Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Vážená paní doktorko,psala jsem Vám na téma "Problém s tchýní".Chci se Vám pochlubit :-) Tento týden jsem sebrala odvahu a pozvala mamku mého přítele někam na kafe.Dopadlo to víc,než skvěle!Už když jsem jí volala,byla šťastná,mile překvapená a souhlasila,že se sejdeme.Sedly jsme místo na kafe na vínko :-) Všechno jsme probraly,vůbec jsem jí nepoznávala,byla opravdu ráda,že tam se mnou je!Vylíčila jsem jí své pocity,vše,co mi leželo na srdci,ona ke mně také byla upřímná.Dokonce mi nabídla tykání!Myslím,že jsme udělaly kus práce,sice po tak dlouhé době..ale přece!Brzy se sejdeme znovu,chtěla se mnou jít na nákupy.Moc ráda jí budu dělat poradce!Ani nevíte,jak jsem šťastná!I přítel je nadšený.Jen doufám,že už to mezi mnou a jí bude jen a jen lepší.Jsem na sebe hrdá,že jsem dokázala zvednout telefon a pak si s ní upřímně promluvit.Jen to tykání mi zatím moc nejde :-) Tak jsem zmatená,jak ji vlastně oslovovat :-) Děkuji Vám moc a přeji krásný den!

Vážená paní doktorko,moc děkuji za Vaši odpověď 3.1.(problémy s tchyní).Ani nevíte,jak moc jste mě povzbudila a potěšila.Ze všech stran slyším,že já,jako mladší,se "musím" snažit o její přízeň.Vaše odpověď byla tak prostá a přitom mi vnitřně tolik pomohla!Moc děkuji!Mám na Vás ještě jeden dotaz,napadlo mne totiž pozvat skorotchýni na "neutrální půdu",tzn. někam na kafe a promluvit si.Sice s rozklepanými koleny, ale říct jí narovinu,jak se u nich nedobře cítím,že mám zájem o lepší vztahy,není třeba se přetvařovat atd.,prostě v klidu si popovídat.Možná jí tím překvapím a spadne to napětí mezi námi.Co si o tom myslíte?Ona je čtyřicátnice,nejsme od sebe věkově zase tak daleko,aby nechápala mé pocity.Nevím.Šla byste do toho?Takový poslední pokus strhnout zeď mezi námi,už nemám,co ztratit,buď to vyjde nebo ne a přestanu to řešit.Nebo se radši vyvarovat riziku,že to pak bude ještě horší?Moc děkuji za Váš názor a děkuji,že máte tuhle poradnu,jste bezva! A.

Vážená paní doktorko,je mi 25let,můj problém jsou rodiče přítele.Jsme spolu 4 roky,rok spolu žijeme,partner je skvělý,moc si rozumíme,ale ničí mě jeho rodiče.Už po našem prvním seznámení s nimi byla jeho matka ke mně chladná,ignorovala mě,a to mě hodně mrzelo.To trvalo 3roky,pak se ke mně přítel nastěhoval.Překvapilo mě pozvání jeho matky na oběd,byla jiná,milejší,myslela jsem,že je vše na dobré cestě.Postupem času mám pocit,že jsem asi naivní,nevěřím jí,nevím,co si mám myslet a co dělat.Ona je dominantní v jejich rodině,otec přítele žije tak trochu pod jejím vlivem.Mí rodiče se odstěhovali,bydlí na opačném konci republiky,já asi hledala oporu u rodičů partnera.Jakoby mezi námi byla zeď.Nezajímají se o mě,po každé návštěvě u nich se cítím jako hlupák,jednají se mnou povýšeně,neoslovují mě jménem,tak jsem omezila návštěvy na min.Přítele to samozřejmě mrzí,nechápe mě,prý je vše v pořádku,mají mě rádi,ale já to tak necítím a odmítám tam jezdit....pokračování:

Dobrý den, paní doktorko, děkuji Vám za dnešní odpověď (9.11.06), všimla jsem si, že nás tady máte dvě Anny s podobným problémem. To, co jste napsala, cítím velmi podobně, jen jsem si chtěla potvrdit, že je to tak správně, jestli bych třeba neměla zkusit nějaké sbližovací kroky, stále mám dojem, že já něco dělám špatně a hladám chybu v sobě.... Přítel mé rozhodnutí omezit setkávání s jeho matkou (tedy moje, jeho samozřejmě nijak nediriguji) respektuje, ale pochopitelně ho trápí, že situace je taková, jaká je... ráda bych, aby to třeba někdy bylo jinak, protože spolu máme opravdu hezký vztah, ale zatím to nedokážu...Ještě jednou Vám moc děkuji za rady a to nejen mě, ale i všem ostatním tady, protože je opravdu úžasné, jak citlivě i profesionálně ke všem přistupujete a člověk tady kolikrát nalezne odpověď aniž položí dotaz a k tomu ještě spřízněné duše... Díky, že tady jste... A.

Dobrý den,jsme s manželem 11 let a můj problém je tchyně. Sice s námi nebydlí,ale přesto ji cítím všude. V zaměstnání působila na vedoucím místě (nyní je v důchodu) a má pocit, že musí vést i všechny ostatní. Jakmile něco uděláme jinak, než řekne, je zle.Nedává rady, ale rozkazy.Od začátku našeho vztahu je proti mně, ale jen v rámci nejbližší rodiny, navenek mě objímá a tvrdí, že si vždycky přála mít dceru. Manžel má sklony k alibismu,dělá že nic nevidí. Případně se mu matka "vybrečí na ramínku o nevděku snachy" a pak se příkloní na její stranu. Stejně se tchýně chová k mé švagrové, ale švagr je průbojnější, dokáže se svoji ženy zastat a musím přiznat, že často se zastane i mě.

Dobrý den, paní doktorko, už jednou jste mi dobře poradila (odpovídala jste 7.9.06 - problém s matkou mého přítele, snad dotaz najdete, abyste měla návaznost). Ráda bych Vás požádala o radu ještě jednou... Celá situace má samozřejmě další a další pokračování ve stejném nebo podobném duchu, přítel se s tím opravdu snaží něco dělat, ale je to pro něj hodně těžké, protože je to jeho matka, se kterou měl velmi těsný vztah, ale myslím, že už začíná opravdu chápat, že to, co ona dělá, není v pořádku... Problém je ovšem teď už asi ve mě, já prostě nedokážu její chování (všechno, co kdy řekla vlastnímu synovi i mě, jak dokázala být zlá, stačil jediný pohled nebo poznámka a mě už se začal svírat žaludek, nepřipustí absolutně možnost pravdy někoho jiného, zraňuje, kde může, a pravdu má vždycky ona a ona je ta ublížená ...)překousnout. Neumím se s takovu dávkou nespravedlnosti vůči příteli i mě vyrovnat a nedokážu se s ní už ani setkávat. Moc mě to trápí.. Děkuji za jakoukoliv radu či názor.A.

problémy s tchýní Paní doktorko,moc Vám děkuji za pomoc. Budu se snažit to zvládnout. Kdyby Vám nevadilo, zase bych se ozvala až nebudu vědět kudy kam. Myslím,že to bude brzy. Jak říkají v jednom zábavném pořadu: a jdeme do finále... Zapomněla jsem Vám totiž napsat, že už mi tchýně vyhrožovala fyzickým napadením.Tak uvidíme.

problémy s tchýní Paní doktorko,naprosto přesně jste to vystihla. Jak ten strach, tak tu snahu být oporou svému příteli. To že by se všichni spojili o tom pochybuji, protože prarodiče už na to prostě nemají. Všechno je to na příteli,protože já se seberu na pár dní a pak mě tchýně zase něčím dorazí. To mě nejvíc štve, že se nechám od ní srazit na kolena. Pro mě je prostě taková zloba,zášť a snaha škodit nepochopitelná. Včera tchýni odvezla záchranka, ale podepsala revers a je zpátky. Řekli jí ,že má něco s mozkem, nikdo přesně neví co to znamená. Myslím si ,že ji to zlo co má v sobě prostě dostalo.Můžu Vám říct,že když ji nakládali do sanitky ,tak to se mnou vůbec nehlo. Ani přítel se na ní nebyl podívat. Měla bych napsat,že je mi jí líto,ale není.Jsem já ještě normální?

Paní doktorko,moc děkuji za odpověď. Přítel se stěhovat nebude,je to jeho dům. Celou dobu se mě snaží před tchýní chránit. Zákázal ji lést do našeho bytu. Vždy se mě zastane, to jsem ráda.Říká ať tchýni ignoruji.Je to můj každodenní vnitřní boj se sama sebou. Nedokážete si představit jaká to je zákeřná zlá baba. Zůstává mi nad ní rozum stát.Zhubla jsem 15 kilo.Mám přítele opustit,když vím,že to bude jenom kvůli ní? Připadám si jako v začarovaném kruhu. Potřebovala bych poradit jak se sebrat a jednat(ať už jakkoli)a né jen čekat ,až skončím v blázinci. Už dneska se mi klepou ruce, jen co ji slyším. Ještě bych dodala,že takhle vyřízený jsou z ní i její rodiče. Choděj mě prosit,ať přítelovi neříkám, co zase udělala. Neustále na sebe všichni řvou,nadávají si a ponižují se.Potřebuji se sebrat...

Dovolte abych se podělila o svou zkušenost. Jsem vdaná 21 let a za celou dobu manžel nedokázal přetnout pupeční šňůru k matce. Když sje byla doma s dětmi, přicházel k nám a říkal "byl jsem doma" - myslel tím u rodičů. To bolelo moc. když jsem se jej zeptala co to má znamenat, odpovídal vyhýbavě. Tchyně snad proti mně ani neštve, ale po těch letech jsem pochopila, že pro manžela nikdy ženou číslo 1 nebudu, ač jsem se velmi snažila o pěkný domov. Dnes žiju svou prací a pomalu se psychicky srovnávám s tím, že se rozvedu a zůstanu sama. Jsem ekonomicky soběstačná, naopak manželovi bude chybět můj příjem coby živitele rodiny, ale jeho matka mu to ráda dorovná. Pokud se manžel postaví na Vaši stranu, jste na tom ještě dobře. Mně se to ale bohužel nestalo. Držte se!!!

Vážená paní doktorko, je škoda, že 2.část nedošla.Už nedokážu přesně formulovat co v ní bylo.Během toho týdne, než jste odpověděla na můj (bohužel neúplný)dotaz jsem navštívila i manželskou poradnu.Musím Vám poděkovat, protože jste mě utvrdila v tom, co mi řekla paní psycholožka v poradně. S tchýně jsem měla vždycky strach a viděla jsem jí jako dominantní ženu.Vy dvě jste mi daly na ni a celou situaci jiný náhled a dodaly jste mi sebedůvěru a sílu postavit se této situaci a naučit se ji zvládat.Ještě jednou děkuji,přeji Vám mnoho úspěchů v práci a mnoho spokojených klientů.B

Bydlím s přítelem již tři roky v jeho domě spolu s jeho prarodiči a matkou. Soužití bych nezvala jako každodenní nervák.Tchýně mi nadává do sviní, holejch zadků, spratků a bordelářskejch čůz. Tchýně chlastá a bere léky na depresi. Denodenní scény vyvrcholily,když přítel nevydržel s nervama a zmlátil ji. Hodinu hystericky řvala:takovouhle svini přivedl do baráku.Celý je to pro mě naprosto neuvěřitelná situace, nedokážu pochopit vztahy v jejich rodině,jejich chování plný zloby a zášti. Co slovo to urážka a provokace.Přítele mám ráda, jsme spolu pět let, ale z věčných nerváků okolo jeho famílie jsme spolu přestali spát, děti neplánujeme, svatbu jsme zrušili. Rozejít se nechceme, rozumíme si v ostatním běžném životě.Pro úplnost bych měla dodat,že tchýně porodila přítele v 16letech a starali se o něj prarodiče.Domnívám se,že tchýně celý život o syna bojuje, nejdříve s rodiči, teď se mnou. Po té co se před třemi roky rozvedla je naprosto nesnesitelná. Neumím se s celou situací vyrovnat.

Brigito, vím co prožíváš, prošla jsem si tím samým. Jsem vdaná 5 let, od začátku jsem tchyni nebyla vhod a hledala jen problémy,pomlovala mě, útočila. I přesto jsme k ní každý víkend jezdili, viděla to jako naši povinnost. Já jsem v manželovi zastání neměla 3 roky, neviděl žádný problém Pak i má trpělivost přetekla a začala jsem tvrdě odporovat i kvůli dětem, ke kterým ona neměla žádný vztah(nezajímaly ji)a všude tvrdila opak.Situace dospěla že i manžel prozřel a postavil se na moji stranu. Jestli ti můžu radit, nenech se vtáhnout do žádného boje s tchyní, nezměníš ji, vždycky tě bude vidět jako sokyni co ji odvlekla nejmladšího syna (u mě to samé)a jediný výsledek bude že se budeš trápit a užírat ty, budete to řešit s manželem a začne to narušovat váš vztah a ona si stejně dál povede svou a ani si to neuvědomí. Jednej s ní slušně a žij si podle sebe, u nás však ani to nepomohlo a museli jsme přerušit s ní styky. Tak mé děti kvůli její sobeckosti a falešnosti přišly o babičku. Drž se!

Dobrý den,mám na vás paní doktorko jeden dotaz a prosbu o pomoc.Je mi 25 let a mému manželovi 24,jsme spolu 8 let a z toho 4 roky manželé.Máme dvě malé děti a po všech stránkách nám manželství klape až tchýni.Můj muž a tchýně jsou na sebe dost fixovaný a mám pocit, že si ani jeden neuvědomuje, že by měli umírnit svoji závislost.Můj muž v podstatě vykonává v jejím životě roli manžela.Vozí ji z práce, na hřbitov, do obchodů,na chatu atd.Co mám dělat,aby manžel pochopil, že matka se nemůže smířit s tím, že je ženatý a má svou novou rodinu?On totiž nedá na matku dopustit a já o ní nesmím říct křivé slovoDíky tchýni jsme se za poslední rok dost odcizili a já jsem se rozhodla, že podám žádost o rozvod.Děti jsou ještě malé, tak by to tak neprožívali a já bych se nemusela neustále nervovat.Jen si říkám jestli stojí zato si zničit jinak fungující manželství kvůli tchýni.Prosím poraďte mi.Děkuji Jana

Vážená paní doktorko, můj(náš)problém je tchýně. Je to na dlouhé vyprávění...Stručně.Jsem vdaná 4 roky.Do života nám tato panní,která musí mít vždy po jejím, zasahovala vždycky.Nutila nás trávit víkendy u nich, pořád nás bombardovala dotazy proč n se nestavíme , co děláme a s kým,předhazuje(la) nám,že její syn z provního manželství je lepší, to protože jeho manželka je lepší než já.Já(VŠ vzdělaná)ničemu nerozumín, ta druhá má stejný vkus, rozumí všemu, je skvělá(to poslouchám každou návštěvu)...Když jsem byla v 7. měsíci těhotenství, přišla za mnou a řekla mi z očí do oči, že se její syn neměl nikdy ženit, že to byla velká chyba. Pak to řekla i jemu.Tohle mě ranilo tak, že jsem z toho málem předčasně porodila a nemůžu na to zapomenout a odpustit jí dodnes(byl to rok 2004).Komunikace začala váznouta z bludného kruhu se stal kužel který se hrotí. Můj manžel jí vysvětlil, co se stalo a jak mi ublížila, ale ona vše bagatelizuje a tvrdí, že mi tím vůbe nemohla ublížit.(pokračování Brigita2)