OTÁZKA: Dobry den, prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel spal klidne celou noc. Dekuji predem za odpoved. Hanka Hanka

OTÁZKA: Dobry den, prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel spal klidne celou noc. Dekuji predem za odpoved. Hanka Hanka

OTÁZKA: Dobry den, prosim o radu. Muj pritel ma v posledni dobe velke problemy se spanim. Od smrti jeho otce (12/2004) ho trapi nocni mury. Vecer usne klidne, ale kolem treti rano se probudi nejakym osklivym snem a uz neusne. Nebo usne a zdaji se mu opet osklive sny. Potom je pres den hrozne unaveny a nevyspaly. Strasne rada bych mu pomohla, ale nevim, jak. Existuje nejaka moznost, jak odreagovat mysl? Tak, aby pritel konecne spal klidne celou noc. Dekuji predem za odpoved. Hanka Hanka

OTÁZKA: Dobrý den paní doktrorko.Jsme s manželkou společne 4 roky.Před rokem se partnerka zamilovala do jednoho muže.Trvalo to 3 měsíce a vyvrcholilo to pohlavním stykem.Potom se mi o tom svěřila, protože s tím chtěla pomoct.Ke mě se její city nezmněnili, ale miloval zároveň dva muže.Bylo to asi 1 měsíc před svatbou.On jí stále miluje a touží po ní, ale ona s ním veškerý styk ukončila.I když se to stalo už před rokem, stále jsem se tím pořádně nevyrovnal.Problém nastává hlavně, když si začne třeba psát přes internet s jiným mužem, cítím se jakoby v ohožení.Mám obyvy, že se to může znovu opakovat.Moje žena je poměrně atraktivní a mužům se líbí.Snažím se ženě vše odpustit, ale tím, že se toto stalo, ztratila žena mou důvěru.I když se oba moc milujeme a žena mi to stále zdůraznuje, že jí zálaží jenom na mě, pořád jí nevěřím.Máme spolu 2 děti ( 4 a 2 roky ).Vím, že na ní hrozně žárlím a asi to pněkdy přeháním, ale nemůžu se zbavit pocitu nejistoty.Děkuji za odpovězení na můj problém. S přátelským pozdravem Ondra Ondra

OTÁZKA: Chodila jsem 6 let s pritelem, po 6 letech jsem to ukoncila z duvodu ze vztah byl o nicem takzvane, pritel to ale necekal a byla to pro nej rana, ale vzal to. Po par hodinach mi vsak nastal teror jak sms tak volanim a podobnymi kontakty, chtela jsem mu pomoci v jeho trapeni protoze jsem dobra povaha a nechtela jsem aby trpel, jenomze pri rozhovorech jsem se do toho nejak zamotala a slibila jsem mu sanci, mam noveho pritele, ktery nema o nicem tuseni, a taky nechci aby to vedel, ted uz byvaleho pritel nekontaktuji nijak, presto citim se nejak divne, co delat?(Uz jsem mu napsala ze nema u me sanci ale on neda pokoj) rene

OTÁZKA: Dobrý den, mám tento problém. Měl jsem rok a půl krásný vztah s přítelkyní, která po prodělané rodinné terapii potřebovala nějaký čas na zklidnění a atd., žádala mě abychom byli po nějaký čas, sama nevěděla jak dlouho, jako kamarádi. Prostě nebyla v té době schopna být v nějakém vztahu. Bohužel v té době jsem nebyl schopen jí ten čas poskytnout a bydlet jinde. A tak jsme se rozešli. Rok a půl jsem se z toho psychicky dostával, ale zvládl jsem to. Počátkem roku jsem se seznámil s novou přítelkyní, která se krátce před tím rozešla po několika letech se svým přítelem. Asi po měsíci u ní nastaly problémy s tím, že měla výčitky svědomí, zda udělala dobře s rozchodem a začly se jí vybavovat vzpomínky z minulého vztahu. Přitom sama nevěděla proč tyto problémy má, když se mnou zažívala to krásné co dlouho necítila a nezažila. Nakonec zašla k psycholožce.Zjistila, že by si měla urovnat vztahy s otcem, srovnat se sama se sebou a pak teprve chtít partnerství. Chce čas pro sebe, který jsem ochoten jí dát oproti minulému vztahu. Jenže ona sama tvrdí, že nemůže po mě chtít, abych jí ten čas dal, protože sama neví jak dlouhý bude. A já teď nevím co dělat, už týden jsem se jí neozval, ikdyž mám pořád snahu jí zavolat nebo napsat sms, jak se má atd. Chtěl bych jí ten čas dát, ikdyž nevím jak dlouo. Na druhou stranu se bojím toho, že pak mě třeba nebude už chtít. Bojím se odmítnutí a následného zklamání. Sám z toho mám teď problémy, špatně spím, pořád na ni myslím... A tak nevím co dělat, jít k psychologovi, nebo se s tím srovnat sám...prostě nevím co dál. Děkuji za odpověď a radu. Kvído Kvído

OTÁZKA: Přeji dobrý den. Můj problém je následující.Jsem vdaná l9 let a máme s manželem 16ti letou dceru. Většinou byl náš vztah velmi pěkný, ale teď co dcera je téměr dospělá začal se muž chovat divně. Neustále mi vyčítá, že si dělám co chci a že tedy si bude také dělat co uzná za vhodné a že jsem neustále unavená a moc spím, utrácím /mám lO tisíc na měsíc pro 3členn. rodinu dospělých/ a tedy se se mnou nedá už žít. Přitom pracuji v nemocnici na chirurgii,tak jsem opradu unavená.A to že si dělám do chci spočívá v tom, že lx týdně jdu plavat nebo cvičit, lx za 2 měsíce jdu na kosmetiku, občas jezdím na kole - sama. Protože on se přeci nebude ztrapňovat na kole. Tak doma sedí či leží a kouká na televizi.Neuzná,že celých l6 let jsem znala jen práci,školku,družinu,dětské kroužky,dětské nemoci, nákupy,vaření,praní. Nikdy jsem nebyla nevěrná a chtěla bych mu pomoci, jenom nevím jak.Děkuji Vám za odpověď a přeji Vám ve Vaší náročné práci mnoho zdaru a zdraví. Miluš

OTÁZKA: OTAZKA: Jsem vdana 7let bez deti.Je mi 31 let a Manzel je o 17 let starsi, nas vztah byl velice krasny, pohodovy a bezproblemovy. Pred rokem jsem nastoupila do noveho zamestnani kde se mi zalibyl jeden o 8 let mladsi kolega. Zpocatku jsme byli velci kamaradi, az, a to se stalo pred 6ti mesici jsme se spolu vyspali. Myslela jsem si, ze to pred manzel zatajim, ale po 2 mesicich bohuzel jse to provalilo. Manzela to hrozne sebralo, ja jsem byla jako v jinem svete, mela jsem rada sveho manzela, ale nemohla jsem se od noveho partnera odpoutat. Rano jsem si myslela, ze se svym manzelem budeme jako driv v pohode, ale kdyz jsem prisla do prace a videla se s svym novym partnerem tak jsem vedela, ze musim od sveho manzela odejit. Bylo to pro nas velice vysilujici, az manzel odjel na 15 dni ke sve matce. Ja jsem mu slibyla, ze se do te doby rozhodnu. Jenze kdyz manzel odjel a ja mela noznost byt porad se svym kolegou tak jsem se rozhodla, ze se rozvedu. Zavolala jsem to manzelovi jak jsem se rozhodla. Manzel prijel a ja jsem byla zase zpatky v te same situaci jako nez odjel ke svy matce. Jenze ja uz jsem chodila prespavat ke svymu novymu partnerovi. Ja nevedela jak dal, porad mam manzela rada, klidne ho obejmu dam mu pusu, ale to je vse, myslenkama jsem byla v novym vztahu a hodne zamilovana. A ted po 3 mesicich jsem se rozhodla od manzela uplne odejit a zit jen s novym partnerem. Jenze muj novy partner odjel na 12 dni na sluzebni cestu a ja se rozhodla, ze se vratim domu k manzelovi, a ze naposledy spolu stravime tech 12 dni, nez se muj novy partner vrati. Samozrejme jsme spolu nespali, ale meli jseme zase spolu hezke chvile. Kazdy den jsem novemu partnerovi volala, jenze me prekvapilo,ze muj novy partner se mnou nemluvi o nicem jinem nez jak se budeme spolu milovat az se vrati zpet.O nicem jinem nebyl schopny mluvit, snad jen resit nejake male problemy z nasi spolecny prace. Az budu s novym partnerem 24 hod denne tak nevim jestli to bude vse tak jak si to predstavuji . A navic vim, ze s manzelem se mame porad radi. Muzete me poradit co mam delat a jak s toho dostat ven. ANETA,04.04.2005

OTÁZKA: Dobrý den paní doktorko,můžu se Vás zeptat na Váš názor? Př.Jdu z práce v 15.00h,sveze mě autoškola,zastavím se u známého na veřejně přístupném místě,kde nejsme sami (budova autoškoly),vypiju čaj,a v 15.35h. odcházím domů.S majitelem autoškoly mám dobrý kamarádský vztah (nikdy jsme si nedali ani pusu).Doma mi udělá přítel příšernou scénu - žárlí. Má pravdu on a nehodí se,abych ještě někdy absolvovala takovouhle,nebo podobnou návštěvu,i když nejsem vdaná,tak se to prý nehodí a tahám ho tímto: jak on říká za fusekli.Nebo mám pravdu já a můžu mít svůj okruh známých a nebylo na této návštěvě nic špatného?? Děkuji Vám za Vaši odpověď. Hanka

OTÁZKA: Dobrý den, je mi 29 let a se svým přítelem (31)chodím necelý rok a půl.(6 měsíců spolu bydlíme). Naším problémem většinou nejsou nedorozumění vzniklá odlišnostmi našich charakterů, nýbrž naším, potažmo mým největším problémem, jsou partnerovi rodiče. Můj partner žil se svoji rodinou do doby, než se nastěhoval do mého bytu. (tedy 30 let) Již v době, kdy jsme spolu začínali chodit, mi jeho nejbližší kamarádi mezi řádky -v legraci- informovali, že jejich rodina je klan a že mezi sebe nikoho nepustí. A že to budu mít těžké. V té době jsem si ovšem nic takového sama nedovedla představit. Je mi dost let... a už jsem měla nějakou tu zkušenost s rodiči partnerů... a nikdy se nestalo, abych "nezapadla" nebo, abychom si k sobě nenašli cestu. Jsem člověk velmi citlivý, až přecitlivělý a nemám ráda, když jsem s někým, kýmkoli, v rozepři. O to víc, s lidmi, které mám ráda. Až časem jsem pochopila, že odmítavost rodičů mého partnera, chlad a zvláštní způsob sledování a vyhledávání rizik, které s sebou přináším do jejich rodiny, není asi až tak závislý na mé osobě, jako na tom, že jim beru jejich syna, který bylo vychováno ke službě svým rodičům a to s předpokladem bez odmlouvání. (I když to zasahuje, velmi, do soukromí. čtení pošty, sms zpráv apod.) Matka mého přítele zcela očividně miluje nadevše... (Jen nevím, jestli to není více krkavčí láska, nežli rodičovské láska, protože mu nepodá pomocnou ruku nikdy, pokud se to týká nás, ale dělá mu první a poslední, pokud se to týká "jich" . Také velmi trpí tím, že se její syn osamostatňuje - odděluje, což je vzdušnou čarou moje vina, neb, kdybych nebyla, měla by svého syna stále doma. Můj partner čas od času cituje svoji matku ve věcech, které se mě dotknou... (kritický a podezíravý komentář k mé osobě, k tomu jak věci řeším, či dělám…) a já nejsem schopna se přes ty věci přenést. Také mi velmi trápí, že oba moji rodiče nabídli mému partnerovi tykání hned v prvních měsících, aby to usnadnilo přátelskou komunikaci, zatím co já jsem pro otce mého přítele doposud pouze označována jako "vona" nebo "mladá" a to i v době, kdy se vyskytuji ve stejné místnosti. (Tím chci říci, že netoužím po tom, aby mi bylo umožněno tykat rodičům mého partnera, nýbrž... alespoň slušnost. Ale oboustranná !!! Po celou dobu po kterou jsme odstěhováni, se nám nikdo, z přítelových rodičů, nesnažil pomoci ani slovem ani nijak jinak nás podpořit, ani navštívit a to i přes to, že jsme měli byt v totální rekonstrukci. Byli to moji rodiče, kteří se ptali jestli máme co jíst, nebo jestli nepotřebujeme pomoci s vymalováním…a tak... Mě by úplně stačilo, kdyby se jen zeptali, třeba jen, jak se mám... cokoli. Ale to je asi sen. Oni se zajímají a starají o svého syna. Já jsem pro ně narušitel jejich zaběhlého způsobu rodinného života a tak mě mají problém i odpovědět na pozdrav, aniž by z toho nebyla cítit nervozita. Můj problém je o to větší, že partner podniká a místo svého podnikání i garáž k tomuto nezbytnou má v místě bydliště svých rodičů. Takže je každodenně pracovně vázán na jejich prostředky. (garáž, koupelnu, obědy... čisté prádlo apod.) Tato situace se asi nezmění, pokud můj přítel setrvá ve firmě se svým otcem. Vážená paní doktorko, pokud můžete, zkuste mi poradit, jak se mám chovat. Nesu skutečně velmi těžko, jak ke mně přítelova rodina přistupuje, jak mě odmítá, jak mě negativně popisuje a zkoumá a jak našemu vztahu nedává vůbec žádnou šanci. („Ona to tvé ježdění sem a tam stejně dlouho nevydrží…“ apod. ) Můj partner mnoho z chybných proslovů rodičů také nerad slyší a někdy se mě i snaží bránit... ale jsou to přeci jen jeho rodiče, takže když dojde ke sporu, je pro něj velmi těžké tento problém vůbec nějak řešit. Většinou se snaží přimět mě k tomu, abych to neřešila. A doma poznámky rodičů ignoruje. Jenže to mě nejde, jak už jste z mého dopisu zajisté pochopila, neb mi to velice trápí. Děkuji, Kateřina Kateřina

OTÁZKA: Pani doktorko je mi 25 a mam dve dcery jednu 4 letou s prvnim pritelem a druhou s mim manželem 7 mesicu.manžel ma z prvniho manželstvy 2 deti jedno snama žije ma 7 let.mame problemy stale se hadame kvuli detem protože manžel mou prvni dceru nema rad a porad po ni huči. sam ma ditě ktere stale lže a snaži delat problemi,ale on to nevidi a ja nevim jak tohle vyřešit,protože miluju svou dceru 4 . romana

OTÁZKA: Dobrý den pani doktorko, prosím Vás poraďte mi jak se zachovat.Přítel, se kterým žíju 12 let, mi byl nevěrný, snad je je již vše v pořádku,vše jsme si vyřílali, já mu odpustila a snažím se mu věřit, ale ona dáma má chatu v sousedství.Já vůbec nevím jak se chovat až se s ní budu potkávat a vídat.On říká že se s ní jen pozdraví a hotovo.Mám stále ale obavu i když mi ujišťuje o jeho lásce ke mně. můžete mi prosím poradit. Jarka

OTÁZKA: Dobry den, pokusim se ve strucnosti popsat svuj problem a tak doufam, ze to pujde. Mym problemem ve vztahu je nevera a duvera. S partnerem ziji 4 roky. Ma z predchoziho maznelstvi syna, ktery u nas travi pravidelne vikendy a vsichni si moc rozumime. Behem poslednich 3 mesicu se muj partner choval velice divne, byl velice naladovy, zlobil se na me kvuli malickostem a neustale mi daval najevo, ze se mu neco nelibi. Priznam se, ze jsem to vubec nechapala, chovala jsem se porad stejne a hadat se kvuli tomu, zda jsem zhasla v koupelne a nebo jestli jsem koupila jiny druh mineralky mi prislo hrozne hloupe. Mela jsem celou dobu dojem, ze se deje neco spatneho, ptala jsem se ho na to nekolikrat, ale nakonec jsem jeste byla za tu spatnou, ktera se porad n necem "rejpe" - ze pry je vsechno v poradku. Pak ale prisel osudny vecer, kdy mi rekl, ze se se mnou chce rozejit. Ze se mu zda, ze uz ten nas vztah nemam smysl - ze asi tak pul roku nefunguje tak, jak on si predstavoval...proste behem nasi debaty neuvedl ani jediny solidni argument, co nefunguje, nebo co je spatne. Kdyz jsem se ho ptala, jestli je v tom jina zena, tak rezolutne odmitl. Musim rici, ze mi to prislo hrozne divne. Zacala jsem patrat a zjistila jsem, ze je mi uz nekolik mesicu neverny s jinou zenou, ktera sice zije v jinem meste, takze se vidaji velmi sporadicky, ale vidaji. A take, ze se dohodli, ze chteji byt spolu. Takze jsem nasla pravy duvod rozchodu. Rekla jsem mu, ze tedy vsechno vim, ze je mi lito, ze mi tak lhal a ze se tedy rozchazime. On se uplne sesypal, brecel a porad jen dokola opakoval, ze udelal obrovskou chybu. Jeste asi dva tydny jsme kolem sebe "potichu naslapovali" rozebirali vse zprava a zleva a on me presvedcoval, abych mu dala sanci to vse co zkazil napravit. A ja to udelala. Ted je vse hrozne pekne, hova s eke me moc hezky, ale ve me porad hlada ten cervicek neduvery. Kazde jeho chovani se mi zda podezrele, kazda smska, ktera mu prijde, kdy dlouho sedi u pocitace, kdyz nekam jde...no proste vsechno. Snazim se nedavat nic najevo, protoze bych samozrejme jeho snazeni zkazila, ale je mi hrozne. Miluji ho a chtela bych s nim byt, ale vubec si nejdem jista, jestli mu jeste nekdy dozazu verit. Vim, ze ONA bydli daleko a trak se jiste nevidaji...ale stejne...Porad is rikam, jestli to skutecne ukoncil, jestli si s ni nepise...ale nechci se ho na to ptat a vlastne ani nevim, jestli bych se ho na to mela ptat. Kdyz mu dam najevo, ze mu neverim, nebude to dobre. Prosim, muzete mi nejak poradit, jestli z toho vede cesta ven. Da se znovu zacit verit? Je mozne, ze se z te situace poucil a uz to nezopakuje? Jsme bezradna... Jitka

OTÁZKA: Dobrý sen, chtěla bych poradit, akorát nevím jestli to vůbec půjde. Je mi 25, jsem rok vdaná. Manžel je na mě hodný,nechtěla bych ho stratit, protože ho miluju.Vypadáme jako ideální pár, také tak o nás přátelé mluví. Problém je v tom, že já už mám skoro rok přítele s kterým vedu sex.život.Seznámili jsme se těsně před svatbou ,ale i přes to jsem se vdala. V poslední době začínám přemýšlet o tom, že jsem se asi neměla vdávat tak brzy (ve 24 l.), protože manžela podvádím. začíná mě hlodat svědomí a bojím se, že na to manžel přijde. Musím říct, že bývám často sama, kvůli manželově práci a chybí mi takové to jiskření na počátku vztahu.V sex.životě s manželem je to v pořádku, proto se sama nechápu, proč vlasně vedu dvojí život..Myslíte že se to dá? jAKÉ máte zkušenosti ze své praxe? S přítelem jsme se už i rozešli, ale po měsíci spolu zase začali. On stálou partnerku měl, nyní již nemá a já se obávám, že k sobě cítíme víc než jen sex.potřebu. Mrzí mě to vůči manželovi, kterého taky miluju..Sama se v sobě nevyznám, ač vím že to takhle asi nejde do nekonečna. Já ale nechci ztratit ani jednoho z nich. Děkuji za radu. Ala

OTÁZKA: Dobrý den. Je mi 20 let, přítelovi 25. On pracuje, já studuji vysokou školu. Již dříve jsem měla dva delší vztahy. Nyní spolu chodíme 8 měsíců, před asi měsícem a půl jsme začali společně bydlet. Celkem to vyplynulo ze situace, protože přítel se chtěl osamostatnit od rodičů a zároveň vyřešit denní dojíždění do našeho města do práce a já měla pocit, že tak budeme moci být víc spolu. Současná situace je ale taková, že se vidíme snad ještě méně, protože přítel je často v práci i o víkendech. Zároveň mám pocit, že ve vztahu vůči mně značně ochladl. Já potom mám pocit, že přijedu na víkend ze školy a místo toho doma jen dělám služku, protože se nemohu dívat na nádobí hromadící se ve dřezu za celý týden. Také mi vadí, že ač já se snažím různými drobnostmi často vyjadřovat partnerovi lásku, necítím žádnou odezvu. Za celou dobu vztahu jsem od něj nedostala květinu, neudělal jedinou romantickou věc. Je to normální a jsem jen zbytečně přecitlivělá? Před dvěma měsíci jsme měli poněkud větší krizi a partner mi řekl, že po předchozích vztazích už nemá důvěru v lásku a bojí se více zamilovat. Já se mu tuto důvěru snažím vrátit a přesvědčit ho, aby mi věřil, dávám mu najevo svou lásku, ale už v tomto ohledu začínám ztrácet sílu i naději ... Nevím, jestli jsem svůj problém vysvětlila alespoň částečně srozumitelně a jasně, je to trochu komplikovanější. Předem děkuji za Váš názor. hanka