. část 7 a poslední

Ve spolecnosti mych pratel se zdaleka tolik nesmeje ani nebavi (jsou cizi). A me cizi lide nevadi. avsak problem je,ze nema skutecne pratele mimo pracovni kolektiv.A dámy si na těchto akcích nepreji partnery a ani partnery kolegu. Pry se chovaji jinak nez pred partnery. Moje parta lidi se malicko rozpadla (tvorili ji páry) a nyni mají ratolesti,akci je mene a nebo s di je delaji s detmi. V mem svete se lide chovaji stejne jak mezi prateli tak doma. Kdyz jdu nekam jen s mymi prateli je mi lito ze tam partner neni a nemuze se bavit take (v tomto pripade by se vlastne ani nebavil). Ale na jejich akcich vim,ze bych si umela co rict a ze chodit po horach nebo na kole zvladnu. cást6

Vratil se a po dvou dnech se ozval,ze uz vi.Omlouval se,prinesl kytku a ze zaplati zajezd a ze uz budu jedina ja. Nj,jenze ja a dalsi zeny chteji verit ve zmenu. A tak jsem jela.Dovolena byla hezka a opravdu se snazil byt pozorny a mili partner. Po dovolene mel opet akci s kolegynemi (sel na svatbu,opet bez partneru).Coz je pro me nepochopitelne,kdyz se jedna o svatbu.Ale stalo se. V srpnu jsme jeste jeli aspon pod stan a poridil si kvuli me kolo,abychom mohli jezdit spolu. Takze jsem si myslela ze se opravdu snazi. Sam rekl,ze si z neho kolegyne jen utahují a mají to jako dámskou akci. Ale neni to ani mesic a opet je tu jejich nepovinna akce na kterou proste musi jet. Strasne se tesi. Rikala,jsem mu at si vybere koho chce ze sveho okoli kdo mu nevadi a udelame neco spolecneho,ze bych ho rada videla se bavit.část 5

Po návrhu o odstehovani do spolecne garsonky odmitl,ze omezi pristup do kuchyne.Tak jsem se odstehovala sama a chodim na navstevy.
V cervenci jsem vztah jiz ukoncila,a parter obratem napsal byvale. To uz mi bylo jedno co a jak bude. Nakonec jsem se s byvalou videla a promluvila si. Sdelila mi,ze ji pravidelne kontaktoval (vzdy kdyz jsme meli rozepre ohledne bydleni nebo nedostatecne kvalitne straveneho spolecneho casu). Vyslechla jsem,jak ji byl neverny a tem pred ni a bylo rozhodnuto.)Avsak aby tomu nebyl konec, partner premyslel a vymyslel ze nakonec chce me. Kdyz jsem mu rekla,ze pokud me jeste chce,tak spolu pojedeme na vikend nekam a poresime to,radeji jel opet s kolegy (zen bylo 8 a on a kolega)na tridenni akci na kola. Tak jsem rekla,ze si jasne vybral.část4.

Pokaždé když bylo zapíjení potomka (dvakrát za toho prvního půl roku) dal přednost svým (kolegyním - z jejich "party" jsou tam především vdané ženy asi 8,cca 30let,on,někdy single kolega a cca 45letý kolega). Záleželo mi na tom,trávit tyhle společné chvíle a smát se ještě s někým a sdílet to. Plynula doba dál,tak jsem zorganizovala víkendový pobyt v Krkonoších,avšak týden před námi tam opět jel s prací (nepovinná akce , pá-neděle) a když jsme měli jet mi nakonec z toho byl den a půl. S jarem se akce množily a nakonec jezdil jednou za měsíc od patku-nedele (nepovinné). V tydnu meli aspon ob týden unikovou hru nebo neco jineho. V kvetnu jsme jeli na 14denni dovolenou spolu a pak jsem se chtela jiz rozejit. Navic spolecne bydleni skyta dosti potizi (v jednom byte bydli jeste 3nájemníci se kterými sdílíme koupelnu a obcas chodi do nasí "garsonky",aby si v kuchyni uvarili).takze soukromi zadne.Coz mi zacalo bohuzel byt take neprijemne. část 3 - otázka upravena poradcem

Se mnou již v týdnu nechtěl dělat nic,že mu jedna aktivita stačí.Nakonec za podzim a zimu byl se mnou na 4x squash a asi 3x v bazénu,nakonec se mu to líbilo. Když jsem chtěla ,abychom jeli spolu aspoň někam na víkend tak jsme skončili na návštěvách po jeho příbuzných,ale on jel na povinné zasedání s prací do lázní (kam jsem chtěla jet),ale se mnou se mu nechtělo,že je ošklivé podzimní počasí. (vysvětlil to,že musí a že je to placené z práce).
A tak ubíhal čas a mými přáteli jsem se ho snažila seznámit,nakonec všeho všudy byl na jedné Silvestrovské procházce, jedné grilovačce,dvou únikových hrách a jeden půl den na Slapech.Snažila jsem se mu vybrat různé mé přátele,aby si vybral a mohli se bavit společně.Vždy se jen zeptal jak dlouho tam budeme a tvářil se otráveně. (chápu,že jsou lidé co jsou introvertní a neumí se seznamovat). Cást2.

Dobrý den,
chtěla bych znát Váš názor popřípadě rady. S partnerem budeme přes všechny obtíže nyní rok spolu.Mě je 32 a je mu 30let. Začali jsme spolu hodně brzo bydlet,již po třech týdnech chození. Kdy nastal stereptyp a byla jsem již jistotou,tudíž se už nemusel o nic snažit a jediné trávení společného času bylo před televizí.Avšak v té době napsal své bývalé přítelknyí ,že mu chybí a se mnou je z rozumu.Vysvětlil mi to tak,že nemáme společné zážitky. Tak jsem na něj tlačila víc,abychom nějaké měli a nebyly to zážitky před televizí. V dobách našich začátků,chodil pravidelně s kolegyněmi z práce každý patek na badminton (končí ve 14h a ja též).
část1.

Dobrý den, před rokem se se mnou rozešel přítel po osmi letech soužití našel si jinou, se kterou mě delší dobu podváděl. Byla jsem z toho velmi špatná, ale asi pět měsíců po rozchodu a měsíc po definitivním odloučení (žádný fyzický ani verbální kontakt) jsem se začala stýkat z jiným mužem, ze kterého se nakonec stal můj přítel, se kterým jsem doteď. Proč vám píši... bohužel i po tak dlouhé době mám myšlenky na mého bývalého (proč se to stalo, vždyť jsme si velmi rozumněli atd.) Mrzí mě to, protože vím, že to není fér vůči mému současnému příteli, kterého si myslím, že miluji (je mi s ním krásně, když se mnou není, strašně mi chybí atd.), a mám pocit, že to "myslím si" je právě ovlivněné těmi myšlenkami na bývalého. :( - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s partnerkou jsme spolu cca 9 měsíců. Není to mnoho ale problém nastal asi před 2 měsíci. Do té doby náš intimní život měl šťávu ale to nějak zmizelo a partnerka na sex se mnou nemá chuť. Dalo by se říct že vztah zatím funguje jen prý nemá chuť na sex se mnou, pře problémem ale vše fungovalo. Když ale vidí či se baví s milým a hezkým chlapem v hlavě nějaké touhy má. Jde tedy jen o nechuť spát se mnou. Do teď jsme byly šťastní v mnoha věcech si perfektně rozumíme. Ale mě to ničí rád bych náš vztah za v času zachránil ale netuším co mám pro to udělat. Děkuji za radu

Dobrý den, jsem s manželkou 12 let děti jsme chtěli poslední dva roky ale jediné otěhotnění bohužel skončilo potratem. Poslední rok jsem ji podezříval z nevěry. Chovala se divně a já jsem věděl, že něco nehraje. Ve finále mi vždy řekla, že nemám šílet, že s nikým nic nemá, že miluje jen mě a že kdyby někoho měla, tak že by se mnou nezůstávala. Před měsícem po jedné takové hádce mi řekla, že mám odejít. Odstěhoval jsem se. Přišla temnota v mém životě. Vůbec jsem se nemohl vzpamatovat. Jak to mohla udělat? Před pár dny mi napsala, že by se ke mě chtěla pomaličku vrátit ale že se nejdřív budeme jen občas scházet. Před týdnem mi napsala sms, že je špína, že už ji nebudu chtít, že to strašně podělala, že je těhotná ale ne se mnou. Ze všeho nakonec vyplynulo, že mě 2 roky podvádí s mým kamarádem a teď je v 9 týdnu (otěhotněla ještě před mým odchodem z domu). Jsem jak spráskaný pes. Vůbec nevím, jak dál. Zvažuji uplně všechna řešení. Jsem ve slepé uličce

* jeho rodiče nechápu, myslím, že by se měli naučit respektovat, že jsme opravdu dospělí a žijeme život podle svého. Jim se to líbit nemusí, mají jine povahy, jiné priority než my, stačí, když to budou akceptovat. Obávám se, že teror z jejich strany nikdy neskončí a vše vyvrcholí v to, že se s nimi nebudeme vídat. Nevím jestli jsem se zmínila, ale tchýně má ke všému problém s alkoholem. Bohužel už nam vadí i maličkosti, které by normální člověk třeba přešel, ale jelikož tohle trvá cca 5 let, už opravdu stačí málo..

Odpověď tchýně byla že to je zbytečné, že se přece můžou podívat na počítači. Já jsem odpověděla, že to nejde, že moje babičky počítač nemají a že si manžel přeje, ať to vyvoláme i jeho babičkám. Fotky máme objednané a najednou nám bylo řečeno, že pro manželovo babičky fotky vyvolali oni. Já se v tu chvíli nezmohla ani na slovo. Nerozumím tomu proč to udělala, když mě řekla že to je zbytečné. Navíc to udělala za našimi zády, takže pokud by to myslela dobře a chtěla nám ušetřit peníze, řekla by nám to, nebo ne? Už jen při rozesílání fotek po internetu nechápali, že jsme je odeslali všem a říkali že je musí poslat těm a těm. Manžel s nimi nemá dobrý vztah. Říká, že si s nimi nemá co říct a když se zeptam jestli je má rád, řekne jen že to jsou prostě rodiče. Je hrozně nesvůj když se ho jeho matka dotýká. Nebýt mě, tak k nim jde 4x do roka. K mým rodičům se chová jako by byl jejich syn. Miluje je. *

*jsem po návštěvě vždy vše řekla. Nebyla jsem schopná si takové věci nechávat pro sebe. Máme v plánu si stavět dům, takže momentálně jsme jen v pronájmu. A to je taky děsný problém. Oni mají družstevní byt a vyhovuje jim, takže my si také prostě musíme koupit byt. Nejsou schopni pochopit, že nám bydlení v bytě nevyhovuje. Pak přišla svatba. Byla dělaná podle našich představ a byla skromnější, protože já studují a tak jsme šetřili jen z jednoho platu. Byl opět problém proč tam nebude to a to a proč nezveme tamtu a ze tam nesmí být malé děti. A tak dál. Před svatbou se tchýně začala nabízet s pohoštěním před obřadem, jenže jsme jej odmítli a ona se urazila. Měli jsme ho již domluvené a to nebyla schopná akceptovat. Potřebovali jsme pomoct s pečením svatebních koláčů a to se jí zase nechtělo, nakonec přišla, ale sotva na něco sáhla. Tchán se zapojil normálně. Je po svatbě a když jsme u nich byli na návštěvě říkala jsem, že budeme pro generaci babiček a dědečku vyvolávat klasické fotky *

Dobrý den, nevím kde pořádně začít. Jsme spolu s manželem skoro 6 let, před dvěma měsíci jsme měli svatbu. Ze začátku jsem měla svou tchýni i tchána ráda, ale postupem času se začli vybarvovat. Všechno začalo tím, že manžel ukončil vysokou skolu a nastoupil do práce, ovšem jen jako pokladní, což je podle jejich slov podřadná práce. Nejdříve se snažili domluvit jemu, ať se vrátí do školy, oba mají vysokou tak syn musí mít také. Vůbec nebrali v potaz, že on ji dělat nechce, že na ni šel jen kvůli nim. A jelikož to nedělal pro sebe, vydržel tam půl roku a odešel. Odstěhoval se od nich a našli jsme si spolu byteček. Když jsme si ho zařizovali a přišli k nim na návštěvu, tchán nám ukázal sporák, který si musíme koupit, jelikož jiný nam sem prostě nepůjde. Říkala jsem, že už jsem si ale vybrala. Pak začalo neustálé rypani do mě, vždy, když můj manžel odešel na záchod. Říkali ať mu domluvim a vrátí se do školy, pak zase ať si najde jinou práci a pak ať dělá to a to.. manželovi jsem *

pro kopretinu ..dělala Vám naschvály, ignorovala Vás..a nebyla to spíš puberta? A teď Vás hrozně najednou miluje? A co když je to tak? Prostě mohla dospět a srovnat si priority..a myslíte si, že děti z rodičů netahají výhody, mikiny, moře, žádné povinnosti atd. To bude jednout nejspíš dělat i to Vaše..tak to prostě v pubertě je..manželově dceři je 14, jsme trapný, nechce k nám, ničemu nerozumíme, komunikuje s námi jak s deb.lama (oba Vš :-), pořád by od nás něco nutně potřebovala, ruka natažená, když má něco ale ona, tak to nic..ale vzhledem k tomu, že ji znám už 10 let a strávila jsem s ní doooost hodně času, tak si to prostě neberu osobně, puberta..vždycky to byla milá fajn holka a věřím, že až se přežene tahle hormonální bouře, tak zas bude :-)..a rozhodně si nedělám iluze, že moje dcera bude jiná..hledají prostě svoje místo v životě a mantinely...buďte k sobě upřímná, (i kdyby to byl přeci jen spratek :-), žárlíte na ni a soupeříte s ní... jinak byste to měla na háku :-))

VZKAZ PRO KOPRETINU - Milá kopretino, jako bych četla "svůj problém" při čtení vašeho dotazu :)
Nicméně ráda bych vám potvrdila stejný pohled od Jitky D., protože NEMŮŽEME ZMĚNIT JINÉ LIDI, ALE MŮŽEME ZMĚNIT SEBE !
Zkuste tedy zvolit jiný úhel pohledu. Vnitřně vás to cizí dítě může stále "štvát" a občas "rozhodit", ale myslím, že my dospělí jsme rozumově a citově už dál a jsme schopni spoustu věcí pochopit. Mně třeba bylo "jeho dcery" líto už z toho důvodu, že má matku, která nemá chuť do práce (tak jako matka dcery ve vašem případě), 15 let sedí doma a samozřejmě jak ona, tak dcera tahají z otce peníze. Je třeba změnit pohled na situaci. Pochopte, že i ona (dcera) se chce mít také tak dobře a na tom není nic špatného. Když pochopíte, bude i vám lépe :) - otázka upravena poradcem

Dobrý den, je mi 21 let, s mámou jsem měla vždycky dobrý vztah. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla o 14 let staršího přítele. Když ho viděla poprvé, zdálo se , že ho bude tolerovat. Ale pak to začalo. V průběhu našeho vztahu jsem se k němu postupně přestěhovala. Už do té doby se jí nelíbila spousta věcí , co dělám. Poslední dobou to jde čím dál tím více z kopce. Dokáže se na mě naštvat úplně kvůli všemu (např.že jsem nezavolala dřív, že jsem jí začala vyprávět něco zrovna , když byla smutná atd.) Nejvíce mě štve , že to jsou malichernosti. Ale už vážně nevím, co dál ..Nevím, jestli jsem opravdu ta špatná já, když mi pořád něco vyčítá. Nedávno se naštvala, že mě přítel jako překvapení vzal na víkend na výlet. Řekla o něm, že je asi úplně debilní, když mi o tom neřekl.
Snažím se trávit spoustu času i s ní. Často říká, že se cítí sama nebo že je smutná. Většinou se jí snažím udělat radost nebo si s ní o problému popovídat, ale i tak mi dokáže vyčíst to, že s ní trávím málo času

Dobrý den, prosím o radu. Manžel špatně snáší vánoce. Depresivní je už vždycky od října, na vánoce to ale vrcholí. Není schopen říct, proč. Jen říká, že jako dítě se na vánoce vždycky těšil, ale teď je zklamaný. Máme děti, tak se to točí spíš kolem nich. Já se snažím, aby všechno bylo - cukroví, tradice, úklid - bývám pak hodně unavená, ale nedávám to na sobě znát. I na klavír hraju koledy, zpíváme, prostě se snažím. Mám pocit, že marně. V posledních letech jsme k nám začali zvát i moji mamku, je rozvedená. je to pro mě takové rozptýlení, protože se nemusím manžela doprošovat, aby se mnou šel třeba na betlémy. Stejně by nešel, vymluví se. Pro mě je to tedy úleva, ale on to nese ještě hůř - často kolem silvestra je doma dusno. Možná by pomohlo mezi svátky odjet, ale děti chtějí jít za kamarády, za koňmi nebo jen tak být doma, já jsem taky docela ráda, že je trochu klid a nemusíme se nikam balit (přes rok máme doma dost rušno). A lyžování máme pár kilometrů od domu. Už se zase bojím letoška, co zase bude. Nemáte radu?

Paní Douchová, podnikání mého partnera mu v posledních letech nějak přerostlo přes hlavu ve smyslu mám peníze, všechno můžu. Velmi negativně to ovlivňuje naše manželství, děti - on se navenek tváří jako skvělý člověk, ale uvnitř nás ponižuje, chová se k nám s despektem, omezuje, vpodstatě si začal dělat, co chce - i včetně přítomnosti doma. On může, my ne. Pořád nějak mám v hlavě ty dobré začátky, skončit to by mi bylo hodně hodně líto, a tak zatím váhám s nějakým razantnějším řešením. Řešení typu - máš půl roku na to, aby ses rozmyslel, nepřipadá v úvahu, protože během toho půl roku by odklonil veškerý majetek - to vím. I to moc k mému klidu nepřispívá. A přemýšlím - je toto chování jen dočasné? Co ho musí potkat, aby si řekl, rodina mi stojí za to, abych zmírnil? Anebo se to bude spíš zhoršovat? Bohužel má ve svém okolí obchodní partnery a kamarády, kteří nejsou zrovna příkladnými rodinnými typy - odtud možná inspirace. Jaké jsou vaše zkušenosti od klientů? Hranice mám - fyzické násilí a mimomanželský vztah, kdy nebude ochoten ho ukončit. Děkuji velmi za váš pohled.

Dobrý den, paní Jitko, prosím Vás o radu. Po dlouhém vztahu s živ. partnerem, se kterým mám syna, jsem se vrhla do nového vztahu. Po 6 měsících mě dostihl neodžitý rozchod a nový vztah dostal na frak. Nový přítel čekal několik měs., podporoval mě, až si nakonec našel milenku. Protože to nebyl jeho styl, zamiloval se do ní. 3 měs. se nemohl rozhodnout ani pro jednu z nás. Bylo to nejstrašnější ponížení v mém životě. Chtěla jsem vztah zachránit, ale nedalo se to vydržet, vzdala jsem to já. Rozešli jsme se "jako přátelé"z jejich pohledu, vysmátě mi zamávali při stěhování. Já se s tím peru déle než rok, mám v sobě tolik agrese a zlosti. Snažím se jim to přát, nebyl to vhodný partner (a vlastně jsem ho nemilovala), vím, že jsem udělala dobře, ale není to uzavřené. Nepomáhá čas, vybrečení se, analýza toho, co se stalo, ignorace, mluvení o tom, vybití sportem, přátelé, koníčky, mám syna, nového přítele, dobrou práci ... osobní setkání-usmíření-odpuštění už nepřichází v úvahu. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Je mi 27 a mám přítelkyni o 8 let mladší, jsme spolu necelé 2 roky. Máme problém v sexu a to konkrétně že ona vůbec žádný sex nepotřebuje. Je pravda že jsem její první kluk a nijak jsem na ní nespěchal. Spíše jsme se vyspali spolu proto, protože už na mě pozorovala že mi to chybí. Celkově jsme spolu za tu dobu spali jen několikrát, ale pouze z důvodu aby mě uspokojila. Při sexu nic prý necítí. Hodněkrát jsme se o tom bavili, a taky vůli tomu pohádali a podle ní asi ještě na to není připravená. Chtěl bych už rodinu, mám zakoupenou stavební parcelu, ale jak se o tomto začnu bavit, je na ní vidět že je podrážděná. Je spíše tiché povahy, začala studovat VŠ, nemá ráda moc fyzický kontakt (sama od sebe mi nedá ani pusu) ale oba cítíme že se milujeme. Nevím jak dále postupovat, protože mi kontakt chybí. Nechci jí opustit ale sama říká, že neví zda se to někdy zlepší. Poradíte prosím co mám dělat?

Dobrý večer, po 21 letech žití s pedantem a cholerikem, který navíc čím dál víc chlastá a tímto své povahové rysy umocňuje, bych potřebovala poradit,co dál. Nic na něj neplatí,dva dny se stydí a jede dál. Děti mají 14 a 17 a už i ony na něj kolikrát křičí,ať neřve a dá pokoj. Já jsem zkusila vše-od domluvy,ignorance...slíbí,že bude hodný a..dá si víno a už to jede-všichni jsme bordeláři,nic není na svém místě,neumíme šetřit atd...stačí totální kravina-nůžtičky na nehty nejsou na svém místě a on dokáže na toto téma hovořit, řvát a poučovat nás třeba dvě hodiny! Nemá žádné koníčky, kamarády,nečte,veškeré povinnosti ohledně domácnosti jsou na mě,bohužel přiznávám,že jsem to tak převzala od začátku.On je jedináček, který měl jen studovat,nic víc.Takže celou dobu vše,co se týče chodu domácnosti,veškerých oprav,zařizování,rekonstrukcí-to jsem vždy byla já,kdo zařídil,sehnal,domluvil,popřípadě sešrouboval,vyvrtal atd..děti nikdy nic nenaučil...

Já její chování hodnotím jako čirou vypočítavost, nyní mne o to více drásá, že máme synka, snažím se mu dát všechno a ona by nejradši se přilepila na nás, aby z toho také něco měla. Připadá mi divné, že to manžel nevnímá, jak náhle otočila. On je šťastný, že se k nám má, a tak mne častuje termíny "rodina" na dovolené se s ní chce fotit apod. Já to těžce nesu, protože ona není moje "rodina" a vůbec s ní a jejich rodinou nechci nic mít společného. S manželem nás to odcizuje, ale nevím jak vyřešit, že pak na každý výlet, každou dovolenou, cokoliv se ptá .... " a co ....A ? (jeho dcera) - jestli pojede s námi, jestli jí dáme to a to, protože malý dostal to a to..... a tak podobně. Mně se to už totálně protiví, a tak nechci jezdit už nikam, a už vůbec ne s ní. S ní to vždycky vytrpím, tu její přetvářku. Několik let k nám nenašla cestu a najednou svého otce a brášku miluje. Je mi z té falše na nic. Když jedeme někam bez ní, tak si pak vyslechnu přednášku, že to není fér... . Prosím o radu 3 - otázka upravena poradcem

Do poslední chvíle do porodu jsem pracovala, vystudovala jsem VŠ, koupila si byt a byla jsem soběstačná. Manželovo bývalá žena nikdy nepracovala, jen se stýkala s divnými živly, jeden je momentálně ve vězení, a tak zase má jiného. Několikrát chtěla spáchat sebevraždu a tak se s ní manžel rozvedl, když byly dceři 3 roky. Když jsme se dali dohromady, dceři bylo 14, ale byl z ní už bohužel hotový člověk. Jenže takový, jako je její matka. Špatně se učí, nic ji nezajímá, je omezená a pracovat se jí také nechce. Teď jí je 18, vycítila patrně že by se u nás měla dobře (finančně) a tak po těch letech kdy dělala jen naschvály, zase otočila, a tatínka a svého maličkého brášku MILUJE a je prostě uplně milionová. Mně je z toho špatně, jak je falešná. Manžel ale miluje jí, je to jeho dítě, které se k němu zase konečně má, a tak já jí musím pořád trpět. Nevím co dělat, protože se často hádáme. Nechápu že nevidí, jak je vypočítavá, oznamuje nám, že by chtěla jet k moři, a tak manžel by se sedřel. 2

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Jsme s manželem 3 roky svoji, nyní máme 8 měs. chlapečka. Malého jsme chtěli, i když manžel je takový flegmatik, tak mám někdy dojem že svatba a i malý proběhly tak - no když chceš.... . Manžel má dceru z prvního manželství, je jí letos 18 let. Je to s ní těžké a je to poměrně náš klíčový problém. Neustále na sebe strhává pozornost, musí být hvězdou v každé situaci. Naštěstí nebydlí s námi, ale když se vyskytne, snažím se to vydržet. Malého manžel velmi miluje, ale jak je flegmatický, nijak aktivně neřeší jeho vztah s dcerou, ani její chování. Ta je zase pasivně agresivní a vydírající. Nemám jí ráda, protože od začátku co jsme s mužem spolu, tak mi dělala stále naschvály, nebo mne ignorovala nebo tak podobně. Nevím jak z toho ven. Manželovi na ní záleží, to chápu, ale ona se snaží k nám pořád vecpat, do naší rodiny, jezdit s námi na dovolené (což je pro mne utrpení) a najednou prostě zjistila že má tatínka a naše výhody. kopretina 1

Dobrý den. Jak jsem stará tak jsme blbá. Sedmačtyřicet let. Tři dospělé syny. Osm let rozvedená., Dva roky šťastně sama( zbavila jsem se jednoho parazita), soběstačná, spokojená...jsem si úplnou náhodou začla s chlapem. nevím chyběla mi intimita, rozhovory s mužským, sex.. Bylo to neuvěřitelné..bylo tam všechno ..tři krásné měsíce.. a najednou ,,chci mít klid a být sám,,( není ve vztahu) ..bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení..No dobře to se stane.. jenže mě to dostalo takovým způsobem, že mám strach o svoje psychické zdraví..jsou to tři měsíce..a já mám neustále slzy v očích, stažíno, nespím, jíst mi nechutná..a hlavně se nesoustředím v práci. jsem fak taj nemocná..a už jsem hlavně včerpaná, tím jak se snažím fungovat a při tom je mi na chcípnutí. Mám na sebe strašný vztek ,že to nedokážu přijmout a jít dál..asi,že tomu nerozumí..proč..nebo nevím, už prostě nevím Nezlobte se.

Dobrý den mam prosbu 5let jsem žila s přítelem vse bylo super nevim ani proc a rozesla jsem se snim asi jsem si myslela ze muzu mit neco jeste lepsiho nez je on. Dnes vim ze to byla hloupost a ja toho moc lituju. Kdyz videl ze se mnou nehne rekl ze ikdyby si mel vzit posledni cikanku tak si ji vezme stalo se jak rekl. Celou dobu jeho manzelstvi za mnou stale chodil a vzdy mi nezapomel vycist ze jsem to vsechno skazila ze to takhle nechtel nekolikrat jsme spolu meli i sex. Nedavno zase prisel sli jsme na kafe zase vicitani a pak zacal brecet ze kdyby nemel s ni deti uz by tam davno nebyl. Nakonec jsem se dozvedela ze ho manzelka zbyla ke vsemu se ji priznal ze za mnou chodil a i spal od te doby. Me nepozdravi ani se mnou nemluvi moc me to trapi porad na nej myslim a nemuzu zapomenout. Meli jsme skveli vztah a ja vse pokazila. Skousela jsem mu psat ale žádná reakce. Co mam pani doktorko delat prala bych si abychom se bavili jako driv. Dekuju za odpoved.

Ll

2.část- ale nejde to vždy, také jsem už léty těch negativních emocí unavená, nejhorší je, že si poslední půl rok, manžel začal ubližovat, třeba se bodá do ruky kružítkem, když pracuje na projektu, nebo si pořád strhává staré nezahojené rány, jsem z toho velmi nešťastná, ale už nevím jak s ním mám mluvit, protože všechno se vždy obrátí proti mě. K psychiatrovi jít nechce, před pár dny se sebral, a odjel k bratranci , týden o sobě nedal vědět, pak zavolal, že půjde na terapii, nevím jestli šel, dva dny byl s námi, ale pak zas odjel, nic ohledně jeho deprese nechtěl řešit, nevím co bude dál, mám ho shánět, nebo mu dát klid aby si to vyřešil sám, nejsem ráda, když jsme rodina, že se od nás takhle separoval, nevím jak se mám k němu chovat, když má deprese, co dělat aby to nebylo špatně :-(, prosím poraďte mi, jak tu krizi zvládnout...

Dobrý den, paní doktorko. Zdá se mi , že už jsem se silou v koncích. Žijeme s manželem 7 let, máme dva krásné chlapečky, ale poslední 3 roky, od doby přibližně co se narodil druhý synek se plácáme v hrozné manželské krizi. Manžel chodí velmi často unavený, podráždněný, naprosto hotový, bez energie, bez elánu. Dříve jsme měli krásný vztah a prožívali spolu všechno dohromady, říkal mi často jak mě má rád, a našeho Adama taky, ale to skončilo už dávno, od narození našeho druhého kluka Alexe mi čím dál častěji vyčítá, že už na něho nemám čas, že když mě potřebuje musím jít spát / ještě kojím a je to hodně únavné ), ale když se snažím a jsem s ním vzhůru když kluci usnou a chci si o všem promluvit, pomoct mu, říká že nic nechce, ať jdu radši si lehnout, že si to vyřeší, asi mě nechce zatěžovat, ale poslední dobou na mě nenechá nit suchou, jen přijde z práce, vše co udělám je špatně, když se strarám moc, je to špatně , když se přestanu , tak je to taky špatně, snažím se být v klidu , ale

Dobry den,
Jsme spolu s přítelem 4,5 roku. Po 2 roky jsme jit společně žili ale bohužel to nefungovalo ve spojenim s jeho maminkou, bydleli jsme v jejim dome, mají dvougenerační dům. Pořád jen same hadky a žádné řešeni. Rozešel se se mnou ze pry by chtěl byt sam. Ani ne po týdnu se vrátil ze me miluje a udělál chybu. Vratili sme se k sobe. Bydlíme kazdy jinde ale vse bylo krásné. Spolecne plany o dětech a znovu společném bydleni. Pote dvoutýdenní dovolena v zahraničí. Porad jsme byli spolu. Po 4 měsících to opět přestalo fungovat, přítel lital všude mozne, kamaradi zacali byt znovu přednější nez ja. Začali jsme se znovu hádat. Jsem trochu vybusnejsi clovek takze obcas reknu i veci kterych pote lituji. Ale pritel Opět nechtěl nic resit a začal se mi stranit, uplne se ode me odrizl. Uz se to nedá psychicky vydržet opravdu moc ho miluji ale nevím si rady. Jak se máme dopracovat k tomu aby chtěl problémy resit ? Myslíte ze kvůli těmto problémům utíká za kamarády ? Předem děkuji za radu.

Dobry den, jsem cca 22 let vdana. Manzel v posledni dobe zacal vice odchazet na delsi sluzebni cesty, na koncerty. Pote co jsem se ptala, ze mi vice odchazi.... odpovidat vyhybave, ze to tak neni. Na me doteky "neodpovidal" - byl chladny. Kdyz jsem na nej uhodila - rekl, ze to dlouho promyslel a ze si uz dlouho nerozumime a ze na spoustu veci mame jiny nazor a ze chce odejit. Ze vse zustane stejne - jen budeme spolecne zit jako pratele. Ja se z toho psychicky zhroutila. Necekala jsem to- vidim kolem sebe spousty problematickych rodin - a zustavaji spolu. Nemyslim, ze ta nase byla horsi. Stale spolu bydlime a pracujeme, jen se bavime o "technickych" vecech. Navrhla jsem, ze zkusime navstivit nejakeho mediatora, abychom zkusili resit problem a pripadne pokracovat dale (treba jinak, podle potrebovat tohot druheho) - ale nechce. pry bychom si zacali jen vse vycitat a zranovat se - a to nechce. Nemyslim, ze vse bylo spatne. Udelala jsem nejake chyby, ale kvuli tomu preci nemusim odchazet. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám dvě malé děti, během obou těhotenství jsem měla opakovaně halucinace. V tom posledním jednou v prvním trimestru - byla sama doma a jasně jsem slyšela hlas, terý mi říkal, že mám otevřít okno, trvalo to asi 15 minut. Potom ve třetím trimestru jsem na parkovišti před obchodním domem viděla soba. Nikdy předtím ani potom (mimo těhotenství) jsem nic podobného nezažila. V porodnici jsem o tom neřekla, protože jsem se bála, že mi z obav z laktační psychózy zastaví laktaci. Já měla celou dobu na obě situace náhled. Po porodu bylo vše ok. Pořád mi, ale vrtá hlavou, co to bylo. Nevím, zda je to otázka na vás či na psychiatra, ale zkouším nejdřív zde.