Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| sexualita| osamělost| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| vztahové problénmy v širší rodině| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nemoc partnera
Dobry den
Minuli rok sem začal mit potize se zdravím.Dg: L5-S1 Težká porucha dynamiky páteře,deg.změny,FORAMINOSTEROZA L5/S1 BILLAT S PROMINUJICIMI OSTEOFYTY
Ma žena si přecetla vysledky Mag. rezonance a uplne zmenila chovani.V lednu tohoto roku mi poslala sms ze se odstehovala a ze se semnou bude bavit jen o rozvodu.Rozvodove papiry mi prisli a ja tet nevym jak dal.
Prosim poradte mi jak mam postupovat

Dekuji
martin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, martine. Promiňte mi, ale já vám nemohu nabídnout žádné návrhy k dalšímu postupu, pokud vím jen to, co jste napsal. Na vašem místě bych navštívila partnerského psychologa, abyste to mohl probrat více do hloubky.
nemoc partnera
Dobrý den, je na Kladně nějaká poradna, která mi poradí co dělat. Můj otec 86 let, utrpěl těžký úraz nohy, už 3. měsíc je v rehab. zař.. šlo to celkem dobře, i přes drobné komplikace typu ucpávání cév, hojilo se to, ale když už byl natěšený, že se dostane domu, tak dostal zápal plic, vodu na plicích a proleženinu na patě. Psychicky ho to naprosto sejmulo, fyzicky, se trošku daří o fous lépe, ale žádný zázrak. Pata, velké bolesti..... Jsme u něj denně, děláme co můžem, ale proč to vlastně píšu? Jedná se mi o mámu. Sice máme podporu pár přátel, ale ta nevynahradí partnera. Máma je o 16 let mladší, sice taky už zdravotně má problémy ale relativně v kondici, a hlavně tátu strašně miluje a strašně blbě se vyrovnává se situací. Přitom ale před tátou bere sílu, kterou nevím kde bere. J, snažím se dělat co jde, ale bojím se, že mámu nedokážu dostatečně podpořit, abychom vydržely celou situaci, která bude trvat...... Jak dlouho? to nikdo neví. Taky už mi docházejí síly... POMOC...
Pája
PhDr. Jitka Douchová
Milá Pájo. Pomoc a podpora rodiny je pro maminku hodně důležitá, ale potřebuje na prvním místě nyní psychofarmakologickou podporu, aby to vydržela. Proto doporučuji na prvním místě ordinaci psychiatra a vhodně zvolená antidepresiva.
nemoc partnera
Před rokem a půl mi vzali vejcovody. Naštěstí už mam dve děti. Před rokem zjistili mému partnerovi se kterým žiji 4 roky rakovinu. Začali chemoterapie a pak operace ledvin, plic, semeníku, jater atd. ted je na inv. důchodě ale kontroly nad nami visí jako strašák a nemůže mit děti. žádne ještě nemá. Před koncem roku měli u mě podezdreníí na leukemii- nepotvrzeno.
Ted je tip na nějakou autoimunitní nemoc ledvin. Když se ted po měsíci zeptám doktora co mi je tak neví.
Už nevim kam dál. Jsem rozmrzela. Nic se mi nechce a je mi nanic.

Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko.Žijete spolu v psychicky náročné životní fázi, jste, co se zdraví týče, v neustálém napětí. To se musí podepsat zákonitě i na vaší psychice, na vaší náladě, na míře vaší energie. Dle mého názoru byste potřebovala podporu prostřednictvím antidepresiv a zároveň mít možnost mluvit s psychologem o sobě i svých obavách. Potřebujete oporu. Držím vám palce
nemoc partnera
Dobrý den, je mi 34 let a mám mladšího přítele, 30 let, a jsme spolu 5 let. Přítel je negativně založen, každý problém řeší, že je to absolutně něco strašného. Jinak je moc fajn, hodný, milý. Začátkem letošního roku jsme dělali rekonstrukci bytu, což pro něj bylo neuvěřitelně těžké a samozřejmě strašné, já to brala jako budování společného bydlení a společnou práci na něčem co bude naše. Po skončení rekontrukce onemocněl přítel boreliózou, takže další strašná věc. Celou dobu při něm stojím a podporuji ho, ale už z toho začínám být unavená, místo toho, abychom byli štastni tak se pořád řeší nějaký jeho problém a začínám přemýšlet jak to bude do budoucna, když se ho na to zeptám tak mě vždy odpoví tak, že ho nezajímá co si já myslím, je stále zaměřený na sebe. V obdobích klidu je jinak úžasný, starostlivý, milý. V době, kdy se něco řeší se okamžitě stáhne do sebe a já ho vůbec nezajímám. Kdyby to bylo občas tak to chápu, ale v poslední době je toho už moc, co je negativní.
Nemoc partnera
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Na dálku neposoudím, v čem je u partnera problém, proč je negativistický, zaměřený primárně na své problémy. Nechci se dopouštět nějaké diagnostické úvahy na téma případných depresivních rozlad. Jste spolu dlouho, nyní to graduje. Možná byste jej měla podporovat ohraničeně, s nějakými mantinely. Do partnerství vzájemná opora patří, ale s důrazem na tu vzájemnost dávání a braní. Je mezi vámi věkový rozdíl, přijde mi, že se možná někdy chováte ke svému příteli až jako k dítěti, čímž ho nepodporujete v jeho cestě za samostatností a dospělostí. Neměl by navštívit odborníka?
nemoc partnera
Dobrý den, prosím o radu, nebo alespoň váš názor na situaci ve které jsem se octla. Je mi 20 let, poznala jsem muže (25), do kterého jsem se neuvěřitelně zamilovala, pak mi ale prozradil že je nemocný, má roztroušenou sklerozu. Samozřejmě to byl ze začátku šok, ale ani na chvíli to pro mě neznamenalo překážku. Přečetla jsem snad milion článků o roztroušené skleróze, o tom jak s ní lidé žijí.. A smířila se s tím. Jenomže on asi ne.. Vidíme se jen občas, bydlíme poměrně daleko od sebe. A vždy když ho vidím, nemůžu si pomoct, táhne mě to k němu a miluju ho. On sám mi řekl že mě miluje.. ale o vztah nestojí. Nechce mě obtěžovat svou nemocí - to jsou jeho slova.. Vidím že mě má rád, vidím to pokaždé když se vidíme nebo když napíše. Tolikrát jsem mu říkala že to pro mne není překážkou.. Jsem z toho nešťastná, mám ho tak ráda a nemůžu s ním být, protože mi, jak říká, nechce kazit život...
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, on se velké lásky bojí, bojí se i své nemoci a jejího vývoje, bojí se zodpovědnosti vůči vaší lásce. Má v sobě velký STRACH. Zkuste jej pochopit, přijmout jeho strach jako součást jeho současné životní fáze. Strach bývá bariérou pro možnosti rozvoje hodně věcí v životě, nemocný člověk, neznající prognózu svého zdravotního stavu, se musí chovat jinak. On vás od sebe odhání proti své vlastní vůli. Vydržte, pokud vám za to opravdu stojí :-)
nemoc partnera
ČÁST 2:
Nevím, co mám dělat? Jak mu mám vysvětlit, že tu jsem, že s ním chci být, že to zvládneme společně? Někdy je to náročné ho pořád o tom přesvědčovat a nevím také jak se mám chovat. Ráda bych s ním trávila společný čas jako dřív, ale když nemá zájem, nebo se alespoň snaží a ignoruje moji snahu, nevím co dál? Zastává totiž nzor, že bude nejlepší, když se odjede léčit do zahraničí a že vše zvládne sám, že to tak je správné řešení a že nechce nikoho obtěžovat. Já s tímto názorem, ale nesouhlasím, myslím si, že sám to zvládnout nemůže. Děkuji za Váš názor. T. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Před vámi se snaží být silák, v něm samotném je mailnkatá dušička a velký strach z budoucnosti - to je vzhledem k jeho diagnóze pochopitelné. Asi nechce, abyste vy, jako milovaná žena, byla svědkem případné progrese jeho nemoci. Potřebuje se s ní poprat sám, zároveň si uvědomuje zoufalost svého osamění v tom všem. Připravuje se na něco, co nemusí nastat, nebo nastane. Ale on neví. Nechce si z vás udělat pečovatelku. Chce, abyste jej měla v sobě zapsaného jako silného chlapa. Miluje vás.  Co můžete udělat vy? Brala bych jako bernou minci to, že vás chce mít dál jako kamaráda. Když se spolu vidíte, mluvte s ním normálně . tzn., že budete mluvit o životě, když by potřeboval, i o jeho nemoci. Potřebuje ji přijmout jako něco, co se mu stalo, a s čím se dá žít i ve dvou. Ale doufám, že vám napíše do této poradny i někdo, kdo si něčím podobným prošel, a předá vám své zkušenosti.
nemoc partnera
ČÁST 1:
Dobrý den, s partnerem se známe cca půl roku, 4 měsíce jsme spolu chodili, žili, vídali se. Najednou zcela změnil chování, vrátil mi klíče od bytu, a rozešel se se mnou s vysvětlením, že má nádor na játrech, že stejně zemře, že jsem mladá (26 let),a že bych si měla najít nového perspektivního přítele, že mi nemůže zkazit život! Ale že by byl rád, kdyby mě měl vedle sebe jako přítele, že přijdou náročné chvíle a že mě bude potřebovat. Já jsem mu řekla, ať volbu nechá na mě, a že s ním chci vše řešit a že mu budu oporou, rozchod jsem nesla těžce, mám ho ráda. Od té doby se vídáme snad ještě častěji, už u mě ale nebydlí, s odůvodněním, že nemůže, že to nejde, některé dny jsou fajn, ale některé dny zase dokolečka řeší, že dělá chybu, že mi kazí život, že by být se mnou neměl. Nevolá mi, nepíše tak často jako dřív, přestal mě jakkoliv mile oslovovat, vždy s dovětkem, že nesmí, že si musím uvědomit, že stejně zemře a že tohle nemůžeme. Pokračování následně.. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo, dobrý den.. Než budu reagovat, přejdu na druhou část vašeho vyprávění.
nemoc partnera
Dobrý den, partnerka je sice naprosto zdravá, zato já jsem "postižený". Proč v uvozovkách? Jelikož mne toto postižení nijak extrémně neomezuje, ale přesto s tím musím žít a musím na sebe dávat veliký pozor a to v podobě odřenin, přes jídlo až po psychickou pohodu. Mám trombotyckou trombocytopenickou purpuru / chronicko uremický syndrom. Díky tomuto musím s pravidelností dojíždět na výměnné plazmaferézy, toto je jediné co mne udrží při životě :-) A problém mám následující. S partnerkou, se kterou jsem již krásných 8 let, bez níž si neumím představit budoucnost chce, abychom spolu měli děti. Já, jak jsme spolu začínali, tak jsem ji na toto upozornil, že nevím jak to bude ať s rodinou raději nepočítá a to z toho, že nechci aby tuto nemoc měl i můj potomek. Vím co jsem si již vytrpěl já a rodiče a nechci to zažívat znovu. Otázce děti se vyhýbám. Děti nechci a nevím jak jí to říct aby to nebolelo, ale vzala to tak, jak to je. Děkuji - otázka upravena poradcem
anonym
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Jste spolu již těch 8 let, za tu dobu se dobře znáte a určitě spolu umíte komunikovat na různá témata v životě. V čem je těžké racionálně mluvit s přítelkyní o limitech, které vaše nemoc přináší právě ohledně narození dítěte? Asi byste měli absolvovat společně i lékařskou konzultaci a genetické vyšetření. Nemám vám, bohužel, jinak co poradit.
nemoc partnera
Dobrý den, chtěl bych Vás poprosit o radu, jsem v manželství již 15 let. Moje žena hned po svatbě onemocněla a rok od roku se nemoc zhoršovala. Náš vztah byl bezproblémový, postavili jsme dům, narodily se nám dvě děti. Až na nějaké maličkosti, vztah fungoval. Jenomže před 6 lety se manželčin zdr. stav velice zhoršil, zničeho nic zůstala v nemocnici a téměř rok byla odkázaná na lékařskou pomoc a ošetřování. Zůstal jsem s dětmi sám, chodily do školky. I tento problém jsme však všichni zvládli. Jenomže jakmile se má žena vrátila domů, vše se změnilo, odmítala mne, byla nervově labilní, křičela na děti a měla hysterické záchvaty, kdy házela věcmi na zem a chtěla zemřít. Dnes už je vše docela v pořádku, jen někdy to ujede. Hodně jsem se však změnil, cítím to sám na sobě. Přestal jsem svoji ženu mít rád, úplně. Nic k ní necítím, je mi jí moc líto, chtěl bych odejít, ale nemám odvahu, cítím zodpovědnost. Prosím poraďte paní doktorko. Děkuji. Honza.
Honza
PhDr. Jitka Douchová
Honzo, dobrý den. Neměli  jste to lehké ani jeden. Nevím, o jakou nemoc se jedná, ale psychika toho, koho nemoc zaskočí, protože ho limituje v našlápnutých věcech do života, se vždy změní. Jste dobří, jste dobrý - vše jste zvládli se ctí. Když jste musel začít být s 2 dětmi soběstačný, zvykl jste si na svůj režim, na své velení domácnosti, řízení svého života. Manželka se asi zákonitě stala cizorodým prvkem ve vašem zaběhnutém denním režimu. Nejistí jste z toho museli být oba, protože jste oba najednou změnili opět svůj život. Váš problém ve vztahu je natolik složitý, že si netroufám nic říkat nahlas, natož udílet nějaké "rady". Honzo, měl byste začít navštěvovat individuální psychoterapii, abyste si vše v sobě ujasnil. Vztah nejde stavět jen na lítosti, soucitu a zodpovědnosti. To je nedůstojné ve finále pro oba. Na svém vztahu musíte pracovat. Ale musíte oba vědět, PROČ...
nemoc partnera
3.část chce se vrátit k nám domů i dcera by to moc chtěla, ale chce to vyřešit v dobrém jen ví, že ho ona i její matka nebudou chtít v dobrém pustit. Jeho rodiče asi také nebudou rádi, protože s námi žádný styk neudržují přesto, že dcera je jejich vnučka. Problém je ten , že muž měl dluhy a a jeho auto je stále napsané na tu ženu. Pak s bratrem té ženy pracuje. Mě řekl, že i její bratr mu řekl, že se jí jen tak nezbaví, že ho bude stále uhánět a to dělala i tenkrát. Dali jsme časový interval do léta. Nyní se stýkáme a o ničem nemluvíme. Nevím jestli to s námi exmanžel myslí vážně nebo jen oddaluje problém ze strachu. Vím, že to nebude jednoduché, ale já mám rozpolcené pocity. Můžete mi poskytnou náhled, radu ?Děkuji
Kája
PhDr. Jitka Douchová
Kájo, je to celé opravdu hodně složité, nevím, kudy to začít rozmotávat. Nejdříve vaše šťastné manželství 16 let, pak změna v manželově chování a psychice, jeho agresivita, žárlivost. Poté jeho nemoc, kterou úspěšně zvládnul asi i díky vám. Odchod z rodiny a od vás kvůli jiné žene, pro ostatní neatraktivní, ale ten vztah skýtal mnoho výhod pro více stran. Zpřetrhání jeho vztahů s vlastní dcerou a její následné psychosomatické potíže, odklon jeho rodičů od vás. Nyní se chce opět vrátit. Když jsem to takto zrekapitulovala, napadá vás k tomu něco? Mne to, že byste měla být nyní zdrženlivá a do ničeho závazného byste neměla spěchat. Ex manžel nijak zvlášť spolehlivý není, je manipulovatelný, je v rukou jeho přítelkyně, její rodiny, jeho rodičů. Má dluhy, tím více potřebuje pragmatický vztah. Zatím bych to nechala na úrovni utajeného mileneckého vztahu, a pokud by on chtěl o vás opravdu bojovat, ať BOJUJE.A zrovna tak ať bojuje o přijetí dcerou, kterou zradil.Rozvody se dějí, je to život. Ale že se přestal stýkat s jedinou vlastní dcerou?...
nemoc partnera
2.část, že stejně odejdu k jinému, že na to mám. Manžel si už delší dobu psal s kolegyní v práci a i se s ní stýkal. Ona se kvůli němu i rozvedla s mužem, kterým měla 2 děti. Podotýkám, že ona je velmi obézní a jednodušší což mi i manžel potvrdil a řekl, že ona od něho neodejde nikdy , že o ni muži zájem nemají. Rozvedli jsme se a muž se odstěhoval k té ženě a jejím rodičům do rodinného domu. Mužovi rodiče byl spokojení , protože ta žena byla i jejich kolegyní z práce a dávala jim maso, ovoce , zeleninu a oni k nim jezdili. Prarodiče se se mnou, ale i s naší dcerou přestali úplně stýkat. Dcera to odnesla žaludečním vředem. Já to psychicky těžko zvládala, ale kvůli dceři s podporou rodičů a přátel zvládla. Je to pár měsíců co se s ex stýkáme a říká, že by nás chtěl nazpět. Je mezi námi nové jiskření a i sexuální vztah se obnovil.Já měla přítele a rozešli jsme se těsně před tím než se mi ex vyznal. Jenže muž žije u té ženy stále a nemá kam jít. Ta žena ho stíhá a kontroluje ho.
Kája
PhDr. Jitka Douchová
Aha, takže já jdu číst dál :-)
nemoc partnera
Dobrý den, byla jsem 16 let troufám si říct ve spokojeném manželském svazku. Narodila se nám dcera nyní 17 let. Rozvedená jsem 3 roky. Manžel si velice rozuměl s mými rodiči a nás s dcerou opravdu miloval. Jeho rodiče mě a naši dceru nikdy moc nemuseli, ale navzájem jsme se respektovali. Bohužel ze dne na den byl odtažitý až agresivní to bylo po 14 letech našeho manželství. Přišla jsem na to, že si s někým píše schovával telefon a stále častěji odjížděl pryč z domu. Ještě musím dodat, že přes to, že jsme měli spokojený láskyplný vztah tak jeden mráček tu byl a to mužova chorobná žárlivost na mou osobu. To byla roztržka našich hádek jinak vše absolutně krásné. Pak se mi muž přiznal , že má nějaké zdravotní problémy, ale k lékaři nejde a nepůjde. Já jsem se o to snažila 2 měsíce až se mi to podařilo a k lékaři ho dostala. Bohužel rakovina, ještě týž den operace. Pak sem se o muže starala a jezdila s ním na ozařování. Byl zlý, unavený, agresivní stále mi říkal, že jsem moc hezká.1.část
Kája
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kájo. Netuším, co na mne čeká ve vašem vyprávění dále, takže zařazení do kategorie může být jiné, než čeho se vše opravdu týká.
nemoc partnera
Dobrý den paní doktorko,potřebovala bych od Vás poradit.Přítel je 4 měs. po operaci rakoviny prostaty.Výsledky jsou uspokojivé,ale on má stále černé myšlenky,že neví co bude a že má pocit,že mě obtěžuje(když mi on píše první sms)kdybych mu napsala já,on mi neodpoví,tak nepíšu.Ptala jsem se, jak na to přišel,řekl,že neví.a nechce to řešit.On 52 svob. já vdaná.Nebydlíme spolu on nechtěl,ani neplánujeme budoucnost,jenom se několik let občas scházíme.Takto jsme se spolu dohodli,že mi dá vždy vědět,jak mu je a kdy se sejdeme.Chápu ho a respektuji jeho soukromí,tak proč mi říká,že má pocit,že mě obtěžuje?Snažím se ho pochopit a pomoci,nic mu nevnucuji,ale už nevím jak dál aby neměl obavy z mé strany a jak mu ještě pomoci?Rozejít se nechce,že jsem prý jediná jeho opora a radost v životě kterou miluje i já to tak cítím.Děkuji za odpověď. Katka
nemoc partnera
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko, dobrý den.Černé myšlenky z nejistoty z budoucnosti ho svazují. Nechce vám být na obtíž, ale potřebuje vás jako svou emoční podporu. Nechce být na vás závislý, když neví, co vám bude moci jako partner v budoucnu nabídnout...Bojí se, je svobodný, nemá rodinu, má hodně času o všem přemýšlet, jeho psychika se samozřejmě proměňuje. Je vnitřně hrdý, je zmatený, bojí se. Proto ta slova - "nechci obtěžovat". Možná mu příliš nenabízejte pomoc, dávejte mu najevo vzájemnou rovnocennost.
nemoc partnera
Dobrý den, prosím o radu. Manžel je po operaci kavernomu hypofýzy. Ačkoli měl ke mně dříve silný citový vztah, tak ten úplně po operaci vymizel. Vymizely z jeho očí zamilované plamínky a dívá se na mně chladným pohledem a občas přidá im uarážky. Jako třeba, že mně nebude stále "oblejzat" Nemůžu ho ani pohladit, dotknout se ho. Problém je v tom,že ho stále stejně miluju a tak mi to dost vadí. Myslíte, že se to změní nebo se mám smířit s tím, že to je trvalý stav? Díky moc za radu. Jana
Jana S
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Jak bude fungovat manžel emocionálně dál, se uvidí. _Ani bych se na to neptala lékařů, protože je to velmi individuální. Ale vy rozhodně musíte stáhnout nyní míru svých přání a očekávání na minimum. Dotek v podobě pohlazení mu občas dejte, ale neměl by v tom být nyní erotický podtext, vnímá to pak automaticky nepříjemně, jako tlak na něj. Dejte si v tomto ohledu pauzu a začněte pěstovat pomalinku svůj vztah od znovu. Držím palce, určitě se vám to povede...:-)
nemoc partnera
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, s partnerem jsme se rozešli po vzájemné dohodě. Byl straší o 22 let a bydlel od mého bydliště 140 km, skoro vždy jsem jezdívala za ním on za mnou byl asi 3x . Výdali jsem se jednou za 14 dní. Po 3/4 roce jsem se ho začala ptát jak to vidí s naší budoucností, on na to nebyl ochotný odpovídat, pak přišli hádky kůli jeho nezájmu. Pak jsem zjistila, že se má k němu kamarádova přítelkyně, ve společnosti se bavila jen s ním mě vůbec nebrala potaz, tak jsem se ho ptala jestli s ní něco nemá. Jenže, když jsme někde byli tak říkal jak by sní chtěl žít a že by nás chtěl obě a pak tvrdil, že to bylo ze srandy.No nicméně jsme se rozešli, pak jsem si jela pro své věci a skončilo to milováním a večeří to samé následovalo i další týden, tak jsem se ho ptala jak to bude dál a to mi řekl, že je nevyléčitelně nemocný, že mi to nechtěl říkat, ale že už mě nechtěl vodit za nos. To mi sdělil po roce a dvou měsíců.Od té doby si pořád píšem a máme naplánován konzert...
Mooty
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mooty. Co na to říct? Asi byste se na přítele neměla moc vázat. Je - li pravda, co říká, nemůže být psychicky stabilní, nechce na sebe nikoho vázat. Milování ve chvíli, kdy jste si jela pro své věci je srozumitelné. Najednou tu byl hmatatelný okamžik rozchodu se vším všudy a to je vždy hodně silné, podporující bývalou sílu vztahu. Vědomí konce umocní něco dalšího, a také strach ze ztráty. Jakoby se vrací stavy zamilovanosti. Ale vy byste asi potřebovala spíš jistotu ( ? ) Takže buďte v tom vztahu ve větším rozvolnění a opatrná sama na sebe...
nemoc partnera
5. část Vím, že si nejspíš říkáte, proč řeším takovéhle věci ve svých 18ti letech, ale nechci o něj přijít, miluju ho a zvlášť teď, když jsem nemocná já, ho potřebuju. Připadám si strašně zneužitá tím, že jsme ho ze všeho vytáhla a on mě teď jen tak odkopne. Aby toho nebylo málo, chodíme spolu do třídy, takže se každý den vidíme a před všemi jsem teď za hlupáka, protože je všichni spolu viděli. Navíc úplně nevím, jak začít nový vztah s tím, že nebudu nikomu důvěřovat, protože on mě podvedl, a když nebudu nikomu důvěřovat nemůžu mu ani říct, že moje poprvé nebylo z mojí vlastní vůle, což zase neprospěje sexuálnímu životu, jak si asi dokážete představit. Poraďte mi prosím, protože já už jsem na dně a nevím, co mám dělat. Děkuji mnohokrát.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Hanko. Ani náhodou si neříkám, proč řešíte takovéto věci v 18, jak vás to mohlo napadnout? Jste mentálně obdivuhodně zralá a z toho, co píšete, cítím vůči vám velký respekt. Myslím, že ve vás obou s přítelem je spousta neporozumění, někdy míjení se v čase. Je tam únava a vyčerpanost ze vztahu - jakoby měl být váš vztah a jeho citová prosperita spíš práce, než radost. Ale váš vztah má v sobě i velký náboj.Oba "řešíte" křivdy od toho druhého a citová zranění, nevědomě je tam i potřeba změny a potkat se s někým novým, kde je svěží vzduch. Přítel se v tom všem teď hodně plácá a vůbec neví, co a jak. Teď jste to vy, která prochází těžkou zkouškou, předtím to byl on. Nemám na mysli jen zdravotní problémy, ale i ty partnerské. Chtěla jste v létě pauzu. Teď už je zase škola, vy dva v jedné třídě, pauza jde možná zdánlivě těžko. Ale možná by šla i přesto. Oddělíte role - v rámci třídy spolužáci, jinak nic. Dejte si čas a vy se teď snažte se netrápit. Vypadá to, že k sobě patříte. Ale abyste to mohli pochopit oba, potřebujete k tomu ten čas. Nevím, s čím jste nemocná, ale snažte se být hlavně hodně aktivní i s jinými lidmi a užívat si radosti života.Je to hrozný, ale vánoce jsou tu "cobydup", nemohl by to být nějaký časový horizont pro vás? A nebo Mikuláš. Přeji vám hodně sil do všeho, a hodně moc štěstí!
nemoc partnera
4. část Vyspal se tam se svojí ex přítelkyní, která ho před dvěma lety odkopla a když mu bylo nejhůř, vůbec jí nezajímal. Začal mi tvrdit, že neví, kterou z nás chce, jestli mu stojí za to si kvůli ní zničit náš vztah, ale že s ní je to prostě jiné, že se třeba nehádají atp. Strávili jsme spolu odpoledne, kdy tvrdil, že mu došlo, že miluje mě, ona mu za to nestojí a bylo to zase krásné odpoledne se vším všudy. Pak byl ale večer s ní, já ho poprosila, aby chodili ven ve třech, že je pro mě teď těžké mu věřit. Naštval se a řekl, že to teda bude ona, že tímhle jsem to rozhodla. Snažila jsem se vysvětlit mu, jak se cítím, pochopit, proč byl odpoledne zase se mnou. A pak jsem mu řekla, že jestli s ní bude šťastnější, tak ať s ní je, že ho miluju a jeho štěstí je pro mě to nejpodstatnější. On řekl, že neví, která z nás. A já nevím, co mám dělat, jestli se to dá zachránit, když budeme kamarádi na sex, nebo ho nechat s ní chodit, aby věděl, že to nebude fungovat.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Čeká na mne poslední část...
nemoc partnera
3. část Tak jsme se dali zase dohromady. Fungovalo to skvěle, sem tam nás něco štvalo, tak jsme si to vyřešili a bylo to prostě krásný, stejně, jako když jsme spolu začínali chodit. On měl pak se školou odjet na desetidenní zájezd, ale neměl peníze na doplatek. Poprosila jsem ho, že kdyby ty peníze sehnal, ať mi hned řekne, že se ještě přihlásím, že chci jet s ním. Oznámil mi, že jede den před odjezdem, kdy už se přihlásit nedalo. Neplakala jsem před ním, ale v době, kdy nastupovali do autobusu jsem samozřejmě dostala hysterický záchvat, jako předtuchu, že se něco stane, a ztropila jsem mu scénu po telefonu, kdy jsem ho znovu prosila, ať nejezdí. Odjel. Ten týden mě čekali u doktora výsledky důležitého vyšetření, původně slíbil, že tam se mnou půjde. Výsledky dopadly špatně, ale napsala jsem mu, že je vše ok, aby se netrápil a užil si to tam. V průběhu pobytu mi přestal psát, brát telefon, nic. Když se vrátil oznámil mi, že se tam vyspal se svojí bývalou.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu na další čtení...
nemoc partnera
2. část Na táboře jsem si uvědomila, že se pro mě tou jistotou a tím, s kým jsem všechno řešila najednou stal ten kamarád. Přítelovi jsem nestíhala kvůli povinnostem ani moc psát, ale dvě sms denně jsem vždycky zvládla a když jsem chytila signál, vždycky jsem mu zavolala. V den návratu jsem měla ještě spoustu starostí kolem administrace a taky rozlučku, takže jsem za ním nestihla přijet. Naštval se, brečel mi do telefonu a oznámil, že mi přiveze další den věci. Tak jsem mu napsala, ať to udělá. Promluvili jsme si u toho spolu, já mu vysvětlila, proč si myslím, že potřebujeme pauzu, že si potřebuju být jistá, že je to on a nechci ho tahat za nos. Brečel, prosil, ale já si byla jistá, že se prostě potřebuju ujistit. Ten večer jsem se opila, s kamarádem vyspala a ihned věděla, že to byla největší chyba, jakou jsem mohla udělat. S přítelem jsem se viděla až po měsíci, všechno mu řekla, řekl, že jsme nebyli spolu a že taky s nikým byl, ale že si myslí, že máme být spolu.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu číst dál..., zařazení do kategorie dotazu nesedí, bude to jiný příběh, ale už to budu muset dodržet.
nemoc partnera
1. část Dobrý den, s přítelem jsme se dali dohromady před rokem a půl a těsně poté mu oznámili, že má rakovinu. Myslela jsem, že se z toho zhroutím, jak mám proboha ve svém věku ( tenkrát 16) řešit takové věci? Ale byla jsem si jistá, že on je ten, s kým chci být, kdo mě přitahuje a zároveň je to někdo o koho se můžu opřít. Děsivé období chemoterapie jsme zvládli, po společných hodinách v koupelně, kdy mu bylo špatně, při migrénách, ze kterých si ani nepamatuje, že jsem u něj byla. Klapalo nám to do léta letošního roku, netvrdím, že jsme se nehádali, ale vždycky jsme to vyřešili, a když nám na druhém něco vadilo, snažili jsme se to změnit. Před létem už to začalo být stereotypní, pořád jsme si předhazovali ty staré věci, hlavně on mě, protože si nepamatuju, že bych vyvolala za posledního půl roku nějakou hádku. Pak jsem odjela, jako vedoucí na tábor a tam mi došlo, že potřebujeme pauzu. Došlo mi to ještě předtím, než jsem se tam potkala s klukem, kterého znám léta.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Hanko, protože na mne čeká několik pokračování, přecházím plynule dál...
nemoc partnera
Dobrý den, můj dotaz se týká psychiky. Můj přítel je po operaci a když se vrátil domů, začal být příšerně otrávený, podrážděný a protivný. Všechny změny přišly bezdůvodně, z minuty na minutu. Může to mít za následek prodělaná operace nebo to s tím nemá nic společného? Děkuji za odpověď, Anna
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anno. Dejte jemu i sobě čas, aby se fyzicky i psychicky zregeneroval...
nemoc partnera
Po čase byla u partnera diagnostikována poměrně vážná, téměř neléčitelná nemoc. Vídáme se zřídka, přestal se o mne zajímat jakkoli intimně. Tomu trochu rozumím, ale připadám si zbytečná, nemohu pomoct, a protože to vše trvá dlouho a asi už bude, je mi moc smutno. On asi očekává, že budu fungovat, jakože se nic neděje, mám mě přeci rád, ale nedává nebo nemá sílu to dát najevo. Vztah už to asi není žádný, jen jakési kamarádství bez budoucnosti.
Petra 2
PhDr. Jitka Douchová
Ptáte se, Petro, jak se vyrovnat s nemocí partnera. Je otázka, jestli je jeho nemoc opravdovou příčinou krize a nenaplněnosti vašeho vztahu. Už když byl zdráv, neplánoval jeho větší intenzitu, ani společnou perspektivu, potřeboval si zachovat nějakou osobní svobodu - tu vnímal jako samozřejmost, a zaskočilo jej, když jste chtěla něco více, než vztah na dálku. Nemoc jej určitě změnila, mnoho věcí ve svém životě přehodnotil. Je možné, že je více sebestředný, než býval. Jak se s tím můžete smířit? Nedokážu vám na dálku nabídnout konkrétní kroky. Prostě je to, bohužel, jinak, než jak jste si přála. Ale vy můžete zachovat přátelství a uvolnit si srdce pro nový vztah, který třeba potkáte. Nechcete vše více prokonzultovat s psychologem v živém přímém dialogu?
nemoc partnera
Dobrý den. Pro můj dotaz by se asi hodila otázka „Jak se vyrovnat s nemocí partnera?“, protože nevím, jak z toho ven. Jsem už téměř 50-ti letá ženská, která po nevydařeném manželství po čase potkala někoho jiného, a bylo moc hezky. Sice se jedná o vztah na dálku, možná jsem trochu očekávala nějaký posun do společné domácnosti nebo alespoň partnerovu úvahu o společné budoucnosti, ale to nepřišlo. Dokonce jsem pak měla pocit, že už ho to „dojíždění“ poslední dobou moc nebavilo. Když jsem se chtěla rozejít, byť by mne moc bolelo, mám ho ráda, nemohl věřit, že to tak myslím. Že mě má rád a tak. Čekala jsem, že o mne zabojuje a nic. Zkusila jsem ženské fígle a zase nic.
Petra 1
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, dobrý den, na reakci si počkám po přečtení 2.části vašeho dotazu.
nemoc partnera
Dobrý den, jsem patnáct let vdaná, máme tři děti (9,6,3), manžel je o 17 let starší a má vážnou neurologickou diagnozu a postižení páteře. V průběhu posledního půl roku jsem o něj pečovala v před a pooperačním období. Součástí této péče byla veškerá osobní obsluha, včetně nejintimnějších úkonů. Byla jsem zoufalá, ale fungovala celkem bez zádrhelů. Nyní je manžel opět "na nohou", ale přetrvávají u něj závažné nedostatky v základní schopnosti udržet hygienu. Nejsem schopná intimního života, což se v průběhu vývoje našeho vztahu a jeho onemocnění stávalo a opět "samo" upravovalo. Nyní je již náprava zcela nepředstavitelná. Tento fakt je mi vytýkán a reakce manžela jsou značně vyhraněné. Po víkendovém "hygienickém" incidentu nejsem schopná adekvátně reagovat, fungovat a nejraději bych všechno ihned ukončila. Vůbec nevím jak dál.
Alex
PhDr. Jitka Douchová
Milá Alex, to je naprosto adekvátní a pochopitelné, na vaší straně. Bohužel mne nenapadá v této chvíli nic, co bych mohla poradit. Vy v podstatě o radu nežádáte, sdělujete fakta i pocity. Nevím, jestli pomůže čas, nebo nikoli, zatím je ale jasné, že sex nyní nepadá v úvahu ani na verbální, ani na reálné úrovni. Toto téma není na místě a váš manžel by to měl opakovaně slyšet. Asi ne až tak často od vás. Nevím, jak jste na tom finančně, pokud máte 3 malé děti a manžel je déledoběji asi v PN, ale nemohu se nezeptat - pečovatelka by nemohla připadat v úvahu? Vy musíte nyní po dlouhé době, kdy jste měla doma místo 3 dětí ještě jedno "dítě" dospělé, hledat v sobě zase i osobní a partnerskou cestu zpět. Myslím, že by vám pomohla psychoterapie - mám na mysli vás samotnou, ne vás dva. Potřebujete mít kde odložit to vše, co jste zažila a zažíváte a v nezávislém prostředí společně s profesionálem hledat něco nového pro sebe sama. A pak také - umět to sdělit manželovi tak, aby vám to nevyčítal, ale přijal to. Mám na mysli cokoli, co vám bude příjemné...
nemoc partnera
II...presto ho navstevuji i deti z prvniho manzelstvi a tim,jako by mu vzpominky obnovovaly na minuly zivot.Nechce zpusobit rozkoly v rodine,ale obava se toho,ze cim vice ho budou dospivajici deti navstevovat,tim vice k nim bude inkliminovat a tim se jejich soucastne manzelstvi rozpadne.Velmi ji zalezi na tom,aby si vzpomel a ozivil myslenky,vim jako zdravotnik,ze to nemusi vyjit a on si na nektere udalosti nevzpomene.Presto mohla by jste mi poradit,jakym smerem se ma ubirat,jak ma rodina postupovat,aby se vse dalo do jakz takz normalu ku prospechu vsech? Velmi pekne dekuji za odpoved.
apasi
PhDr. Jitka Douchová
Aha, no, to je hodně těžké, odpovědět na dálku konkrétněji. To chce rozhodně přímou spolupráci s psychologem. Asi by se mělo spolupracovat s předchozí rodinou a dětmi z prvního manželství, kterým důvěřuje a s nimiž to má nyní více nablízko. Jsou to ony, které jej mohou více orientovat i do přítomnosti.
nemoc partnera
I. Dobry vecer pani Jitko,mozna muj dotaz nebude presne zapadat do zdejsi poradny,ale tyka se partnerskeho vztahu.Ma velmi dobra kamaradka proziva nyni velmi smutne obdobi a velmi rada bych ji pomohla.Proto take hledam odpovedi,kde se da.Presne pred tydnem se stala v rodine kamaradky tragedie,ktera poznamenala celou rodinu.Jeji manzel 45 let mel velmi vazny prac.uraz s naslednu resuscitaci(10min.) a byl 2dny v komatu.Lekari mu nedavali sanci a presto jsme se s kamaradkou snazily,jak se dalo,aby jsme ho privedly zpet(mp3,povidani,povzbuzovat smysly vuni oblibeneho parfemu ) do rana se z komatu probral.Z nasledku zraneni se zotavuje dobre,ale poskozeni mozku zapricinilo zmatek,chaos v jeho mysleni.Vraci se vzpominkama o 10 let zpet,ma problem rozpoznat sve deti z nynejsiho manzelstvi ( 14 a 7 let ) a vsude vidi deti z prvniho(dospivajici).Kamaradka je bezradna a snazi se s nim komunikovat,co nejvice(vzpominky,povidani,fotky deti).
apasi
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,apasi. Než budu moci reagovat, musím si přečíst druhou část vašeho vyprávění. Vidím, že jste pro svou kamarádku opravdu téměř nejbližší člověk, jakého má...
nemoc partnera
Dobrý den, přítel má vážnou chorobu, která ho zatím nijak neomezuje, ale je neléčitelná a jeho stav se bude podle lékařů postupně zhoršovat. Rozhodl se, že kvůli nemoci všechny a vše opustí, rozešel se se mnou a za dva týdny odjede do zahraničí pracovat, aby vydělal peníze pro svého malého syna a zajistil ho tak (s matkou dítěte nežije). Já si myslím, že je to nesmysl, ta snaha za každou cenu vydělat velké peníze pro dítě a přitom opustit všechno s tím, že se nejspíš nevrátí a bude jen posílat peníze na účet. Rozchod jsem vzala těžce, Požádal mě, abych neříkala nikomu z jeho rodiny, jaká je situace, jeho rodiče prý by to neunesli a bude lepší, když si budou myslet, že odjel pouze "dočasně vydělávat". Myslím ale, že jeho rodiče i matka jeho dítěte by měli znát pravdu... Nebo to mám nechat být... Leona
Leona
PhDr. Jitka Douchová
Milá Leono,myslím, že byste měla přání přítele respektovat. Jestli se dozvděl svou diagnózu nedávno, musel se s tím nějak poprat a nalézt řešení podle své vlastní volby. Situace i jeho psychika se budou měnit. Počítejte s vývojem, a časem se uvidí, jaká může být vaše role. Netuším, o jakou dg se jedná, ale verdikt lékařů je jedna věc, a život věc druhá. Vždy hodně záleží na bojovnosti a síle osobnosti, na psychice. Vy budete zatím jedna z jeho mála zasvěcených spojek s dosavadním životem, můžete mu zpovzdálí pomáhat. Pokud to přijme, a pokud na to budete mít sílu vy sama.
nemoc partnera
Paní doktorko,mám 8 let manžela po CMP,starám se oněho,ale v poslední době to vzdal,necvičí,nehýbe s.,Mně už docházejí psychické síly.Nikdy jsme se nehádali,měli jsme hezké manželství,teď je to hrůza.
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anno,je těžké vám poradit něco konkrétního ohledně manžela. Ale důležité podle mě je, abyste myslela i na SEBE. Věnujte se sobě, choďte ven s přáteli, žijte životem zdravého člověka. Nemůžete se plně obětovat manželovi, tím nepomáháte ani jednomu z vás. Možná jej vaše vlastní aktivita posílí, vás posílí a vnitřně obohatí zcela určitě - máte na to právo!!
nemoc partnera
Pěkný den přeji,prosím o Váš názor na situaci. Je mi 59 let, manželovi 63.Bohužel manžel je těžce nemocen, ale zatím se to zvláště neprojevuje až na to , že nikam se mnou nechce chodit. Nevím zda si mám na procházku,do divadla.. občas vyjít sama,či mám držet basu s manželem.To neznamená, že s ním necítím, chápu jej ,ale potřebuji se trochu "nadechnout" Manžel totiž stále vede řeči..jako že se brzy dočkám...Ničí mne to, také nejsem úplně zdráva.Mám pocit viny. Jak reagovat ? Jak jsem stará , tak jsem bezmocná. Nechci mu ublížit ani slovem ,i když on si občas servitky nebere...Děkuji
Anna
PhDr. Jitka Douchová
I vám pěkný den, Anno. K vaší předposlední větě - staří jsme tak, jak se cítíme. Jestli si připadáte v 59 letech stará, tak je to škoda :-)Váš muž má strach a v rámci toho strachu si vytváří pocit bezpečí, které cítí v pevně semknutém vztahu s vámi.Limituje vás, protože on sám se cítí být limitován. Je nyní v rámci strachu o sebe sobecký - tak to při vážné nemoci bývá, psychika lidí se mění. Ale vy se nesmíte dát. Nepomůžete ani jemu, ani sobě, ani vašemu VZTAHU, když budete popírat své vlastní potřeby - tak byste mu nemohla zpětně nic dát - jeho negativní energie se bude přenášet na vás. Vy se potřebujete "nadechnout" nejen kvůli sobě samotné, ale právě i kvůli vám dvěma. Neobhajujte své touhy chodit ven a něco zažít.Nepolemizujte s ním - to byste vždy prohrála a byla byste vmanipulována do pocitů viny. Prostě své akce mimo domov oznamte, on si na to zvykne a postupem času to bude brát jako samozřejmost.A uvědomte si, že to není vaše sobectví! Není, opravdu ne.
nemoc partnera
dobrý den chtěla jsem se zeptat jestli se muže člověk nakazit krví od člověka co má rakovinu jícnu děkuji.
nely
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, nely. Z toho mít strach nemusíte.
nemoc partnera
Dobrý den, paní doktorko, jsem 10let vdaná, mám úžasného manžela a 2 krásné děti. Velkou úzkostí mě naplňuje pouze chronické onemocnění mého manžela (CHOPN). Mám ho moc ráda a každou exacerbaci tohoto onemocnění nesu dost špatně. Pracuji jako zdravotní sestra, cítím v sobě neustále velký stres, zvlášť, když znám vývoj této nemoci. Chápu, že tímto postojem situaci sobě ani manželovi neusnadňuji, ale momentálně vůbec nevím, jak posílit svoji psychickou odolnost. Je nám 36 a 38 let, děti jsou malé, ráda bych na sobě pracovala, chápu, že to je pouze můj problém, jen momentálně nemohu najít svůj vnitřní klid. Moc vám předem děkuji za radu a pomoc. Jarka
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jarko, dobrý den. Nejsem odborník, nevím, o jakou nemoc se jedná, a jaká je její prognóza. Důležité pro mne jako psychologa je to, že jste v neustálém stresu a svou úzkost přenášíte do vztahu. Jak by také ne... Souhlasím s vámi, že jde nyní především o vás a posílení psychické odolnosti. Myslím, že byste si měla vymezit čas jen sama pro sebe,v němž byste se sobě mohla věnovat. Potřebujete získat energii, která bude jen vaše vlastní, kterou nebudete nikde rozdávat dál - tu si dopřejte skrze své zájmy, své přátele. Nevím, jak jste stavěná, jestli jsou pro vás lepší endorfiny z výkonově pojatých sportovních aktivit, nebo vám spíše pomůže něco jiného, kde byste mohla být více sama se sebou ( relaxace, jóga std. )Ale hlavně ze sebe neudělejte i v rámci manželství bedlivou ošetřovatelku, nechte to profesionálům. Ve vašem vztahu nejste zdravotní sestra. Jste PARTNERKA! Asi by vám prospěla i individuální psychoterapie ?
nemoc partnera
mám dotaz manžel onemocněl rakovinou a kvůli ní od nás odešel protože nechce aby ho děti viděli umírat on si něco takového prožil s mámou ale při tom se v práci sblížil s kolegyní a očas tam přespí právě mě mrzí že od rodiny pomoc nechce a tam že jo nevím co dál a jak se mám zachovat děkuji
ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, ivano. To je těžká situace pro všechny zúčastněné. Manžel má strach, protože má zážitky ze svého dětství. Chrání děti, chrání vás, ale odsuzuje se tak do samoty. Samotu ale těžko zvládá, jestliže dopředu počítá se špatnou prognózou ( přitom možná zbytečně - dnešní onkologická péče je na úplně jiné úrovni, než bývala dříve ),takže se uchyluje k někomu jinému, o němž má pocit, že jej tak moc nezatíží.Ale moc tomu nerozumím - on opustil i vás, jako partner? Chce být prostě sám? Nebo s vámi v kontaktu zůstává, jste spolu? To by chtělo, abyste spolu navštívili psychologa a probrali všechny věci konkrétně, a zároveň byste měli mít každý sám pro sebe individuální psychoterapii. Držím palce, ať vše dobře dopadne!
nemoc partnera
Hezký den,mám 5-ti letý vztach,kdy něco málo přes rok bylo vše v pořádku.Bohužel můj přitel semnou přestal po tomto období téměř spát.Má zdravotní problémy,které se zjistily na můj popud.(snažili jsme se o mimčo a stále se nedařilo( Nechápe,že mi chybí.Vyhýbá se milování a já už přestala naléhat.Už mě i napadla myšlenka,že by byl nejlepší rozchod,ale nechci to řešit až tak radikálně,protože ho mám moc ráda.Díky za odpověď
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Nedokážu vám krátce odpovědět na vaši otázku - vlastně mi ani žádnou nedáváte...Jestli spolu máte být ve vztahu dále i bez intimního života - no, těžko říct. Záleží, na jak vysokém žebříčku vašich partnerských potřeb je sex. Milovat se můžete - i s jeho zdravotními problémy, které mají patrně za následek problémy s erekcí. Náhradních technik s plnohodnotným uspokojením existuje přeci mnoho. Ale problém mezi vámi bude hlubšího rázu, zasahuje už do více vztahových vrstev. Proto bych vám nejspíše doporučovala partnerskou poradnu,abyste mohli vše více rozebrat společně i s přítelem:-)
nemoc partnera
Dobrý den, manžel onemocněl rakovinou a má před sebou krátký úsek života. Máme spolu 7letého syna, který ví, že je táta nemocný-řekli jsme že je to zápal plic-tím to původně začalo. Manžel střídá pobyt v nemocnici a doma-nyní bude doma, ale už bez pohybu, velice vyhublý, ovlivněný morfinem. Mám syna nějakým způsobem připravit na to, co nás čeká nebo říct že má táta rakovinu nebo to nechat tak? Co je pro něj lepší? Syn je velmi citlivý, těší se, že se táta uzdraví. Děkuji za radu. Michaela
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Michaelo, těžko radit. Nejvíce ze všeho záleží na vás, jak vše zvládáte vy. Syn potřebuje mít v někom jistotu. Jestli jste vy sama připravena na nejhorší, p a k zvládnete vše vysvětlit i synovi. Ale zatím bych nechala asi synovi naději a iluzi. Pomůže to i manželovi... Víte, ale nedokáži být v tomto směru jednoznačná, je to více na vašem citu pro potřeby jak každého z vás, tak vás tří spolu dohromady. Přeji vám hodně sil, Michaelo!
nemoc partnera
Dobry den,pani doktorka.Bohuzial,mojej neveste diagnostizovali nador chrbtice,pred dnom,ma len 24 rokov.Prosim Vas,poradte,ako najlepsie ju a mojho syna podporit,i ked sama s tym mam problemy.Ako sa da s tymto zit a nemysliet stale na najhorsie?Dakujem velmi pekne
julia
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, julia. To je opravdu emočně hodně obtížná situace, zvlášť na začátku, když je vše nečekané a nové, než se dostanete ze stádia šoku.Pak už se musí začít bojovat a věřit úspěchu léčby. Hodně záleží nyní jak na vaší snaše, tak na synovi, jak to zvládnou. Vy máte asi nyní dost co dělat sama se sebou, abyste to mohla zpracovat, tak to nechte, julia, na nich. Až budete mít v sobě sílu, rozdávejte ji :-) U onkologických onemocnění hraje velmi velkou roli psychika.A ta se odvíjí mj. od podpory rodiny, kde není lítost, ale naopak!
nemoc partnera
Dobrý den, jsem s přítelem 1,5 roku. Máme se moc rádi, z jeho strany prý zmizela zamilovanost , ale to mi nijak nevadí, protože rád mě má pořád, aspoň to tvrdí. Jsme ve fázi, kdy mi řekl, že neví, zda je schopnej mít nějaký vztah, což moc dobře nechápu, když se pořád k sobě chováme pěkně. Občas se pohádáme jako asi většina. Prý má potřebu být sám a přitom chce být semnou. Pracuje doma, nedostane se mezi lidi, protože jezdí na dialýzu a po přestěhování nemá v našem novém bydlišti žádné kamarády. Snažím se ho posílat ven, ale nevidím, že by se mu chtělo a pak mi říká, že ze mě má ponorku, že vidí jen mě. Dá se tomu prosím nějak pomoct? Nechci aby se tak užíral, tlačím ho do toho, aby práci hledal mezi lidma a neseděl jen doma. Děkuji a přeji pěkný den.
Květa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Květo,dobrý den. Sama říkáte, že přítele "tlačíte" do toho, aby byl mei lidmi. Ten tlak je možná zrovna to, co pro něj není úplně ideální. Napadá mne, že byste mohla zvát lidi zpočátku k vám domů - byli byste domácnost pro mejdany a společenská setkání ( :-) ), a až by se cítil přítel mezi těmito lidmi bezpečnější, moíhl by chodit "do světa" více i on sám. Co vy na to?
nemoc partnera
Dobrý večer! Mému manželovi zjistili nádor mandle s metastázemi do uzlin.Vše mu bylo odoperováno a teď chodí na chemo a ozařování.Vždy byl cholerik,ale teď je přímo nesnesitelný.Vyvolává hádky kvůli maličkostem,věčně sekýruje 9-letého syna.Jsem psychicky zdeptaná a nevím už jak dál!!!!Vím,že to má těžké,snažím se udělat vše,co řekne,ale pokaždé si \\\"vymyslí\\\" nějaký problém a dohaduje se.Už to opravdu nezvládám.Poraďte co s ním? Děkuji za odpověď. Ema
Ema
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý večer,Emo. Vy jste odesílala svůj dotaz ve 22.22 hod, já , shodou okolností, začínám odpovídat ve stejnou hodinu:-)) Jen o 2 týdny později...Máte to těžké všichni zúčastnění, všichni prožíváte velký stres, každý v jiné podobě. Manžel se bojí o svůj život a jeho psychika se výrazně změnila. Tak to u pacientů se závažnějším onemocněním bývá. Zároveň absolvuje náročnou terapii, která je fyzicky často obtížně zvládnutelná. Musí se vyrovnávat s mnoha novými věcmi ve svém životě, jak na somatické, tak na psychické rovině. To jej mění. Reaguje pod stresem, zredukoval pozornost hlavně na sebe. Stal se z něj cholerický pedant, možná je to i tím, že potřebuje mít neustálou pozornost. Tu mu ubírá běžný provoz domácnosti, péče o syna. On má nyní na starost jen sebe a svůj strach. Vy máte na starosti všechno - zvládnout svůj vlastní strach o jeho život v budoucnu, zvládnout náročnější péči o domácnost, zaměstnání, výchovu syna. To si ale manžel neuvědomuje. Vnímá svoji diagnózu nyní jako středobod všeho. Měla byste jej dovést k tomu, aby se začal vnímat opět jako rovnocenný člen rodiny. Nechovejte se k němu jako k pacientovi. Zkuste jej úkolovat a chovat se k němu tak, že plno věcí zvládne.
nemoc partnera
Dobrý den paní doktorko,s manželem jsme 22 let.Před rokem a půl onemocněl manžel rakovinou krku, každý den jsem proseděla na ARO u jeho lůžka více než 4 hodiny. Dodávala jsem mu psychickou podporu, snažila jsem se o to i po celou dobu ozařování,ale v průběhu toho, jak se mi měnil fyzicky před očima, při pohledu na kůži v cárech se loupající,hnisavé rány, rozežrané rty, z nosu a krku trčící hadičky,neustále chrchlajícího hlen,změněný hlas, jsem cítila, že k němu mám fyzický odpor. Ten odpor se bohužel ani po roce nezmenšila já jsem z toho zoufalá, protože se to promítá i do komunikace mezi námi.Je mi nepříjemné slyšet jeho změněný hlas, nepříjemná je jenom představa, že by se mě dotknul.Špatně spím, stále mám před očima ty hrůzy, kterými si prošel, ale při pohledu na něj mi hned naskočí RAKOVINA a nedokážu mu být oporou, jakou by potřeboval. Nevím, jestli je ještě šance, že se to změní.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Aleno.Oba dva jste prošli "peklem". Každý tím svým vlastním, a pak ještě oba tím společným, ale každý na jiné straně břehu. Je jasné, že se toho muselo hodně změnit - v psychice, v hodnotovém systému vás obou, následně zákonitě ve vašem vztahu. A těžko se nemohlo to vše nepodepsat i na vašem vztahu k jeho fyzičnu.Aleno, myslím, že jste udělala vše, co bylo ve vašich silách, nyní jste VY v "psychické rekonvalescenci". Jste na to úplně sama, protože cítíte před druhými pocity viny, sama před sebou morální a lidskou povinnost být oporou, protože manžel je nemocný, a tudíž cítíte, že nemůžete nikde naplno říct, pojmenovat, vaše pocity. Ale když to napíšete pouze anonymně do této poradny, to vám nemůže až tolik pomoct. Já si myslím, že by pro vás byla velice užitečná psychoterapie v delším časovém rozmezí, kde byste o všem mohla mluvit naplno. A to ať už individuální, nebo skupinová ( s těmi, kteří prožili či prožívají něco podobného, jako vy ). Držte se, a dovolte sama sobě, aby také někdo pomohl vám! Máte na to právo:-)
nemoc partnera
Dobrý den. Žiji přes dvacet let v manželství s nemocným mužem. Zdravý byl jen cca první tři roky manželství. Pak prodělal operaci srdce, CMP, neuroboreliozu a deprese. Je mnoho let v léčbě psychiatra, bere pravidelně léky, ale přesto je stále hodně náladový, negativistický, stěžující si.. Snažím se vše tolerovat, brát ho, jaký je, protože sama nevím, jak bych to zvládala já. Jenže: chybí mi jakákoliv pozornost, zájem o mne, o něze či milování si mohu celé roky nechat jen zdát. Přemýšlím, kde je hranice mezi sebestředností, nezájmem, sobectvím a nemocí. Chodím do práce, starám se o celou domácnost, každý problém řeším sama. Máme dvě báječné téměř dospělé studující děti a je nám přes čtyřicet. Neumím si představit žít v tomto duchu celý můj další život. Ale jak z toho ven? Opustit ho nemohu, je na mne velmi závislý. Vnímám naši situaci, že hodně dávám a málo dostávám zpátky. Jsem unavená, chybí mi radost a elán do života.
Leona
PhDr. Jitka Douchová
Milá Leono, máte to objektivně velice těžké, protože dlouho bylo vše na vás. Nyní máte oporu v téměř dospělých dětech, manžel ji čeká od vás, a to stále více. Ano, únosné to dlouhodobě není, protože byste jej po nějaké době začala nenávidět. Máte dvě možnosti - vytvořit si svůj vlastní svět, v němž se budete cítit šťastná, a bude jen váš. Pokud tam bude i partnersví s někým jiným, nebude doma legalizováno. Nebo pokus o záchranu vašeho manželství - asi byste bez ohledu na manželovu psychickou labilitu musela vyhlásit potřebu změny, a to v mírně ultimativní podobě. Buď se on bude snažit pochopit, v jakém stavu váš vztah je, a bude přemýšlet i on nad tím, jak jej zachránit, nebo budete muset odejít. Nejste, Leono, jeho matka, která se o něj musí starat za každou cenu. Jste jeho partnerka a k tomu patří rovnocenná vyváženost dávání a braní. Neboli - opustit jej můžete, pokud budete chtít. Vaše zodpovědnost má své hranice...
nemoc partnera
Dobrý den . Paní doktorko mám k vám prosbu. Potřebuji poradit jak donutit manžela k nějaké pohybové aktivitě. Brali jsme se před 25 lety tzn . nejsme nejmladší. Manželův koníček je kynologie tak chodil od mládí na cvičák každý týden. Před rokem musel odejít do plného inv. důchodu se srdíčkem. Od té doby odmítá jekýkoliv pohyb a dostat ho občas na malou a pomalou procházku je nadlidský úkol. Ani se psem už nechce chodit.I kardiolog mu doporučuje nějaký pohyb. Mám strach že začne tloustnout a to kvůli srdeční vadě nesmí. Úplně nejraději bych byla aby se pohyboval rád. A je jedno jestli sám nebo se mnou či s kamarádem . Poradíte ? Děkuji
Naďa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Naďo, dobrý den. Váš manžel zúzkostněl, asi se o sebe přespříliš bojí, usoudil, že pohyb je pro něj příliš velká fyzická zátěž, která by jeho srdci uškodila. Muži bývají v rámci strachu o své zdraví nebezpečně úzkostní častěji. Asi byste to měla brát i jako jeho psychický problém, dívejte se na něj jako na "psychiatrického" pacienta s depresemi, a nedostatek pohybu mu nevyčítejte, tím jej motivovat nebudete, naopak jej dostanete do odporu. Motivujte jej něčím, co mu udělá radost, tj. pohyb spojte s něčím, na co se vždy těšil. Měla byste být v propojení i s jeho kardiologem, sdělit mu všechny problémy s ním,a on by do toho mohl vstoupit jako jednoznačná lékařská autorita. Pohyb mu naordinuje, a vy už pak budete jen "titrovat" atraktivitu jeho pohybových aktivit:-)
nemoc partnera
Jenže tamní lékařka místo aby mi pomohla,začala mi líčit utrpení svojí rodiny.Po 3.sezení kde mi líčila jak podepsala reverz po operaci jsem tam přestala chodit.Manželovy psycho výlevy mě přinutily se od něj odstěhovat-to už byla onkologická léčba úspěšně ukončená.Po 14 dnech jsem se vrátila.Rok byl klid,pak začlo.Rakovina se znovu vrátila,jeho otec zemřel,jeho psychika pod bodem mrazu.Opět jsem zatla zuby-pro něj to musí být hrozné...Ale on se utěšoval na mě a dětech.Oni byli líní a hloupí a mě sprdl za každou blbost a byl slovně dost hrubý.Zhubla jsem o 10 kg(ještě bych 8 mohla :-) ).Šokovaná švagrová neviděna zaslechla hovor o psychickém domácím násilí které občas slyšívá paní z našeho bytu kolem něhož jde při návštěvě kamarádky...To nejhorší na konec-já manžela po tom všem mám pořád ještě ráda. Nejsem blázen?Jsem z toho zmatená.A jsem vůbec normální?Momentálně je doma klid.Ale co dál?Prosím odepište mi.Děkuji.
Renata 1970 - 2. část
PhDr. Jitka Douchová
Milá Renato. Důležité je, že máte manžela ráda. Pak by tedy bylo dobré, kdybyste začali chodit někam vy dva spolu. Pokud jste nebyla spokojená s první psycholožkou, zkuste někoho jiného, docela bych vám doporučovala manželskou poradnu, je v každém okresním městě. Manželova nemoc samozřejmě musí notně poznamenat jeho psychiku, ale nemůže vás terorizovat. Na to asi má od vás prostor. Neměla byste se k němu chovat až tak jako k nemocnému člověku, ale měla byste požadovat korektní partnerské chování s respektem k vám i k dětem. Měl by si uvědomit, v čem se dopouští chyb. Předpokládám, že zde budete nalézat reakce čtenářů, kteří procházejí něčím podobným, případně i rady. Držte se!
nemoc partnera
Znovu píšu,protože odpověď na můj příspěvek se někde zatoulal.Jsem už 17 let vdaná.Náš vztah měl od začátku menší vady na kráse.Manžel poroučel a já se bohužel bezmezně podřizovala.Postupem času jsem sebou více méně přestala nechat manipulovat.To začalo docela fajn období našeho manželství.Jen k dětem si manžel nenašel tu správnou cestičku.Stále jen kritizuje a nedokáže pochválit.Snažím se to napravovat(opravdu si musíš po sobě uklidit,táta to tak hrubě nechtěl říct..),jemu vysvětluju že se k nim nemá tak chovat a když už tak pak za nima jít a vyříkat si to s nima.Jednou to starší syn(17) nezvládl a poslal ho do p..... a od té doby ho manžel téměř přehlíží.Prý se od něj nenechá urážet,přitom ho sám ponižuje.Tímto neříkám,děti nemá rád,ale neumí jim lásku vyjádřit ani slovem ani gestem.A před 2 roky muž dostal rakovinu varlat a prodělal chemoterapii.S jeho psychikou to pořádně zacvičilo.Děti se o něj i o sebe báli.Jeho změny nálad mě dovedly do psychologické poradny.
Renata 1970 - 1.část
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato.Asi si počkám na vaše pokračování, než se úplně pustím do nějaké reakce. Zatím jen přemýšlím nad tím, jaké asi měl váš muž dětství, jak k němu přistupoval jeho otec. To je vždy docela zásadní identifikační vzor - v pozitivu, nebo negativu, ale je to model, který je do nás vtisknut.Říkám si, že pokud jste zvládla vy, aby vámi manžel nemanipuloval, mohla byste to nějak nenápadně a šetrně, strategicky přenést i na děti (?)
nemoc partnera
Dobry den pani doktorko. Jsem hrozne zamilovana do cloveka, ktery ma Klinefelteruv syndrom. Informoval me o tom ihned na zacatku naseho partnerstvi, velice si toho vazim, ale totalne me to sokovalo, aniz bych mu to dala najevo. Nechtela jsem mu timto ublizit. Podrobil se dvema vysetrenim, ktera se na tom shodla. Ja si deti odjakziva prala a zvlaste s timto clovekem, ktery vsak deti nemuze mit. Dusim v sobe obrovskou bolest a zoufalstvi, jelikoz citim, ze bych nedokazala vychovavat cizi deti, i kdyby mely byt od darce. Bojim se, ze nas vztah na tomto ztroskota, i kdyz ho miluji. Kladu si otazky, jak bych se s tim naucila zit a nenalezam odpovedi. Nejsem natolik silna, abych vedla takovy zivot. Prosim poradte mi, jak se mam zachovat, nevim, jak dal. Dekuji
EVA
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Evo. Jak vám zde mohu dát praktickou radu na to, jak se zachovat? To přeci nejde. Je to otázka citů, hodnot, zralosti a z ní vycházející schopnosti zvážit to, co bude v budoucnu prioritou. Milujete člověka, který vám nemůže dát děti. Po dětech toužíte. Je to opravdu zásadní dilema, které byste mohla řešit jak s ním přímo, tak s psychologem. Ale ne touto formou. Chtělo by to několik sezení, díky jimž byste si mohla vše v sobě více ujasnit. Doporučuji vám návštěvu psychoterapeuta...
nemoc partnera
Můj muž má rakovinu varlat. Před 2 roky prodělal chemoterapii a teď se mu to v plné síle vrátilo. Občas má takové stavy, že mi vypne video abych si nemohla natočit film. Nebo synovi(14 let) zamkl kolo a ten ho má teď na příděl protože nesplnil nějakou maličkost, když našel v umyvadle vlas tak se tento syn musel nechat ostříhat i když si pěstoval delší vlasy a nepomohly ani jeho slzy. Prostě má takové úlety. On je měl i v minulosti před tou diagnozou, někdy byly slabší, někdy horší. Teď se to stupňuje. Někdy je velmi těžké s ním být. Přesto ho mám moc ráda. Myslíte že teď je to reakce na nemoc? A jsou vůbec ty jeho nálady normální?
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato.Co je to normalita, normální nálada,je - li člověk těžce nemocný, cítí-li se ohrožený na životě? Nedá se to asi v těchto intencích vůbec posuzovat. To ale neznamená, že byste měla tolerovat a respektovat všechny jeho emoční rozlady.Tím byste jej v nich podporovala, což by neprospělo jemu, ani vašemu partnerskému vztahu, ani rodinnému životu vůbec. Vy si musíte být samozřejmě vědoma toho, že je manžel ve velkém stresu, že má nárok na psychické změny. Ten stres je ale oboustranný, tj.,stejnou měrou působí i na vás. Má-li se zachovat nějaká rovnováha, neměl -li by on spadnout do bezhraničních stavů sebelítosti, jejichž důsledkem je jeho diktátorství, neměla byste na něj brát až tak velké ohledy, měla byste se k němu chovat jako k pacientovi, který má nyní problémy, ale i přes ně má svou jasnou úlohu v rodině. Snad je to ode mne srozumitelné? :-) Moc vám držím palce.Vám, synovi, manželovi.
nemoc partnera
Paní doktorko, manžel o 30 let starší ( je mu 67) začal před rokem brát betablokátory po infarktu myokardu. Zimpotentněl a začál brát Deprex. Do toho chtěl žít v mém bytě za mé peníze a svůj majetek, který nabyl v dědictví díky tomu, že jsem se staralo o jeho matku, tak ten chtěl prodat. Daroval svému synovi z našich společných peněz bez mého svolení několik set tisíc. Co mám dělat? Nedává mi peníze, neplatí náklady i když peněz má víc než dost. Řeším vše právní cestou, pokouším se o pozitivní kroky, ale vždy se mi vrátí velkým zlem. Právníkovi už nacpal asi sto tisíc, mě nedává nic. Obávám se, že tam došlo k psychiatrickým změnám ( před týdnem jsem přišla večer k domu, byl otevřen, schodiště pokáleno. Zjistila jsem, že neudržel stolici. Detailů vás ušetřím, ale choval se nelogicky). Dveře nezavírá často, nezamyká - ohrožuje moji bezpečnost. Chodí k psychiatrovi, ale ten se mnou nechce komunikovat. Co mám dělat? Moc díky.
Irena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ireno.Předně - váš vztah asi nemá do budoucna dobrou prognózu. O rozvodu neuvažujete? Váš manžel je nejen somaticky, ale i psychicky nemocný, patrně se u něj jedná o nějakou formu paranoi, kdy se bojí o své peníze, cítí se být ohrožený. Jistě je dekompenzovaný psychicky, ale má právo na to, aby si sám rozhodl, zda můžete, nebo nikoli, být informována o jeho stavu - ad psychiatrická péče. Každý odborník je vůči svému klientovi vázán povinností mlčenlivosti, což jeho psychiatr dodržuje. To je z jeho strany lege artis. Vy zase máte právo jeho specialistu chtít informovat o tom, co se děje doma, je-li to v zájmu manželova stavu, v podstatě doplnění informací, jakási objektivizace z vaší strany.
nemoc partnera
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych slyšela Váš názor na tento problém.Před rokem jsem začala chodit se svým spolužákem z VŠ.První měsíc byl jako z pohádky,ale pak jsem zjistila,že kouří marihuanu a má velké problémy sám se sebou. Zůstali jsme spolu v blízkém kontaktu,i když jsem ho přestala brát jako svého partnera.Snažila jsem se za všech sil mu pomoci.Po pul roce jsem ho dostala k psychiatrovi,ktery mu diagnostikoval schizofrenii.Dokázala jsem mu odpustit vše,čím mi celou dobu ubližoval(bylo to tedy jen slovně),teď se ambulantně léčí a postupně zlepšuje.Myslím,že se oba stále milujeme a on mi 100% věří.Jakou to může mít naději na úspěch?Dokážu ho ještě někdy brát jako rovnocenného partnera?Všichni mě(celkem rozumně)důrazně odrazují.Ale láska je opravdu slepá.Co teď?Nikam na něj nespěchám,ale už chci taky po více než roce začít zase normálně žít.Děkuji moc.Veronika
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko, to je moc těžké, abych vám na dálku mohla dát "spolehlivý" prognostický pohled. Říkáe, že jste ho po měsíci zamilovanosti jako z pohádky přestala brát jako partnera a byla jste spíš tím, kdo je s ním sice v kontaktu, ale více v roli toho pomáhajícího. Chápu, že váš kontrolní dozor a pomoc byla z lásky. Ale v čem se pro vás mění situace a šance na vztah tím, když nyní víte, že je v tom nevinně, protože jeho stavy jsou zapřičiněny jeho diagnózou? Schizofrenie je dg s velmi plastickou škálou rizik, projevů, záleží na hodně věcech. Samozřejmě je léčitelná neuroleptiky, neboli antipsychotiky, je potřebná pacientova disciplína a pravidelné docházení k lékaři i k psychoterapeutovi. Někdy je remise dlouhodobá (období, kdy je vše OK), někdy jsou to amplitudy, ne vždy vypočitatelné. Navíc musíte počítat i s hereditou v případě plánování rodiny (genetické faktory). Jak to říct? Není to jednoduché, záleží ale samozřejmě i na tom, zda psychiatr udělal dobrou dg, něco jiného je jednorázová psychotická ataka, něco jiného schizoafektivní porucha, něco jiného schizofrenie, ať již např. hebefrenní, nebo paranoidní, atd. Milujete-li jej, buďte s ním, ale buďte si vědoma rizik a možností relapsů. Asi by bylo dobré se spojit i s jeho ošetřujícím lékařem?
nemoc partnera
Dobrý den, vážená paní doktorko,mému manželovi (33 let) v loni zjistili Crohnovu chorobu, s chorobou je celkem smířený, ale občas má velké výkyvy nálad, a poslední dobou už tyto nálady nezvládám, neustále mě slovně napadá (nic neumím, nic nedělám) nebo se mi vysmívá, že mám velký nos, zadek atd., nepomáhá mi doma s úklidem, nákupem ... s dcerou nechodí na procházky jen občas, neustále opakuje, že je unavený z práce nebo že je nemocný ..., ale doma se ji věnuje (čte ji knížky, koupe, staví kostky..) Já jsem nyní doma na mateřské s 3-letou dcerou, s manželem žijeme 10 let, chtěla bych Vás poprosit o radu jak zvládnout jeho nálady? Je mi z toho smutno a psychicky mě to vyčerpává. Aktivně se věnuje rybaření ... Děkuji za odpověď.
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Péťo. I když se s chorobou, která snižuje kvalitu životního prožívání, navenek celkem smíříme, neznamená to, že se u pacienta nedostaví psychické změny. Manžel psychicky bojuje s tím, že trpí chronickým onemocněním, možná je osobnostním založením více pesimista. Snad si nyní neuvědomuje, že svými projevy doma, v rámci vašeho partnerského vztahu, může přijít i o to nejvíc důležitého - lásku a přízeň své ženy. Někde podvědomě v něm dřímá pocit nespravedlnosti za jeho nemoc, pocit, že má právo na své rozlady. Vy byste jej z takovéto představy měla šetrně vyvést. On se musí ovládat v práci, snaží se u dcery.Na kultivaci vztahu jakoby již nemá kapacitu - hovoří o své únavě... Dejte mu najevo, že jej máte ráda, jste s ním, ale vše má své hranice, také by o vás mohl přijít. Měli byste si spolu podporovat to, co můžete, co vám oběma dělá dobře, více si spolu povídat, více spolu sdílet sebe samotné. Nebylo by asi od věci, kdybyste navštívili psychologickou poradnu. Jinými slovy - nedejte. Nepodporujte jej v pocitu, že jakožto nemocný, může všechno...
nemoc partnera
Jsem v šílené krizi,nevím kam to mám zařadit.Mám manžela po transplantaci kostní dřeně.To co teď prožívám je hrůza domácího teroru.Co mám dělat je nemocný,ale vztekat se může.Prášky které bere mu doslova vymývají mozek.K psychlogovi nechce všichni jsou blázni.S lékařkou,když mluvím říká že má nárokaby se mohl vztekat,když je nemocný.Klidně ji ho půjčím domů.Hádáme se skoro denně,kvůli blbostem.Něco mi říká z pokoje já jsme v kuchyni,kde mi hraje rádio,pochopitelně mu nerozumím a je zle.Už řve.Atd toto je asi nejmenší zlo,když spolu nemluvíme tak mám alespoň klid.Dnes už si říkám,že ne tiu transplantaci neměl chodit,ty problémy které nastaly potom jsou ještě horší.Tenkrát bych brečela kdyby umřel dnes už je mi to jedno.Někdy mám pocit,že mě někdo neznámý trestá za to co jsem byla v minulým životě.Myslíže že existuje nějaké řešení?Děkuji
Milda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mildo. Do určité míry je to, co prožíváte s těžce nemocným manželem, zákonité. Psychika člověka, který je v ohrožení života, se výrazně mění, posouvají se hodnoty, pacient je v neustálém psychickém vypětí, je zaměřený úzce na sebe ( u mužů je to podstatně častější jev )¨a předrážděně reaguje na cokoliv, co není v souladu s jeho představami. Mildo, chápu, že teď prožíváte očistec, který už odmítáte pochopit a přijmout. Myslím si, že dialogy s psychologem byste potřebovala hlavně vy, abyste toto období přežila. Existují knížky se zaměřením na informace o tom, jak žít s těžce nemocným člověkem, nepochybuji o tom, že existují interakční internetové stránky, kde si můžete povídat s těmi, které mají podobné problémy. Takže toto vše vám doporučuji. Na začátek praktická rada. Sice musíte manžela pochopit,jak vám říká jeho lékařka, na druhou stranu mu ale musíte dát jasné hranice, kam až může zajít, a co si líbit nenecháte. Právě proto, abyste si toto uměla v sobě utvořit, potřebujete ten dialog s psychoterapeutem. Pokud si hranice nevymezíte, bude vámi opravdu stále více lomcovat vztek a nenávist vůči němu, což není nutné.
nemoc partnera
Dobrý den paní doktorko, poznala jsem svého nového přítele při obchodním setkání.Ihned to mezi námi zajiskřilo.Je velmi milý, šikovný a inteligentní.Máme mnoho společných zájmů,ale... Právě to ale, je nemocný.Má roztroušenou sklerózu.Velmi tím trpí psychicky.Normálně mi vždy psal každý den několik sms, ale teď se jeho nemoc zhoršila i přes zdařilou operaci.Dnes nevím ani že je v nemocnici.Nechce mi říci ani to jak dopadly prodělané testy.Někdy o něm nevím nic i 4 dny.Když zavolám do nemocnice kam chodí, nechá se zapřít.Dal výpověď v práci a říká, že má syndrom vyhoření.Jak ho mám přesvědčit o tom, že chci být při něm kdykoliv a kdekoliv? Říká,že nechce nikoho zatahovat do toho pekla co sebou přináší jeho nemoc.Už jsem mu mnohokrát říkala, že by tohle rozhodnutí měl nechat na mě, zda to chci nebo nechci podstupovat s ním.Už nevím jak dál.Velmi ho miluji a nechci o něj přijít.Děkuji za odpověď.
simuelka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Simuelko. Musíte to ale nechat i na něm, zda si on troufne k sobě připoutat napevno někoho, koho miluje on a právě z té lásky k němu ctí i zodpovědnost. Jestliže jeho nemoc progreduje, bojí se o sebe i o vás.Prožívá asi těžké chvilky, přemýšlí o svém životě jinak, než zdravý člověk. Jeho psychika je tím poznamenaná - on to pojmenovává jako syndrom vyhoření. Potřebuje se se svou prognosou vyrovnat. Je důležité, že jste při něm, chcete s ním stát v dobrém i zlém, ale on se toho bojí. Čím více se k vám citově připoutá, tím bolestnější pro něj bude vaše ztráta, kterou si asi musí do svého budoucího života myšlenkově zakomponovat...
nemoc partnera
Vážená paní doktorko,měla jsem moc hezké a spokojené manželství,ale je to už tři roky, co je můj muž po úrazu páteře upoután na invalidní vozík(je kvadruplegik)a tudíž normální sexuální soužití nefunguje.Po roce jsem si našla milence, vše fungovalo, ale manžel se to dozvěděl.Vztah jsem na jeho naléhání ukončila, od té doby nikoho nemám, ale špatně to zvládám psychicky i fyzicky, moje tělo ,na rozdíl od manželova, funguje normálně.Nevím, zda je normální přestat po čtyřicitce se sexem. Manžela moc miluju, nechci mu ubližovat ani ho opustit, když bez cizí pomoci nemůže být. Děkuji za odpověd
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivano, přemýšlím, v souvislosti s vaším příběhem, kde jsou hranice nevěry. Vaše manželství bylo pevné a moc hezké, i nyní manžela stále milujete a chcete zůstat s ním, a to nejen kvůli svědomí a případným pocitům viny z toho, že by bylo nemorální opustit člověka, který je imobilní. Milujete jej, dáváte mu vše, co lze. To je základní platformou pro to, abyste si mohla dovolit náhradní přátelsko-sexuální vztah, abyste mohla plnohodnotně žít jako žena. Jediným kritériem volby je podle mne to, aby se vám to nevymklo z ruky. Málokterá žena dokáže mít primárně sex, bez citového hlubšího vztahu. Váš manžel se cítí ohrožený, je bezmocný a pravděpodobně žije neustále v pocitu ohrožení,obav z toho, že jej stejně jednou opustíte. I proto naléhal na vaše ukončení mileneckého vztahu. Ivo, musíte si to sama v sobě vše poskládat, co vše dokážete zvládnout. Hlavní je pak to, abyste si pro sebe toto právo přiznala bez pocitů viny, a abyste dala dobrý pozor na to, aby se váš paralelní sexuální vztah "neprovalil"... Ale, nemělo by vás to citově odvádět od vašeho muže. Předpokládám, že vaše téma vyvolá větší diskusi na těchto stránkách, a sama jsem zvědavá na odezvy a názory jak čtenářek, které toto neprožily, tak těch, které potkal podobný osud.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.