Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
deprese a vztah
Před léty jsem byla vyčerpaná a zkolabovala jsem. Mám deprese a úzkosti. Celý minulý rok byl šílený, skončila jsem v práci, prodělala dvě operace, našla novou práci. Vztahy se mi nepovedly. Deprese se mi vrátili, pořad brečím, připadám si zbytečná, špatná, a k ničemu. Mám dcery, ale přesto se cítím být hrozně sama. Nic mně netěší a mám pocit, že už nechci hledat žádný vztah. Pořad dělám všechno špatně. Vztahy se starší dcerou se vyhrotili a toho, že nikdy neudělám nic správně je dnem ode dne silnější. Uvnitř mám prázdno a strach, že nic nemá cenu. Vztahy se starší dcerou řeším v krizovém centru, na zklidnění a spaní mám léky. Ale ty bolavou duši, špatné vzpomínky neumí vyléčit. Je těžké pořad překovávat samu sebe, že musím fungovat, protože to všichni ode mně čekají. Vždy jsi všechno zvládla. Kde mám na to brát sílu, padnout na dno a zase se někam ,,škabat". Dříve jsem brečela tajně, aby děti neviděli, ale teď je mi to jedno. Prosím o radu, co se sebou. Děkuji za odpověď. Kája - otázka upravena poradcem
Kája
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
deprese a vztah
Dobrý den, před třemi lety se semnou rozešel přítel kvůli jeho depresím. Měl pocit, že to takhle bude lepší.. že si najde nové kamarády, protože byl do té doby jen semnou.. Po rozchodu jsem byla opravdu smutná, úplně prázdná.. opravdu mě to zluboce zranilo. Teď jsme se k sobě po letech vrátili. Jeho depresí se ale stále nezbavil. Myslela jsem si, že mu pomůžu, ale po čase jsem zjistila, že to není v mých silách. Potřebovala bych se teď věnovat sama sobě, ale nedokážu se s ním rozejít. Říkal mi, že uvažoval o sebevraždě. Bojím se, že bude chtít udělat tuto hloupost, když ho zraním rozchodem. Ani po ustavičném přemlouvání aby zkusil odbornou pomoc se k tomu furt nemá. Nevím co se svou situací dělat.
Ke všemu jsem se zamilovala do někoho jiného, ale to mu nemůžu říct.. nemůžu ho zranit.
Josefína
deprese a vztah
Dobrý den, jsme s manželem 8 let. Máme spolu 6letého syna. Je to mé druhé manželství. Z prvního mám 11 letou dceru. Manžela jsem poznala jako velmi citlivého, vnímavého, empatického člověka. Tím mě velmi zaujal. Poslední zhruba rok a půl je úplně jiný. Otoči se o 180 stupnů. Problémy začaly s narozením syna, kterého si velmi přál. Byla u něho zjištěna řečová dysfázie, v tom období navíc převzal firmu svého otce a s tím veškerou zodpovědnost. Je toho na něho moc a já se trpím taky. Řekl mi že bere jako životní křivdu to, že si první roky života nemohl užít se synem jako jiní otcové. Protože syn nemluvil a byl jakoby ve svém světě. Manžel je asi rok a půl skoro pořád podrážděný, unavený, neprojevuje city, nemá zájem o rodinu, neprojevuje z ničeho radost, na nic se netěší, vše je podle něj špatné. má řeči typu, že už ho nic v životě nečeká, nic ho nebaví. Mám pocit, že s námi ani není rád. Má pocit, že všechno pěkné už v jeho životě skončilo. Je mu 36 let. trápím se. Děkuji za radu.
Lucie Z.
deprese a vztah
Dobrý den, byli jsme s přítelem asi pět měsíců a všechno bylo dokonalé. Po pěti měsících začal měnit antidepresiva za jiná. Ze začátku byl podrážděný, vzteklý, protivný, nepříjemný. Připisovala jsem to výměně prášků.Teď, cca po dvou měsících co je užívá mi řekl, že neví co chce, že neví jestli se mnou chce být a že neví jestli mě miluje.Že se láska z něj vytratila když začal brát nové léky.Nevím co si počít, prosí mě o čas, že se srovná a uplně utnul komunikaci. Že neví co teď chce. Je tohle možné po výměně léků? Děkuji
Tereza
deprese a vztah
Dobrý den,
S partnerkou jsme spolu 3 měsíce. Všechno bylo super, klapalo nám to.
Vidíme se skoro pořád a oběma nám to vyhovuje. Ale minulý týden jsem se probudil a měl jsem hrozný stav úzkosti, který mě doprovází už 5 dní. Během tohoto týdne nemám chuť nikoho vidět ani svojí milovanou.
Když nemám svůj stav úzkosti, tak si píšeme, voláme a snaží se mi pomáhat, abych to zvládl a o to víc mě mrzí, že jí ( ani jiné lidi ) nechci vidět.
Může to být způsobené vztahem nebo je to jen psychická chyba v mé hlavě?
Jsem z toho vážně zoufalý.
Tomáš
deprese a vztah
předem se omlouvám za tento dlouhý román ale strašně mi pomůže když mi někdo odpoví.
Dobré ráno,musím to někomu napsat v 15 letech sem se strašně zamiloval do jedné holky
a prožíval sem pohádku ona asi o něco méně ale bylo to vzájemný měla mě ráda měla v hlavě ještě jednoho kluka právě ale naplnovala mě štestím a hrozně pozitivní energii tahle holka mě měla doopravdy ráda a bylo to pro mě něco neuvěřitelného protože táta mě od mala vychovaval z mamou jenže se po čase když sem končil ve školce tak se začal projevovat strašně sobecky,vztekle,a měl tendence se k mámě špatně chovat pak přestal mít zájem i o mě a já si začal uvědomovat co se děje když už pak jednou odešel na furt máma brečela a já sem přestal být veselej postupně zhoršily se mi známky a pozdeji se mi zacali objevovat deprese coz sem zjistil az v pozdejsim veku ze to byly deprese tak když sem si prožil to stim fotrem a pak jak sem poznával holky od 13 tak se mi jakoby úplně zhojily rány po otci a hlavně ta denisa mi hrozně stoho pomohla a moji dva nejlepší kamarádi v 13-16době se kterýma sme jezdily na kolech courali po lesích a prostě snima byla strasna sranda měli porozumnění vymýšleli jsme furt vtipy hlášky a to hlavně když jsme byly pohromadě a seznamovali jsme se vtom období se spoustou nových lidí protože jsme byly sami sebou společně a byly jsme hodně aktivní a mě se zlepšila komunikace z holkama o 100% v tu dobu jenže jak sem s denisou byl už delší dobu tak se mi objevily zase ty strašný strachy ze ztráty někoho koho máme rádi a tak sem začal dělat chybynevim co to přesně už odstartovalo ale já sem se před denisou na jedné akci líbal z jinou holkou je možné žer mi zahnula ještě přede mnou ale také jsem to mohl já udělat první nevím pak se mi začala mstít a na každý akci mě provokovala s nakym klukem začal sem strašně žárlit a od té doby už to nebylo takové pochopitelně pak sem začal mít strašný deprese a chtěl sem se zabít ze strechy skocit byl sem tam nekolikrát na té střeše a testoval strach nakonec kvuli strachu a mým blízkým sem to neudelal měl sem potom jeste pár vztahů ale to už bylo takové že se do toho vztahu promítnul okamžite můj strach a ty holky co se mi fakt strašně líbí tak těm se vždy líbím jen tak na půl mám pocit to je jedno ale nechápu to jediný komu se zas líbim já jsou holky co mě vůbec nepřitahujou najednu stranu sem rád že o mě aspon nekdo stojí jenže já toužím po té extremní zamilovanosti to mi pomáhalo na deprese jako jediný učiný prostředek jsem připraven na jakoukoli i tvrdou odpoved jen by mě zajímalo zda to co sem všechno psal má nákou spojitost a zeptat se zda je možné že stále miluju denisu ale to už je 7 let a furt se trápim a to jakože dělám všechno proto aby tomu tak nebylo chodim do posilovny,do přírody,práce,tamty dva kamarády už nemám ty už mě taky opustily jenom mamka to se mnou a její přítel stále přečkávají zkoušel sem různý antidepresiva a mělo to akorád účinek že sem přestal chodit mezi lidi strašně se za sebe stydím a neustále se obvinuju ze vseho nemůžu si odpustit mé selhání a přeju si strašně moc umřít
Jarda
deprese a vztah
Dobrý den, je mi 42 let, deset let jsem rozvedená, soběstačná a nezávislá, vychovávám - nyní již téměř dospělé dětu , loni v létě jsem si našla přítele, hodného , nekonfliktního, vídali jsme se jen o víkendech, jelikož to z pracovních důvodů nebylo jinak možné. Letos na začátku dubna jsme se k sobě nastěhovali. Od té doby jsem cítila tlak na krku a přibližně před měsícem jsem začala mít velké úzkosti, až jsem skončila málem na psychiatrickém lůžkovém odd. , nyní již 14 dní beru Citalopram 10 mg, zatím nezabírá. Můj dotaz zní - jelikož psychiatr můj problém označil jako poruchu adaptace.. Nevím zda jako jediné řešení je začít žít s přítelem opět odděleně či myslíte, že antidepresiva časem problém vyřeší? Jsem již zoufalá , jelikož s přítelem opravdu žádný problém nemáme.. Děkuji . Karla
Karla
deprese a vztah
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit ohledně vztahu s přtelem, který dlouhodobě bere antidepresiva. Před třemi měsíci, v době kdy jsme začali náš vztah, začal chodit na psychoterapii.Z toho co mi vyprávěl jsem nabyla dojmu, že jeho terapeutka není nadšená že začíná vztah...že ho čeká náročný proces léčby. V podstatě se už s ní o mě nechtěl bavit, protože ji stále musel přesvědčovat o tom co ke mě cítí a že chce být skutečně semnou.Takže jsem si chvílema začala připadat, že jsme ve vztahu 3. Sám říkal, že snad není jediná oblast v jeho životě kterou by mu nenabourala. Má velmi náročnou práci a v podstatě velmi na sebe nemáme čas, ale komunikovali sme spolu s radostí. Což se nedávno změnilo. Přestal se ozývat, říkal že byl za terapeutkou aby mu změnila léky, že mu už ty jeho nezabírají. O pár dní později mi psal že je v senatoriu...od té doby (týden) už nejsme v kontaktu i když vidím, že čte správy jen neraguje. Nedokážu si jeho chování vysvětlit...
Kateřina
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko.Můj manžel má schizoafektivní poruchu smíšený typ .Jelikož máme malou dceru a manžel má důchod zastávám roli živitele já.Jak by to on sám řekl.Samozřejmě bere pravidelně léky a stará se o rodinu.Jen já se citím dost špatně vůči rodině a mám stavy úzkostí .Vím,že nástup po mateřské je dost těžký,ale tohle je trochu jiné.Jde o to že když jsem v práci tak mě mrzí ,že nejsem s rodinou a na opak.Občas mám pocit jako kdybych měla vybuchnout.Možná je to naprosto běžné a toto je jen banalita která trápí každého druhého.U mě to má veliký význam i z pohledu toho,že sme chtěli miminko a ted ho jaksi mít nepřichází v úvahu už kuli skutečnosti ,že bychom byly bez mého přímu. Myslíte ,že bych měla zajít za nějakým odborníkem nebo je to prostě tím,že je to ted zkrátka komplikované.Moc děkuji předem za odpověd
Pavlína
deprese a vztah
Dobrý den,
můj partner mi řekl, že poslední rok zase začal brát antidepresiva a chtěli ho i hospitalizovat. Svůj zdravotní stav přede mnou tajil. Od sprna se rozcházíme. Řekl mi, že se se mnou chce rozejít, že mě již nemiluje, ale že mu na mně záleží a nechce o mě přijít, že mu vždy na mně bude žáležet. Měsíc a půl jsme se neviděli, protože si na mě nechtěl udělat čas. Teď vím, že je to všechno jeho stavem. Napsala jsem mu, že mi na něm záleží. Že ať se mezi námi stane a děje momentálně cokoli, že tu pro něj vždycky budu a chci mu být oporou. Je pravda, že za poslední rok se začal uzavírat sám do sebe. Stranil se, nemluvil o svých pocitech jako dříve. Věděla jsem, že se něco děje, ale netušila jsem že je to tak vážné. Dala jsem mu najevo svou podporu, ale nevím jak postupovat dále. I když se se mnou rozejde, chci tu být pro něj, pomoc mu, když jsem tu pro něj nebyla a nevšimla si, že jeho stav je tak závažný. Navštěvuje psychiatrii. Jak mám tedy dále postupovat?
Alenka
deprese a vztah
Dobrý den, mám velký problém s přítelem. Máme spolu hypotéku a skoro roční dítě. Partner po předešlem nezdařeném vztahu - cca před 13 lety začal brát antidepresiva a prášky na spaní. To vše bere stále, ale zjistila jsem, že prášky na spaní si obstarává tajně na černém trhu, protože jeho psychiatr by mu nikdy takové množství pravděpodobně nepředepsal. Dostává od něj 30 na měsíc a on potřebuje cca 15 za noc - jedná se o hypnogen. Proto jeho jedinou náplní je shánění prášku. Věčně není doma, buď je v práci, nebo shání léky nebo spí. Když nemá prášek má silné abstinenční příznaky. Do toho konzumuje alkohol. Klidně si dá před prášky tři piva. Bývá agresivní, nemá o nic zájem s ničím mi nepomáhá, není iniciativní, domácnost a práce v ní ho nezajímá, dítě pohlídá jen občas- jsem už ze všeho unavená. Rodinu, která by mi pomohla mám stovky km daleko. Takže jsem na vše sama. On jen spí a když se pohádáme vyhrožuje sebevraždou. Což je tak 2-3x do týdne. Nevím jak dál. Děkuji.
Marcela
deprese a vztah
Dobrý den, podle odborníků jsem prošla vyhořením(lektor), ale zdá se mi, že ani po x letech po se některé věci nezměnily. Nemám chuť se lidem věnovat, návštěvy ruším, při rodinných trpím(dcera oznámila, že když jsem taková, bude jezdit jen na Vánoce- blíží se uff), přeju lidem, aby byli šťastní, ale beze mně, obtěžuje mne to, všude se očekává hraní rolí a přizpůsobení. Nic z toho nemám,trpím a nechci se účastnit debat, které mě nezajímají, lidi včetně manžela přece nezajímá, jak se cítím já, mám fungovat a plnit jejich potřeby, nejspíš...
Taky jsem nebývale lakomá, kdysi jsem rozdala hromadu peněz, nikdo mi nic nevrátil, dnes neobětuju ani čas, ani peníze a ani zájem..dost jsem zahořkla, přece jen křivda to byla veliká, ale z toho se jakžtakž hrabu, ale lidem už dát nechci vůbec nic, nedostávam nic zpátky.
Už jsem se zbavila všech známých, teď redukuju rodinu..ale co bude dál? Starám se o sebe, zbavila jsem se známých, ale co ta rodina? Mám chuť opustit všechny a nepolevuje to. Díky
Kateřina
deprese a vztah
Prosím o radu.Je mi 39 let a jsem s manželem 20 let.Máme 2 děti, jedno už dospělé.Vždy jsem měla pochybnosti o jeho psychickém zdraví, ale tak jsem ho milovala,že jsem si to vždy nějak omlouvala. Zažívala jsem něco jak psychický teror. Příklad:postavili jsme dům a on musel vše dělat sám. Běda jak jsem chtěla sama třeba vymalovat. To by ovšem nevadilo,kdyby to vše opravdu udělal. Ale měsíce plynuly a skutky žádné. Nic se nesmělo vyhazovat, žádné kelímku, plechovky...je toho všude tolik!A když to vyhodim, tak se urazí a třeba 4 dny vůbec nevíme kde je.A to je jen malý výčet. Bohužel nevím jak dál, už to nedokážu snášet, city se už úplně vytratily.Manžel ke všemu dlouhodobě onemocněl (Myslím,že to je psychosomaticke, protože po 3 letech lékaři stále neví,co mu je.Svaly mu nefungují, chodí o holich a to max.na vzdálenost 10 metrů). Hned bych od něj odešla, ale řeším mladšího 10.letého syna, který ho má rád, jeho nemoc a dům s hypotéku.Zabíjí mě tento život,ale nevím co dělat.Prosím o radu
Jitka
deprese a vztah
Dobrý den. Je možné u deprese že člověk neví zda miluje? partnerovi zjistili deprese. Prý už přetrvávají 8 let. My jsme spolu 3 roky. Ze začátku bylo vše ok, ale postupem času začal být strašně chladný. Tvrdí mí že neví jestli mě miluje, neví co cítí.. že ho ta nemoc mate a neví co je pravda a co ne.. bere ted 2 měsíc antidepresiva. Říká mi že mám ještě počkat že to za čas zabere a uvidí.. Dochází i psychiatrovi.
Lucka
deprese a vztah
Dobrý den, už beru pár měsíců prášky kvůli endometrióze a jsem z toho strašně přecitlivělá, mám deprese a potřebovala bych trochu podpory a časté projevy lásky pro pocit klidu a bezpečí. Ale můj přítel to vůbec nechápe. Je na mě ještě zlý když začnu jen tak brečet když řekne něco co se mi nelíbí nebo trochu zvýší hlas. Snažím se mu to pořád vysvětlovat, že toho je teď na mě moc. Ale přijde mi že i přesto to nebere v potaz a já jsem na tom akorát hůř a hůř. Nemůžete mi prosím poradit co dál? Předem děkuji za odpověď
Máťa
deprese a vztah
Dobrý den mam dotaz maám partnera, který se léčí nevím přímo s čím ale vypádá to na těžké deprese, před osmi lety byl naposledy hospitalizován jednou v bohnicích půl roku a dvakrát v Dobřanech, rok marodil, dnes bere 150mg elify a 15mg mirtazinu na spaní , nemá vůbc chuŤ na sex, někdy je milej někdy rozčílí kvůli nesmyslu , začínám z toho vztahu mít spíš žaludeční neurózu než potěšení, jednou se vidíme čtyřikrát do týdne pak se týden neozve.i přes prášky je neustále unavený nechce dělat žádné aktivity jen ležet , je silnější postavy a hodně se přejídá ale nic s tím dělat nechce a hlavně mi nechce říct s jakou diagnouzou se lečí, mám z toho jít pryč?děkuji
Peggyna
deprese a vztah
Dobrý den, s manželem jsme spolu už 15 let. Od střední školy, ještě než mě poznal, používá antidepresiva. Vše bylo v pořádku asi do doby před dvěma měsíci. Přestal mít zájem o milování se mnou, nechce se mnou trávit svůj volný čas, nepolíbí mě ani nepohladí, změnil image, když nepřijede z práce včas, nedá mi vědět. Zkoušela jsem s ním na toto téma mluvit, ale odpovědi jsou buď něco jako zabručení nebo když třeba řeknu: " Nebo jsi se mnou už jen kvůli dětem?" (máme dvě, synovi jsou dva roky a já jsem na rodičovské). Tak mi odpoví, že to je taky možnost. Řekla jsem mu, že ho miluju, opět jsem se nedočkala ničeho kloudného, zkoušela jsem i možnost manželské poradny, ale tu bez debaty zamítnul. Před týdnem byl psychyatra a dostal zvýšení dávky Tritica ze 75 na 150 mg. , řekl mi, že se cítí špatně a že to má špatné všude, v práci a teď už i doma. Já se ale strašně trápím, nevím už co mám dělat, nejsem schopná jíst a v noci skoro nespím. Nevím, co mám dělat. - otázka upravena poradcem
Jana
deprese a vztah
Opravdu je mi jich hrozně líto a chtěl bych jim pomoci to dát zase do pořádku, protože mám pocit, že ty dva se hledali až se našli a přeji jim, aby to měli jako před tím, protože takhle zamilované lidi jako byli oni jsem dlouho neviděl, jestli vůbec někdy. Jak jim můžu pomoci? Co má udělat Lenka? Je to má nejlepší kamarádka a Petr je můj dobrý kamarád a chci, aby byli zase spolu a šťastní.
Vojta
deprese a vztah
Na jedné straně jí šíleně miluje, ale zase nemůže jen tak přejít co se stalo. Lenka je zase zoufalá, že ho ztratila a tak se všemožně snaží ho získat zpátky. Píše mu omluvné maily, zdůrazňuje, že je její životní láska. Uznává svou chybu a chtěla by vše vrátit zpět. On jí však říkal, že teď prostě potřebuje čas a rozešli se spolu. Je na ní naštvaný a neví jak se zachovat, jestli se vrátit a nebo ne. Říkal jí, že ho to možná přejde a možná nepřejde. Ona je z té nejistoty špatná a tak mu psala a naléhala, že když ji miluje, jak stále říká, tak by jí to měl odpustit a být s ní. Jenže já vím od něj, že tohle naléhání způsobuje pravý opak on se jen zatvrzuje. Přitom i teď, když jsem je viděl spolu, tak se zdáli být v pohodě. Mám pocit, že k sobě prostě patří a stále je beru jak pár i když oni tvrdí opak. Lenka mu teď dala dárky, které pro něj před tím nakupovala, ale on to asi považuje, že si ho chce koupit a tak je nechce. To zase štve Lenku a pohádali se kvůli tomu i přede mnou.
Vojta
deprese a vztah
Vyčetla mu vše, že se ji nevěnuje, že je divné, že je stále online, proč se stále baví s tou kolegyní z práce. A on zase jí, že ho nebaví, aby ho někdo sledoval, že když jí jasně řekne, že nemá čas na psaní a ona stále naléhá, tak ať jde k šípku. Dokonce ten večer vyhodila i rodiče z bytu, kteří za ní přijeli na víkend. Nakonec ji na oslavu, která se konala v týdnu nepozval. Ona se opila, vynechala ty antidepresiva, protože se někde ztratily a jela za ním. Následovala další hádka, bitka s kolegyní z práce, nehoda auta a celkově hororový zážitek pro všechny. Když se to trochu uklidnilo, tak následoval další průšvih. Společná oslava s dalšími lidmi. Lenka stále nebrala ta antidepresiva a ze smutku pila alkohol. A stalo se to samé. Viděla ho v přítomnosti bývalé přítelkyně a následovala žárlivá scéna, děsný výstup a nakonec na ni někdo zavolal sanitku a policii. Měli se stěhovat k sobě, ale po tomhle z toho sešlo. Lenka byla z celé situace naprosto zoufalá a Petr také.
Vojta
deprese a vztah
Trochu mu přestala věřit, protože se často vymlouval třeba na praní povlečení a tak, aby nemusel být s ní a mohl doma odpočívat u sebe. Nicméně toto bych považoval za drobnosti. Kdykoliv jsem je totiž viděl, tak byli šťastní a zamilovaní a bylo to na nich vidět. Petr má rád své přátele a tráví s nimi spoustu volného času a Lenka se cítí odstrčená. Má z něj pocit, že když je s ní, tak si Petr myslí, že přichází o takovou tu svobodu a party život. Přitom mu nic nezakazuje a mnohokrát mu říkala, že jí nevadí když jde ven s přáteli. Před nedávnem se k sobě měli nastěhovat. Lenka bydlí v dvoupokojovém bytě a jeden pokoj měl pronajmutý její bratranec a jeho přítelkyně, která pracuje ve stejné firmě jako Petr. . Jenže ta bratránkova přítelkyně chodila po bytě často jen ve spodním prádle a to i za přítomnosti Petra a Lence se vůbec nelíbilo. Vše se vyhrotilo po hádce, která se udála těsně před Petrovými narozeninami.
Vojta
deprese a vztah
Dobrý den,
potřeboval bych poradit se svými dvěma přáteli. Petr a Lenka jsou do sebe zamilování, ale teď mají velkou krizi a mě to vše mrzí a chtěl bych jim pomoci, protože mi na nich záleží. Potkali se na fesťáku a nejdříve to na nic velkého nevypadalo, ale nakonec se do sebe zamilovali. Jsou spolu sice jen od léta, ale nejdříve to vypadalo na lásku na celý život. Dokonce už začali plánovat i rodinu a svatbu. Ale teď ke konci roku se jim to začalo postupně hatit. Lenka dostala deprese a začala se bát smrti. Že ji umřou všichni blízcí a nejvíce se bála o Petra a že o něj přijde. Skončilo to tím, že začala brát antidepresiva. Také začala Petra podezřívat. Bála se, že je v kontaktu s jinou ženou. Zase je třeba říci, že Petr prostě i zanedbával vzájemnou komunikaci. Jako odpověď posílal třeba i jen smailíka a několik hodin neodpověděl na zprávu i když si přečetl, ale to bych přisuzoval, že prostě nechce sedět pořád u telefonu a vypisovat si od rána do večera jak puberťák.
Vojta
deprese a vztah
Dobrý den, jsme s přítelem přes 3 roky a žeby to byl šťastný vztah se říct nedá. . Přítel má stavy úzkosti a deprese (bere antidepresiva a je u psych.) často se přede mnou zhroutí a brečí. Dříve jsem ho uklidňovala a byla u něj, snažila jsem se na něj mluvit, např. mu pokládat otázky typu jak se měl v práci apod.. ale teď jsem zhnusená, nemám chuť k němu jít, jsem zaseknutá a trpím. Když přede mnou začne hystericky brečet mám v sobě zlost a chuť zaječet na něj. Někdy když mi to ujede, přiblíží se ke mě velmi rychle hlavou (že by mě ji udeřil nejradši) nebo mě chytne za krk) . Oba v sobě máme to špatné co jsme si kdy udělali a neseme to v sobě.
Dobře na něj funguje, když na něj jdu skrze intimních hrátek, dost se uklidní a je pak skvělý a chová se jak beránek. Ale to bych s ním musela spát každý den aspon 3x za den a nikam nechodit. Prosím potřebuju poradit, jak na něj. Oba se máme dost rádi, když se tak nechová tak jsem nesmírně šťastná, ale to je jen otázka času, než se to pokazí.
Míša
deprese a vztah
Co si mám myslet o tom,že přítel chce být nějaký čas v izolaci,prý si potřebuje projít sám nějakým "údolím stínů",být sám a nepřijímat od nikoho pomoc s tím, že doufá,že se "uzdraví".Nic jsme si neudělali,ale on spadl zřejmě do nějaké deprese (problémy v práci a práce má už 2.rokem dvě,problémy v rodině vč. nedostatku času na vše...)nechce se se mnou nějaký čas kontaktovat,aby mě prý nestáhl s sebou,jenže trvá to už přes měsíc a už mě do toho vtáhnout stačil :-(,začala jsem užívat kvůli nespavosti antidepresiva a moc mě to všechno bolí,pořád si říkám, že kdyby mě měl rád,tak mě takhle neodstrkuje a netrápí.Jsme spolu 2,5 roku,ale nebydlíme s spolu a díky jeho časové zaneprázdněnosti jsme se stejně vídávali tak jednou za týden, či 14 dní,proto je pro mě jeho přání izolace trochu nepochopitelné. Musím to nedobrovolně přijmout a nevím, jak dlouho mám čekat, jestli měsíce, roky...Už nejsem nejmladší,tak to dost těžce nesu.Jaký máte na to vše prosím názor? Děkuji, Iveta. - otázka upravena poradcem
Iveta Černá
deprese a vztah
část 2. moje chování nebylo rozhodně běžné, ba to byl pravý opak mého normálního jednání. Z té doby si toho příliš nepamatuji a nedokážu úplně pochopit, jak se to všechno mohlo stát, když došlo na vydírání a já se snažil oné osoby zbavit, přijel jsem ke své přítelkyni, která vypadala, že mi se vším pomůže a ona mi řekla, že navzdory tomu, že mě tři a půl roku milovala, má najednou 15tiletého kluka a už o mě nechce nikdy slyšet. Nyní spolu udržujeme slabý kontakt, ale její rodina mě nemá ráda a ona sama vypadá, jako že otočila a navzdory tomu, jak vždy říkala, že jí všichni ubližují rýpáním do našeho vztahu, najednou jsem to já, kdo jí vždycky jenom ubližoval. Všichni přátelé mi říkají, že přehání, že se mnou byla vždycky šťastná a sama se kdysi bála, že jí nevěru neodpustím, přesto jsem jí vždycky dal šanci vše napravit. Skutečně jí miluji a rád bych s ní dál trávil čas dál, dělal už věci lépe, ale mám pocit, že ona se ode mě snaží distancovat, navzdory tomu, jaká obrovská láska to vždycky byla.
Anonym
deprese a vztah
část 1. Dobrý den, potřebuji poradit, s přítelkyní (17) jsme spolu byli rok a půl, předtím do mě byla dva roky šíleně zamilovaná v podstatě od svých 13ti let. Jsem o pět let starší a loni touhle dobou se stalo, že její maminka nám začala dělat potíže, zakazovat nám komunikaci, stýkání se a podobně, do té doby jsme měli celkem funkční a krásný vztah. Já bohužel měl těžké období tlak ze školy, z práce v rodině a začal jsem brát antidepresiva a projevovat se poněkud sobecky, chtěl jsem po ní, aby se mnou trávila až moc času a zpětně mi to přijde opravdu hloupé. Každopádně ke konci školního roku se ke zvyšujícímu nátlaku přidal i nedostatek peněz a já potkal osobu, která se mnou začala manipulovat, tvářit se, že mi pomáhá a nutit mě do věcí, které přítelkyni ubližovaly, došlo i k tomu, že jsem ji podvedl a ona mi na to nic neříkala, i když o poměru věděla. Nutno podotknout že to trvalo asi dva měsíce, kdy jsem byl na antidepresivech a k tomu často opilý, takže moje chování nebylo
Anonym
deprese a vztah
Reakce na Barboru. Pokud srovnavate celiakii s dusevni chorobou tak mi opravdu nestoji na vas reagovat. Vychazim ze zkusenosti, pokud je neochota spolupracovat a navyk na alkohol coz u techto nemoci jde v ruku v ruce, tak nema smysl pokracovat. Vychazim z osobni zkusenosti. Ano, mate pravdu, ze v zivote tomu kazdy muze celit a to po nejake dobe, ale reagoval jsem na mladou slecnu studujici VS s partnerem o deset let starsim a citove zavislym a k tomu s dusevni poruchou Tam bych opravdu na nic " nevyckaval" jak zde pi dr. radi. - otázka upravena poradcem
Tomas
deprese a vztah
Reakcia na Tomasa:Dobrý deň.To, že vy iné riešenie nevidíte neznamená,že iné neexistuje.Príde mi naopak normálne,že ak mám partnera so zdravotným (alebo iným) problémom,s ktorým som sa nestretla,tak sa zájdem poradiť s odborníkom,ako mu (nám) uľahčiť žitie.A je jedno,či sa jedná o depresiu, celiakiu alebo amputovanú nohu.Každý z nich má svoje obmedzenie a ovplyvní spolužitie,ale hneď sa rozchádzať?Hlavne ak mám toho druhého rada a inak mi vyhovuje?To mi pride nedospelé.Naviac množstvo chorôb (problémov) sa môže objaviť/prejaviť až po rokoch vzťahu.Opustíte len tak človeka,ktorého máte rád?Myslím,že ten druhý si zaslúži minimálne môj pokus,či som schopná s jeho problémom žiť.Možno nebudem a nakoniec sa rozlúčime,ale aspoň tú snahu si podľa mňa zaslúži.
Nie vždy súhlasím s radami p.Douchovej,ale nepríde mi na mieste ju obviňovať z neprofesionality len preto,že nesúhlasíte s jej návrhom riešenia problému.Naopak by som od nej považovala za neprofesionálne,ak by radila tak,ako radíte vy.
Barbora
deprese a vztah
Dobrý den, reaguji na příspěvek pana Tomáše o depresivním partnerovi. Pokud bude vaše partnerka nemocná fyzicky, tak jí taky opustíte? Vloni jsem si zlomila obě nohy najednou a několik měsíců strávila na vozíku a partner se o mě staral. Měl mě tedy opustit aby řešil jak Vy říkáte "zcela normální partnerský vztah a ne tento bonus"? Deprese je nemoc, a přece partnera neopustím kvůli jeho nemoci, ale budu se snažit hledat řešení a pomoc. - otázka upravena poradcem
Veronika
deprese a vztah
Dobry den,
moc dobre nerozumim tomu, ze tu radite lidem, kteri ziji s depresivnim partnerem at si sami zajdou k psychiatrovi. V podstate jinou moznost nez rozchod nevidim, kdybyste s takovym partnerem nebyli tak zadnou odbornou pomoc nepotrebujete a resite zcela normalni partnersky vztah a ne tento "bonus. Zda se mi vase rady zcela neprofesionalni a neseriozni, jelikoz ziti s depresivnim partnerem poznamena i toho zdraveho. - otázka upravena poradcem
Tomas
deprese a vztah
Dobrý den. Co dělat, když jsem úzkostná a psychoterapie ani psychiatrie nepomáhá... Nejsem kvůli tomu schopná ani navázat vztah a žít normální život. Děkuji.
Jolana
deprese a vztah
2)ale jde to na úkor mě. Řekla jsem mu, že nejsem ve vztahu spokojená ani šťastná. Jinak je to velmi hodný člověk, vždy mi naslouchá, snaží se mi dělat radost, skládá mi komplimenty, básně, kupuje mi dárečky...S jeho depresí se situace nyní ještě zhoršila, neboť jak mi přítel často naznačuje, jsem jeho smyslem života, něco, na co se vždy těší, důvod, proč s depresí bojovat. Když jsem mu naznačila, že budoucnost v našem vztahu nevidím, svěřil se mi se svými sebevražednými myšlenkami, které v poslední době má. A na rovinu mi řekl, že pokud by mě ztratil, tak by jeho život neměl vůbec smysl a tudíž by neměl důvod žít. Vím, že tato slova v depresi myslí vážně. A teď k dotazu: Jak se v této situaci zachovat? Zůstávat v takovém vztahu, který se nikam neposouvá? Nebo odejít a riskovat, že si opravdu něco udělá? Příteli jsem navrhla, že bych mu pomáhala i nadále, byla tu pro něho, ale jen jako kamarádka, ne přítelkyně. Tato varianta se mu však nezamlouvá. Moc děkuji za Vaši cennou odpověď.
Ivet
deprese a vztah
1) Hezký den, paní doktorko. Chtěla bych se zeptat, co dělat v této situaci. Já (23), nyní studentka VŠ, přítel (33). Jsme spolu 1,5 roku, předtím jsme se znali 2 roky. Nebydlíme spolu. Bohužel již nějaký čas zpátky přítel procházel náročným obdobím a rozvinula se u něj nyní, dá se asi říct, že těžší deprese. Užívá antidepresiva, v blízké době je objednán k psychologovi. Jeho stav je pro mě velice náročný, snažím se mu pomáhat, jak jen to jde. Není to pro mě však vůbec jednoduché, cítím, že mě to vyčerpává, navíc mě zanedlouho čekají státnice. Přítel se poslední dobou právě díky depresi uzavřel do svého vlastního světa, téměř rok je bez práce, většinu času bydlí u rodičů, říká, že by chtěl letos společně bydlet, ale sám toto téma jako první nezačne. Já jsem člověk, který se chce a potřebuje posouvat dále nejen u sebe, ale i ve vztahu. Již před jeho depresí jsme si o tom promluvili, ale stále bez výsledku či náznaku nějakého posunu. Chápu, že za to mohou jeho psychické problémy, ale
Ivet
deprese a vztah
dobrý deň, mám sestru , má 49 rokov, dvoch skoro dospelých synov.Manžel pracuje ako manažér, ona je bez práce, vyskúšala už niekolko zamestnaní, manžel ju neustále kritizuje, nemá skoro žiadne kamarátky, je depresívna, dom, v ktorom žijú finančne zabezpečuje manžel, ona vlastne nemá žiadny príjem, manžel je nahnevaný a aby ju nakopol niečo robiť vyhadzuje ju z domu,/ je presvedčený, že ona sa tým zmobilizuje niečo robiť /ktorý zdedil po rodičoch, ale polovicu domu zrekonštuovali počas manželstva, dom má vo výlučnom vlastníctve len manžel, spoločný byt predali a dali na rekonštrukciu, manžel sa jej vyhráža, že ju zbaví svojprávnosti, lebo je šibnutᡞe vraj to máme v rodine/, mňa to trápi ale ked som pokúšala jej pomôcť obrátilo sa to proti mne, ale napriek tomu ma to velmi trápi, prečo sa jej stav viditeľne zhoršuje, potrebuje pochopenie, priznám sa ani ja pre ňu nemám pochopenie, niekedy mi telefonuje aj 3 krát za deň, blbosti, som z toho vyčerpaná, že jej neviem pomôcť.
Daniela
deprese a vztah
Dobrý den, vím že to sem nejspíše nepatří ale mám psychický problém. Vždy jsem byla pilná,energická holka a za rok se to změnilo. Vlastně ani nevím jak ale mám strašně málo energie a celé dny bych jenom ležela. Někdy si vlastně říkám kdo vlastně jsem, znám své jméno znám místo kde bydlím, ale stejně to nevím. Občas mám i příšerné psychické stavy skoro jsem myslela i na sebevraždu. Dělala jsem si testy a vyšla mi těžká deprese. Připadám si strašně líná a pitomá. Předem děkuji.
Kordula
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko. Chtěla bych se poradit, žiji s manželem který trpí depresemi, dochází za psychiatrem a užívá léky. Léčil se ještě než jsme se poznali, tudíž je to dlouhodobé. Máme spolu syna, kterému je 5 let. Myslela jsem si, že to jak se ho snažím podporovat a motivovat mu pomůže, ale ted si nejsem úplně jistá, spíš si myslím, že z článků co jsem četla, jsem vše dělala špatně. Mé první manželství nestálo za nic a na začátku tohoto, jsem si myslela že tohle bude jiné. Budu mít manžela který mě miluje a podpoří kdykoli to budu potřebovat ( nedávno mi zemřel otec). No a ted si myslím, že mám manžela který sám tuto pomoc druhého potřebuje víc. Asi nejspíš to zní sobecky a jsem hrozná ženská, ale prostě to tak cítím. Jsem myslím na dně a ani ted nevím jestli chci nadále v tomhle manželství pokračovat. Nezlobte se za to jak je to sesmolené, jsem ted na tom tak, že bych brečela a brečela. Předem děkuji za radu, tedy pokud nějaká je.
Jarka
deprese a vztah
Dobrý den, prosím o radu. Manžel špatně snáší vánoce. Depresivní je už vždycky od října, na vánoce to ale vrcholí. Není schopen říct, proč. Jen říká, že jako dítě se na vánoce vždycky těšil, ale teď je zklamaný. Máme děti, tak se to točí spíš kolem nich. Já se snažím, aby všechno bylo - cukroví, tradice, úklid - bývám pak hodně unavená, ale nedávám to na sobě znát. I na klavír hraju koledy, zpíváme, prostě se snažím. Mám pocit, že marně. V posledních letech jsme k nám začali zvát i moji mamku, je rozvedená. je to pro mě takové rozptýlení, protože se nemusím manžela doprošovat, aby se mnou šel třeba na betlémy. Stejně by nešel, vymluví se. Pro mě je to tedy úleva, ale on to nese ještě hůř - často kolem silvestra je doma dusno. Možná by pomohlo mezi svátky odjet, ale děti chtějí jít za kamarády, za koňmi nebo jen tak být doma, já jsem taky docela ráda, že je trochu klid a nemusíme se nikam balit (přes rok máme doma dost rušno). A lyžování máme pár kilometrů od domu. Už se zase bojím letoška, co zase bude. Nemáte radu?
Ola
deprese a vztah
Dobrý den, paní doktorko,
obracím se na Vás s prosbou o radu či pomoc. Jsem s přítelem 6 let. Mně je 29, jemu 30. V podstatě od začátku vztahu jsem si všímala jeho neskutečných výkyvů nálad. Ale asi to tehdy ještě přes svou zamilovanost dokázal nějak ukočírovat. Postupem času to šlo ale hůře a když to na něj přišlo, neviděli jsme se a omezil kontakt na minimum - napsal třeba 1x denně. Po 3 letech jsme se k sobě nastěhovali. Ldyž si dnes čtu jeho dopisy, opakují se v něm fráze, že už mi neumí udělat radost, že ho nebaví jeho život, že se v něm snaží jen přežít, že ztratil veškerou chuť a ambice a podobné negativní fráze. Posledních asi 5 let měl dvě zaměstnání (jedno ještě má),které je stresové a velmi vyčerpávající.Do toho mu zjistili problémy se ŠZ.Je hodně unavený,ale zároveň ponocuje a pak by chtěl jen spát. Je zamlklý, o problémech nechce mluvit. Jinak je milý,zábavný,milující. Jedná se o depresi?Já bych řekla,že ano,ale on tvrdí,že ne. Chci být při něm,ale taky hledám energii.Díky
Tereza Janatková
deprese a vztah
Dobrý den. Třetí rok se plácáme v manželské krizi. Vše začalo dřív, a to narozením dětí před 8 lety, kdy manžel jak se říká "spadl z lopatky". Bez dětí jsme spolu byli 14 let a vše se vždy točilo jen kolem něj. Před 3 lety jsem mu přišla na nevěru, kdy si našel milenku o 23 let mladší. Vše jsme řešili u psychologa, závěr - pokus o obnovení vztahu. Zdálo se, že se to trošku lepší, ale jen po stránce provozní, nic intimního mezi námi nebylo. Letos po novém roce změnil manžel životosprávu, zhubnul víc než 15 kg, cítil se skvěle. Jenže hubne pořád dál, už skoro nic nejí a objevily se u něj velmi silné psychické poruchy - nespavost, noční můry, úzkosti, změny nálad apod. Odbornou pomoc vyhledal. Mně sdělil, že chce odejít pracovat do jiného města a potom i od rodiny. Zatím zůstává doma. Já už jsem s tím smířená, už nějak nemám sílu ho přesvědčovat o kvalitě rodiny. Myslím si, že teď je nejdůležitější vyřešit jeho zdravotní stav. Můžu mu nějak pomoci? Má cenu mu pomoc nabízet,když on nechce? - otázka upravena poradcem
Lenka65
deprese a vztah
Dobrý den, prosím o radu ohledně mého přítele. Je nám 50 a zamilovali jsme se do sebe před rokem. Začal krásný vztah, který ale přítel na podzim přerušil a po 14 dnech zase se vrátil. Totéž udělal po Vánocích, a to přestože mě přesvědčoval, že mě má stále rád a chce se mnou zůstat. Po pár týdnech se zase vrátil a bylo všechno zase krásné. Opět mu to vydrželo jen 6 týdnů. Tvrdí, že mě miluje, ale že se neumí vedle mne žít. Já to vidím trochu jinak. Všechny jeho útěky začaly jeho depresí. Tvrdí v tu chvíli, ža ho štve celý svět. Pomoci si nenechá ani ode mne. Podle mne já jsem jen zástupný problém, kterého je jednodušší se zbavit. Měl velmi problematické dětství a v životě štěstí na vztahy neměl. Jistě je to i v něm. Ale v depresích se topí, přesto pomoc vyhledat odmítá. Mám ho moc ráda a chtěla bych mu pomoci. Chtěla bych, abychom spolu zůstali, protože si velmi rozumíme...
Vlastně nevím, co čekám od Vás za odpověď, ale třeba mi poradíte, jestli je vůbec reálné něco dělat. Děkuji
Zdenka
deprese a vztah
Dobrý den, v poslední době hodně přemýšlím nad naším manželstvím. Donutilo mne k tomu takové divné jednání manžela. Stává se, že mi za něco vynadá, když koukám udiveně, řekne, že mi to říkal. Nic takového si nevybavuju, ale klidně se mi mohlo stát, že na něco zapomenu, protože žiju hodně hekticky )práce, rodina, domácnost). Anebo třeba na mě začne křičet do telefonu, že on neleží, ale pracuje a že mu peníze nikdo zadarmo nedá. Jenže já mu nic takového nevyčítám, naopak, pro svoje podnikání dostává více prostoru. Doma domácnost a věci kolem domu řeším já, manžel už ani neseká trávu. I dcera říkala, že ho již zažila, že chodil po zahradě a nahlas sám k sobě mluvil - něco jako já jim ukážu, já to stejně zvládnu. V poslední době se začal ještě víc urážet než předtím a pak bydlí nějakou dobu sám v domě od rodičů. nejezdíme ho prosit, aby se vrátil, vždycky čekáme, až se vrátí. nevyčítáme, nic, normálně vpluje do rodinného života. Ale po každém odloučení je to snad ještě horší. mám pocit, jako kdyby si vsugeroval nějaké mé špatné vlastnosti a chování - přinesla jsem mu po obědě k televizi kafe a on reagoval, jako by kafe takto dostal poprvé v životě. Dost jsem na to koukala. Nebo reaguje tak, jako kdybych mu říkala, že něco udělal špatně, že nic nedělá, prostě ho peskovala , ale to jsem nikdy nedělala a ani nedělám. To bydlení je polosamota, je tam víceméně sám. Párkrát jsem mu zkoušela říkat, že to tak není , to co si "myslí", ale je to marné. ještě toto všechno bych zvládla, jenže on pak dělá naschvály a "tresty" - jede s našimi kamarády k moři sám, sice dá na domácnost, ale pak ty peníze různými způsoby si nechává vracet (co všechno doma "zaplatil", co všechno pro nás udělal, a tak si to nechává zaplatit apod.). Bojím se, že se jeho myšlení nevratně mění, protože tyto nepravdy vypráví i známým okolo (začínám se dozvídat občas, co ostatním vykládá), ti mu samozřejmě radí, že s takovou hroznou ženskou by se měl rozejít. Jim, když řeknu, co se doma děje, tak mi jednak nevěří a jednak s tím nechtějí nic mít. Zkoušela jsem manžela dovést k psychologovi, řekl, že naše problémy nebude poslouchat nikdo třetí. Jaké ještě další možnosti existují? Rozvíjí se u něj nějaká duševní porucha? Mám nějak zabraňovat tomu, aby odcházel do toho "svého" bydlení? Děkuji Vám za případnou poradu. - otázka upravena poradcem
Simča
deprese a vztah
Dobrý den paní Douchová, je mi 40 let, vdaná, 3 děti. Práce mě baví. Přes 2 roky beru AD (Asentru) a současně jsem chodila na psychoterapie. Ty jsem v prosinci ukončila a v lednu jsem chtěla přestat užívat AD, ale okamžitě se mi vrátily stavy před začátkem jejich užívaní-pocity bezmoci, pocity, že nikomu na mě nezáleží, že jsem sama, myšlenky na sebevraždu apod. Po konzultaci s psychiatrem jsem se vrátila k AD. Už během terapií jsem měla pocit, že nikam nevedou, stále nevím, co se svým životem, s manželstvím, dál mě trápí vztah s maminkou apod. Stále jsem však věřila, že časem někam společně s terapeutkou dojdeme. V podstatě mě paní terapeutka jen přitakávala, ale já asi spíš potřebuji změnit svoje myšlení a pohled na svět. Myslíte si, že terapie byla nevhodně vedená? Chtěla bych se Vás také zeptat, zda je možné se zbavit antidepresiv úplně? S AD jsem schopna normálně fungovat a prožívat emoce v "rozumné míře", bez výrazných extrémů. Je možné, že je budu muset brát doživotně? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
deprese a vztah
Před vánoci, kdy jsem si myslela, že je to už na dobré cestě být spolu, se mi svěřil, že si nesrovnal pocity ke své bývalé, ano chápu to, 10 let je dlouhá doba. Poté mi jednou v noci řekl, že nemůže být partner, ale jen přítel a že bude lepší když si budu užívat, ale domluvili jsme se, že zůstaneme přáteli. Nerozešli jsme se ve zlém. Chápu ho, ale poslední týden po rozchodu si občas píšeme a voláme a chováme se k sobě opravdu hezky. Myslíte si, že by mohla být naděje, že bychom se k sobě vrátili?
Nevím, zda mám kontakt s ním omezit na nějakou, aby mě to nezraňovalo. Chci, aby byl šťastný a aby se se svou životní situací co nejrychleji vypořádal a ví to. Moc ho miluji a chci abychom byli v pohodě i jako přátelé, pokud to tak má být. Moc Vám děkuji za odpověď pokud je tedy nějaká na toto téma.
Mirka - 2 část
deprese a vztah
Dobrý den paní doktorko,
po necelém půl roce se se mnou rozešel přítel. Přítel má z manželství dvě malé děti, které velice miluje. S bývalou manželkou se už nějakou dobu rozvádí. Když jsme spolu začali řekl mi, že si prošel těžkými depresemi a byl i kvůli tomu i v léčebně, kde jak se zdá se trochu psychicky zlepšil. V létě byl plný elánu a nic neřešil. V září nastala realita. Nová práce, stěhování atd. Neustále jsem ho podporovala a snažila se, aby se jeho stav opět nezhoršil. Chvíli to bylo v pořádku, ale postupem času jsme se skoro nevídali a když ano byli s námi i jeho děti. Respektovala jsem to, ale chtěla jsem, aby čas věnoval i mě. Většinou jsem byla já, která musela začít o problému mluvit. Vždy jsme se domluvili a viděla jsem z jeho strany i změnu. Chci podotknout, že jsme se k sobě chovali vždy s úctou a respektem - nikdy předtím jsem se s nikým necítila tak dobře. Ale po delší době nastala další situace, kdy už jsem navrhla spolu bydlení, kdy byl překvapený a souhlasil.
Mirka - část 1
deprese a vztah
Dobry den, muj pritel se kterym jsem dva a pul roku trpi neustale depresemi. Cca pred 20 lety byl pobodan nejakym opilcem jeho bratr, ktery po 20 dnech podlehl zranenim v nemocnici. Odehralo se to pred zraky jeho otce, ktery po 6 mesicich zemrel take, utrapil se k smrti. Letosni vanoce probehli opet v cernem. Plac a deprese. Ale cim vic sveho pritele poznavam, pochopila jsem, ze depresi ma prakticky neustale. Neschopnost najit si praci, uzavrenost, vztek, naladovost atd atd. Bohuzel take sama jsem prisla pred 3 mesici o otce. Ale moje bolest jako kdyby neexistovala. Vsechno se toci jen kolem meho pritele. Jsem z toho uz tak na dne a tak unavena, ze jsem se rozhodla odejit ze vztahu. Z cehoz je mi jeste hur, protoze si pripadam jak kdyz opoustim cloveka ktery se topi. Dva a pul roku se snazim ho z tho dostat, ale marne. Prosim poradte mi co mam delat. K psycholovi nechce jit. Pry je chlap. Mam pocit, ze se z toho sama zblaznim. Dekuji
Kali
deprese a vztah
Dobrý den, mám dotaz, který se týká zdraví mého manžela. Jsme spolu v manželství 5 let, máme dvě holky 2,5 roku a 17 měsíců. Manžel z domu není vůbec zvyklý komunikovat, problémy řeší buď útokem nebo útěkem, ale nejčastěji naprostým mlčením. Když se s ním snažím mluvit o problému je jeho nejčastější reakce nech mě, neotravuj, nech mě být, dej mi pokoj. Za všechno co se mu nepodaří, co nevyjde podle jeho představ, co se mu nelíbí můžu já. Nikdy nechce hlídat obě holky dohromady, ani toho není schopen. Je vždy ve stresu. Dále cokoli co udělá - např. přinese nákup, něco vyzvedne ho naprosto vyčerpá - dává mi najevo, že ho to obtěžuje, lehne si na koberec a dělá, že spí nebo sedí v křesle a nevnímá. Když má hlídat holky, tak se na ně jenom dívá, ... jakákoliv jejich aktivita či křik u něho vyvolávají neklid a stres. Jsem ve stavu kdy jsem ve stresu s čím se vrátí z práce, co jsem zase udělala špatně. Téměř rok a půl bere Tritico. Může se jednat o nějakou psychickou nemoc? Děkuji
Veronika
deprese a vztah
dobrý den, prosím Vás o pomoc ci radu, manzel podniká a má snahu nesustále se rozrůstat, je hodne samostatný a má drive pracovat dlouho do noci takze hodne casu tomu venuje jenze po ne jeho vinou zavinených problemů bývá casto hodne utrápený, uzavíra se do sebe , moc nekomunikuje i celé dny, nevím jak mu mam pomoci zkousim se mu domluvit anebo jej vzit na prochazku jenze pak mi to vycte ze jej nutím do vecí ktere se mu nechtejí , kdyz si pak umane ,musí být po jeho. tyto vykyvy nalad ma caste,co můzu udelat a jak mam reagovat, v poslední dobe se stahnu do ustraní , jenze takhle to nechci mockrat dekuji ,
milena
deprese a vztah
Zdravím,potřeboval bych poradit .nevím už co mám dělat mé sny mě ničí budím se se strašnými depresemi, pláčem a strachem ,jelikož mam špatný žaludek deprese mi dělají velké zlo..zdá jse mi často o pádu o sklamaní sam sebe .poslední dobou ale často a to byl už vrchol depresí a všeho a mé přitelkyni ..zdá se mi o její nevěře o tom že u nas v bytě spí její EX a ona spí sním ,že mí vypraví jak na vztah není a že tohle a tamto .pořad odchazí někam pryč ,neodepisuje když jí hledam ...hrozně mě to niči i když vím že by to neudelala :/ po ránu cely den myslím na to co se mi zdalo a je mi stoho zle ,nejím ani nemam chut ,mam bolesti žaludku mam strach ze me to zniči ,že k ni dostanu odpor a nechut , co mám dělat ? děkuji vám Petr Klein
Petr
deprese a vztah
Dobrý den,
jsem 13 let vdaná, muže miluji a podle všeho i on mne. Od dospívání však trpí endogenní depresí. To jsem věděla už před svatbou. S různými projevy jeho nemoci jsem se smířila nebo se nám je daří kompenzovat (hlavně medikací, psychoterapii muž odmítá, je na ni příliš "hrdý").
Trápí mne však neustálý manželův křik (křičí na mne i na dceru tak, že to slyší celý dům, popř. ulice či tramvaj). Příčinou jsou drobnosti - politý stůl, "špatně" uklizené prádlo... Mne i dceru to velmi vyčerpává.
Asi jsem přecitlivělá, ale rmoutí mne, když o našich potížích ví celý dům. Ale manžel má bohužel velmi malé sebeovládání, dokonce se ovládat explicitně odmítá. Je velmi agitovaný (jeho nemoc se projevuje spíše vztekáním než zemdleností a apatičností). Vím, že má pocity bezmoci, snažím se mu vycházet vstříc, zbytečně ho nedráždit, vytvářet mu klidné prostředí, ale ne vždy to pomáhá. Zatím mi nikdo, ani odborníci, které jsem navštívila, neuměl poradit, co s tím... Můžete mi, prosím, poradit vy? - otázka upravena poradcem
Lenka
deprese a vztah
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, problém se týká mého přítele. Je mi 48 let, mému příteli je 52, jsme spolu teprve tři měsíce. Přítel mívá – asi tak jednou za týden až dva – velmi sklíčenou náladu, kdy vůbec nemluví nebo jen tak tiše, že to téměř nejde slyšet, nic nechce dělat, nejraději by ležel, kouká do zdi, říká, že je strašně unavený (třeba zašeptá, ať se ho neptám, co by chtěl k jídlu, protože tato otázka je nad jeho síly). V té době je také velmi vztahovačný, cokoli řeknu, tak chápe jako útok na sebe, říká, že jsem k němu hnusná, ale já už se opravdu hodně snažím, abych nic špatného neřekla. Dříve jsem si myslela, že jsem něco udělala, čím jsem jeho náladu způsobila, ale pak jsem se v tom začala více orientovat. Je to zřejmě něco, co moc nezávisí na vnějších okolnostech. Trvá to tak den nebo dva. Pak se změní a je z něho úplně jiný člověk, veselý, optimistický, dělá legraci. A další týden se to třeba všechno zase opakuje. Bojím se, jestli se za tím neskrývá vážnější problém. Přítel se před 5 lety léčil z vážnější nemoci, v té době byl nepohyblivý, a od té doby (podle jeho vlastních slov) ztratil zájem o všechno, nemá žádné koníčky ani zájmy. Říkal, že chce vše změnit, že chce začít nový život. Chodíme spolu na koncerty, skoro každý víkend chodíme na turistiku, i přes týden na dlouhé procházky. Jen ty jeho stavy mi dělají starosti a nepřispívají ani našemu vztahu. On žádný problém nevidí, prý je jen unavený. Nevím, jak se k tomu všemu postavit a jestli nejde o známky nějakého většího problému. Děkuji za odpověď, Pavla
Pavla