Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko,
obracím se na Vás s prosbou o radu či pomoc. Jsem s přítelem 6 let. Mně je 29, jemu 30. V podstatě od začátku vztahu jsem si všímala jeho neskutečných výkyvů nálad. Ale asi to tehdy ještě přes svou zamilovanost dokázal nějak ukočírovat. Postupem času to šlo ale hůře a když to na něj přišlo, neviděli jsme se a omezil kontakt na minimum - napsal třeba 1x denně. Po 3 letech jsme se k sobě nastěhovali. Ldyž si dnes čtu jeho dopisy, opakují se v něm fráze, že už mi neumí udělat radost, že ho nebaví jeho život, že se v něm snaží jen přežít, že ztratil veškerou chuť a ambice a podobné negativní fráze. Posledních asi 5 let měl dvě zaměstnání (jedno ještě má),které je stresové a velmi vyčerpávající.Do toho mu zjistili problémy se ŠZ.Je hodně unavený,ale zároveň ponocuje a pak by chtěl jen spát. Je zamlklý, o problémech nechce mluvit. Jinak je milý,zábavný,milující. Jedná se o depresi?Já bych řekla,že ano,ale on tvrdí,že ne. Chci být při něm,ale taky hledám energii.Díky
Tereza Janatková
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo, na základě vašeho popisu mám také pocit, že je psychicky labilní a mohou se u něj postupně rozvíjet deprese - ne jako depresivní rozlady, ale jako nemoc. Se štítnou žlázou bývají deprese často skloubeny. Ale to se vše dá úspěšně léčit - štítná žláza, i deprese. Jen musí mít přítel motivaci. Chápu, že nemůžete být stále jen dodavatelem pozitivní energie, aniž by tam byla přítomna její vzájemná výměna. I to by mohl být argument pro něj - pokud vás má rád a záleží mu na vás, absolvuje vyšetření u příslušného odborníka. Mít deprese není ostuda, ale velké trápení, které je však relativně snadno zvládnutelné...
deprese a vztah
Dobrý den. Třetí rok se plácáme v manželské krizi. Vše začalo dřív, a to narozením dětí před 8 lety, kdy manžel jak se říká "spadl z lopatky". Bez dětí jsme spolu byli 14 let a vše se vždy točilo jen kolem něj. Před 3 lety jsem mu přišla na nevěru, kdy si našel milenku o 23 let mladší. Vše jsme řešili u psychologa, závěr - pokus o obnovení vztahu. Zdálo se, že se to trošku lepší, ale jen po stránce provozní, nic intimního mezi námi nebylo. Letos po novém roce změnil manžel životosprávu, zhubnul víc než 15 kg, cítil se skvěle. Jenže hubne pořád dál, už skoro nic nejí a objevily se u něj velmi silné psychické poruchy - nespavost, noční můry, úzkosti, změny nálad apod. Odbornou pomoc vyhledal. Mně sdělil, že chce odejít pracovat do jiného města a potom i od rodiny. Zatím zůstává doma. Já už jsem s tím smířená, už nějak nemám sílu ho přesvědčovat o kvalitě rodiny. Myslím si, že teď je nejdůležitější vyřešit jeho zdravotní stav. Můžu mu nějak pomoci? Má cenu mu pomoc nabízet,když on nechce? - otázka upravena poradcem
Lenka65
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lenko65. Je toho mezi vámi dvěma víc - ztráta pocitu důvěrnosti ve vztahu, objev toho, co znamená příchod dětí do rodiny. Najednou nejste jen vy dva, partneři, kteří se starají o sebe...Nemůžete mu nahradit psychoterapeutku, pečující matku. Jste v jiné životní konstelaci, už tu nejste na světě jen vy dva, fungujete jak jako partneři, tak jako rodiče - ale vašich společných dětí, které změnily rovnováhu mezi vaším partnerstvím...Spolupráci s partnerským psychologem bych nadále vnímala jako opravdu hodně důležitou :-)
deprese a vztah
Dobrý den, prosím o radu ohledně mého přítele. Je nám 50 a zamilovali jsme se do sebe před rokem. Začal krásný vztah, který ale přítel na podzim přerušil a po 14 dnech zase se vrátil. Totéž udělal po Vánocích, a to přestože mě přesvědčoval, že mě má stále rád a chce se mnou zůstat. Po pár týdnech se zase vrátil a bylo všechno zase krásné. Opět mu to vydrželo jen 6 týdnů. Tvrdí, že mě miluje, ale že se neumí vedle mne žít. Já to vidím trochu jinak. Všechny jeho útěky začaly jeho depresí. Tvrdí v tu chvíli, ža ho štve celý svět. Pomoci si nenechá ani ode mne. Podle mne já jsem jen zástupný problém, kterého je jednodušší se zbavit. Měl velmi problematické dětství a v životě štěstí na vztahy neměl. Jistě je to i v něm. Ale v depresích se topí, přesto pomoc vyhledat odmítá. Mám ho moc ráda a chtěla bych mu pomoci. Chtěla bych, abychom spolu zůstali, protože si velmi rozumíme...
Vlastně nevím, co čekám od Vás za odpověď, ale třeba mi poradíte, jestli je vůbec reálné něco dělat. Děkuji
Zdenka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Zdenko. Nevyřeším to tu s vámi přes PC. Přítel potřebuje odbornou pomoc zvenčí, nejsem schopna odhadnout, zda jen psychoterapeutickou, nebo i medikamentózní. Pokud miluje on vás tak, jako vy jeho, bude se snažit se sebou pracovat :-)
deprese a vztah
Dobrý den, v poslední době hodně přemýšlím nad naším manželstvím. Donutilo mne k tomu takové divné jednání manžela. Stává se, že mi za něco vynadá, když koukám udiveně, řekne, že mi to říkal. Nic takového si nevybavuju, ale klidně se mi mohlo stát, že na něco zapomenu, protože žiju hodně hekticky )práce, rodina, domácnost). Anebo třeba na mě začne křičet do telefonu, že on neleží, ale pracuje a že mu peníze nikdo zadarmo nedá. Jenže já mu nic takového nevyčítám, naopak, pro svoje podnikání dostává více prostoru. Doma domácnost a věci kolem domu řeším já, manžel už ani neseká trávu. I dcera říkala, že ho již zažila, že chodil po zahradě a nahlas sám k sobě mluvil - něco jako já jim ukážu, já to stejně zvládnu. V poslední době se začal ještě víc urážet než předtím a pak bydlí nějakou dobu sám v domě od rodičů. nejezdíme ho prosit, aby se vrátil, vždycky čekáme, až se vrátí. nevyčítáme, nic, normálně vpluje do rodinného života. Ale po každém odloučení je to snad ještě horší. mám pocit, jako kdyby si vsugeroval nějaké mé špatné vlastnosti a chování - přinesla jsem mu po obědě k televizi kafe a on reagoval, jako by kafe takto dostal poprvé v životě. Dost jsem na to koukala. Nebo reaguje tak, jako kdybych mu říkala, že něco udělal špatně, že nic nedělá, prostě ho peskovala , ale to jsem nikdy nedělala a ani nedělám. To bydlení je polosamota, je tam víceméně sám. Párkrát jsem mu zkoušela říkat, že to tak není , to co si "myslí", ale je to marné. ještě toto všechno bych zvládla, jenže on pak dělá naschvály a "tresty" - jede s našimi kamarády k moři sám, sice dá na domácnost, ale pak ty peníze různými způsoby si nechává vracet (co všechno doma "zaplatil", co všechno pro nás udělal, a tak si to nechává zaplatit apod.). Bojím se, že se jeho myšlení nevratně mění, protože tyto nepravdy vypráví i známým okolo (začínám se dozvídat občas, co ostatním vykládá), ti mu samozřejmě radí, že s takovou hroznou ženskou by se měl rozejít. Jim, když řeknu, co se doma děje, tak mi jednak nevěří a jednak s tím nechtějí nic mít. Zkoušela jsem manžela dovést k psychologovi, řekl, že naše problémy nebude poslouchat nikdo třetí. Jaké ještě další možnosti existují? Rozvíjí se u něj nějaká duševní porucha? Mám nějak zabraňovat tomu, aby odcházel do toho "svého" bydlení? Děkuji Vám za případnou poradu. - otázka upravena poradcem
Simča
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Simčo. Nebylo by ode mne profesionální, kdybych se pokoušela o nějakou diagnozu, pokud neznám podrobnosti ohledně vašeho vztahu. Ale problémy, které ve vztahu delší dobu máte, řešení s psychologem určitě chtějí. Domluvte si schůzku s psychologem vy sama, určitě to bude velmi užitečné!
deprese a vztah
Dobrý den paní Douchová, je mi 40 let, vdaná, 3 děti. Práce mě baví. Přes 2 roky beru AD (Asentru) a současně jsem chodila na psychoterapie. Ty jsem v prosinci ukončila a v lednu jsem chtěla přestat užívat AD, ale okamžitě se mi vrátily stavy před začátkem jejich užívaní-pocity bezmoci, pocity, že nikomu na mě nezáleží, že jsem sama, myšlenky na sebevraždu apod. Po konzultaci s psychiatrem jsem se vrátila k AD. Už během terapií jsem měla pocit, že nikam nevedou, stále nevím, co se svým životem, s manželstvím, dál mě trápí vztah s maminkou apod. Stále jsem však věřila, že časem někam společně s terapeutkou dojdeme. V podstatě mě paní terapeutka jen přitakávala, ale já asi spíš potřebuji změnit svoje myšlení a pohled na svět. Myslíte si, že terapie byla nevhodně vedená? Chtěla bych se Vás také zeptat, zda je možné se zbavit antidepresiv úplně? S AD jsem schopna normálně fungovat a prožívat emoce v "rozumné míře", bez výrazných extrémů. Je možné, že je budu muset brát doživotně? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Jako pozitivní mi přijde to, že vás baví vaše práce. Takže "nihilismus" s pocity absence smyslu života není komplexní :-) Nemohu posoudit, zda jsou pro vás antidepresiva trvalou nutností, nebo dočasnou alternativou. Nevím, zda se u vás jedná o exogenní, nebo o endogenní depresi. Ale evidentně jste začala AD vysazovat brzy. Další farmakoterapie je v rukou vašeho lékaře. Co se týče vaší psychoterapie, můžete to zkusit i u někoho jiného, aby se osvěžila dynamičnost práce. Někdy to bývá tak, že čím více se terapeut s klientem znají, tím bývá práce méně produktivní, protože se už neřeší nejžhavější problémy, ale leckdy jde více o přátelské povídání. Jestli potřebujete víc, než stálý souhlas, polemiku, abyste v rámci takového rozhovoru mohla o sobě více přemýšlet, najděte si někoho nového a nebojte, že budete muset vyprávět vše znovu, od začátku. Bude to jiné:-)
deprese a vztah
Před vánoci, kdy jsem si myslela, že je to už na dobré cestě být spolu, se mi svěřil, že si nesrovnal pocity ke své bývalé, ano chápu to, 10 let je dlouhá doba. Poté mi jednou v noci řekl, že nemůže být partner, ale jen přítel a že bude lepší když si budu užívat, ale domluvili jsme se, že zůstaneme přáteli. Nerozešli jsme se ve zlém. Chápu ho, ale poslední týden po rozchodu si občas píšeme a voláme a chováme se k sobě opravdu hezky. Myslíte si, že by mohla být naděje, že bychom se k sobě vrátili?
Nevím, zda mám kontakt s ním omezit na nějakou, aby mě to nezraňovalo. Chci, aby byl šťastný a aby se se svou životní situací co nejrychleji vypořádal a ví to. Moc ho miluji a chci abychom byli v pohodě i jako přátelé, pokud to tak má být. Moc Vám děkuji za odpověď pokud je tedy nějaká na toto téma.
Mirka - 2 část
PhDr. Jitka Douchová
Aha. Mirko, ano, podle mého tu ta naděje je, ale nic se nedá uspěchat. Přítel nemá sám v sobě dořešený rozchod s ženou, s níž žil 10 let a má dvě malé děti. Nedokáže postoupit rychle dál k další partnerské perspektivě se vším všudy. Není od své rodiny oddělený. Pokud o vztah mezi vámi dvěma opravdu stojíte, a víte, PROČ, dejte tomu čas. Minimálně půl roku, abyste si mohli ověřit s plnou zodpovědností, zda byste spolu chtěli žít, zda spolu žít můžete. Abyste si promysleli i to, zda unesete to, co obnáší do vašeho společného života fakt, že on je otcem dvou malých dětí, které miluje.
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko,
po necelém půl roce se se mnou rozešel přítel. Přítel má z manželství dvě malé děti, které velice miluje. S bývalou manželkou se už nějakou dobu rozvádí. Když jsme spolu začali řekl mi, že si prošel těžkými depresemi a byl i kvůli tomu i v léčebně, kde jak se zdá se trochu psychicky zlepšil. V létě byl plný elánu a nic neřešil. V září nastala realita. Nová práce, stěhování atd. Neustále jsem ho podporovala a snažila se, aby se jeho stav opět nezhoršil. Chvíli to bylo v pořádku, ale postupem času jsme se skoro nevídali a když ano byli s námi i jeho děti. Respektovala jsem to, ale chtěla jsem, aby čas věnoval i mě. Většinou jsem byla já, která musela začít o problému mluvit. Vždy jsme se domluvili a viděla jsem z jeho strany i změnu. Chci podotknout, že jsme se k sobě chovali vždy s úctou a respektem - nikdy předtím jsem se s nikým necítila tak dobře. Ale po delší době nastala další situace, kdy už jsem navrhla spolu bydlení, kdy byl překvapený a souhlasil.
Mirka - část 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Než budu reagovat, přečtu si i druhou část vašeho vyprávění...
deprese a vztah
Dobry den, muj pritel se kterym jsem dva a pul roku trpi neustale depresemi. Cca pred 20 lety byl pobodan nejakym opilcem jeho bratr, ktery po 20 dnech podlehl zranenim v nemocnici. Odehralo se to pred zraky jeho otce, ktery po 6 mesicich zemrel take, utrapil se k smrti. Letosni vanoce probehli opet v cernem. Plac a deprese. Ale cim vic sveho pritele poznavam, pochopila jsem, ze depresi ma prakticky neustale. Neschopnost najit si praci, uzavrenost, vztek, naladovost atd atd. Bohuzel take sama jsem prisla pred 3 mesici o otce. Ale moje bolest jako kdyby neexistovala. Vsechno se toci jen kolem meho pritele. Jsem z toho uz tak na dne a tak unavena, ze jsem se rozhodla odejit ze vztahu. Z cehoz je mi jeste hur, protoze si pripadam jak kdyz opoustim cloveka ktery se topi. Dva a pul roku se snazim ho z tho dostat, ale marne. Prosim poradte mi co mam delat. K psycholovi nechce jit. Pry je chlap. Mam pocit, ze se z toho sama zblaznim. Dekuji
Kali
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kali. Bez odborné medikamentózní a psychoterapeutické péče to vše přítel sám nezvládne, to je naprosto zjevné. Vleče za sebou ohromné trauma, a to už 20 let. On nemá kapacitu na to, být oporou pro člověka, který také potřebuje pomoc. A není nic sobeckého, pokud to cítíte tak, že ten vztah je dlouho nevyvážený, v němž vy dáváte, ale nedostáváte to, co potřebujete, vztah opustit. Nebojte, přítel se "neutopí". Možná jej to jen konečně nakopne k tomu, aby se svěřil do rukou odborníků. On by si přál být chlap, protože jediný z rodiny zůstal - během půl roku přišel o bratra a otce. Ale to je pro něj tak velká nálož, že být v tom sám je téměř nad lidské síly. A vy jako žena mu v tom nemůžete pomáhat donekonečna.
deprese a vztah
Dobrý den, mám dotaz, který se týká zdraví mého manžela. Jsme spolu v manželství 5 let, máme dvě holky 2,5 roku a 17 měsíců. Manžel z domu není vůbec zvyklý komunikovat, problémy řeší buď útokem nebo útěkem, ale nejčastěji naprostým mlčením. Když se s ním snažím mluvit o problému je jeho nejčastější reakce nech mě, neotravuj, nech mě být, dej mi pokoj. Za všechno co se mu nepodaří, co nevyjde podle jeho představ, co se mu nelíbí můžu já. Nikdy nechce hlídat obě holky dohromady, ani toho není schopen. Je vždy ve stresu. Dále cokoli co udělá - např. přinese nákup, něco vyzvedne ho naprosto vyčerpá - dává mi najevo, že ho to obtěžuje, lehne si na koberec a dělá, že spí nebo sedí v křesle a nevnímá. Když má hlídat holky, tak se na ně jenom dívá, ... jakákoliv jejich aktivita či křik u něho vyvolávají neklid a stres. Jsem ve stavu kdy jsem ve stresu s čím se vrátí z práce, co jsem zase udělala špatně. Téměř rok a půl bere Tritico. Může se jednat o nějakou psychickou nemoc? Děkuji
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Podle vašeho popisu to vypadá na deprese, které jsou "nasazeny" na celkově predisponovanou osobnost. Manžel neumí, tedy nechce, komunikovat problémy mezi vámi, je často absolutně vyčerpaný, jeho psychická kapacita je rychle vyčerpatelná. Ale nejedná se jen o deprese, bude tam toho víc. Nebylo by ode mne ale profesionální pokoušet se o nějakou diagnozu, od toho má svého psychiatra - předpokládám, že je v odborné péči, pokud bere Trittico, což je antidepresivum společně s hypnotikem v jednom. Nejspíš by potřeboval zvážit další medikaci a hlavně i psychoterapii.

deprese a vztah
dobrý den, prosím Vás o pomoc ci radu, manzel podniká a má snahu nesustále se rozrůstat, je hodne samostatný a má drive pracovat dlouho do noci takze hodne casu tomu venuje jenze po ne jeho vinou zavinených problemů bývá casto hodne utrápený, uzavíra se do sebe , moc nekomunikuje i celé dny, nevím jak mu mam pomoci zkousim se mu domluvit anebo jej vzit na prochazku jenze pak mi to vycte ze jej nutím do vecí ktere se mu nechtejí , kdyz si pak umane ,musí být po jeho. tyto vykyvy nalad ma caste,co můzu udelat a jak mam reagovat, v poslední dobe se stahnu do ustraní , jenze takhle to nechci mockrat dekuji ,
milena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, mileno. Na manžela je toho dodně, je uzavřený do skořepiny své práce a problémů, které jeho podnikání přináší, podle vašeho popisu na mne působí depresivně. Ale nechci se v žádném případě dopouštět diagnostikování od stolu. Jeho výkyvy nálad, jeho utrápenost, uzavírání se do sebe, nekomunikování několik dní - varovné to je... A pak najednou rychlý výstřel energie...Manžel by potřeboval začít spolupracovat s odborníkem - psycholog/psychiatr. Ale bez jeho pozitivní motivace to nepůjde, takže vaším cílem by mělo být jej na to nějak nenápadně navést, aby to ve finále přijal jako vlastní nápad... :-)
deprese a vztah
Zdravím,potřeboval bych poradit .nevím už co mám dělat mé sny mě ničí budím se se strašnými depresemi, pláčem a strachem ,jelikož mam špatný žaludek deprese mi dělají velké zlo..zdá jse mi často o pádu o sklamaní sam sebe .poslední dobou ale často a to byl už vrchol depresí a všeho a mé přitelkyni ..zdá se mi o její nevěře o tom že u nas v bytě spí její EX a ona spí sním ,že mí vypraví jak na vztah není a že tohle a tamto .pořad odchazí někam pryč ,neodepisuje když jí hledam ...hrozně mě to niči i když vím že by to neudelala :/ po ránu cely den myslím na to co se mi zdalo a je mi stoho zle ,nejím ani nemam chut ,mam bolesti žaludku mam strach ze me to zniči ,že k ni dostanu odpor a nechut , co mám dělat ? děkuji vám Petr Klein
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Milý Petře. Na to, co vás trápí, nestačí minimální prostor, který zde máme k dispozici na dálku písemnou formou. Potřeboval byste přímou spolupráci s odborníky - viděla bych to na klinického psychologa a na psychiatrickou pomoc v rámci prvotní podpůrné medikace na úzkost.
deprese a vztah
Dobrý den,
jsem 13 let vdaná, muže miluji a podle všeho i on mne. Od dospívání však trpí endogenní depresí. To jsem věděla už před svatbou. S různými projevy jeho nemoci jsem se smířila nebo se nám je daří kompenzovat (hlavně medikací, psychoterapii muž odmítá, je na ni příliš "hrdý").
Trápí mne však neustálý manželův křik (křičí na mne i na dceru tak, že to slyší celý dům, popř. ulice či tramvaj). Příčinou jsou drobnosti - politý stůl, "špatně" uklizené prádlo... Mne i dceru to velmi vyčerpává.
Asi jsem přecitlivělá, ale rmoutí mne, když o našich potížích ví celý dům. Ale manžel má bohužel velmi malé sebeovládání, dokonce se ovládat explicitně odmítá. Je velmi agitovaný (jeho nemoc se projevuje spíše vztekáním než zemdleností a apatičností). Vím, že má pocity bezmoci, snažím se mu vycházet vstříc, zbytečně ho nedráždit, vytvářet mu klidné prostředí, ale ne vždy to pomáhá. Zatím mi nikdo, ani odborníci, které jsem navštívila, neuměl poradit, co s tím... Můžete mi, prosím, poradit vy? - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, přeceňujete mě. Poradenství jako takové je složité, pokud se jedná o psychiku, ale podle toho, jak vše popisujete, jaké volíte formulace, to víte sama nejvíce. Bez znalosti vašeho vztahu, jeho vývoje, projevů nemoci u vašeho muže, bych byla slepým laciným rádcem. To prostě nejde. Myslím si, že na to, abyste vše zvládla, byste potřebovala individuální psychoterapii vy, sama pro sebe...
deprese a vztah
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, problém se týká mého přítele. Je mi 48 let, mému příteli je 52, jsme spolu teprve tři měsíce. Přítel mívá – asi tak jednou za týden až dva – velmi sklíčenou náladu, kdy vůbec nemluví nebo jen tak tiše, že to téměř nejde slyšet, nic nechce dělat, nejraději by ležel, kouká do zdi, říká, že je strašně unavený (třeba zašeptá, ať se ho neptám, co by chtěl k jídlu, protože tato otázka je nad jeho síly). V té době je také velmi vztahovačný, cokoli řeknu, tak chápe jako útok na sebe, říká, že jsem k němu hnusná, ale já už se opravdu hodně snažím, abych nic špatného neřekla. Dříve jsem si myslela, že jsem něco udělala, čím jsem jeho náladu způsobila, ale pak jsem se v tom začala více orientovat. Je to zřejmě něco, co moc nezávisí na vnějších okolnostech. Trvá to tak den nebo dva. Pak se změní a je z něho úplně jiný člověk, veselý, optimistický, dělá legraci. A další týden se to třeba všechno zase opakuje. Bojím se, jestli se za tím neskrývá vážnější problém. Přítel se před 5 lety léčil z vážnější nemoci, v té době byl nepohyblivý, a od té doby (podle jeho vlastních slov) ztratil zájem o všechno, nemá žádné koníčky ani zájmy. Říkal, že chce vše změnit, že chce začít nový život. Chodíme spolu na koncerty, skoro každý víkend chodíme na turistiku, i přes týden na dlouhé procházky. Jen ty jeho stavy mi dělají starosti a nepřispívají ani našemu vztahu. On žádný problém nevidí, prý je jen unavený. Nevím, jak se k tomu všemu postavit a jestli nejde o známky nějakého většího problému. Děkuji za odpověď, Pavla
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Imponuje mi to podle vašeho popisu jako deprese, ale nejsem si úplně jistá, pokud jsou tyto stavy intermitentně s intervaly stavů dobré pohody a aktivity třeba až 2 týdny, kdy je schopen přítel všech vámi nabízených aktivit. Nechci diagnostikovat na dálku, to by nebylo ode mne zodpovědné. Kladu si otázku i nad tím, zda nemá problémy se štítnou žlázou, tlakem, takže jeho energetická kapacita může být ovlivněna i mnoha vnějšími podmínkami. Každopádně tam psychika hraje velkou roli a měl by být jak somaticky, tak psychiatricky vyšetřen.
deprese a vztah
Prosím vás o radu, přítel má problémy ohledně peněz a proto neustále pracuje. v poslední době si všímám že se s ním něco děje. Má změny nálad, celý den trpí únavou a pak z ničeho nic má zase plno energie, dvakrát se stalo ze jsem ho vubec nepoznavala v jeho chování ke me, byl zlý protivný z ničeho nic a za chvíli zase hodný a milý. Kolikrát by prospal celý den a je i tak straně unavený. Často si stěžuje na bolesti zad a hlavy ale spojuje si to s tím ze tolik pracuje. Kolikrát mlčí, je smutný, dvakrát se rozbrečel že nic nestíhá a nezvládá. Vyčítá si že musí tak pracovat a nejsme s polu, ale kdyz navrhnu výlet tak se tomu brání. Myslím si po tom co jsem si prečetla že by mohl trpět depresemi, ale on si to nechce pripustit a říka že je toho na nej jen moc. Ale mám strach aby opravdu nebyl nemocný, má většinu z příznaků. Jediné co řeší je aby měl peníze na splátky a je hodně ve stresu. Chci mu pomoct ale už si nevím rady. Mohl by tpět depresemi?
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Hano, připadá mi to jako velmi pravděpodobné - je v neustálém stresu, přepracovaný, to je podhoubí pro vznik exogenních depresí - dá se s nimi terapeuticky pracovat, důležitá je podpůrná farmakologická léčba antidepresivy. Může mít i problémy se štítnou žlázou, chronický únavový syndrom, variant je hodně. Chtělo by to komplexní vyšetření. Zkuste jej namotivovat tak, aby vás neodmítal, ale přijmul to jako šanci pro sebe i pro vás dva :-)
deprese a vztah
CAST 3: Ja jsem rada na jednom miste, kde uz jsem si neco vybudovala..a opravdu u me neni mozny se kazdej pul rok - kdy on se zacne nudit se stehovat jinam, aby on neupadal do nudy...on potrebuje cejtit asi takovou svobodu porad jako nebo co...takze my dva spolu vlastne nemuzeme poradne existovat a zit. Ja jsem presnej opak jeho,..no ale ted co s tim...?
ja i vymejslim nejaky plany obcas, kam jit, nebo co udelat nebo tak...ale pak z toho spadne pac je bud unavenej nebo se mu nechce...ja se spis zacinam obavat, aby nezacal delat nejaky kraviny z nudy...

dekuju moc za odpoved
Tereza B.
PhDr. Jitka Douchová
Kraviny z nudy...Ano, buď je to nevyzrálost, nebo počínající deprese, v jejichž rámci ztráci přítel energii, vitalitu, enthusiasmus. S takovým člověkem žít je docela dost těžké - je otázka, jestli se nemáte na nějakou dobu rozstěhovat a žít každý podle sebe, setkávat se na schůzkách.. On má jakoby ztlumené vjemy z radosti a pocitu štěstí, přestaly se mu produkovat endorfiny. Emočně oploštěl, po ničem netouží. Žít z minulosti je docela dost těžké, to není benzín do motoru. Potřebuje zase cítit nějaké výzvy. Kdyby žil bez vás, i to stýskání po vás dvou by mu mohlo na začátek pomoct. Ale stejně bych to u něj viděla na spolupráci s psychoterapeutem.
deprese a vztah
2.cast: za chvili to ale bude moc tezky a nebude se moct hnout..mozna to je to, co ho brzdi...to je to, proc se jakoby teda nudi...je zahlcen myslet na to, ze DRIVE se mi tohle a tohle libilo, tehdy jsem se pri tom citil stastny, tak si to v sobe uchovava i kdyz k nicemu....co s tim...? Jak mu pomoct...? Ja to na nem i vidim on ma pro neco chvili zapal...ale pak najednou to vymizi... to je jako lidi, kteri se dostanou do puberty...zacnou delat ty rebelie jako zacit pit, kourit, hulit, brat drogy....v tyhle fazi je jim nejlip. Ale ostatni jdo ucasem dal. Zalozej si rodinu, delaj karieru atd...a jsou jedinci, kteri porad zustavaj ukotveny v tomhle pubertalnim obdobi a doufaj, ze se to vrati...ale ono se to uz nevrati..je to minulost....
me prijde, ze on je ten typ cloveka, co dlouho "neposedi"....proste takovej jako "cikán" - kocovnej kmen, co se musi porad stehovat, menit misto, menit znamy atd...jenomze tohle neni zase zivot pro me.
- otázka upravena poradcem
Tereza B.
PhDr. Jitka Douchová
Popisujete to hezky, je vidět, že jste vnímavá a citlivá. Ani jsem si nevšimla, že tu na mne čeká vaše pokračování. Přecházím ještě na poslední část.
deprese a vztah
Dobry den.. vcera jsme s mym pritelem byli chvili na oslave narozenin...a prisel tam za nama znamej z prace a jeho pritelkyne. Pritel se trochu priopil...no trochu vic a zacala tam padat konverzace o tom, ze se vlastne porad nudi. Ze se nudi, kdyz prijde domu z prace...ze mel driv konicky, ale kdyz zjistil, ze je v nich dobrej, prestaly ho bavit...tak nasel jinej konicek a tam se stalo to samy...zaroven se ale od tehlech konicku jakoby nedokaze odtrhnout a jit dal, protoze mu to je lito...kdyz uz tam jednou neco dokazal...tak si alespon cast toho taha s sebou v zivote dal( delal modelarinu driv...ted ma doma modely, pujcuje si casopisy modelar, bavi se s lidma, co modelarej...sam uz ale nemodelari, pac ho to nebavi prej.)no ale presto, ze ho to nebavi, tak si dal v sobe udrzuje jakoby tu chvili, kdy ho to bavilo...jenomze me prijde, ze to by nemel delat...predstavuju si ho asi jako s obri nůší na zadech a on cokoliv co udela, tak aby na to nezapomnel nebo tak, tak to hodi do ty nuse..
Tereza B.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo B. Netrpí přítel depresemi? Dříve měl plno zájmů, teď se to ztratilo, nic ho netěší. Zkuste si spolu o něm a jeho pocitech víc povídat :-)
deprese a vztah
Dobrý den,
žiji 13 let s přítelkyní, která má depresivní onemocnění a cca po 4 letech to vždy skončí hospitalizací. Začátkem letošního roku těžce onemocněl můj manžel (glioblastom na mozku) a já jsem dočasně zůstala s ním. Přítelkyně to nejprve jen těžce nesla, měla problémy i v práci a nakonec se pokusila o sebevraždu otravou léky. Je hospitalizována na psychiatrii, nechce mě vidět, jen mi nepravidelně odpoví na sms. Napsala že na mě nechce zapomenout a že nechce žádný vztah. Nerozumím tomu co se v ní teď děje a zda chce skutečně rozchod. Před pokusem nic takového neplánovala, naopak. Při předchozích hospitalizacích mě také vždy dočasně odmítala ale jen prvních pár dní, poté už mě chtěla na návštěvy, na propustky a po propuštění jsme spolu žily dál. Tentokrát mě požádala i o vystěhování z bytu a já jí vyhověla. Nechci ji ztratit a mám obavy že se tentokrát vrátit nechce. Navíc mám pocity viny, že jsem ji nechala samotnou, když jí bylo zle a potřebovala mě.
Ivona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivono. Zlomem bylo vaše dočasné soužití s nemocným manželem. Nasedlo to u přítelkyně na půdu kdy se zase patrně blížil další cyklus depresi. Na tomto základě si vše interpretovala jinak. Ale předpokládám, že jste si před vaším krátkodobým odchodem k manželovi vše dostatečně vysvětlily. Ona se cítila ohrožená, tím pádem zlomená a opuštěná, a nezvládla to, vzhledem l jejímu onemocnění. Věřila bych tu na výsledky léčby, kdy bude  opět stabilizovaná a bude se na vše dívat opět zdravýma očima. Nemyslím si, že byste ji ztratila. Že jste ji na chvíli opustila v těžkých chvílích si nemůžete vyčítat. Potřeboval vás manžel, stále jste jeho žena a blízký člověk, i když ne partnersky.
deprese a vztah
část 2:
Říkala zkrátka, že si nějak poradí. Já si ale myslím, že to není tak snadné. CHtěl jsem s ní něco podniknout, ale když vstane, prý jí tak bolí hlava a břicho, že nic nemůže dělat.
Je možné, že se jedná i o normální "nemoc" a já jen plaším, ale mám o ní strach, chtěl bych aby se měla dobře, záleží mi na ní.. Na druhou stranu se teď bojím něco udělat, abych vše ještě nezhoršil... O čem si s ní mohu povídat, abych jí nepřihoršil, mám třeba zapojit nenápadně i ostatní její přátele? Nikdy jsem se s tím nesetkal, budu vděčný za vaše rady. :) - otázka upravena poradcem
ŠTĚPÁN
PhDr. Jitka Douchová
Štěpáne, zrovna tak by to mohla být deprese, jako nějaká jiná nemoc, těžko říct, pokud se nejprve nevyloučí i něco jiného prostřednictvím somaticé medicíny, nikoliv psychiatrie. Potřebovala by udělat laborku a absolvovat vyšetření, která doporučí lékař. Vy jí můžete pomoct tím, že ji v tom podpoříte, budete jí dělat doprovod k lékaři. Více ne. Přátele bych do toho moc neangažovala, pokud je vyčerpaná, musela by se příliš přemáhat v kontaktu s nimi a to by jí ještě ubíralo energii. Potřebuje spíše komornější prostředí.
deprese a vztah
Dobrý den,
je mi 20 let a mám o rok mladší přítelkyni, oba studujeme v prvním ročníku na vysoké škole. Oba ale v jiném městě, proto se vídáme jen asi dvakrát týdně. Přítelkyně mi už dřív říkala o tom, jak se někdy trápí kvůli různým věcem, jak se někdy prostě jen nemůže radovat, ale přede mnou nic nedávala znát... Jak se ale poznáváme stále blíže, odhaluji, že pod "maskou" je opravdu taková. Kromě toho má poslední rok i jiné zdravotní problémy - stále jí bolí břicho, teď se jí prý i špatně spí. Poslední dobou se s přítelkyní děje něco vážnějšího. Asi týden je velmi unavená, bolí jí hlava, má žaludeční potíže, zvracela, nemá chuť k jídlu, nemůže spát a přes den naopa zase nic dělat... ekomunikuje s přáteli, i se mnou si tolik epíše, však když jsme se viděli, byla opět taková jak jí znam - nedala na sobě nic zvláštního znát. Četl jsem si o příznacích a léčbě deprese a spojil si jedlnotlivé "střípky" a všechno se zdá že zapadá. Chtěl bych jí pomoct, ona mi říkala, že se s tim popere a bude dobrá. - otázka upravena poradcem
ŠTĚPÁN
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Štěpáne, podle vašeho popisu to vypadá, že by se mohlo opravdu jednat o deprese. Jdu si přečíst druhou část vašeho vyprávění.
deprese a vztah
ale ne nutně sex. Z funkčního hlediska jsem naprosto v pořádku, nikdy jsem neměla problémy s prožitkem, ale sex pro mě není v životě tak důležitý. Vlastně kdyby šlo o mne samotnou a byla bych ekonomicky nezávislá, dokázala bych si představit žít sama nebo mít třeba jen přítele na občasné setkávání se. Trápí mne ta situace s manželem a nevím, co dělat. Moc děkuji za odpověď.
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Nemám vlastně co dodat, Martino. Zkuste se poradit s vaším terapeutem/terapeutkou, nad možností párové terapie, která by ale musela samozřejmě probíhat u někoho jiného, nezávislého. Držím palce :-)
deprese a vztah
Jen je pro mě stále více jen kamarád. Nemáme tolik společných zájmů, ale dokážeme se shodnout na večeři, kinu, výletu, divadle... Jen už se netěším, že přijde domů z práce, když jsme třeba nakrátko odloučeni, nechybí mi,jsem spíše ráda, že jsem sama. Neumím si na druhou stranu představit rozchod, dcerky ho zbožňují, nedokážu jim zničit rodinu. Takhle si ale čím dál více připadám jako žena, která ho jen finančně využívá a on z toho nic nemá (což mi bylo několikrát naznačeno), protože jsem na rodičovské a nevydělávám. Neumím si proto představit, jak bych uživila sebe a dvě malé děti. Přijdu si už velmi zablokovaná, prostě jakýkoliv náznak o fyzický kontakt mě děsí, udělám cokoli proto, abych ho oddálila. Chápu manžela, že má nárok na sex a nedokážu mu do očí říct, že mě nepřitahuje, protože se bojím, že by si našel někoho jiného nebo se nechal rozvést. Mě samotné sex k životu příliš nechybí, byla jsem před manželem i pět let sama, scházelo mi pohlazení, blízkost a sdílení s někým jiným,
Martina
PhDr. Jitka Douchová
 Jsme u toho, co jsem tušila při čtení první části vašeho vyprávění. Nejste až tak sexuálně založená, nebo si to aspoň o sobě myslíte - možná bude druhá varianta správná. Mluvíte o tom, že sexuální vyladění se vám začíná vracet, ale ne s manželem. Fantazie jinak máte. Jestliže se cítíte být v dlouhodobém tlaku s manželovými nároky na sex, nedivte se, že se posiluje váš psychický blok. Začíná to vypadat jako manželská povinnost, zvlášť, když nic "nepřidáváte do rodinné kasy".. Vnímání sexu jako manželské povinnosti je zabijákem touhy a spontaneity. Manžel s touhou po vás problém nemá, přesto dokázal být tak trpělivý a počkat na vás, až se něco obnoví. Tím se ve vás vytváří podle mne další intrapsychický tlak na to, že byste měla být aktivní, ale posilje to váš psychický blok zároveň s pocity viny Tohle vše ale přeci není důvod k rozvodu. Potřebujete na to jít spolu z jiného konce. Konec obostranného trápení by mohla přinést párová terapie. Vy sama do terapie chodíte, předpokládám, že i tyto problémy a pocity jsou tématem terapie, potřebujete to. Jdu dál. Ještě jedna věc, která mne napadala při čtení vašeho psaní. Zdá se mi, že vás dosud nikdo sexuálně neodemknul...

deprese a vztah
Dobrý den, jsem šest let vdaná, máme dvě malé holčičky. V dobách našeho chození a ještě po narození první dcerky byl náš sexuální život dá se říct uspokojivý (i když po porodu byla delší pauza, asi pět měsíců), 1-2x týdně. Manžel je sexuálně zdravě založený, stále by vítal sex 2x týdně, ale u mě je problém. Po narození druhé dcerky, v době, kdy jí bylo asi šest měsíců, se u mě začala objevovat velká psychická vyčerpanost, stavy velké úzkosti. Trvalo rok a půl, než jsem si přiznala depresi a začala se léčit. Nyní beru cca. 5 měs. léky a docházím na psychoterapii, cítím už zlepšení, odrazení se od dna, nálada je lepší, ale bohužel se to neodráží v sex. oblasti. Cítím, že mě manžel už nějaký čas nepřitahuje, vyhýbám se líbání, hlazení i dotykům, o sexu nemluvě. Nejsem si jistá, jestli to má jen spojitost s depresí. Pomalu se mi vrací i sexuální naladění, ale spíš v mých představách, s někým jiným. Manžela mám ráda, je skvělý otec, o vše se postará, je na něj spolehnutí.
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Martino. I když píšete, že ztráta touhy po něžnostech a dotycích, po sexu, nebude způsobena asi jen depresemi, zařadila jsem váš dotaz s dalšími pokračováními do této kategorie.
Čekají na mne vaše pokračování ve dvou dílech, ale zatím jen první reakce, které mne napadají. Váš intimní život z minulosti pojmenováváte jako "uspokojivý", zmiňujete frekvenci, nikoliv kvalitu prožitku. O manželovi mluvíte jako o "sexuálně zdravě založeném člověku" Z vašich slov cítím jakoby odstup, nižší míru sexuálního apetitu celkově, a nebo nižší míru vzájemné sexuální kompatibility mezi vámi dvěma - a to i v době, kdy bylo vše "OK". K manželovi vás nyní, po doražení se od dna, váže především úcta a respekt, vědomí, že je skvělý táta, máte ho ráda. Je tam ale "ALE" Jdu dál.
deprese a vztah
Dobrý den,

jmenuji se Lucie a je mi 16 let. Chtěla bych Vás poprosit o radu..

Jedná se o mého přítele Přestože se jde o vztah spíš na dálku, jsme spolu již více jak dva roky. Je z rodiny, kde hádky jsou na denním pořádku. Má rozvedné rodiče a žije u matky a jejího přítele. Trpí depresivními náladami, když se směje, prý se přetvařuje, poslední dobou ho prý fascinuje pohled z výšky (naštěstí si uvědomuje, že je několik lidí, kterým to nemůže udělat).Bojím se, že si opravdu něco udělá
Před pár dny mi napsal, že si zasloužím někoho lepšíhoa nechce, abych byla s psychicky nemocným člověkem a chce, abych byla šťastná. Bez něj ale nemůžu být. Jsme stále v kontaktu a snažím se mu pomoci, ale s kamarádkou víme, že to sami nezvládneme. Na otázku, jestli řemýšlel o psychologovi, íká, že jedině o psychiatrii a jediné, co mu pomůže, jsou antidepresiva.
Myslíte, že by mu psycholog pomohl? Další problém je, že nevím, jak by se tvářili jeho rodiče...A myslíte, že má náš vztah šanci na obnovu ?
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie.Vašemu příteli by pomohla kombinace obojího - jak antidepresiva, tak psychoterapie. Žije ve složitém rodinném zázemí, je psychicky křehký, vy jste asi jeho hlavní oporou, ale nemá vás nablízku. Když píše, volá někdy SOS. Asi se i on bojí, co by na jeho spolupráci s psychiatrem a psychologem řekla matka? Rozhodně ho v tom podpořte a běžte spolu. Vyhledat můžete na netu odborníky z tohoto oboru pro mladistvé, ale pokud nenajdete nic moc, rozhodně bych se s dotazem, kam se objednat, obrátila na linkdu důvěry, Každý region má dnes k dispozici krizové centrum  s linkou důvěry přes telefon, kde se poradíte o situaci i o kontaktech.
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, nevím, čím mam začít, protože bych stručně mohla pro popis svých problému použit kromě manželského trojúhelníku všechny jednotlive nadpisy na co se nejvíc ptáme. Vse trva už hodně dlouho - asi deset let a ja stále čekám, ze se to zlepší. Vse je naopak pro mě horší a lituji toho, ze jsem před měsícem neodesla od manžela. Bráni mi v tom to, ze budou Vánoce a to vždy přijíždí syn ze zahraničí a všichni se scházíme. Máme tři děti - vysokoškolské studenty. Ja
kvůli tomu na vse zapomínám a pak se zase všechno opakuje dokola. Teď mam už měsíc hrozne stavy. Poprvé. Nemůžu spát, tresu se a pořad se mi chce plakat. Ruce a nohy mam slabé, někdy se mi zda, ze se neudržím na nohou. Nechce se mi nikam chodit, s nikým se scházet. Nikdo na mě nic asi nepozná, jsem dost uzavřena. Nejlíp se cítím v práci, tam se mi daří trochu zapomenout, ale kdyz jdu domu, bojím se. Vůbec nevím, co mam dělat. Děkuji za odpověď Jarka
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jarko, dobrý den.Nepomůžu vám na dálku od stolu, potřebovala byste si o všem povídat s psychologem a potřebujete antidepresiva - medikamentózní léčbu. R.15 je tu, třeba bude příslibem pro nové možnosti a řešení vaší dlouhodobě složité soukromé situace.Přeji vám to!
deprese a vztah
Dobrý den, jmenuji se Lukáš a je mi 24 let. Posledních pár měsíců, cca 3, zjišťuji, že nejsem šťastný, pochybuji o sobě samém, mám velké deprese. Jsem student, který akorát zakončuje vysokoškolské studium, ve škole nemám žádný problém, práci mám vcelku dobře placenou, mám dlouhodobý vztah. Problém je, že škola mě vůbec nebaví, v práci se cítím zklíčeně a utrápeně, je mi velmi smutno po přítelkyni, ale když se můžeme vidět, tak se mi do setkání moc nechce. Jsem stále podezřívavý, smutný, není mi příjemná komunikace s lidmi ani v rodině, pochybuji nad sebou, proč jsem v životě ještě nic nedokázal a jestli budu vůbec někdy úspěšný, pohrávám si i s myšlenkami, jaké by byly pocity ostatních, kdybych si fyzicky ublížil. Rád bych se zeptal, jsem psychicky labilní? Měl bych vyhledat pomoc psychologa? Cítím se strašně zoufale. Děkuji za váš názor.
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová
Milý Lukáši. Bylo by ode mne nezodpovědné řešit toto vše přes několik řádek. Vnímám vás jako depresivního, potřebujete se co nejdříve spojit s odborníkem - jak z oboru psychologie, tak z oboru psychiatrie. Psychofarmaka vám pomohou získat sílu, s psychoterapeutem pak můžete řešit své pocity, prožitky, své plány. Svou minulost, současnost i budoucnost :-)
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko,
mám přítelkyni, která z více důvodů trpí depresemi (škola, rodina, vzhled,...). Často mluví i o tom, že by raději spáchala sebevraždu. Hodně mi na ní záleží, poraďte mi prosím, co mám dělat? Opravdu se bojím, že jednou ji to přemůže, a když nebudu poblíž si něco udělá.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Stanislav
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Stanislave. Určitě ji přesvědčte k návštěvě krizového centra, kde se může akutně vyřešit to, co ji trápí, případně nasadit medikace. Další návaznost na spolupráci s odborníkem formou ambulantní péče vám lékař doporučí na místě. Na krizové centrum běžte s ní :-)
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko,
mám přítele, který trpí přes 10 let klinickou depresí. Povahou je introvert a samotář, já jsem naprostý opak. Extrovert a společenská. Přítel se snaží s depresí bojovat bez léků, vůči okolí na sobě nenechává nic znát. Je hodně časově vytížený, stěžuje si, že nic nestíhá a snaží se si vše plánovat, aby využil čas co nejefektivněji. Bohužel se velmi často stává, že když něco nevyjde podle jeho představ, tak ho to rozhodí natolik, že mu to spustí depresi - takže jsem takto zažila x pokažených víkendů, výletů apod. On je velmi ohleduplný, nechce to zkazit i mě a tak se snaží to vydržet a dodržet původně naplánovaný program.. Snažím se ho podpořit a povzbudit, ale přiznám se, že mě to trápí a i když nechce, tak to na mě přenáší... Občas mi sám řekne, ať se nezlobím, že raději chce být sám, že mu není dobře. Tak nevím jak se zachovat když se to objeví znovu.. Jestli zůstat a podpořit ho nebo ho nechat osamotě.. Moc mi na příteli záleží a ničí mě, že se takhle trápí.. - otázka upravena poradcem
Simona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Simono. Neřekla bych, že přítel je opravdu nemocný - že má endogenní depresi. Spíš je psychicky křehký, hůře zvládá stresové situace. Kdyby byl opravdu nemocný, nemohl by se bez trvalé antidepresivní farmakologické léčby tak překonávat, neměl by elán, nezvládal by práci v takovém nasazení. Podpořit jej můžete tím, když mu nabídnete, že s ním zajdete k odborníkovi, nějak jej k tomu namotivujete. Pokud sám deklaruje, že potřebuje být sám, respektujte to a nepřemlouvejte ho, to mu dodá sílu i pocit porozumění.
deprese a vztah
Dobrý den.Mám partnerku a spolu jsme dva roky.Je to veselá žena ale u mě je nervozita a můžu říct i deprese.To hlavně vždy začíná když k ní na návštěvu přijde někdo příbuzný.Moc si mě nevšímá a baví se jen s nimi.Bohužel tyto návštěvy jsou často.Já jdu pak radši do vedlejšího pokoje a zůstanu tam dokud neodejdou.Také jsem jí mnohokrát říkal,prosil,aby chodila i ke mě.Ale to mi říká,že až se jí bude chtít a že by mě chtěla také vidět jaký jsem sám sebou.Ale to na mě ani neviděla.Ze mě totiž vždy po té návštěvě,být u mě možná tak jednou za čtvrt roku,neudělat si i na mě čas, tak to jí vše vysvětluji,že by to tak nemělo být a pak ze mě hlavně vyjde i hádka.Nejdřív jí to říkám klidně,ale pak z naštvaností.Ale ona mi většinou říká,že kdybych byl klidný a šel se taky pobavit s návštěvou tak by mě viděla jinak a ráda by ke mě i chodila.Ale já,ne že bych to viděl,ale pořád si říkám a co si o mě a našem partnerství příbuzní myslí.Začal jsem se i špatně chovat a to jí moc vadí.Co to se mnou je
Lumír
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lumíre. Jste osobnostně jiní, ale jestli se máte opravdu rádi, měla by se dát vaše vzájemná odlišnost překonat.Důležité je, že máte náhled na to, že by to mohlo být jinak, nevidíte tolik chyby u ní, ale vyhodnocujete sám sebe. Proč pochybujete o pohledu jejích příbuzných na váš vztah? Zkuste si víc věřit. Vždyť když jste spolu 2 roky, má vás ráda, záleží jí na vás, jen chce, abyste byl více společenský. Pokoušejte se zapojit do hovoru a neodcházejte. Nemyslím, že byste se musel snažit být středem pozornosti, ale buďte třeba zatím alespoň posluchačem :-)
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko,
píši Vám kvůli radě, jak se nejlépe zachovat při možném rozchodu z mé strany. Žiji s přítelkyní asi rok a půl, ale asi již rok máme problémy. Přítelkyně je velice náladová a sex ji nic neříká. Nejdřív jsem si myslel, že někoho má, ale chodí rovnou domů a volný čas tráví se mnou. Nicméně je pořád smutná a nekomunikuje se mnou. Zkusil jsem cokoliv a hodně jsem se snažil ji udělat nějak radost a to i změnou práce a dalších aktivit, abych ji dokázal, že se jednou postarám o rodinu, kterou moc chce a já rovněž, ale nic nepomohlo. Myslím si, že si mě neváží a poslední dobou mě i shazuje před její rodinou. Myslím si, že z její strany tam není láska, ale je to jen můj pocit. Nemá ani přátelé a hodně lidí ji opustilo kvůli jejímu jednání a že se mnou mávala celou dobu. Chodí na psychiatrii, ale prý doktorce neříká skoro nic. Myslím si, že to nemá dále cenu, navíc ještě dokud nemáme rodinu. Moc ji miluji, ale zároveň strašně trpím a i depresemi. Není nejvyšší čas odejít? - otázka upravena poradcem
Lukáš F.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lukáši F. Problémy máte oba, a měli byste se svěřit do péče odborníků, pokud jste k ní motivováni. To, co popisujete, je vaše verze, přítelkyně by možná napsala něco úplně jiného. Nebo totéž? Píšete hodně o pocitech, což je fajn, protože je vidět, že jste empatický - to je platforma pro možné řešení vašich vztahových problémů. Bez odborníka se ale neobejdete...
deprese a vztah
Dobrý den, jsem rozvedená s dvěma dětmi ve střídavé péči. Můj přítel je svobodný /30 let/ mladší než já o několik let a bydlí u rodičů. A to je právě problém, má aspergrův syndrom a jeho pokoj je pro něj životní jistota a neumí z něj odejít. Neví, jestli to někdy dokáže. Bydliíme od sebe 50 km a mě nevyhovuje jeho občasne dojízdění. Ráda bych aby se ke mě nastěhoval, ja se nemůžu přestěhovat kvůli dětí.Záleží mi na něm a myslím že i jemu. Jen mě už nevyhovuje občasné dojízdění a psaní. Nerada bych ho ztratila, jen uz nevim co s tim. Nechci pořád čekat,že přijede když zrovna bude chtít a pak žít každý sám. Pomáha mi se zařízovaním podnájmu, naplánoval dovolenou na několik dni. Snažím se o odstup, žít svůj život. Jen mi chybi společné večery a povídání. Každá změna je pro něj peklo. Myslíte si, že existuje nějaké řešení? Má smysl čekat, že se někdy vůbec přestěhuje?
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, tak si vůbec netroufám odhadnout. Ale je možné, že pokud byste zrovna neměla děti u sebe, mohl by si začít vytvářet azyl u vás na toto období ( ? ) a pak se vracel do své oázy, do svého pokoje.Byl by to malý pokrok...
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych vyjádřit vděčnost za zodpovězení mého dříve položeného dotazu, Vaše odpověď mi velice pomohla. Čtu Vaší poradnu velmi ráda, je skvělé co děláte pro lidi. Píšu opět, protože bych se htěla zeptat, jestli je na místě odboná pomoc. Jde o to, že od podzimu roku 2013 (kdy jsem si v situaci nečekaného a neplánovaného otěhotnění zvolila interrupci) se se mnou něco děje, co nedokážu sama zvládat, mám dojem. Od té doby beru antikoncepci Yaz, kterou jsem několikrát vystřídala jiným lékem z této skupiny farmaceutik. Mám totiž stavy, kdy mě přepadají výčitky svědomí a hluboká lítost nad tímto rozhodnutím, které nejde vrátit. Ale to není jedniná věc. Připadá mi, že se u mě rozvíjí míra empatie a schopnost představit si utrpení jiných, která mě ničí. Zabývám se věcmi, které změnit nemohu, a jsem přecitlivělá na negativní jevy a emoce, kterých se někdy dlouho nedokážu zbavit. Je to vyčerpávající, a znemožňuje mi to v plném rozsahu činit kroky nezbytné k řešení situace a mého vztahu s člověkem, kterého si velmi vážím, ale který už podle všeho začíná mít vyčerpané rezervy umožňující toleranci mých nedostatků. Musím vyřešit věi, které bych musela stejně řešit i sam za sebe (kdybchom spolu nebyli..věci kolem existence, základního fungování v práci a v domácnosti atd.), natož nechci, aby věci ovlivnitelné, věci, které je v mojí moci změnit, ale mám pocit, že nemám sílu na nic, zničily vztah s někým, kdo nikomu v životě neřekl "miluji Tě", ale mně ano, kdo neodpustil a netoleroval nikomu věci, které mně ano. Kdo byl přesvědčen, že nemá žádný dobrý důvod chtít děti, ale já to změnila, se mnou by chtěl. Řekl, že ví, že my bychom spolu mohli být opravdu šťastní, ale potřebuje, aby soužití bylo příjemné. V neděli jel na východ za rodinnými příbuznými, já za svými. Chtěl, abychom jeli spolu a spolu objeli všechny, ale kromě praktických důvodů týkajících se domácnosti, kterou bych na týden opustila, tady byl pocit, že bude lepší, když strávíme nějaký čas odděleně, abychom si srovnali myšlenky a priority. Tak se tak stalo a o týden později jsme jeli spolu zpátky domů z této části dovolené (další nás totiž čeká již brzy a jak vyplývá z jeho projevů, chce mě s sebou a počítá se mnou). O den později jsem řešila telefonát se svým operátorem kvůli službám, a víte, jaké to je, než se proklikáte automatem, než jste spojeni s operátorem. Jak bojuji se svou labilitou, celkem nepokrytě jsem dávala najevo vztek. Nebylo to ale zas tak extrémní, prostě jsem si zanadávala. Od té doby se zase něco pokazilo, poznala jsem to na přítelovi. Ten večer mi řekl, že jsem mu na Moravě chyběla a těšil se na mě a všechno, ale od toho vztekání je zase na hraně. Zbytek večera jsem probrečela, byla jsem zoufalá, jak mohla taková malichernost nabourat něco, nad čím jsem po celou dobu odloučení přemýšlela a říkala si, že to bude v pořádku, když to nastane (vřelé přivítání..objetí, polibky). Omluvila jsem se a vysvětlila i podle jeho dojmu "chladné přivítání", když pro mě dojel na Moravě, abychom se vydali společně domů. Vysvětlila jsem mu popravdě, že možná chladně působilo proto, že jsem nevěděla, do jaké míry si mohu dovolit projevit touhu po jeho blízkosti, protože jsem celou dobu nevěděla, k jakému závěru případně dochází, paranoidně (jak se ukázalo po promluvě s ním) jsem přemýšlela o tom, že nejspíš se přikloní k rozchodu nebo k prozatím rezervovanějšímu soužití, abych si uvědomila co ho k tomu vede, jaké by to mělo důsledky na jestli jsem ochotna a opravdu chci sjednávat nápravu (cíleně sjednávat, ne sjednat, protože opravdu skoro rok jsem jak ve snách, nemůžu se sebrat..je to mizerné a moc chci, aby to bylo jako dřív, abychom byli šťastni)..a o svém podezření, co by to mohlo způsobovat, se moc neodvažuju mluvit, aby si nemyslel, že je to výmluva..chci najít zase svoji sílu věci řešit, nezaobírat se téměř konspiračními teoriemi, nechci litovat minulosti a bát se budoucnosti, chci žít tady a teď a udělat všehcno pro to, aby vše bylo zase dobré, protože jen představa toho, že by v tomto směru nebylo, bolí tak šíleně, že nemůžu potlačit pláč. Pláč pro to, co se ani nestalo a ani nemusí stát, pokud učiním a budu činit jisté kroky. - otázka upravena poradcem
Soňa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Soňo, dobrý den. I z dikce vašeho psaní je patrné, jak jste rozrušená a že nejste ve vnitřní pohodě. Interrupce a nezvratnost tohoto rozhodnutí - to byly jistě spouštěčem vašich stavů, nejspíš se jedná o nezpracované trauma, protože rozhodování bylo těžké, váš postoj k tomu ambivalentní. Z toho všeho vyplývá vaše větší citlivost, vyšší míra empatie k lidem, kterým nejde u některých věcí pomoct. Nejste tak úplně tou bývalou Soňou, a proto byste podle mého psychoterapeutickou péči opravdu potřebovala, možná i  psychofarmakologickou ( antidepresiva ). Více se cyklíte díky své psychické nestabilitě do pocitů viny, jste více náladová a pak si to vyčítáte, když vidíte, jak se to zrcadlí ve vztahu, na němž vám tolik záleží. Tady to nerozklíčujeme, je toho příliš najednou. Určitě neváhejte a objednejte se u psychologa co nejdříve. Omlouvám se za zpoždění v odpovědi, ale pořád doháním pauzy o letních dovolených.
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko.
Chtěla bych vás poprosit o radu. Můj přítel má deprese. Bohužel nevyšly nějaké plány podle jeho představ a on tím upadl do úplně deprese. Nechce už nic se mnou plánovat, pokaždé, když jsem narazila na téma plány do budoucnosti, tak jsem ho akorát naštvala. Prostě si neví rady sám se sebou. Teď to vyústilo do stádia, kdy se se mnou rozešel, ale chce se dál přátelit. Stále spolu bydlíme v jednom bytě. Nechtěla bych ho ztratit a chtěla bych mu pomoci. Mám se odstěhovat a nechat ho, ať si vše promyslí? Dala by jste mi prosím, nějaké rady. Děkuji - otázka upravena poradcem
Dagmar
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dagmar. On ten rozchod vlastně nechce, ale v rámci jeho depresivních stavů nechce - vzhledem k odpovědnosti vůči vám - vás tahat do svých trablů. Na druhou stranu o vás nechce úplně přijít, takže volí polovičatou cestu. Tato polovičatost a společné bydlení i nadále mi nepřijde jako dobrá. Myslím, že rozstěhování by bylo lepší, a co bude dál, se uvidí. Přeji vám hodně štěstí.
deprese a vztah
Dobrý den, přítelkyně poslední měsíce měla deprese. Od maminky dostala jakési kapičky na přírodní bázi. Začala mýt strašný výkyvy nálad. Neuznává jinou než svoji pravdu a svoje chyby. Bohužel tímto se vždy dostaneme k hádce a vyčítáno věci půl roku starých, ale strašných maličkosti. Např. jednou jsem s ní byl domluvený, že ji prijedu opravit vrzajici postel, aby mohla v klidu spát, dovezl jsem si pár nářadí a gumové podloženi. To jsem u ní nechal na později, protože jsem to časově nezvládl, strašně mi vyčetla co jsem to tam nechal na poličce a neřekl ji o tom i když jsme se na tom domlouvali a ukázal jsem ji to. Vyčítá spoustu věcí a ve všem má pravdu, když ji dojdou argumenty, začne to otáčet, že to furt řeším a že už se o tom nechce bavit. Nechápu co se to děje.
Dalibor
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dalibore.Jo, je to tak, že velmi často každý vidíme spíš svou pravdu a své křivdy, a na tom se točíme víc, než abychom se snažili o konstruktivní změnu v současnosti. Ale abyste mohli být v současnosti, musíte se spolu odrazit od prožívaných problémů v minulosti. Třeba by stačilo málo - jen si jednou v pohodě sednout spolu a vyříkat si to, co bylo, co druhého mrzelo. Tím to uzavřít, a jít dál...
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko. Již 2x jsem vám psala, ale zpráva se asi někde ztratila. Je mi 18 a s přítelem jsem 2 a pul roku. Ale od listopadu mě z ničeho nic přepadly deprese, pochyby nevím jak bych to měla nazvat. Doted nemám ponětí proč, protože náš vztah je užasný nejlepší za celou dobu. Ale pořád mě něco zžířá a jednou za měsíc dostanu vždy tak velkou depresi že brečím v pokoji a nevím proč a co se to semnou děje. Bojím se být sama. Pokaždé když se pokusím být štastná jako bych si řekla at nejsem a mám zase deprese. A s přítelem jsem štastná když jsem s ním, ale když odjede jako by se mi to pouze zdálo že tu byl a mě nastatnou ty deprese znovu. A já se bojím že je to z něj ale nevím jak to vubec vzniklo. Protože sem si vždy myslela že v 18 takové deprese nemohou naskytnout. Vážně se to totiž objevilo z ničeho nic, ale bojím se že to má něco společného s ním. Chci s ním být a proto vám píši.Pomozte prosím jsem vážně bezradná a nevím co dělat. Děkuji
Kristýna E.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kristýno E. To nerozklíčuju od stolu, chtělo by to popovídat si s psychologem naživo, aby se v tom orientoval a mohl se vás průběžně doptávat. Objednejte se co nejdříve - bezplatné jsou Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, které bývají v každém okresním městě :-)
deprese a vztah
Volali jsme si ale pořád, chtěl semnou být kamarád, volal mi 3x denně, jako když jsme spolu byli. Říkal mi že si našel práci, dostal řidičák.. 2týdny na to mi volal že má holku(mel ji v tu chvili vedle sebe), mimochodem jeho dobrého kamaráda byvalá/soucasná - pořád se scházeli atd., s kterym se celou dobu bavil jakoby nic, a že už je to delší dobu - pote jsem zjistila že mě s ni dlouho podváděl. Zhroutil se mi svět. Brečela jsem týden v kuse, nemohla jsem jíst a normálně fungovat. Ještě jsme si asi za měsíc napsali urážlivé smsky.. nejvíce mě ničí to, že s ní pořád néco podniká, fotí se spolu (me vždy řekl že se fotit nechce). Nechápu co jsem já dělala špatně. Říkám si, že ho asi změnila, když s ní děla to, co semnou dělat nechtěl. Pořád nad tím přemýšlím. Už jsme se i viděli-dlužil mi peníze a přijel s ní..Nemůžu se s tím nijak smířit. Opravdu nechápu co jsem dělala špatně. Říkám si jestli se bude chovat k ní časem tak, jako se choval ke mě.. Děkuji za odpověď!
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adélo. Prvních 5 měsíců to bylo mezi vámi krásné, pak se to začalo měnit a váš vztah se velmi rychle zestereotypizoval. Vy jste na něm byla závislá a vlastně jste po dlouhou dobu tolerovala vše, i když vám v tom vztahu nebylo dobře. Přítel je hodně nevyrovnaný člověk a na vás čeká s někým novým lepší partnerská  budoucnost. Tento vztah se nepovedl, ale chápu, že jste v něm setrvávala tak dlouho, když se jednalo o vaši první lásku. Uchovejte si v sobě vzpomínky na to hezké, a další lavírování na jeho straně nechte v minulosti, kdy už jste byli přetažený vztah. Byli jste nevyrovnaný pár v tom, že vy jste člověk, který potřebuje být stále s milovaným člověkem, on to měl roztříštěno jinak. Už si ale nikdy nenechejte vzít kamarádky a kamarády, byť budete ve vztahu. To pak vyvolává sociální izolaci a o to větší závislost na partnerovi, která ale vztah dusí. Přeji vám hodně štěstí i hodně krásných lásek :-)
deprese a vztah
Část 4. - nebo hrál playstation a já vedle něj seděla a koukala. Hádali jsme se už opravdu často a já se pořád jen trápila a brečela. Pak mi zase řekl že neví jestli mě miluje a já po hádce a hromadě slz odešla. Další den mi volal že chce být chvíli sám a popřemýšlet nad tím. Po týdnu mi řekl že semnou chce být a že ví že mě miluje, že nad tím intenzivně přemýšlel a že všechno zase bude hezký. Na vánoce jsme byli spolu, dali si darky.. Bohužel par dnu na to jsme se opět pohádali a řekl mi že semnou neměl začít chodit, že věděl že to tak dopadne jako u jeho minulých vztahů, že toho lituje apodobně, že už na to nemá a že to už asi nemá cenu, že mě už asi nemiluje. Na silvestra mi volal že už je definitvni konec, že si mě nezaslouží, že jsem na něj moc hodná,že chce být sám
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
deprese a vztah
Část 3. - občas i zase řekl, že nechce žít apodobně, ale toho jsem si už nevšímala. V létě jsme měli výročí a to mi dal kytku, což mě dost překvapilo. Cítila jsem se zase milovaná a že je to zase jak má být. Když léto skončilo začala jsem si všímat jeho změny v chování ke mě - opět nikam nechtěl chodit, opět prý kvůli tomu že neměl peníze, nedával mi nijak najevo že mě miluje, opět nechtěl žít, často když jsem u něj spala, spal třeba do 3 do odpoledne a já vedle něj koukala do zdi a on opět nic nechtěl řešit a vždy to končilo hádkou - už jsem s ním ani nechtěla moc spát, protože mi neukazoval že mu na mě záleží a že mě miluje a také protože mě sex bolel a pálel,ale žádnou nemoc jsem neměla. Často jsem se ho ptala, jestli mu to vadí že spolu nespíme, že mě to hodně bolí a on vždy řekl že ne. Ke konci roku se ten vztah začal už rozpadat - nespali jsme spolu, když jsme byli spolu tak pak casto šel ke kamaradovi s tim ze se nudi a ze neni co delat, pritom semnou ale nic podniknout nechtel
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
deprese a vztah
Část 2. - často jsem mu říkala že mě to vadí a chtěla to řešit, ale on to nijak řešit nechtěl, říkal že nemá peníze ale když je měl, tak semnou stejně nikam nechodil. V tu dobu jsme se dost hádali. Chvíli na to jsem měla narozeniny a čekala jsem, že si uděláme hezký den. Bohužel jsem se mýlila - přišel ke mě, že pak půjdeme někam do krámu a že si mam koupit co chci, ale že nemá moc peněz (protože je předtím utratil). Na to jsme se pohádali a on odešel. Večer jsme se sešli, vzal mě na večeři a vypadlo z něj, že neví jestli mě miluje. Samozřejmě jsem to probrečela, ale zůstali jsme spolu. Nějak jsme se přestali hádat, občas mi zase řekl že mě miluje a vypadalo to že všechno zase bude hezký. V létě jsme chodili k vodě, trávili jsme spolu čas venku a podnikali různé věci, ale pořád jsem cítila že je něvo špatně - často trávil večery rači s kamarády než semnou - a já, jelikož jsem se kvůli němu vykašlala na kamarádky, protože jsem chtěla být pořád s ním, byla doma a nudila jsem se.
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
deprese a vztah
Dobrý den. Prosím vás o radu, jak se vyrovnat s tím co se stalo. Měla jsem přítele 1,5roku, byla to má první láska, mě bylo 16 a jemu 24, ale rozuměli jsme si a všechno bylo prvních 5měsíců opravdu krásné. Pak mi začal že nechce žít, že ho to nebaví apodobně - bydlí stále u rodičů a ty ho živý a je to složitý člověk, v tu dobu ještě přišel o řidičák, tak byl v depresi. Nějak jsem to přešla a říkala si že to je jen z té deprese. Poté začal pracovat na pár měsíců v baru a často, když prišel domů třeba rozbil něco v pokoji nebo měl nervy-to jsem taky přešla s tím,že to neměl v práci lehké a že ho tam lidi naštvali. V tu dobu už se začalo měnit i jeho chování ke mě - neříkal mi už tak často že mě má rád a nijak mi to nedokazoval. Do baru mi zakázal za ním chodit, že nechce koukat na to jak mě tam chlapy zvou apod. Když dostal výplatu, tak mě ani nikam nepozval, nikam semnou nechtěl chodit, když jsem se chtěla jít projít tak mi řekl k čemu se bude procházet.
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Adélo. Nevím, co na mne čeká dál, tak hned přecházím...
deprese a vztah
Dobry den pani Douchova, potkala jsem sveho prince, meli jsme spolu nadherny vztah, vse nasvedcovalo krasne budoucnosti. Jednoho dne odjedu a vse se zmenilo. Pritel skoncil v nemocnici s depresi, diagnoza maniodeprese/bipolar. Od te doby ja silim a nevim, jak dlouho mam cekat. Videt me nechce/nemuze, z nasi komunikace a vseho zbyva jedna zprava za 2 dny, nic vic. Cekam na lepsi zitrky, ale jak dlouho muze byt clovek hospitalizovan a nezajmem o okoli? Jak dlouho budu cekat, nez se vrati zpatky muj pritel? Vrati se vubec muj pritel nebo ho diagnoza naprosto zmeni a ze dne na den se z nej stane nekdo uplne jiny? Co mam ja delat, abych mu pomohla? Nechat byt a netlacit na nej nebo se snazit mu davat najevo, ze tu stale jsem? Nedokazu porad pochopit jak se z nejkrasnejsiho vztahu muze stat obratem o 180* nic, prazdno. Mam sama zajit k psyichiatrovi a nechat si poradit, abych mu mohla jakkoliv pomoci? Co byste mi radila vy? Dekuji za jakoukoliv radu.
Sara R.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Saro R. Nebojte se toho, až bude přítel díky farmakoterapii dobře zastabilizovaný, bude lépe. Určitě o něj nepřijdete. Nevím, jak se znáte dlouho, a co jste s ním již zažila, jestli jste zažila i jeho mánii, která se někdy nedá tak úplně poznat, pokud nemáte srovnání s dřívějškem. Váš vztah může být trochu jiný, ale je to přeci pořád ON. Rozumím tomu, že vás deprese v hloubce, jakou neznáte, matou a děsí, ale opravdu věřte jak medicíně, tak vám dvěma. Zatím na něj v ničem netlačte. Máte-li kontakt přes SMS ob den, tak je to dobrá frekvence na to, že mu je těžko..., neboli dobré znamení.
deprese a vztah
Dobrý den, jsem strašně unavená životem, mám 3 nádherné děti a manžela co mě miluje, přestěhovali jsme se do zahraničí za lepším živobytím. v čechách nám zůstal dům, na kterém ale vězí zástavní právo mé tchýně, která na nás teď požaduje splacení celé hypotéky a prodej domu ve kterém má i své peníze a to do 6 měsíců od našeho přestěhování jinak hrozí soudem. Já i nejstarší dcera a manžel momentálně trpíme obrovskými depresemi ze ztráty domova, jsme v podnájmu ale není to co člověk měl, ze ztráty přátel u mě i ze ztráty podnikání a náplně, které jsem vzdala. Manžel má v práci vleklé problémy a do toho dostal finanční trest z bývalé firmy, který je kolem milionu korun, dcera má problémy ve škole s adaptací. Celá léta jsem manžela držela nad vodou, díky poměrům s tchyní a tahanicím po soudech, a tomu že zavřel svou firmu, měl a má sklony k sebevraždě. Nějak to přestávám zvládat i já, jsem unavená v depresi, ani děti nepomáhají, nemáme se kam vrátit a výhledy do budoucna nevidím, co s tím?
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Evo. Beru vaše psaní jako vaši zoufalou výpověď a hledání pevných bodů v životě. Už to, když jste to formulovala, vám určitě pomáhalo v tom, věci si pojmenovat. Ztrácíte se vy, manžel i nejstarší dcera, v problémech, které na vás dočasně dopadají. Ztráta domova a přátel doma, finanční závazky a problémy. Vy už nejste schopná držet stále manžela - tak, jako dřív. Jako psycholog na dálku vám v tom těžko poradím, to nejde. Jen si říkám, že je důležité, udržet si jasnou mysl a věřit ve svou sílu. Manžel vás strhává dolů, nesmíte se dát. Najděte si i v zahraničí zase to, co vás těší a naplňuje pocitem seberealizace, oni se pak na vás noví lidé zase nabalí :-)
deprese a vztah
Dobrý den, přečetla jsem si na Vašich stránkách dotazy a ráda bych se s Vámi poradila i o mém problému. Je mi 23 let a s přítelem jsem 4 roky. Měli jsme spolu krásný vztah, nikdy jsme se nehádali a neměli nějaké velké problémy. Před dvěma měsíci začal mít přítel deprese ze školy, z práce apod. a my žili spíše vedle sebe a ne spolu. Svého přítele i přez to všechno moc miluji, ale z jeho strany se něco změnilo. Řekl mi, že neví co od života chce a neví, jestli mě miluje a jestli semnou chce ztrávit celý zbytek života. Proto jsem se rozhodla, že se nebudeme kontaktovat, ale přitom mi píše a tvrdí mi, že mě má rád a že mu na mě mc záleží. Nevím co mám dělat! Pokud chce přeci rozchod, tak ať to udělá, ale já osobně si myslím, že je to způsobeno těmi depresemi a proto bych se ráda zeptala i na Váš názor. Přítel k odborníkovi bohužel nepůjde a stále se asi utápí v depresích. Předem Vám moc děkuji za radu. S pozdravem Žaneta
Žaneta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Žaneto. Musíte to být vy, která jej teď v kontaktech s vámi zastaví. S přítelem jste spolu dlouho,ať je jeho stav nerozhodnosti o další perspektivě způsoben čímkoliv, musí být vůči vám zodpovědný a nepraktikovat mechanismus přitahování se k vám a následného  odklonu. Vysvětlete mu to a dejte si termín na pauzu. Vzhledem k délce vašeho vztahu bych to viděla na 4 měsíce. A pak se uvidí, jak to bude mezi vámi dál. Mezitím si žijte svůj život.
deprese a vztah
Dobrý den, jsem vdaná více než 30 let , u manžela se v posledních cca 4 letech začala projevovat patrně dědičná psychická porucha( 4 sebevraždy jeho blízkých příbuzných). Celou rodinu psychicky deptá, nepracuje již 5let, pobírá jen malý důchod 1. stupně(pohybové ústr. ), takže vše financuji sama ze svého příjmu-celý chod domácnosti. Jemu nemůžete svěřit žádnou činnost ani peníze, všechno zapomene, peníze hned propije.Vymýšlí si, zapírá , je velmi zlý,arogantní, strašně sprostě mi nadává i slovně ubližuje ,ostudu máme v celém domě. Každý říká, že se na něho nemám ohlížet a rozvést se. Nedokážu to, vím, že není schopen se postarat o nic a asi bych si vyčítala, kdyby skončil špatně. Radila jsem se i na psychiatrii, kam dochází, ovšem léky vyhazuje. Paní doktorka mi řekla, ať myslím na sebe a s ním ,že to bude jen horší. Myslím, že kdyby ho poslala na vyšetření, zjistili by, že to není banální. Mám strach jen čekat, že jeho agrese vůči nám doma se vystupňuje...Děkuji za odpověď.Miluše
Miluše
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Miluše. U manžela se nejedná jen o prohlubující se deprese, ale patrně i vznikající závislost na alkoholu. Tomu odpovídají změny v jeho osobnosti. Ve svém názoru se asi od ostatních moc lišit nebudu, i když vím, jak je to těžké rozhodnutí. A čeká to rozhodování jen na vás, nikdo jiný je za vás neudělá. Nemusíte jej nechat jen tak být. Existují možnosti psychiatrické hospitalizace, ale to už je zase kompetence jeho psychiatričky.
deprese a vztah
Dobrý den v minulosti jsem natropila hrozne moc chyb,začalo to s mim bývalim s kterým jsem otehotnila,dlouho me byl bylo mi 16 let trvalo to asi tak do 20,kamarádka me od něho dostala,z te kamarádky se stala ma přítelkyně ale to už je vše prostě pryc.Ted je mi 25 let,mam pritele už prez rok,ale porad mi připomíná moji minulost a me to ubližuje,neumim mu vysvětlit ze minulost chci vytěsnit zapomenout na ni.Ale on to vnímá tak ze to dělám s jakým úmyslem ze o tom nechci mluvit.Jak mu to mam vysvětlit?jsem hodně citlivá,stačí když na me jen někdo zvýší hlas a já už brecim,co stim mam dělat?Nebaví me když se pohadame ze mi pokaždé říká ze neví proč hned brecim,já sama si to nedovedou vysvětlit..takže to nemohu ani jemu vysvetlit.Přítel je na me velmi hodný řekla bych ze je to nejhodnější chlap kterého jsem kdy poznala,není agresivní,je vvyrovnaný,já bych chtěla byt také vyrovnanější,najít sama sebe,poradce jak toho všeho docilit
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den vám přeji, Aneto. Ráda bych vás mile povzbudila tak, aby to opravdu pomohlo. Ale nejsem kouzelnice. Myslím, že jste si opravdu prošla kdečím, a potřebovala byste pomoc zvenčí od nezávislého člověka. Partner není nezávislý...Ale snaží se vám pomoct, má vás určitě rád. Vy ale svou minulost nevytěsňujte - budete -li to dělat, bude stále vaší součástí a bude se vám nechtěně vracet. Ono se to již děje ve vašich slzách. Ani na chvilinku neváhejte a najděte si pro sebe psychoterapeuta, s nímž vše odžijete, který vás podrží. Držím palce !
deprese a vztah
Dobrý den, s mým partnerem, nyní už manželem, jsme spolu 9 let. Často jsme měli rozpory - nevěděl, jestli já jsem ta pravá. Teď máme miminko. Do toho přišla nová práce a on má z ní depresi - nebo ze všeho okolo, ale říká, že z práce. Mimčo ale zbožňuje. Chybí mi milující partner, nemůžu mu nic říct (je vztahovačný a pak skoro agresivní (verbálně). Já jsem ta špatná - jsem doma, ona pořád pomáhá a pak mu ještě vyčítám blbosti. Jenže já se starám o dítě, domácnost, platím 1/2 účtů, uklízím a i když mi opravdu pomáhá, tak musím prosit a bohužel "jenom" pomáhá a mně to přijde někdy málo :/. Úplně jsme se odcizili, už v mém těhotenství, kdy mě nechtěl, protože mu to přišlo divné. Já ho miluji, ale takhle žít nechci. Chci lásku, pozornost, starost o domácnost bez žádostí, radost. Ne pocit samoty, i když jsme spolu (přijde mi, že ten pocit je větší, než když jsem sama). Nevím, co s tím. Chtěla bych mu pomoct, ale už to všechno padá i na mě a nemám sílu, náladu, chuť, žít s ním.
Sofie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sofie. Co vám mohu poradit jiného, než abyste si o stavu vašeho vztahu v klidu promluvili? Láska je jako kytka, která se musí průběžně zalévat. Je toho na vás oba nyní hodně - jeho nová práce, vaše nová životní situace - bydlení ve třech, novinka, na niž si musí člověk zvykat. Nezapomínat na sebe v partnerském slova smyslu je základ, nejste jen rodiče a vydělávatelé peněz. Zkuste to víc probrat, hledat důvody, ale hlavně i konstruktivní nápady, jak se vším pohnout tak, abyste byli spokojeni znovu, jako před léty :-) Držím palce
deprese a vztah
Dobrý den,prosím Vás o radu....rok užívam antidepresíva Eliceu na úzkostnú poruchu.Cítim sa podstatne lepšie úzkosti už nie sú v takej intenzite ako na začiatku,ale mám problém do všetkého sa musím nútiť, nič sa mi nechce, nič ma nebaví, ubíjam sa,normálne nemám sil na nič, zo všetkého sa obviňujem. Celý deň skoro prespím a to mám 2 ročného syna.Už takto ďalej nevládzem bojím sa čo bude keď to syn začne vnímať.Som v cudzom prostredí žijem ďaleko od rodičov,už som si našla zopár kamaratiek,ale stále sa cítim rovnako.Taktiež priateľova rodina my na sile nepridáva.Vlastných rodičov mám ďaleko a na všetko som sama.Priateľ je stále v práci a náš syn je strašne hyperaktívne dieťa a pozornosť si vynucuje plačom tak je to niekedy na slučku.Ako ďalej?Čo by ste mi poradili ?
Zejšan
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Zejšan.Chtělo by to promluvit si se svým psychiatrem a změnit medikaci tak, aby byla účinnější. Zároveň bych jej požádala o dobrý tip na psychoterapii...
deprese a vztah
Dobrý deň p. doktorka, rada by som vedela Váš názor. Sme s manželom vo vzťahu 15 rokov. Máme spolu 10-ročného syna. Pred rokom sme mali svadbu. On sa teraz dozvedel, že pred 15 rokmi keď sme spolu začínali, som mala vzťah aj s iným chlapcom. Trvalo to rok. Manžel vtedy pracoval mimo Slovenka celý týždeň bol preč a ja som chodila za tým druhým. Teraz mi to vyčíta. Nespí, neje za mesiac schudol 6 kg. V práci ho nič nebaví - stále len premýšla nad tým ako som mu to mohla urobiť. Kúpila som mu v lekárni prírodné tabletky na ukľudnenie. Chce zostať s nami nechce sa rozvádzať. Stále sa o tom rozprávame snažíme sa to v kľude vyriešiť. Nechce ísť k psychologovi. Myslíte si, že to dokážeme prekonať aj bez neho. Ako mám ďalej postupovať? Veľmi toho ľutujem ale chcem zachrániť naše manželstvo a on tiež ale už neviem ako. Vravela som mu, že to už nevrátime a tým, že o tom rozprávame sa stále k tomu vraciame a robíme to ťažším ale nie. Niekedy je v pohode ale sú chvíle kedy ho chytí depresia.
Silva
PhDr. Jitka Douchová
Milá Silva. Manžel se vrátil k sobě v době před 15 lety, je to pro něj bolestivé - vzpomínky, návrat do těch let, kdy byl on pryč, snil o vás, toužil po vás, ale vy jste byla s někým jiným. Potřebuje si to pro sebe zpracovat a dostat se do let, kdy jste spolu. Potřebuje obnovit svou sebedůvěru, ale zároveň tak i důvěru ve vás. Tabletky na uklidnění mu nyní nepomůžou. Spíš potřebuje cítit vaši lásku a jistotu pro něj, že on je pro vás tím pravým. Na druhou stranu si to asi likviduje, protože se nechová jako imponující muž. Jeho pochyby moc atraktivní nejsou. Myslím, že by vám pomohla párová terapie. Potřebujete spolu mluvit o tom, co koho trápí, abyste si mohli "vyčistit stůl", a jít dál do současnosti i budoucnosti, už i bez toho, co by ve vás fungovslo jako "kostlivci ve skříni" :-)
deprese a vztah
Dobrý den,
mám o 18 let staršího manžela a do jeho 60-ti let byl náš vztah v pořádku.Vloni manžel oslavil 60 let a od té doby se změnil.Nejenže se objevily zdravotní problémy,ale chová se tak, jako by mu skončil život.Když s ním na to téma zavedu řeč, tak odvětí, že s tím musí něco dělat,ale zůstane jen u slov.Nevím, co se stalo, že se najednou tak změnil a pro mě je to skutečně hodně těžké a dost se tím trápím a hlavně nevím co s tím. - otázka upravena poradcem
Lydie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lydie. Manžela asi "dohnal" jeho věk společně s psychikou. Zdravotní problémy mu psychicky přitěžují, bojí se budoucnosti, straší jej i váš věkový rozdíl a nepoměr možností v životě mezi vámi dvěma. Předpokládám, že je depresivní a potřeboval by odbornou psychiatrickou pomoc. Zkuste jej povzbudit, aktivizovat, ale tak, aby jej to v rámci jeho depresivních rozlad nedráždilo. Potřebuje vás jako oporu, zároveň se za to stydí. Ale nechat jej v roli pasivního úzkostného člověka nemůžete, to byste si ho přestala vážit. Jakou formu povzbuzení zvolíte, to je na vás a na vašem naturelu. Potřebujete pomoc i vy sama, proto mne napadá spolupráce s psychologem, co vy na to? :-)
deprese a vztah
Dobrý den,mám problém s manželem. Jsme spolu 18 let, mně je 36 a manželovi 71 let, synovi je 10 let. Před 3 roky začal manžel být více nevrlý, nechce nikam chodit, a když, tak jen z donucení, aby měl ode mne klid. Stále mi vyčítá, že na něj nemám čas, ale když máme času dost a jsme spolu, do žádné aktivity se mu nechce. Vzal si do hlavy, že nepotřebuje žádné akce se mnou podnikat, protože prý si u mě nemá co "žehlit", protože nic neprovedl. Všechnu vinu hází na mě, jak jsem se změnila. Přitom byl vždy on ten, kdo vymýšlel program a různé aktivity, byl zábavný atd.. Po návštěvě u psychiatra mu bylo řečeno, že se jedná o stařeckou depresi. On ji však nechce léčit, říká, že je to všechno můj problém a že na něm stále něco vidím a říkám mu, jak je k ničemu. Je pravda, že z mého zoufalství mu občas vytknu, že se o mě nezajímá, že si mě nevšímá a to opravdu až nevychovaně, že si toho všímají i naši známí. Vím, že má velký problém s psychikou. Z této dlouhodobé situace se také mně vyvinula deprese, se kterou se léčím. Je to velmi těžké protože nemám zastání a ještě musím držet nad vodou manžela v nějaké rozumné míře. Moc mi ale chybí klid, opora, na všechno jsem sama. Navíc mi manžel stále připomíná, že mi dává všechno, včetně volnosti, že si mohu dělat, co chci. Problém ale je, že to, že jsem nucena vše dělat sama, nejen své aktivity, ale i se synem, mi hodně vadí a trápí. Pláču skoro denně a nevím, jak situaci řešit. Vím, že bych asi měla odejít, ale bojím se samoty, kterou už ale vlastně prakticky stejně mám i s manželem, ale hlavně se bojím, že to se synem a svými depresemi sama nezvládnu. nemám ani rodiče, kteří by mi pomohli. Bojuji se svou myšlenkou, že manžel přece takový není a nikdy nebyl, je nemocný, ale nechce se léčit, stále vidí chybu jen u mě. Když ho opustím, asi skončí jako bezdomovec, protože teď živím celou rodinu sama, on má jen malý důchod. Děkuji za odpověď. Libuše
Libuše
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Libuše. To je smutný příběh. Jste spolu od vašich 18 a manželových 53 let. Asi jste oba museli očekávat, že se tak velký věkový rozdíl mezi vámi časem musí projevit. On se nedokáže srovnávat s rozšiřující se nerovnoměrností vašich možností. Žít s tak mladou ženou je psychicky hodně náročné. Nejdříve vám nejspíš nahrazoval svou moudrostí a životními zkušenostmi něco, co jste neměla doma, bylo to imponující, byl opora.  Trpí-li depresemi a nechce se léčit, znamená, že odmítá antidepresivní léčbu a psychoterapii? Vy jste mezitím vyzrála v dospělou ženu, která je mnohem mnohem dál, než když vás poznal a vlastně vás za to podvědomě trestá. A vy byste zcela rozhodně měla začít navštěvovat kromě psychiatra i psychoterapeuta!Přeji vám hodně síly, hodně přátel, a současně radosti ze života i za daných podmínek.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.