Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| sexualita| osamělost| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| vztahové problénmy v širší rodině| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
pro borovcova jana2@seznam.cz

A z třetí strany - jako dítě rozvedených rodičů.

Rodiče se rozvedli, když jsem byla sice již zletilá, ale studovala jsem. Neměla jsem kde bydlet, byl problém s penězi, rodiče začali najednou financovat svého nového partnera nebo svoje nové aktivity. Bylo to pro mne jedno z nejsložitějších období, kdy jsem v našem bytě potkávala cizího muže, otce si zase nárokovala cizí žena - lidi bez "společné" historie, doma pro mne najednou nebylo místo, prostě vzduchoprázdno. A prý musím pochopit, tolerovat, přijmout. Snažila jsem se respektovat, ale zejména tátova partnerka mne nesnášela. A pak se přidaly komplikace v době, kdy jsem měla vlastní rodinu - všechno dvakrát (návštěvy, oslavy), všechno izolovaně. Péči babičky a dědečka o moje děti téměř neznám - otec měl svoje malé dítě (a dítě partnerky), matka začala žít svými aktivitami. A bylo to zcela zbytečné, protože noví partneři je stejně časem opustili a rodiče žijí každý sám. Ale rozbitá rodina už se nikdy dohromady nedá. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Lucie, moc vám děkuji za vaši zkušenost a posílám, nejen janě borovcové, ale i dalším, kterých se toto téma týká...
děti partnerů
pro borovcova jana2@seznam.cz

Dobrý den,
jen jsem chtěla napsat Janě, že přijmout nového partnera rodičů není lehké.
Jsem na opačném konci této situace, manžel (nejsme rozvedení) žije 3 roky s přítelkyní. Když řekl dospělé dceři, že je seznámí, nechtěla. Po nějaké době se mi s tím svěřila. Že neví, jestli udělala dobře. Tátu má moc ráda. Pak mi řekla, že svolí se seznámením, jen když já nebudu proti. A že se asi na jejich společná setkání nebude nikdy těšit, kdežto na tátu samotného se těší vždycky.
To jen abyste měla taky názor z "druhé strany" - otázka upravena poradcem
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Věro, moc vám děkuji, jsem ráda, že jste napsala... Promptně přeposílám
děti partnerů
Přeji hezký den a potřebovala bych poradit,,Muj pritel se kvuli me po 30letech rozvedl v době kdy mel jíž dospělé dva sny .Náš krásný vztah trvá 4 roky ale mě hodně trápi ze me jeho synove neprijali hlavne ten mladsi ani nepozdraví proste jsme tabu.Ke starsimu jezdi i se svoji byvalou manzelko na navstevy a to nedokazu pochopit i kdyz mi pritel tvrdi ze vi ze je to pro me tezky tak ja to nedavam citim se hrozne ,Muzete mi prosim poradit co s tim? Děkuji
borovcovajana2@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Bývá to docela časté, že nové partnerky, které jsou vnímány tak, že rozbily rodinu, nejsou přijímány dětmi, de facto jsou bojkotovány. Pro syny vašeho přítele, byť jsou dospělí, jste ublížila jejich matce a oni mají tendenci ji chránit jako muži. Budete to muset přijmout, měli byste o tom s přítelem mluvit - o vašich pocitech. On sám ale nic nezmění, je to jejich rozhodnutí, vyhlásit na vás embargo...
děti partnerů
Dobrý deň, chcem sa poradiť. Mám partnera už sme spolu vyše roka a má 7 ročnú dcéru. Zo začiatku bolo všetko v poriadku, ale postupne mi už tak začína vadiť tá malá, stále sa hádame iba kvôli nej, že ju nemám rada. No ani nie, lebo je stále na nom nalepená, my sa nemôžeme ani len porozprávať, lebo sa už zliepa po ňom, alebo vkuse Ocík ocík. Ona tvrdí, že ma má rada, ale žiarli podľa mňa na mna. Nedovolí nám aby sme boli spolu, celá pozornosť sa točí iba okolo nej, normálne sa teší keď náhodou idem z domu spať k rodičom a ona môže s ním v posteli. Má 7 rokov o chvílu 8 a je strašne nesamostatná, ideme na preliezky a ona sa nejde hrať iba s ním a stále ho ťaha, alebo je pri nás a sedí na nom nacapená zae. To isté aj večer ked pozeráme, neustálu pozornosť si vyžaduje, ale jeho a on jej to všetko žerie a stále ved ona je dobré dievča, ale je vidno aká je prefíkaná a on to nevidí. medzi nami je všetko fajn pokiaľ ju nemá a to ju máva dosť často. Môžete mi prosím poradiť
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Je tam zajímavé to, že ze začátku bylo vše v pořádku, jak říkáte. Že se z dcery a nové partnerky, která není její matka, stává často partnerský trojúhelník, je poměrně časté. Nejčastěji to bývá v  době pubertálního věku dcery. Partnerova dcera nejspíš s matkou citově strádá, chce být hlavně s tátou, a mít ho opravdu jen a jen pro sebe. A to zase je důležité pro jejího tatínka - vašeho partnera. Takže zůstáváte tou třetí, problém nebude tolik v jeho dceři, jako celkově ve vaší společné komunikaci na toto téma. Cokoliv byste řekla proti ní, bude to špatně. Přítel není schopný vidět věci objektivně, ale vy už také ne - a tak se mezi vámi rozšiřuje klín neporozumění, přitom je to taková škoda... Takže jak dál? Nejdříve byste měli o všem spolu nekonfrontačně mluvit vy dva - jak si každý z vás představuje společně strávený čas ve třech. To povídání by mělo být popovídání, ne pře :-) Z toho pak může vyjít společný projekt toho, jak to budete dělat vše dál :-))
děti partnerů
Dobrý den paní Douchová. Dva roky mám staršího partnera, který má dceru (12 let), s níž bývá pár dní v týdnu. Je to príma holka, se kterou docela vycházím. Jsem spíše kamarádka, než druhá matka. Mám ale takovou svobodnou povahu a nesnesu, když se na mě někdo moc lepí nebo když mě někdo omezuje. Partner mi přivozuje velmi nepříjemné chvíle, protože si myslí, že musíme společně trávit všechen čas, kdy je dcera u něj. Vymýšlí jen společné dovolené nás tří, což je pro mě utrpení. Holka je jedináček, který potřebuje neustálou pozornost. Nikdo nechápe, že já potřebuju občas klid a ticho. I když to jasně řeknu, nikdo mě neposlouchá. Mám pocit, že mám problém, který přítel vůbec nevnímá, i když o něm jasně mluvím. Teď jsem odmítla další společnou dovolenou a partner se tomu hrozně diví a považuje to za zradu. Mám pocit, že minulá dovolená byla příšerná a ani mě nenapadlo, že by chtěl jet znovu zase ve třech. Říkala jsem, ať jedou sami, ale on nechce. Prosím, poraďte, jak s ním jednat. Děkuji!
Adélka Ada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adélko Ado. Ani za dva roky si to nesedlo, že byste si vše vysvětlili? Předpokládám, že jste zatím bezdětná, a zákonitě zvyklá i na trávení volného času jen ve dvou, opravdu na vlastní svobodu, a to i v právu na vlastní volbu ohledně  dovolené. Váš přítel má dceru jedináčka a za těch 12 let se naučil podřizovat hodně věcí jí, má ji rád a byl na to zvyklý, že po narození dítěte se prostě funguje jako rodina. Asi vám nedokáže rozumět, ale je to na vás dvou, abyste to spolu zvládli, že něco bude ve třech, něco ve dvou.Takže, jak s ním jednat - on není jen za sebe, je i táta, ale ne na plný úvazek. Potřebuje vás obě dvě. De facto je to pro vás pocta, znám hodně párů, kde nová partnerka nemá šanci na společně strávený čas vůbec, pokud má partner děti. Chce s nimi trávit čas sám, aby jim vynahradil, že s nimi není stále. Takže by to chtělo diplomacii a určitě budete umět dospět ke kompromisu...Držím palce
děti partnerů
Dobrý den, prosím o radu, jsem 8 roků podruhé vdaná, mámě úžasný vztah, v poslední době ale narážím na zásadní problém, já i manžel máme již dospělé děti, které mají své rodiny a tedy i děti. Jsem zaměstnaná a vykonávám náročnou psychickou práci s lidmi. Samozřejmě, že se snažím někdy pohlídat má vnoučata, v tom okmažiku narazím... je to jen párkrát do roka i z důvodu, že žijí daleko od mého bydliště . Ihned je po mně žádáno, abych hlídala i manželova vnoučata a je problém. Kdy? když mám 4 týdny dovolené, vnoučat je 7? Jsou malé, takže pořád být ve střehu. jsem z toho nešťastná a stává se mi to noční můrou. mají přece své babičky...... Můj zdravotní stav není o.k., mám ID I. stupně a to na psychiku, před 3 roky jsem zcela zkolabovala z důvodu přetížení organismu. Prosím poraďte manžela miluji a toto mne velmi trápí., nechci dělat problémy......
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Evo. Jestli máte s manželem opravdu hezký vztah, neměl by být problém, rozdělit si péči o vnoučata a hlavně  tom všem komunikovat. Vy dva mezi sebou soupeříte, manžel žárlí na vaši péči o vaše vlastní vnoučata, chce nějakou vyváženost, má pocit, že je výrazně preferujete, což je jistě pravda. Ale tomu se dá rozumět :-) Potřebujete si na toto téma napravit otevřenou komunikací.
děti partnerů
Dobrý den, přítel má z předchozího vztahu 5-ti letou dceru. Vycházíme spolu dobře. Jenže ve mě hlodá červíček, že to není moje dítě. Začali jsme plánovat dítě a já mám obavy z toho, co bude. Protože jeho bývalá říká něco ve smyslu, ne že pak budeš svoji dceru zanedbávat atd. Občas mám pocit, že to nezvládnu, protože to není úplně ideální rodinu (já, chlap a naše dítě). Bohužel mě mrzí, že radost z prvního dítěte budu mít jen já a ne on. Ale jsou tu i další věci. Když ji máme (jednou za 14 dní víkend), tak jako kdybych tam s nimi nebyla. Všímá si mě málo. Už jsem mu to i říkala, že nechci, aby mezi námi dělal rozdíly. Jenže...nějak se to nedaří. No a teď, co s tím?Jak překonat ten balvan v sobě, že on už dítě má a já ne?
MonikaJel
PhDr. Jitka Douchová
Milá MonikoJel. S vašimi pocity se potýká mnoho žen v podobné situaci, ale nemáte se čeho bát. Důležité je, že se přítel rozhodl mít dítě s vámi. Vy říkáte, že spolu s jeho dcerou vycházíte dobře, již jste na sebe zvyklé, zatím jsou to předčasné obavy, že bude mít svou dceru vždy na prvním místě. Vaše dítě bude jen vás dvou a on si k němu vytvoří vztah možná dříve, než jiní muži, protože už otcovství zná. Máte doklad, že je dobrý a milující táta :-)
Nevytvářejte si dopředu neopodstatněné katastrofické scénáře...
děti partnerů
Dobrý den, žiji s druhým manželem skoro 20 let, máme spolu nedospělou dceru. Oba máme dospělé děti z předchozích manželství. Všichni pracujeme v manželově firmě. Jeho 31 letý syn z 1. manželství na mě neustále hází špínu, pomlouvá mě, před manželem a spolupracovníky mě neustále shazuje, nazývá mě velmi nevybíravými výrazy (samozřejmě v mé nepřítomnosti), píše manželovi o mých "chybách a prohřešcích", otevřeně ho nutí k tomu, aby se mě zbavil. Vím, že na mě již mnoho let žárlí a snaží se náš vztah rozvrátit, ale v poslední době je to čím dál horší. Manžel dělá, že je vše v pořádku, ale já mám pocit, že už to takhle dál nejde. Manžel tvrdí, že to není pravda, že to tak není, ale myslím, že je to pro něj velký problém, který ničí nejen náš vztah, ale i nás samotné. Jak se zachovat? Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Podle mne byste si zasloužili společný "kulatý stůl", kde byste si vše bez emocí mohli vykomunikovat. Oč jde, jaké jsou příčiny, co s tím v budoucnu dál.
děti partnerů
Dobry večer, jdu si pro radu..Mam ted 27 měsícniho syna, od listopadu bydlim jen snim..mam přitele jsme spolu ted 5 měsícu a nebydlime spolu prozatím...a mame takovy problem...přitel je hodny o maleho se zajima jak o vlastního vychazeli spolu..ted ale mame problem cokoliv mu přitel řekne tak se začne mračit, zavirat oči ,brečet,, kdyžje pritelu nas nic malej neudla sam, nehraje si sedi na gauči a ani se nehne, snaži se malej přitele ignorovat věčně chce jen me, ale ja chci aby spolu vychazeli..už jsem zoufala a nevim co mame dělat přitel je s mutny z toho že je malej smutnej
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko.Možná by bylo dobré, kdybyste tento dotaz napsala kolegyni z poraden idnes - Markétě Klingerové, která tu má na starost děti. Myslím, že syn je na vás hodně fixovaný a přítele bere jako cizorodý prvek - jistě by si na něj velmi rychle zvyknul, kdyby přítel bydlel s vámi, ale takto ho syn prostě podvědomě bojkotuje, protože mu váš přítel bere mámu, která byla dosud jen jeho...
děti partnerů
Dobrý den, ráda bych se poradila. Před nedávnem jsem se rozešla s přítelem po dlouholetém vztahu. Mám teď asi 2 měsíce nového přítele. Vím, je to zatím velmi krátká doba, ale přesto již nad touto otázkou přemýšlím a po pravdě mám z toho strach. Má skoro 4 letou holčičku z předchozího vtahu. Mě je 28 let a jsem bezdětná. Na první pohled to pro mě nebyl problém, že má dítě. Zřejmě proto, že jsem v takové situaci nikdy nebyla a znám ze svého okolí různé situace, ale to není jako když je v ní člověk sám. Děti mám ráda, nikdy jsem neměla problém s dětmi kamarádek vycházet, ale nikdy jsem žádnému nemusela dělat „náhradní mámu“. Největším problém podle mne je, že si dceru bere velmi často např. 3-4 do týdně. Někdy jen na odpoledne po školce, jindy přes noc a někdy jí ráno vozí do školky (nemají střídavou péči). Jeho „nevýhodou“ je, že pracuje jako OSVČ doma a má tudíž flexibilní pracovní dobu a více času. Mám pocit, že toho jeho bývalá přítelkyně zřejmě zneužívá. Je velmi hodný a myslím si, že je to nejúžasnější chlap jakého jsem zatím potkala. Popravdě si neumím představit situaci, kdy bychom spolu bydleli a tento režim by pokračoval dál. Nechci, aby to vypadalo, že ho chci od jeho dcery odrazovat, aby si jí nebral tak často nebo ho do čehokoliv nutit. Nevím jak se k celé situaci postavit. Ale myslím si, že pokud už teď mi tento fakt vadí, mohl by to být do budoucna zásadní problém. Předem děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jano. Zkuste si pro sebe rozmyslet, co je pro vás největší problém. Říkáte, že s dětmi problém nemáte. Dokud se nejedná o dítě přítele a váš pocit, že je zneužíván matkou jeho dítěte. Co nejde zkousnout? Víc jeho původní závazky, nebo něco jiného? Jeho dítě je jeho dítě, jeho matka je jeho matka, takže spolu budou ve spojení pořád. Časem by si to mělo podle mne sednout, když si vyřešíte sama v sobě, co vás konkrétně trápí. Pojmenujte si to :-) Hodně štěstí.
děti partnerů
Dobrý den,prosím o radu.Jsem po rozvodu s novou přítelkyní přes 3 roky. Znám a mám ji rád již 27 let.Bydlím většinu týdne s dcerou,které bude 17.Bohužel ona mou přítelkyní nesnese,ať už ze žárlivosti nebo z principu.Přitom ví že manželství skončilo kvůli mé ženě.Když je tu moje dcera spolu s mou přítelkyní, dokáže vytvořit natolik nedýchatelnou atmosféru, že přítelkyni tu není dobře a nechce tu být.Naopak ona bydlí celý týden s rodiči, se kterými občas nemá ideální zázemíi a se synem, kterému je 23 let.Má to navíc tak, že i když bydlí s rodiči a synem celý týden,stejně mají každý druhý víkend navíc pro sebe.Ona má pocit že ten její syn ji pořád nějak potřebuje. Po večerech sedí u něj v pokoji zatímco on si tam něco dělá na PC...Ta fixace je hodně silná.Už řekla že by bylo fajn se mít jen tak rádi a počkat na sestěhování až nám ty děti odrostou. Jenže to potrvá hodně dlouho.Teď jsme si dali pauzu ve vztahu.Nová pravidla být spolu aspoň všechny víkendy asi neakceptuje.Jak dál?
Mantasofvenom@seznam.cz
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nejste ani jeden vyrovnáni s předchozím životem a s dětmi, které máte - které by měly být vystaveny vašemu vztahu s tím, že jej bezvýhradně přijmou. Každé z dětí si hájí své citové teritorium a potřebuje mít prioritu - snad jsem srozumitelná...Děti cloumají vámi dvěma a neumožňují vám de facto mít uvolněný vzájemně pohodový vztah - bohužel.Ta fixace vás, jako rodičů, je oboustranná, byť její míra je rozdílná. A - nepřeceňujte vaši dceru. Proč myslíte, že by měla brát jednoznačně racionálně v potaz to, že manželství skončilo kvůli vaší ženě? Chcete na ní víc, než je schopna. Má ráda mámu i tátu, není schopná objektivního rozsouzení viny. Nechtějte to na ní.Nejspíš byste se měli v budoucnu, po skončení pauzy, s přítelkyní domluvit na funkčním modu vivendi, co se týká vašeho vztahu - jak by to mělo vypadat, z jakých důvodů právě takto...A hledejte kompromis, oboustranně přijatelný.
děti partnerů
Dobry den pani doktorko. Mam na Vas dotaz. Nyni resime asi tak rok s partnerkou problemy, ktere hllavne prameni ohledne jejiho syna, kteremu zakoupily dum a on na tomto dome neudela kus poradne prace. Pokud dojde na to ze partnerku na tento problem upozornuji je ohen na strese. Mimo toho se ozenil ma syna. O tom jak jej vychovavaji se nebudu zatim zminovat-deti maji deti. Dalsim problemem je ze i kydz je zenaty tak jim vari stale stara babicka, ktere je 87 let. Na stravu nepridaji nic. Ti to dva mladi lide kterym je 26 let vstavaji v 11 hodin rano a zajem o to ze se musi kolem baraku pracovat neni zadny. Pouze maji natazene ruce a vyuzivaji toho ze je v baraku ja a me je 65 roku a on to vse udela. Udrzuji dum kde mi nic nepatri-pouze prace a do ktereho ja vklaadam prevaznou cast sveho duchodu, kdy si ponecham velmi malo pro svoji potrebu a to hlavne pro pejska na nakup granuli. Do prace nikde nechodi maji prijem od sveho stryce ktery se zabyva lecitelstvim. Ovsem ten prijem nepokryje jejich pozadavky. Ma pertnerka stale sveho syna brani s tim , ze jsem proti nemu zaujaty. To je pouze jen malo z toho co ma za nasledek nase hadky a nezhody. Pokud mi odpovite tak by jsem Vas prosil na muj imeil. Zatim dekujii Peik. vinkutika@seznam.cz
Josef
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Josefe. Mohu v rámci systému odpovídat jedině takto přes poradnu. Moc nevím, co vám mohu poradit. Chápu, že se vám jednání partnerčina syna a jeho rodiny nelíbí, jste jinak vystavěná osobnost se smyslem pro zodpovědnost. Ale to hlavní je na komunikaci mezi vámi a partnerkou. Jestliže při nějaké své výtce reaguje partnerka prchlivě ( oheň na střeše), bylo by dobré zaměřit se na vlídnou formu sdělení tak, aby byla ochotná se nad tím zamyslet. Většinou matky chrání své děti, pokud jsou někým jiným kritizovány. Tak to zkuste jinak a zkuste se domlouvat i s jejím synem - ale především po dobrém :-) Třeba se dohodněte na rozdělení prací na domě. A ještě jedna věc - do domu,kde žijete, ale nic vám tam nepatří, jak říkáte, můžete investovat část své práce. Ale ne peníze...
děti partnerů
Dobrý den. Žiji s 14ti letým synem a přítelem, který se k synovi chová velice přísně. Neřekne o něm jediné dobré slovo, ale neustále využívá jakoukoliv pžíležitost, jak říct, jak je strašný,jaký bude nepoužitelný až vyroste...Můj syn je myslím normální 14ti letý kluk, který prochází pubertou. Bohužel velkou chybou je, že pokaždé, když si nastavíme nějaká pravidla, tak je po chvíli nedodržuje a snaží se trávit každou chvíli na počítači. A těchto našich střetů okamžitě využije přítel. Možná by mi nevadilo, kdyby mu vše říkal normálně, ale chová se k němu opravdu hnusně a arogantně. Pokud po něm něco náhodou syn chce, tak buď nereaguje, nebo mu odsekne, že mu nepomůže. Mockrát jsem mu říkala, že mi jeho chování vadí, ale marně. Jsem z toho nervózní a nevím co dál. Děkuji
Anežka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anežko.Váš přítel má o výchově jiné představy, ale podmínkou společného života je, se umět o věcech domlouvat. Výchova dítěte jednoho z partnerů je složitější, ale je možné, že by byl přítel podobně kritický i k synovi, kterého byste měli společně. Nevím, co vám poradit, než konstruktivní komunikaci, která povede k příznivé změně.To znamená, s přítelem i rozebrat více to, jak byl vychováván on v dětství, jaký vzorec fungování zažíval doma od rodičů. Kdyby to nikam nevedlo, doporučuji společnou návštěvu rodinného terapeuta. Jde zde o všechny zúčastněné - o vás, syna i přítele a vzájemné vztahy mezi všemi. Tvoříte společně rodinu...
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko Douchová. Před rokem jsem se seznámila s mužem, který v té době žil sám. S partnerkou měl půlročního syna, když se rozešli. Prý už se hodně hádali a dítě nebylo plánované. Tohle jsem o něm věděla. Mě je 29 let a jsem bezdětná. Partner o mě velmi dlouho usiloval. Mě bránil ve vztahu fakt, že má dítě. Nikdy jsem totiž nechtěla muže s dítětem. Vždycky mi vadila představa, že budu v roli macechy a budu se starávat o cizí dítě. Samozřejmě náš přátelský vztah časem přerostl v lásku a já si stále říkám, že to zvládnu, vždyť je to ten nejlepší muž, jakého jsem kdy poznala. Už měsíc spolu bydlíme a teď má přijít víkend i s jeho synem. Stresuje mě to, v duchu to silně odmítám, nechci to. Je mi dobře s partnerem a teď má do naší domácnosti přijít jeho malé dítě. V závěru chci říct jediné. Neubránila jsem se před vztahem s mužem, co má dítě. Neodradilo ho moje neustálé odmítání, vybojoval si mě. Jak mám zahodit ten kámen, ten, co mě tak tíží? To, že má roční dítě?
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marie. Máte v sobě vytvořený dopředu blok, který se určitě časem rozpustí. Budete si na jeho dítě zvykat, je malé. Horší by bylo, kdyby k vám již přišlo dítě, které bude proti vám dopředu naočkované od jeho matky. Když milujete jeho, budete mít ráda postupem času i jeho dítě. Patří k němu a vždy bude, i když nebylo plánované. Jen se toho nesmíte dopředu bát :-)
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko. Mám vzkaz pro Hedviku. Milá paní Hedviko, moc nechápu, na co si stěžujete. Pravděpodobně jste rozbila rodinu, ukradla ještě nenarozenému dítěti tátu a jeho matce zkazila život. A nyní se mstíte na čtyřletém dítěti? Bijete ho? Já být Vaším manželem, pravděpodobně bych Vás vyprovodila rychlým krokem. Vůbec nechápu, jak můžete mít takto sobecký a rozmazlený postoj. Možná, když začnete u sebe a zkusíte se vžít do kloučka, který přišel o taťku, Váš problém zmizí. Přeji Vám, aby se Vám nikdy nestalo to, co bývalé partnerce Vašeho manžela. Takovou bolest, co ona musela prožít si totiž nezaslouží nikdo.
Frances
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Frances - váš vzkaz posílám pro Hedviku :-)
děti partnerů
Vzkaz pro Hedviku, pokračování: osobně si myslím, že na něj prostě žárlíte, protože je a bude to připomínka jeho předchozí manželství.....je fajn mít partnera jen pro sebe, ale veděla jste jak to má Váš mnažel a pokud jste nebyla ochotna akceptovat, že má dítě, které miluje, tak jste se do toho neměla pouštět...je to 4letý kluk a on za nic nemůže...a věřte, že pokud se k němu takhle budete chovat, podepíšete se na něm neskutečným způsobem....i já jsem spoustu věcí musela překousnout, překonat, naučit se, ale můj manžel mi za to stál....a i když jsem věděla, že jsem vlastně "na 2. místě", tak si ho dnes za to paradoxně vážím, protože vím, že kdyby jsme se nedej bože rozešli, tak nikdy nedovolí, aby se k našemu synovi jeho nová parnerka chovala tak jako Vy...zkuste se nad tím zamyslet a netrestejte toho kluka za svůj strach a žárlivost... - otázka upravena poradcem
Lucka
PhDr. Jitka Douchová
Díky za moudrá slova... :-)
děti partnerů
Vzkaz prp Hedviku : Hedviko..proboha... přečtěte si ještě jednou, co jste napsala...zkuste si představit, že se s mužem rozejdete a on si najde novou partnerku a tak se bude takhle chovat k VAŠEMU synovi...a zkuste si opravdu upřímně přiznat, co Vám na tom kllukovi vadí, jestli to jaký je, nebo to, že je to "připomínka" jeho předchozíko manželství a vztahu...i já jsem si musela najít cestu k manželovým dětem, i já jsem ho "odvedla" od rodiny a na rozdíl od Vás jeho děti byli starší a značně "poučené" co si o mě mají myslet a jak se ke mně chovat, i já jsem na ně, přiznávám, občas žárlila..ale vždycky jsem si hned uvědomila, že se chovám jak....manžel je miluje a oni jeho a holt, když se vidí jednou za čas, tak se jim prostě věnuje víc než mně...a taky jsem věděla že bude.li mít volit mezi mnou a dětmi, zvolí je..drsné, ale věděla jsem, že buďto to musím bez ztráty kytičky dát nebo jsem se do toho vztahu neměla pouštět...jsme spolu přes 10 let ajeho děti mám ráda jako vlastní... - otázka upravena poradcem
Lucka
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji, Lucko, Hedviko, posílám...
děti partnerů
Dobrý den, prosila bych o radu, nevím, co mám dělat. S teď už manželem, jsme se dali dohromady v době, kdy on byl ženatý a čekal s manželkou dítě. Od ní odešel a od té doby jsme spolu. Jsme rok a půl po svatbě a máme ročního synka. On se s první manželkou rozvedl, když byl jejich synovi rok (ale celé těhotenství a první rok života dítěte už byl se mnou). Jeho syna si bere jednou za měsíc na víkend a jednou v týdnu na odpoledne. Já nevlastního syna ale až nesnáším, několikrát jsem ho zbila, okřikuju ho, jsem na něho zlá a upřednotňuju své dítě před ním. Manžel se ho vždy zastane, čímž u nás dochází k hádkám. On není špatný kluk, ale nemám ho ráda. Nevím co s tím. Manželovi se nelíbí jak se k němu chovám, ale pak mi vždy dá za pravdu, že je to otřesné děcko. Jeho máma tvrdí, že ona s ním nemá problém, ale já ano! Má necelé 4 roky. Poradíte? Děkuji vám! Hedvika
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hedviko. Váš muž odešel za vámi od těhotné manželky, byla na vše sama, jistě se to projevilo již v prenatálním období u jejich společného syna, který neprožil už ani v této době nic dobrého, díky stresu své matky, která byla v tak citlivém období opuštěná. A asi není jeho matka úplně v pohodě ani nyní, pokud žije sama. Bylo by velmi dobré, kdybyste to pochopila a měla k manželově synovi trpělivost. Je to manželův syn,  patří k němu, a pak tedy i k vám...
děti partnerů
Dobrý den,ráda bych poprosila o radu, protože už nevím co dělat.Přítel 48,já 43,on dcera 25 let,žárlící,vymýšlející si na mě jednu lež za druhou,podrazy,navádění otce ke lžím(podotýkám,že slečna má svého partnera,své dítě). Můj přítel,tolerující jí všechny lži a podrazy,skákající jak ona hvízdá. Když jsem se s ním o tom bavila,řekl mi,že se nikdy nepostaví proti své dceři,ale že když bude na mě něco zkoušet mám mu to říct. Když jsem to udělala,řekl mi,že on nic neslyšel(stál vedle ní) a tudíž nic řešit nebude.Z toho mi vychází jediné,ať ho budu informovat o jejím nekorektním chování nebo nebudu stejně nic řešit nebude a bude vždy proti mě.Máme spolu 5-ti leté dítě,kterému vštěpujeme slušné chování,ale jeho dcera se tím evidentně řídit nemusí.Poraďte prosím co s tím.veškeré domluvy partnerovi jsou zřejmě k ničemu,občas mám naprostý pocit beznaděje,jako bych narážela hlavou na skálu. Děkuji
markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, markéto. Nejdříve bych začala přemýšlet nad tím, proč proti vám přítelova dcera jde, proč na vás žárlí - a to i přesto, že má v 25 letech svou vlastní rodinu. Pak bych teprve řešila taktickou strategii. Jste obě dvě dospělé ženy, každá z vás máte také svůj dospělý život, a každá jste připoutaná k témuž muži -on je její otec a svou dceru miluje, on je váš partner a otec vašeho společného dítěte, a také vás určitě miluje. Je z toho zdánlivě nesmyslný souboj dvou žen o jednoho muže, to se stává. Můžete tomu vy nějak zabránit? :-) On proti jeho dceři jakožto otec určitě nepljde, určitě je nekritický a tolerantní, a má zcela jiný úhel pohledu na dceru, než vy...
děti partnerů
bez mé pomoci nic sama nezvládne a firma by šla úplně ke dnu. A já stojím před velkým dilema, jestli zůstat a počkat jak se vše vyvine i za cenu, že díky chování jeho dcery ke mně se budu trápit, nebo odejít a
se smutkem nad zmařeným úsilím si hledat práci. Když jsem příteli řekla tyto své pocity, řekl mi, že mě nechce vyhodit, ale pokud nejsem schopná s jeho dcerou pracovat, budu si muset najít novou práci, protože je to jeho dcera a nenechá ji dělat někde za "pár šupů". Prosím poraďte jak zvládnout vztah s dospělou dcerou svého přítele, navíc značně ovlivňovanou matkou, která nám závidí, že jsme šťastní, že stavíme dům, máme nové auto a že celkově se nám daří. Děkuji - otázka upravena poradcem
Ivvuše
PhDr. Jitka Douchová
Máte jasně a konkrétně vystavěnou zakázku na mne - to je prima, leckdy nevím, nač se tazatel ptá a co pro něj mohu udělat. Tak - je to o vztahu s přítelovou dcerou, která je pro vás nafrněnou osůbkou. Zkuste ji nebrat jako rivalku, ale jako někoho, kdo je na vás sice závislý, bude se však tvářit jako nadřazený. Srovnejte si ji do latě jen tím, že ji budete zasvěcovat, no ne? :-)
děti partnerů
Dobrý den, prosím o radu, jsem úplně bezradná, bude mi padesát a před dvěma lety jsem na naléhání svého přítele opustila po dvanácti letech super prac. místo a šla jsem společně s přítelem pracovat do jeho firmy, v tu dobu jsme se i sestěhovali do podnájmu a začali stavět dům. Pracovali jsme často do noci abychom pozvedli firmu a vydělávali na dům. I přítel mi řekl, že mi nikdy nezapomene jak jsem mu pomohla, Letos na jaře dostal ale prestižní pracovní místo a z firmy odešel, zůstalo vše na mně, už nemá takřka na firmu čas. A teď hlavní problém, přítel má dospělou dceru, která již pracuje, od začátku se snažím si ji získat, ale asi marně, ignoruje moje pozvání na oběd, přehlíží mě na ulici, při návštěvě hovoři jen s otcem, nějak nemůže strávit novou partnerku po otcově boku. A teď přítel přišel s tím, že ji zaměstná ve firmě, že ji vše budu učit aby mohla místo něho řídit firmu /má dvacet a nemá ani maturitu/. Je mi úplně nanic, už jednou tam pracovala, celý den se poflakovala a dělat nic nechtěla, vůběc nevím, jak s ní budu spolupracovat, ale přítel na tom trvá i přes moje argumenty, že práce tam pro dvě není a firma nemá ani na další prac. sílu peníze. Ale propustit mě nechce, dobře ví, že jeho dcera
Ivuše
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivuše,před svou reakcí  přecházím na další část vašeho dotazu.
děti partnerů
Dobry den, reaguji k prispevku pani Ikarus a pani Takyrozvedena. Zazila jsem velmi podobnou situaci z pohledu manzelky, od ktere odesel manzel a nechal doma dve deti. Zpocatku o ne mel veliky zajem, dochazel dvakrat tydne a deti ulozil, udelal s nima ukoly, uvaril veceri, trvalo to asi rok, pak prisel telefonat od jeho nove partnerky a byl konec, postupne ho presvedcila, ze nam nebude delat andela a hlidace a jeho vztah s detma se zacal velmi zhorsovat. Nyni, po dalsim roce, s nim deti jiz nechteji jezdit na vikendy, syn mu utekl z hospody, dcera se mu vyhyba. Vzkaz pro vsechny milenky, pokud mate rady sve partnery, nechte jim jejich deti a poporujte je ve vztahu k nim. Jinak mate rady jen samy sebe a zivot vam to vrati. Dekuji
Dasa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Daso, děkuji za váš příspěvek a posílám jej do "éteru"
děti partnerů
Dobrý den již skoro rok žiji se svým přítelem v jedné domácnosti má 3děti z bývalého manželství já mám děti dvě které snámi žijí,přítele děti k nám chodí pouze dvě ten nejstarší už nemá zájem mám problém stím,že děti si bere přítel kdykoliv,ale on si je vezme k nám a jde večer do hospody což mi vadí jsem ve třetím měsíci těhotenství dítě čekáma samozřejmě spolu,jde mi spíše oto,že mě nebaví trávit večery se čtyřmi dětmi potažmo se dvěma jeho!myslím si,že pokud si je vezme k nám měl by být snimi doma a né mě tu snimi nechávat...už jsem se na toto téma ozvala,ale jemu na tom nepříde nic špatného,že prýděti stejně spí když do hospody jde,předesílám,že jeho dětem je 13 a 7let a on jde do hospody v sedm večer tak,že logicky ještě nespí,co by jste mi na to řekla příde vám to v pořádku?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, co vám k tomu mohu říct? To je přeci věc dohody mezi vámi. Pokud se na tomto nedokážete v pohodě domluvit, máte problémy v komunikaci a přítel je nejspíš na toto zvyklý z předchozího manželství. Vy si musíte docela rychle vytvořit svůj vlastní model, který bude oboustranně výhodný, odsouhlasený a spravedlivý. Tj. např. - jednou budete mimo domov se svými přáteli v době, kdy tam jsou čtyři děti, jindy on :-)
děti partnerů
Dobrý den paní Douchová, chtěl bych se zeptat, žijeme s partnerkou, kdy ona má dvě děti 9let (dvojčata) z předchozího manželství a stejně tak já jedno,také 9let.Její děti jsou cepovaní od malička,že opravdu poslouchají mámu snad na slovo,můj syn,dokáže občas pozlobit a ve škole mu to nejde,tak jak dvojčatům, nicméne úplně špatné výsledky nemá.Ona to vidí jako obrovský problém.Snažím se pomoci při učení syna,i když jsem dvakrát v týdnu pracovně mimo domov,tak ne tak často.Syn je aktivní a trochu i zbrklý,pravý opak dvojčat.To,že ji občas neposlechne,tak jak by chtěla bere asi jako odsekávání a útok na ni a je to důvod našich hádek.Díky tomu jsem na syna i přísnější,ale nepomáhá to.Opravdu nevím jak dál a jak situaci dále řešit.Když hledám pomoc u ní,tak mi neodpoví,jen mi říká,co udělal,či neudělal nebo špatně udělal... Mám partnerku moc rád, ale tenhle postoj je strašně ubíjející. Prosím Vás proto o radu a předem děkuji za Vaši odpověď.
Robert
PhDr. Jitka Douchová
Milý Roberte. Moc bych vám doporučovala přímou spolupráci s dětským psychologem, kterému byste mohli vy dva spolu říct vše důležité, dále by tam jistě byla dobrá jeho spolupráce s vašimi dětmi a na základě toho, i rodinné terapie ,můžete nalézt cestu, jak dál, v čem jinak. Je to těžké, jestliže jsou děti stejně  staré a o to více se pak porovnává neporovnatelné, každý je jiná osobnost, má jiné geny, jinou předchozí výchovu. Když to partnerka uslyší z úst odborníka, bude to vše snazší :-)
děti partnerů
Děti partnera, ráda bych se zeptala na názor.Mám přítele a po jeho rozvodu jsme začali bydlet v domě,kde původně bydlel s rodinou, ale manželka zde nechtěla se 3 dětmi zůstat.Podotýkám,že děti jsou ve věku 17,19 a 20 let. Po roce soužití mám neodbytný pocit, že děti partnera si dělají co chtějí a partner to toleruje. Absolutně nejsou ochotné nejenom uklízet po sobě, ale i jakkoli se zapojit do péče o dům.Partner na moje rozčílení nad nepořádkem svých dětí reaguje tak, že po nich uklízí.Když se rozčiluju,že to NENÍ SPRÁVNÉ, tak mě odbyde, že jemu to nevadí.Bohužel na tyto situace reaguje můj 16-tiletý syn a na moje dotazy, proč neudělal to či ono mi odpoví, že není jedinej, kdo tu NIC nedělá. A na to bohužel nemám argumenty :-(. S partnerem o tom opakovaně mluvím, ale není schopen (možná ochoten) nastavit jasná pravidla a zajistit jejich dodržování. Nevím co dál a štve mě to, protože můj syn se mi mění před očima na něco, co nechci.
Inreda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Inredo. Nastavení pravidel společného života v rámci již předchozího zaběhnutého pořádku, je těžké, ale nezbytné.Po partnerových dětech nejspíš nebylo vyžadováno v domácnosti nikdy nic, přítel se bojí konfliktu s nimi. Máte odlišný přístup k výchově, když dohoda není možná - je vedena v klidu a snaze po rozumný kompromis?  Napadá mne i to, jak se asi vyvíjí vztah jeho dětí k vám, když jste vstoupila na jejich území, kde žili všichni jako rodina. Není to např, i jejich bojkot vás a nových pořádků, které s vaším příchodem nastaly? To vše se ale musí nutně odrážet na celkové atmosféře v domě. Jediné, co vám mohu doporučit, je řešit vše po dobrém a nerozčilovat se - tím nedosáhnete ničeho...
děti partnerů
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o radu, či pochopení. S partnerem spolu žijeme 6 let, máme 13 měsíčního syna. Já mám 2 děti z předešlého manželství on také. Má nás moc rád, přesto svatbu nepovažuje za důležitou, já ano. Rozumíme si až na jeho syny, kteří prý nemají zájem se s námi stýkat a ani nemají zájem o malého brášku. Údajně ani o mě nikdy nemluvili hezky a ani o mých dětech. Několikrát nás v minulosti navštívili a já i mé děti jsme měli dojem, že je vše v pořádku. Partner,ale následně vždy naše pocity zpochybnil, že hoši tvrdí a říkají něco jiného. Nějak se s tím neumím vyrovnat, nevím co si o této situaci myslet. Normálně se ani nehádáme, ale jakmile přijde řeč na ně, nebo že bychom i my chtěli jejich přítomnost, je zle a vždy se ošklivě pohádáme. Nerozumím této situaci, nemohu ji pochopit. Partner říká, že o nás nemají zájem, nemluví o nás hezky a on je prý nutit k ničemu nebude. Nejsem si jistá, zdali jsou to skutečně jejich slova, nebo to jemu takto prostě vyhovuje. Šárka.
Šárka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Šárko. Úplně se nevyznám v tom, oč vám jde. Zpočátku mluvíte o potřebě manželství s vaším druhým partnerem a otcem 13 měsíčního syna, ale pak přecházíte k vztahovým  problémům s jeho syny a k tomu, že se nedokážete vyrovnat s jejich nezájmem o vás a vaše děti. Nevím, v čem vám mohu být konkrétně nápomocná, asi by bylo dobré si zajít k partnerskému psychologovi přímo a vše s ním probrat v rámci dialogu :-)
děti partnerů
pokračování prvního odstavce...
Když přičtu fakt, že má velmi často i pracovní víkendy, lze říct, že se vidíme opravdu velice málo. Sestěhování k sobě v tuto chvíli možné není. Nevím tak, co mám dělat. V noci už nespím, protože nevím, jak to zvládnout. Mít syna je jedna věc, ale mít jej ve své péči je zase něco úplně jiného a nikdy mě nenapadlo, že by tato situace mohla nastat. Samozřejmě o partnera nechci přijít, ale ta podstata vztahu, ta poloviční svoboda a nezávislost už bude pryč a nikdy nebudeme sami. Vím, že rok a půl se pro někoho nemusí zdát jako dlouhý vztah a možná že opravdu není, pro mě je ale vším a tak mě tato situace opravdu trápí velmi.
Snad mi dokážete nějak poradit.
Děkuji Vám moc.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Aneto, poradit vám nedokážu, není jak. Můžu se nad tím vším jen nějak nahlas zamyslet. Je možné, že přítel,pokud se mu podaří získat opravdu syna do své péče, což není tak jednoduché, pokud jeho matka nebude souhlasit, bude možná šťastnější, a jako více naplněný rodič bude umět být více i partnerem pro vás. Pokud milujete přítele, jeho syn k němu patří. Nemusíte jeho syna milovat, to není nutné, ale získat si k němu přátelský vztah, to ano, to nutné je. Teď to vypadá jako v budoucnu se rýsující trojúhelník, kde vy dopředu předpokládáte svou pozici toho třetího. Ale kdyby to tak bylo, neměl by váš vztah s přítelem cenu. Jedná se o dvě odlišné lásky. Ale podmínkou je, abyste dokázala jeho syna přijmout a nebrat jej jako rivala. A pak je důležitá i vaše společná komunikace na toto téma. Nesmí tam být výčitky, měla by být konstruktivně věcná :-)
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, je mi 23 let a mému příteli 30. Má syna, který bude mít tento měsíc 10 let, a je v péči u své matky. S přítelem jsme spolu rok a půl, máme spolu krásný vztah, ale samozřejmě hádky občas jsou. Syna má mít každých 14 dní o víkendu a přes prázdniny v průběhu školního roku většinou po domluvě s matkou. Svého syna miluje a má s ním opravdu silné pouto a vztah. Takovýto vztah, i když pro mě není snadný jsem doteď zvládala, přestože nejsem zvyklá být na druhém místě a o čas partnera se s někým dělit. Ale fungovalo to. Nyní nastává situace, kdy v důsledku chování matky syna, bude žádat můj přítel o svěření syna do jeho péče, a sociální pracovnice se již vyjádřila, že nevidí důvod, proč by to nemělo vyjít. Pro mě však nastává chvíle, kdy se mi změní vše na co jsem byla doteď zvyklá, a to málo soukromí, co jsem s přítelem měla, bude také pryč. S přítelem nežijeme spolu a každý máme svoje zaměstnání a povinnosti, kvůli kterým se někdy nevidíme třeba i celé dva týdny....
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Aneto. Přecházím na vaše pokračování...
děti partnerů
Dobrý den,
Chodím s přítelem přes půl roku. Má dceru 15 let a má jí každý druhý víkend a o prázdninách 3 týdny. V té době se nevídáme, protože on to nechce, ani nás ještě nepředstavil. Když jí má u sebe-najednou přestanu existovat. Je mi 37 let, děti nemám a ani nechci. Přiteli je 44 let. Mimo to s ní ještě spí na manželské posteli.. Příteli jsem naznačovala, že bych chtěla jeho dceru poznat, ale zamluvil to a nemá sek tomu. Říkám si, že je to ještě brzy, že třeba nechce nic uspěchat, má za sebou dost zklamání z minulých vztahů a mají s dcerou super vztah. Tak nevím co s tím. Děkuji za radu.
Blanka
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím vás, Blanko. Na vašem místě bych na nic netlačila a nechala to na příteli. Musí vědět, že jste vůči případnému vztahu s jeho dcerou otevřená a budete se snažit, abyste byly "kamarádky" s vzájemnou úctou k sobě navzájem. Ale je to na nich, on si bude diktovat tempo vašeho možného sbližování. Připravte se na to, že s vámi může jeho 15 letá dcera rivalizovat, a že to nemusí být na začátku nijak jednoduché...
děti partnerů
Manžel si před dětmi vymýšlí, jak je se mnou nešťastný, jak mu ubližuju, po sebemenší naší hádce kontaktuje svoji 15 letou dceru a začne jí o mě vykládat takové věci, že se nestačím divit. Napovídal jim, že mu zahýbám, že z něho tahám peníze, že mu už spoustu peněz dlužím a kdyby se mu něco stalo, tak že je mají chtít po mně, napovídal jim, že je nenávidím, že nechci, aby se s nimi stýkal a bráním mu je vidět. Nic z toho není pravda, peníze mi nedáváa nikdy nedával žádné, jsem mu věrná a o styk s jeho dětmi bojuju celých 12 let. Proč tohle manžel dělá? Když jsem mu řekla, že si s jeho dětmi o tom všem promluvím, tak jsem ho rozčílila až do afektu. Přitom jinak tvrdí, že mě miluju, chce společnou budoucnost a na druhé straně mi vyčítá, že se cítí mezi dvěma mlýnskými kameny mezi mnou a dětmi, ale to tak být nemusí, jenže on si vzal do hlavy, že prostě to tak je a ani po dobrém ani po zlém mu to nevysvětlím. Už nevím, jak s touto situací pohnout, mám zakázáno se k jeho dětem přiblížit.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Hanko, omlouvám se , ale toto je natolik složité a zauzlované, že vám mohu těžko nabídnout jakékoliv doporučení, nebo náhled, jestliže do vývoje vašeho 12 letého vztahu nevidím. Velmi bych vám oběma doporučovala přímou spolupráci s partnerským psychologem.
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych vás poprosila o radu nebo náhled. S manželem jsme 12 let, on 45 já 41,každý máme děti ze svých předchozích manželství. Manžel žije v domácnosti s mými dětmi, ovšem nijak mi s nimi nepomáhá a na výchově se nepodílí, razí heslo, že jsou to moje děti a tím to pro něj končí. Neříkám, že mě to netrápí, ale zvykla jsem si na to. Problém je ale jinde. Od začátku našeho vztahu jsem se snažila o navázání bližšho vztahu s jeho dětmi, v té době byli ještě menší, ale manžel to nechtěl, pořád se vymlouval na cokoli, nechtěl trávit čas společně, choval se tak, jakobych já byla pro ně hrozba, jakobych jim chtěla ublížit. Hodně jsme se kvůli tomu hádali a hádáme dodnes. Mnažel mi vyčítá, že je mezi mnou a svými dětmi, ale neslyší na to, když mu říkám, že on to tak nastavil a že to tak být nemusí a já bych si moc přála, abychom nějak fungovali jako celek. Nejhorší je, že poslední dobou mě začal manžel před svými dětmi pomlouvat, říká věci, co pravda nejsou.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko, přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění.
děti partnerů
Mám 31 rokov a som už rok a pol s patnerom, ktorý má dve deti. Deti bývajú u nás iba na víkendy (majú matku v inom meste). Žijeme v malom byte, kde sa nezmestíme vždy ked prídu. Partner chce s nimi spat na jednej postely a ja sa k nim už nezmestím. Spávala som pol roku vždy na zemi, teraz už spím na gauči. Mám z toho depresie, pretože mám vek, kedy by som chcela mat tiež dieta a cítit, že mám partnera a mna tato situacia deprimuje. Zaroven nechcem deti vyhadzovat od otca. To by mi bolo luto. Povedala som partnerovi, že ma to trápi a on sa vyjadril, že robí maximum a že ked mi to nevyhovuje, tak s tým nič nemieni robit. Vlastne to celé bere tak, že útočím na jeho deti. Ale on rozhodne maximum nerobí. Bere to ako samozrejmost, že spím takto mimo nich, a v čase ked sú u nás, tak ma partner uplne prehliada. Dostanem pusu a objatie len málokedy. Necítim sa, ako jeho partnerka.Neviem si to takto už viac dlhodobo predstavit. Čo mám s tým robit? Nechcem na deti žiarlit.
31
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, 31. Je určitě těžké, přiblížit se k dětem, které zabírají vaše místo v přítelově životě, ale je důležité, abyste se s nimi spřátelila, našla s nimi společnou řeč. Abyste spolu s přítelem dokázali mluvit konstruktivně o tom, jak by se to mohlo změnit, místo toho, že si budete stěžovat a vyčítat mu to. Měla byste být k dětem více osobní :-)
děti partnerů
Dobrý den,jsem rozvedená 10 let,nyní čtvrtý rok žiji s partnerem který má problém snést mého 17-ti letého syna.
Strašně mi to vadí a nevím jak to řešit.Partner má neustále nějaké výtky co se týče výchovy.Možná jsem benevolentnější,ale kluk zlobí tak jako asi každej v tomto věku....ale on z něho dělá naprostého vyvrhele.Např.mi pořád říkal že kluk určitě propadne ve škole,protože se neučí..kluk nepropadl ,prošel uplně v pohodě,na to nic partner neřekl...Vadí mu když si s ním povídám a smějeme se...to mi pak vyčítá,přitom když si kluk sedne s námi ke stolu ,partner po několika minutách "musí jít něco dělat" .Pořád jen sleduje co je špatně..nedávno mu vadilo že cinká lžičkou o hrnek,hlasitě smrká ,podle něho by sám od sebe měl jít např.štípat dřevo či hrabat dvůr ..atd...Ted zas má na programu kouření. Mladej kouří a než aby mi kradl cigarety nebo peníze tak mu je dám,doma ale nekouří...není to asi správné,ale zakazovat to stejně nemá smysl..Nevím jak to rozumě řešit prosím poraďte.Děkuji - otázka upravena poradcem
Michaela Janáková
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michaelo. Máte za sebou každý z vás jiné výchovně vzorce z původní rodiny. Pro přítele je normálním požadavkem, že "mladej chlap má makat". Není schopen akceptovat váš výchovný styl a proto máte pak problémy i v rodině. Viděla bych to na nějakou rodinnou terapii, protože sami se těžko domluvíte. Argumentovat může pro svůj přístup jeden, i druhý, ale pak musíte najít nějaký konsensus. Říkám rodinná terapie, protože by se toho mohl zúčastnit i váš syn, pokud byste se dostali k odborníkovi. Partnerova nevole ve vás vyvolává potřebu matky bránit svého syna ve všech směrech, objektivní nemůžete být ani jeden, protože jsou v tom emoce. V rámci sezení s odborníkem by se dalo vše rozebrat věcně a konstruktivně.
děti partnerů
3/3Chci jeste podotknout že nejde se malemu vybybat musela bych byt zavrena v pokojiku, aby si nechtel se mnou hrat, taky casto hlidam. A muj dotaz je skutecne jsem takova bezcitna semetrika nebo mam jen prisna vychovna pravidla?Muze nás vztah pokracovat? Bude mit muj pritel vubec rad nase dite, kdyz musi neustale slakat okolo 4,5 leteho ditete? Nebylo by lepsi vse radsi rovnou utnout s tim zd usetrime nase dite alespon hadek?
Omlouvám se že jd můj dotaz tak obsáhlý, chtěla jsem napsat vse, ale stejne spousta chybi. Děkuji za radu
Viola
PhDr. Jitka Douchová
Violo, jde zde o velký střet výchovných názorů. Kdybych se nad tím měla zamýšlet víc, je s podivem, že rodiče mají střídavou péči od 1,5 roku dítěte. To se většinou vytváří až ve vyspělejším věku dítěte. Přítel pak měl být hlavním nositelm výchovy, vy jste o tom s ním měla mluvit a mohli jste to v klidu probírat, protože jste toho všeho aktivně účastná. Rozdílné zázemí vede samozřejmě ke "zpovykanosti" dítěte, které za to ale nemůže. Je jasné, že se bude vždy víc přichylovat k tomu, kde mu vše projde, než k tomu, kdo je důsledný a klade mantinely. Pokud jste jediná, která se o to snaží, je to boj s větrnými mlýny.. Lze předpokládat, že přítelův syn bude velmi žárlit na miminko a vše se může zostřovat, přítel nebude vědět, co si počít. Ale třeba to vidíte vyostřeněji, než jaké to je? Čas to zklidní, až bude přítelův syn vyrůstat. Jasné je, že o jeho výchově musíte s přítelem mluvit, probírat to, hledat konsensus a kompromisy. Jeho syn si postupně zvykne na to, že vy v něčem neuhnete. Ale mantinely se dají dodržovat i s úsměvem. Vlídná , ale pevná důslednost, je základ. Držím palce :-)
děti partnerů
2/3utirat si sam zadek. Kdyz matka ditete zacla pritele vydirat,ja jsem sepsala dopis a odeslala s zadosti o stridavou peci danou soudem. Jelikož od zacatku veskere me vychovne snahy jsou brany jako sikanovani malého. Pred rokem si umel nakrajet jidlo na taliri ted tvrdi že to. Neumi na záchodě mu zadek utiraji presto ze u me si ho utiral sam. Pred rokem se pritelove sestre narodil syn druhy vnuk ja za par mesicu planovane otehotnela take chtela jsen aby mezi detmj nebyl moc velky vekovy rozdil. Přítelovu synovi je ted 4 a pul tatinka si volá co pet minut nedokáže si sam hrat jelikoz je ve stridave peci nena statni skolky a souukroma byla pro nas velká financni zatez takze je stále u nas doma. Mam tyden do porodu a priteluv syn mi svou nesamostatnosti leze hrozne na nervy, nic nedokaze sam na vsechno si vola pritele a ten dnes prohlasil, ze jsen na kluka zla,ze jo porad jen okrikuji.Že nemam matersky cit a podobně.
Viola
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál.
děti partnerů
1/3Dobrý den, prosím o radu jsem s pritelem třetí rok v tuto chvili tesne pred porodem, dali jsne se dohromady po rozchodu s matkou jeho tehdy 1,5 leteho syna. Laska jako tram, asi za mesic jsme spolu zili. Jeho syn byl hned od pocatku ve stridave peci. Ovsem hlidala ho prevazne pritelova matka, ktera z žije v samostatne domactnosti, ale ve stejnem dome. Dite jako jedinacek a jediny vnuk a synovec, měl uplne jiny rezim vychovy, nez jaky bych uznavala. Kdyz měl maly obdobi vzdoru babicka tatinek teticka plivajiciho kopajiciho řvoucího chlapečka ňuchňali, kdežto ja bych ho davala vyvztekat. Tím padem byl v rodině problem . Kluk vidouce oporu v cele rodine si na ne otviral usta odsekaval, kdyz jsem mu neco zakázala, hned sel babicce si stezovat nebo nechat povolit. Pritel nebyl schopen se otevrene priklonit na neci stranu. Ja chlapce ucila na nocnik, odnaucovala dudlik ucila jist priborem,
Viola
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Violo, nejprve budu pokračovat ve čtení.
děti partnerů
Dobry den,
mam 27 r., priatel 46 a ma 15rocnu dceru spoznala som ju ako 11
Ako to byva na zaciatku bolo vsetko uzasne, Priatel je zo zahranicia a ja som sa do zahranicia prestahovala pre rokom a odkedy ju mame kazdy 2vikend+nejake prazdniny zacala som ju neznasat. rozviedol ked mala 2r. a pred mnou nemal 7r. Seriozny vztah.
Problem zacal minule prazdniny ja som bola hlupa a naivna, mala som ju velmi rada a jedine co som chcela bolo aby sme boli vsetcintraja spolu stastni. Lenze ona zacala velmi rychlo ziarlit a viest tichu vojnu, lebo otecka nema uz len pre
e, falosne dieta, hovori polopravdy, za mojim chrbtom
hluposti a neviem ako sa snou mam bavit. Je jedinacik, mysli si ze je najmudrejsia na svete pritom nema predstavu co je realny zivot. Predstavte si, ze v meste v kt. Zije od mala 7000obv.este v zivote nesla sama po ulici, ked bola sama doma nevyliezla z postele lebo sa bala zvukov..., sama sebe hovori aky je dobry clovek a hovori si ze je chutna a rozkosna...toto je psycho
Tatiana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tatiana. Ona s vámi rivalizuje a je o to více odzbrojená vaší přítomností po otcovém boku, oč je slabší a bezbrannější. Váš vztah se srovná časem, nyní se snažte s mírou, rozhodně jí dávejte hranice, které bude muset dodržovat. Měli byste o tom mluvit hodně s přítelem. Ten ji sice jakožto jedinou dceru bezmezně miluje a chce pro ni to je nejlepší, ale nejspíš to spočívá v jejím rozmazlování, asi nemá sílu dávat jí hranice a vychovávat ji se vší důsledností. Když nebudete před ním k jeho dceři kritická a stěžující si, ale budete to chtít konstruktivně řešit v zájmu jak vás dvou a vašeho vztahu, tak jejím, tak to musí mít pozitivní výsledek :-)
děti partnerů
Dobrý den.
Téměř dva roky chodím s přítelem, má dvě děti a trvalo celkem dlouho, než si i po rozchodu vyřešil vztah se svou bývalou partnerkou. Probíhali žárlivé scény, kdy jsem vůbec nechápala, proč je se mnou a ne s ní, až po půl roce se přestěhoval, i poté trávil víkendy v jejich bytě, nejen s dětmi, ale i s ní (společné procházky, divadélka,..). Nyní se vše uklidnilo, ale rodinné akce a oslavy stále tráví se svou bývalou a mě na mé dotazy, zda to tak vážně musí být, odpovídá neporozuměním a nepochopením, proč mi to vadí. Nevím, zda vyčítání z mé strany je na místě či zda to mám přejít a nechat to být, i když mě to trápí, protože je to přeci kvůli dětem, jak on sám často říká.
Pro mě je rodina velmi důležitý aspekt života. A mám pocit, že pokud náš vztah bere vážně, mohl by se udělat alespoň kompromis a na tyto akce chodit pouze s dětmi. Je na místě dávat ultimáta?
Děkuji za radu.
(Již jsem jednou dotaz psala, ale nenašla jsme odpověď, omlouvám se, pokud jsem se přehlédla.)
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Kateřino. Vyčítání z vaší strany na místě není užitečné, naopak. Spíš byste se měli snažit o domluvu nějakých pravidel a vysvětlení toho, proč má přítel potřebu trávit čas s dětmi a jejich matkou společně. Chce jim dopřát iluzi rodiny?  Hraje tam roli jistě hodně věcí z minula, o nichž nic nevím. Nedovedu vám na dálku poradit, co kdybyste spolu zašli probrat tyto rozpory k partnerskému psychologovi? Vnímala bych to jako užitečné.
děti partnerů
Dobry den.mam problem se synem od meho pritele...s pritelem jsme 3/4 roku,z toho pul roku spolu bydlime.syna ma ve vlastni peci(9let),a ja uz opravdu nevim jak na neho.v deviti letech je naprosto nesamostatny,neposloucha,vsechno mu musim rikat desetkrat,i takovou banalnost jako je ze si ma umyt zuby.ted uz nam zacal hrabat do mobilu,staci pet minut bez dozoru...pritel ma narocnou praci a kdyz prijde domu,tak se o syna nestara,a je vse na me.nevidi jak se semnou bavi,ma klapky na ocich jak kun a ja se porad nervuji.snazime se o miminko,jenze ja se obavam ze diky tem nervum s jeho synem to ani nepujde. nechci jeho syna mlatit,ale řvani nepomaha. neposloucha ani me,ani sveho otce.matka si ho bere obcas na vikendy,jinak si ho na vikendy bere babicka a deda at si alespon trosku odpocineme...mam strach ze diky nemu ja vzdam vztah s partnerem....prosim poradte jak na nej...dekuji
Bětka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Bětko. Přítel si vás asi nevybral jako pomocnici a chůvu pro jeho syna.  Nechte více pravomocí ohledně výchovy syna na něm. S přítelem na téma výchovy více mluvte. Přítel má náročnou práci a když přijde domů, tak se o syna nestará? Budete muset oba něco změnit, ale musíte spolu umět nekonfrontačně na toto téma komunikovat :-)
děti partnerů
Dobrý den, mám problém s přítelem, jsme spolu skoro 3 roky, je v insolvenci. Nejdřív jsem mu pomáhala a litovala ho, že se do takovéto situace dostal. Ale nyní začíná být problém, když přijedou moje děti ve střídavé péči, neustále má nějaký problém, že mě neposlechnou hned na slovo, že si dělají, co chtějí, že on je ten poslední, neustále na nich něco vidí. Řve i na mě kvůli maličkostem. vše přehání . přesvědčuje mě, že mám problém já, ne on, ale já to tak necítím.Já jsem kliďas, on cholerik. Vyčítá i mně, že si to nechám líbit, ale já s dětmi problém nemám, jako všechny děti občas neposlouchají, ale on vyžaduje dril. Když něco neudělají tak jak chce on, hned na ně řve, ani snahu neocení. Mám strach, že ke mně už nebudou chtít jezdit. Vždy slíbí, že toho nechá, ale nikdy to dlouho nevydrží. Už jsem mu řekla, ať si najde takovou, co mu bude vyhovovat a hlavně bez dětí. Ale on tvrdí, že ho vyháním. Přitom se o něho starám. Chci klid. Může se on v tomto ohledu změnit? Děkuji za odpověď.
Ola
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Olo. To je hodně těžké k řešení, natož pro mě od stolu, když spolu nemůžeme mluvit. Partner se necítí komfortně s vašimi dětmi, ale když jste spolu sami, pak je to v pořádku? Tam je prostor pro to, abyste si vyříkali v klidu svá očekávání i to, co pro jejich naplnění můžete udělat. Máte spolu velké problémy v komunikaci a děti jsou ožehavé téma. Proto si myslím, že by vám vemi pomohla párová terapie u vztahového psychologa, který vám nabídne jak odstup a nadhled, tak svou profesionalitu.
děti partnerů
Dobrý den, děkuji za Vaši odpověď ohledně problémů s dětmi přítele, tedy už bývalého přítele, protože mi jednoduše řekl, že to nezvládne,ať si najdu někoho jiného. Těžko se z toho vzpamatovávám,pořád na něj myslím,celou dobu předtím tvrdil,Sže se mě nevzdá a že budeme bojovat a teď najednou otočil,s tím, že když budu cokoli potřebovat,pomůže mi,ale co se týká vztahu,tak je konec a bude žít tak jak dosud-od rána do večera pracovat,aby se měli dobře finančně a víc řešit nechce,dle mého názoru ani ve svém vztahu k dětem,nepřipadá v úvahu,že by s dětmi vyhledal nějakou odbornou pomoc,ani po 5 týdnech se to prý ani malinko neuklidnilo,spíš naopak,jeho děti mě neskutečně nenávidí a je to horší.Asi tím, že dokud žila jejich matka,měla milence a nechávala děti doma samotné a ještě mu dala peníze a tak ona teď vidí mě-že jim chci vzít tátu a ještě je okrást.Podle slov přítele má dcera podíl na matčině sebevraždě,protože se k ní chovala neskutečně.Takže i když přítele miluju,nemůžu nic dělat.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivo, dobrý den. Až delší čas ukáže, jestli se dá něco změnit. Teď je ale na vás, odpoutat se citově od přítele a přijmout to. Přeji vám hodně štěstí!
děti partnerů
Dobrý den,
je mi 27 let, partnerovi je 42, jsme spolu 2,5 roku. Partner má dvě děti, syna (22) má v péči a dceru (13) má tak jak se domluvi mezi sebou. S přítelem a rodinou bydlím. Bohužel máme v poslední dobou strašné neschody ohledně výchovy jeho dětí. Když si chci s přítelem o tom to problému promluvit, bohužel to vidí jak, že to není správné to co říkám. Prý se se mnou nedá komunikovat. Prosím poraďte mi, mám se nějakým způsobem snažit, abych do rodiny zapadla, aby mě brali jako že jsem součástí rodiny? Partner říká, že mám jen domněnky v tom že se me tyto věci netýkají. Všechno ode mne asi zní strašně zmateně, ale pořád přemýšlím o tom jestli tento vztah má cenu :-( Partnera miluju nadevše na světě, jen asi nedokážu být na druhém místě. :-( Prosím poraďtě jestli se mám míchat do výchovy jeho děti, když s ním nesouhlasím.
Jaja
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jajo. Míchat se do výchovy nemůžete, ale můžete ji spolu konzultovat. To vám může pomáhat v lepším poznávání sebe sama jako partnerů, i jako potenciálních rodičů následného vlastního společného dítěte.Vy vychovávat nemůžete ani jedno z jeho dětí. Můžete pro ně být přítel, parťák, vyslovovat své názory, aniž byste je vnucovala. S jeho synem máte od sebe 5 let, jak byste jej chtěla "vychovávat"? Můžete mít přirozenou autoritu.Jajo, nemá smysl být ve sporu, je dobré, hledat společné styčné plochy a probírat je. Věřím, že vztah jeho 13leté dcery a vás může být komplikovanější, je v pubertě, ona žije se svou matkou, otec je pro ni  nejspíš ikona jako její zatím zásadní muž v životě. Nemusí vás mít automaticky ráda, můžete jí být třeba i trnem v oku, i když nezaslouženě - jen vaší pozicí v jeho životě. Nedá se na vaši otázku odpovídat nijak obecně a univerzálně. Všude je to přeci jiné. Co zajít za psychologem, kde byste vše mohla probrat na konkrétních příkladech?
děti partnerů
Prosím o radu, snad budu mít tentokrát štěstí, na minulý dotaz se mi odpovědi nedostalo:
Žiju s přítelem v jeho bytě, oba máme dospěllé a zajištěné děti. V bytě dříve bydlel přítel se svými dětmi a manželkou. Jeho děti mají svůj byt a partnery a od bytu, ve kterém nyní žiju s jejich otcem, mají klíče a přijdou, kdy se jim zlíbí, prostě řeknou, že přijdou a hotovo. Manipulativními metodami mě tlačí do zájmu o jejich malé děti a jejich hlídání, tedy vnoučat přítele. Nikdy se nezeptali, zda to chci, prostě mě staví oklikou a manipulací před hotovou věc. Příteli jsem řekla, že mi to celé vadí a co budu dělat ve svém volném čase je moje věc, rozhodně ho nechci trávit s jeho dospělými dětmi a vnoučaty a taky si nepřeji, aby si z bytu, který jeho dětem nepatří, přestože tam dříve bydleli, dělali průchoďák. A že mi vadí, že bez mého souhlasu byt navštěvují. Byt mi sice nepatří, ale pokud zde žiju, mám právo na soukromí. Přítel mě odmítá respektovat a hádáme se kvůli tomu. Jaký je Váš názor?
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Na váš dotaz jsem již dávno odpovídala, dobře si jej pamatuji. Scházejí vám nastavená pravidla společného soužití, postupně se posiluje bariéra v komunikaci. Když jste se  k příteli stěhovala, měli jste si hned ujasnit, jak to bude vypadat dál s ohledem na to, že jeho děti byly doposud zvyklé na to, že je to jejich domov, který jim byl dříve zcela otevřený. Příteli nejspíš přišlo samozřejmé, že v tomto ohledu to zůstane stejné. Je otázka, jak by to vypadalo v opačném modu - kdyby se odstěhoval on do vašeho bytu a zažíval by totéž s vašimi dětmi a vnoučaty. Měli byste o tom spolu nekonfrontačně mluvit a vše si vyjasnit, byť je to vlastně docela křehká záležitost. Měli byste si říct, co pro jednoho i pro druhého znamená soukromí, jakou máte představu svého domova. Tohle je ta nevýhoda toho, že jste se nastěhovala do zabydleného teritoria někoho jiného, tudíž se tam jeho děti cítí jako doma, a ne jako na návštěvě. Ale dá se to usměrnit. Co se týče hlídání přítelových vnoučat, to je jiná kapitola. To si můžete vykomunikovat vy sama, protože se to týká vás. Pokud to včas neuděláte, bude se mezi vámi postupně stále více rozšiřovat napětí. Není nad korektní jasnou a otevřenou komunikaci.
děti partnerů
Mám necelé tři měsíce vztah s mužem,je vdovec se dvěma dětma-dcerou 12apůl a synem 9 let,dokud žila jejich matka, žili odděleně a on děti nevychovával,spíše si je jen kupoval penězma.Já mám dva kluky 12 a půl a 6 let.Zprvu jsme hráli kamarády,jezdili na společné výlety,děti byly v pohodě,jeho dcera mě brala za kamarádku,svěřovala se.Pak ale viděla,jak jsme si dali pusu a začalo peklo,řekla mi před lidma velice sprosté nadávky,to se tu nedá psát,začala mě nenávidět,otci dělá peklo,vyhrožuje,že řekne,že jí bije,sexuálně obtěžuje,no vydírá vším možným,hodně sprostě mu nadává,už se dříve o sebevraždu pokusila,doma má přístup k alkoholu,tak s kamarádkami si občas dá i tvrdý alkohol.Přítel se se mnou přestal vídat,stále píše,že je na dně a neví jak dál, já doma brečím,protože ho hodně miluju a myslím,že i on mě a nevím jestli to vzdát nebo se obrátit na nějakého odborníka,zda by náš vztah měl šanci.Vůbec nevím kam se obrátit,jsem z okresu Chrudim.Děkuji za Vaši odpověď. Iva
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Nevím, kudy ve svých úvahách začít. S přítelem se znáte krátce, nestačili jste se asi tolik poznat, abyste věděla, jak je silný, co vše má za sebou, jak zvládal krizové situace. Říkáte, že se svou ženou nežil, nepodílel se na výchově dětí, spíš si je kupoval. Když zemeřela  netuším, jak je to dlouho,což je důležité pro reakci dětí na vás a vám projevované něžnosti, dětem se změnil celý život a svět. Zvlášť pro dceru, která je prvorozená, musela být ztráta maminky nesmírně těžká, a bude jí dlouho trvat, než to první přebolí. Není teď schopna akceptovat v otcově životě jinou ženu. On je tím, kdo jim jako jediný rodič zbyl, musí zastat mámu i tátu. Naprosto chápu, že reagovala citlivě a podrážděne. Zkuste se vžít do její kůže. A používá všechny dostupné prostředky, aby si uchovala své teritorium, všetně vyhrožováním sebevraždou. Měli byste se teď vídat s přítelem bez dětí, sami. Projev intimity byl předčasný, teď se musí situace zklidnit. Přítel by měl s dcerou i synem navštívit dětského psychologa, s každým z nich  nejdřív zvlášť, možná by to bylo indikováno i na rodinnou terapii, nevím. Každopádně potřebují všichni zúčastnění pomoc a stabilizaci situace zvnějšku. Nejspíš by to bylo nejlepší do Pardubic. Víc vám nyní neřeknu.
děti partnerů
Dobrý den,
mám dlouhodobý problém s partnerovo dnes 13tiletou dcerou. Dlouhodobě se mnou nekomunkuje, pouze základní pozdrav, děkuju at. Když jsme s přítelem začali chodit (nerozešli jsme se kvuli sobě s bývalými partnery, v té době jsme byli oba již "volní") bylo jí 6 let a snažila jsem se sní skamarádit - vozila jsem jí na svém koni, jezdili jsme všichni do zoo, na brusle. Bohužel dávala silně najevo že ona je ta tatínkovo holčička několikrát (mnohokrát) jsme se v průběhu let s přitelem silně pohádali, když kvůli dceři na poslední chvíli zrušil domluvenou společnou akci, protože dceruška plakala, případně po něm chtěla jeho bývalá, aby si jí vzal. V současnosti žijeme s přítelem a mým dospělým synem v domku, který jsme si společně postavili. Když přiveze dceru na víkend (aniž by mi to předem řekl - už třeba jen kvůli nákupu a vaření), ta pozdraví, spolu si povídají, jakmile vejdu do místnosti, ztichne a mlčí - třeba 3 hodiny. Nevím jestli promluvit s přítelem, nebo přímo s dcerou? - otázka upravena poradcem
Dany
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Dany.Je evidentní, je jeho dcera mezi vámi a přítelem terčem svárů a proto se stává postupně tabuizovaným tématem. Přítel si s tím neví rady a je snadno manupulovatelný - dcerou především, ale i její matkou. To je do vašeho vztahu problém, který se bude prohlubovat, pokud se nebude řešit. Trvá to 7 let, pane, jo. Dcera je tedy pro jejího tátu nedotknutelná a má zcela výsostnou pozici>. Je si toho také plně vědoma. Ona za to nemůže, nemůžete se na ni za to zlobit, není schopná vás přijmout, vnímá vás jako svou konkurentku a podvědomě vás za to trestá, což si partner neuvědomuje-. Neboli, měli byste vše spolu v klidu probrat, hledat spolu řešení a návrhy, jak by se to dalo změnit. Tady je důležité, aby si přítel plně uvědomil, že jde o problém, který potřebuje řešení v zájmu vás dvou jako páru. Když to přijme, bude na půl vyhráno. Pak bych doporučovala společnou návštěvu dětského psychologa, kde vše více rozeberete a najdete na základě konkrétnějších příkladů i popisu vývoje vztahu vy a jeho dcera za těch 7 let, dobré řešení do budoucna :-)
děti partnerů
Dobrý den, chtěla jsem se poradit ohledně vztahu s nevlastními dětmi. Mám přítele, který má syna ve věku 15 let a dceru 11 let. Již čtvrtý rok mě přítel přemlouvá at se přestěhují k němu. Jeho děti se celou dobu chovají nevychovaně. Jsou drzé, odmlouvaji, nejsou naučeny základním věcem jako je uklidnit po sobě, vykoupat se, nelhat... Když jim něco uvarim, tak to nejí nebo to vyhodí. Holčička z kraje byla bez problémů, ale bratr ji zakazoval se mnou mluvit, sedět vedle mne, držet mě. Tak prestala , protože by se to dozvěděla od něho maminka. Ted se chvaji oba dva stejně. Přítel se jich zastává. První rok jsem byla potichu, ale ted už nemám trpělivost. Děti žijí s matkou. Syn přišel s tím, ze chce byt u otce a já si neumím představit tam žít, když mě nerespektuje. Řekl mi, že mě nikdy nebude poslouchat, že když je sám s tatou tak je klid. Nevím co mám dělat. Přítele miluji, ale nemůže mě postavit do pozice nastěhuj se ke mně a zvykni si na syna. Sama mám dvě dospělé děti.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. S dětmi partnerů po rozvodu, pokud je nemá ve střídavé péči, to bývá těžké docela často. Jeho syn vás odmítá přijmout na místě jeho matky, takže vás trestá. Přítel to vidět nechce a nemůže, pro své děti má slabost o to víc, že je vídá měně často. Na jejich zvyklosti z domácnosti ( úklid po sobě apod. ) je zvyklý a toleruje to. Tatínkové po rozvodu prostě přivírají oči nad lecčíms. Přestěhováním se syna ke svému otce dojde na to, že jeho syn rozšiří své teritorium. Za těchto okolností si opravdu nedovedu představit, že byste žili takto ve třech v jedné domácnosti, bylo by z toho napětí a konflikty. Můžete zkoušet občasné návštěvy u něj pomalinku polehounku a zkoušet, jak se to bude vyvíjet dál. Vy byste o všem měla poměrně jasně a věcně mluvit s přítelem. Jakmile vám porozumí, budete v něm mít spojence a syn by musel respektovat vás, jako tátou partnerku. Zatím má syn spojence v tátovi jakoby proti vám. Syn za to ale nemůže, není zlý, to je důležité si uvědomit. Jen si nedokáže poradit s rozpadem úplné rodiny.
děti partnerů
Dobrý den.Mám mladšího přítele s 9 letou dcerou. Seznámili jsme se 3 roky po jeho rozvodu.Já už mám syna dospělého.Přítele moc miluji a perfektně si rozumíme.Problém je dcera.Zpočátku nebyl žádný problém,je to milá holčička..Pak ale pochopila,že asi nebuju jen kamarádka a začala mě strídavě peskovat a přehlížet.To by mě ještě tak nedrtilo,ale s přítelem si plánujeme společný život.Již několikrát jsme si domluvili nějakou společnou aktivitu(hory).probíhá to tak,že on to s ní probere,ona řekne,že chce,aby jeli sami,on jí vysvětlí,že pojedeme všichni.Já si zabalím věci a čekám,až mě vyzvednou,30 min,před odjezdem dostanu SMS z jeho mobilu.Ahoj jedeme s tatkou sami,On se zlobí,ale já to tak chci.A odjedou.Přítel strčí hlavu do písku a nebere tel.a nekomunikuje.Asi nemusím říkat,jak se cítím.Ona ho zmanipuluje a on si myslí,že pro ní dělá,to nejlepší,co může..S přítelem mluvíme o všem.Je z toho neštastný,ale vždy jí ustoupí. Nevím,co s tím..Říkám,že nemá dceru,ale manželku.Sim
Sim
PhDr. Jitka Douchová
Co na to říct, Sim? To není pro vás moc dobré znamení. Pokud nedokáže přítel obhájit vaši přítomnost na akcích, které jsou domluveny společně, pak je někde chyba. Neprospívá tím nikomu a ničemu, ani své dceři ne. Chápu, že ona na vás žárlí, chápu, že je přítel jako táta manipulovatelný, ale vše musí mít své meze. Je sice dobře, že spolu vše probíráte, on vašim pocitům a nespokojenosti určitě velmi dobře rozumí, ale pak stejně podlehne a dcera slaví vítězství. Takže vy se trošinku obrňte trpělivostí, ale opravdu jen trošinku, a přítel by měl něco změniot. Držím palce :-)
děti partnerů
Dobrý den. Je mi 33 a mám přítele, kterýmu je 39 a má z předchozího vztahu dva kluky (6 a 8). Já jsem byla bez závazků. Velmi jsme se zamilovali do sebe a vzešlo z toho zplození našeho společného tvořečka, který je ještě na cestě. Problém jsou jeho děti, které nechci přijmout, vadí mi i to, že dýchaj. Přítel bydlí u mě a já mu zakázala po dobu těhotenství aby děti u nás byly. Toleruje to, chce, abych byla v klidu. Nejsem idealista abych si myslela, že ho našim společným dítětem přivážu k nám a na ně zapomene...ale popravdě nevím, jak se s tím srovnám, pač ty jeho děti opravdu nesnáším. Vím, že tohle jsem si měla uvědomit dříve, ale touha po vlastním dítěti a jim samotným byla vyšší než řešení toho, že nesnáším jeho vlastní děti, které patří k němu a on se jich nikdy nevzdá.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. To bude do budoucna dost zásadní problém, s nímž budete muset něco udělat. Nemusíte přítelovy děti milovat jako jejich vlastní matka, ale vaše averze vůči nim vám hodně zkomplikuje partnerství. Předpokládám, že je to na vaší straně iracionální, že to nejsou žádní zpovykaní spratkové. Přemýšlela bych nad příčinou a spolupracovala s psychologem.
děti partnerů
Dobrý den,
Bydlím v bytě u přítele, který ma dospělé děti, já mám také dospělé děti.vsichni již bydlí samostatné a mají partnery. Přítel už syn ma stále klíče od bytu a chodí tam, kdy se mu zachce nebo zavolá, ze je blízko a ze přijde. Přítel se mě nikdy ne zeptal, zda i mě se jeho návštěva hodí. Syn ma malé děti a vyvíjel na mě svými ne očekávanými příchody a tím, ze se v bytě dlouho zdržuje a chová jako doma, na přímý nátlak, abych se začala jeho malým dětem věnovat a pouze náznaky, abych je do budoucna hlídala. Nikdy se přímo ne zeptal. S přítelem jsme se kvůli tomu pohádali, řekla jsem mu, ze svůj čas si organizují sama, jeho syn je v bytě návštěva , i když tam dříve jako malý bydlel a ze jeho děti hlídat nebudu a nikam se nenechám tlačit. Jeho syn se chová s velkou samozřejmostí a asi si myslel, ze já budu skákat, jak on pískal. Přímo se nikdy na nic ne zeptá, vždy mě a svého otce tedy mého přítele postaví přehled hotovou věc. Přítel nechce slyšet ze mi chování jeho syna vadí.
Jak vidíte situaci?
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Je vidět, že jste si před vaším přestěhováním do přítelova bytu nestačili stanovit nějaká pravidla. Nevadí, tak se mohou vytvářet za pochodu. Chápu, že je pro vás diskomfortní, má-li přítelův syn klíče od bytu a bere to stále jako svůj domov. Nemáte tam tak nikdy s přítelem úplné soukromí. Ale to přítel nejspíš bere jako samozřejmost, když tam jeho děti vyrůstaly. Je zajímavé, že nechodí syn častěji za jeho matkou - babičkou vnoučat. O to víc je ale asi váš přítel potěšen. Vy byste si mohla promluvit s oběma - jak s přítelem, tak s jeho synem. Podobrém, v kultivované a vstřícné podobě si domluvit pravidla. Např., že bude syn nejdříve ohlášen, před svým příchodem. Má tam snad ještě svůj dětský pokoj?... Na náznaky o hlídání jeho dětí reagovat nemusíte. Pokud byste však byla požádána napřímo, pak se k tomu můžete vyjádřit. Na jednu stranu je to projev důvěry ve vás, na druhou stranu je to hospodaření s vaším časem, bez vás. Ale k vzájemné dohodě, která bude všestranně akceptovatelná, slouží konstruktivní komunikace :-)
děti partnerů
Dobrý den, zajimá mě váš názor.
Jsem vdaná 7 měsíců s manželem jsme spolu už po páté 2 roky. Chodime a nechodime spolu od mich 18 let.
Z předchozího vztahu mám dvě děti 8 a 5 let ve střídavě peci manžel má dvě děti 8 a 6 let.Jednou za 14 dni víkend.
Mojí starší dceru přestal MIT rád nevím proč. Prý jim dávám přednost před nim. Podle něj jsou jeho děti bez chyby. Zato na svou starší dceru slyším jak nejí,je hloupá proti jeho dětem zaostalá. Přitom Na mou starší dceru se mohu na 100% spolehnout ve všem pohlida mladší sestru, doma pomáhá,dobře se učí. Jen když má špatnou náladu tak prudi. Je poměrně dost samostatná. Jeho dětem se musí udelt piti,protože Toneumi,neumí se večer umýt. Když má starší syn teplotu nebo je chvilku doma sám se svou sestrou tak vola mamince a ta prudi a žene manžela na pohotovost. Prostě kolem jeho děti se skáče kolem mých ne. Může to být žárlivost. Dekuji
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko.Skoro vždy to bývá tak, že jsou preferovány vlastní děti, zvlášť u tatínků, kteří mají děti jednou za 2 týdny. Miluje je, jsou mu vzácné a dívá se na jiným úhlem pohledu, než vy. Ten jeho pohled nemůže být objektivní, ale už ani váš ne. Vy máte děti ve střídavé péči, takže on může cítit vinu, že se více věnuje jim, než těm svým. Jeho pohled na vaše děti také není objektivní, je kritický, a co vše za tím vězí, těžko úplně posoudit. Ale může to vést k postupné eskalaci partnerských problémů a krize. Proto byste si měli o všem spolu více povídat ve chvílích klidu, kdy je vám dobře, jste jen vy dva spolu, rozhodně nekonfrontačně, ale s potřebou to vše ošetřit a hledat cesty ke změně :-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.