Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| první láska| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| osudová láska| ekonomicky silnější žena| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
Dobrý den, po rozvodu jsem si našla přítele. Přítel je mnohem starší, zajištěný, aktivní, děti dospělé, spíš se s nimi nestýká. Já mám dvě děti, s bývalým ve střídavé péči. S přítelem se stýkám bez dětí, on je nechce. Už jsem zvažovala, že někdy tu dovolenou zaplatím i pro ně a pojedou s námi, ale přítel nechce. Když jsem s ním sama, zažíváme krásný vztah, i když je on někdy vznětlivý nebo nemá náladu. Děti na mne někdy žárlí, že jedu do zahraničí k moři, lyžovat, teď jsme dvakrát byli v Americe (platí přítel), já s dětmi jezdím jen u nás, protože já to z mého platu neutáhnu a bývalý má taky omezené možnosti. Anebo mi závidí, že jezdíme pravidelně 300 km do přítelova rodného města za jeho známými. Jednu dobu se to nějak ustálilo, ale teď v létě ty diskuze znovu ožily. Paní doktorko, vidíte nějaké ohrožení, pokud by tento vztah trval dlouhodobě, myslím ve vztahu k dětem? Začínám s přítelem čtvrtý rok a konečně mě představil i svým rodičům. Tak si říkám, že třeba bude prostor i pro děti. Ale nevím, zatím to tak moc nevypadá.
Velice Vám děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jano. Na to je těžké odpovědět. Přítel se nestýká se svými dospělými dětmi, rodičům vás představil po více, než 3 letech. On nějak neumí dávat lásku lidem v rámci rodiny.Je možná více zaměřený na sebe a své potřeby, introvert. Ale pokud by vám měl stále zabraňovat v kontaktu s vašimi dětmi v době, kdy je máte ve střídavé péči u sebe, vidím v tom docela dost velký problém do budoucna. Pokud se máte opravdu rádi a počítáte spolu do života, musí každý z vás akceptovat to, co k jeho životu patří...
děti partnerů
Dobrý den, máme krásný vztah s novým partnerem cca dva roky, který má dvě děti z předešlého manželství. Problém je v tom, že se jeho děti s námi nechtějí seznámit, moc žárlí a jejich maminka si to nepřeje.
Já sama mám dvě děti, a on je báječný ve všech směrech, jak ke mě, tak k mým dětem.
Jak toto řešit. Děkuji za odpověď
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Martino, toto vy nevyřešíte, neovlivníte. Vše bude chtít čas. Nevím, jak jsou děti staré, za jakých okolností odcházel přítel od rodiny, zda je jeho ex manželka stále bolavá, zklamaná. Nejspíš ano, proto bojkotuje dětem možnost seznámit se s novou rodinou jejich táty. Zatím to musíte nechat, jak to je, nic se nedá lámat přes koleno. Předpokládám, že se s dětmi často vídá sám.
děti partnerů
zdravím. Možno je to viac o vypísaní sa ako o rade, začnem teda od konca. Žijem 7 rokov vo vzťahu s partnerom, cca rok máme krízu, podľa mňa už neudržateľnu, tak som to pred týždňom "vyriešila" rozchodom. Obaja máme z predchádzajúcich vzťahov deti (ja 7 ročného chlapčeka a on 13 ročnú dcérku). Začiatky boli super, deti boli malé a rozumeli si, malá s nami trávila veľa času, a chcela sa k nám presťahovať. Keď mala asi 10 rokov, začala byť čoraz protivnejšia a vyhrážať sa partnerovi, že sa s nim prestane stretávať kvôli mne (matka ju v tom náležite podporovala). Medzi nami dvoma sa nič zásadné nestalo, len na malého a hlavne na mňa začala neuveriteľne žiarliť, a tak som sa postupne vyhýbala kontaktu s ňou, aby mala možnosť tráviť čas s otcom. Už asi 1,5 roka som ju nevidela, ale čo je horšie odmieta sa stretávať aj s otcom a zvyškom jeho rodiny. Partner tuto frustráciu prenášal na mňa a tak som zo vzťahu odišla. Stale sa lubime, ale nemyslím si že to má perspektívu.... ďakujem
- otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím i já vás, Jana. Nevím opravdu, co vám k tomu mohu nabídnout. Co popisujete, není až tak vzácné mezi partnery, kteří naváží nový vztah a s předchozím partnerem mají děti. Ale vše je řešitelné - více však v rámci přímé spolupráce s rodinným psychologem, ve vašem případě možná i partnerským psychologem. Máte se stále rádi, ale přítel cítí ve vás bariéru pro možnost kontinuity ve vztahu s jeho dcerou. Ta je nyní  v pubertě ve svých 13 letech, a možná si takto řeší své osobní problémy tím, že bojkotuje vás, tím pádem svého otce. Nevím, jestli přítel odešel od manželky kvůli vám, jak to tam bylo, jak se to vyvíjelo, takže těžko mohu něco posoudit více do hloubky. Myslím, že oba prožíváte bezmoc, plno věcí vás dobíhá zpětně, a sami si s tím neporadíte. Pokud by byla oboustranná motivace k návratu k sobě, domluvte se opravdu na spolupráci s psychologem, velmi by to všemu pomohlo.
děti partnerů
Dobrý den. Jsem rozvedený asi 8 roků a mám asi 3 měsíční vztah. Partnerka však bydlí v podnájmu v bytě svého bývalého přítele a bude jí tento rok končit náj. smlouva. Má syna 17 a já syna 18 r. U nich však nevidím problém, protože i když to jistě pro ně oba jednoduché nebude, tak věřím že by si časem na společnou domácnost zvykli. Zásadní problém však vidím v tom, že mám i dceru 23 r a také u mě bydlí. Měla 2 vztahy a pokaždé se mi vrátila domů. Nyní má další a nemyslím si, že bude trvat dlouho. Uvažuje o přestěhování, ale to není vůbec jisté. Právě dodělává školu a pak bude shánět zaměstnání. Moje partnerka by byla ochotna jít ke mě bydlet, ale celkem chápu její obavy. Dvě hospodyňky v jedné domácnosti není dobré. Chtěl bych s ní žít a bojím se, že ona se bude muset odstěhovat někam jinam, třeba i několik km od nás. Já nechci vztah na dálku, ale chci se k ní vracet z práce a žít společně. Vím, že po 3 měsících uvažovat o svatbě je asi hloupost, ale já bych si ji opravdu chtěl vzít. ??
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. Chápu, že po 8 letech od rozvodu toužíte po společné domácnosti s partnerkou, kterou jste konečně našel a jste nyní zamilovaný. Ale řekla bych, že by to byl velmi neuvážený krok po 3 měsících. Nevíte, jak si sednete při běžném životě, jaké má každý z vás představy o vedení domácnosti a běžném rodinném životě. Měli byste se více poznávat, jezdit spolu na víkendové výlety, na dovolenou, abyste se poznali více detailně, a pokud budete oba vidět, že vám to spolu hladce klape i po cca 3/4 roce chození, můžete uvažovat dál o aranžmá společného bydlení. Jinak by to bylo mnoho změn pro 5 zúčastněných osob,a to je velká zodpovědnost. 
děti partnerů
Je tomu asi měsíc a půl co jsem si našel prima partnerku se kterou chci být a žít po celý zbytek mého života. Partnerka je moc hodná ženská která je schopná udělat pro každého vše co mu na očích vidí.Je to její dobrá vlastnost ale někdy na to doplácí, protože má syna kterému je 14 let a puberta s ním cloumá již delší dobu a jelikož je s matkou sám a v podstatě si z ní udělal ,, poslušného pejska,,který na povel jde a udělá vše co mu na očích vidí. V tom jsem se objevil já a v podstatě začalo to čeho jsem se nejvíce bál. Matce vyčítá že mu již nedopřává tolik času jako dřív když byli dva a já jsem se již několikrát sešel s tím že mu maminku zcizuji a kradu. Nic z toho samozřejmně není pravda. Jeho matku miluji a mám rád ale sám jsem mu nabídl že budeme kamarádi a že ho nechci vychovávat, že na to má matku a ostatní z jeho rodiny. Ke své matce se občas chová docela nevybíravým způsobem a já jsem (doufám že zatím) vetřelec, který mu maminku krade.Prosím o radu jak dál





Ivo
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. S partnerkou se znáte 1,5 měsíce, ona je se synem 14 let... Pokud žila ona déledoběji sama, jsou na sebe fixováni, ale to se postupně bude rozvolňovat časem. Zatím na něj čeká za rohem puberta a pak vše další. Nicméně mi přijde jako velmi uspěchané to, že jste se seznámili společně ve třech již po tak krátké době, vy po tak krátké době mluvíte o hluboké lásce a o tom, že byste s ní chtěl strávit zbytek svého života. Mluví z vás zamilované endorfiny, ale ne opravdová láska, zralost, zodpovědnost. Podle mne, jakožto partnerského psychologa, byste s přítelkyní měli nyní spolu chodit na rande, a ne vplouvat do života s celoživotním horizontem...
děti partnerů
Dobrý den. Moc prosím o radu. Mám nový vztah (3 měsíce). S přítelem jsme si sedli až neuvěřitelně, i co se hodnot a názorů na život týče. Nyní se ale objevil problém, který úplně nevím, jak řešit. Mám dcery (škola a školka), on dvě dcery ve stejném věku. I vztahy dětí vzájemně a dětí k nám a opačně fungují prima. Problém je v tom, že od sebe s přítelem bydlíme 65 km. On chodí do práce tam, já tady, vídáme se zatím víkendově. On má děti každý víkend, mívá je i v týdnu. Já tam jezdívám ob týden s dětmi a bez dětí. Partner měl minulý vztah na bázi - všední dny přítelkyně, víkend děti. Teď funguje týden sám, víkend všichni. Má vnitřní problém s tím, jak pozornost mezi nás rozdělit. Má pocit, že dětem upírá pozornost, kterou jim má věnovat kvůli mně a naopak. Snažím se s ním o tom mluvit, pochopit jeho trápení. Není na tento model zvyklý. Přesto si myslím, že model fungující rodina má naději, a že je snad i lepší variantou než život stylem dvě role. Co s tím? Jak mu pomoci? Jak nás udržet?
Romana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Romano. Váš vztah trvá teprve 3 měsíce, nechte to vše spolu sednout.Vy jste zvyklá na to, že máte děti u sebe, on ne, a hledá vyváženost v tom, kdy by měl plnohodnotně patřit jeho dětem, kdy plnohodnotně vám. Nechcete si počkat do prázdnin, respektive do začátku nového školního roku? Zatím vám nic neutečete, nic nemá smysl uspěchat. Držím palce :-)
děti partnerů
Dobrý den, potřebuji radu, už nevím odkud kam! :-(
Mám syna z prvního vztahu, bude mít 10 let. Mám manžela, který po něm dost jede, nadá mu i za uplné hlouposti. Máme spolu dceru 1.5roku o tu se syn stará, hlídá, krmí, hraje si vše co je potřeba... Nenutím ho, jde a sám od sebe pečuje o sestříčku... Tam problém není, ale s manželem šíleně bojuje. Manžel bohužel je trošku složité povahy, cokoli se mu řekne uráží se a hned všechno vztahuje na sebe, už mám strach mu cokoliv říct, aby se neurazil a nehádali se. Syn když jsem v práci mi píše, volá, že se doma nudí a ja s práce to nevyřším. Manžel nadává na to, že sedí u PC nebo mobilu, ale manžel dělá to samé, nadá mu za vše, že je línej, že dělá něco blbě. Jenže jak to dítě má dělat co chce, když mu nejde vzorem??? A jen mu nadává za to co dělá špatně a jak je línej atd. atd. A mluví s ním tak arogantně a hnusně, že kluk má strach se ho na něco zeptat, nebo mu něco říct!!!
Děkuji za radu a odpověď Monika
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Velmi bych vám doporučila zaslat váš dotaz do poradny Kateřiny Novotné na Ona idnes, její reakce jsou nádherné a moudré. Mně to přijde hodně složité, protože neznám příčinu manželova chování k synovi. Každopádně vzniká v rámci vaší nově vzniklé rodiny velká nerovnováha, která se může vymstít v mnoha ohledech do budoucna. Ale schází mi mnoho informací - např., jaký vztah má váš syn ke svému biologickému otci, jak často se vídají, jak ho on podporuje jako "chlapa". Pak mi schází informace, zda to mezi manželem a synem bylo napjaté od začátku, nebo až po narození vaší společné dcery. Informace nemám ani o vaší komunikaci mezi sebou na téma syn a manžel. Proto nemůžu strukturovaně do všeho vstoupit a konkrétně poradit. Měli byste se o tom spolu s mužem bavit, nekonfrontačně, ale konstruktivně, nalézt společnou platformu pro výchovu obou dětí, hledat důvody, proč má manžel problém, co by se s tím dalo udělat, aby se to změnilo. Velmi bych doporučila rodinnou terapii.
děti partnerů
Dobrý den, chtěla bych poradit co dělat. Mám přítele, který ještě není rozvedený, má s ní dvě děti. Oni mají rádi mě, já je. Jeho manželka má také přítele se, kterým čeká dítě. Teď se stalo 25.12.2016, že holky byly u nás pro dárečky a mě se svěřily, že můžou říkat tati i tomu příteli od maminky, coź můj partner s tím nesouhlasí. Když byly u babičky, tak všude říkaly, že dárky jsou od tety, což nebyla pravda. Jen teď nevím co dál, protože přítel okolo sebe začal kopat, odešel před 5dny ,že chce být sám a vše si promyslet. Dnes se stavil a že potřebuje jet pryč mimo čr, dát si to dohromady. Radím mu ať se okamžitě rozvede a tím soud vše vyřeší. Měli jsme plány si otevřit servis na auta a žít v klidu. Do 25.12.2016 bylo vše v pořádku, ale ty děti ohledně toho náhradního tatínka ho dostali a proto nevím jak dál a udžet ho tady a všechny problémy mu pomoci vyřešit. Co byste prosím pradila. Děkuji
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Přítel si musí vše jednoznačně vyřešit s manželkou, musejí si stanovit jasná pravidla, případně společně navštívit dětského psychologa, který jim řekne, co je pro děti optimální. Samozřejmě, že děti mají tatínka jen jednoho, dalšímu partnerovi matky říkají podle dohody a jejich věku - buď "strejdo", nebo křestním jménem. On bude otcem jejich sourozence, pro něho bude tatínek, možná se partnerova manželka nějak neobratně snaží vše sjednotit, ale moudré to není. Nicméně to není vaše věc, musí si to opravdu vyřídit oni dva, jsou rodiči svých dětí a budou spolu muset vycházet celý život - právě v zájmu dětí.
děti partnerů
Dobrý den,
můj manžel má čtyřletého syna. Žijeme spolu od doby, co mu byl asi jeden rok a stalo by se to i dřív, nebýt právě syna. Snažila jsem se si k němu vytvořit pozitivní vztah, ale moc mi to nejde. Neustále jsou problémy s jeho matkou, je přehnaně starostlivá, nadává manželovi za každou blbost a ten už je paranoidní a když je syn u nás, je dost vystresovaný, aby něco neudělal špatně a nedostal za to zase vynadáno.
Syn navíc není žádný andílek a v poslední době je to čím dál horší. Manžel mu všechno povolí a syn s ním manipuluje, jak se mu zachce. Navíc je velmi hlučný a neustále něco pokřikuje. Doba, kdy je syn u nás, je pro mě dost peklo. Nejraději bych se úplně vyhnula kontaktu s ním, ale to by manžel špatně nesl. Jeden víkend jednou za 14 dní se dá přežít, ale manžel mluví o střídavé péči a toho se začínám děsit. Nechci ohrozit svůj vztah s manželem, ale dlouhodobé přemáhání pro mě není udržitelné. Prosím o radu, jak tuto situaci nejlépe řešit. Předem díky L.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lenko. Je evidentní, že na problém máte slušně zaděláno. S manželem máte rozdílné názory na výchovu, vy do ní ale nemůžete aktivně vstupovat, protože manžel je v kleštích požadavků ex manželky. Výsledkem je zpovykané dítě, které nemá mantinely a vaše hrůza z toho, jak přežijete víkend s jeho synem. To je ale celé úplně špatně, vy dva máte problémy v komunikaci. Uvědomujete si to? To, že jste každý na jiném pólu, vás od sebe odděluje. Vy ale rozhodně v této fázi nemůžete být tou, která do toho může manželovi mluvit, od vás nic brát nebude, protože vás bere jako zaujatou. Vidím to ale jednoznačně na spolupráci s psychologem, kde si věci řeknete v přítomnosti nezaujatého profesionála a vše může proběhnout více v klidu. V případě, že by se mělo reálně uvažovat o střídavé péči, je spolupráce s psychologem nezbytná!

děti partnerů
Zdravím, s přítelem jsme 12 let, věčný problém jsou mezi námi jeho dvě dospělé děti. Já mám syna z prvního manželství a s ním dceru. Na mém synovi hledá kde jakou chybu a své děti jsou pro něj mazlíčci. V minulosti se jeho děti za tátu styděli, jelikož měl finanční potíže a já ho s toho tahala.Jeho vlastní dcera se dokonce přejmenovala, aby neměla jeho příjmení, ale když jsou ve srabu, tak tatínka potřebují. Já jsem ta které nemůžou přijít na jméno. Hádáme se kvůli nim, nedokáže vychovávat všechny jedním metrem. Prosím o radu, mám od něj odejít, či o něco se snažit? Děkuji za odpověd Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Na stručnou otázku stručná odpověď. Neutíkejte z toho, snažte se vy oba dva o změnu a porozumění si navzájem, bez párového partnerského psychologa to ale asi sami nezvládnete - na vašem místě bych začala spolupracovat s odborníkem na vztahy, který by vám pomohl v rámci společného rozhovoru vše víc otevřít a uchránil by vás od nekonstruktivních konfrontací...
děti partnerů
Dobrý den, ráda bych znala vás názor a možná trošku poradit co mmá dělat. Mam tri dítka. Z prvního manželství dcery deset a sedm let. z dalšího vztahu ročního syna. Ale když malemu byly dva měsíce šli jsme s otcem od sebe. Teď mám dvouměsíční nový vztah. Je hodný, milující s holkama si rozumí ale nedokáže vystat mého ročního syna. Má dobu vztekáni pláče , vynucovani si věci. A pritel je z ho na nervy. Ma také syna ( nevlastního ale bere ho jako svého ) říkal ze jak Byl maly porad plakal a on to nezvládal. Chteli jsmě spolu začít žít, ale nechce kvůli mého syna. Ze má prostě asi blok z malých dětí a jak breci začne panikarit a celý se trepat a musí odejít. Maly jak vidí začne plakat a nechce být u něj. Jak jetřeba u nás na noc. Tak pak jsem ve stresu i já ze malý zacne plakat a pritel zase bude ve stresu. říkal kdyby měl roky ze by to bylo lepší. Snažím se mu vysvětlit ze to je malé dítě a ohledně období přejde. Můžete nám prosím poradit jak to máme zvládnout? Dekuji
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Míšo. Se společným bydlením byste měli s novým přítelem hodně brzdit. Vždyť jste spolu teprve 2   měsíce. Je absurdní, abyste začali uvažovat o společném bydlení. A nezodpovědné vůči dětem.  Vše se musí vyvíjet postupně a pomalu, není kam spěchat. Jste máma   3 dětí, nemůžete jim vodit domů ty, kteří nejsou ještě prověření, že láska mezi vámi je opravdu ta pravá. Zatím spolu choďte na rande, a ono se za rok uvidí :-)
děti partnerů
POKRAČOVÁNÍ: Vím, že je úžasný člověk a že jeho děti jsou opravdu pěkně vychované, nejsou rozmazlené a to, jak spolu s manželkou vychovávali děti, souhlasím. Mám na výchovu v podstatě stejný názor jako oni, přestože sama děti nemám. Ale i přesto z téhle situace mám značné obavy. Jsem dost akční typ, mám jasné představy o tom, jak bych chtěla svůj život prožít a bojím se, že se ze mě stane pouze chůva, která bude na druhém místě...Jsou moje obavy oprávněné? Měla bych se do takového vztahu vůbec pouštět? Děkuji za názor.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Ani jsem si nevšimla, že na mne čeká od vás pokračování. Sama chcete v budoucnu dítě, takže svou akčnost také budete muset dočasně omezit. Chcete žít s otcem dvou dětí, kterého milujete, on vás. Děti jsou jeho součástí. Nevnímejte je jako limit, osud vám to takto nadělil. Chápala bych vaše obavy, kdyby byly děti svěřeny do jeho výhradní péče, ale tohle je přece v pohodě :-)
děti partnerů
Dobrý den,
je mi 30 let, jsem bezdětná a před rokem jsem potkala muže, který má dvě děti - 3 a 5 let. Se svou současnou manželkou se rozvádí a chtěli bychom spolu začít žít. On své děti miluje a s manželkou se dohodli, že si nebudou dělat naschvály a že si je bude moc kdykoli brát k sobě. Od samého začátku se mnou chce další dítě - alespoň jedno a když to bude finančně možné, i druhé. Stejně tak to cítím i já, ale mám velký strach z toho, jestli dokážu přijmout jeho dvě děti. Vím, že si ho můžu vážit za to, jaký je táta a že je nechce opustit, ale mám strach ze sebe...že budu vychovávat jeho děti, že veškerá pozornost bude směřována na jejich děti, že oni budou na prvním místě a já spolu s naším dítětem (případně dětmi) budu na druhé koleji. Mluvili jsme spolu ohledně těchto mých obav nesčetněkrát a vždy mě ujišťoval, že se sice dětí vzdát nechce a chce je vídat co nejčastěji, ale stejně tak miluje mě a na prvním místě bude rodina se mnou tak jak jeho děti z předešlého manželství.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko, proč si dopředu vytváříte katastrofické scénáře , jak to bude? Tím už se nějak programujete a pak by se mohlo stát, že k přítelovým dětem opravdu nebudete moc mít pozitivní vztah, což se může zacyklit ve vztahových problémech s dětmi, i partnerem. Když někdo jede lyžovat do vysokých hor, a bojí se, aby si při sjezdu nezlomil nohu, je vysoká pravděpodobnost, že si ji z toho strachu zlomí. Tak se ničeho nebojte, nic nepřivolávejte a uvolněně se těšte na vaši společnou budoucnost i s partnerovými dětmi. Je velký bonus, že manželka nedělá problémy, to znamená, že děti ani nebude negativně ovlivňovat vůči vám, vždyť je to skvělé :-) :-)
děti partnerů
Dobrý den, píši Vám s prosbou o radu. Jsem se starším přítelem, který ma 7letou dceru a já mám šestiletou. Já mám samozřejmě dceru v peci a přítel ma malou na víkendy. Holky si hezky hraji a pak přijde konflikt (z mého pohledu absolutně normální), jako například půjceni hračky a přítel to hned řeší tak, ze je rozdělí a vyjde vstříc své dceři bez jakéhokoliv vysvětlení. Já se nezmuzu ani na slovo. Rada bych jim to vše vždy vysvětlila, ale neni mi to umožněno. Moje dcera je zivejsi a vudci typ a musí se na ni jinak, ale neni zla, jen neni zvykla, se dělit o absolutně všechno a musím ji vše vysvětlovat. Malá se mi nakonec zeptala, jestli je to všechno její vina, chtělo se mi brecet. Nechce, aby se holky vidaly a to jen proto, aby zas nebyl problém a ze své dceři nebude nic v době, kdy ji ma, zakazovat. Takže to dospělo k tomu, ze na víkendy chtějí byt jen spolu sami. Přes týden je pryč a teď mi jen řekne, proste nám to nevyšlo. Můžete mi poradit, jak se mám zachovat? Dekuji moc
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Milá Evo, tady pomůže jediné - snaha o vzájemnou komunikaci na téma vašich dětí. Samozřejmě, že každý vnímá své dítě jinak, a pokud je milující rodič, jednoznačně poreferuje to své. Tak to prostě je. Ale povídejte si o tom spolu bezkonfrontačne :-)
děti partnerů
Já její chování hodnotím jako čirou vypočítavost, nyní mne o to více drásá, že máme synka, snažím se mu dát všechno a ona by nejradši se přilepila na nás, aby z toho také něco měla. Připadá mi divné, že to manžel nevnímá, jak náhle otočila. On je šťastný, že se k nám má, a tak mne častuje termíny "rodina" na dovolené se s ní chce fotit apod. Já to těžce nesu, protože ona není moje "rodina" a vůbec s ní a jejich rodinou nechci nic mít společného. S manželem nás to odcizuje, ale nevím jak vyřešit, že pak na každý výlet, každou dovolenou, cokoliv se ptá .... " a co ....A ? (jeho dcera) - jestli pojede s námi, jestli jí dáme to a to, protože malý dostal to a to..... a tak podobně. Mně se to už totálně protiví, a tak nechci jezdit už nikam, a už vůbec ne s ní. S ní to vždycky vytrpím, tu její přetvářku. Několik let k nám nenašla cestu a najednou svého otce a brášku miluje. Je mi z té falše na nic. Když jedeme někam bez ní, tak si pak vyslechnu přednášku, že to není fér... . Prosím o radu 3 - otázka upravena poradcem
kopretina
PhDr. Jitka Douchová
kopretino, máte s manželem nedořešené problémy, neumíte spolu komunikovat bez pocitů vlastní  nejistoty. Váš úkol je, přijmout jeho dceru jako součást vaší rodiny, ale  s tím, že ona musí umět přijmout součást jeho nové rodiny. Prostě  s vámi soupeří, a jak je jí to vše líto, tak ji to i baví. Uvědomujete si , že tohle je fakt na vás? Zkuste být víc přítelkyně, než rivalky, a bude vám v tom oběma lépe, nebojte :-)
děti partnerů
Do poslední chvíle do porodu jsem pracovala, vystudovala jsem VŠ, koupila si byt a byla jsem soběstačná. Manželovo bývalá žena nikdy nepracovala, jen se stýkala s divnými živly, jeden je momentálně ve vězení, a tak zase má jiného. Několikrát chtěla spáchat sebevraždu a tak se s ní manžel rozvedl, když byly dceři 3 roky. Když jsme se dali dohromady, dceři bylo 14, ale byl z ní už bohužel hotový člověk. Jenže takový, jako je její matka. Špatně se učí, nic ji nezajímá, je omezená a pracovat se jí také nechce. Teď jí je 18, vycítila patrně že by se u nás měla dobře (finančně) a tak po těch letech kdy dělala jen naschvály, zase otočila, a tatínka a svého maličkého brášku MILUJE a je prostě uplně milionová. Mně je z toho špatně, jak je falešná. Manžel ale miluje jí, je to jeho dítě, které se k němu zase konečně má, a tak já jí musím pořád trpět. Nevím co dělat, protože se často hádáme. Nechápu že nevidí, jak je vypočítavá, oznamuje nám, že by chtěla jet k moři, a tak manžel by se sedřel. 2
kopretina
PhDr. Jitka Douchová
kopretino, běžím dál na vaše pokračování...
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Jsme s manželem 3 roky svoji, nyní máme 8 měs. chlapečka. Malého jsme chtěli, i když manžel je takový flegmatik, tak mám někdy dojem že svatba a i malý proběhly tak - no když chceš.... . Manžel má dceru z prvního manželství, je jí letos 18 let. Je to s ní těžké a je to poměrně náš klíčový problém. Neustále na sebe strhává pozornost, musí být hvězdou v každé situaci. Naštěstí nebydlí s námi, ale když se vyskytne, snažím se to vydržet. Malého manžel velmi miluje, ale jak je flegmatický, nijak aktivně neřeší jeho vztah s dcerou, ani její chování. Ta je zase pasivně agresivní a vydírající. Nemám jí ráda, protože od začátku co jsme s mužem spolu, tak mi dělala stále naschvály, nebo mne ignorovala nebo tak podobně. Nevím jak z toho ven. Manželovi na ní záleží, to chápu, ale ona se snaží k nám pořád vecpat, do naší rodiny, jezdit s námi na dovolené (což je pro mne utrpení) a najednou prostě zjistila že má tatínka a naše výhody. kopretina 1
kopretina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, kopretino, omlouvám se, třeba vám to bude připadat ode mne necitlivé, ale jen mne zajímá, jak by měl manžel podle vás řešit vztah s dcerou, který vy vnímáte jako problematický?Jeho dcera je pasivně agresivní -jak říkáte vy, zajímavý by byl pohled všech zúčastněných - manžela, jeho18 leté dcery. Vy dvě jste si nepadly do oka, jste rivalky. Ona se určitě cítí jako ta důležitější, jedná se přeci o jejího tátu a ona jej zná mnohem déle, než vy... Možná vás vnímá jako nějakou "náplavu"?. Chápu, že je pro vás velmi těžké k ní získat pozitivní vztah, jestliže je ona vůči vám antagonistická. Ale zkuste si vzpomenout na vašich 15 - 18 let, jak byste zvládala její situaci? Ona chce být s tátou,vás se snaží vyšachovat z vaší pozice, ale ví, že to nebude tak jednoduché. K 8 měsíčnímu bráškovi si vztah teprve hledá, ale nepochybuji o tom, že jej  najde, jen to bude trvat nějaký čas
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko. Již jsem vám na toto téma psala. Můj přítel má dítě a já jej nedokážu přijmout. Podle vás mám blok, který se brzy rozpustí. Bohužel se tak nestalo, naopak se to celé prohlubuje. I když se snažím, nezvládám to. Teď jsem dokonce musela z celé situace "utéct". Sbalila jsem se a jela pryč i na noc, abych si to mohla celé srovnat. Připadám si hrozně a je mi to líto i vůči partnerovi. Ten se to snaží chápat, nenutí mě do ničeho. Navrhl, že se s dítětem nebudu vídat, že si bude zajišťovat program sám mimo mě. Beru to jako velké gesto, ale na druhou stranu, jde tohle pořád? Nemůžu dělat, že neexistuje. A vůbec, jak může milovat ženu, která se chová takhle? Tvrdí, že mu za to všechno stojím, ale já si připadám jak zmije. Navrhla jsem i rozchod v zájmu nás obou jen proto, že má dítě, které nechci vidět, slyšet o něm. Partner mi řekl, že se se mnou nerozejde, že o mě bude stejně dál usilovat. Já vůbec nevím, jak to řešit... - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie, váš problém bude mít hlubší kořeny, nerada bych říkala něco nekvalifikovaně, to byste si mohla na toto téma přečíst spoustu článků na netu, nebo v ženských časopisech. Abych k tomu mohla opravdu něco říct, musely bychom o tom spolu mluvit, Pokud byste chtěla, můžete se ke mně objednat. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
děti partnerů
Dobrý den, již 10 měsíců mám nového partnera. Všechno bylo v pořádku až do doby, kdy jeho dcera, které je 5 let byla u nás doma měsíc, protože její matka měla nehodu. Od té doby se náš vztah zhoršil. Začaly mi vadit věci, které mi do té doby nevadily. Např. vadí mi, jak mluví se svojí dcerou. Na ní vždycky mluví medovým hláskem, pro ni by udělal cokoliv. Navíc teď vymyslel, že vždycky, když ji bude mít, pojede k rodičům na venkov, takže budeme čas trávit oddělene. Nevím, co si mám o tom myslet. Ale mám pocit, že se náš vztah žene do konce. Bohužel se stalo i to, že když malá měla narozeniny, pustil prezentaci fotek s její matkou...no to mě teda dostalo. Potom mě vodil do baru za svojí bývalou milenkou. Když jsme to řešili, tak mi akorát odpovídal, že mu něco vyčitám. Ale on si nedokáže uvědomit, že mě to vnitřně ranilo. Poraďte, jak se mám v této situaci chovat?
MonikaZve
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, MonikoZve. To je přeci dobře, že má partner rád svou dceru, přála byste si opak? Musíte počítat s tím, že žijete s otcem 5leté dcery, který k ní má jak zodpovědnost, tak ji má rád a vždy mít bude. Jeho dcera ale není vaše konkurentka. Nevím, co vás ranilo, ale pokud vám vadí partnerova minulost, pak je nutné rozlišit, co vám vadit může, a co už je přes čáru. Pokud vás vodí do baru za bývalou milenkou, můžete říct NE, ale jeho jiný předchozí život nevymažete...
děti partnerů
pro borovcova jana2@seznam.cz

A z třetí strany - jako dítě rozvedených rodičů.

Rodiče se rozvedli, když jsem byla sice již zletilá, ale studovala jsem. Neměla jsem kde bydlet, byl problém s penězi, rodiče začali najednou financovat svého nového partnera nebo svoje nové aktivity. Bylo to pro mne jedno z nejsložitějších období, kdy jsem v našem bytě potkávala cizího muže, otce si zase nárokovala cizí žena - lidi bez "společné" historie, doma pro mne najednou nebylo místo, prostě vzduchoprázdno. A prý musím pochopit, tolerovat, přijmout. Snažila jsem se respektovat, ale zejména tátova partnerka mne nesnášela. A pak se přidaly komplikace v době, kdy jsem měla vlastní rodinu - všechno dvakrát (návštěvy, oslavy), všechno izolovaně. Péči babičky a dědečka o moje děti téměř neznám - otec měl svoje malé dítě (a dítě partnerky), matka začala žít svými aktivitami. A bylo to zcela zbytečné, protože noví partneři je stejně časem opustili a rodiče žijí každý sám. Ale rozbitá rodina už se nikdy dohromady nedá. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Lucie, moc vám děkuji za vaši zkušenost a posílám, nejen janě borovcové, ale i dalším, kterých se toto téma týká...
děti partnerů
pro borovcova jana2@seznam.cz

Dobrý den,
jen jsem chtěla napsat Janě, že přijmout nového partnera rodičů není lehké.
Jsem na opačném konci této situace, manžel (nejsme rozvedení) žije 3 roky s přítelkyní. Když řekl dospělé dceři, že je seznámí, nechtěla. Po nějaké době se mi s tím svěřila. Že neví, jestli udělala dobře. Tátu má moc ráda. Pak mi řekla, že svolí se seznámením, jen když já nebudu proti. A že se asi na jejich společná setkání nebude nikdy těšit, kdežto na tátu samotného se těší vždycky.
To jen abyste měla taky názor z "druhé strany" - otázka upravena poradcem
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Věro, moc vám děkuji, jsem ráda, že jste napsala... Promptně přeposílám
děti partnerů
Přeji hezký den a potřebovala bych poradit,,Muj pritel se kvuli me po 30letech rozvedl v době kdy mel jíž dospělé dva sny .Náš krásný vztah trvá 4 roky ale mě hodně trápi ze me jeho synove neprijali hlavne ten mladsi ani nepozdraví proste jsme tabu.Ke starsimu jezdi i se svoji byvalou manzelko na navstevy a to nedokazu pochopit i kdyz mi pritel tvrdi ze vi ze je to pro me tezky tak ja to nedavam citim se hrozne ,Muzete mi prosim poradit co s tim? Děkuji
borovcovajana2@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Bývá to docela časté, že nové partnerky, které jsou vnímány tak, že rozbily rodinu, nejsou přijímány dětmi, de facto jsou bojkotovány. Pro syny vašeho přítele, byť jsou dospělí, jste ublížila jejich matce a oni mají tendenci ji chránit jako muži. Budete to muset přijmout, měli byste o tom s přítelem mluvit - o vašich pocitech. On sám ale nic nezmění, je to jejich rozhodnutí, vyhlásit na vás embargo...
děti partnerů
Dobrý deň, chcem sa poradiť. Mám partnera už sme spolu vyše roka a má 7 ročnú dcéru. Zo začiatku bolo všetko v poriadku, ale postupne mi už tak začína vadiť tá malá, stále sa hádame iba kvôli nej, že ju nemám rada. No ani nie, lebo je stále na nom nalepená, my sa nemôžeme ani len porozprávať, lebo sa už zliepa po ňom, alebo vkuse Ocík ocík. Ona tvrdí, že ma má rada, ale žiarli podľa mňa na mna. Nedovolí nám aby sme boli spolu, celá pozornosť sa točí iba okolo nej, normálne sa teší keď náhodou idem z domu spať k rodičom a ona môže s ním v posteli. Má 7 rokov o chvílu 8 a je strašne nesamostatná, ideme na preliezky a ona sa nejde hrať iba s ním a stále ho ťaha, alebo je pri nás a sedí na nom nacapená zae. To isté aj večer ked pozeráme, neustálu pozornosť si vyžaduje, ale jeho a on jej to všetko žerie a stále ved ona je dobré dievča, ale je vidno aká je prefíkaná a on to nevidí. medzi nami je všetko fajn pokiaľ ju nemá a to ju máva dosť často. Môžete mi prosím poradiť
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Je tam zajímavé to, že ze začátku bylo vše v pořádku, jak říkáte. Že se z dcery a nové partnerky, která není její matka, stává často partnerský trojúhelník, je poměrně časté. Nejčastěji to bývá v  době pubertálního věku dcery. Partnerova dcera nejspíš s matkou citově strádá, chce být hlavně s tátou, a mít ho opravdu jen a jen pro sebe. A to zase je důležité pro jejího tatínka - vašeho partnera. Takže zůstáváte tou třetí, problém nebude tolik v jeho dceři, jako celkově ve vaší společné komunikaci na toto téma. Cokoliv byste řekla proti ní, bude to špatně. Přítel není schopný vidět věci objektivně, ale vy už také ne - a tak se mezi vámi rozšiřuje klín neporozumění, přitom je to taková škoda... Takže jak dál? Nejdříve byste měli o všem spolu nekonfrontačně mluvit vy dva - jak si každý z vás představuje společně strávený čas ve třech. To povídání by mělo být popovídání, ne pře :-) Z toho pak může vyjít společný projekt toho, jak to budete dělat vše dál :-))
děti partnerů
Dobrý den paní Douchová. Dva roky mám staršího partnera, který má dceru (12 let), s níž bývá pár dní v týdnu. Je to príma holka, se kterou docela vycházím. Jsem spíše kamarádka, než druhá matka. Mám ale takovou svobodnou povahu a nesnesu, když se na mě někdo moc lepí nebo když mě někdo omezuje. Partner mi přivozuje velmi nepříjemné chvíle, protože si myslí, že musíme společně trávit všechen čas, kdy je dcera u něj. Vymýšlí jen společné dovolené nás tří, což je pro mě utrpení. Holka je jedináček, který potřebuje neustálou pozornost. Nikdo nechápe, že já potřebuju občas klid a ticho. I když to jasně řeknu, nikdo mě neposlouchá. Mám pocit, že mám problém, který přítel vůbec nevnímá, i když o něm jasně mluvím. Teď jsem odmítla další společnou dovolenou a partner se tomu hrozně diví a považuje to za zradu. Mám pocit, že minulá dovolená byla příšerná a ani mě nenapadlo, že by chtěl jet znovu zase ve třech. Říkala jsem, ať jedou sami, ale on nechce. Prosím, poraďte, jak s ním jednat. Děkuji!
Adélka Ada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adélko Ado. Ani za dva roky si to nesedlo, že byste si vše vysvětlili? Předpokládám, že jste zatím bezdětná, a zákonitě zvyklá i na trávení volného času jen ve dvou, opravdu na vlastní svobodu, a to i v právu na vlastní volbu ohledně  dovolené. Váš přítel má dceru jedináčka a za těch 12 let se naučil podřizovat hodně věcí jí, má ji rád a byl na to zvyklý, že po narození dítěte se prostě funguje jako rodina. Asi vám nedokáže rozumět, ale je to na vás dvou, abyste to spolu zvládli, že něco bude ve třech, něco ve dvou.Takže, jak s ním jednat - on není jen za sebe, je i táta, ale ne na plný úvazek. Potřebuje vás obě dvě. De facto je to pro vás pocta, znám hodně párů, kde nová partnerka nemá šanci na společně strávený čas vůbec, pokud má partner děti. Chce s nimi trávit čas sám, aby jim vynahradil, že s nimi není stále. Takže by to chtělo diplomacii a určitě budete umět dospět ke kompromisu...Držím palce
děti partnerů
Dobrý den, prosím o radu, jsem 8 roků podruhé vdaná, mámě úžasný vztah, v poslední době ale narážím na zásadní problém, já i manžel máme již dospělé děti, které mají své rodiny a tedy i děti. Jsem zaměstnaná a vykonávám náročnou psychickou práci s lidmi. Samozřejmě, že se snažím někdy pohlídat má vnoučata, v tom okmažiku narazím... je to jen párkrát do roka i z důvodu, že žijí daleko od mého bydliště . Ihned je po mně žádáno, abych hlídala i manželova vnoučata a je problém. Kdy? když mám 4 týdny dovolené, vnoučat je 7? Jsou malé, takže pořád být ve střehu. jsem z toho nešťastná a stává se mi to noční můrou. mají přece své babičky...... Můj zdravotní stav není o.k., mám ID I. stupně a to na psychiku, před 3 roky jsem zcela zkolabovala z důvodu přetížení organismu. Prosím poraďte manžela miluji a toto mne velmi trápí., nechci dělat problémy......
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Evo. Jestli máte s manželem opravdu hezký vztah, neměl by být problém, rozdělit si péči o vnoučata a hlavně  tom všem komunikovat. Vy dva mezi sebou soupeříte, manžel žárlí na vaši péči o vaše vlastní vnoučata, chce nějakou vyváženost, má pocit, že je výrazně preferujete, což je jistě pravda. Ale tomu se dá rozumět :-) Potřebujete si na toto téma napravit otevřenou komunikací.
děti partnerů
Dobrý den, přítel má z předchozího vztahu 5-ti letou dceru. Vycházíme spolu dobře. Jenže ve mě hlodá červíček, že to není moje dítě. Začali jsme plánovat dítě a já mám obavy z toho, co bude. Protože jeho bývalá říká něco ve smyslu, ne že pak budeš svoji dceru zanedbávat atd. Občas mám pocit, že to nezvládnu, protože to není úplně ideální rodinu (já, chlap a naše dítě). Bohužel mě mrzí, že radost z prvního dítěte budu mít jen já a ne on. Ale jsou tu i další věci. Když ji máme (jednou za 14 dní víkend), tak jako kdybych tam s nimi nebyla. Všímá si mě málo. Už jsem mu to i říkala, že nechci, aby mezi námi dělal rozdíly. Jenže...nějak se to nedaří. No a teď, co s tím?Jak překonat ten balvan v sobě, že on už dítě má a já ne?
MonikaJel
PhDr. Jitka Douchová
Milá MonikoJel. S vašimi pocity se potýká mnoho žen v podobné situaci, ale nemáte se čeho bát. Důležité je, že se přítel rozhodl mít dítě s vámi. Vy říkáte, že spolu s jeho dcerou vycházíte dobře, již jste na sebe zvyklé, zatím jsou to předčasné obavy, že bude mít svou dceru vždy na prvním místě. Vaše dítě bude jen vás dvou a on si k němu vytvoří vztah možná dříve, než jiní muži, protože už otcovství zná. Máte doklad, že je dobrý a milující táta :-)
Nevytvářejte si dopředu neopodstatněné katastrofické scénáře...
děti partnerů
Dobrý den, žiji s druhým manželem skoro 20 let, máme spolu nedospělou dceru. Oba máme dospělé děti z předchozích manželství. Všichni pracujeme v manželově firmě. Jeho 31 letý syn z 1. manželství na mě neustále hází špínu, pomlouvá mě, před manželem a spolupracovníky mě neustále shazuje, nazývá mě velmi nevybíravými výrazy (samozřejmě v mé nepřítomnosti), píše manželovi o mých "chybách a prohřešcích", otevřeně ho nutí k tomu, aby se mě zbavil. Vím, že na mě již mnoho let žárlí a snaží se náš vztah rozvrátit, ale v poslední době je to čím dál horší. Manžel dělá, že je vše v pořádku, ale já mám pocit, že už to takhle dál nejde. Manžel tvrdí, že to není pravda, že to tak není, ale myslím, že je to pro něj velký problém, který ničí nejen náš vztah, ale i nás samotné. Jak se zachovat? Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Podle mne byste si zasloužili společný "kulatý stůl", kde byste si vše bez emocí mohli vykomunikovat. Oč jde, jaké jsou příčiny, co s tím v budoucnu dál.
děti partnerů
Dobry večer, jdu si pro radu..Mam ted 27 měsícniho syna, od listopadu bydlim jen snim..mam přitele jsme spolu ted 5 měsícu a nebydlime spolu prozatím...a mame takovy problem...přitel je hodny o maleho se zajima jak o vlastního vychazeli spolu..ted ale mame problem cokoliv mu přitel řekne tak se začne mračit, zavirat oči ,brečet,, kdyžje pritelu nas nic malej neudla sam, nehraje si sedi na gauči a ani se nehne, snaži se malej přitele ignorovat věčně chce jen me, ale ja chci aby spolu vychazeli..už jsem zoufala a nevim co mame dělat přitel je s mutny z toho že je malej smutnej
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko.Možná by bylo dobré, kdybyste tento dotaz napsala kolegyni z poraden idnes - Markétě Klingerové, která tu má na starost děti. Myslím, že syn je na vás hodně fixovaný a přítele bere jako cizorodý prvek - jistě by si na něj velmi rychle zvyknul, kdyby přítel bydlel s vámi, ale takto ho syn prostě podvědomě bojkotuje, protože mu váš přítel bere mámu, která byla dosud jen jeho...
děti partnerů
Dobrý den, ráda bych se poradila. Před nedávnem jsem se rozešla s přítelem po dlouholetém vztahu. Mám teď asi 2 měsíce nového přítele. Vím, je to zatím velmi krátká doba, ale přesto již nad touto otázkou přemýšlím a po pravdě mám z toho strach. Má skoro 4 letou holčičku z předchozího vtahu. Mě je 28 let a jsem bezdětná. Na první pohled to pro mě nebyl problém, že má dítě. Zřejmě proto, že jsem v takové situaci nikdy nebyla a znám ze svého okolí různé situace, ale to není jako když je v ní člověk sám. Děti mám ráda, nikdy jsem neměla problém s dětmi kamarádek vycházet, ale nikdy jsem žádnému nemusela dělat „náhradní mámu“. Největším problém podle mne je, že si dceru bere velmi často např. 3-4 do týdně. Někdy jen na odpoledne po školce, jindy přes noc a někdy jí ráno vozí do školky (nemají střídavou péči). Jeho „nevýhodou“ je, že pracuje jako OSVČ doma a má tudíž flexibilní pracovní dobu a více času. Mám pocit, že toho jeho bývalá přítelkyně zřejmě zneužívá. Je velmi hodný a myslím si, že je to nejúžasnější chlap jakého jsem zatím potkala. Popravdě si neumím představit situaci, kdy bychom spolu bydleli a tento režim by pokračoval dál. Nechci, aby to vypadalo, že ho chci od jeho dcery odrazovat, aby si jí nebral tak často nebo ho do čehokoliv nutit. Nevím jak se k celé situaci postavit. Ale myslím si, že pokud už teď mi tento fakt vadí, mohl by to být do budoucna zásadní problém. Předem děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jano. Zkuste si pro sebe rozmyslet, co je pro vás největší problém. Říkáte, že s dětmi problém nemáte. Dokud se nejedná o dítě přítele a váš pocit, že je zneužíván matkou jeho dítěte. Co nejde zkousnout? Víc jeho původní závazky, nebo něco jiného? Jeho dítě je jeho dítě, jeho matka je jeho matka, takže spolu budou ve spojení pořád. Časem by si to mělo podle mne sednout, když si vyřešíte sama v sobě, co vás konkrétně trápí. Pojmenujte si to :-) Hodně štěstí.
děti partnerů
Dobrý den,prosím o radu.Jsem po rozvodu s novou přítelkyní přes 3 roky. Znám a mám ji rád již 27 let.Bydlím většinu týdne s dcerou,které bude 17.Bohužel ona mou přítelkyní nesnese,ať už ze žárlivosti nebo z principu.Přitom ví že manželství skončilo kvůli mé ženě.Když je tu moje dcera spolu s mou přítelkyní, dokáže vytvořit natolik nedýchatelnou atmosféru, že přítelkyni tu není dobře a nechce tu být.Naopak ona bydlí celý týden s rodiči, se kterými občas nemá ideální zázemíi a se synem, kterému je 23 let.Má to navíc tak, že i když bydlí s rodiči a synem celý týden,stejně mají každý druhý víkend navíc pro sebe.Ona má pocit že ten její syn ji pořád nějak potřebuje. Po večerech sedí u něj v pokoji zatímco on si tam něco dělá na PC...Ta fixace je hodně silná.Už řekla že by bylo fajn se mít jen tak rádi a počkat na sestěhování až nám ty děti odrostou. Jenže to potrvá hodně dlouho.Teď jsme si dali pauzu ve vztahu.Nová pravidla být spolu aspoň všechny víkendy asi neakceptuje.Jak dál?
Mantasofvenom@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nejste ani jeden vyrovnáni s předchozím životem a s dětmi, které máte - které by měly být vystaveny vašemu vztahu s tím, že jej bezvýhradně přijmou. Každé z dětí si hájí své citové teritorium a potřebuje mít prioritu - snad jsem srozumitelná...Děti cloumají vámi dvěma a neumožňují vám de facto mít uvolněný vzájemně pohodový vztah - bohužel.Ta fixace vás, jako rodičů, je oboustranná, byť její míra je rozdílná. A - nepřeceňujte vaši dceru. Proč myslíte, že by měla brát jednoznačně racionálně v potaz to, že manželství skončilo kvůli vaší ženě? Chcete na ní víc, než je schopna. Má ráda mámu i tátu, není schopná objektivního rozsouzení viny. Nechtějte to na ní.Nejspíš byste se měli v budoucnu, po skončení pauzy, s přítelkyní domluvit na funkčním modu vivendi, co se týká vašeho vztahu - jak by to mělo vypadat, z jakých důvodů právě takto...A hledejte kompromis, oboustranně přijatelný.
děti partnerů
Dobry den pani doktorko. Mam na Vas dotaz. Nyni resime asi tak rok s partnerkou problemy, ktere hllavne prameni ohledne jejiho syna, kteremu zakoupily dum a on na tomto dome neudela kus poradne prace. Pokud dojde na to ze partnerku na tento problem upozornuji je ohen na strese. Mimo toho se ozenil ma syna. O tom jak jej vychovavaji se nebudu zatim zminovat-deti maji deti. Dalsim problemem je ze i kydz je zenaty tak jim vari stale stara babicka, ktere je 87 let. Na stravu nepridaji nic. Ti to dva mladi lide kterym je 26 let vstavaji v 11 hodin rano a zajem o to ze se musi kolem baraku pracovat neni zadny. Pouze maji natazene ruce a vyuzivaji toho ze je v baraku ja a me je 65 roku a on to vse udela. Udrzuji dum kde mi nic nepatri-pouze prace a do ktereho ja vklaadam prevaznou cast sveho duchodu, kdy si ponecham velmi malo pro svoji potrebu a to hlavne pro pejska na nakup granuli. Do prace nikde nechodi maji prijem od sveho stryce ktery se zabyva lecitelstvim. Ovsem ten prijem nepokryje jejich pozadavky. Ma pertnerka stale sveho syna brani s tim , ze jsem proti nemu zaujaty. To je pouze jen malo z toho co ma za nasledek nase hadky a nezhody. Pokud mi odpovite tak by jsem Vas prosil na muj imeil. Zatim dekujii Peik. vinkutika@seznam.cz
Josef
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Josefe. Mohu v rámci systému odpovídat jedině takto přes poradnu. Moc nevím, co vám mohu poradit. Chápu, že se vám jednání partnerčina syna a jeho rodiny nelíbí, jste jinak vystavěná osobnost se smyslem pro zodpovědnost. Ale to hlavní je na komunikaci mezi vámi a partnerkou. Jestliže při nějaké své výtce reaguje partnerka prchlivě ( oheň na střeše), bylo by dobré zaměřit se na vlídnou formu sdělení tak, aby byla ochotná se nad tím zamyslet. Většinou matky chrání své děti, pokud jsou někým jiným kritizovány. Tak to zkuste jinak a zkuste se domlouvat i s jejím synem - ale především po dobrém :-) Třeba se dohodněte na rozdělení prací na domě. A ještě jedna věc - do domu,kde žijete, ale nic vám tam nepatří, jak říkáte, můžete investovat část své práce. Ale ne peníze...
děti partnerů
Dobrý den. Žiji s 14ti letým synem a přítelem, který se k synovi chová velice přísně. Neřekne o něm jediné dobré slovo, ale neustále využívá jakoukoliv pžíležitost, jak říct, jak je strašný,jaký bude nepoužitelný až vyroste...Můj syn je myslím normální 14ti letý kluk, který prochází pubertou. Bohužel velkou chybou je, že pokaždé, když si nastavíme nějaká pravidla, tak je po chvíli nedodržuje a snaží se trávit každou chvíli na počítači. A těchto našich střetů okamžitě využije přítel. Možná by mi nevadilo, kdyby mu vše říkal normálně, ale chová se k němu opravdu hnusně a arogantně. Pokud po něm něco náhodou syn chce, tak buď nereaguje, nebo mu odsekne, že mu nepomůže. Mockrát jsem mu říkala, že mi jeho chování vadí, ale marně. Jsem z toho nervózní a nevím co dál. Děkuji
Anežka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anežko.Váš přítel má o výchově jiné představy, ale podmínkou společného života je, se umět o věcech domlouvat. Výchova dítěte jednoho z partnerů je složitější, ale je možné, že by byl přítel podobně kritický i k synovi, kterého byste měli společně. Nevím, co vám poradit, než konstruktivní komunikaci, která povede k příznivé změně.To znamená, s přítelem i rozebrat více to, jak byl vychováván on v dětství, jaký vzorec fungování zažíval doma od rodičů. Kdyby to nikam nevedlo, doporučuji společnou návštěvu rodinného terapeuta. Jde zde o všechny zúčastněné - o vás, syna i přítele a vzájemné vztahy mezi všemi. Tvoříte společně rodinu...
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko Douchová. Před rokem jsem se seznámila s mužem, který v té době žil sám. S partnerkou měl půlročního syna, když se rozešli. Prý už se hodně hádali a dítě nebylo plánované. Tohle jsem o něm věděla. Mě je 29 let a jsem bezdětná. Partner o mě velmi dlouho usiloval. Mě bránil ve vztahu fakt, že má dítě. Nikdy jsem totiž nechtěla muže s dítětem. Vždycky mi vadila představa, že budu v roli macechy a budu se starávat o cizí dítě. Samozřejmě náš přátelský vztah časem přerostl v lásku a já si stále říkám, že to zvládnu, vždyť je to ten nejlepší muž, jakého jsem kdy poznala. Už měsíc spolu bydlíme a teď má přijít víkend i s jeho synem. Stresuje mě to, v duchu to silně odmítám, nechci to. Je mi dobře s partnerem a teď má do naší domácnosti přijít jeho malé dítě. V závěru chci říct jediné. Neubránila jsem se před vztahem s mužem, co má dítě. Neodradilo ho moje neustálé odmítání, vybojoval si mě. Jak mám zahodit ten kámen, ten, co mě tak tíží? To, že má roční dítě?
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marie. Máte v sobě vytvořený dopředu blok, který se určitě časem rozpustí. Budete si na jeho dítě zvykat, je malé. Horší by bylo, kdyby k vám již přišlo dítě, které bude proti vám dopředu naočkované od jeho matky. Když milujete jeho, budete mít ráda postupem času i jeho dítě. Patří k němu a vždy bude, i když nebylo plánované. Jen se toho nesmíte dopředu bát :-)
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko. Mám vzkaz pro Hedviku. Milá paní Hedviko, moc nechápu, na co si stěžujete. Pravděpodobně jste rozbila rodinu, ukradla ještě nenarozenému dítěti tátu a jeho matce zkazila život. A nyní se mstíte na čtyřletém dítěti? Bijete ho? Já být Vaším manželem, pravděpodobně bych Vás vyprovodila rychlým krokem. Vůbec nechápu, jak můžete mít takto sobecký a rozmazlený postoj. Možná, když začnete u sebe a zkusíte se vžít do kloučka, který přišel o taťku, Váš problém zmizí. Přeji Vám, aby se Vám nikdy nestalo to, co bývalé partnerce Vašeho manžela. Takovou bolest, co ona musela prožít si totiž nezaslouží nikdo.
Frances
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Frances - váš vzkaz posílám pro Hedviku :-)
děti partnerů
Vzkaz pro Hedviku, pokračování: osobně si myslím, že na něj prostě žárlíte, protože je a bude to připomínka jeho předchozí manželství.....je fajn mít partnera jen pro sebe, ale veděla jste jak to má Váš mnažel a pokud jste nebyla ochotna akceptovat, že má dítě, které miluje, tak jste se do toho neměla pouštět...je to 4letý kluk a on za nic nemůže...a věřte, že pokud se k němu takhle budete chovat, podepíšete se na něm neskutečným způsobem....i já jsem spoustu věcí musela překousnout, překonat, naučit se, ale můj manžel mi za to stál....a i když jsem věděla, že jsem vlastně "na 2. místě", tak si ho dnes za to paradoxně vážím, protože vím, že kdyby jsme se nedej bože rozešli, tak nikdy nedovolí, aby se k našemu synovi jeho nová parnerka chovala tak jako Vy...zkuste se nad tím zamyslet a netrestejte toho kluka za svůj strach a žárlivost... - otázka upravena poradcem
Lucka
PhDr. Jitka Douchová
Díky za moudrá slova... :-)
děti partnerů
Vzkaz prp Hedviku : Hedviko..proboha... přečtěte si ještě jednou, co jste napsala...zkuste si představit, že se s mužem rozejdete a on si najde novou partnerku a tak se bude takhle chovat k VAŠEMU synovi...a zkuste si opravdu upřímně přiznat, co Vám na tom kllukovi vadí, jestli to jaký je, nebo to, že je to "připomínka" jeho předchozíko manželství a vztahu...i já jsem si musela najít cestu k manželovým dětem, i já jsem ho "odvedla" od rodiny a na rozdíl od Vás jeho děti byli starší a značně "poučené" co si o mě mají myslet a jak se ke mně chovat, i já jsem na ně, přiznávám, občas žárlila..ale vždycky jsem si hned uvědomila, že se chovám jak....manžel je miluje a oni jeho a holt, když se vidí jednou za čas, tak se jim prostě věnuje víc než mně...a taky jsem věděla že bude.li mít volit mezi mnou a dětmi, zvolí je..drsné, ale věděla jsem, že buďto to musím bez ztráty kytičky dát nebo jsem se do toho vztahu neměla pouštět...jsme spolu přes 10 let ajeho děti mám ráda jako vlastní... - otázka upravena poradcem
Lucka
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji, Lucko, Hedviko, posílám...
děti partnerů
Dobrý den, prosila bych o radu, nevím, co mám dělat. S teď už manželem, jsme se dali dohromady v době, kdy on byl ženatý a čekal s manželkou dítě. Od ní odešel a od té doby jsme spolu. Jsme rok a půl po svatbě a máme ročního synka. On se s první manželkou rozvedl, když byl jejich synovi rok (ale celé těhotenství a první rok života dítěte už byl se mnou). Jeho syna si bere jednou za měsíc na víkend a jednou v týdnu na odpoledne. Já nevlastního syna ale až nesnáším, několikrát jsem ho zbila, okřikuju ho, jsem na něho zlá a upřednotňuju své dítě před ním. Manžel se ho vždy zastane, čímž u nás dochází k hádkám. On není špatný kluk, ale nemám ho ráda. Nevím co s tím. Manželovi se nelíbí jak se k němu chovám, ale pak mi vždy dá za pravdu, že je to otřesné děcko. Jeho máma tvrdí, že ona s ním nemá problém, ale já ano! Má necelé 4 roky. Poradíte? Děkuji vám! Hedvika
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hedviko. Váš muž odešel za vámi od těhotné manželky, byla na vše sama, jistě se to projevilo již v prenatálním období u jejich společného syna, který neprožil už ani v této době nic dobrého, díky stresu své matky, která byla v tak citlivém období opuštěná. A asi není jeho matka úplně v pohodě ani nyní, pokud žije sama. Bylo by velmi dobré, kdybyste to pochopila a měla k manželově synovi trpělivost. Je to manželův syn,  patří k němu, a pak tedy i k vám...
děti partnerů
Dobrý den,ráda bych poprosila o radu, protože už nevím co dělat.Přítel 48,já 43,on dcera 25 let,žárlící,vymýšlející si na mě jednu lež za druhou,podrazy,navádění otce ke lžím(podotýkám,že slečna má svého partnera,své dítě). Můj přítel,tolerující jí všechny lži a podrazy,skákající jak ona hvízdá. Když jsem se s ním o tom bavila,řekl mi,že se nikdy nepostaví proti své dceři,ale že když bude na mě něco zkoušet mám mu to říct. Když jsem to udělala,řekl mi,že on nic neslyšel(stál vedle ní) a tudíž nic řešit nebude.Z toho mi vychází jediné,ať ho budu informovat o jejím nekorektním chování nebo nebudu stejně nic řešit nebude a bude vždy proti mě.Máme spolu 5-ti leté dítě,kterému vštěpujeme slušné chování,ale jeho dcera se tím evidentně řídit nemusí.Poraďte prosím co s tím.veškeré domluvy partnerovi jsou zřejmě k ničemu,občas mám naprostý pocit beznaděje,jako bych narážela hlavou na skálu. Děkuji
markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, markéto. Nejdříve bych začala přemýšlet nad tím, proč proti vám přítelova dcera jde, proč na vás žárlí - a to i přesto, že má v 25 letech svou vlastní rodinu. Pak bych teprve řešila taktickou strategii. Jste obě dvě dospělé ženy, každá z vás máte také svůj dospělý život, a každá jste připoutaná k témuž muži -on je její otec a svou dceru miluje, on je váš partner a otec vašeho společného dítěte, a také vás určitě miluje. Je z toho zdánlivě nesmyslný souboj dvou žen o jednoho muže, to se stává. Můžete tomu vy nějak zabránit? :-) On proti jeho dceři jakožto otec určitě nepljde, určitě je nekritický a tolerantní, a má zcela jiný úhel pohledu na dceru, než vy...
děti partnerů
bez mé pomoci nic sama nezvládne a firma by šla úplně ke dnu. A já stojím před velkým dilema, jestli zůstat a počkat jak se vše vyvine i za cenu, že díky chování jeho dcery ke mně se budu trápit, nebo odejít a
se smutkem nad zmařeným úsilím si hledat práci. Když jsem příteli řekla tyto své pocity, řekl mi, že mě nechce vyhodit, ale pokud nejsem schopná s jeho dcerou pracovat, budu si muset najít novou práci, protože je to jeho dcera a nenechá ji dělat někde za "pár šupů". Prosím poraďte jak zvládnout vztah s dospělou dcerou svého přítele, navíc značně ovlivňovanou matkou, která nám závidí, že jsme šťastní, že stavíme dům, máme nové auto a že celkově se nám daří. Děkuji - otázka upravena poradcem
Ivvuše
PhDr. Jitka Douchová
Máte jasně a konkrétně vystavěnou zakázku na mne - to je prima, leckdy nevím, nač se tazatel ptá a co pro něj mohu udělat. Tak - je to o vztahu s přítelovou dcerou, která je pro vás nafrněnou osůbkou. Zkuste ji nebrat jako rivalku, ale jako někoho, kdo je na vás sice závislý, bude se však tvářit jako nadřazený. Srovnejte si ji do latě jen tím, že ji budete zasvěcovat, no ne? :-)
děti partnerů
Dobrý den, prosím o radu, jsem úplně bezradná, bude mi padesát a před dvěma lety jsem na naléhání svého přítele opustila po dvanácti letech super prac. místo a šla jsem společně s přítelem pracovat do jeho firmy, v tu dobu jsme se i sestěhovali do podnájmu a začali stavět dům. Pracovali jsme často do noci abychom pozvedli firmu a vydělávali na dům. I přítel mi řekl, že mi nikdy nezapomene jak jsem mu pomohla, Letos na jaře dostal ale prestižní pracovní místo a z firmy odešel, zůstalo vše na mně, už nemá takřka na firmu čas. A teď hlavní problém, přítel má dospělou dceru, která již pracuje, od začátku se snažím si ji získat, ale asi marně, ignoruje moje pozvání na oběd, přehlíží mě na ulici, při návštěvě hovoři jen s otcem, nějak nemůže strávit novou partnerku po otcově boku. A teď přítel přišel s tím, že ji zaměstná ve firmě, že ji vše budu učit aby mohla místo něho řídit firmu /má dvacet a nemá ani maturitu/. Je mi úplně nanic, už jednou tam pracovala, celý den se poflakovala a dělat nic nechtěla, vůběc nevím, jak s ní budu spolupracovat, ale přítel na tom trvá i přes moje argumenty, že práce tam pro dvě není a firma nemá ani na další prac. sílu peníze. Ale propustit mě nechce, dobře ví, že jeho dcera
Ivuše
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivuše,před svou reakcí  přecházím na další část vašeho dotazu.
děti partnerů
Dobry den, reaguji k prispevku pani Ikarus a pani Takyrozvedena. Zazila jsem velmi podobnou situaci z pohledu manzelky, od ktere odesel manzel a nechal doma dve deti. Zpocatku o ne mel veliky zajem, dochazel dvakrat tydne a deti ulozil, udelal s nima ukoly, uvaril veceri, trvalo to asi rok, pak prisel telefonat od jeho nove partnerky a byl konec, postupne ho presvedcila, ze nam nebude delat andela a hlidace a jeho vztah s detma se zacal velmi zhorsovat. Nyni, po dalsim roce, s nim deti jiz nechteji jezdit na vikendy, syn mu utekl z hospody, dcera se mu vyhyba. Vzkaz pro vsechny milenky, pokud mate rady sve partnery, nechte jim jejich deti a poporujte je ve vztahu k nim. Jinak mate rady jen samy sebe a zivot vam to vrati. Dekuji
Dasa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Daso, děkuji za váš příspěvek a posílám jej do "éteru"
děti partnerů
Dobrý den již skoro rok žiji se svým přítelem v jedné domácnosti má 3děti z bývalého manželství já mám děti dvě které snámi žijí,přítele děti k nám chodí pouze dvě ten nejstarší už nemá zájem mám problém stím,že děti si bere přítel kdykoliv,ale on si je vezme k nám a jde večer do hospody což mi vadí jsem ve třetím měsíci těhotenství dítě čekáma samozřejmě spolu,jde mi spíše oto,že mě nebaví trávit večery se čtyřmi dětmi potažmo se dvěma jeho!myslím si,že pokud si je vezme k nám měl by být snimi doma a né mě tu snimi nechávat...už jsem se na toto téma ozvala,ale jemu na tom nepříde nic špatného,že prýděti stejně spí když do hospody jde,předesílám,že jeho dětem je 13 a 7let a on jde do hospody v sedm večer tak,že logicky ještě nespí,co by jste mi na to řekla příde vám to v pořádku?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, co vám k tomu mohu říct? To je přeci věc dohody mezi vámi. Pokud se na tomto nedokážete v pohodě domluvit, máte problémy v komunikaci a přítel je nejspíš na toto zvyklý z předchozího manželství. Vy si musíte docela rychle vytvořit svůj vlastní model, který bude oboustranně výhodný, odsouhlasený a spravedlivý. Tj. např. - jednou budete mimo domov se svými přáteli v době, kdy tam jsou čtyři děti, jindy on :-)
děti partnerů
Dobrý den paní Douchová, chtěl bych se zeptat, žijeme s partnerkou, kdy ona má dvě děti 9let (dvojčata) z předchozího manželství a stejně tak já jedno,také 9let.Její děti jsou cepovaní od malička,že opravdu poslouchají mámu snad na slovo,můj syn,dokáže občas pozlobit a ve škole mu to nejde,tak jak dvojčatům, nicméne úplně špatné výsledky nemá.Ona to vidí jako obrovský problém.Snažím se pomoci při učení syna,i když jsem dvakrát v týdnu pracovně mimo domov,tak ne tak často.Syn je aktivní a trochu i zbrklý,pravý opak dvojčat.To,že ji občas neposlechne,tak jak by chtěla bere asi jako odsekávání a útok na ni a je to důvod našich hádek.Díky tomu jsem na syna i přísnější,ale nepomáhá to.Opravdu nevím jak dál a jak situaci dále řešit.Když hledám pomoc u ní,tak mi neodpoví,jen mi říká,co udělal,či neudělal nebo špatně udělal... Mám partnerku moc rád, ale tenhle postoj je strašně ubíjející. Prosím Vás proto o radu a předem děkuji za Vaši odpověď.
Robert
PhDr. Jitka Douchová
Milý Roberte. Moc bych vám doporučovala přímou spolupráci s dětským psychologem, kterému byste mohli vy dva spolu říct vše důležité, dále by tam jistě byla dobrá jeho spolupráce s vašimi dětmi a na základě toho, i rodinné terapie ,můžete nalézt cestu, jak dál, v čem jinak. Je to těžké, jestliže jsou děti stejně  staré a o to více se pak porovnává neporovnatelné, každý je jiná osobnost, má jiné geny, jinou předchozí výchovu. Když to partnerka uslyší z úst odborníka, bude to vše snazší :-)
děti partnerů
Děti partnera, ráda bych se zeptala na názor.Mám přítele a po jeho rozvodu jsme začali bydlet v domě,kde původně bydlel s rodinou, ale manželka zde nechtěla se 3 dětmi zůstat.Podotýkám,že děti jsou ve věku 17,19 a 20 let. Po roce soužití mám neodbytný pocit, že děti partnera si dělají co chtějí a partner to toleruje. Absolutně nejsou ochotné nejenom uklízet po sobě, ale i jakkoli se zapojit do péče o dům.Partner na moje rozčílení nad nepořádkem svých dětí reaguje tak, že po nich uklízí.Když se rozčiluju,že to NENÍ SPRÁVNÉ, tak mě odbyde, že jemu to nevadí.Bohužel na tyto situace reaguje můj 16-tiletý syn a na moje dotazy, proč neudělal to či ono mi odpoví, že není jedinej, kdo tu NIC nedělá. A na to bohužel nemám argumenty :-(. S partnerem o tom opakovaně mluvím, ale není schopen (možná ochoten) nastavit jasná pravidla a zajistit jejich dodržování. Nevím co dál a štve mě to, protože můj syn se mi mění před očima na něco, co nechci.
Inreda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Inredo. Nastavení pravidel společného života v rámci již předchozího zaběhnutého pořádku, je těžké, ale nezbytné.Po partnerových dětech nejspíš nebylo vyžadováno v domácnosti nikdy nic, přítel se bojí konfliktu s nimi. Máte odlišný přístup k výchově, když dohoda není možná - je vedena v klidu a snaze po rozumný kompromis?  Napadá mne i to, jak se asi vyvíjí vztah jeho dětí k vám, když jste vstoupila na jejich území, kde žili všichni jako rodina. Není to např, i jejich bojkot vás a nových pořádků, které s vaším příchodem nastaly? To vše se ale musí nutně odrážet na celkové atmosféře v domě. Jediné, co vám mohu doporučit, je řešit vše po dobrém a nerozčilovat se - tím nedosáhnete ničeho...
děti partnerů
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu, či pochopení. S partnerem spolu žijeme 6 let, máme 13 měsíčního syna. Já mám 2 děti z předešlého manželství on také. Má nás moc rád, přesto svatbu nepovažuje za důležitou, já ano. Rozumíme si až na jeho syny, kteří prý nemají zájem se s námi stýkat a ani nemají zájem o malého brášku. Údajně ani o mě nikdy nemluvili hezky a ani o mých dětech. Několikrát nás v minulosti navštívili a já i mé děti jsme měli dojem, že je vše v pořádku. Partner,ale následně vždy naše pocity zpochybnil, že hoši tvrdí a říkají něco jiného. Nějak se s tím neumím vyrovnat, nevím co si o této situaci myslet. Normálně se ani nehádáme, ale jakmile přijde řeč na ně, nebo že bychom i my chtěli jejich přítomnost, je zle a vždy se ošklivě pohádáme. Nerozumím této situaci, nemohu ji pochopit. Partner říká, že o nás nemají zájem, nemluví o nás hezky a on je prý nutit k ničemu nebude. Nejsem si jistá, zdali jsou to skutečně jejich slova, nebo to jemu takto prostě vyhovuje. Šárka.
Šárka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Šárko. Úplně se nevyznám v tom, oč vám jde. Zpočátku mluvíte o potřebě manželství s vaším druhým partnerem a otcem 13 měsíčního syna, ale pak přecházíte k vztahovým  problémům s jeho syny a k tomu, že se nedokážete vyrovnat s jejich nezájmem o vás a vaše děti. Nevím, v čem vám mohu být konkrétně nápomocná, asi by bylo dobré si zajít k partnerskému psychologovi přímo a vše s ním probrat v rámci dialogu :-)
děti partnerů
pokračování prvního odstavce...
Když přičtu fakt, že má velmi často i pracovní víkendy, lze říct, že se vidíme opravdu velice málo. Sestěhování k sobě v tuto chvíli možné není. Nevím tak, co mám dělat. V noci už nespím, protože nevím, jak to zvládnout. Mít syna je jedna věc, ale mít jej ve své péči je zase něco úplně jiného a nikdy mě nenapadlo, že by tato situace mohla nastat. Samozřejmě o partnera nechci přijít, ale ta podstata vztahu, ta poloviční svoboda a nezávislost už bude pryč a nikdy nebudeme sami. Vím, že rok a půl se pro někoho nemusí zdát jako dlouhý vztah a možná že opravdu není, pro mě je ale vším a tak mě tato situace opravdu trápí velmi.
Snad mi dokážete nějak poradit.
Děkuji Vám moc.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Aneto, poradit vám nedokážu, není jak. Můžu se nad tím vším jen nějak nahlas zamyslet. Je možné, že přítel,pokud se mu podaří získat opravdu syna do své péče, což není tak jednoduché, pokud jeho matka nebude souhlasit, bude možná šťastnější, a jako více naplněný rodič bude umět být více i partnerem pro vás. Pokud milujete přítele, jeho syn k němu patří. Nemusíte jeho syna milovat, to není nutné, ale získat si k němu přátelský vztah, to ano, to nutné je. Teď to vypadá jako v budoucnu se rýsující trojúhelník, kde vy dopředu předpokládáte svou pozici toho třetího. Ale kdyby to tak bylo, neměl by váš vztah s přítelem cenu. Jedná se o dvě odlišné lásky. Ale podmínkou je, abyste dokázala jeho syna přijmout a nebrat jej jako rivala. A pak je důležitá i vaše společná komunikace na toto téma. Nesmí tam být výčitky, měla by být konstruktivně věcná :-)
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, je mi 23 let a mému příteli 30. Má syna, který bude mít tento měsíc 10 let, a je v péči u své matky. S přítelem jsme spolu rok a půl, máme spolu krásný vztah, ale samozřejmě hádky občas jsou. Syna má mít každých 14 dní o víkendu a přes prázdniny v průběhu školního roku většinou po domluvě s matkou. Svého syna miluje a má s ním opravdu silné pouto a vztah. Takovýto vztah, i když pro mě není snadný jsem doteď zvládala, přestože nejsem zvyklá být na druhém místě a o čas partnera se s někým dělit. Ale fungovalo to. Nyní nastává situace, kdy v důsledku chování matky syna, bude žádat můj přítel o svěření syna do jeho péče, a sociální pracovnice se již vyjádřila, že nevidí důvod, proč by to nemělo vyjít. Pro mě však nastává chvíle, kdy se mi změní vše na co jsem byla doteď zvyklá, a to málo soukromí, co jsem s přítelem měla, bude také pryč. S přítelem nežijeme spolu a každý máme svoje zaměstnání a povinnosti, kvůli kterým se někdy nevidíme třeba i celé dva týdny....
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Aneto. Přecházím na vaše pokračování...
děti partnerů
Dobrý den,
Chodím s přítelem přes půl roku. Má dceru 15 let a má jí každý druhý víkend a o prázdninách 3 týdny. V té době se nevídáme, protože on to nechce, ani nás ještě nepředstavil. Když jí má u sebe-najednou přestanu existovat. Je mi 37 let, děti nemám a ani nechci. Přiteli je 44 let. Mimo to s ní ještě spí na manželské posteli.. Příteli jsem naznačovala, že bych chtěla jeho dceru poznat, ale zamluvil to a nemá sek tomu. Říkám si, že je to ještě brzy, že třeba nechce nic uspěchat, má za sebou dost zklamání z minulých vztahů a mají s dcerou super vztah. Tak nevím co s tím. Děkuji za radu.
Blanka
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím vás, Blanko. Na vašem místě bych na nic netlačila a nechala to na příteli. Musí vědět, že jste vůči případnému vztahu s jeho dcerou otevřená a budete se snažit, abyste byly "kamarádky" s vzájemnou úctou k sobě navzájem. Ale je to na nich, on si bude diktovat tempo vašeho možného sbližování. Připravte se na to, že s vámi může jeho 15 letá dcera rivalizovat, a že to nemusí být na začátku nijak jednoduché...
děti partnerů
Manžel si před dětmi vymýšlí, jak je se mnou nešťastný, jak mu ubližuju, po sebemenší naší hádce kontaktuje svoji 15 letou dceru a začne jí o mě vykládat takové věci, že se nestačím divit. Napovídal jim, že mu zahýbám, že z něho tahám peníze, že mu už spoustu peněz dlužím a kdyby se mu něco stalo, tak že je mají chtít po mně, napovídal jim, že je nenávidím, že nechci, aby se s nimi stýkal a bráním mu je vidět. Nic z toho není pravda, peníze mi nedáváa nikdy nedával žádné, jsem mu věrná a o styk s jeho dětmi bojuju celých 12 let. Proč tohle manžel dělá? Když jsem mu řekla, že si s jeho dětmi o tom všem promluvím, tak jsem ho rozčílila až do afektu. Přitom jinak tvrdí, že mě miluju, chce společnou budoucnost a na druhé straně mi vyčítá, že se cítí mezi dvěma mlýnskými kameny mezi mnou a dětmi, ale to tak být nemusí, jenže on si vzal do hlavy, že prostě to tak je a ani po dobrém ani po zlém mu to nevysvětlím. Už nevím, jak s touto situací pohnout, mám zakázáno se k jeho dětem přiblížit.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Hanko, omlouvám se , ale toto je natolik složité a zauzlované, že vám mohu těžko nabídnout jakékoliv doporučení, nebo náhled, jestliže do vývoje vašeho 12 letého vztahu nevidím. Velmi bych vám oběma doporučovala přímou spolupráci s partnerským psychologem.
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych vás poprosila o radu nebo náhled. S manželem jsme 12 let, on 45 já 41,každý máme děti ze svých předchozích manželství. Manžel žije v domácnosti s mými dětmi, ovšem nijak mi s nimi nepomáhá a na výchově se nepodílí, razí heslo, že jsou to moje děti a tím to pro něj končí. Neříkám, že mě to netrápí, ale zvykla jsem si na to. Problém je ale jinde. Od začátku našeho vztahu jsem se snažila o navázání bližšho vztahu s jeho dětmi, v té době byli ještě menší, ale manžel to nechtěl, pořád se vymlouval na cokoli, nechtěl trávit čas společně, choval se tak, jakobych já byla pro ně hrozba, jakobych jim chtěla ublížit. Hodně jsme se kvůli tomu hádali a hádáme dodnes. Mnažel mi vyčítá, že je mezi mnou a svými dětmi, ale neslyší na to, když mu říkám, že on to tak nastavil a že to tak být nemusí a já bych si moc přála, abychom nějak fungovali jako celek. Nejhorší je, že poslední dobou mě začal manžel před svými dětmi pomlouvat, říká věci, co pravda nejsou.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko, přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.