Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Dobrý den, měla bych jednu otázku. Je mi 28 a přítel je o 13 let starší. Jsme spolu přes 8 let. Můžu říct, že vztah nám funguje ale už přes rok se snažím nenápadně přítele dostrčit k miminku. Děti chce ale když na toto téma narazím, tak se vyhýbá odpovědi. Přestal se mnou mít pravidelně sex. Nechci ho nutit ale začínám být zoufalá... O miminko hodně stojím. Děkuji za odpověď

Dobrý den, paní Konopová, jsem doma na rizikovém těhotenství, což s sebou nese dva problémy. Mám příliš času na přemýšlení a manželovi rozhodně nejsem vzácná. Můj dotaz je následující. Manžel má v práci kolegyni, která mu dle jeho vyprávění jednoznačně nadbíhá (byť on si to třeba neuvědomuje). Vím to už více než rok, ale vůbec jsem to neřešila, dokud jsem sama chodila do práce a měla tak úplně jiné myšlenky. Nyní jsem ale na rizikovém těhotenství a jsem velmi vázaná na domov. A myšlenky na kolegyni v práci jsou nyní velmi časté. Vím, že pokud se něco má stát, stane se to. Ale chci se zeptat, co byste mi v mé situaci poradila, jak si udržet nějakou míru atraktivity a vzácnosti pro svého manžela, když jsem doma,ať už jde do práce, nebo z práce.A kvůli vycházkám to jinak nelze.Nemohu tedy využít klasickou radu - zaměřte se na sebe, choďte ven, pěstujte koníčky. Musím prostě být většinu času zalezlá doma a cítím, že manžel si je mnou velice jistý a moje přítomnost je pro něj všední. Děkuji

Dobrý den, manželství trvá přes 20let a máme 2dospěle dcery.
V průběhu manželství jsme měli velkou krizi ohledně snad všeho. Každý jsme si žily svůj život já rodinou a prací manžel prací a milenkami. Je to tak 3 roky co mi řekl, že všechno to bolestivé co se mezi námi stalo nemůže překousnout a budeme žít spolu jako spolubydlící. Doslova to znamená, že já nakupuji, vařím a uklízím a manžel si píše s milenkou a tráví s ní volný čas. Tolik lásky a vyznání jsem neslyšela od něj za celý život. Jíme u jednoho stolu, spíme vedle sebe v jedné posteli, seká trávu koupil troubu atd.vánoce v rodinném kruhu. čekala jsem že pokud si někoho našel tak se zachová ne jako srab a odejde, ale ne, pořád si píší, scházejí se a včera pro ně naplánoval krátkou dovolenou. Mě ani nevadí že si někoho našel, pro chyby nás obou ale uráží mě ta sprostota, že si mě neváží natolik aby řekl pravdu a odešel. Rozhodla jsem se tedy jak pojede a tu krátkou dovču, že mu sbalím věci a odnesu k milence,bydlí naproti.Děkuji

Dobry den,
jsem jeden rok a pul vdana a s manzelem jsme spolu 6 let. Byla jsem vzdy manzelovi oddana a hodne jsem kvuli nemu zmenila. Celkem se hadame kvuli rozdilum osobnosti ale vzdy jsme si mysleli ze to zvladneme vyresit. Mam pocit, ale ze je z jeho strany on nezmenil nic a ani nechce. Minuly rok jsem nekoho potkala, ale chtěla jsem mit nad tim nadhled a sympatie k one osobe si nepripoustet a nebo nepodporavat. Nakonec i presto z toho byla afera a pro mě to byl signal ze musime v nasem vztahu neco zmenit a musime vyresit nasi komunikaci. Manzel me velmi kritizuje a ja nekdy reaguji prehnane a domyslim si. Bohuzel se to nemeni, neustale se hadame a ja jsem ztratila motivaci. Jsem porad ve stresu. Premyslim nad rozvodem. Nemame deti a nerada bych tento problem zachranovala zalozenim rodiny a vlastne ho zase resila treba za 5 let s ublizenim vice lidem. Chci se Vas zeptat kdy je rozvod reseni a kdy ma cenu ve vztahu pokracovat. Kde najit motivaci, kdyz jsem s toho vztahu zklamana.

Dobrý den, pred 2měsící jsem se seznamila s muzem kteremu pred mesic a pul zemrela žena mame stejny osud zacali jsme si povidat a kamaradit . hned na začátku rekl ze zatim nehleda vztah ze se na to neciti.Je to as tri tydny co po mě chtel neco vic doslo jen k polibkum naštěstí dal to nepokracovalo ale on se stahnul s tim ze to stale bere jako neveru a ze potřebuje čas . Pak najednou zacal hledat na seznamce seznamil se se zenou které rekl to same . Nevim co s.tim jestli pokracovat v kamarádství a nebo se stahnou moje city k němu jsou už jiné

On je prvni partnerem ktereho jsem privedla domu, nebot jsem si chtela byt jista. Partner sam mi rekl ze nikdo z nas nemuze cekat, ze nemame zadne sexualni zkusenosti, ze by byl sam naivni kdyby si myslel ze on je muj prvni.

S pritelem si rikamame vse ve vztahu, jsme spolu 100% upmni a asi to byl ten duvos proc jsem mu to musela rict. Hrozne se bojim jak to ted bude dal, jak on s tim dokaze zit, jak nas vztah bude pokracovat...

--

Dobry den,
s mym partnerem jsme vice jak 9 mesicu spolu, pritelovi je 27 let a me je 24 let. Nevim jak k tomu poradne doslo, ale dostali jsme se k tematu sexualni minulost. Nevim ani proc ale mela jsem v tu chvili se partnerovi sverit, kolik jsem mela za svuj zivot partneru, coz tedy byli 4 a z toho dva byli jen na jednu noc, neni to nic cim bych se vychloubala, je mi to samotne neprijmne, ale stalo se. Pritel regoval tak nejak neutralne, samozrejme ze neskakal radosti do vzduchu. Pak jsme si o tom povidali on mi to sam taky rekl jak to mel, mel to tak nejak podobne. Ja se pak citila celou dobu hrozne spatne ze jsem mu to rekla, jen jsem celou dobu brecela. Vim ze by se neco takoveho asi ve vztahu nemelo resit, ale ja mela potrebu mu to rict, nevim ani duvod proc. Vim ze kazdy prijma takove veci jinak, nekdo je schopny se vyrovnat s minulosti partnera a jiny zase ne. Ale kazdy ma svoji minulost a ta by mela zustat minulosti, je jedno jak to bylo, v minulosti jsme se ani neznali.

Jak získat chlapa, který mě nechce?
Po dlouhé době jsem znovu, a to zcela náhodně, potkala chlapa, který mě před několika lety odmítl a zjistila jsem, že je pro mě stále zajímavý. Kdysi jsme se spolu tak nějak seznamovali přes internet, ale nakonec to nedopadlo. Líbí se mi ale pořád. Dá se vůbec nějak zvrátit jeho původní rozhodnutí, že mě nakonec nechce? Kamarádka mi tvrdí, že když je ženská šikovná, chlapa vždycky dostane....

Hezký den, měl jsem přítelkyni, která mi ublížila a ve vztahu použila vše čím může žena ublížit. Od nevěry po urážky typu nedokonalosti mého mužství atd., které přišly v posledním roku vztahu. Udělal jsem chybu, nechal jsem se svést v počátku, kdy mne zlákala svou inteligencí šarmem,sexem a já přestože jsem nechtěl vztah začít se postupně hodně zamiloval. První rok byl docela fajn, pak se už projevovala její PO s tím, že docházelo k rozchodům a zase k návratům. Já nejsem muž, o kterého by ženy neměly zájem,ale tato si mne doslova omotala a můj problém je, že se od ní nedokážu citově odpoutat, nedokážu se věnovat jinému vztahu. Pořád na ni myslím a nevím jak se toho zbavit,věnuji se všemu, sportu, knihám, kamarádům,práci. Ona kontakt úplně zrušila a už nereaguje. Psycholog mi nijak nepomáhá, nevím jak dál...Vím, že je to o čase,ale tak nějak se moc trápím až bych řekl, že nepřiměřeně. Ona už je ve vztahu jiném..Za každou radu budu vděčný, děkuji

Dobrý den, s přítelem se budeme znát příští měsíc rok. Poslední měsíc to ale nefunguje tak jak by mělo. Posledně co jsme se viděli mi řekl, že...….. proti mně nemá jedinou výtku, jsem žena snů každého chlapa, ale mu to asi prostě nestačí, nemyslí to blbě má mě rád, ale neví co s tím...….. ja se snažím být vůči němu tolerantní a to hodně, snažím se aby se měl dobře a vídávali jsme se občas nějaké dny v týdne, ale převážně o víkendech.Napsal mi potom, že mu chybí volnost, ale nevím co si mám pod tím představit, opravdu si myslím, že ho nijak nedusím a nezaháním do kouta.Taky mi napsal, že mě začíná brát spíš jako člověka, kterému může všechno říct a zajít s ním ven a pokecat, ale zbytek je pro něj těžké.Ale poslední měsíc, když šel náš vztah z kopce... nedokázali jsme si moc ani povídat. Navrhla jsem mu, že si teď nebudeme psát, aby si to v hlavě urovnal a pak se po dvou týdnech můžeme třeba vidět nebo si napsat.Fakt bych byla ráda, kdyby to šlo nějak zachránit Bojím se ale, že to skončí

Dobrý den, moje kamarádka se zná už 9 let s jedním klukem. Kdysi mu řekla, že by s ním chtěla chodit, ale on ji odmítl, protože měl přítelkyni. Tak se k němu začala chovat, jako ke kamarádovi, psali si, občas se sešli, svěřovali se jeden druhému, ale nedávno zjistila, že to je jen z její strany. On jí totiž řekl, že ji bere jen, jako známou a dokonce ji podezříval, že mu poslala nějaké maily pod falešným jménem, ve kterých ho žádá, aby nechal svou holku a začal chodit s ní. Vysvětlila mu, že s těmi maily nemá nic společného, ale nedozvěděla se od něj, zda jí to věří nebo ne. Proto se odmlčela a nyní se rozhodla dát mu poslední šanci. Poslala mu vánoční přání, které zůstalo bez odpovědi, tak se zařkla, že už ho v životě nechce vidět, ani o něm slyšet. Klade si otázku, jestli byl takový i dřív a pouze se přetvařoval nebo ho změnila až jeho holka. Také řekla, že jestli si ji bude chtít vzít, pošle mu zprávu, že se zabije. Ale co se tím jako vyřeší? Vždyť by byla jenom za blázna, no ne?

Jak to myslí
Dobrý den.
Před třemi měsíci došlo k náhodnému setkání s mužem, kterého nemohu dostat z hlavy. Bude mi 60, jsem 20 let rozvedená a celou dobu bez vztahu. Nechtěla jsem dětem vodit do života někoho cizího. Poté jsem si už zvykla na určitou svobodu, která mi vyhovuje. Ráda cestuji a parťák na cesty mi chybí, mám tedy kamaráda, s kterým vyrážíme. Muže kolem sebe neregistruji jsou pro mě vzduch. Pohled tohoto muže byl však tak intenzivní, že mě donutil ho zaregistrovat. Řidič autobusu. Dívali jsme se na sebe(za jízdy), až jsem se obávala o bezpečnost. Při vystupování se však nijak neprojevil. Za nějaký čas jsem jela stejnou linkou znovu a protože nemám paměť na tváře, nepoznala jsem ho. Ze sledování krajiny mě vytrhnul až jeho intenzivní pohled do zrcátka. Poté jsem ho náhodně potkala ve městě a přestože jsme oba dělali že se nic neděje, naše oči byli k sobě přitahovány magickou silou. Občas jsem ho zahlédla při přecházení na semaforech a většinou jsme dělali, že se nevidíme. Při jedné jízdě jsem mu nabídla bonbon, on se celý rozzářil a řekl: " Děkuji, jste hodná! A já si šla sednout dozadu na své obvyklé místo. Příště jsme se potkali opět na ulici, pozdravil a nemohl ze mě spustit oči. V autobuse jsme se začali bavit, ptal se kde bydlím, kde pracuji a pod. Já si o něm předtím zjistila věk i bydliště a věděla jsem, že je ženatý. Za celý život to bylo pro mě tabu, ale nyní si nemohu pomoci. Neustále ho mám v hlavě. Rozhodla jsem se mu vyhýbat. Minulý týden však jel ulicí, kterou chodím cestou z práce a kudy jeho linka rozhodně nejezdí. Poprvé jsem si říkala, že to nemůže být kvůli mě. Ale druhý den se to opakovalo. Když jsme se spolu bavili, zmínil se i o své ženě. Ve smyslu že dobře vaří. Já oční kontakt odmítám, ale zároveň bych byla ráda aby mezi námi vzniklo něco víc. Nikdy po rozvodu jsem neměla v úmyslu společné bydlení. Ke štěstí by mi stačilo společné trávení času a povídání. A roli milenky se také nebráním. Z jeho chování jsem ale rozpačitá. Neřekne si o telefon, nepozve na kávu. Nic. Co tím sleduje. Z počátku mě napadlo, že je to z jeho strany provokace a oplatila jsem mu to jistým vyzývavým chováním. Stáhl se a asi si to uvědomil, poté nejsou jeho pohledy natolik agresivní. I já se stáhla. Do té doby, než jsem udělala vstřícný krok s bonbonem, jsem na jeho tváři nikdy neviděla úsměv. Nyní když se bavíme, většinou září jak slunce. Ale pak přijde"nashledanou", vystoupím a on ani brvou nehne. Jak se zachovat? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co mám dělat, když kluk, kterého znám dlouho se právě rozešel s holkou, se kterou byl 4 roky. Už předtím projevil o mě zájem, ale teď je to takové jiné. Naprosto chápu, že potřebuje čas,nijak na něho netlačím a právě žadné city neprojevuju. Taky řekl, že se mu líbím, ale já právě nevím co mám dělat jestli mám počkat a možná to přijde samo a nebo projevovat nějaké ty signály.
Nechci se zase vnucovat takže radši čekám jestli třeba napíše ať se k němu zase stavím na pokec.

Vážená paní magistro, vždy s úsměvem na tváři čtu Vaše komentáře.. Sama jsem dlouho v nelehké situaci, kdy srdce bojuje s rozumem, nicméně Vaše komentáře mě vždy posadí "na zadek" a řeknu si " Sakra, ona ví, o čem mluví:)"
Děkuji za lidi, jako vy, kteří jste ochotni dávat energii nám bez rozumu a stále dokola říkat, to nedělej!!Vždyť Tě to ničí!!"
Díky, vydžte pro nás slabé:) Krásné Vánoce a hlavně zdraví v novém roce! - otázka upravena poradcem

Dobrý den, mám vztah se ženatým mužem již 2 roky. Rozvedla jsem se kvůli němu a on mi celou dobu slibuje to samé, ale stále má nějaké výmluvy proč to nejde (děti, rodiče, sourozenci, musí být vhodná chvíle, majetek). Jsme spolu skoro každý večer, chodíme spolu na veřejnosti (restaurace, sauna, procházky do přírody). Má malé děti, o které nechce přijít a bojí se, že kdyby se rozvedl tak by ho odsoudily a to je asi největší důvod proč to stále odsouvá, ale na druhou stranu mi slibuje, že už to brzy bude, že se to takhle dál nedá vydržet. Snaží se mi věnovat každou volnou chvíli, kterou má, ale o víkendech a svátcích bývám většinou sama. Ví o nás všichni včetně manželky. Vzájemně se velmi milujeme. Já kvůli němu odešla od rodiny a zůstala jsem sama. Je šance, že udělá to samé když s manželkou žijí jen vedle sebe a každý si žije podle svého a spolu jsou jen při rodinných oslavách? Jsem již zoufalá a přemýšlela jsem, že si promluvím s jeho ženou.Nedokážu být bez něj, ale ani být jen milenka

Dobrý den, nenašla jsem možnost, jak reagovat na vaši odpověď. Ale rada nechat to jak je mi přijde dost divná. Myslíte, že je lepší, aby dítě mělo otce, který nemá ani správné výchovné pochody, názory atd než jít do nového vztahu s normálním člověkem.??? Jen biologický otec nestačí. Má se koukat a dal žít v každodenním neklidu, hadkach atd??

Paní Konopová, mám doplňující otázku k Vaší odpovědi na dotaz "Manžel nebo milenec". Určitě souhlasím s tím, že člověk nemůže čekat, že empatický milenec bude stoprocentně i empatcký manžel v běžném každodenním životě. Ale já bych asi neviděla optimální nechat všechno tak, jak to je teď. Hlavně kvůli dítěti - vždyť se mu nastaví celoživotní špatný vzorec párového chování podle rodičů. Ti spolu nekomunikují, nic nesdílejí, a podle popisu Marie tam kromě lásky není ani úcta. To je přece špatně! Nebylo by lepší, kdyby Marie začala pracovat na tom, aby se ekonomicky zcela osamostatnila a byla schopná žít s dítětem sama? S tím, že by si možnosti s milencem nechala otevřené, ale nestavěla na tom svou budoucí existenci. Dítě přece o otce přijít nemusí, naopak často rozvedení otcové konečně tráví čas se svými dětmi opravdu kvalitně. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem vdaná, ale 5let je zcela ve všem krize. Komunikace jen to nejdůležitější, bez sexu, ucty, ocenění atd. Držím se to skrz dítě. Vyskytl se muž - je hodný, pracovitý.,se vším pomůže, miluje mne, komunikace, společně úkony, vylety, sex, dennodenni komunikace, smích, stále téma, stačí jen spolu být., prostě to krásné plyne. Člověk začal více přemýšlet o životě, co je láska, skutečně.. Jak poznat, že je to ten pravý na zbytek života? Zdá opravdu umím milovat atd.. Jak to poznat? Dekuju

Dobry den chtela bych se zeptat jsem s pritelem 8 let mame deti vstah celkem dobry nekdy nejaka hadka vetsinou v posledni dobe jsme se odcizily ale ja porad neco vyhledavam proste me neco chyby ale chlapy nehledam ale stala se takova vec zacla sem si vice rozumet s jeho bratrem a on citi vse stejny povahove jsme stejny ale se proste chceme i kdyz je to blby

Dobry den Marketo. Jsem vdana 13 let a muj manžel si našel starši ženu. Prej ji ma rad a potrebuje čas na to aby to s ni ukončil. Mame 2 deti a jako manžele a rodiče fungujeme dal. Pořad mi opakuje jako mi ublizil a že mě ma rad. Poradte mi prosim co mam delat. Chceme naš vztah zachranit jen se ji musime zbavit....

Pro Markétu, co má problém s mezilidskými vztahy. Markéto, připoměla jste mi mého kolegu. Je o něco málo starší než Vy, měl podobné problémy. Protože neuměl a nechápal význam small talk, tak působil na okolí nerozhodně, skoro jako “ňouma” a to byl důvod, proč ho pak měli ostatní tendence komandovat, včetně jeho ženy a syna (přitom v práci je ale skvělý odborník v technickém oboru). K tomu se přidaly deprese. My kolegové jsme mu chěli pomoct - pomohli jsme mu objednat se ke specialistovi a on sám pak díky němu zjistil, že má hraniční aspergerův syndrom. Hodně se mu ulevilo, protože pochopil, proč je, jaký je. A i nám ostatním to začalo dávat smysl. Zkuste si o tom něco zjistit, pokud to bude i Váš případ, tak pak snadněji zjistíte, jak se nasměrovat, aby se Vám začalo dařit.

Nevim si rady s mezilidskymi vztahy...vetsina lidi me drive ci pozdeji zacne komandovat (rikat co jak mam delat ci co si mam o cem myslet) nebo vyuzivat pro docasne potreby (nahrazka partnerky, matky) nebo ignorovat coby smesneho podivina. Samota mi moc nevadi, ale chova se tak i muj muz a ted i moje dcera (15 let). Nemyslim, ze bych mela male sebevedomi, ale neumim a nemam rada small talk. Pokud neco odmitnu/chci prosadit, prijdou vycitky a ono komandovani, co si mam prat. Je mi 42 let...jako dite jsem vubec nevedela, jak se to dela, se s nekym bavit, prestavky jsem travila zavrena zachode...co s tim? Dekuji

Ahoj,potřebuji poradit.Jsem v osmé třídě a už od sedmé třídy se mi líbí jeden kluk.Ten kluk na mě furt kouká....Jezdíme stejným autobusem do školy a vždycky je u mě je asi 20 cm ode mě :) jenže jsem zjistila od kamaráda , který se s ním baví , že má holku nevím co je teda na tom pravdy , ale možná jo.Nejsem si jistá:( Když je někde se svojí partou a vidí mě,tak mě furt sleduje ani ho nezajímají oni...Když nastoupím do autobusu a jsem někde uprostřed dejme tomu a on nikde vepředu tak jde hnedka ke mě když mě uvidí.Jen by mě zajímalo co by to mohlo znamenat ale furt tu je to ,že má prý holku.Jinak zatím sem s ním nikdy nemluvila strašně se stydím.Líbí se mi a mám ho ráda , ale nevím jestli to je vzájemné.Prosím poraďte děkuji

Chtěla bych reagovat na příspěvek Martiny - kolega v práci, který má, nebo nemá přítelkyni. Kdysi jsem podobný stav taky zažila, nevyšlo mi to, bohužel. A možná jen proto, že jsem neměla dostatek informací, po kterých jsem se bála pídit a taky jsem se obávala dát najevo svůj zájem. Chtěla bych se tedy zeptat a zkusit tak pomoci Martině - měla by si určitě co nejdříve zjistit, jak to s tou přítelkyní je, a pokud je "skutečná", jaký je mezi nimi vztah. Jaký postup byste v tomto případě doporučila? Zkrátka, jak z něj dostat nějaké informace a popřípadě mu naznačit, že by chtěla i něco víc? Děkuji a Martině přeji, ať jí to vyjde! - otázka upravena poradcem

2)
Bohuzel ve me zanechal velkou bolest, ze nemam zadnou hodnotu a strach... Strach ztratit nekoho, kdo pro me prilis znemana, strach pro toho druheho nic neznamenat... Vim ze i po te dobe uz jsou to temer 2 roky, je to nekdy se mnou slozite. Bojuju s tim, protoze vim, ze chci. Chci byt stastna sama pro sebe a i pro ostatni. Vim ze muj partner me miluje nade vse. Nekdy s tim vsim presto bojuju, nekdy se mi proste neco vrati. Pracuji na sobe abych byla jako predtim, jen to asi jeste bude trvat... Nedavno jsem pritelovi o tom rekla, jak to tenkrat bylo a co to se mnou udelalo. Mela jsem za to ze je potreba aby to vedel a aby to mohl pochopit, proc to nekdy tak mam... Rekl mi ze mam v nem oporu. Vim sama od sebe ze jsem i bez toho co se stalo dost emotivni a davam lidem hodne lasky, vim ze kdyz miluju tak silne neumim to jinak. On to sam taky vi, vi ze takova jsem ... jenom nekdy premyslim jetsli na nej nejsem az prilis...

1)
Dobry den,
jsem s mym pritelem neco vice jak 7 m. O proti mym jinym nevydarenym vztahum, je to s nim neco jienho. Muze to znit jako klise, ale prosla jsem si vztahem s narcisem a egoistou, coz na me zanechalo velke stopy a bolest. Neni to o tom ze mi ten clovek chybi to vubec ne ba naopak byla jsem rada a jsem ten neuveritelne rada, ze uz ho nemam v zivote.

Zdravím!Jsem nezadaná, je mi 32, proto se kolem sebe rozhlížím a hledám nějakého vhodného partnera. V současnosti mám v práci kolegu (spolupracujeme asi rok a půl), se kterým si velmi rozumíme. Vídáme se v práci i mimo ni. On má však přítelkyni (asi 2 roky). Semtam se domluvíme na nějaké akci, on vždy slíbí, že ji vezme s sebou, abychom se seznámily. K tomu ale ještě nedošlo, což mě i trochu mrzí. Na smluvenou schůzku vždy dojde sám s tím, že jeho přítelkyni zradilo zdraví, přičemž pokud se chci dozvědět víc o jejím zdravotním stavu, dělá, že ho to vůbec nezajímá a vždy podá takovou odpověď, ze které mám pocit, že důvod její opětovné absence je úplně jiný, a že něco tají. Co se týká mé osoby, chová se ke mně velice dobře, rozumíme si, má ke mně jiný přístup než k ostatním kolegyním na pracovišti. To by bylo uvedení do problematiky a moje otázka zní: Myslíte, že je možné, že jejich vztah prochází nějakou krizí a že by mohl být náš kamarádský vztah poposunut na jinou úroveň? Děkuji

Může se manžel (51) znovu zamilovat do své manželky (51) po sexuální i emoční nevěře (trvala asi dva roky, první rok spal se mnou velmi zridka a bez emocí, druhý rok už často a snad i rád). Jak se z jeho chování pozná, že nehraje divadlo? Má jeho exmilenka (je rozvedená 48 ) šanci ho znovu dostat? Jak se zbavit své nejistoty? Děkuji za odpověď

Reakcia na príspevok Terezy: nemala som v úmysle nikoho do niečoho nútiť. A súhlasím s Vami v tom, že žena sa v tom musí citiť dobre, inak by to nemalo zmysel. Veď ja sama som hádam desať rokov bola skôr tip - rifle a mikina :) teraz mám také elegantnejšie obdobie, prečo nie? Človek sa rokmi mení, možno o pár rokov to bude zase inak.
A k príspevku Mirky: kde prosím ste v mojom príspevku čítali, že ženská sa má obliekať ako štetka? Spomínam niekde vyzývavý výstrih, ultraminisukňu, alebo niečo podobné? Nielenže nespomínam, ale ani nenosím. Červená farba je teda podľa vás určená len pre ženy "ľahkých mravov"? Ja myslím, že na slušivej halenke, alebo úplne normálnych lodičkách (len v červenej farbe) rozhodne nie je nič vulgárne, ani nemravné. Prosím neprekrúcať moje slová...ale pani Konopová myslím pochopila čo som tím chcela povedať :)
- otázka upravena poradcem

Myslím si, že nemá smysl nutit ženy oblékat se do červených lodiček ani punčocháčů, pokud to není její přirozenost. I sportovně založená žena v riflích a mikině dokáže zaujmout muže. Jen to bude úplně jiný typ muže, než na kterého cíli žena vamp. Každé zboží má svého kupce.

Dobrý den, prosím co je to za partnera, který Vám řekne, že si nesouhlasí s tím, aby jste si k sobě vzali nemocného rodiče, který je sám a nezvládá se o sebe postarat. A řekne Vám, že musí být řešení nějaký ústav . A že se odstěhuje.Děkuji.

reakce na příspěvek Eleny
takže, ženská má být oblečená jako štětka, aby měla vůbec šanci zaujmout?

opravdu mě rozesmála poslední reakce na poradnu. To jako fakt má chodit žena v červených lodičkách a červených punčochách, aby byla hodna vůbec nějakého mužského zájmu? Pokud je to tak, ráda se bez něj obejdu

Áno, môžem potvrdiť slová Janči a Kamily. Nevtieravo vyzývavé ženské správanie naozaj na mužov účinkuje. Škoda, že som si túto hru osvojila až po 40-tke, no o to viac si to teraz užívam. Toľko komplimentov ako teraz som nedostávala, ani ako 20-ročná aj od úplne neznámych mužov. Je to tak, ako píše pani Konopová, treba sa so svojou ženskou rolou stotožniť a citiť sa v tom dobre, inak by to pôsobilo kŕčovito. Nie dokonalá krása, ale prirodzené, milé správanie a hlavne úsmev robia zázraky. Čo sa týka oblečenia - k podpätkom a obtiahnutým džínam by som ešte pridala čokoľvek v červenej farbe, to na mužov účinkuje ako magnet, mám vyskúšané. A je jedno, či je to len výrazný červený rúž a nechty, červena sukňa alebo blúzka. Top sú červené lodičky na opätku, alebo k čiernej sukni červené pančušky. V tých som dostala toť pred mesiacom ponuku na rande od úplne neznámeho a oveľa mladšieho muža :) keby som nebola 20 rokov vydatá, aj pouvažujem.

Vzkaz pro Petru a Janču:
Já to mám také tak, jak píše Janča a to je mi už 46 let. Nenamalovaná bych si ven určitě nevyrazila, ale nejsem na druhé straně nijak vyzývavá. Petro, je to skutečně jen o tom umět se chovat jako kočka a přitom nebýt hloupá. Některým emancipovaným ženám je toto přirozené ženské chování značně proti srdci, odsuzují ho jako hru a pak spláčou nad výdělkem.
Dvě vysoké školy nejsou třeba na to, aby žena ovládla zcela jiné umění. Proto se s nimi Petro před muži ze začátku moc nechlubte, aby se nezalekli, že Vám nesahají ani po kotníky. Správná kočka je sice přítulná, ale city rozhodně přehnaně navenek neprojevuje. Jen když má náladu, nechá se podrbat :) A přesto je všemi milována.
Jančo, mám na Vás otázku - jak vycházíte se ženami? A hlavně se sousedkami, jejichž muži k Vám rádi zaběhnou pomoci s prací? Nemají na vás pifku? Nepomlouvají Vás? Jak zvládáte tento aspekt?

Pro Petru:
Já mám úplně opačný "problém" :-) . Je mi čerstvě 44 a kamkoliv se hnu, stále se točí okolo mě muži. I výrazně mladší. V obchodě, na procházce se psem, ve společnosti... Můj muž je velmi často pracovně mimo ČR, a pokud potřebuji v dobu, kdy je pryč, chlapskou pomoc (spravit auto, odhrnout sníh atd ... ) mí sousedé okamžitě letí :-))). Je pravda, že se s muži umím bavit, vyslechnout je, umím se na ně podívat, polichotit, umím je rozesmát. Upnuté džíny, hezký makeup a podpatky dělají s muži divy! Flirtuji s přirozeností, lehce, a ráda, ale vždy vím, kde je hranice, přes kterou nikdy nejdu, protože mého muže miluji a jsem s ním šťastná. Prostě si užívám ženskosti a výhod z ní plynoucí. Buďte milá, vtipná, přirozená, sexy a hlavně ženská (ženská = myslím přídavné jméno) ! Aplikujte nevinné kočičí pohledy a pohyby, a to by v tom byl čert, abyste nenašla chlapa svého srdce! Držím palce! - otázka upravena poradcem

Dobrý den, nevím jestli se sem takový dotaz hodí, ale chci to zkusit i touto cestou... Ačkoli je mi už 23, ještě se mi nepodařilo navázat vztah. Kamarádky, které mají za sebou vztahů několik, už z toho mají legraci,přitom nemám pocit, že bych se od nich nějak odlišovala. I když si o sobě nemyslím, že jsem nějaké krasavice, troufnu si o sobě říct, že jsem velmi přátelská a komunikativní, s lidmi se setkávám denně, takže to jinak ani nejde. Když si s kamarádkami někam vyrazím, kolem nich se točí mužských spousta, ale já většinou zůstanu sama a všichni muži mě ignorují. Studuji dvě vysoké školy, mám různé zájmy, mám kolem sebe spoustu chlapů kamarádů, ale ještě se zkrátka mezi nimi nikdo nenašel... Co dělám špatně? Co bych měla změnit? Děkuji

Vzkaz pro Ivanu, ktere se libi policista. Z vlastnich zkusenosti muzu bohuzel rict, ze kdyz ma clovek, z neceho spatny pocit, neco na tom je. Bylo by lepsi se od nej drzet dal, ale chapu, ze lasce clovek neporuci.:)

Dobrý den,
jsem teď trochu zmatená z jednoho muže, Poznali jsme se pracovně, on je policista, já pracuji v sociálních službách. Během spolupráce jsme zjistili, že už jsme se několikrát viděli. Po pár dnech jsme si občas napsali. Od té doby se vídáme častěji. Zve mě na kávu nebo za mnou přijede do práce. Jindy zas přijedu já za ním. Mám syna na kterého se často ptá. Pořád se máme o čem bavit a hodně se nasmějeme. Problém je, že má přítelkyni, děti nemají. Přítelkyně na mě dost žárlí i přesto, že mezi námi k ničemu nedošlo. On z toho má srandu a jezdí za mnou dál. A je mu jedno jestli nás spolu někdo uvidí někde v kavárně například. Jen podotýkám, že jemu je 40 a mě 27. Nechci si od toho nic slibovat, i jako kamarád je fajn. Ale někdy když jsem s ním, tak opravdu nevím co si mám myslet.

vzkaz pro Lenku, které si líbí zadaný kolega: kdyby o vás opravdu stál a chtěl vztah posunout, tak se s přítelkyní rozejde a až pak si začne s vámi. Kde je všechno ideální, byla byste ráda kdybyste byla na místě jeho přítelkyně, doma drobné rozpory, které jsou vždycky, a nějaká jiná by se o vašeho přítele snažila?

Dobrý den. Před rokem jsem začala v zaměstnání spolupracovat s novým kolegou. Od začátku si se mnou rozumněl mnohem více než s kýmkoli jiným na pracovišti. Máme stejné vzdělání a spoustu společných zájmů, možná proto si tak rozumíme. Často jsme v kontaktu i přes FB, mail a podobně, vídáme se i mimo práci, párkrát už jsme zašli na koncert, nebo jen tak na kafe, navštěvujeme se. Po dlouhé době jsem tak potkala muže, který mě zaujal nejen svým vzhledem, ale hlavně svými gesty, vyjadřováním, ... Chová se ke mně velice mile, vstřícně, je obětavý, laskavý, chápavý, nápomocný, zkrátka prototyp mého vysněného muže. Problémem je, že má přítelkyni, se kterou však není vše až tak růžové, jak se na první pohled zdá být. Chci se tedy zeptat, zda má smysl zkusit poposunout náš kamarádský vztah někam dál? Děkuji

Dobrý den. Oslovila jsem jednoho muže, líbil se mi, on o mě před tím nic nevěděl. Dali jsme rande a už 3 měsíce se scházíme. On má dceru 5 r. na střídavou péči a já syna 1O. Scházíme se většinou u mě doma, nebo v restauraci, on bydlí u rodičů v RD. On se už se synem párkrát viděl, já s jeho dcerou ještě né. Je hodný a myslím si, že mě má rád, ale přijde mi, že má strach mě seznámit s dcerou, a ani se moc nechce se mnou ukazovat po městě. Je takový stydlivější. Mě to moc mrzí. Nechci ho uhánět a říkat si o vše sama. Taky má hrozně moc práce a já bych byla ráda s ním častěji. On se snaží si pro mě vyhradit čas, ale je to vždy takové uhonene. Ještě u mě nepřespal. Mám být trpělivá? Děkuji

Reakce na poradnu -vzkaz pro Markétu. Milá Markéto, buďte ráda, že Vám muži skládají komplimenty a chtějí něco víc než kamarádství. Já to mám přesně obráceně, jako o ženu o mě nikdo nestojí, jsem fajn kámoška, se kterou je legrace, ale tím to končí a dvoří se jiným. Každý je holt nespokojený s tím co má a chce něco jiného

Prosim, jak najit muze-kamarady, kteri by me brali (jen) jako kamaradku? Je mi 42 let, manzel starsi o 13 let, dcera 15 let, pracuji vyhradne v zenskem kolektivu, vyrustala jsem s bratrem dvojcetem. Chybi mi muzske energie. Kaficka, moda, beauty, drby me nebavi, obecne nejsem moc spolecenska. Mam rada trekking, narocnejsi vandry, prirodu, vetsinou se vydavam sama, rodine se moc nechce...muj zevnejsek odpovida zalibam. Obcas hledam nekoho inzeratem na dalkove pochody atd, zeny se moc nehlasi, muzi se chovaji pri akcich hezky, ale moc se v te roli doprovodu neciti...samozrejme vedi predem, ze jsem zadana a hledam jen partaky. Nemam rada komplimenty nebo reseni meho soukromi, chci takove to zdrave outdoorove ferove kamaradstvi...muj muz ma z toho spis legraci, rika "chlapi jsou holt prasata"...vi, ze o zadny flirt nestojim. Nemam krome nej zadne zkusenosti s muzi. Naucila jsem se uzivat si samotu v prirode, krome kontaktu s rodinou se ale stavam cim dal vic samotarkou. Co vy na to? Dekuji - otázka upravena poradcem

2/ Navíc jsem před třemi roky prodělala léčbu rakoviny,pracuji na plný úvazek a dvě hodiny strávím denně dojížděním,jsem hodně unavená.Bohužel zeť očekává,že se budeme s manželem podílet tak jako jeho rodiče,že prý nemohou chtít vše po jeho rodičích,že on přinesl do manželství úspory a zdarma pozemek na stavbu a naše dcera téměř nic,dokonce prý dceři řekl,že si měl vzít nějakou bývalou přítelkyni,která byla ze zajištěné rodiny...je mi z toho smutno,snažíme se pomáhat jak můžeme,ale proti jeho rodičům to bude vždy málo...Peníze bohužel zeť očekává i od mých rodičů,kteří jsou už v důchodu,dali dceři 70tisíc,kupují dárky,dceru to asi taky mrzí,ale chápu,že chce mít klid,dokonce mi dala nějaké své našetřené peníze,ať jim je dám jako že jsou od nás..Prosím o Váš názor,jak se máme s manželem chovat,chci, aby měla dcera klidné manželství,ale ne za cenu,že se budeme vydávat ze všech peněz,děkuji za odpověď a přeji krásný den.

Dobrý den paní magistro,tento dotaz asi tak úplně nepatří do této poradny,ale snad mi i tak poradíte,čtu tuto poradnu pravidelně,je skvělá a moc si Vás vážím.Je mi 49 let,jsem vdaná,mám dvě dospělé dcery,jedna je ještě svobodná,druhá se vdala a nedávno se jí narodilo třetí dítě.Postavili si s manželem dům,splácí hypotéku,dcera je na mateřské,takže financí samozřejmě moc není.Problém je v tom,že zeť pochází z rodiny,která je mnohem lépe situovaná než my s manželem,dostal od rodičů pozemek,kde si postavili s dcerou dům,jeho rodiče bydlí hned vedle nich a pomáhají jak finančně,tak i s hlídáním vnoučat.My s manželem se také snažíme finančně pomáhat,ale bohužel si nemůžeme dávat tolik peněz jako druhá strana.Obě naše dcery studovaly vysokou školu,což byla docela velká finanční zátěž,pak se dcera hned vdala,zaplatili jsme polovinu svatby,mezitím museli koupit jiné auto,dělat opravy na domě.Co se týká hlídání a pomáhání,bohužel bydlíme 60km daleko,nemohu tam vypomáhat tak často jako druhá babička.

Dobrý den, zamilovala jsem se do bývalého spolužáka. Sama žiju ve svazku s mužem o 15 let starším, mám dospělé 2 děti, on ženatý a 3 dospělé děti. Od školy víme, že si nejsme lhostejní a posledních 15 let mě navštěvuje v rodině,v práci, nosí kytky, dárky. Občas jsme zašli na kávu či večeři. Až letos v březnu se mě odvážil políbit a svěřit se, že mě celou dobu miluje.Já jsem mu své city opětovala a začal krásný vztah. Několikrát se mě ptal, zda bych odešla od partnera, vždy jsem mu říkala, že ne, on tvrdil, že je schopný odejít od rodiny ke mě, že mě nekonečně miluje. Asi za 2 měsíce jsem svůj vztah doma přehodnotila a souhlasila, že od partnera odejdu.Byl velmi sťastný.Asi za měsíc se začal odtahovat a chovat chladně,chtěla jsem vysvětlení a on mě řekl,že se hned nerozvede, že je zbabělec a potřebuje tak 5 let.Nesouhlasila jsem s tím a chtěla rozchod,ale to nejde. Od té doby se změnil, neustále mě líbá, hladí, slibuje, že budeme spolu, ale ten čas potřebuje.Já čekat tak dlouho nechci.

Dobrý den, prosím, co mám udělat, aby se manžel vrátil. Domluvili jsme se vzájemně, že půjde na měsíc pryč, aby si promyslel, zda s námi zůstat nebo ne. Nechci ho ztratit.

Pozdravujem pani doktorka!Velmi pekne ďakujem za Váš drahocenný čas,za Vašu odpoveď.Len keby to bolo také jednoduché,myslela som si,že to myslel vážne,ja to bez lásky neviem.Prajem krásny deň Veronika

Dobrý den. Jak říct kamarádce, že její přítel možná není takový jak se ukazuje? Jsme dvě kámošky 28 let. Kamarádka si našla přítele a já se o něm dozvěděla jiné věci než jaké o něm říká ona. Možná to není pravda, třeba je něco přizdobeno vyprávěním jiných, ale i tak bych si třeba později vyčítala, že jsem jí neupozornila. Ale není to moje věc a navíc by to mohlo vypadat, že jí to závidím. Poradíte? Děkuji za odpověď.