Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové
PremiumPoradna
Na otázky odpovídá
Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.
Nejvíce se ptáte
nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů
| všechny dotazy
hledání sebe sama
Milá paní doktorko, děkuji Vám za odpověď na mé trápení. S přítelem to dopadlo tak, že jsme se rozešli, po vzájemné dohodě. Jeho deprese z problémů s ex manželkou už byly na pořadu dne víc, než náš vztah. Máte pravdu, že jsem zamilovaná, ale musela jsem to řešit rozumem. I když to bolí. Bohužel si připadám jako ta nejvíc naivní ženská na světě. Je mi 40 let, jsem rozvedená a nějak po této další zkušenosti už na partnerství nemůžu věřit. Vždy se zamiluji do nesprávných mužů. Jsem docela aktivní žena, sportuji, mám skvělou práci, jsem samostatná a vypadám dobře. Ale se vztahy to je katastrofa, což se opět ukázalo. Je to takový začarovaný kruh. Čtu hodně o pozitivním myšlení, jen v tomto případě se na pozitivno nějak naladit nemůžu. Už se bojím kohokoliv potkat, přitom vím, že sama být nechci. Jak píšu, začarovaný kruh, s kterým si nevím rady. Pokud by existovala možnost, jak se už nikdy nezamilovat, brala bych ji.
Terezka
hledání sebe sama
Pani doktorka kol do kola si citam Vas odkaz pre mna z aprila, mam silny pocit uniku ale jeden velky problem, moje ekonomicke zazemie je podmienene dobrym vztahom s manzelom, kedze obaja podnikame v jednej firme. Myslm, ze v jeho podstate nemozem ocakavat velkorysost a to ma nuti znizovat svoje naroky na kvalitu zivota a jednoducho sa uspokojit s tym co mama....vraj ma lubi, ja jeho tazko, ale..stara sa....odriekam si lasku z noveho vztahu a prezivam v manzelstve dalej. Koza mi je uzka....
Laura
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 21 jsem s přítelem 4 roky, nikdy jsem nikoho jineho neměla jen takové ty vztahy za ruku. On je vazne bajecnej, byl mi oporou pri maturite a stresech kolem vysoke skoly. Jenze to prave dopadlo tak jak to dopadlo on zacal studovat ja chodit do prace a nevim je to mozna i zavist ze on zacal s novym lidmi, ale proste nejsem stastna, vyhledavam pozornost jinych muzu. Miluju ho, ale posledni dobou se mi furt honi hlavou jake by to bylo s nekym jinym. Mam z toho strasny vycitky a nevim co s tim mame delat. Kdyz se sverim kamaradce tak mi na to rekne at si uziju na jednu noc a zatloukam, ale ja se znám do všeho motám city. Nechci nikomu ublížit, ale uz nevim co s tim mam dělat uz ted mam pocit, jako bych mu byla nevěrna. K
Katka
hledání sebe sama
Dobrý den,je mi 28let,jsem 3/4 roku po pro mě naprosto nečekaném a velmi bolestivém rozchodu, s bývalým přítelem jsem byla velmi šťastná celých 5let a naplňoval mou představu o partnerovi i vztahu. Důvodem rozchodu bylo,že by se mnou nebyl dál šťastný.Roli určitě hrálo i to,že jsem byla jeho jediný vztah,jediná sex.partnerka,usilovala o něj jiná žena, se kterou nakonec vztah opravdu navázal..apod. S rozchodem jsem se vyrovnala, i když to ve mně zůstane zřejmě navždy, byl má osudová láska, ale vůlí a s myšlenkou na to, že mi nic jiného nezbývá, musím to udělat pro sebe, jsem mladá a život nekončí a může přijít znovu něco krásného, jsem to zvládla. Následovalo období seznamování a jelikož jsem pro muže vždy byla a jsem velmi atraktivní, poznala jsem jich opravdu mnoho.. Mám i jasnou představu o tom, jaký by měl můj partner být a jaký bychom měli mít vztah. Co mi přijde důležité zmínit je to, že se bohužel v mládí rozpadla má rodina, přišla jsem o otce, o domov, zázemí, bylo to těžké.1/2
Aneta
hledání sebe sama
Dobrý den, mám takový problém. S přítelem jsme spolu 10 měsíců, a jsem s ním moc šťastná. Mě je 18, jemu 21. Problém je, že bydlíme asi 25km od sebe a jelikož oba studujeme, můžeme se vídat jen o víkendu. Vím, že mě miluje a já miluju jeho, ale přesto mám někdy chuť to ukončit. Občas jsem na něj bezdůvodně chladná, někdy se mu vyhýbám(např. na facebooku). Někdy, když mi řekne Miluju tě, tak nejsem schopná mu říct, že ho taky miluju. Prostě "se mi nechce" .Sama sobě nerozumím, ale vždy, když se vidíme, jsem moc ráda že ho mám a jsem šťastná. Ale Když spolu nejsme, mívám tyhle nálady, viz. výše. Je trpělivý, stojí při mě a snaží se mi náladu vždy zlepšit. Ale bojím se, že když to tak začne být často, tak už nevydrží a opustí mě.Nevím, co s tím mám dělat, čím by to mohlo být zapřičiněno. Nechci se k němu tak chovat, ale občas mě to přepadne a prostě to jde samo..děkuji za odpověď
Kristýna
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko, poraďte mi, prosím Vás. Mám hroznou povahovou vlastnost, kterou si uvědomuji, ale nedaří se mi jí potlačit. Jsem sobecká a asi i trochu lakomá. A nejhorší je, že nejvíc se to projevuje v mém vztahu. Jelikož taková nechci být, stavím se do pozice, že chci všechno za něj platit. A když zaplatím, jsem pak na sebe naštvaná, a pak i na celý vztah, není se mnou žádná řeč, jsem nepříjemná. Nyní jsme ve fázi, kdy řešíme společné bydlení. Přítel se nastěhuje ke mě, mám byt v os. vlastnictví. Říkal, že mu pak mám říct, kolik mi má dát peněz, ale rovnou jsem to odmítla. Že mi nemá nic dávat. Jenže pak přijde moje naštvání na sebe sama, že nakupuji jídlo, a už to mě stojí dost peněz. Nevím, jak z toho ven, nechat druhé se o mě starat, a podílet se na společných útratách. Dalo by se to nazvat falešná štědrost. Poraďte mi, prosím, nechi taková být. Děkuji a přeji Vám pěkný den.
mandarinka
hledání sebe sama
Dobrý den,
Z lásky na první pohled se postupem času stal hluboký, pravý cit. Dokonce tak hluboký, že veškerý smysl existence se redukoval na Ty a Já. Z pojmu láska se stal Bůh, jediný opravdový smysl života. Spojení Androgyna. Píši o opravdové lásce, chtíč a sexualita se vylučuje s takovou Láskou.Píši o absolutním spříznění duší. Toto vše trvá 4 roky, platoniky. Jsme jako sestra a bratr. Má otázka zní: Je ochotna žena říci ne, když to může ohrozit jejich přátelství? Nebo raději nechává žít muže falešnou nadějí? Chci znát pravdu, tvrdou, strohou pravdu. p
Pomůžete mi?
Děkuji
AndrogynPoloviční
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko. Zajímal by mě Váš názor na fyzickou přitažlivost ve vztahu. Jsem už nějaký ten rok sám a musím říct, že ve vztazích jsem zažil spíš zklamání. Nemohu říct, že bych nepotkával ženy (i když to, bohužel, také žádná sláva není), ale mám štěstí na kategorie, které mi příliš neříkají - svobodné matky z rozpadlých manželství a nebo, dámy prominou, obtloustlé zoufalky:-( Jde mi o to, že mám kamarádku, se kterou si po mentální stránce rozumím, ale fyzicky je to pod bodem mrazu. Nepocítil jsem ještě nikdy chuť jí políbit, natož mít něco víc. Jenže nějak s věkem pochybuji, jestli bych to neměl nějak zlomit (ona by o mě stála, to je vidět). Pořád toužím po tom, že zažiju nějaké vzrušení, ale čas běží a ta samota už je také ubíjející. Přátelé mi říkají, že jsem pohledný, ale vybíravý. Já to tak necítím. Nepřitahují mě modelky, chtěl bych jen zažít přirozené vzrušení a ne něco zkoušet. Myslíte si, že uvažuji správně nebo bych to měl opravdu přehodnotit? Děkuji za odpověď.
Jirka (33 let)
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, začínám mít pocit, že bych potřebovala pomoc odborníka. Po dvou a půl letech, kdy jsem byla sama (předtím 4 letý vztah), jsem se seznámila s nynějším přítelem, se kterým jsem 9 měsíců. Po opadnutí takové té první zamilovanosti u sebe začínám pozorovat velkou žárlivost, vztahovačnost, hádavost, hodně věcí mě na něm štve a jako bych nedokázala vidět to hezké. Přitom to není přítelem, opravdu cítím, že věci, které jsou jen maličkostmi, mě dokážou až přehnaně zasáhnout (naštvat, rozesmutnit) a že to jde ze mně, nemá to objektivní příčinu.Zkrátka reaguju přehnaně. Prosím poraďte mi, zda by mi v tomto pomohla spolupráce s psychologem, případně jaké by měl mít zaměření. Nebo bych mohla zajít i k Vám?
Tereza
hledání sebe sama
Ale nakonec jsem souhlasila hlavně proto, že by si u nás mohl najít lepší práci, dodělat maturu a levněji bydlet. Já si ještě dodělávám VŠ jinde. Přítel je spokojen, dluhu se zbavil (díky jeho rodičům). Jenže já už nedělám to, co mě baví, stále jen brigády, škola, oprava bydlení. Brzy tam budu natrvalo. Přítel mě miluje, je mi s ním fajn, přesto mám krizi. Váhám jestli neutéct. Celou VŠ se mi líbil jeden starší kluk, stali jsme se přáteli. Je má krevní skupina, má norm. rodinu, supr práci a já jsem se mu také líbila. Jenže já byla věčně zadaná a teď jsem ho viděla a on je volný a já jsem zase zadaná! Jiskra tam stále je. Ale já už nechci jít ze vztahu do vztahu. A také mám strach, že by mě odmítl a hlavně jsem ve vztahu!!! Nechci ublížit svému příteli, nechci ubližovat ani sobě. Vím, že je život otázkou priorit, ale jak se rozhodnout co je správné? Srdce je zmatené. Mám jít do rizika samoty, možná odsouzení přáteli, nepochopení rodičů, že odmítám přítele se kterým už něco buduju ..?
Tereza 2.část
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko. Mé problémy jsou ve mně zakotvené už z mládí, kdy jsem měla kluky zakázané a tak vznikla jedna nešťastná láska a hádky s mamkou. Když jsem přišla na VŠ, začala jsem randit a žádný vztah mi dlouho nevydržel. Vždy jsem si našla někoho, kdo měl nějaké problémy v rodině (rozvod, hádky, dluhy aj.) a buď se na mě příliš upnul, nebo se z něj vyklubal blbec. Teď je mi 24. Do současného vztahu jsem se dostala rovnou z toho minulého. Mamka mi řekla, že pořád musím někoho zachraňovat. Minulému partnerovi jsem pomáhala, když byl bez peněz a práce, jezdila jsem za ním, dělala nákupy.. Nevážil si toho. Do současného vztahu jsem skočila s tím, že přítelova mamka je skrytá alkoholička, přítel měl dluh a takové zašmodrchané dřívější vztahy. Také se na mě uvázal, ale dával mi lásku, která mi chyběla a já byla zamilovaná až po uši. Asi po třičtvrtě roce jsme se sestěhovali (díky investici mých rodičů) a začali si spravovat bydlení. Chtěla jsem sestěhování odložit.
Tereza 1.část
hledání sebe sama
Dobrý den, potřebovala bych poradit, mám problém, který asi jen tak nezmizí.. Vždycky se mi líbí nějaký kluk a když ho dostanu, už nemám zájem.. Nejsem schopná vydržet déle ve vztahu.. Moc ráda už bych měla někoho na dýl, ale nejde to.. Začnu ho třeba i srovnávat s ostatními kluky, co o mě projevují zájem.. Poslední dobou i hodně přemýšlím, zda se mi ten kluk opravdu libí, ale stejně jak už ho mám jistého, tak se mi na něm něco ,,zhnusí".. Třeba i kvůli pupínku, nebo jen kvůli tomu, jak se směje.. Já vím že je to směšné, ale je to tak a jsem z toho docela zoufalá.. Moc ráda bych s někým vydržela, ale ten blok v hlavě nejde překonat.. Co s tím?
Lucie
hledání sebe sama
Minutu tak, minutu jinak. Neschopnost soustředit se na práci, na nic. Myšlenkama furt jinde. Dokud se mi to dělo v pubertě, bral jsem to. Řekl jsem si "jseš mladej, to přejde". No, ale nepřešlo. Je mi celkem jasné, že i kdybych přešel k jiné, bude se to opakovat pořád a pořád dokola. Přitom už mam pomalu čas na rodinu, ale s touhle ji opravdu nemůžu založit. Co když jednou nevydržím...
Je krásné, když ´moje "období" skončí, a já jsem se svou přítelkyní šťastný, ale zároveň vim, že to zas přijde. Prostě jen potkám tu (ne)správnou, a je to. Jako teď. Asi proto sem píšu. Proč mně to pořád táhne jinam?
...Snad vám nebude vadit, že jsem chlap :) Díky za radu
Martin/part.2
hledání sebe sama
Já vám nabídnu pohled z trochu jiné strany. A možná tak trochu požádat o radu. Je mi 25let, žiji s jednou přítelkyní už více jak 4 roky. Za tu dobu jsem poznal několik žen (je to obvykle každý rok cca 4), se kterými si rozumím, postupně se do nich zamiluji a měsíc jsem doma jako partner celkem nepoužitelný. Nikdy ale nejsem nevěrný, ačkoliv se to na první pohled může tak jevit. Ten měsíc prožívám učiněné peklo, kdy bojuju sám se sebou, chvíli se chci vykašlat na své dobré vychování a "praštit" do toho s dotyčnou, pak si zase uvědomim, co mam doma.. Ta hranice je často velmi tenká, a chybí tak málo. Přijde mi, že je to chorobné, opakuje se to celkem pravidelně. A představte si, že tímhle trávim třetinu roku. Málokdo si umí představit ten vnitřní boj, kdy jste myšlenkama u ní, i u ní. Jedna vás láká, a té druhé je vám strašně líto.
Martin/part.1
hledání sebe sama
Mila pani Douchova,jsem jiz leta sama.Lide okolo trousi komentare, ze je to udivuje, ze krasna, mila a chytra zena je osamela nebo ze chyba je ve me. Uz nevim, kudy kam, protoze analyz sve osobnosti a toho, co bych eventuelne mohla delat spatne jsem udelala habadej a po pravde receno uz na to nemam silu. Muzi v mem okoli zajem maji, ale ja potrebuji vice casu a vetsinou se sbali a zmizi beze slova nebo s komentarem, ze mi vsechno trva. Podotykam, ze spousta je jich i takovych, kteri maji pocit, ze jsem tu jen pro to, aby si zkusili dostat me do postele. Jako lehka deva se nechovam - to vim sama a stejne tak i z odezvy ze spolehlivych zdroju. Pred dvema lety jsem se zamilovala do kolegy. Povahou je spise introvertni, ale kdyz jsme si vyrazili za sportem, tak ukazal i laskyplnou stranku vuci me. Potiz je v tom, ze sice naznacuje, ze by zajem mel, ale nic neudela. Me slabe naznaky ho na druhou stranu desi. Mam pocit, ze nicemu nerozumim - vseobecne a ani ve vztahu k nemu. Dekuji.
Karla
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak člověk vůbec pozná, že má nějakou psychickou poruchu? V poslední době se necítím být sama sebou, mívám prapodivné stavy, a tak jsem si na internetu najela na nějaké stránky a zjistila, že popis Depersonalizace přesně sedí na mé stavy poslední dobou. Jenom nevím, jestli si to náhodou všechno jen nenamlouvám. Tyto stavy mi začaly poté, co jsem se poprvé (a naposled) zkouřila mariuhanou. U Depersonalizace píší, že droga často může fungovat jako spouštěč této psychické poruchy. Nejsem si tím ale vůbec jistá a vážně nevím, jak tohle člověk pozná. Děkuji moc za odpověď.
Katka S.
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko.
Je mi 33,manžel je stejně starý jsme spolu 9let máme 2děti(4,5a2,5roku).Manžel je hezký chlap,hodný,spolehlivý,hezky se ke mě chová,žije jen pro rodinu,naše děti,moc mi s nimi pomáhá.Má samozřejmně i horší vlastnosti:-).Proto mám také výčitky,toužím po nějaké vášni,nějakém dobrodružství,které se asi přirozeně z našeho vztahu vytratilo.Nikdy jsem nebyla žádná hvězda,po dětech jsem si ale uvědomila,že čas letí a já ze sebou něco musím dělat.Snažím se o sebe starat,oblékám se pěkně,líčím se,držím se v jídle atd.Reakce mužů jsou ve směs pozitivní i v tom smyslu,že by měli zájem,ale kdo se nabízí ten mě neláká.Procházím teď nějakou krizí a nevím co s tím?Manžel nic neví,ale je to dost intuitivní člověk a určitě cítí,že něco není o.k.Taky chodím do práce,strašně mě to baví,jsem ráda,když si odpočinu od dětí.Nevím,jestli je na co odpovídat,jen jsem se potřebovala někomu svěřit,takovéto věci nikomu říkat nechci.Děkuji za váš čas a případnou reakci.Děkuji Veronika
Veronika
hledání sebe sama
dovolit, neuživila bych jej (možná tak na hraně chudoby, a to nechci). 10 měsíců mám partnera, se kterým počítám do budoucna, je to super chlap :-) dokonce vím s jistotou, že děti chce - jenže ne teď. Nedivím se mu, je stejně starý jako já, na děti je plno času, koneckonců jsme si ještě ani nevyzkoušeli společné bydlení. Jsem ochotna čekat, on za to stojí. Takže stojím před otázkou: co teď? Co mám dělat těch pár let, kdy kamarádky mají děti a já jim v hloubi duše závidím a chci taky ten uzlíček štěstí? Jen svůj vlastní, abych ho nemusela po několika hodinách vracet člověku, který pro něj znamená celý svět, abych pro něj ten svět byla já? Hlídat už nechci, bojím se, že to opět neustojím. Pracuji jako učitelka, větších dětí mám v práci dost, ale tahle touha je něco úplně jiného... co se týče práce, mám jí ve šk. roce až nad hlavu, beru žáky na soukromé hodiny, mám plno koníčků (jazyky), pravidelně končívám mezi 6-9 večer, takže to není tím, že bych seděla doma a neměla co dělat...Děkuji!
andie
hledání sebe sama
Dobrý den. Nevím, zda jsem tu správně, ale vhodnější poradnu jsem nenašla... jde o můj vztah k dětem. Vždycky byl velice pozitivní, vlastně již od 13 let jsem hlídala, nejprve děti známých, od 19 do 26 let jsem jezdila každé léto do zahraničí jako au-pair. Děti to byly vždycky větší, mezi 3-11 lety. Zlom nastal ve 24 letech, kdy jsem odjela na rok do rodiny s miminkem. Po půlroce ale tato spolupráce skončila, holčičce bylo 9 měsíců. Hrozně jsem tím trpěla, hlídala jsem ji 8 hodin denně, vlastně víc, než její matka. Tehdy jsem skončila na antidepresivech, bylo to, jako bych ztratila vlastní dítě. Dnes vím, že jsem špatně odhadla svoji odolnost nepřipoutat se k dítěti, které není moje. Posledních 1,5 roku jsem, již u nás v Čechách, 2x týdně hlídala malého chlapečka, a také ho mám velice ráda, ale už jsem si udržela zdravý odstup a nynější odloučení snáším dobře - i když se mi po něm bude stýskat. Je mi 27, mateřské hormony se mi bouří už pár let docela intenzivně. Dítě si sama nemůžu ...
andie
hledání sebe sama
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu.Jsem již 20let vdaná, mně i mému manželovi je 41.Máme dvě děti, 19 a 17 let. Oba jsme vystudovali stejnou VŠ a parcujeme spolu v jedné firmě, v jedné kanceláři....Oba rádi sportujeme, manžel víc. A tady začíná můj problém.Manžel velice rád tráví volný čas sportem...na kole, běžkách, skály....snad všechno.Já ráda chodím cvičit, ale samozřejmě mi hodně volného času zabere péče o rodinu, domácnost. Problém je ten, že manžel si představuje, že bude mít skoro každý den nějakou sportovní aktivitu a nejlépe jeden den o víkendu pojede na kolo, nebo na běžky.On má velkého kamaráda, s kterým rád tyto aktivity provozuje, rozumějí si.Já mám na jednu stranu ráda ten klid, když odjede, odpočineme si od sebe....ale na druhou stranu mě stále trápí ten pocit, že je něco špatně.Cítím se jakoby svázána pocitem, že to takhle být nemá, že bychom volný čas měli trávit spolu...už vůbec nevím, co je špatné a co dobré....vyčítám mu, ale když jsme sama ,jsem spokojená...
Katka
hledání sebe sama
Dobrý den,máte sice poradnu pro partnery,ale snad odpovíte i jednotlivci.Po 20letech manželství,rozvod byl nevyhnutný.Nebudu házet výčitky jen na jednoho,byli jsme na to 2.Nešlo to dál už snášet.Ale úleva nenastala.Deprese,vyhoření,ztráta sebevědomí.Nerozhodnost.Kde je ta silná,sebevědomá a rozhodná holka?Nemůžu ji vůbec najít.Veškerý vztah jsem přerušila a stejně mne ex dokáže velice rozrušit.Mail,sms a klepu se strachy a pochybnostmi.To se dá zvládnout,já jsem ho odstřihla,ale vytáčí mne,když už neví,jak mě dostihnout,využije dítě.To je mi líto,pomluvy a jediné slovo,kt.ví,že se ke mně dostane a jsem opět na dně.Techniky a cviky z psychologie už nezabírají.Je možné,že ten obrovský stres z předešlých 10let nezvládnu?Byl to psychologický nátlak těžkého kalibru a snažím se všemi silami...nechci,aby se to odrazilo na dítěti,kt.má už samozřejmě vlastní názor.Musím se léčit jinde než u psychologa?Děkuji.Denda
Denda
hledání sebe sama
Dobrý den, prosím vás o radu. Již jsem vám sem jednou psala, ale asi se můj dotaz někde zatoulal. Je mi 22 a jsem asi 2 měsíce po skoro 4letém vztahu s o 9 let starším partnerem. Od té doby se mi naskytlo mnoho a mnoho příležitostí ke vztahu, ale ihned po rozchodu jsem se dala dohromady s mužem, kterého jsem intimněji znala již z doby, kdy jsem měla ještě ten dlouhodobý vztah. Ten muž to bral ale jinak, měla jsem pocit, že jen tělesně, já ho milovala, ublížil mi. Od té doby jakoby nepoznám kdy mě muž přitahuje a líbí se mi natolik, že se do něj dokážu zamilovat. A když si myslím, že zamilovaná jsem a že to budoucnost má, najednou se ve mě něco zlomí a nového potencionálního partnera začnu striktně odmítat. Nevím, co se se mnou děje a co s tím. Asi bych teď měla být chvíli sama, ale opět jsem potkala někoho, do by za to stál, ale nevím, jak zareaguje moje mysl (opět). Nechci ubližovat ani těm chlapům, ani sobě. Děkuji za odpověď. Hezký den.
Elenn
hledání sebe sama
Dobrý den, moc jsme chtěli s přítelem miminko. Po třech měsících se nám zadařilo. Já si, ale najednou nejsem jista, že dítě opravdu chci a přemýšlím jestli zvládnu výchovu a péči o dítě. Je to normální, že předtím jsem si jista byla?
Děkuji za Vaši radu:-)
Eva
hledání sebe sama
Dobrý den paní Jitko chtěla bych jse zeptat mám přítelkyni která jse ke mě i všem chová tak jak chci aby se choval ten koho miluju a nic špatně nedělá ale něco ve mě me vždycky táhkne k tomu co zrovna nemam nebo nemůžu mít. Miluju jí chci s ní i bydlet ale tohle mě mučí protože vím že vždycky příjde ta část nebo ten stav kdy budu chtít neco nebo nekoho jinýho. Děkuji za odpověd Štěpánka
Štěpánka
hledání sebe sama
Dobrý den,
nevím, zda se jedná o problém či ne, ale začíná mě to trápit. Děkuji za váš čas. Měla jsem 4 letý vztah, který jsem ukončila já po dlouhodobé nespokojenosti, ihned potom jsem měla asi měsíční vztah nevztah, kdy mi dotyčný zlomil srdce a teď to mám téměř pokaždé tak, že se mi nějaký muž hrozně líbí a přitahuje, ale když dojde k bližšímu kontaktu, tak se u mě vše obrátí o 180` a již mě nepřitahuje a ztrácím rychle zájem. Nevím čím to je. Nechci nikomu ubližovat. Nedokážu si to odůvodnit. Napadlo mě jen to "zlomené srdce." Děkuji, hezký den.
Elenn V.
hledání sebe sama
Ale každý mesiac som cítila: "je toho na mňa moc! Nezvládnem rolu matky!" P plakal, že ma stratí. Potom si našiel na internete "kamarátku" na vylievanie srdca a nakoniec moje emotívne výstupy len prijímal a nekomentoval. A ja som po pár hodinách svoje dilema prehodnotila a zase som im sľúbila vernosť. Avšak P už bol vyčerpaný a zaprisahal sa, že ešte raz a dosť. Takto skončil náš vzťah pred 13 dňami. Keď som ho 2. deň po našom rozlúčení prosila o to, aby som mohla dostať nádej, že ak si nenájde "lepšiu" spomenie si na mňa, P ma odbil s tým, že si radšej pohľadá inú ženu, s ktorou "toto" už riešiť nebude musieť, kto stále chcel mať deti. Za posledných 13 dní som si prešla osobným peklom, vrátane sebevražedných myšlienok. P je ku mne formálny, ale tvrdí, že som jeho životná láska. Chce, aby som malú vídala a stala sa zo mňa "rodinná priateľka". 15min. po našom odlúčení si založil profil na seznamke. (2)
Victory
hledání sebe sama
Po 13mes. vzťahu som opustila Petra (obaja máme 36 rokov). Zoznámili sme sa, keď on opustil svoju expartnerku, matku svojej dcérky. Ich vzťach trval rok: Petrova bývalá sa niekoľkokrát snažila spáchať samovraždu, ptž kvoli nemu opustila svojho manžela a 2 deti, a keď sa chcela vrátiť, manžel ju už nechcel a dieťa od P bolo na svete. Vznikla medzi nami veľká láska, P sa ku mne v priebehu pár týždňov nasťahoval. Pracovala som z domu, nikam sme bez druhého nechodili. 3mes. po našom zoznámeni dostal P v práci výpoveď. V 5 mes. našej známosti expartnerka spáchala samovraždu a začali sme vychovávať Petrovu 10mes. dcéru. Ja som si už myslela, že deti nikdy nebudem mať a nijak zvlášť som po nich netúžila. Od tej chvíle sa u mňa každý mesiac objavovala dilema o spoločnom živote v takejto konštelácii a sebe v roli matky. Prežili sme: 4 mes. pátrania po nebohej expartnerke, súdy o uznaní P za otca dcérky, sťahovanie sa z mojho bytu do Petrovho bytu. (1)
Victory
hledání sebe sama
Dobrý den,
je mi 24 a neměla jsem ještě opravdový vztah a hodně mě to trápí. Vždy, když se naskytne příležitost a mohlo by z kamarádství být něco více,tak z toho vybruslím a jsem zase sama.Sama nevím,proč to dělám. Z čeho mám strach. Jestli jsem moc náročná, co se druhého pohlaví týká. Nevím.Před rokem jsem se seznámila s klukem, naše kamaradství přerostlo v obou strannou zamilovanost,avšak jelikož nás dělila velká vzdálenost zůstalo jen u denodenního telefonování a psaní si.Bylo to hodně intenzivní a trvalo více jak půl roku,psali jsme si jako pubertaci,že se milujem a slibovali si, že jednou budem spolu:)Avšak přislo to, co se dalo čekat. Našel si jinou a já po skoro půl roce na něj denodenně myslím a nedokážu ho vymazat z hlavy a odpustit mu. Co mám pro to udělat? A co s těma vztahama???Připadám si, jak divná v době, kdy každá 15letá má přítele. Já už chci konečně takyy.
Ivana
hledání sebe sama
Část 2:....a vlastně ten vztek plynul ze mě, ale zároveň mimo mě. Začínám mít strach, že se s partnerem odcizíme, protože chápu, že nikdo vedle sebe nechce nikoho hysterického a nikdo nemá rád, když na něj pořád někdo křičí. Vlastně mi tak napadá, že nejvíc v pohodě se udržím, když jsme ve společnosti, málo kdy ten "problém" do nesu domu, spíš ze mě vyprchá. Proto mám ráda výlety z přáteli i víkendy u obou rodičů, máme se vlastně nejlíp. Prosím, je nějaký způsob jak tohle kontrolovat? Děkuji moc
Elis
hledání sebe sama
Část 1:Dobrý den, poslední dobou zažívám stavy, na které jsem nikdy nebyla zvyklá. Asi nejjednodušeji bych to pojmenovala jako strach z toho, že něco nebude podle mé představy. Není to o tom, že se nedokážu přizpůsobit, s tím problém nemám - žiji s partnerem a nepotřebuji mít vše podle sebe - je mi jedno kam pojedeme na dovolenou, respektive umíme si vyjití vstříc, na co půjdeme do kina, co budu vařit apod. - není mi to tedy jedno ve smyslu, že bych byla bez zájmu, ale umíme v pohodě vytvořit kompromis. Ale pokud přijdu domů z práce a je něco jinak než jsem si představovala, nebo na víkend odjíždíme později než bylo řečeno - prostě pokud je něco ze všedního života jinak než já mám v hlavě, tak dostanu záchvat vzteku, že se ani nepoznávám. Z pravidla to odnese partner a vymyslím takové důvody, proč je to špatně a proč to tak nemá být, že jsou až skutečné a nedá se mi téměř oponovat. Již jsem to řešila s partnerem. On moc dobře ví, že za chvíli (pár hodin) toho děsně lituji....
Elis
hledání sebe sama
Dobrý den.Před třičtvtě rokem jsem se rozhodla naučit anglicky a odjela do zahraničí.S přítelem jsem čtyři roky a on byl tak hodný,že na mě půl roku počkal.Můj výlet byl úžasný,první měsíc se mi po něm sice strašně moc stýskalo,ale to jako by lusknutím prstu ze dne na den přestalo a já si jen užívala volnosti a všeho kolem.Je to už nějaký čas co jsem se vrátila.S přtelem mi to vůbec v posteli neklape,hned po mém návratu jsme si ani neměli co říct,ale to se teď spravilo a chováme se k sobě moc hezky.Každý den se teď ale utápim ve špatné náladě,on je úžasný,pozorný,hodný,vydělává,drží nademnou ochranou ruku a taky je dominantní,což se mi líbí.Já ale při pomyšlení,že by jsme měli řešit nějakou další budoucnost,jako děti,svatba,mám chuť mu dát sbohem a vrátit se zpět,kde jsem mimochodem nedělala nic světoborného,barmanku.Nevím co si teď počít,příjdu si jako blázen v jednu chvíli toužím vrátit se tam,kde nemám zázemí,žádnou perspektivu a pak jsem zase rozhodnutá zůstat s ním.Poraďte prosím.
Kateřina
hledání sebe sama
Dobrý den! Se svým současným manželem jsem 7 let chodila, pak jsme se vzali a nyní, po dalších 7 letech cítím, že nevím, jak dál. Máme téměř vymodlené 2,5 leté dítě, o které jsme se dlouho snažili. Když byl malému 1 rok, začali jsme se snažit o druhé. Nyní to jsou 2 roky, co se snažíme a nejde to, přitom jsme oba zdraví. Myslím, že dítě nechce přijít, protože ví, že by nebylo počato z lásky. Nemůžu si na manžela ztěžovat. Je hodný, pozorný, stará se o syna, pomáhá s úklidem a vařením, vydělává dostatek peněz, je celkem pohledný...jenže já ho nemiluju, láska prostě zmizela a já se cítím strašně prázdná a unavená. Nevím, co si počít a jestli krok, který jsme udělali - že jsme se objednali do centra asistované reprodukce - je správný. Mám pocit, že je všechno v mém životě špatně, mám poměrně dost náročnou práci - i časově (pracuji ve zdravotnictví, takže víkendy strávené v práci nejsou vyjimkou), nemám žádné přátele a cítím celkové vyhoření. Je mi 32 - je tohle krize středního věku?
Mája
hledání sebe sama
dobrý den paní doktorko,již před časem jsem sem psala,ale nebylo mi odpovězeno,tak to zkouším znovu.mám 4 roky přítele,je můj první,nebydlíme spolu,mě je 20,a mám problém se svou jistotou ve vztahu, řeknu to tak, že když mezi námi nastanou problémy, at už malé nebo větší, nebo mě přítel naštve, mám chuť od něho utéci, prostě si řeknu, že to asi nemá cenu, že je necita a chci někoho lepšího(otázka je, jestli nejsem moc náročná a mám vůbec nárok jisté vlastnosti chtít) a v hlavě si promítám a zvažuju pro a proti. pak ale,ze dne na den, nastane štastnější chvíle a já si řeknu že "proč jsem si to tehdy takhle brala"každej má svoje mouchy, vždyt je vlastně hodnej a záleží mu na mě. Zajímá mne jen, jestli to takhle zažívá více lidí a jestli je tohle běžný jev v mém věku, kdy hledám a snažím se utříbit si priority či za to může moje nedůvěřivá a přecitlivělá povaha,nebo jestli se jedná o něco jiného, děkuji
saša
hledání sebe sama
Jsem žárlivá - úplně na vše, snažím se krotit, navenek, uvnitř je to peklo. Při dítěti (1rok) je to horší, izolace, primitivní problémy, nejsem si jista jestli moje každodenní, nebo manželovo pracovní mě utlumují - raději bych s manželem nekomunikovala "abych nežárlila, neprudila, nedělala dusno" . Většina mých problémů je směšná, ale nemůžu si pomoci. Částečně pracuji, stejně mám čas na podezírání. Je úžasný otec. Manžel byl zamlada záletník, i teď přemýšlím jestli napsat - mě nikdy nepodvedl/údajně nikdy nepodvedl. Zřejmě trpím nějakou psychickou poruchou. Částečně se domnívám, že manžel si nezaslouží moje chování. Sem tam mi zalže, asi aby se vyhnul další konfrontaci, přece jen známe se. Ale dle mého názoru když mu nemůžu věřit 100% je to nanic. (vypadám OK, mluvím několika jazyky a jsem úspěšná v práci) ještě kdybych to měla v hlavě srovnané....Myslíte, že jsem případ pro psychologa?
Karolína
hledání sebe sama
Dobrý den! Mám na Vás dotaz, možná nezvyklý. Mám problém se sexuální minulostí své partnerky - nedokážu se vyrovnat s počtem můžů, s nimiž přede mnou spala. Číslo není nijak závratné (?), je to méně, než 10. Přesto stále řeším stejné otázky a nemohu to přejít, budím se v noci ze spaní se sny o ní a její minulosti. Co se týče vztahu, je vše skvělé, milujeme se, vše klape. Nenávidím se za to, že nám tímto kazím vztah, ale nedokážu si pomoci. Černé myšlenky mě přejdou vždy na 2-3 dny a pak jsou zpět. Přitom počet partnerů máme téměř stejný. Prosím Vás, poraďte!
Ján
hledání sebe sama
Dobrý den, potřebuji se poradit. Jsem s přítelem přes dva roky. Můj problém je takový, že se neustále urážím. On je takový vůbec rýpavý typ, nikdy na mě ale nebyl hrubýl Zpětně si pak třeba uvědomím, že se mě snaží pobavit , nebo že to vůbec nemyslel zle. Trápí mě to, nechci ho tím odradit. Prosím o radu, potřebuji se v tomto směru začít ovládat.
Jana
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, je mi dvacet let a 4roky mám přítele. Už delší dobu pozoruji, že jsem "citově nestálá" myslím to tak, že když se ve vztahu vyskytnou nějaké horší chvilky at jsou sebejak vážné, mám chut se na něj vykašlat a být sama,v hlavě si přemítám"co bych mu asi tak řekla", ale ze dne a den nastane chvíle, kdy se ke mě třeba zachová hezky a vše se otočí a já jsem štastná. Takhle se to mění poměrně často a v krátkých časových úsecích. Je to v mém věku normální nebo jsem nějaký vztahově vyšinutý blázen?musím podotknout, že můj přítel je můj první (a nyní zažíváme i dvoutýdení odloučení kvůli práci) a tak si s těmito myšlenkami celkem nevím rady...ráda bych s ním zůstala, ale myslím si, že když má o vztahu člověk takovéto pochybnosti, že by to asi nefungovalo. na druhou stranu ale nevím, jestli se mi to nestane i s někým jiným. děkuji.
Saša
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko, čtu Vaší poradnu a měla jsem podobný problém jako Klára/tj. ohledně postavy a věčného shazování, snad kromě té ženské. Svůj problém jsem řešila odchodem do práce, ale netěší mě, kolektiv je jen ženský, spíš se dá říct babský, neumím se v něm pořádně prosadit, mám už na sebe vážně vztek a doma mi sice manžel musel začít pomáhat s dětmi, ale jinak jako partner nestojí za nic,nekomunikuje, nebere mě vážně.Takže už nevím jak dál,nejradši bych z práce odešla a zůstala sama s dětmi, což je nesmysl, ale prostě se už nechci nechat nechat nikým využívat, ale zatím nevím, jak na to. Poradíte mi? Děkuji, Radka
Radka
hledání sebe sama
Dobrý den, dříve se mi líbil jeden kluk, ale bavil se odlišným typem dívek a mě docela ignoroval, tak jsem to vzdala hned v počátcích. Po jedné akci, na které jsme byli oba si mě začal více všímat. On je tak trošku zvláštní. Já si nechávala docela odstup a případné komplimenty jsme odpálkovala anichž bych si to pořádně uvědomovala. Vlastně jsem si nechtěla přiznat, že se mu líbím a přiznala jsem si to až potom, co mě na to upozornilo okolí, ale to už bylo docela pozdě. Teď mě zase on ignoruje. Navíc, mě jednou viděl s mým kamarádem,který se mi líbil dříve a se kterým mám perfektní kamarádský vztah, což ale okolí označuje jako víc než jen kamarádský. Snažila jsem se sním sejít a promluvit si, ale nikdy neměl čas.Když neměl čas, jsem šla sama do sportovního centra a potkala jsem tam dalšího kluka. Viděli jen 2x, ale je velmi sympatický a má nádherný úsměv. Nevím, jestli se to mám snažit urovnat s prvním, jestli to ještě půjde nebo poznávat toho druhého a nechat tomu volný průběh. Děkuji
Lenka
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 21 a zatím moc s chozením s kluky zkušenosti nemám. Tedy ne, že bych neměla žádné nabídky, ale dříve jsem si říkala, že mám ještě čas, jenže teď už cítím potřebu s někým být. S někým, kdo mě bude mít rád a koho budu moct mít ráda i já. Kdo tady bude pro mě, když to budu potřebovat. Jenomže většinou, když o mě projeví někdo zájem, tak dostanu strach. Nevím přesně z čeho. Ale vždy, jakmile se to dozvím, tak hodím zpátečku a s dotyčným přeruším veškeré kontakty. Nevím proč a čeho se bojím a nevím ani jak to zjistit. Už jsem takhle ublížila hodně klukům a je mi to moc líto. Taky se trochu bojím i toho, že právě nemám ty zkušenosti. Na druhou stranu vím, že kluk, kterému to bude vadit, mi za to nestojí. Ale v čem mi moje nezkušenost vadí je, že vlastně pořádně nepoznám, že se klukovi líbím, dokud není pozdě. Jak se to dá poznat z jejich chování, že již nechtějí být jen kamarádi? A co mám dělat se svým strachem? Omlouvám se za zmatený dotaz a předem děkuji za odpověď.
Tereza
hledání sebe sama
Mužům to říct nemůžu - nevěřím tomu, že by některý se mnou zůstal, kdyby o mém zážitku věděl, protože dle zkušeností muži odmítají ženy s problémy. Např. já jsem velmi štíhlá, ale kdysi jsem měla na břiše mírně tuk a už to partner kritizoval. Ode mě každý požaduje dokonalost a když není, opouští mě nebo mě začne urážet, ale když vidím, jaké ženy obstojí, nechápu to.
Oblékám se normálně - nic zvlášt vyzývavého - neprovokuji muže k sexuálním návrhům. Kromě mé kamarádky o mé minulosti nikdo nic neví. Uvažuji o plném invalidním důchodu.
Jitka
hledání sebe sama
jsem dříve ráda cestovala, mám svůj byt. Někteří blízcí mi říkají, že jsem nafoukaná a že přehnaně gestikuluji, mám nesympatický hlas a mimiku a je to všechno moje vina, kamarádi tohle ale popírají. Navštívila jsem několik terapeutů, všichni tvrdili, že musím mít okolo sebe plno mužů - není to tak. Nedali si to vymluvit a dokonce mě dva obvinili, že si depresi vymýšlím, abych nemusela dělat, protože na mně prý vidí, jak jsem měla plno chlapů. Nemám důvěru v muže terapeuty, uvažuji o sebevraždě, osamění se nedá vydržet a psychologové se mi dříve, když jsem byla mladší a problém chtěla řešit, vysmáli. Navštívila jsem i plastické chirurgy - prý nevidí problém, jsem atraktivní. Nevím, co mám dělat. V 18 jsem byla brutálně znásilněná - nikdy jsem neměla odvahu to terapeutům říci - stejně by mi nevěřili - myslím, že to s tím může souviset, myslím na to téměř každý den a vybavují se mi i detaily. Také si říkám, že deprese mám z toho, jak mě to léta dusí. Co byste dělala na mém místě?
Jitka
hledání sebe sama
Dobrý den,
je mi 39 let a nemám děti. Jsem z toho na nervy, mám deprese a kvůli nim jsem nejprve opustila doktorandské studium a pak i přestala chodit do práce, takže s těmito handicapy asi stěží normálního muže seženu. Vztah jsem neměla téměř deset let - ani nebyla na rande, sex jsem naposledy měla na vysoké škole. Nemůžu nikoho sehnat, oslovují mě už od gymnázia jen ti, kteří chtějí sex a jsou vulgární, úchylní nebo vyložení hlupáci a duševně narušení muži. Nejsem povýšená, kamarádek mám hodně a nemám problémy začít vztah, ale nikdo normální, zaměřený na rodinu aspoň s podobnými zájmy a přiměřenou inteligencí o mě nestál a těch málo mužů, kteří se mi líbili, bylo zadáno nebo jsem se jim nelíbila já. Nemyslím si, že bych měla nějaké přehnané nároky. Toužím po dětech a pevném vztahu, cítím, jak bez lásky trpím. Nic na mně ale není vidět, okolí si myslí, že jsem spokojená, pakliže neřeknu pravdu. Vypadám dle mínění okolí nadprůměrně dobře, nejméně o deset let mladší, nekouřím a také
Jitka
hledání sebe sama
Dobrý den,
mám na Vás možná trochu zvláštní dotaz, ale nevím, na koho bych se s tím měla obrátit a moc mě to trápí. Před časem mi mamka položila otázku, kterou si přečetla v novinách. Je to otázka, kterou nějaký známý psychiatr zkoumá, zda je člověk psychopat. Pravděpodobně ji znáte - jedná se o příběh z pohřbu, kde pozůstalá slečna potká muže, který ji okouzlí a následně zabije svou sestru. Otázka zní proč. Já po chvilce přemýšlení řekla, že doufá, že bude další pohřeb a onen muž tam zase přijde, což je prý přesně odpověď psychopata. Od té doby na to často myslím a bojím se, zda opravdu nejsem psychopat. Snažím se uklidnit, že to nemusí být takto jednoduché a třeba mám jen jinou logiku, ale nedá mi to spát. Mamka to neuhodla a nikdo další z rodiny také ne. Chtěla bych se zeptat, zda je to důvod, abych se objednala někam na vyšetření, nebo může takto odpovědět i normální člověk? Předem děkuji za odpověď. Johana
Johana
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko,chodila jsem s přítelem asi 3 roky(1 rok krasný,ale další už to bylo horší,nevěra jak z jeho strany tak z mojí , taky jsme se pořád hádali na icq, protože jsme se málo viděli. Ale vždycky jsme se rozešli a zase k sobě vrátili.On byl ten dominatnější, občas jsem si připadala dost podřízená,a ponížená.I moje rodina a kamarádi ho neměli rádi.Ale já mám pořád pocit, že k němu něco cítím. Zachvilku to bude rok, co jsme se ,,rozesli,,Od té doby jsme se viděli 1,a nějak jsme neodolali touze se spolu vyspát. Bohůžel už mám nového přítele,tak se to nedalo ututlat,poznal to na mě,ale odpustil mi.Ten je úplně jiný.Spíše podřízený,hodný...vše co by si ženská mohla přát. Já jen mám občas pocit,když zavřu oči,jestli bych se nechtěla objevit u svého bývalého partnera. Možná by to přešlo,když bych si s ním vůbec nepsala a nebyla s ním v kontaktu,jenže to vydržím vždycky jen měsíc, dva..Jen v podstatě, nevím, co mi chybí,když vím,že mi jen ubližoval.A taky bydlí 100km ode mě.
Janka
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko,
prosím o radu, ačkoli nebude úplně z partnerského ranku :-)
Trápí mě moje občasná přehnaná plachost. Problém je, že někdy se bojím/stydím lidí tak, že se jim nedokáži ani podívat do očí a buší mě srdce, rudnu. Ale jen někdy, někdy s tím nemám žádné potíže. V současnosti pociťuji odpor ke kumulaci většího počtu lidí, tj. nerada používám mhd, nerada chodím na obědy nebo nakupuji v supermarketech. A co hůř, někdy pociťuji k lidem odpor, jsou mi hnusní, za to se velmi stydím i sama před sebou.
Sama si připadám jako ve skleněné rakvi, mám pocit, že se na mě všichni dívají.
Je mi mizerně z těchto negativních pocitů, moje práce, jsem podnikatelka, je založena na setkávání s lidmi. Kolikrát se ani vlastním podřízeným nedokáži podívat do očí.
Trpím nějako poruchou nebo jen mám občasný negativní pohled na svět?
Děkuji a přeji hezký večer
Anna
ANNA
hledání sebe sama
Dobry den,
budeme dva roky manzele a od te doby,co jsme spolu,trpim vnitrni nervozitou a uzkostmi v ruzne mire temer kazdy den.Predtim to bylo jen pri vetsi zatezi,ale nyni je to temer denne.Velmi me to vycerpava a stale hledam duvod,proc ..A vetsinou skoncim u toho,ze jsem se spatne rozhodla, a ziji ve velkych vnitrnich pochybnostech,ze to mam vse citit jinak a zacnu to resit hadkou. Moc me to trapi,hlavne kvuli tomu ,ze mame male rocni dite.Mam vstricneho manzela,ale presto se jaksi vnitrne porad trapim.Neumim se radovat,treba jen chvili,pak opet upadnu do vnitrniho smutku.Ptam se sama sebe,co delam spatne...Veskere predchozi vztahy jsem ukoncila rozchodem,casto jsem se v nich dostavala do podobneho vnitrniho rozpolozeni.Uz si rikam,ze to ani neni mozne,skoncit vzdy u tech samych pocitu.Nedokazu pojmenovat v cem je problem,jakoby vztah byl pro me velka zatez,bremeno co nejak nezvladam..Nevim ,proc nedokazu zit v klidu ,pohode ,ale porad se necim stresuji.MOc dekuji za vas nazor.
jana kopecka
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko. Je mi 33 let, a mám pět a pul let partnerský vztah, a z toho poslední rok už vlastně žijeme jako rodina, máme spolu krásného zdravého syna, ale něco mi v tom vztahu stále chybí, a nevím co to je.
Pořád chci být středem pozornosti, a mluvit o sebe nebo o nás. Nedokážu se zapojit do obecní tématy, vždycky to otočím na konkrétní a to už ale není pro nikoho zajímavý. Nejhorší na tom ale je, že já si to v danou chvíli neuvědomuji, ale že mě na to upozorní partner. Ale to už je pozdě. Co mám dělat ? Děkují předem.
Perlitka33
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko, prosím help!
Jsem ukázkový příklad "hledání sama sebe" ačkoliv jsem myslela, že tohle už mám za sebou. Opakovaně se mi stává, že ve vztahu dříve nebo později nedokážu akceptovat některou z vlastností partnera, (jako bych já sama byla bez chyby, což věru nejsem!) a kritizuji jej za ni tak dlouho, dokud jej od sebe neodeženu.
Ačkoliv jsem si dala čas (a snad i práci sama se sebou) a po rozvodu jsem byla 5 let sama, ani to mě nedokázalo změnit dostatečně. V současné době mám partnera, na kterém obdivuji jeho rozvahu, trpělivost, laskavost a sílu, zájem o mého syna i jeho ochotu rozdělit se s námi o svůj výdělek. Vyčítám mu pomalost, je pro mě těžké sladit naše tempa ve spolupráci v domácnosti i volném čase. Je řešením trávit většinu aktivit samostatně a následně se sejít doma? Vnímám, že partner se trápí a jsem ze svého vyčítání vážně něšťastná. Chci to změnit a nevím jak. Odpovědnost za krizi ve vztahu nesu jen já sama. Jak na to?
Děkuji Vám.
Makedonia
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 ... | další |
