Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

3/3A to, že je důvod proč to sleduje. Nacož jsem muřekla, že se mi tonelíbí a nechci ať to dělá, ale když už bude mít tu potřebu, ať mi to řekne a vím o tom, jeliož vzledem k mojí nedůvěře k němu mu občas vlezu do telefonu, a když tam najdu "sex seznamka" tak co si mám pak myslet, takže jediné co jsem chtěla ať mi to říká.Jenže jsmeteď narazily na problém,že jsme spolu koukali na jeho telefon a vyskočila na nás ta seznamka, samozřejmě mi s tím lhal, že mu ukazoval něco kamarád a vymýšlel si nesmysly, jenže většinou poznám když lže, tudíz něho vylezlo že na to koukal sám, ale ukázalo se v historii,že o nic nešlo, že se jen díval na kolegu, kterého tam našel,a proto vůbec nechapu proč mi v tom lhal a neukázal mi to a mohli jsme se nad tím zasmát spolu.Nacož mi řekl ze se stydel. ALe já mu několikrát říkala, že o nic nejde, že to chci jen vědět. Můžete mi prosím poradit co to sním je? Proč neustále lže a hlavně o blbostech, a mám mu věřit, že je vše tak nevinné jak říká?Prosím poraďte mi. - otázka upravena poradcem

2/3 S tím, že já stejě vždyky ustoupím a chci se usmířít s tím že mi slíbí že už se to nebude opakovat. Ale tenhle problem se opakoval už víckrát a já vůbec nevím jak mu dát najevo, že pravda je pro mě lepší v každé situaci než lež, kterou z celého srdce nenávidím. Bavila jsem se o tom i sjeho rodiči, kteří mi na to řekli, že lže od malička a že s tím taky nedokázali nic udělat..že si nikdy neuvědomí následky a v té situaci mulež přijde jako nejlepší řešení. Upřímně uvažuji nad tím, zda nemá nějakou nemoc s tím spojenou, že by za to nemohl. Ale vůbec nevím co s tím dělat, lhaní prostě nesnesu za žádnou cenu. Plánujeme spolu miminko ( o které jsme před pá měsíci přišli) a plánujeme společnou budoucnost, ale ve vztahu s lží být nedokážu. Další problém který s tím možná trošku souvisí je, že občas kouká na nějaké seznamky, erotické stránky, erotcké seznamky a podobně, st ím, že mi tvrdí, že na to kouká jen pro pobavení nad hloupými ldimi, a že několikrát narazil na někoho známého.

1/3 Dobrý den, jsme spolu s přítelem necelý rok i kdyz pár měsíců ze začátku nebylo uplně ideální,jelikož šel ze vztahu do vztahu, tak nějaku dobu bojoval s tím, jestli být semnou se vrátit k bý vale, tudíž "chodil" s námi oběma.po nějaké době, co se pořád scházeli a dopisovali si, jsem utla s tím, že pokud ještě jednou se něco takového dozvím, tak končíme. S tímhle už naštěstí problém nemáme nebo minimálně jsem na nic nepřišla, každpádně co je velkým rpoblémem je přítelovo lhaní. Lhal mi od začátku skrz tu bývalou přítelkyni ale zalže mi občas i teď..nejhorší na tom je, že se jedná o docela prkotiny, ale je pro něj příjemnější vymyslet si výmluvu než narovinu říct o co jde a normlně to semnou vyřešit. I přesto, že jsem mu několikrát říkala, že jediný co od něj chci je ať mi nelže a radši řekne vždy pravdu, že se budu zlobit mnohem míň a že vše se dá řešit, tak si stejně radši vymyslí nějakej hloupej příběh na ketrý stejně neskočím takže proběhne několikadenní hádka. - otázka upravena poradcem

1/1
Dobrý den, je mi něco přes dvacet, mám bratra, který je starší o čtyři roky. Já mám přítele 7 let a bratr měl 4 roky přítelkyni, se kterou nikdo nebyl doma spokojený a teď si našel jinou, která má mimčo, takže naši jsou k udivení, protože se z nich stali prarodiče. Problém je v tom, že mi připadá, že bratrovu přítelkyni, kterou zná asi 2 měsíce, preferuje víc než mého přítele a někdy i mě. Pořád si píšou, a jak se mají rády atd..ale mému příteli tohle mamka nepíše. Je pravda, že asi kvůli tomu žárlím, nebo nevím, ale chci, aby se chovala férově k obou.aby se chovala prostě stejně, ale k mému příteli se chová tak jako výchovně, ale k přítelkyni bratra je jak nejlepší kamaráda. Hrozně mě to mrzí, když jsem se snažila na toto téma narazit, tak mě mamka odbyla, že to není pravda a ať jí nevnucuju něco, co nedělá a ať jí neříkám, co má dělat. Myslíte, že má přítele méně radši? ani se mi nechce jezdit na víkend k nám, když tam brácha s přítelkyní jsou. Co s tím prosím? hrozně mě to trápí

Dobrý den, velmi Vás prosím o radu. Je mi 40 roku a ještě jsem to nezažila. S partnerem se známe půl roku pobýváme spolu víkendech a co mně mrzí, že za celou dobu mně neřekl mám tě rád, je mi s tebou hezky apod. Nevím co si myslet. Děkuji za váš čas Barbora

Dobrý den,jsem s manželem 14 let(já 33 let,on 40)Nikdy jsem neměla důvod něco podobného řešit.Zjistila jsem,že je docela často přes whatts app v kontaktu s jeho kolegyní z práce.Řeší hlavně pracovní věci,ale také si v době karantény poslali selfie s tím co právě dělají,jsou tam i fotky dětí a např. fotka fitness centra ,které jeho kolegyně objevila.Jelikož je také vdaná,myslim ,že by takové věci jako fitness měla řešit spíše s jejím manželem.Řeší také denní novinky ve světě.Manžel se brání tím,že nemá facebook a ona není jediná s kým takové věci řeší a že ho jako žena opravdu nezajímá.Byli jsme také pozvání na nakonec nekonající se narozeniny jejího syna.Moc mě bolelo ,když jsem v telefonu viděla ,jak si poslaly fotky během karantény.Tak nevím zda jsem žarlivá, spíš mě to hodně zraňuje anebo je to tak,jak říká manžel,že na tom nic není?Teď se zlobí,že jsem mu prohlédla telefon,což chápu,ale měla jsem to nutkání poprvé po 14ti letech to udělat.Jsem špatná já anebo on?Děkuji

Cast 2. Domlouval si rande se vdanou zenskou, pry to nebylo nijak zle mysleny... jen ty zpravy byli vice mene flirtovaciho charakteru. Do toho mraky porna. Mela jsem toho dost, bouchla jsem, on se mi rozbrecel, ze nevi proc to tak ma, proc mi lze a zapira, ze se pry stydel mi to priznat.. Dalo to praci, ale rekla jsem si, ze dobry, k nicemu mezi nimi nedoslo, tak to budu brat jako jeho pitomost. Odprosil me, ze at mu dam posledni sanci, tak jsem mu ji dala. Nicmene vcera si domlouval schuzku s prostitutkou. To uz me tak strasne ublizilo, ze uz nevim kudy kam. Miluju ho a to je asi ten nejvetsi problem. Rekl mi, ze uz pred dvema roky co mu tahlo na 40, ze zjistil, ze uz ho tolik nepritajuju. Ze me Miluje, chce byt se mnou ale ze ho to hrozne tahne jen si sahnout na cizi zenu. Pry mu o nic jineho nejde, o zadny sex. Nas sexualni zivot je rekla bych po tech letech nadprumerny. Jak se k tomu mam postavit? Dekuji za odpoved.

Cast 1.Dobry den,
Uz nevim kudy kam, tak zkusim pohled ze treti strany. Jsem s manzelem skoro 10 let, z toho 3 a pul roku manzele. Mame od sebe 12 let vekovy rozdil pri cemz jemu je 41. Mame dva krasne kluky 6 a 3 roky. Nas vztah mel sem tam nejakou mensi krizi, ale pred dvema lety to otraslo nasim vztahem z jeho strany, kdy na seznamce hledal nejakou zenu na "pohodu a prochazky prirodou". V te dobe jsme sem tam meli nejake rozbroje skrz to, ze chodil z venku dlouho domu a uz nemel pak ani na me ani na deti cas. Byl zvlastni, porad jsem se ho ptala jestli je vse v poradku. Odpoved vzdy stejna, ze se nic nedeje. Pak jsem se dozvedela o te seznamce. Pohadali jsme se, teda spis ja se cotila ublizena a ponizena. Jasne nemam atletickou postavu, mam sve dny, jako kazdy ale nedokazala jsem pochopit, proc si na pohodu hleda nekoho jineho. Kazdopadne jsme to ustali... duvera byla na pochybach ale miluju ho a rekla jsem si, ze to zvladnu. Nicmene ted pred mesicem se provalilo dalsi... - otázka upravena poradcem

Dobrý den, děkuji za tyto příspěvky a jejich odpovědi. Díky nim jsem si uvědomil jak mám hodnou a tolerantní manželku. Po prečtení jsem musel změnit pohled na spoustu věcí. Děkuji

tak po mém nátlaku se přiznal a nevyjádřil se s kým chce být.Ona je od něj o něco starší a má syna.Je vdaná, ale s mužem žijí společně jen kvůli dítěti a tím,že její muž má partnerku,tak si hledá jiné bydlení.Manželovi jsem se vyjádřila téměř definitivně,že musí odejít a společně doma už nebudeme.Mám skvělou kariéru,která nás živí a nejsem už ta zoufalá žena na mateřské,takže mám sílu se více ohánět.Nastavila jsem mu pravidla,že se budeme domlouvat jen ohledně malé a společně už nikam chodit nebudeme,což zpočátku vůbec nechápal a se slzami v očích jen poslouchal,co já mu říkám a servítky jsem si nebrala.Ve zlosti jsem mu řekla,že mi vlastně nic dobrého kromě dcery nedal a že odteď nebudu ta jeho jistota sedící doma.Ano,stále ho miluji a on mi řekl to samé,ale cítím sílu jít dál,jen prostě tak nějak vnitřně stále doufám.Co byste mi poradila,jak mám dál postupovat a jednat?Tuto ženu zná 3 týdny a to jen z baru plné vášně.Vím, že se chci posunout a jít dál, ale stále bych vše chtěla zpět.

Dobrý den paní Douchová, chtěla bych se s Vámi poradit. S manželem jsme spolu 7 let, máme 3 roční dceru a přežili jsme nevěru při mé mateřské, kdy trvala téměř 1,5, kdy jsme spolu žili a já byla svědkem odchodů a příchodů a vlastně neskutečnou nerozhodností mého muže. Nevěru jsme skvěle obstáli, vrátili se k sobě a byli zamilovaní, jako na začátku i když ve mě byl malinko blok v intimním životě a také v malichernostech, jako že manželovi vadily drobnosti, jako že ho nemám uloženého v mobilu zdrobněle a nezveřejňuji více fotek s ním na soc.sítích. Nyní ani ne po roce nastala ze dne na den další rána a to ta, že jsem opravdu omylem našla přáníčko k narozeninám od nové paní. Impulzivně jsem na něj uděřila a on zatloukal. V psaníčku od ní bylo miluji Tě a to mě dorazilo. Další rány přišly později od jeho kamaráda, kde jsem zjistila další podrobnosti a ty mu také řekla. nyní jsme se domluvili, že půjde bydlet k jeho rodičům, jelikož i když zpočátku zapíral,

Potom se zaměřila na dalšího našeho společného kámoše a jeho holku, kterou přímo nenávidí. Když jsem jí na jedné akci upozornila, že se tam objevila, zařvala na mě: " Neříkej mi to, nechci ji vidět!" Copak je možné se během minuty rozzuřit téměř k nepříčetnosti? Na té akci mě s kámošem tajně fotila, což jsem zjistila až za měsíc, kdy mi z té akce poslala fotku, na které se spolu držíme za ruku. Nevím, proč nás fotila tajně, zda je těch fotek víc a k čemu je má. Ta její kamarádka toho kámoše s jeho holkou sleduje a pak ji společně pomlouvají, co měla na sobě, zda byla namalovaná atd. Nepřipadá mi to normální. Nemůže být nebezpečná? Tomu druhému kámošovi se mimo jiné snažila namluvit, že u sebe v práci zaměstnává psychopata. Řekl, že to prověří, ale asi se nic takového neprokázalo, když u něj pracuje dál. Ale takové obvinění, to přece není normální, ne? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, přerušila jsem veškeré kontakty s jednou holkou, protože se ke mně nechovala, jako kamarádka, začala lhát a být divná. Přivlastňuje si zážitky druhých a dokonce se jednou přiznala, že se kdysi řezala, protože se jí spolužáci vysmívali, že je tlustá. Kámoška řekla, že k takovým věcem se přece člověk nepřiznává jen tak a že je to jen další její způsob, jak být zajímavá, protože ta holka je pěkně zamindrákovaná.Jedna její kamarádka proti ní poštvala pár kamarádek, žádný kluk o ni nestojí, dělá si kamarády z muzikantů a nejlepší kámošku má jen jednu a taky divnou. Namluvila jí, že skončí ve vztahu s jedním naším kamarádem a ona tomu uvěřila natolik, že za ním jezdila každý měsíc. Vůbec jí nebylo blbý, že se bude ženit. Když jsem jí řekla, že mi to nepřipadá vhodné, svedla to na mě, že to já prý za ním pořád jezdím. Přitomjsem za ním byla jen jednou. Když se oženil, ani mu nepopřála hodně štěstí v manželství a přestala za ním jezdit, protože se vymlouvala na jeho ženu.

Jsme s manželkou svoji rok. Já (22) a manželka (34) děti nemáme. Posledních pár měsíců pochybuji o významu našeho vztahu. Občas jsou krásné chvíle a občas ty které za moc nestojí. Nejvíc mě tíží fakt že manželka na mě neustále zvyšuje nároky a nezvládám je plnit a do toho mě velmi často podezírá z nevěry. Neustále mě kontroluje, každá moje zpráva ji zajímá, když nejsem v práci, musíme být pořád spolu, pokud jí přes den, když jsem v práci nenapíšu zprávu, nebo nezavolám, tak je doma dusno. Nesmím mít vlastní názor, poslední dobou mě velmi často kritizuje a snaží se mě "napravit k obrazu svému" Pokud řeknu na cokoliv ne (nedávno ohledně koupě psa) skončí to vydíráním a vyhrožováním sebepoškozováním, hádkami do rána. Nikdy jsem ji nepodvedl a nevím proč se celé tohle děje. Snažil jsem se to vyřešit, chtěl jsem jít i do poradny, ale žena tam odmítla jít, jelikož je to celé moje chyba a mám si tam jít sám. Mám pořád rád a nevím zda vztah ukončit. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní doktorko. Chtěl bych vás poprosit o radu. Máme 2 děti toho času ve školce. Manželka mi přiznala dlouhodobou nevěru s milencem který je ženatý a má taky svou rodinu a děti. S milencem jsou navíc do sebe vzájemně zamilovaní a popravdě je s ním momentálně určitě štastnější.. Nějak nemám po tom všem motivaci o vztah bojovat. Důvěra, sebevědomí, hrdost atd jsou zcela pryč. Chce se s ním scházet i nadále a já si prý můžu taky najít nějakou "bokovku". Nevím ale jestli to vůbec chci.. Co by jste doporučovala prosím, nechat ji jít - rozvod? a předávat si děti? Děkuji. Pěkný den a hlavně zdraví. Pete - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní Douchová. Manželství 18 let, 3 děti. Manžel je trochu vznětlivý a rád vyhrožuje (prodám oblíbenou věc, dám ti facku, máš zákaz), což špatně snáší nejstarší dcera, s kterou má společné zájmy, ale zároveň je jejich vztah díky tomuto jako na hopačce. Stačí, aby dcera měa trochu jiný názor na věc. Situace se natolik vyhrotila, ž dcera se byla hospitalizována pro závažné zdravotní stavy psychického rázu, vyvolané právě vztahem s manželem. Rozhovor s ošetřujícím lékařem manžel absolvoval, ale shledal ho pro něj stigmatizujícím, k psycholožce dcery opakovaně odmítal jít. Začal zlehčovat zdravotní stav dcery, naopak více do ní ryl a k tomu používal i její sourozence, takže on pak byl vlastně z obliga, protože on nic nedělal. Stupňovaly se výčitky vůči mně, že dceru chráním. A postupně se začal vymezovat - odstěhoval se a chtěl, abych děti nechala tam, co bydlíme a šla za ním já sama. Taková Sophiina volba. A zase výčitky - já jsem ten poslední, upřednostňuješ děti, na moje přání, aby dva tři roky vydržel, než děti dostudují a stav dcery se zlepší reagoval opovržlivě. Začal vyhledávat milenky. Já se snažila udržet domácnost a rodinu pro děti. Jedna z milenek, ač měla děti, dělá přesně to, co já nechci, ale jemu se líbí - nechá děti rodičům či bývalému manželovi (tyto možnosti já nemám, rodiče nemám a tcháni bydlí daleko) a kdykoliv na povel jede za manželem a udělá vše, co on si přeje (uklidí domácnost u tchánů, uklidí mu u něj doma). Její rodie to podporují, protože si konečně našla "zajištěného". Paní Douchová, je z toho nějaké východisko? Děkju za vaše zkušené oko. - otázka upravena poradcem

Pokračování...Nedávno jsme vedli rozhovor na téma jak bych chtěla po studiu žít. V klidu jsem odpověděla, že bych nechtěla zůstat v rodném maloměstě, že bych radši bydlela poblíž některého z krajských měst, ne však daleko od nich (dojezdová vzdálenost max. 1 hodina), abych jim mohla kdykoliv pomoct když by bylo potřeba, případně je navštívit atd...moje babička tuto odpověď však překroutila, že mi na nich nezáleží (tuto větu měla ve velké oblibě celý můj život) a že kdyby mi na nich záleželo tak zůstanu u nich. Už začínám být zoufalá. Nechci se s nimi rozhádat, mám je ráda a moc mi na nich záleží. Chtěla bych ale zároveň aby místo přikazování a sabotování mého života mě spíše podpořili. V současné době už si ani nejsem jistá jestli opravdu není chyba ve mě, jestli opravdu nejsem tak sobecká jak říkají když bych chtěla ve svých 20 (v dubnu 21) svůj vlastní život. Předem děkuji za odpověď

Pokračování: Hádají se se mnou i o hloupostech jako kolik toho sním (ještě před dvěma měsíci mi bylo vyčítáno že jsem tlustá a pořád jím, nyní je mi vyčítáno že jím málo), jak dlouho dobu trávím u mobilu/notebooku, na kterém nejen že musím dělat věci do školy, ale díky mobilu a notebooku také zůstávám v kontaktu se svými přáteli a přítelem, případně jsou mojí večerní zábavou v podobě sledování filmů/čtení článků a knih. Dokonce to není ani tak, že bych celý den nic jiného nedělala...dopoledne si rozdělíme domácí práce (někdo připraví oběd, někdo něco poklidí, případně trávíme čas spolu), po obědě chodíme na procházky a trávíme společně odpolední kávu, kdy si povídáme. Přes to je mi vyčítáno že jsem závislá na moderních technologiích. Do toho mám dost problémů se zdravím (špatná imunita, chronické nemoci) vše ale přisuzují mému špatnému životu a moderním technologiím... (pokračování)

Dobrý den, už od dětství jsem měla s rodiči složitý vztah. Máma s tátou se rozvedli dřív než jsem tátu stihla poznat a s mámou už od malička nevycházím, proto bydlím u prarodičů. Nyní je mi 20, studuji na vysoké, mám přítele a snažím se mít alespoň trochu vlastní život. Domů jezdím na víkendy minimálně jednou za 2 týdny, většinou však častěji. Mám dobré studijní výsledky, zároveň stíhám i pracovat na částečný úvazek abych na nich byla co nejméně finančně závislá. Aktuálně kvůli nařízením nemohu odjet domů za přítelem a prací, jelikož v době vyhlášení nouzového stavu jsem byla zrovna u prarodičů na návštěvě. Stav je doma teď takový, že mě neustále komandují co můžu, co nesmím. Když se zmíním že bych chtěla odjet, tak mi to zakážou. Jakmile se snažím vést smysluplný rozhovor všechno hned překrucují a nejsem si už jistá jestli mě nedokáží pochopit nebo mě prostě jen nechtějí pochopit....(pokračování)

Dobrý den, jsem ve vztahu 5let s vdovcem, který má 3dospělé děti. Se syny vycházím v pohodě,s jeho dcerou, která má 5ti leté syny ne. S přítelem nebydlíme,stýkáme se střídavě, pokud jsem u něj, často se pohádáme, protože když jeho dcera přijde na návštěvu, její děti mě nepozdraví, nereagují na mne, ignorují mne,ač se ptám, zajímám. Stejně tak dcera přítele. když zjistí, že jsem u jejího otce, nevejde do domu, nebo když přijedu a ona je na návštěvě, hned se sebere a jedou pryč, nebo když jdu za nimi na dvůr, naprosto mne ignoruje. příklad.. jednou se bavila s otcem o hlídání dětí o víkendu, žádala jen otce,aniž by se obrátila i ne mne.jako bych byla vzduch. Přes to, že jsme jí kluky, pokud bylo možné vždy rádi pohlídali. I je přítel přivezl ke mně,což jsem navrhla. Vůbec se mi již nechce k příteli jezdit, protože začínám mít strach, že přijede a svou arogancí zkazí náladu. Oba se trápíme a já si někdy říkám, že chci raději klid, než toto ponižování. Začínám uvažovat o rozchodu. Protože za ta léta se situace nezlepšila, spíše naopak, zhoršila. Již se to odráží na mém zdraví. Dva dny po příjezdu domů jsem psychicky zdeptaná. Nyní jsem navrhla, že již nebudu dojíždět k příteli, ať jezdí jen on, že bude vítán ,vždy. Odpověď zněla, že s dcerou skončil a kdo k němu přestane jezdit, je ona. Ale tohle mne trápí, vyčítám si, že to dělá kvůli mne a nechci, aby mě to jednou vyčetl, je to jeho jediná dcera a vnuci...opravdu nevím, co dělat.

Paní doktorko,

2 roky v manželství, 8 měsíční dítě, další čekám. Bydlíme v podnájmu, ale velmi nouzově zařízeném, manžel odešel z práce (ani se mě nezeptal, prostě to udělal) a zkouší podnikat. Beru to, že začínáme z nuly a je nutné to vydržet. Manžel však začal jezdit přes týden na 2-4 dny (ne vždy) k rodičům do RD, protože prý tam bude dělat v dílně, ta ves je vzdálená asi 40 km. OK, musíme to vydržet. Ale tuhle mi bylo druhý den smutno, tak jsem vzala kočár a dost komplikovaně (3x přestup, MHD, BUS a nakonec 5 km pěšky posilnici a bahnem) jsem jela za ním. Jaké však bylo moje překvapení, když tam nebyl a tcháni mi jen řekli, že si mysleli, že jel za mnou. Byl v tom městě, kde bydlíme na podnájmu. Takže přes týden bydlí v pohodlí u rodičů a mě s dítětem a dalším v břiše nechá samotnou v holobytě. Po návratu byl taky dost překvapený a zmohl se akorát na otázku Co tam dělám. Pak nás naložil do auta a jeli jsme teda zpět. Dneska už zase není, údajně jel zas něco někam vyřizovat. Já se to snažila brát sportovně, nebyly scény, nic, ale stejně. To, že mu rodiče dali salát pro mě na oběd a on s ním přijel až v deset večer, protože se po cestě stavil za kamarády a kamarádkami, už se několikrát stalo. Když chci pomoct, normálně uteče. O víkendu musíme jezdit k jeho rodičům, protože on v bytě prostě nebude. Když jsem chtěla (bydlíme v hezé části města, s přehradou, lesy), tak řekl, že jdyž nepojedu, tak odjede sám. Co s tím? Moc děkuji.

Pani doktorko, jiz jsem jednou psala.Manzel odesel za tehotnou milenkou, kdyz byla tehotna, nejak se chtěl vracet ke mne a dceri a proste jsme spolu i spavali.Ja otehotnela. Pote ho milenka opustila, za chvilku mam rodit a manzel se do ni zase zamiloval,stykaji se, vim jiste,ze ted spava s ni,porad ji pise.Maji spolu syna,chodi na ryby atd.Milenka vsak chce jineho muze,pry ji zklamal,ale spavaji spolu nez si ona nekoho najde asi na manzelstvi atd. Jak tohle mam prezit?Manzel se na dite tesi,prej mi naplnil zivot - 2 dite, mam kde bydlet, mam co jist, ma me rad po 14 letech spolu..Neodejde od nas nikdy,postara se.Ale je tohle manzelstvi?Verim v Boha a tohle se s tim neslucuje.Manzela mam rada,je hodny, ale s milenkou tohle ma jiz 3 roky a nevim,musi to skoncit ona a nevim zda si najde partnera,kdyz ma s mym manzelem miminko. Poradte prosim, mam to vydrzet,sama s 2 detmi asi byt nemuzu, nemam nasetřeno ani.

Dobrý den paní doktorko.Jsem 31 let vdaná.Nyní jsem odešla s 15 l. synem od manžela.vychovali jsme spolu 3 děti ,bydleli v domě na polosamotě,měli hodně přátel.Manželovo pití přesáhlo mezí,že jsem nacházela vypité lahve od alkoholu.hádky,lži,problémy v práci,úrazy manžela pod vlivem alkoholu,nadávky.Po roce nesoužití jsem se se synem odstěhovala do města 2+1.Najednou jsem zjistila,že jsem tu nešťastná ,ubrečená.Chtěla bych vše zpátky,ale manžel s pitím nepřestane-on nemá žádný problém.Myslela jsem si ,že odchodem si vše uvědomí,srovná si žívotní priority. Zatím opak je pravdou,Na mě to tu vše padá,jsem stísněná ve městě.Prostě nejsem městský typ.Když nepil byl suprový manžel,sranda,pracovitý.Já navštívila i psychologickou poradnu,jak se chovat v našem soužití. Tam mi bylo řečeno odejít,už hlavně kvůli synovi.Zázraky se prý nedějí!!Stále ho miluji,připadám si na něm závisla nebo zvyklá (já nevím), vím,že bych nechtěla zpět ty poslední roky jeho popíjení. nebo truchlím po DOMOVĚ? děkuji.

Dobrý den,
mám dotaz ohledně toho, že jsem zamilovaná do špatného kluka..problém je v tom, že on mě bere jako dlouholetou kamarádku, známe se už totiž od mala, jenže tento silvestr jsem byla u něj a něco mezi námi bylo, ne sex jen takové muchlování. Na valentýna jsem šla na party a tam byl on také a znovu mezi námi něco bylo. A tahle se to opakovalo ještě čtyřikrát..ale nikdy ne sex (já nechtěla). Noo a jde o to, že já k němu cítím něco víc, ale on ne..pořád mě ignoruje když mu napíšu, ale na jednorázovky jsem mu dobrá..pořád na něj musím myslet a nevím co dělat..

Dobrý den paní doktorko,
trápí mě jedna věc. Je mi přes třicet, jsem svobodná a žiji v zahraničí, ale jezdím do Čech pravidelně každé dva měsíce. Při té příležitosti se vídám s pěti kamarádkami ze střední, které mají rodiny a rozjely se jim kariéry. Já si na nic nestěžuji, naopak jsem nadmíru spokojená, ikdyž žiji velmi skromně. Co mi ale mrzí je, že se mě nikdo nikdy nezeptá, jak se mám nebo jak se mi daří. Přitom já se vždycky každého ptám, ale nikdy to není opětováno. To samé platí pro komunikaci přes sociální sítě. Iniciace je jen z mé strany. Máma říká, že na mě žárlí a automaticky předpokládají, že se mám báječně. Mě to ale beztak mrzí, že i přesto, že s kamarádkami ráda zajdu na víno, i když čas v Čechách doslovala odměřuji, nikdo se mi nezeptá, jak se mám. Nevím, jestli jsem přecitlivělá, ze staré školy nebo to mám hodit za hlavu. Prosím poraďte, děkuji

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou. Před nedávnem jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Podle něho mu chyběla jiskra v našem vztahu, je pravda, že jsem ho popři dětech sexuálne i jinak zanedbávala pár let. Nevěru přiznal. Mě to hrozně ranilo, chceme se však vrátiť zpátky do vztahu. Za posledné dny jsme měly sex i několikrát za den. Vypadalo to, že tuto krizi ustojíme. Odrazu se však manžel zasekl a odmíta se mnou sex i nežnosti. Ja cítim uvnitř obrovskou úzkost z toho, že jsem byla podvedena a zároveň se cítím trestána a nevím za co. Manžel říka,že to chce čas , aby se mnou dokázal spát. Nerozumím mu.Múžete mi prosím poradit jak z tohto kruhu ven?

Dobrý den byla jsem s přítelem přes 4 měsíce jemu je 18 mne take,zezacatku vztahu jsme měli menší neshody které jsme překonali a spolu vyřešili asi před měsícem jsme se strašně pohádali a malém se rozešli, teď po měsíci bez problému jsme měli menší krizi ze jsme se nepohodli na par věcech s neviděl ve mne oporu, bohužel jsme nenašli kompromis a rozešel se se mnou, v dobrém. Dohodli jsme se ze si teď chvíli nebudeme psát a ze tomu dáme čas. Myslíte ze je možné se j sobě vrátíme? Řekl ze mě miluje ale není do mě “zamilovaný”. Jsem z toho nešťastná miluju ho oba dva máme spolu krásný vztah plný lásky a rozumíme si a myslíme na věci stejně. Nás rozchodem přemýšlel tak 2-4 dny. Děkuji za odpověď

Dobrý den, partner odešel od své partnerky, se kterou měl tři děti kvůli jejímu direktivnímu chování a její matce, jenž měla potřebu jim všem řídit život. Nastěhoval se ke mě, ale začali mu vadit mé dospívající děti a psy, které mám již delší dobu. Chce, abych se s ním odstěhovala někam daleko, ale bez mých dětí a psů a změnila práci i kompletně celý život. Jak mu mám vysvětlit, že své děti neopustím a ani své psy a ráda si s ním budu budovat nový život, ale s mými i jeho závazky z předešlých vztahů. Jeho ex partnerka nám ztěžuje situaci tím, že ho chce od jejich dětí kompletně odstřihnout a on jako muž se nemá už jak bránit...tudíž touha spálit mosty je velká. Je toto normální?
Moc děkuji za radu, co s tím mám udělat.

Dobrý den, prosím o radu, jak komunikovat s ex manželem.Jsme rozvedeni 4 roky -důvodem byla jeho nevěra.Když se u nás schylovalo k rozvodu, samozřejmě nějaká poradna byla pod jeho úroveň,že tam nepůjde.Když byl s první milenkou, vůči mě se kolikrát choval jako pomalu jako ke kusu hadru. Milenka byla vůči němu dominantní, tak měl asi potřeby se ventilovat jinde.Pak měl další vztahy. asi si byli s ženami na stejno, tak se s ním dalo tak nějak mluvit. Současný jeho vztah je podobný tomu prvnímu, opět má potřeby mě osočovat, komandovat, před dětmi i urážet. Přijde mi, že má opět vedle sebe ženu, která ho drží asi hodně zkrátka, tak se ke mě pak chová ne moc vhodně.Když už jsem se ohradila, že takto se tedy vážně chovat nebude, tak opět začne, že jsem pomalu až nesvéprávná. V dětství ani mládí nikam nechodil, aby se v pubertě "vyblbnul", tak asi asi zastydlou pubertu dohání teď. Už mě nebaví neustále čekat, co jsem zase udělala špatně atd. tak potřebuji poradit, jak s ním jednat. .Díky moc. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, ráda bych Vás požádala o Váš názor. Můj nový partner žije ve svém domě a chtěl by, abych se k němu nastěhovala a opustila byt, ve kterém nyní žiji (dlouhodobý pronájem). Je mi 55 let, partner je o hodně let starší téměř 80 let. Známe se pracovně několik let, nyní je náš vztah více partnerský. Bydlení u něj v domě mne láká, ale bojím se, že kdyby se mu něco stalo, nebo nám vztah nevyšel, tak pak se nemám kam vrátit a složitě bych řešila svou situaci. Partner je movitý, vlastní několik domů, má poměrně velký majetek. Já ale nechci vypadat jako "zlatokopka", která touží po jeho majetku, ale zároveň bych byla ráda, kdyby i on pochopil mou situaci. Nechci dávat žádná ultimáta, nebo si tajně "držet" byt. Ale bojím se mu naznačit, že pokud chce, abych s ním dožila, tak mi musí (omlouvám se za to slovo) i on něco nabídnout a nenechat mne případně v nouzi. Děkuji za Váš čas, Marcela - otázka upravena poradcem

předem se omlouvám za tento dlouhý román ale strašně mi pomůže když mi někdo odpoví.
Dobré ráno,musím to někomu napsat v 15 letech sem se strašně zamiloval do jedné holky
a prožíval sem pohádku ona asi o něco méně ale bylo to vzájemný měla mě ráda měla v hlavě ještě jednoho kluka právě ale naplnovala mě štestím a hrozně pozitivní energii tahle holka mě měla doopravdy ráda a bylo to pro mě něco neuvěřitelného protože táta mě od mala vychovaval z mamou jenže se po čase když sem končil ve školce tak se začal projevovat strašně sobecky,vztekle,a měl tendence se k mámě špatně chovat pak přestal mít zájem i o mě a já si začal uvědomovat co se děje když už pak jednou odešel na furt máma brečela a já sem přestal být veselej postupně zhoršily se mi známky a pozdeji se mi zacali objevovat deprese coz sem zjistil az v pozdejsim veku ze to byly deprese tak když sem si prožil to stim fotrem a pak jak sem poznával holky od 13 tak se mi jakoby úplně zhojily rány po otci a hlavně ta denisa mi hrozně stoho pomohla a moji dva nejlepší kamarádi v 13-16době se kterýma sme jezdily na kolech courali po lesích a prostě snima byla strasna sranda měli porozumnění vymýšleli jsme furt vtipy hlášky a to hlavně když jsme byly pohromadě a seznamovali jsme se vtom období se spoustou nových lidí protože jsme byly sami sebou společně a byly jsme hodně aktivní a mě se zlepšila komunikace z holkama o 100% v tu dobu jenže jak sem s denisou byl už delší dobu tak se mi objevily zase ty strašný strachy ze ztráty někoho koho máme rádi a tak sem začal dělat chybynevim co to přesně už odstartovalo ale já sem se před denisou na jedné akci líbal z jinou holkou je možné žer mi zahnula ještě přede mnou ale také jsem to mohl já udělat první nevím pak se mi začala mstít a na každý akci mě provokovala s nakym klukem začal sem strašně žárlit a od té doby už to nebylo takové pochopitelně pak sem začal mít strašný deprese a chtěl sem se zabít ze strechy skocit byl sem tam nekolikrát na té střeše a testoval strach nakonec kvuli strachu a mým blízkým sem to neudelal měl sem potom jeste pár vztahů ale to už bylo takové že se do toho vztahu promítnul okamžite můj strach a ty holky co se mi fakt strašně líbí tak těm se vždy líbím jen tak na půl mám pocit to je jedno ale nechápu to jediný komu se zas líbim já jsou holky co mě vůbec nepřitahujou najednu stranu sem rád že o mě aspon nekdo stojí jenže já toužím po té extremní zamilovanosti to mi pomáhalo na deprese jako jediný učiný prostředek jsem připraven na jakoukoli i tvrdou odpoved jen by mě zajímalo zda to co sem všechno psal má nákou spojitost a zeptat se zda je možné že stále miluju denisu ale to už je 7 let a furt se trápim a to jakože dělám všechno proto aby tomu tak nebylo chodim do posilovny,do přírody,práce,tamty dva kamarády už nemám ty už mě taky opustily jenom mamka to se mnou a její přítel stále přečkávají zkoušel sem různý antidepresiva a mělo to akorád účinek že sem přestal chodit mezi lidi strašně se za sebe stydím a neustále se obvinuju ze vseho nemůžu si odpustit mé selhání a přeju si strašně moc umřít

Dobrý den, mám problém s rodiči mé přítelkyně. Mají dobrou povahu, ale spíš mi vadí jejich vztah. Přítelkyně má dům, kde bydlí i její rodiče, ale bydlím s ní v jejím vlastním bytě, rodiče bydlí o patro níže. Vždy, když nás rodiče pozvou na jídlo, furt se dohadují, kdo bude dříve a déle v kuchyni. Mají úzkou kuchyň, takže jeden musí utírat nádobí a druhý zase vařit. Moc se rozčilují, jak nemají místo a nemohou se vystřídat. Navíc budoucí tchýně je schopná furt něco dělat a neodpočine si,pak se strašně diví, že jí bolí tělo. Už jsme jí to vysvětlovali několikrát, že má více času odpočívat.Pokud jím u nich u stolu, tak se furt hádají a mě to leze více na nervy. Navíc mi tchýně neustále nutila(teď už méně), jestli nechci ještě něco jíst. S partnerkou jsem 11 měsíců a líbí se mi. Má pěkný byt, ale vztah narušuje věčné dohadování s jejími rodiči.Bydlím 40 km od svého bytu a více za ní dojíždím než ona. Oba máme práci blízko svého bydliště. Poraďte prosím, co dělat s jejími rodiči. Děkuji

Dobrý den, mé kamarádce je už přes 30 a stále má z něčeho strach. Že mi řekla, že mě obdivuje, že jsem si troufla jet stopem a sama na Slovensko,tak tady se taky divím sama sobě, že jsem si něco takového troufla. Jenže ona si netroufne jet sama kamkoliv, protože se bojí,že by se jí mohlo něco stát, bojí se mít něco s klukem, protože se bojí nemocí a jen řádí např. chřipkové epidemie, bojí se, že se nakazí, jako první. Nevím kde se to v ní bere, ale je možné, že od mámy. Ta jí všude doprovází, protože má o ni strach a ona sama vlastně může jenom do práce. Jinak je s ní máma na kdejaké akci, kde se s ní pak nikdo nebaví, protože má pocit, že ji máma musí všude vodit za ručičku. Když na jedné akci šla za svým idolem, máma jí řekla, že je šílená. Může ta holka vůbec na rande nebo s ní půjde máma? V práci ji šikanují a když to řekne šéfovy, řekne jí, že je dětinská. Bojí se mu i oznámit, že je nemocná. Když se stane něco vážného, jako první se z toho zhroutí. Jak jí pomoc?

Dobrý den, hádám se s manželkou kvůli mladšímu bráchovi. Je mu 19 let a chová se špatně. Kromě toho, že je hrubý, při řízení riskuje, taky jednou vzal peníze rodičům. Nicméně nikdo se necítí poškozen, takže není co řešit.
Když s paní o tom mluvíme, tak říká takové ty chapavé řeči, že je mladý, že to má těžké, že je nešťastný a podobně.
Tohle nemuzu vystát protože to je podle mě hledání výmluvy. Nechci po manželce, aby to řešila, ale to že neřekne, že to není v pořádku nemůžu vystát. Manželka mi odpovídá, že ho neomlouvá. Jen pak opakuje, že je mladý, že neví jak svou situaci řešit, atd, tedy podle mě jen další omluvy. Když jsem se jí ptal, zda je jeho chování v pořádku tak promluvila na téma neodsuzování a že nevíme, co skutečně prožívá.
Vždyť když něco není v nepořádku a je to jen otázka situace, tak to může udělat každý, kdo si dokáže věc zdůvodnit, např. tím že takovou věc ještě doteď nemusel řešit a je to jen "teď".
Pojďme k podstatě mého dotazu: je to omlouvání nebo ne?

- otázka upravena poradcem

Hrozně mi chybí, ale snažím se ho nekontaktovat, aby neměl pocit, že na něj ještě nějak tlačím, vrátili jsme si všechny věci co jsme u sebe měli a on se odstěhoval, teď jsme bez kontaktu, ale stále na něj myslím, myslím si, že to společné odloučení by mu mohlo zase dodat sílu do vztahu a mohlo by se mu po mě začít stýskat, že tím, že smazal naše společné fotky se jen bránil tomu, aby na mě nemohl myslet, jsem si jistá, že nikdo jiný v tom není, když jsme se naposledy viděli, tak mě objal a vím, že mu na mě záleží, jen už prostě nevěděl kam dál a nechtěl mě trápit, tak to takto ukončil, ale myslíte, že je šance, že se mu začne po našem nekonfliktním vztahu stýskat a sám se mi ozve? Myslím, že takto to nechtěl ani jeden z nás, jen už jsme neviděli žádné východisko, ale rádi se máme oba. Jen on potřeboval změnu, ale bojím se mu napsat, abych tu dobu od sebe neporušila, budu ráda za jakoukoliv radu.

Dobrý den,
s přítelem jsem byla ve vztahu 3 roky, chodili jsme společně na večeře, do kina, na nákupy, bydleli jsme společně asi 1,5 roku a před 14 dny jsme začala pocitovat odcizení z jeho strany. Snažil se mě přesvědčit, že chce více volnosti v našem vztahu, že již delší dobu se mu v hlavě honili myšlenky o tom, že jsem jeho první vážný vztah a že jsme ještě na tak vážný vztah mladí (je nám 21). A však před měsícem jsme spolu ještě plánovali společnou dovolenou u moře a dokonce jsme plánovali se přestěhovat do většího bytu. Najednou byl se vším konec, dohodli jsme se, že se zkusíme rozestěhovat, aby jsme zkusili být bez sebe, aby to pro něj nebyl stereotyp, avšak nestačilo to, před týdnem přišel s tím, že už takhle dál pokračovat nechce, přitom mi říkal, že mu na mě moc záleží a že mě má rád, ale že potřebuje více volnosti ... rozešli jsme se a již týden nejsme spolu v kontaktu, on mazal naše společné fotky a s lidmi doma přestal komunikovat, hodně mě to ranilo a všechny ostatní taky

Dobry den,chci se zeptat s pritelkyni jsme byli 2 roky,hned na zacatku jsme prosli tezkym obdobim,ale pak se to vivinulo ve velkou lasku,nakonec jsem pritelkyni pozadal o ruku a se slzami v ocich prijala,nicmene jsem mel nejake resty z minula a musel neustale pracovat,zaroven jsem pritelkyni dost omezoval a byl zarlivy a neduverivy.Nakonec jsme se rozesli a ona mi rekla ze uz me nemiluje a ze je ve vecmem stresu co muze nemuze rict.Vicemene si moc dobre uvedomuji,co bylo spatne a chci to napravit.Jsem pevne rozhodut bojovat az do konce.Poradte ma to smysl a jak se nejlepe zachvat,aby to nebylo spise na skodu.Dekuji

Dobrý den, jsme spolu už od 17ti, letos 29 let, máme 2 syny. Před 2mi lety jsem nechtě přistihla manžela s jinou jak šli v objetí a .... Chtěla jsem hned rozvod, ale manžel ne, zařídil i poradnu. Myslela jsem si, že už je vše v pohodě. Před 14ti dny šel na setkání, kde ji měl znovu vidět, od té doby neskutečně žárlím, sleduji ho, když má v ruce mobil, nikdy jsem to nedělala, po prvé před těmi 2mi lety, když chtěl zůstat. Vím, že to je špatné, ale nemůžu si pomoci. Moc bych mu chtěla věřit, ale nejde mi to. Poslední dobou nerozumím sama sobě. Chci a pak zas nechci s ním být, miluji ho, ale dusím ho svými výlevy, vím jen jedno, takhle to nemůže jít dál.

Dobrý den, chci se zeptat na Váš názor. Je mi 38 let, jsem svobodný a bezdětný, upřímně mám problém najít přítelkyni, natož partnerku. Sexuální život se mi omezil na placené služby a pornografii. Když se zkusím s nějakou slečnou/ženou seznámit, v nejlepším případě to skončí přátelstvím. Nemohu se zbavit dojmu, že není nabídka. Přitom žen v populaci je více než mužů. Je pravda, že v mém věku je to asi o rozvedené s dětmi atd. Do toho se mi moc nechce, nemám příliš zkušeností se svobodnou, natož s cizími dětmi. Nemyslím to ve zlém, moje máma se rozvedla dvakrát, chápu to. Začal jsem si horečně zařizovat život tak, abych se obešel bez druhého člověka, alespoň po finanční stránce. Vzhledem k tomu, jak to vypadá, tak je to docela rozumné a na místě. Moje otázka zní, dělám podle Vašeho názoru, něco špatně? Nebo je to dobou? Já se nedostanu ani na rande. Přiznám se, že se tím snad již ani nechci zaobírat, protože tím ztrácím spoustu času a sráží mi to morálku. Hezký den.

Dobry den...mam bivalou pritelkyni,se kterou mame 6 lete zivot...nebudu tet rikat o problemech ktery ten 14 lety vztah narusovali jeji rodice..a tim se vse bortilo...ano mame na rozchodu vinu oba ale zajima me osobnost matky ditete,proc mi ho prestavala pujcovat kvuli svemu novemu priteli s domem a s tim jak vipravi na poradnach ze nechce abych existoval.Duvodem je jeji dusevni nutkani ji skratka zmyzet ze zivota a mit svuj novi zivot odepsala mi dnes na upravu po roce s hlavnim nepochopitelnym pozdravem dobry den,zkratka zpusob vikani...co se deje? Ano slysely jsme oba od psychologu at si da ona pozor,ze skratka mame spolecne dite na celi zivot a tudis neexistuje takovi zpusob jako je uplne zmyzeni ze zivota...ona proto dela vse jen abych ji zmyzel ze zivota potrebuji pomoc,nevim uz co delat.

Dobrý den paní doktorko, tchyně mě od začátku asi moc nemusela. Nejdřív se se mnou prý nechtěla seznámit. Pak se nám do všeho pletla. Dokonce neměla problém na nás oba křičet, když jsme udělali něco jinak, než by si představovala ona. Jednou si zvala přítele beze mě, aby mu poradili, na co si se mnou dávat pozor. A pak mi ještě vmetla do tváře, jak se mě před nimi zastává. Setkání s ní byl pro mě vždy stres, tak jsme omezili návštěvy. Vyčítají, že jezdíme málo, když tam jsme, dostaneme za něco vynadáno jako malé děti. S ničím nepomohou, druhé půlce rodiny se vším. Druhá snacha tyká, já musím vykat. Ani když jsme jim oznamovali, že čekáme miminko, netvářili se nadšeně, tchýně utrousila,že prý z čeho chceme žít (máme oba celkem dobrou práci). Svatbu chtěli zaplatit za přítele,s tím že já si mám zaplatit druhou půlku (vůbec jsme po nich peníze nechtěli).Teď se pořád chtějí stavovat za malým,chtějí hlídat. Vůbec nevím, jak po tom všem s nimi mám vycházet.Už si je moc nechci pouštět k tělu.

Paní doktorko, děkuji za Vaši odpověď (týkala se toho, že se v rodině musíme manželovi podřizovat kvůli klidu a že děti s tím mají problém). Napsala jste, že se manžel možná cítí být ve vztahu sám, protože já píšu i za děti v množném čísle. Situace je taková, že on se nechce podílet na výchově a starostech o děti (zodpovědnost ženy), s dětmi musím sama na dovolenou, protože on nemá čas, ale pak si jede s kamarády úplně sám, na některé děti je nepřiměřeně přísný, takže - pravda - dělám takový štít. Víceméně jsem já v rodině ten stmelovač a on se to snaží pořád nějak narušovat. Bohužel to má po své matce, ta si taky libovala v konfliktech v rodině a štvala sourozence proti sobě. Takže manžel vlastně asi vnímá nějaké hranice, které dělám a to se u nelíbí. A vzrůstá dusno. A já se už kvůli dětem někdy to povolit nemohu, protože by je to hodně zasahovalo (sama - jak jsem psala - se s tím umím popasovat, ale děti ne). Možná by byl spokojený, kdybych dala děti a sebe na vedlejší kolej a skákala kolem něj. To jednak udělat nechci a jednak to bude dobré na chvilku a on zase zatlačí ještě víc či případně mi to vyčte (například jsem se naučila díky jeho "postojům" být samostatná a zařídit věci sama, protože by nikdy nebyly, a začala jsem slýchat, že ho už na nic nepotřebuju, jenže několikaměsíční se dorpošování a ponižování mě fakt nebaví a zařídím si věci sama a jemu to vadí). Co byste poradila? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní psycholožko. Manžel dělá takové zvláštní věci. Začne mluvit o nějakém tématu - se mnou, s kamarády - třeba jak já jsem hrozná, že se bude asi muset rozvést (vzdychá), jak to má těžké, takže kámoši, kteří si rozvodem prošli, mu radí, co dělat a jak přijde o polovinu majetku, načež on řekne, že mi nic nedá (a směje se) - a protože třeba cítí nátlak na detaily a konkrétno, od tématu úplně odejde - bu´d se odmlčí, když mluví se mnou, tak odejde, anebo změní úplně téma a začne najednou o něčem jiném. Se mnou teda nemluví o rozvodu, ale o mém "chování" anebo "chování" dětí. Prostě když už cítí nátlak, tak je to cvak a je konec. Zapomněla jsem ještě dodat, že krizi ani nic nemáme, prostě normální domácnost a vztah. Já jsem zvyklá mu spíše uhnout, protože je to často snazší a rychlejší cetsa k řešení. Jen dodám, že já jsem se ze začátku snažila dostat věci na kloub, takže jsem se ho ptala dál, šla za ním, ale on stejně nikdy nic neřekl, naopak mi řekl, že jsem šaratice a co pořád mám a že on má práci a nemá řas se mnou nic řešit. Dlouho jsem toto jeho chování neřešila, protože to nemělo význam, ale včera mi jedna společná známá říkala, co dělám, jak se chovám, že on si stěžuje a že si zničím manželství. Věří samozřejmě jemu, ne mně. Takže tyhle jeho nepravdivé stesky prostě zazní, lidi je slyší, pamatují si je a pak reagují tak, jak reagují. Někdy se mi zdá, že je rád, že je za chudáka. Paní psycholožko, mám ho nechat se takhle chovat? Já nad tím umím mávnout rukou. Ale není to riziko pro vztah? protože on hodně dá lidi. Když jsou dva názory - jeden mám já, druhý jeho kamarád, tak "vyhraje" kamarád. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, potřebova bych od vás radu, znám jednu holku už 12let stále se kolem sebe motáme, několikrát jsem spolu už něco i měli, avšak nikdy pohlavní styk ale pořád kolem sebe kroužíme myslím že bychom spolu oba chtěli být ale vždycky to něco přeruší, a už to trvá vážně dost dlouho, nedokážu na ni přestat myslet, přijde i jako kdybychom mezi sebou měli nějakou barieru která nám brání spolu začít něco víc než kamarádství... chtěl tedy poradit co bych měl udělat proto abychom spolu byli více než kamarádi, různé rande a tak už jsem zkoušel, jsem si jist že oba chceme to stejné dokonce si s ní o tom občas i píšu :D ale oba tam máme tu barieru, možná by bylo nejlepší prostě do toho skočit a nechat to osudu jak to dopadne. Každopádně předem děkuji za odpověď

Dobrý den, paní doktorko, prosím o radu. Rozvod v 55 letech kvůli manželově milence a jeho opuštění rodiny. Nic z majetku nedostaneš. Takže zaplatil právníky (bohužel na rozdíl ode mne na to má, já celý život podřídila jeho podnikání a rodině, takže horší práce a hůře placené), skutečně tvrdě - falešné faktury, několik žalob, musela jsem odejít z opraveného domu (byl bohužel napsán jen na něj), zatímco děti mohly zůstat (odešly záhy taky, dům je už tři roky prázdný), soudce hned pochopil, kdo má sílu a peníze a rozhoduje bohužel i protiprávně v jeho prospěch (já nemám peníze na odvolání), takže skoro v 60 letech jsem zůstala bez bydlení, bez peněz, bez majetku... nechci poradit právní věci, ale ty Vaše - jak zvládnout tu obrovskou životní křívdu, kdy Vás partner, za kterého jsem platila dluhy, pomáhala mu rozběhnout podnikání, zdarma pro něj i pracovala, na sklonku života opustí (OK, to se asi stává), ale vpodstatě chladnokrevně okrade? Takže vy žijete takzvaně z ruky do huby, zatímco on si kupuje luxusní auta, luxusní dovolené, střídá ženy (ta první milenka ho samozřejmě opustila)... žiju ze dne na den a někdy si říkám, že už to dál nemá smysl... máte radu? Děkuji

Dobrý den paní doktorko, jsme téměř 2 roky ve vztahu, kde partner vydělává několikanásobně víc, než já. Já mám dceru a 2 pejsky. Obě studujeme. Můj příjem není velký, ale proto studuji, abych toto mohla změnit. Jenže partner mi neustále vyčítá a předhazuje, že mi dělá sociálku, že nehodlá všechno platit atd. Posílám mu "nájem" za bydlení u něj, vše co mi zbude, to dávám do jídla. On platí v restauracích a případně na dovolené. Jenže pak mi to omlátí vždy o hlavu. Teď řešil to, že by jsme měli dítě. Jenže když už teď má potřebu mě především během pití ponižovat a urážet, co by se stalo, kdybych na něm zůstala závislá finančně zcela a ještě by musel živit mou dceru a hafany? Vždy se omlouvá, že byl opilý a neví, proč to řekl, ale pak se to opakuje a je to pořád dokola. Dělám vše, co řekne, jen pískne, já běžím a když už jsme eliminovala vše, co mu dřív vadilo, tohle zůstalo. Vadí mu extrémně můj nízký příjem. On nakupuje nemovitosti a jiné komodity, pomáhám mu se vším, úplně se vším.
A do toho chce mimino. Tak nevím, ale nepřipadá mi to úplně normální uvažování.
Když jsme mu řekla, že za těchto podmínek do dítěte nejdu, chce si nechat zamrazit spermie, kdyby náhodou...kdyby náhodou co? Vůbec nebere ohled na to, co mi tím dává jasně najevo.
Den co den pije, mívá "dobré opice", ale taky dost výbušné. A pak se ještě diví, že mě to vadí.
Tak nevím, jsem padlá na hlavu já, nebo on? - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, před časem jsme s manželem řešili krizi a šli od sebe. Já si našla jiné bydlení a on zůstal v našem domě. Bohužel jsem se dozvěděla, že si v té době našel milenku a i přes můj výslovný zákakaz, který na oko respektoval, si ji vodil k nám domů. Nechápu, jak mohl dovolit, aby takto nějaká žena narušila moje soukromí a užívali si u nás doma. Co mě mrzí, že evidentě nedokáže respektovat mě a naše dohody. Asi si myslel, že už to nedáme dohromady a nikdy se to nedozvím a tak je to vlastně jedno. Není to poprvé, co mě podvedl, lhal mi a nerespektoval, na čem jsme se dohodli. Proto jsme taky měli krizi. Teď vůbec nevím, co mám dělat. Mysela jsem si, že budeme konečně šťastní. Máme malé miminko, měli jsme plány do budoucna. On se od té doby vážně snaží. Skoro bych mu i věřila, že se změnil a nechce mi už lhát. Ale vůbec nevím, jak se s tím vyrovnat a jestli má s takovým člověk vůbec cenu pokoušet se budovat vztah.

2/2 Změnil jsem priority a praci posunul v žebříčku někde na 4. místo. Manželka je však myšlenkami a hlavou někde jinde. Její milenec je v současné době v zahraničí, ale neustále si píší skrze internet nebo prostřednictvím mobilu. Minulý týden jak se vrátil na skok zpátky do česka se sešli a měli spolu opět intimní vztyk. Chtěl bych a přál bych si manželství zachránit. Co byste mi prosím radila, jak pokračovat nebo kterým směrem se vydat? Mockrát děkuji s pozdravem a přáním krásného dne DAN

1/2 Dobrý den paní Doktorko, s manželkou se známe 6 let z toho 4 roky jsme spolu manželé. Máme spolu 2 chlapečky 4 a 2 roky. Poslední rok jsem se věnoval naplno práci abych byl schopny plnohodnotně finančně zaopatřit rodinu.To znamenalo pozdní příchody domů (okolo17hod) a poté se v rámci možností věnoval dětem. Večer jak se uspávaly děti jsem z 95% vždy usnul také, takže manželka zůstala po zbytek večera sama...nevěnoval jsem se jí a problémy byly také i v posteli. Problémy s financemi jsem ji nesděloval jelikož jsem ji nechtěl přidělávat starosti. Když to takto pokračovalo, našla si po jisté době milence se kterým udržovala intimní vztah (ze začátku 2x týdně poté každý den), který vzrostl v lásku (trvající asi 3 měsíce). Manželka mě nyní momentálně nemiluje a chce odemně do roku odejít, pokud si ke mě nějakým způsobem nenajde cestu. Její milenec má 22let (ona 29). Od doby kdy to vím, jsem se změnil a naplno se věnuji dětem a manželce. Plánuji výlety, welness pro nás dva a pod.

2/2
Nerozumela jsem tomu, proč je furt tak milující a dává mi najevo své city. Pak se rozešel. Myslíte, ze je nevyzraly, ze už ve vztahu není ta jiskra a on než aby pocítili lásku a bezpečnost, chtěl mít stále to vzrušení, které samozřejmě po určitě době vyprcha? Práci má velmi prubojnou, je vysoce postaveny manazer a za koníčka má bojové sporty.