Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Dobrý den, moc Vam děkuji za trefnou odpoveď z 18.4. Měla bych k Vám ještě jeden dotaz. Jak jste správně poznamenala, jsem k mámě dost kritická, i když vím, ze má i spoustu dobrých vlastností. Někdy však pozoruju náznaky těch vlastností, které se mi na ní nelíbí, i na mně, a to mě děsí- bojím se, abych jednou nebyla stejná. Taková byla i její mamka (má babička) a mojí mámu setkání s ní nervovalo stejně, jako teď mě stekání s mojí mámou. Nevím, jakou roli hrají geny a výchova a zda se tomu dá vyhnout, když vím, že chci. Ony nemají moc šťastný život i kvůli svým vlastnostem (např.ukřivděnost), ale já taková být opravdu nechci. Co myslíte?

Dobrý den, je mi 36 let, jsem rozvedená a mám 2 děti. Bydlím v jednom domě se svými rodiči. Každý máme vlastní bytovou jednotku.Před 2 lety se ke mně nastěhoval můj přítel. Máme hezký a harmonický vztah je hodný i na děti. K mým rodičům se chová slušně, ale do oka si vzájemně nepadli. Oni mi teď dělají různé naschvály a když se jich zeptám na důvod, nejsou schopni mi odpovědět. Je možné, že je způsobeno tím, že jsem se zcela osamostatnila a nejsem na nich ničím závislá? Nemůžu pochopit proč mi různými malichernostmi ztrpčují život. Když se vracím domů z práce bolí mě žaludek a představuji si co si zase vymyslí. Už vážně nevím co mám dělat. Děkuji za vaši odpoděď.

pokrač.Mladší sestry jsou také zatím závislé na rodičích. Částečně finančně závislá na svých rodičích bohužel stále jsem. Moc mě to trápí, protože nevím, jak se jim mám zavděčit, pořád jsou nějaké narážky. Trápí mě to, cítím zodpovědnost, že nejstarší má jít příkladem atd. Dekuji za radu.

Dobrý den, mám možná v poradně pro vztahy netradiční dotaz. Týká se ani ne tak partnerského vztahu, jako spíš vztahu k rodičům. Je mi 25 let, jsem se svým životem v zásadě spokojená (mám vystudovanou VŠ, za sebou několik stipendijních pobytů v zahraničí, brigádní práci v zahraničí). Jsem nejstarší ze tří dcer, které moji rodiče vychovali. Jediný problém, který s nimi mám, že jim dostatečně nejsem schopná sdělovat své pocity a také mám pocit, že moji rodiče na mě nejsou hrdí, že necítím žádnou podporu z jejich strany). Myslíte, že to nějak souvisí s tím, že rodiče nejsou spokojeni s tím, že nejsem schopná navázat vážný vztah s nějakým mužem? A že se např. podvědomě můj otec bojí, že mu zůstaneme "na krku"?

Dobrý den, moje otázka asi nebude příliš typická, vlastně to není můj psychický problém. Moje matka je nemocná (76 let) a psychicky to velmi težce nese. Když jsem s ní a plně se jí věnuji, sama vidím, že je na tom psychicky lépe. Jenže já musím také pracovat. Chci se o ni postarat, ale bydlí 115 km daleko a přestěhovat se ke mně odmítá. Tím mě staví do situace, že buďto se o ni postarám - a přijdu o práci a veškeré příjmy, nebo to budu řešit přinejmenším nějak polovičatě. Vysvětlila jsem jí všechny věcné důvody, proč by bylo lepší, kdyby byla v Praze, už nevím, jaký další rozumný argument bych měla použít. Neporadila byste mi prosím, co s tím? Předem mockrát děkuji.

Já ji také miluji, i když už bohužel jinak, než v ranném dětství (pamatuju si jí jako milující a láskyplnou bytost,u které jsem měla jistotu....je krásné v sobě tuhle vzpomínku hýčkat) Mám pocit, že se asi před těmi 10 lety hrozně změnila. (Mohla by mít vliv smrt jejího mladšího bratra?)Tak a teď mé otázky: jak si mám vytvořit určité hranice, jak se nemám nechat rozhodit jejími výčitkami??? Nechci jí být psychologem ani partnerem. Zároveň opravdu toužím mít s ní pěkný a vyrovnaný vztah, vzdyť je to moje máma. Myslíte, že když se ní nenechám manipulovat, pomůže mi to k takovému vztahu?Já myslím, že ano, jen nevím jak na to.

Sluníčkový den,děkuji ya vaši výbornou poradnu. Je mi 25 a již dlouho (asi od mých 14 let) mě trápí můj vztah s mámou. Myslím, že je nevyrovnaná a má dost psych. problémů. Žije sama, cítí se osamělá, ale zároveň nedokáže s nikým dlouho vydržet (nikdo s ní). Zřejmě by si chtěla tu citovou prázdnotu vyplnit u nás, mě a mých starších bratrů, nakládá na nás své problémy (které my za ní bohužel nedokážeme vyřešit a já je již ani řešit nechci), manipuluje s námi formou citového vydírání, vyčítá, snaží se spiknout s mým přítelem (nevím, čeho chce vlastně dosáhnout), neustále mluví o svých zdravotních potížích, které jsou podle mě podmíněny jen a jen psychicky. Možná chce na sebe upoutat pozornost?Často lže, nevím proč, ale ona lže tak často a kdekomu, že to snad ani nevnímá. Vůbec jí nevěřím (už mě mnohokrát "podvedla") a snažím se držet si odstup.I pouhý telefonát s ní mě dokáže opravdu rozhodit. Zároveň vím, že mě miluje a udělala by pro mě hodně. Čeká vás pokračování:-)

Dobrý den. Náhodou jsem zjistila, že můj otec je bisexuál a udržuje styk s jinými muži (tajně). Velmi mě to ranilo, nemohu to v rodině nikomu říct - způsobilo to ropad i tak fungující rodiny. Chování k mému otci se však změnilo a já nevím jak z toho ven. Velmi se trápím, mám depresi a občas mě napadají myšlenky na sebevraždu. Otec byl vždy mlj vzor.

Dobrý den, paní doktorko. Můj problém se týká vztahu rodičů. Táta je po operaci čtyřnásobného by-passu. Nejprve bylo vše v pořádku a asi po roce se začal chovat strašně - jenom řve, nedokáže vklidu mluvit, všechno ho štve, rozčiluje, vytáčí. Já bydlím s manželem asi 15 km od našich. Táta mámě vyhrožuje, že jí vystrnadí z baráku i s bráchou. Vůbec nechápu jeho chování. Sám si neuvaří ani kafe, tak co by tam dělal sám? Proč se takhle chová? Bráchu pořád uráží, je mu 25 let, říká mu, že je debil, je neschopný a podobně. Brácha mu řekl, že se s ním bude bavit, až se začne normálně chovat a přestane křičet. Nevím, jak dál. Se mnou se snaží komunikovat normálně. Pořád mámě předhazuje, že jsme ovlivnění, ale my si dokážeme udělat vlastní úsudek, jsme už dospělí. Myslí si, že jsme všichni proti němu, ale není to tak. Kdyby se choval normálně, dokázal v klidu mluvit, bylo by to v pořádku. Mamka se snažila s ním v klidu promluvit, ale on řekl, že nechce, že nemá potřebu. Prosím o radu. Děkuji.

Dobry den, mam problemy s moji mamou.Vzdy po nejakem case dostane nejake divne stavy a ty se projevuji nevrazivosti,obvinovanim vsech okolo, ze ji delame zle pritom se nic nedeje,rika ze nam nebude delat sluzku, pritom nikomu zadnou sluzku nedela,tata umyva nadobi a vubec ji se vsim pomaha.A ja obcas taky pomuzu,Jeste mame doma babicku ta se snazi se vsim co muze pomoci vzhledem ke svemu veku 82 prace ji veku umerne.Rika, ze s nami nebude ani minutu a podobne vymysli. muzete prosim pporadit co se s timto da delat?Jeste mozna na ni doliha ocekavani prichodu 1.vnuka nebo vnucky od bratra , le tyto stavy byly uz dlouho pred tim.Predem diky za Vasi ctenou odpoved pokud to bude ve vasich silach diky moc.

Milá Anno, bohužel, to co zažíváte Vy s tchyní, zažívám já s vlastní matkou. Celé mé dětství a mládí se chovala podobně jako Vaše tchyně ke mně i ke svým rodičům, všichni jsme se jí báli. I za moje poněkud nevyvedené manželství může ona, vdala jsem se ukvapeně a víceméně s cílem uniknout z toho prostředí. Dnes je sama a můj smysl pro povinnost mi nedá, abych se o ni nestarala. Ale je to hrůza, cokoliv se jí pokazí, musím ihned zajistit opravu, neustále poslouchám jak mizerný jsem jí opatřila byt (po smrti jejího přítele, na kterého neustále sprostě křičela a nadávala mu jsem musela vyměnit její byt za menší, ten jsem jí zrekonstruovala nákladem 200 tis. Kč a koupila od magistrátu v privatizaci za dalších 200 tis.). Věřte mi, že mne vysvobodí jen moje nebo její smrt, nedokážu se od ní odpoutat. Vy jste asi vyrostla v normálním prostředí, máte zdravé jádro, ale já jsem jí poznamenaná na celý život.

DObrý den. Můj problém se týká vztahu s rodiči.Jsem vdaná,mám 2 děti. Matka je velmi konfliktní člověk, léčila se na psych.-hysterie,neuróza. Chtěla by, aby ji měli všichni rádi, ale dělá pravý opak. Neexistuje člověk, hlavně v rodině, se kterým by neměla konflikt, pro okolí se jeví jako velmi milá a příjemná paní. Jakmile se pomyslně zabouchnou dveře, je úplně jiná. Pomlouvá nás, ale ty pomluvy se naprosto nezakládají na pravdě. Mám ještě bratra, a ten nedávno byl bohužel také nucen ukončit s rodiči styky. Abych byla úplná, rodiče nám dříve finančně pomáhali, ale chtějí za to dodneška velké díky a hlavně vděčnost. Nesnesou jakoukoli kritiku, i když zcela na místě. Vnoučata jim půjčujeme dle dohody, bohužel někdy jsem se dozvěděla, že o nás nemluví hezky. Můj problém s nimi byl od malička, jelikož já jsem velká individualita, ráda dělám věci po svém, a oni zase musí do všeho neúměrně zasahovat. Ráda byc se vás zeptala na názor, zda se vůbec dá tato situace v rodině nějak řeši.Díky V.