Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| psychické poruchy| věkový rozdíl mezi partnery| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| nenaplněná láska| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| manželovy kamarádky| problém navázat vztah| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| sourozenecké vztahy| ekonomicky silnější žena| seznamování| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| sny| ženské přátelství| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| "pauza" ve vztahu| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv alkoholu | problémy se spánkem| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problematické vztahy s rodiči
Dobrýden,můj vztah s matkou se mi zdá čimdál tím horší,žiju v normálním bytě, se svojí sestrou o kterou se musím neustále starat,chodit s ní ven,a dělat jen to co si moje matka zamyslí,když mi řekne at někam jdu s mladší sestrou které jsou 3 roky, a nebo at jí s nečím pomužu chová se ke mě tak pěkne,říká mi zlatíčko a tak dále,potom co jsem venku se svojí mladší sestrou která mi furt utíká,škrábe mě, plive na mě,a po dvou hodinách s ní příjdu domů,tak už to začne,nadává mi sprostě, do kun**, pí**,vyhrožuje mi že mě zmlatí a je na mě tak moc zlá, chce mi sebrat věci, a to oduvodnuje tím že,jsem přišla o pár minut pozdě a když říkám o pár tak třeba o 2 minuty,dřív mě dost mlátila,rozbila mi hlavu o sklo a dělala horší věci, já jen dělám to co chce je mi 14 let,a nedělám nic co by bylo špatné,a dost mě to mrzí že se ke mě takhle chová..snaží se mi dělat co největší naschvály a furt mi nadává sprostě a vyhrožuje a to kvuli maličkostem,nevím co mám dělat a potřebovala bych radu..
Magdalena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Magdaleno. Co píšeš, je závažné a měla by ses obrátit na linku bezpečí pro děti a nezletilé, abys s nimi vše probrala. Já ti takto na dálku nepomůžu, je mi líto...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, nevím co mám dělat. Naše rodina,tj.: partner, naše dítě a má matka bydlíme v rodinném domečku, který na mě matka přepsala. Mamka má svou samostatnou jednotku. Partner i já chodíme do práce, mamka je v důchodu. Synovi jsou 4 roky a ze zdravotních důvodů nemohl nastoupit do školky. Domluvila jsem se s mamkou, že ho bude hlídat. Na to konto za mamku platím věškeré náklady na bydlení, telefon, intenet. Sehnala jsem jí auto aby mohla jedtit na návštevy atd. Nevím co s ní mám dělat, není schopna respektovat můj osobní prostor. Problém je v tom, že přijdu domů jako každý bývá někdy unavený nebo naštvaný. Mám to tak, že se občas potřebuji zrelaxovat. 10 min. v tichu a klidu. Matka přijde ke mě do bytu a její hlavní otázky jsou děláš něco ? ty ani nepřijdeš se na nás podívat atd. její časté připomínky a úkolování mě ničí. Vůbec nemám pocit že jsem dospělý jedinec. Dříve jsem se tomu vyhýbala a snažila navést jiné téma. V poslední době jem jí řekla jak to cítím. Místo toho aby mě respektovala, byla vulgární a měla další jiné připomínky. Prosím poradtě jak postupovat. Děkuji Jana 89
Jana 89
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano. 2 generační bydlení je vždy složité, a pokud do něj člověk jde, musí si být vědom jak benefitů, tak rizik. K rizikům patří právě mj. ono respektování osobních prostor. Vaše maminka se asi cítí osamělá, potřebuje vaši společnost, vaši vděčnost. Pokud ji nedostává, cítí se být citově frustrovaná. S hlídáním syna má určitě hodně práce, o to víc pak potřebuje pozornost dospělého člověka - své dcery. Zkuste se do ní vžít, to bude to první, co můžete udělat. Ale zároveň si jasné hranice vymezit musíte - neměl by to být problém - prostě říct, že po příchodu domů potřebujete chvilku klidu pro sebe, není to vůbec nic proti ní, ale potřebujete vydechnout, abyste se mohla věnovat jak jí, tak synovi. Vybavila jste mi vzpomínky na to, kdy moje matka na chvíli hlídala děti, ale sotva jsem přišla z práce domů, vlítli na mě všichni - děti i maminka - se slovy, kde je problém. Potřebovala jsem odpočinek o samotě minimálně 20 minut, a hlavně neslyšet slovo "problém". Vzhledem ke své profesi, kdy je pojem problém skloňován ze všech stran. Normálně jsme si to sdělily. Po návratu z práce potřebuje každý psychohygienickou chvilku, ale vezměte si to tak, že maminka ji potřebuje také. Domluvte se v klidu, vysvětlete jí to :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den. Chtěla bych se poradit ohledně vztahu s mým otcem. Nyní již bydlím s přítelem a čekáme miminko. Je mi 32 let. Vlastně celé moje dětství se nám otec nevěnoval.Téměř s námi nekomunikoval. Nemáme spolu žádný vztah. Před rokem se rodiče rozvedli. Manželství nikdy nefungovalo. Otec se přesto rozvádět nechtěl. Teď se mé matce mstí. Dělá vše proto, aby po rozvodu nedostala vůbec nic. Já jí platím právníky, protože ona na to nemá. Vlastně by neměla ani kde bydlet, kdybychom ji k sobě nevzali. Přijde mi to nefér, po 35 letech manželství. Otec je jinak dost bohatý. My jsme od rodičů samozřejmě také nikdy nic nedostali. Bylo by podle vás lepší se s otcem sejít a všechno si vyříkat,říci mu, co si o něm myslím, nebo mám zapomenout, že nějakého "otce" mám, když se takhle chová? Nejsme spolu 2 roky v jakémkoli kontaktu. Jeho chováním jsem spíš znechucená. Navíc mi přijde, že ve 32 letech už je pozdě nějaký vztah budovat. Myslíte si, že je jeho chování normální? - otázka upravena poradcem
Kiki
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kiki. Nikdy není pozdě na napravování vztahů v rámci nejbližší rodiny, ale nevím, jestli zrovna teď, kdy čekáte miminko a potřebujete se opatrovat, abyste byla  v klidu. Na druhou stranu v klidu nejste. Myslím, že slabá je hlavně vaše maminka, pokud se nedokáže postavit a vymezit vůči jejímu dlouholetému manželi. Teď případně podporujte ji, ale ne tak, že za ni budete vše řešit a platit jí právníky. To až taková pomoc není, protože se nenaučí samostatně sama za sebe jednat a obhajovat se v kritických situacích, a to musí.Vy ji musíte podporovat. A s otcem nemusíte nějaký vztah zatím budovat, ale narovnat jej ano :-) Držím palce
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, už asi měsíc řeším, co se to děje s mými rodiči. Občas si všímám toho, že, když něco říkám mamce, že mě vůbec nevnímá. Když se jí zeptám: Vnímáš mě vůbec? tak mi vůbec neodpoví a odejde. Už jsem jí řekla, že pokud jí vadí, že jí něco říkám, má mi to říct. Ne, ani to ne. Tátovi pořád něco vadí, neustále se u něj setkávám s nepochopením, jakousi nedůvěrou a také u obou s neschopností se přizpůsobit. Vysvětlím: Jedou na dovolenou do zahraničí a nejsou s to se naučit aspoň pár frází anglicky. Vadí jim, že komunikuji s lidmi přes facebook, když někam cestuji, řeší v kolik chodím spát, v kolik vstávám, prostě samé nesmysly a vůbec ne důležité věci. Brácha se s námi kvůli tomu přestal stýkat. Myslí si, že nejsme normální rodina. Už z toho začínám být zoufalá. Kdy a jak se to všechno změní?
Leontýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Leontýno. Píšete, že se jedná o období posledního měsíce - to znamená, že do té doby bylo vše OK, všichni jste si rozuměli a respektovali se, a náhle nastala radikální změna? Myslím, že vy byste měla respektovat vaše - pokud se nenaučí žádné  anglické fráze před cestou na dovolenou, je to čistě jejich věc. Pokud jim něco vadí u vás, měla byste si to umět asertivně obhájit. A že vás maminka ani táta poslední dobu nějak nevnímají? Co vy víte, třeba procházejí nějakou svou krizí a nemají na vás kapacitu. Vše je o komunikaci. Píšete, jako dospělá, tak se i chovejte jako dospělá - to znamená, nabídněte komunikaci na téma, které vás trápí...
problematické vztahy s rodiči
Můj otec mi zakázal aby u nás spala moje přítelkyně . Jsem dospělý je mi 19 let a otec na mě furt kouká jako na malé dítě. Nikdy mě v životě nepochválil a jen mi nadává že jsem nula a nic v životě nedokážu. A když si s ním chci promluvit je u toho najednou i jeho žena kterou osobně já nesnáším protože ho vede proti mně. Najednou se sebere a odjede s ní pryč a semnou nepromluví ani Ahoj. Nevím jak se s ním urovnat , ve škole studuji velmi dobře, můj prospěch se líbí i mě. Studuji VOŠ gastronomie a hotelnictví a mému otcovi jakožto Vojákovi to přijde jako nic. Nevím jak si s ním promluvit a jak mu dokázat že jsem normální a aby u mne mohla zase spát přítelkyně normálně jako vždy. co mám dělat?.
William
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Williame. Jde tu o respekt otce k vám, jakožto k dospělému synovi, který již něco dokázal ( viz škola a vaše studijní úspěchy ), pak o váš celkový vztah - vás dvou, a pak v neposlední řadě i o vztah s jeho ženou, kde je nějaká bariéra - je - li opodstatněná, nebo ne, to asi neposoudíte, ale prostě jste si nesedli. Takže bojujete s nedostatkem citů a porozumění. Bezpochyby do všeho ve vašem vztahu vstupuje i fakt, že otec je voják z povolání (píšete Voják ). Nejspíš má své jasné a narýsované představy o vás, co můžete, co nemůžete, je svou prací ovlivněn. Zkuste svou dospělost, o níž on pochybuje, prokázat tím, že ho pozvete někdy na společné posezení někam mimo domov a popovídáte si jako chlap s chlapem Nejen o nějakých pravidlech, ale vy i o svých pocitech a potřebách. Držím vám k tomu palce.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
moji rodiče se s námi od narození syna přestali méně stýkat. Nepřiznali to a vznikl na základě toho konflikt, který se nějakou pozdější komunikaci jakžtakž ustál. Přijde mi, že chtějí mít vždy pravdu i když je znatelně na naší straně, což bych ještě překousla, ale nejvíce mi vadí, že dělají všechno možné proto, abych se cítila provinile já. Je to tak ve všem, máme s manželem pravdu /je třeba ověřená a něčím i podložená/, ale já jsem nakonec ta špatná. Nemůžu být bohužel víc konkrétní na příkladech. Mám pocit, že používali v mém dětství takové ty manipulátorské věty.Můj otec řekl : vždyť jaké mají jiné děti dětství, třeba je i mlátí...Jako bych měla být vděčná za to, že mě nemlátí. Mě přijde, že jim pořád mám dávat najevo svou vděčnost, i když mám svou rodinu a vlastně se o nás ani moc nezajímají. Skrz syna jsem poznala, že nejsou tak perfektní jak jsem si vždy myslela. Nevím jak se s tím vyrovnat. Dělají vše podle svého, hlavně matka.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Zajímavé je, že se změny ve vztahu vás a rodičů udály hlavně po narození vašeho syna. Méně se s vámi stýkají, potřebují mít za každou cenu svou pravdu, hlavní změna je u vaší matky. Nemohlo by tam jít o potřebu mocenské převahy nad vámi, kterou ztratili? Nežárlí na vašeho syna? Nevím, mohu se domnívat hodně věcí, ale to vám k ničemu užitečné nebude. Důležitá jste vy a vaše pocity, smutek a zklamání. Pokud chcete vaše vztahy narovnat, nikdy na to není pozdě. Zdá se, že mezi vámi jde o nějaký souboj, soutěž. Tak pak bych přemýšlela na prvním místě, proč to tak je,a pak bych se snažila o asertivní vyjasnění si toho, co se změnilo, a jak by se to dalo "napravit", abyste se ve společném vztahu cítili všichni komfortně :-)
problematické vztahy s rodiči
tě vydržel? Máma jiná nebude,naprosto nechápe že je chyba v ní a odmítá si to připustit. Chtěla bych, abychom spolu v budoucnu dokázali komunikovat a aby v ní moje děti měly babičku.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Babičkovství ji změní, tomu bych věřila :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám problém s matkou. Měla složité dětství, matka (moje babička) jí vnímala jako nechtěné dítě, rozvod s otcem proběhl brzy a měl za následek špatné studijní výsledky, mlátili jí a říkali jí, že je blbá a podobně. Děda(její táta) umřel brzo, ve čtrnácti letech ho našla mrtvého a je mi jasné,že tohle všechno a mnohem víc na ní zanechalo stopy. Vždycky nás vychovávala tak, abychom se jí co nejvíc bály (mě a mojí sestru), hrozně nadává a řve. V jejích očích je ale ona vždy ta správná a bezchybná. Snaží se manipulovat všechny okolo. Pomlouvá mě kde to jde, i před mými přáteli. Vnímá mě jako svůj majetek, já náš vztah vnímám jako velmi komplikovaný. Přes to všechno ji velmi miluji, dala mi život a v mnoha ohledech je to nejlepší máma na světě, ale to jsou věci, které zcela nechápe můj partner. Jsme spolu už tři roky, rezignoval a už k nám nechce jezdit. Teď to ještě není problém, ale v budoucnu nevím, jak tuto situaci řešit. Nutit ho, aby byl tolerantní a jednou za měsíc to pros
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. Přesto, jak je váš vztah s matkou komplikovaný, se snažíte jí porozumět a omluvit, vnímat příčiny problémů mezi vámi dvěma. Sestra s ní vztahové problémy nemá? Pokud vás vychovávala tak, abyste se jí bály, tak podvědomě chránila sebe samu, aby ji opět někdo nezraňoval. Ale svým způsobem převzala štafetový kolík ve výchově dětí v rámci své původní rodiny. Největší dar by pro ni mohl spočívat v tom, že ačkoliv je taková, jaká je, dokážete ji pochopit a milujete ji. Můžete jí také říct, že přeze vše je nejlepší máma na světě. To by potřebovala slyšet. Ale jinak chápu, že váš přítel z toho utíká a nechápe vás, nechce k vám jezdit. Já si myslím, že máma bude jednou velmi dobrá babička, když neuměla být milující a laskavá matka.. Přítele nutit k ničemu nemůžete, k čemu by to bylo? Jdu si dočíst druhou část vašeho dotazu.
problematické vztahy s rodiči
Mam problém od od mala dnes mi je 26 let měl jsem přítelkyni mamka pořád na ní utočila psychicky pořád říkala proč se takhle obléká jestli šetří a pob potom ji urazela mě psychicky mamka napadává víte jsem ZTP mamka mi dluží 500000 kč k tomu dalších 10000 kč na víc neuznává mé názory když ji řeknu nazor tak mě zacne mlátit nadávat urázet nevim co dělat leda jsi vzít život je mi spatně že života u mamky max muzu pracovat v práci pro postižené vydělávat peníze a dát ji ty peníze na jídlo pro ní a její dceru nebo zustat pod mostem nevím co dělat poradte mi ani policie by my nevěřila mlátí mě jen za par let a já nemuzu nic říct jinak by to dopadlo jeste hur poradte mi
Jan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Jane. To, co popisujete, je velmi závažné, to já s vámi od počítače nevyřeším. Obraťte se nejprve na linku důvěry, kde vám poradí i s jakými dalšími institucemi spolupracovat. A určitě potřebujete spolupracovat i s psychoterapeutem. Na lince důvěry vám kromě popovídání předají všechny potřebné kontakty v tom, jak situaci řešit. A že byste měl živit vaši matku? To je přeci absurdní...Jste vlastně obětí domácího násilí - jak fyzického, tak psychického, na tu linku si zavolejte co nejdříve. Držím vám moc palce.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mého současného a budoucího vztahu s mými rodiči. Žijí na Moravě, já s manželem a dvěma dětmi v Praze. Jezdíme k nim 1x měsíčně na 1 týden s tím, že manžel tráví na Moravě vždy jen část víkendu a já s dětmi i zbytek týdne. Maminka se s manželem nesnese, všechno jí vadí, má pocit, že není dostatečně uctivý a vděčný za to, co pro nás dělá (ubytování, strava během návštěvy, pořízení bydlení v Praze, když jsme ještě studovali). Manžel má po každé návštěvě chuť na Moravu už nikdy nejet. Chceme si v Praze postavit větší bydlení a maminka chce, abychom jim v domě vyčlenili 2 místnosti (s kuchyňkou a koupelnou), v nichž by dožili, až budou nemohoucí. Manžel o tom nechce ani slyšet. Navrhli jsme rodičům, že jim pořídíme v blízkosti jiné bydlení a budeme se o ně starat tam, ale to se maminky velmi dotklo a naznačila, že pokud nesplníme její přání společného bydlení, už s námi nikdy nepromluví. Jsem z toho zničená a nevím, jak situaci vyřešit. Děkuji
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Aleno, dobrý den.Maminka chce nejspíš vyjádření vděčnosti z vaší strany za to, že oni vám pomohli, když jste byli mladí - proto chce reciprocitu - tenkrát jsme pomohli my vám, ale ve stáří budeme potřebovat pomoc my od vás. Pokud jsou vztahy mezi manželem a vaší maminkou napjaté, bylo by asi dobré to řešit. Mělo by to být v první řadě na vás, abyste s ní mluvila, manžela obhájila, a vysvětlila, jak se věci mají. Manžel vlastně dělá dost velký kompromis, pokud je ochoten jezdit 1x měsíčně na víkend k vašim, když se tam necítí dobře, není tam příliš vítaný. Předpokládám, že jezdíte v podobné frekvenci i k jeho rodičům, pak zbývá otázka, kolik času vám o víkendech zbývá jen pro vaši rodinu - výlety, hory, sport. Vy jste v jeho rodině přijímaná? Zkuste mamince vysvětlit,, že vztahy mezi jí a manželem by se mohly narovnávat, pokud oba pro to budou ochotni něco udělat. Co se týče požadavku na společné bydlení v jednom domě, pod výhrůžkou, že už s vámi nikdy nepromluví pokud ne, to je manipulace, ale asi to bylo sděleno v afektu a její názor se změní. Vaše soukromí v Praze bych si rozhodně hájila.
problematické vztahy s rodiči
když vezmu kluky s kterými jsem kdy měla co společného dost dobrý kluk, který si nechává posílat fotky holek v prádle, kluk z děcáku, co pomlouvá své rodiče, kudy chodí, kluk, co by mě jenom buzeroval. To by mu asi nevadilo, ale kluka, co si se mnou píše a je ke mně pozorný, laskavý, vyslechne mě, pomůžeme si navzájem atd. toho odsoudil jenom proto, že párkrát přišel domů na mol. Že je jinak pracovitý, akční, má obrovský talent, pořád něco dělá, chová se ke mně slušně, to ho nezajímá. Mám si koukat najít pořádného chlapa. A jak? Mám snad lítat po městě a zkoušet to na každého, co mi padne pod ruku a získat pověst blázna? To neví, že násilím nic nejde? Zeptala jsem se ho, že, kdy už mě bude brát konečně takovou, jaká jsem. Odpověděl mi, že nikdy a taky, že nikdy nebude přijímat moje názory. Mám se změnit, ale hlavně, že on se nikdy nezmění. Máma řekla, že on už jiný nebude, protože i ji omezuje, chtěl by jí kdeco zakazovat, nechápe její zájmy. Nic neuznává. Co s tím dělat?
Iveta 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Měla byste, Iveto, fungovat sama za sebe a podle sebe. Chápu, že vás otcovy názory mrzí, ale jak říká vaše matka, on se nezmění. Asi jste si oba v mnohém podobní - tvrdohlaví a sví. Zůstaňte sama sebou a mějte se ráda takovou, jaká jste. Nic jiného mne nenapadá.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, nerozumím svému otci a jeho názorům na moje aktivity, popř. životní postoje. Je mi 30, ráda jezdím na koncerty jedné své oblíbené kapely, ale jemu se to nelíbí. Nedávno mi řekl, že ve svém věku bych už měla být dávno vybouřená a že, dokdy jako míním na ty koncerty ještě jezdit? Do 50? A proč ne? Ti kluci jsou stejně staří, jako já a mně to nikdo zakazovat nebude se s nimi stýkat. Další věc je ta, že jedna moje kamarádka bude mít dítě. Řekl mi, že až ho porodí, přestane se se mnou stýkat, stejně tak, jako každá moje kamarádka, která se usadí a bude mít manžela a dítě. A proč by se se mnou měli přestat stýkat? Řekla jsem mu, že pro mě narozením dítěte život nekončí a že nevidím důvod, proč bych ho minimálně jednou ročně nemohla někomu svěřit na hlídání a jet se někam odreagovat. Ne, neexistuje, tím pádem budu nezodpovědná matka. Proč nezodpovědná? Protože chci žít moderně a ne tak, aby mě kdokoliv a cokoliv omezovalo? Nemáš kluka a nikdo ti není dost dobrý. Hm a to mi má být
Iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Iveto. Je vidět, že názory vašeho otce jsou pro vás velmi důležité, byť jste v antagonistickém vztahu, co se týče vašeho životního stylu. Bolí vás to, zároveň jste na něj naštvaná, a nevíte, co s tím vším. Myslíte, že se zrovna tak vašimi vztahy trápí táta? On je pro vás asi velká autorita, vy vzdorujete, ale tak trochu jako v pubertě. Je-li vám 30, jste dospělá žena, která zodpovídá za sebe a za své hodnoty hlavně sama sobě a nemusí se obhajovat před otcem. Ale jdu číst dál.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, mám velmi komplikovaný vztah se svou matkou. Již od dětství jsem cítila, že často upřednostnuje mého o 5 let mladšího bratra, ale bylo mi trapné vyslovit tuto myšlenku nahlas. Vždy jsem v duchu okřikla sama sebe. V nedávné době jsem se o svých pocitech bavila se svou sestřenicí a její maminkou, obě mi potvrdily, že matka vždy nadržovala mému bratrovi a vzápětí mi vysvětlily proč..moje maminka měla vztah s manželem své švagrové, mé tety, z tohoto vztahu se narodil můj bratr, podoba je naprosto zřejmá a já konečně pochopila, proč máma bratra ochraňovala a upřednostňovala. S mým otcem se rozvedla, když mi bylo 22 a bratrovi 17 let kvůli jinému muži. Nevím si absolutně rady, přestože jsem dospělá, jak se k mámě chovat a jak naložit s touto informací? Moje 2 děti mají babičku celkem rády a nechci jim jí brát a jakkoliv popisovat tento problém, ale také se sama nechci s matkou vidět a dělat, že nic nevím, bojím se našich budoucích společných setkání. Můj otec se nikdy nezmínil.
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Bude nějakou dobu trvat, než tuto informaci vstřebáte a zpracujete - tj., že vaše matka má s jiným mužem z příbuzenství nemanželské dítě - vašeho bratra, kterého upřednostňovala. To je rodinné tajemství, je otázka, zda ví váš bratr, kdo je jeho biologický otec. Vaše děti bych do toho nevtahovala, pro ně je vaše maminka jejich babička, kterou mají rády, tečka. Takže teď je spíš na vás, co vy s tím, co to s vámi udělalo, a také PROČ. Manželství s vaším otcem asi dobré úplně nebylo, aspoň pro matku ne, ale to neznamená, že vás nemá jako svou dceru ráda! Bratra ochraňovala podvědomě víc. Dle mého názoru nastal čas, abyste spolu s matkou začaly na toto téma spolu mluvit. Uleví se vám oběma.
problematické vztahy s rodiči
část 2: Bohužel mi i vyhrožuje, že když se nevrátím, život pro ni nemá smysl a zabije se. Před pár týdny začala brát antidepresiva a vždycky si je přede mnou velice demonstrativně vezme a prohlásí, že jsou návyková, že ji to zničí a že je zkombinuje s alkoholem, aby byl pokoj. Chtěla bych hlavně poradit, jak s ní mám komunikovat a jak k celé situaci přistoupit. Táhne se to již delší dobu a návštěvu psychologa odmítá. Narušuje to už i můj vztah s tátou, který se od celé věci distancoval a nekomunikuje. Je mi jasné, že můj život je můj život, ale na druhou stranu je extrémně těžké žít s pocitem viny, že moje máma je nešťastná a já ji nechci/nemůžu pomoci (vrátit se poblíž-to je prý jediný způsob, jak ji můžu pomoci). Kde vlastně leží hranice mezi sobectvím a zcela opodstatněným hájením vlastního života? Já už totiž nedokážu určit, na čí straně je chyba a zda opravdu nejsem jen nevděčný sobec. Díky, Milena
Milena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Mileno. Takže její manžel se distancoval a ona opravdu háže vše na vás. Demonstrativní akce vámi popsaného charakteru jsou smutné, ale vy to vyřešit nemůžete. MÁTE SVŮJ ŽIVOT a držte si ho, máte na něj právo. Jezdíte domů často. Matka odmítá psychologa, protože si chce vydupat vaši pozornost. Její obviňování vás, versus vaše právo na svůj život? Máte svůj život, ona jej měla za mlada také. Jste pryč již dlouho, ale ona se postupně - nejspíš i v rámci manželské krize - dekompenzovala a používá vás jako svůj nástroj. Já to nechci nijak zlehčovat, kromě AD léčby opravdu potřebuje i psychoterapeutickou podporu. To je váš úkol - podpořit ji v tom. Jinak její obvinění vnitřně odmítejte a buďte asertivní - i tím jí pomůžete. Pochopí, že citové vydírání nepřinese žádný výsledek, ale práce sama se sebou ano.
problematické vztahy s rodiči
část 1: Dobrý den, mám problematický vztah s mámou. Je mi 28 let, zatím nemám rodinu, ale s přítelem ji do budoucna plánujeme. Moje matka se nedokáže vyrovnat s tím, že od ní a táty bydlím daleko (cca 2 hodiny autem). Tvrdí, že nechce vnoučata vídat jednou měsíčně, že pro ně bude cizí a že všechny její známé mají děti doma a jí je to líto. Je prý na všechno sama a nikdo jí nepomůže. Máma žije s tátou, ale nemá v něm moc oporu, táta již na vše rezignoval. Sestra žije v zahraničí. Já jsem se před cca 8 lety usadila v jiném městě, kde mám práci, kamarády i přítele a daří se nám tu. Do rodného kraje bych se nechtěla vracet. K rodičům jezdím 1x za 2 týdny a už i celkem nerada. Na mámu jsem protivná, protože opravdu pokaždé jsou scény na stejné téma. Abych se vrátila. Máma má prostě své názory a přes to nejede vlak. Má pocit, že všichni okolo ní na ni kašleme, jsme špatní, jen ona je ten dobrák a vlastně chudák. Rozumná diskuze s ní není možná, všechno strašně překrucuje. Je hysterická.
Milena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mileno, stejné scény zažívá i sestra, žijící v zahraničí, nebo jen vy, protože jste přeci jen více nablízku? Myslím, že návštěvy rodičů jedenkrát za 2 týdny je slušná frekvence na to, že jste vzdáleni 200 km od sebe. Abyste neměla pocit, že se obětujete a obětujete víkend, stálo by za to vztahy narovnat tak, aby se matka smířila s realitou. Žijete odděleně již 8 let, měla dost času si zvyknout. Ale jak říkáte, otec již na vše rezignoval, je pasivní, a matka se cítí doma sama. Nicméně si buďte vědomá toho, že se tak necítí vaší vinou. Ona se cítí osamělá, protože se porovnává se známými v rámci  vašeho bydliště, nemá asi moc zájmů a přátel. Svou opuštěnost a nevyrovnanost předává dám v podobě manipulací do pocitu viny. Ale jdu číst druhou část vašeho dotazu.
problematické vztahy s rodiči
Dobr den, mám problém s rodiči. Nesouhlasí s mým vztahem (už s přítelem bydlíme 3 roky) - pořád na mě tlačí. Chtějí at se vezmeme, at máme hned děti, dům, auto. Říkají, že když si mě můj nechce vzít, tak proč jsme spolu. Že mě jen využívá kk tomu, že si může užít i jinde, když není ženaty atd Pořád chtějí si s ním promluvit, jestli si mě vůbec chce kdy vzít. Vadí jim, že, s nimi málo komunikuje (tatka je ukecaný až moc, můj zas mluví když potřebuje). Ted vše došlo tak daleko, že mi tatka začal podsouvat peníze, at jdu ven s holkama na diskárnu, at se seznámím s víc chlapama Kamarádku, která si domů tahá pořád chlap, mi dal jako příklad, že alespon má dost zkušeností. A poslední věc kterou vše podělal bylo, když společnému kamarádovi naznačil, že by se mi mohl ozvat a pozvat třeba ven apod. Momentálně jsem situaci "vyřešila" tak, že jsem řekla, že dokud mě, můj život a můj vztah nebudou akceptovat, nebudu se s nima bavit. Co dál? Já už nevím jak jim mám říct, že je to náš život. - otázka upravena poradcem
Sandra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sandro. Nezbývá mi, než s vámi ve všem souhlasit. Váš život vám sice rodiče dali, vychovali vás, ale nemají šanci o něm nějak dále rozhodovat. Buďte sama sebou. Ale od táty to berte jako jeho projev lásky a starosti, chce pro vás to nejlepší, i když to vidí svýma očima a neumí se dívat  těmavašima.
problematické vztahy s rodiči
Dobry den,prosim o radu, jak pomoct matce,ktera se uzavrela pred svetem a ceka na smrt.Jeji matka zemrela cca v 60 letech na rakovinu a nase matka stale opakuje,ze take zemre. Problemy zacaly s odchodem do duchodu,kdy prozila prvni kolaps.Od te doby,zhruba tri roky, jsme navstivili jiz bezpocet lekaru a odborniku. Naslo se nekolik neduhu (vysoky krevni tlak,cholestetol,stitba zlsta), ale nic na co by mela nyni zemrit. Sveho partnera nuti,aby s ni byl doma, kdyby se ji udelalo spatne, nikam nesmi chodit. Matka odmita setkani s vnoucaty, protoze je preci nemocna, nezije,jen chodi po doktorech, hleda na internetu clanky o nemocech a na vsechny je extremne zla se slovy, ze ji nerozumime. Prosim o radu, jak ji pomoci. Moc Vam dekuji.
Reply
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Reply. Vaše matka je úzkostně depresivní, důsledkem je její těžká fáze hypochondrie a strachu o sebe. Ona z toho nechce ven, ona se sytí tímhle, to je paradoxně její živá voda. Nechce aktivně žít, vžila se do role těžké pacientky a nikdo jí to nevymluví. Ale vy to nemůžete přijímat a tak na jejím sebeobrazu pacientky participovat, a už vůbec ne její partner. Ten musí žít svůj život, jinak by se z toho zbláznil a skončilo by to rozchodem. Jestli v tom takto potřebuje být, ať je, ale sama. A to není sobectví, ale záchrana. Vaše matka je pacientka, to ano, ale hlavně psychiatrická, potřebovala by dobrou odbornou péči v tomto slova smyslu. Ona za to nemůže, že to má v sobě takto udělané, konvenuje jí odevzdávání se svým domnělým diagnózám. Velkou roli tam  asi hraje první kolaps v kombinaci s odchodem do důchodu.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám velký problém ve vztahu s matkou. Bydlíme v jednom domě (patří jí a mému nemocnému otci) Já mám partnera a dvě děti 4 a 6 let. Byt ve kterém bydlíme jsme si sami vybudovali v podkroví rodinného domu. S matkou je to čím dál horší, pomlouvá nás, neustále nás něčím obviňuje, stěžuje si, často nás kritizuje. Snažím se omezit s ní kontakt na minimum, protože se s ní nedá vydržet. Když mi dříve hlídala děti (když byly nemocné a ńemohly do školky), nikdy to nedělala pro radost, ale nakonec mi to vždy vyčetla je smyslu, že nejsem dostatečně vděčná za to co pro mě dělá a vždy za to očekávala nějakou protislužbu. Nedalo se to vydržet a proto ji již o pomoc nežádám. Téměř pořád je negativní a nic se jí nelíbí. Před známými se přetvařuje a předvádí. Vím, že to v životě také nemá jednoduché, stará se o nemocného otce - má alzheimrovu chorobu. Ale trochu si za to může i sama, nemá téměř žádné přátele a je velmi osamělá. Ráda bych jí pomohla, ale s ní se prostě nedá ani mluvit. Pořád útočí.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Anno, dobrý den.Komu vás vaše matka pomlouvá? Je velmi nepříjemné, žít v nepřátelském prostředí, zvlášť s vlastní matkou, která je kritická a útočná. Ale je dobře,že se na to dokážete podívat i z druhé strany - je osamělá, nešťastná. Víte, že si za to může sama, nemá přátele. Možná máte pocit, že byste jí měla společnost vykompenzovat. Ale ne vždy to jde. Měla byste mít před sebou spíš cestu ke smíření se s jejím negativismem a posilovat v sobě to, že nemá smysl podporovat vzájemné přátelství, když nic nedostáváte nazpět. Ale podívala bych se i zpětně do dětství. Vždy byla maminka taková? Kritická, pesimistická? Zkuste nad ní a nad vámi dvěma popřemýšlet, ale na druhou stranu se nemůžete zcela obětovat tam, kde to není průchodné, protože to není přijímané.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, už nevím co mám dělat. Jsem prostřední dítě a připadám si doma jako navíc. Matka je na mě neustále protivná a říká mi hnusné věci (dokonce si toho všímají i mé kamarádky). Skoro pořád mě ponižuje a pak si hraje na dobrou mámu. Doma musí byt neustále uklizeno a přitom tam dělám všechno jenom já a pak dostanu ještě vynadáno, že to není pořádně a že jsem líná atd. Jelikož mám starší sestru. která si teď našla kluka, je doma jen málo kdy a rodiče ji naprosto zbožňují, protože má i dobré studijní výsledky. Pak tu mám mladšího bratra a toho zase za všechno brání a rozmazlují ho jak jen to jde. Už si opravdu nevím rady. Po nocích brečím a škola mi taky dvakrát nejde. Chtěla jsem vypadnout na jinou školu na intr, jenže to mi matka řekla, že na to nejsou peníze... opravdu mě to ničí a jsem z toho strašně vyčerpaná, i když to vypadá jako maličkosti. Prosím o radu, už to moc dlouho nevydržím. Děkuji moc.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo, nebo ahoj? Nevím, kolik vám/tobě je. Do vztahů v tvé rodině nevidím, nevím, zda je vztah matky k tobě daný tvou prostřední pozicí v rámci sourozenecké sestavy, nebo i něčím jiným. Proto se k tomu nemůžu nijak kompetentně vyjádřit. Viděla bych to na rodinnou terapii, pro niž bys měla rodiče přemluvit. Mluvíš ale v rámci rodiny jen o mámě a sourozencích. A táta, co? Jestli spolu máte problém hlavně vy dvě s mámou, řešení by pak bylo na vás dvou. Myslím, že je to celé hodně složité a na to já nedohlédnu. A vztahy se se sestrou a bráškou jsou v pohodě? A jak s tátou? To už jsou otázky pro tebe samotnou.
problematické vztahy s rodiči
2Vzkaz pro Terezku:problém s rodiči To mě zní v uších ještě ted.Pro koho to nebylo tak strašné pro ni nebo pro mě.Domov byl pro mě strach nebyla jsem v bezpečí.Nepamatuju si jediný narozeninový dort nic prostě moje vzpomínky jsou neustále kopance křičení.A jak mě to ovlivnilo?!Nevěřím ženám ještě mě žádná nepřesvědčila proč bych měla zřejmě díké mě matce která nikdy nebyla natolik člověk aby chránila svoje děti.Mám 2 kluky 14 a 20let nikdy je nebiju doma se nekřičí mají naprostou volnost ale ..s hranicemi.Staší syn pracuje když něco chce šetří si korunky,alkoholu nehoduje drogy nebere.Mladší syn je také bez problému.Doma je klid bezpečí ted sem doma ráda.A sem pyšná že synovi je 20let a nepočítá dny kdy odejde z domu je doma rád i když už může jít.Povídám si s klukama o problémech,o holkách o všem.Smějem se perem se pohoda.A když čtu holku jako seš ty je mi smutno vím co si takové dítě prožívá a jak není doma rádo.Na to není rady jen to přežít a vzít si příklad s rodiču jaká nechci být
Hank
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hanko. Skláním vám velikou poklonu, jak jste to dokázala přežít, a jak dokážete vytvořit přeze vše úžasnou mateřskou i rodinnou pohodu pro své děti. Nedivím se, že je to ve vás pořád, je skvělé, že chodíte k psycholožce a můžete to vše ze sebe postupně dostávat, i když narovnat to ve vztahu s rodiči asi nikdy nemůžete. Nevím, ale to vše, co popisujete, se dá těžko odpustit. Přeji vám v životě štěstí, které si zasloužíte!
problematické vztahy s rodiči
1Vzkaz pro Terezku:problém s rodiči.To že tě toto chování ovlivní v životě není pochyb mě ovlivnilo hodně.Za pár měsícu mi bude 40let a ovlivnujemě to stále víc chodím k psycholožce a hned mě vše rozbrečí.Když sem se narodila otec mě týral od malička já sama si pamatuju 4rok kdy můj otec má metr 90 a mě jako 4letou držel pod krkem a koukala jsem se mu do očí.Co si pamatuju nikdy mi neřekl jménem nikdy mě nepohladil a bití?!To byli jen kopance kamkoliv né nikdy né rukama jen nohama mě byl.Měla jsem deníček a dělala si čárky jestli je den kdy se mě nedotkne ,,,né nebyl.Moje matka po tom všem přišla vynadala mě takovými sprostými slovy že je tady ani psát nemůžu a jestli se sní otec rozvede zabije mě.V 16ti mě vykloubil ruku a vyhodil z domu,asi to právně nejde ale mě vyhodil.Od 17let jsme s manželem tedy už 22let mám 2 kluky a ty jsou doma rádi jsem moc štastná protože já byla doma nerada měla jsem strach.Od matky jsem se dověděla že mě ubližoval už jak miminku a že to tak strašné nebylo
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Hanko. Vzkaz pro Terezku přeposílám později, byla jsem na dovolené. Teď jen nevím, jestli je to jen vzkaz, nebo bych měla na váš až hrůzyplný příběh reagovat také. Počkám si na druhou část.
problematické vztahy s rodiči
(Pokračování) že jsem nechtěný dítě, že si mě třeba adoptovali apod. Ale jelikož jsem tvrdohlavá po tátovi a geny se taky nezapřou, tak je jasný, že jsem jejich. Naposledy hádka začala dnes kolem 9 hodiny večer. Dala jsem si masku na obličej a čekala, až zaschne. Táta na mě něco promluvil a tak jsem mu odpověděla. Máma na mě křikla, že když mám masku, tak že nemám mluvit. Já jsem jí na to řekla - Ty jsi chytrá, vím že se nemá mluvit, protože to pne. No a náš táta je na tyhle hádky se mnou a s mojí mámou ujetý, takže hnedka začal křičet, ať tohohle nechápe. A máma hned na něho, že s takovou tady v té domácnosti bude radši zticha. Potom táta řekl mámě- Normálně jí dej jednu facku a neser se s ní. Táta je strašný nervák, občas něco neberu vážně, ale i tak se mě to dotkne a pak probrečím celej večer. Už nevím co si doma počít, jen čekám, že až mi bude 18, odejdu. Budu se asi muset smířit s tím, že tady za všechno můžu já a že já jsem ta chyba. Že oni jsou bez chyby.
Nikola
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nikolo, vidíte to možná vše zjednodušeně. Nemám pocit z toho, co popisujete, že by vás rodiče neměli rádi. To vůbec. Přijde mi i normální, že se od určitého věku každý člen rodiny stará o povinnosti v domácnosti - já zapojovala své děti od jejich 5 let, každý už musel něco dělat, i když samozřejmě adekvátně k věku. V 17 letech jste člověk, který se samozřejmě podílí na mnoha věcech. Za to, že maminka vypere, pověsí prádlo, vyžehlí ho, uvaří, uklízí, ji asi také nikdo nějak extra nechválíte, nebo ano? Takže o úklidu to moc dle mého není.Spíš o atmosféře doma a o tom, jak se cítíte být milovaná a přijímaná. Říkáte, že jste citlivá, vše se vás hodně dotkne a pak u sebe v pokojíčku dlouho pláčete. Jste ale přeci dost velká na to, abyste svolala kulatý stůl u vás doma, řekla, jak se cítíte, co vás trápí, co byste ráda, kdybyste mohli ve vztazích vůči sobě navzájem změnit. Komunikace je nejlepší nástroj k tomu, abychom se chápali a hledali cestu ke změně. V 18 chcete odejít, aspoň to říkáte. Ale nevím, nedovedu si představit, zač byste žila jinde. Nic byste tím nevyřešila. Narovnáním vztahu s rodiči byste vyřešila víc. Dovedu si představit, že byste odešla v rámci školy někam na internát, nebo v případě VŠ studia na kolej, ale i tak byste byla na rodičích ekonomicky závislá. Nebo ne? :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit. Je mi 17 let a jsem jedináček. Bydlím se svými rodiči. Nevím přesně jak je to dlouho, ale dá se říct tak od 15 let se s mámou pořád hádáme, spíše k vůli nějaké blbosti. Máma mě pořád porovnává s mýma kamarádkama, co se týče školy až po pomáhání v domácnosti. Ano, možná jsem trošku líná, ale mě nedělá problém vysát, nebo umýt nádobí, jde jen o to, že mě to doma nebaví, nikdo mě za tu práci nepochválí, spíše odemne čekají, že je to samozřejmost. Některé hádky si uvědomuji a když jsem byla mladší, tak jsem se jí pořád omlouvala, ale teď když jsem o něco starší, vím, že na hádky musí být dva a všechno dávají za vinu mě. A jelikož jsem citlivý člověk, tak se mne spousta věcí dotkne a často brečím nahoře v pokoji. U nás doma prostě nemůžu mít vlastní názor a až teď jsem pochopila, že nejde o to, co chci já, ale co chcou oni a taky jak se mám chovat a co mám dělat. Chápu, jsou to rodiče, do 18 let na to mají právo. Vždycky si říkám (pokračování)
Nikola
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Nikolo, nejprve si jdu přečíst vaše pokračování.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den jsem už dospělá přesto mě mrzí vztahy v naší rodině.U rodiču jsem vždycky byla na posledním místě upřednostnují moje dva bratri.Přesto jsem se s tím nikdy nedokázala vyrovnat a rodiče mám moc ráda a přála bych si aby mě měli také rádi.Např.když mamku pozvu někam si sednout na kávu nebo oběd vždy to odmítně jako by se za mě styděla.Stará se raději o cizího nemohoucího chlapa i když otec ještě žije.Mamka je nemocná a potřebovala by sama klid,ale jak on zavelí je v pozoru a oslouchá ho na slovo.S tím pánem já bohužel nevycházím je ke mně hodně sprostý i když já se snažím k němu chovat slušně.Mamka o mě také nemluví moc hezky když ji volám a zjistí že jsem to já je hrubá a zlá.Jsem z toho smutná a nějak mě to začalo víc mrzet.
Sandra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Sandro. Co říkáte, je smutné, ale já vám v tom mohu na dálku těžko pomoct. Neznám příčiny odtažitosti a rezervovanosti vaší matky vůči vám.. Může to být iracionální, třeba má problém ve vztahu k ženám, takže bratry preferuje, vy jste někde v pozadí ? Máte nějaké informace o tom, zda jste byla chtěné a plánované dítě? I to by mohlo hrát roli. Nyní jste dospělá, ale v dětství to k vám měla matka jak? Opravdu se k tomu nemohu kvalifikovaně vyjádřit, pokud neznám pozadí. Ale vztah matka - dcera je v životě velice důležitý, řeší jej hodně mých klientek. Nicméně, důležité je, abyste to zvládla a dokázala s tím žít. Důležité je také to, jaké vztahy máte jak ve své rodině s ostatními, tak ve svém osobním životě. Pokud člověk něco nedokáže změnit, pak se s trápením musí postupně smířit a vidět jiná světla ve svém životě :-)
problematické vztahy s rodiči
(Pokračování)Občas tento křik přejde i do hádky a oni mi vyčítají, že jim s ničím nepomáhám a že z nich "pouze vysávám peníze"(přitom bratr si nikdy nic platit nemusel a doteď si vydělává jen občasně) Nemyslím si, že je to pravda ale občas s nimi i argumentuju a oni to vždy přejdou tím, že jsem ještě dítě a nevím o čem mluvím a nebo že oni jsou rodiče a rodiče mají vždycky pravdu před dětmi apod. Opravdu mě to mrzí, proto často po nocích brečím a tím se mi zhoršují školní výsledky, což je ještě více štve (ven s kamarády prakticky nechodím, jelikož mě jednak naši nepustí a také kvůli učení).Dále mi občas u některých hádek vyhrožují vyhazovem z domova i když ještě nejsem plnoletá.Jde to?Vím, že mě můžou vydědit, ale opravdu mě mohou vyhodit na ulici?Bojím se, že se to stane,protože oni ví, že si vydělávám, jenže ještě se opravdu neuživím a ani nevím, jak by to vzali ve škole.Co mám prosím dělat aby mě začali brát vážně nebo aby alespoň trochu slevili ze svých nároků na známky? Děkuji moc - otázka upravena poradcem
Tereza 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Terezo, vyhodit vás rodiče nemůžou. Ale je evidentní že je mezi vámi a jimi množství problémů ve vztahu. Oni si nevědí rady s vámi, v si nevíte rady s nimi. Pro ně působíte nejspíš jako vzdorovitá slečna, a netuší, že po nocích pláčete a jste z toho všeho nešťastná. A blok mezi vámi a jimi se rozšiřuje. Nemáte aspoň k někomu z nich blíž??? Někde je důležité začít pracovat na změně. Jinak se samozřejmě můžete obrátit na linku bezpečí po mladistvé.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se poradit jak zlepšit vztahy se svými rodiči. Momentálně je mi 16 a už jen odpočítávám dny kdy mi konečně bude 18 a já budu moct odejít z domu. Sama si vydělávám a platím si z toho naprostou většinou výdajů (kromě školních obědů), všechny svačiny,školní pomůcky,učebnice,oblečení prostě skoro všechno. Zároveň si šetřím na podnájem protože rodiče mi dost často vyhrožují vyhazovem z domova. Mám staršího bratra, který vždy měl na škole perfektní prospěch a naši mě s ním neustále porovnávají a když náhodou mám horší známku než dvojku, hned křičí. Opravdu mě to ničí, protože já se opravdu hodně snažím mít dobré známky, ale jim to prostě nikdy nestačí, nikdy mě za jedničku nepochválí. Zároveň musím doma neustále pomáhat s úklidem, který musí být všude a neustále dokonalý. Často dorazím domů o pár minut dříve ze školy než moji rodiče z práce a hned na mě křičí, jak to, že není v celém bytě uklizeno, vyžehleno atd. (pokračuji dále)
Tereza 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. 2 roky, to je 730 dní, nemá smysl počítat...Co popisujete, je varovné, ale nemůžu rozpoznat, kdo má pravdu. Vy, nebo rodiče? Každopádně se doma necítíte dobře, cítíte se být neustále na pranýři, nepřijímaná, neoceňovaná, což vás samozřejmě ovlivní ve vašem budoucím dospělém životě. Ale nemluvíte o matce zvlášť, otci zvlášť. Mluvíte prostě o "nich". A cítíte se být srovnávaná se starším bratrem, který je preferovaný. Přecházím na druhou část.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problém s mojí mamkou. Stále radí mému příteli co má dělat, když se třeba pohádáme, co má dělat na moje narozeniny. Přítel se ji na nic nikdy neptá. Nevím, jak to mamce vysvětlit. Chtěla jsem, aby přítel byl trochu samostatný a neptal se mě na různý otázky co a jak. To se také povedlo, ale tohle s mamkou je jediný problém, který mi nejde odstranit.
Týna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Týno. Budete muset vaši mamku požádat, aby to nedělala, ale s vysvětlením. Příteli to asi zdvořilost nedovolí. Vaše matka to myslí dobře pro vás, takže je pro vás možná těžké do toho nějak zasahovat, abyste se jí nedotkla, ale ve finále bude váš zákrok užitečný a prospěšný pro všechny zúčastněné, nikdo nebude na nikoho naštvaný :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, manžel často volá mým rodičům - odděleně - mí rodiče jsou roky rozvedení. A tátu hecuje k tomu, aby říkal špinavosti na mamku, případně z něj takové informace tahá. Táta se bohužel na rozdíl od mamky vždycky chytne. Jenže tyhle jeho subjektivně podané informace jsou vyřčené a manžel je v určitých chvílích používá proti mně. Že jsem anebo budu jako moje matka, co táta mu všechno říkal, na co si prý má dát pozor, co mu prý nebožka dělala (mamka žije). je to škaredé. Na tátu jsem naštvaná, už jsem mu řekla, aby toho nechal, že ty informace jsou zneužívané dál, manžel ale má střelivo pro různé příležitosti. Jak se tomu mohu bránit? nejsem jako mamka. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. A rozumíte tomu, proč to manžel dělá??? Potřebuje proti vám nějaké palivo? Můžete udělat jediné. Požádat jej poněkud důrazně a jednoznačně, že vás nezajímají názory otce ani manželovy vývody z toho dál. Důležitý je vztah vás dvou, který je třeba stále kultivovat a rozvíjet. Pokud s tímto manžel opět začne, řekněte mu, že od příště na to již nebudete reagovat, nemáte to zapotřebí ani vy, ani on, ani váš vztah. Vy dva jste vy dva :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den mám problém se svojí babičkou která mi děla ze života peklo nesmím nic sprchovat se koukat na televizi bere mi telefon řekla mi pokud chci bydlet musim ji delat sluzku a matka i deda se me zastavaji ale i je hned sjede ja uz na to psychicky nemam je mi teprv 16 co stim
Wendula
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Wendulo, dobrý den.. Uznáte jistě sama, že vám v tomto neporadím, neboť neznám podrobnosti vztahů u vás v rodině. Doporučuji vám obrátit se spíše na linku bezpečí nebo linku důvěry.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla bych se poradit, jak upravit vztah s tátou (vím, že je to jiný vztah než partnerský, ale kdyby jste měla názor...). Je mi 43 a vadí mi, že na mně táta běžně křičí, stále mi naznačuje, že jsem neschopná, nic neumím, moje děti nejsou podle jeho přání, mám špatné bydlení...no prostě sa má kritika. Nemůžu mít jiný názor nebo si zastat někoho, vůči komu má nějaký problém. To pak tu zlost obrátím zase na sebe. Vyčítá mi to, co si koupím, protože je to škoda peněz anebo je to k ničemu. Pochvaly se moc nedočkám, což nevadí. Vadí mi, že mě zhoukne jak 10ti leté dítě a to i na veřejnosti i před mýma dětma, což je nepříjemné. Já ho ale mám ráda a je mi líto, že nás všechny takto odcizuje a připravuje o společné chvíle. Mé děti už z něj mají také respekt. Není dobré bát se jeho návštěvy. Myslíte si, že kdybych tedy neprotiřečila a se vším souhlasila nebo ustupovala, mlčela, že je to řešení? Já mám pocit, že problémem jsem já. Děkuji.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Pavlo.Nemyslím, že by vám mohla jakkoliv prospět trpná pasivita, kdy zvládnete ve svých 43 letech tisíc kritiky a připomínek od vašeho otce. Bylo by dobré, kdybyste si opravdu uvědomila, že jste dospělá žena, matka dětí, svého otce máte ráda a na vašem vztahu vám záleží, takže se musejí ty vztahy narovnat. Narovnají se díky vaší asertivitě, kdy se budete umět noblesně a v pohodě vymezit. Váš otec musí mít vůči vám respekt. Pokud na vás křičí, uvědomte si, že je to absurdní a je to jeho problém s jeho cholerickým temperamentem. Jeho problém, nikoliv váš! Pokud vám naznačuje cosi o vaší neschopnosti, pak si buďte vědoma toho, že arbitrem toho, co umíte, jste na 1.místě vy. Není vám 12, aby měl váš táta právo hodnotit váš život. Rodiči a dětmi zůstáváme samozřejmě celý život, ale ty role se v průběhu života proměňují, transformují se postupně do přátelského rovnocenného vztahu. Tak si jen vždy v takové situaci narovnejte záda a řekněte sobě i jemu, že už nejste žádná školačka. Prostě ty HRANICE :-)...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli jsem opravdu tak špatná dcera, když odmítám platit nájem v bytě své matky. Matka vlastní dům a byt, ještě nedávno v bytě bydlel synovec a platil nájem, teď se ale odstěhoval a matka nechce byt pronajmout. Přes léto bude na domě a přes zimu v bytě. Obojí ale neutáhne, nájemníky do bytu nechce, očekává, že budu poplatky v bytě platit já, ale já nemám vysoký plat, mám rodinu a také musím platit nájem. Navrhla jsem matce prodej domu, nesouhlasí. Nevím , jak situaci řešit, prosím poraďte.
Zdeňka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zdeňko. Má to celé širší kontext, do něhož nevidím - jedná se o vaše vztahy s matkou v minulosti, o to, na koho je přepsán do budoucna byt i dům, a je tam spousta dalších neznámých, které mi neumožňují se k tomu vyjádřit. Jedno je jasné, potřebovaly byste si s matkou vše jednoznačně vyjasnit, vymezit a dát to finančně "do latě", abyste ze všeho nevznikaly zbytečně negativní emoce na obou stranách. Není nad asertivní komunikaci :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, je mi 20 let a už od 16-ti let mám problém se svojí matkou...vydírá mě svojí samotou. Když mi bylo 10 let tak se moji rodiče rozvedli a moje máma zůstala sama. Začala být nevrlá,přišla o práci, zanevřela na chlapi, vydírala mně tím že bude doma sama když jsem chtěla občas s kamarádkami ven a dávala mi vše co se stalo i to co se dělo za vinu(i to že připálila koláč-moje vina měla jsem s ní hlídat čas) z toho důvodu jsem se v 16 letech odstěhovala..už jsem dál nemohla. Od té doby je stále sama a náležitě mi to připomíná při každém telefonátu...neustále mě to trápí a nevím co s tím. Snažím se ji povzbudit aby si našla partnera ale ona na všech vidí jen chyby a i přesto snahu nevzdávám. Teď budu mít sama dítě a její tlak na to že zůstala úplně sama vzrostl a kromě toho i vyhrožování že brzy zjistím sama co je to zůstat sama. Prosím Vás co s ní mám dělat? Hrozně bych jí chtěla pomoci někoho najít ale vím že pokud ona sama nezmění myšlení tak můžu chtít jen já..prosím poraďte mi.
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Vaše matka je nešťastná a osamělá a snaží se vás k sobě připoutat citově natolik, že je to samozřejmě kontraproduktivní. Vy nemůžete udělat nic, to musí ona sama. Pokud se bude chtít přestat litovat a začít znovu žít, pak to udělá. Vy jí jen nesmíte úplně opustit. Zajímejte se o ni, ale dávejte tomu hranice...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, je mi 17 a mám problém se svým tátou. Nevím, jak začít...otec je prostě cholerické povahy a vytočí ho naprostá zbytečnost. Např. před chvílí jsem začala mluvit na mamku a on na mě vyjel ať držím hubu, jinak mi napálí a tak podobně, protože se díval na televizi a já ho evidentně "rušila". Když jsem byla mladší, tak mě kolikrát hodně trestal. Párkrát se stalo, že mě chytl za ucho nebo za vlasy a odtáhl mě do pokoje, kde se mnou hodil o skříň. To už se naštěstí nestalo nějaký ten rok, ale bohatě mi stačí ty jeho sprosté nadávky, ze kterých se vždycky rozbrečím (nemůžu si pomoct). Vím, že mě má rád, ale on to prostě neumí dát najevo...když jsem se ho zeptala na jeho tátu, nikdy o něm nechtěl mluvit a nejspíš to pramení z toho. Nechápu ale, proč mi musí dělat to, co mu někdo dělal, když byl malý. Svoje tři děti z předešlého manželství nikdy neuhodil. Ani si nepamatuju, kdy mi naposled řekl něco hezkého...možná tak před 10 lety. Ať udělám, co udělám, vždycky je to pro něj špatně. - otázka upravena poradcem
Mia
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Mio, tak to je smutné, a vy o tom umíte tak hezky přemýšlet a vše si vysvětlit - kde to u táty vzniklo. Důležité možná je, že víte, že vás má rád, jen to neumí dát najevo. Umí dávat akorát volný průchod svému vzteku, netrpělivosti. Ale něco se s tím dělat musí, i když to je hlavně na mamce, ta by měla krotit svého muže a otce společné dcery. Já vám neumím poradit konkrétní kroky, co dělat, neznám vás, nevím, jakou máte povahu a osobnostní sílu - třeba v tom, pokud na vás zvedne hlas, sebrat se a odejít pryč.. Musíte najít nějaký způsob, jak se chránit, buď společně s maminkou, nebo s psychologem. Psycholog by byl lepší, maminka je asi sama slabá, pokud něco takového připustí a nechránila vás v dětství před ním. Ve finále by samozřejmě potřeboval psychoterapii váš otec, ale bez jeho vlastní motivace to nepůjde. Takže vy byste mohla udělat první krok. Zavolejte si na linku důvěry, kde vám poradí kontakty na bezplatné psychology, kteří se věnují rodinným vztahům. Držím vám moc palce!
problematické vztahy s rodiči
Dobry den mám problém s ridíči je mi 19 let a neberou mě vážně třeba řeknu že mám nějake plány a oni je akorát zhani a v nicem mi nevěrí a ani nepodpori hraju fotbal uz 15 let byli se kouknout jen jednou na jeden zapas mam dojem ze je nezajimam.
David
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Davide. Zkuste překonat bariéru mezi vámi a rodiči a ukázat jim, že jste "dospělý" samostatný kluk. Všechno je v životě o dávání a braní a vzájemné vyváženosti mezi tím. Rodiče vás živí, bydlíte u nich, asi mají stále pocit, že by vás měli kontrolovat a určovat vám, co můžete, co nemůžete. Pokud to budete vy, který vyvolá diskusi na téma, co byste rád, co jste dokázal, co byste dokázat chtěl, snad se otevře téma vašich vzájemných vztahů více. Můžete začít s tím z rodičů, k němuž máte blíž. Trápí vás pocit jejich nezájmu o vás, jasně, to bolí. Ale je to opravdu tak? Já vám na dálku nic moc neřeknu, protože nic moc nevím, ale určitě by bylo dobré, kdybyste se obrátil na psychologa, abyste s ním o tom všem mohl víc mluvit. Existují telefonické linky důvěry, udělejte to, poraďte se. Držím palce :-))
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,chtěla bych poprosit o radu.Je mi 36 a byla jsem moc dlouho sama.Až teď jsem našla přítele,se kterým jsem šťastná.Nicméně z finančních důvodů bydlím pod jednou střechou s rodiči,mám své patro pro sebe a vždycky jsem si myslela,že máme hezké vztahy.Jenže matka se mnou přestala mluvit,aniž by se vyjádřila proč,ale podle všeho mi můj vztah nepřeje.Nekomunikuje,je naštvaná,dělá naschvály.Doufala jsem,že to přejde,že se musí vyrovnat s novou situací,ale trvá to již 3 měsíce a spíš se to zhoršuje.Přítel to zatím neví,protože jsem nechtěla,aby ji poznal takovou.Míchají se ve mně pocity lítosti,zklamání,naštvání a vůbec tomu nerozumím a sama mám už v komunikaci s ní blok.Už s ní mluvil i otec a neteř,ale nic nepomáhá,ona je ta,které nikdo nerozumí a má jako jediná ve všem pravdu,tedy i v tom,že můj vztah je podle ní něco nenormálního.Bojím se,aby to nemělo nějaký negativní dopad na můj vztah.Chtěla bych,aby se vztahy zase narovnaly,ale nevím,jak na to a zda je to možné.Děkuji za radu
Linda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lindo. Jestli jste jedináček a matka vás měla dlouho pro sebe, jakožto svou koaliční ženskou spojenkyni, tak s příchodem partnera prožívá těžkou osobní ztrátu. Nedokáže od vás odstřihnout pupeční šnůru, cítí se osamělá, zrazená. Na první pohled to zní bizarně - je vám 36 let a milující matka by měla být šťastná, že jste našla lásku. Jenže ona to cítí tak, že přišla o vás. A zvlášť tehdy, když bydlíte ve společném rodinném domě. Vy se na prvním místě radujte ze svého vztahu, to si nemůžete nechat vzít. Matka si zvykne, pokud bude negativistická delší dobu, můžete udělat jediné - zopakovat jí, že jste šťastná, že jste partnera potkala, že se tím nic nemění na kvalitě vašeho vztahu, na kvantitě společných setkání jistě ale ano. Ale pro váš vzájemný vztah matka - dcera je základním předpokladem její respekt k příteli...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně mé rodiny. Je mi 23 a mám pocit, že do mé rodiny nezapadám, vlastně ani zapadnout úplně nechci, hned vysvětlím. Jsem nevidomá, tudíž se o mě odmalička rodiče báli, mojí sestře je 25, má dceru a manžela, navíc je úplně zdravá. Proč to píšu? Protože mám pocit, že rodiče, celkově příbuzní k ní mají jiný přístup než ke mně. Co se týče názorů, s rodinou si nerozumím, podle mě jsou povrchní, řeší jen peníze, zábavu a vzhled. Už se bojím jezdit na návštěvy, které jsou sporadické, protože jsem neustále kritizována za svoji váhu, nejsem žádná modelka, ale ani nejsem obézní. Vadí mi to. Dále je v rodině nechutná přetvářka, kdy mého přítele otec slovně pomlouvá, ve chvíli, kdy on na návštěvu nepřijede. Matka si myslí, že je přítel ke mně starý, pokud je o osm let starší než já. Vždycky rodiče zbožňovali sestřina manžela, kdežto mého partnera tiše trpí. Když jsem si chtěla na toto téma s nimi promluvit, nešlo to, protože zapírali, vše je podle nich vpořádku. Otec si myslí, že když vydělává rukama, že je to ta nejtěžší práce na světě, ano fyzicky určitě, ale nedá si vysvětlit, že pokud můj přítel vede firmu, že je to na stejné úrovni obtížnosti s tím rozdílem, že pracuje hlavou. I to mého otce myslím štve. Matka mi neschvaluje svatbu a snažila se mi to rozmluvit. Celkově se na návštěvách cítím bídně a předem se stresuju, co zas přijde za kritiku a jak je moje sestra úžasná. S jejich životem se neslučuju, avšak ráda bych s nimi nějak lépe vycházela. Vím, že mezi námi je komunikace horší. Potřebovala bych více empatie a podpory z jejich strany, zjišťuju, že tohle se mi dostává od partnera, se kterým jsem pět let. Nevím, jak mám řešit pocit méněcennosti v rodině. S kým si rozumím je moje babička, maminka z tátovy strany, ta mě podporuje a mého partnera má ráda. Se sestrou si nerozumím, protože je v jádru stejná jako rodiče. Přijde mi, že jsem kulturně vzdělanější a celkově mám asi větší rozhled. Přece jenom rodiče jsou z vesnice a otec dělník. Nemám v úmyslu se povyšovat, ale je možné, že proto si třeba moc nerozumíme, že žijou v jiném prostředí, co myslíte? Děkuji za radu.
Týna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Týno. Jste druhé dítě v pořadí, v rámci sourozenecké konstelace. Mohla byste mít u rodičů "vyšlapanější cestičku", kdybyste se narodila zdravá. Ale vaši rodiče si zřejmě nedokázali poradit s vaším "handicapem", srovnat se s ním, a proto i porovnávají vás s vaší sestrou. Takto mne to aspoň napadá. Proto, že vám v životě nebyl dopřán zrak, jste citově i myšlenkově mnohem hlubší, niternější, zajímá vás spousta věcí, které je míjejí. Máte svůj vnitřní bohatý svět, oni tolik ne. Prostě hodnotový systém vás a rodiny se odlišuje. Naštěstí máte stabilní vztah s přítelem, který vás miluje. Zázemí máte nejspíš především u něj, rodina selhává. Možná s tím můžete něco udělat, ale zkuste se nesrovnávat s vaší sestrou, zůstaňte být sama sebou. Jestli to takto nepůjde, problémy ve vaší rodině asi nezměníte, pak musíte měnit své vlastní očekávání od nich, aby vás to netrápilo. Mějte krásné léto :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
za 14 dni mně bude 14 let a mám rozvedené rodiče. Bydlím u matky se svým bratrem(17) a už s ní žít nechci. Mám nějaké právo se odstěhovat? Matka mi vnucuje neustále její názor a když si dovolím něco k jejím věcem říct tak mi vynadá protože se jí nelíbí můj odpor. Má tři práce a tvrdí, že nás chce jen zabezpečit. To není pravda ! Výsledek je, že je víc v práci než doma a za přivydělané peníze jde na nějakou zábavu nebo do hospody. S bratrem nevycházím. Cca před 2lety mě každý den bil a jednou mi i zlomil prst na noze a Mamka mi řekla, že než se vdám tak to bude dobré. Z ničeho nic jednu dobu přestal, ale teď se k tomu pomalu vrací. Dále matka tátovi vyčítá, že si našel přítelkyni i když už jsou rozvedení a je pravda že jeho partnerku nemám také ráda a to mě znejisťuje v odstěhování se k němu i když s ní nebydlí. Mamka si teď našla přítele také a čas který má trávit s náma tráví s ním. A toto také tátovi vyčítá. Prosím poraďte mi, protože nechci nic unáhlit. Předem děkuji
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Petro. Vše, co říkáš, mi přijde jako hodně závažné.Kontaktuj linku bezpečí, školního psychologa, a řeš své věci i nejistoty, úzkosti, které doma prožíváš, s psychologem přímo. V tom všem, v čem žiješ, co prožíváš, se nemůžeš "plácat" jen tak sama s tím, že napíšeš do této poradny. Ale je fajn, žes udělala první krk. Teď udělej ten druhý :-)
problematické vztahy s rodiči
Mám docela velký problém s otcem. Rodiče mi před lety odkázali dům pod podmínkou finančního vyrovnání s bratrem, které jsem provedl. Sepsali jsme dohodu o neomezeném užívání domu, přičemž spotřebované energie si budou hradit spolu se mnou. Zároveň jsem i v dohodě napsali, že jsem povinen jako řádný hospodář pečovat o dům a tím začínají ty problémy. Otec mi brání slovně a i fyzicky ve změně stávajícího plynového topení, které spotřebovává za 24 hod. i 24 m3 plynu každý den. Mám zakoupený nový plynový kotel, regulaci a ostatní součásti, jenže po naprosto nesmyslných a fulgárních soustavných urážkách nechci situaci vyhrocovat. Domáhá se navrácení domu, protože nic na domu nedělám. Jsem docela v pasti z této situace a už jsem uvažoval o podmětu k částečné zbavení svéprávnosti otce. Moje matka těmi výbuchy nenávistné agrese trpí, že chtěla odejít z domu. Původní topení otec vybudoval sám a nesnese myšlenku, že to udělal špatně. Když poukážu na skutečnost, že jejich radiátory při tak obrovské spotřebě plynu jsou pořád na 10 % pouze o teplotě 31°C a zbytek je naprosto studený, okamžitě začne křičet že jsem blbec, který tomu nerozumí a že to tak má být. Myšlenka že radiátor šíří teplo chladem je pro mě opravdu pro jeho ústavní léčbu. Můžete mi, prosím poradit, jak postupovat dál ? Na jaře chci instalovat nový kotel a začíná být jasné, že mě otec možná fyzicky napadne, když jeho dílo chci vyhodit do šrotu.
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Nemám pocit, že by byl otec zralý pro ústavní léčbu. Jen má jiný pohled na věc a trápí jej představa, že by bylo jeho dílo, na které je hrdý, zmarněno. Brání si to zuby nehty, protože je váš otec a nedokáže přijímat argumenty od svého syna, byť je jeho syn dospělý a má svou hlavu i svůj rozum. Chápu, že je to hodně těžké,mám pocit, že vaše vzájemná opozice je již neúnosný stres. Pokuste se získat na svou stranu racionálního uvažování jak matku, tak bratra a další domlouvání by mělo být vedeno na diplomatické rozumné rovině, aby otec neměl pocit, že kapituloval. To by vám neodpustil.
problematické vztahy s rodiči
Přece není normální, aby dospělý chlap trávil dlouhé hodiny denně tím, že si různě ošahává genitálie před ostatními členy domácnosti, především před dcerou? A to opravdu hodiny, protože posledních 10 let před smrtí vůbec nepracoval, jen byl doma. Nemáte pro mě radu? Sexuologa i psychology mám vyzkoušené, ale v tomhle konkrétně bez úspěchu. Nemáte nějaký přiklad ze své praxe? Nebo literaturu, od které bych se mohla odrazit? Hodně jsem pracovala i s focusingem, ale u tohoto tématu mě to nepustí a tak to pořád visí tak na půl cesty. Kvůli vaginismu mám i rodit císařským řezem, ale nebylo by třeba řešení tu vnitřní bolest přebít ještě větší bolestí z porodu, že bych tím to trauma uvolnila? Jenže to se bojím, abych pak neměla laktační psychózu, nebo ještě hůř, abych tím dítěti neublížila. Za jakoukoliv radu budu moc vděčná. Děkuji.
Bezradná 7
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tak jsem dočetla vše do konce. Ale zázračnou radu na to, jak se zbavit negativních vzpomínek se sexuálním podtextem, vaší nejistotou, které jsou spojeny s agresivitou vašeho otce, s psychickým terorem z jeho strany, vám dát neumím. To takto na dálku nejde, i když jste toho napsala hodně a je to podrobné. Focusing opravdu nevidím v daném případě jako užitečný, ten je smysluplný jinde. Návštěvy u sexuologa jsou rovněž bezpředmětné, ten řeší problémy jiného typu - funkční, a ne tam, kde je dlouhodobý výrazná etiologie. Přijde mi jako zázrak, že jste se z toho všeho, čím jste prošla, dostala. Ale je tam plno reziduí, nezpracovaných. Chtělo by to spolupracovat s dobrým klinickým psychologem. A později, až bude miminko na světě, by to chtělo psychoanalýzu. To je můj názor. Nyní vám moc držím palce, ať vaše miminko i vy prospíváte a máte dobrý průběh těhotenství.
problematické vztahy s rodiči
A mě se trauma vrátilo v plné palbě. Od té doby mám v hlavě pořád obraz opilého otce, jak na mě řve a má ruku v rozkroku a pořád cítím strašný odpor a úplné stažení. Snažím se to zanalyzovat ze všech stran, ale nejde mi to. Víte, kdyby mě znásilnil, bylo by to snad jednodušší, protože by se aspoň něco stalo. Ale mít takové trauma jen proto, že má někdo ruku v rozkroku a bil mě? Zároveň nechápu, proč to dělal. Jestli to bylo proto, že úplně kašlal na hygienu (opravdu velmi smrděl), nebo že se vnitřně nedokázal srovnat s tím, že se z malé holky stává slečna a nezvládl sexualitu? Že tím řešil nějakou vnitřní úzkost? Já tu nechci být příliš explicitní, ale opravdu mi přijde rozdíl, když se muž poškrábe např. kvůli potu, nebo když to dělá způsobem, jak malé děti, že si přetahují předkožku a pořád se tak různě tahají za genitálie např. když se stydí nebo jsou nejisté.
Bezradná 6
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Čeká na mne poslední část vašeho vyprávění.
problematické vztahy s rodiči
Nikdo z mého okolí netuší, čím vším jsem prošla, jen některé střípky asi posbírala sousedka, co mi dávala v dětství najíst. Bohužel co se mi nedaří zpracovat, je jedna věc. Můj otec měl v podstatě nonstop ruku v rozkroku a stále se škrábal a ošahával. A to opravdu pořád, hlavně když mě mlátil. Zní to asi hrozně divně, ale doma měl častěji ruku v rozkroku než kdekoliv jinde. Každý den chodil na dvůr močit k oknu tak,abych ho viděla a různě si mačkal genitálie(wc k močení nepoužíval).Těžko vyjádřím ten strašný odpor, který jsem k němu měla. Skončilo to samozřejmě tak, že jsem mnoho let trpěla těžkým vaginismem. I jen při vzpomínce se ve mně všechno sevře. I přes návštěvy sexuologa a mnoha psychologů (i alternativců) se mi podařilo s vaginismem pohnout až se současným manželem. Dokonce se mi i dařilo na to pořád nemyslet. Jenže nyní jsem otěhotněla, takže jsem na všechno citlivá a nedávno jsem potkala bratrova syna v pubertě, který se při konverzaci se mnou taky začal škrábat v rozkroku.
Bezradná 5
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Čekají na mne ještě další pokračování...
problematické vztahy s rodiči
Asi vás i napadá co bratři, ti ale byli vychovaní jako otec, pro ně jsem byla parazit, jeden z nich mě také mlátil do dospělosti. Pokud se mluvilo o rozdělování majetku, vždy si rozdělovali jen mezi sebou, se mnou se vůbec nepočítalo. A tak to i dopadlo, oba bratři na sebe nechali přepsat majetek v řádu mnoha milionů, já nakonec dostala od matky bolestné 200 000 Kč. Dlouho jsem všechny zážitky v sobě zpracovávala a dalo mi hodně práce minulost přijmout a nechat odejít. Později jsem vystudovala výšku dálkově, odstěhovala se, udělala kariéru, pořídila si svůj dům a byla na všech nezávislá citově i finančně. Vdala jsem se a mám naprosto úžasného manžela. Teď ve 30 už jsem schopná i s matkou a sourozenci mluvit, i když bratry nijak nevyhledávám. Otec díkybohu zemřel. Tuhle část se mi tedy podařilo poměrně dobře zpracovat. Žiju si svůj život a z uťápnuté trosky na antidepresivech jsem sebejistá úspěšná ženská.
Bezradná 4
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím dál...
problematické vztahy s rodiči
Na jedné straně obrovské divadlo pro ostatní, každodenní přepočítávání peněz a důraz na to jak jsme bohatí, na druhé straně já jsem byla v rodině parazit (to mi bylo i řečeno) bez práv. Nikdy – ani v pubertě a dospělosti – jsem neměla právo na svůj klíč od domu. Pokud jsem chtěla domů, musela jsem vždycky zazvonit a když nikdo nebyl doma tak čekat na schodech. Platila hrozně zvláštní pravidla: žádná pravidla oficiálně nebyla, ale trest mohl přijít kdykoliv a za cokoliv. Proto jsem i v dospělosti často bojovala s nejistotou, protože jsem nikdy nevěděla, co můžu nebo nemůžu chtít a co už je špatně. Asi vás napadlo, jestli jsem byla vlastní, ale ano byla jsem. Akorát můj problém byl, že jsem se narodila jako holka. Když mi bylo 9, zmlátil mě otec tak, že jsem se málem udusila. Od té doby jsem s ním nepromluvila – pokud mě zrovna nemlátil. To jsem často myslela na to, že ho musím zabít. Matku jsem už jako dítě prosila, ať se rozvede, ale kvůli majetku se bála.
Bezradná 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
problematické vztahy s rodiči
Každý večer, vždy když byl otec zase silně opilý, se hádali, což pravidelně skončilo tím, že mě otec vytáhl z pokoje a zmlátil mě, protože se přece hádali proto, že já jsem ku*va (byla jsem ještě dítě). Matka se se mnou ani nijak nemazlila, protože otec vždycky začal řvát, že jsme lesby. Reklamy na vložky otec přepínal s tím, že takovou odpornost v televizi vůbec nemají ukazovat. Často jsem nedostávala najíst a jedla jsem u sousedů, nikdo se mi pořádně nevěnoval a kromě řvaní mě nijak nevychovávali (tím myslím vůbec, např. zuby jsem si začala čistit až sama v 11 letech). Nesměla jsem mít návštěvy, doma jsem musela být do 4 hod odpoledne, dostávala domácí vězení často i na půl roku. Druhá strana věci byla, že jsem z podnikatelské rodiny, která v očích okolí vždycky vypadala na úrovni. Otec se na veřejnosti velmi rád chlubil, kolik máme peněz (už v roce 94 si koupil auto za 560 tisíc Kč). Vyrůstala jsem tedy v obrovských paradoxech:
Bezradná 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den paní doktorko. Ráda bych vás takto anonymně poprosila o radu, jak zpracovat jeden problém z minulosti. Měla jsem šílené dětství. Jsem nejmladší ze třech dětí – mám dva o dost starší bratry. Můj otec byl agresivní alkoholik (před 10 lety zemřel na cirhózu), který mě velmi bil za každou maličkost až do dospělosti. Měla jsem na starost domácnost už od 8 let a byla jsem tím pádem velmi přetěžovaná. Nebyla jsem chválená, bylo normální, že jsem byla premiantka a pokud jsem nedejbože dostala dvojku, byl z toho malér. Pokud mi něco nešlo okamžitě nebo jsem zkoušela něco nového (např. vařit), vždy jsem byla ponižovaná, že jsem k ničemu. Moje matka se otci neuměla nijak bránit a sama situaci nezvládala, proto se mě nijak nezastala (je to její politika do dneška: chlapům se nesmí odporovat, ženská nesmí nic chtít a musí všechno vydržet).
Bezradná 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Bezradná. Nejprve si přečtu další části vašeho vyprávění.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
Chtěl bych se s vami poradit o problémech s matkou. Je mi 17 a už mám svou vlastní hlavu. Rodiče jsou rozvedení a chodim na Gymnázium a mam průměrné znamky. S mamou se furt hadame o mem konicku počítačové hry a furt mě vydírá. Jakmile ji nekdo nastve v práci tak prijde domu tak jsem prvni koho vydi a vyleje si to všechno na mě, protože jsem po ruce a i za veci co udela moje sestra (15) Furt mi rika ze se musim ucit a ze furt jenom hraju a je to i z části pravda, ale ja se take ucim ale to mamka nevidi. Jakmile neco řeknu tak zacne rvat a nadavat co si to k ni dovoluju. Ne!uzu se obhajit. Napr. moje setra je na střední a propada ale mama ji nevydira ze se musi ucit. Uz nevim jak na to cim dal tim vic se propadam do sve schranky a utikam ke hram kde se uvolnim. Prosim poradte uz nechci aby to tak slo dál. Dekuju za kazdou pomoc
Patrik
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Patriku. Máte svou hlavu. Cítíte se doma osamělý a de facto diskriminovaný oproti sestře. Utíkáte se k počítačovým hrám, které vám něco nahrazují. Víte, co vám nahrazují? Potřebujete ocenění, uznání, lásku - v rámci domova. Patriku, já vám v tomhle nepomůžu, ale mám pro vás skvělý nápad - návštěvu zařízení, které se jmenuje Triangl. Patří pod Centrum sociálních služeb Praha, je to tam bezplatné, ale opravdu dobré. Najděte si to na netu. Pokud nejste z Prahy nebo blízkého okolí, pak by bylo dobré zavolat si na linku důvěry v nejbližším okolí, abyste získal kontakt na nejbližší zařízení, řešící problémy teenagerů a rodičů v jejich vztazích. Váš problém vnímám jako důležitý a je třeba, abyste s tím mohl něco dělat - vy, i vaše maminka :-)
problematické vztahy s rodiči
Pro Báru, která se neusmívá :-) Milá Báro, k vašemu dotazu bych ráda poznamenala dvě věci z pohledu dospělého a mámy tří teenagerů:
1. my rodiče potřebujeme vědět, že se naše děti aspoň občas s námi usmějí - dává nám to jistotu, že je s nimi všechno OK a nemají nějaké velké trable. Tak když se nesmějete, možná by pomohla věta typu "nechce se mi smát, ale neboj, nic se neděje"
2. ... přece jen zvažte ten úsměv. Když jednáte s lidmi s úsměvem, udělají pro vás mnohem víc, než bez něj. Zlepšíte tím náladu všem kolem sebe a ve finále i sobě (samozřejmě někdy na to člověk fakt nemá...). Mějte se hezky! - otázka upravena poradcem
Tina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tino, mnohokrát děkuji a propojuji vás s Bárou :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den
Rodiče si pořad stěžují,že se neusmívám a tvářím se jako vrah. Není to pravda. Třeba s kamarádkami ve škole se smeju celý den a když jim to řeknu tak řeknou, že ve škole je to asi nějaká moje role. Nemám důvod se pořad usmívat a ani nechci. Z mého pohledu se tvářím úplně normálně. Ale už mě štve jak mi to rodiče furt opakují a řvou na mě. Kdyby viděli jak se chovám se svými vrstevníky změnili by názor...
Bára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Báro. Nebo ahoj? Rodiče ti asi nevěří, že umíš být i veselá a přáli by si to. Možná na prostředí tvých vrtevníků i žárlí. Určitě si přejí vzájemné vylepšení vztahů v rodině, akorát na to jdou špatně, něco si vynucují, něco u tebe zpochybňují, tím tě dostávají do odporu. Tipovala bych tě na slečnu v pubertě ( ? ) Jestli jsem se trefila, je to těžké období pro obě strany.  Proč je těžké být doma příjemnější? :-)
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den,
mám problematický vztah se svým otcem. Naše komunikace je taková že on příjde začne na mne křičet a skončí to tak že já se rozbrečím a zavřu se do pokoje... Asi vůbec si s ním nepovídám protože očekávám to že na mne zase bude křičet a nebo je často také opilí. Má matka je z toho ve stresu protože jako malá jsem byla na něm závislá ale pak se něco zvtlo a skončilo to takto... Mne to také mrzí, ale on je furt na mne naštvaný jako kdybych mu zničila život... Ve škole to zvládám ale chodím tam rozklepaná z domu, a vypadám jak kdyby mne doma týrali... Moc přátel také nemám protože můj otec mne také často ztrapňuje na veřejnosti atd. Vůbec nevím jak to mám řešit protože to takhle nejde, často mám pocit jako kdybych už měla co nejdříve vypadnout z domu... A vždy když na mne někdo křičí tak se rozbrečím a jsem strašně hysterická ale nevím proč.. Nedokážu se postavit výzvě nebo čemukoliv těžšímu... Je mi 13
Simona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Simono.To, co popisuješ, je vážná věc, kterou ale spolu přes tuto poradnu nevyřešíme. Mluvíš o původní závislosti na tátovi, o jeho nevyrovnanosti, díky níž na tebe řve, a o tvé osobnostní nejistotě, která z toho vyplývá.Doporučuji ti spolupráci se školním psychologem - v mamince oporu nemáš, potřebuješ mít ale u někoho zázemí a pocit bezpečí, zkus to s někým probrat - držím ti palce.

problematické vztahy s rodiči
Panídoktorko,potřebovala bych poradit,co dělat. K 70.narozeninám jsem mamce zaplatila zájezd do Egypta a jela tam s ní, aby tam nebyla sama (je přes 20 let rozvedená). Všechno proběhlo v klidu, jen mě trochu zarazilo, když jsme se bavily s ostatními, že nechce, abych ji představovala jako mamku, sama jim říkala, že je jako moje kamarádka. Nějak jsem to neřešila. Druhý rok jsem znovu zaplatila zájezd, tentokrát jsem přibrala i sousedku, protože jsem se jí chtěla odvděčit za její pomoc. Mamka byla nejstarší, a tak jsme se obě se sousedkou snažily -nosily pití, ovoce apod. Já osobně se těšila, že si obě ženské profesí stejné budou rozumět a já si budu v klidu číst a odpočívat. Nestalo se tak.Od třetího dne začala být mamka podrážděná,pak na nás přestala mluvit, občas vybuchla, dělala naschvály. Co se děje, jsme se nedozvěděly, na otázky neodpovídala, byla i zlá. Konec dovolené byl utrpením pro všechny, při odjezdu si mamka sedla do jiné části autobusu, v letadle si vynutila jiné sedadlo a z letadla se doslova prodrala agresivně ven. Ačkoliv jsem ji měla odvézt domů, z letiště utekla, vypnula si telefon. Nějak jsem to vydýchala a zkusila jí po měsíci zavolat. Bylo to chladné, neutrální, ale šlo to.Jenže já se pak dostala do složité životní situace, volala jsem jí,potřebovala jsem psychickou podporu, ale mamka dělala, že neslyší a třikrát obrátila manipulativně rozhovor jinam - k tomu, že bude sbírat jablka apod. Docela mne to mrzelo, protože mnoho let předtím jsem se o ní hodně starala, aby nebyla sama, teď,když jsem potřebovala pomoct já,ona se úplně odvrátila. Od té doby se mnou nekomunikuje (já taky úplně nemám sílu), ona ví, v jak hrozné situaci jsem, ale nezavolá, nepřijede. Dokonce i dětem - vnoučatům začala přát jen prostřednictvím sms. Já ré situaci vůbec nerozumím. Žárlila? Je to třeba hysterické? Děkuji.
Zdena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Zdeno, dobrý den. Zdá se mi, že je maminka na vás nezdravým způsobem závislá, obě jste na sebe napojené tak, jakoby nebyla přestřižena pupeční šňůra mezi vámi dvěma. Ale čím víc ona stárne, tím víc to nezvládá a soupeří s vámi. Chce vás mít jen pro sebe a přítomnost sousedky na následné dovolené pro ni byla něčím nepřijatelným. Říká se tomu stařecké vrtochy, ale to je spíš eufemismus pro vyjádření posilování vlastní sebestřednosti, vyplývající jak z toho, že je 20 let sama, tak z toho, že nezvládá svůj věk. Nechci tomu říkat stáří... V rámci své sebestřednosti nemá kapacitu na vaše problémy. Budete se s tím muset asi smířit, pochybuji, že byste si to mohly v dohledné době vykomunikovat mezi sebou tak, abyste z toho vy měla dobrý pocit.