Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

paní doktorko,moc Vám děkuji a moc jste mi již několikrát pomohla...jsem ráda že jste..hodně štěstí i Vám...nashle

Dobry den, citim s vami. Ja bych na vasem miste nedala ani na reci jeho zeny (pouze vyrazila do boje za uchovani sveho manzelstvi - buhvi jake ma duvody - a diky tomu jste poznala i vy ji - berte to jako klad, srovnejte si v hlave, v cem jste pro sveho partnera lepsi nez ona), nedala bych ani na sve vzpominky z detstvi (vyjimky vzdy existuji, mnoho manzelu setrvava v nestastnem vztahu jen ze zvyku). Zamerila bych se JEN NA PARTNERA. Promluvte si s nim, zda to s vami mysli vazne a nadlouho, mozna nevi, ze jinak to pro vas nema cenu. Mozna jste to dosud nevedela sama? Tak nohy zpatky na zem a bojovat! Drzim palce. Jana

Když jsem si přečetla váš příspěvek, poznala jsem v něm to co jsem prožívala vloni i já, pouze s tím rozdílem, že si manžel po 13-ti letém manželství našel devatenáctiletou studentku a že se od nás neodstěhoval k ní, ale sám do pronajatého bytu. A teď vím, že to bylo to nejlepší co mohl v situaci která nastala udělat i když pro mě to bylo hrozně těžké. Za 3 měsíce si uvědomil, že okolo něho mají všichni rodinu a zázemí a on nemá nic. Přišel na to, co ztratil, litoval toho co udělal, jak moc mě a synovi ublížil a už ví co je pro něho nejdůležitější na světě - rodina. Vrátil se se slzami v očích, je to 10 měsíců co je zpátky a klape nám to. Ubránila jsem se tenkrát tak, že jsem s rozvodem v žádném případě nesouhlasila, protože člověka který se se mnou chtěl rozvádět jsem nepoznávala, byl to někdo jiný. Na rozvod je vždy dost času a radím Vám to samé.

Jéé, vidím, Lidko, že jste už začala jednat a jsem ráda, že jste silná a přeji Vám,aby to tak zůstalo i nadále :-) A děkuji i paní doktorce, že mi umožnila se do toho vmontovat :-))

Milá Lidko, taky by mě zajímalo, jak to, že jste nepoznala dřív, že Váš přítel tak lpí na své matce...Ale chápu, že některé věci člověk přehlédne, nebo mu prostě nedojdou. Pokud Vám mohu radit ze svého pohledu - vemte nohy na ramena a utíkejte od něj co nejdál!Myslete i na budoucnost - jak by to s ním vypadalo za pár let?Nemá prostě s matkou přetnutou tu pomyslnou pupeční šňůru a s tím se špatně bojuje.Jedině mu snad povědět o tom, co Vás trápí(to Vám asi radila i paní doktorka),ale těžko říct, jestli to k něčemu bude.Je možné, že on to takhle vidět nebude a ani nebude chtít Vás pochopit.V tom případě opravdu honem pryč, není o co stát. Držím pěsti a dejte vědět :-)

Vážená paní doktorko, chtěla bych se zeptat, jestli odpovídáte na všechny otázky a nebo jen na některé. Chápu že je jich hodně. Já jsem vám psala dotaz tak kolem 15.10. ale nikde jsem ho tu nenašla. A tak teď nevím jestli nedošel a nebo kde je chyba. Díky za odp.

Ivet, držím pěstičky a doufám, že najdeš odvahu rozvod dotáhnout do konce. Tvůj ještě-manžel si je Tebou jistý, lépe řečeno nechává si otevřená zadní vrátka. Máš právo žít svůj život a pokud žijete delší dobu odděleni, neváhej a začni nově, ale s čistým štítem. Jediné, co Ti ještě mohu poradit: i když bude rozvod bolestivý, nenech se vtáhnout do přetahování o dítě. Přeji mnoho psychických sil a štěstí do nového začátku. :-)