Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Můj muž má rakovinu varlat. Před 2 roky prodělal chemoterapii a teď se mu to v plné síle vrátilo. Občas má takové stavy, že mi vypne video abych si nemohla natočit film. Nebo synovi(14 let) zamkl kolo a ten ho má teď na příděl protože nesplnil nějakou maličkost, když našel v umyvadle vlas tak se tento syn musel nechat ostříhat i když si pěstoval delší vlasy a nepomohly ani jeho slzy. Prostě má takové úlety. On je měl i v minulosti před tou diagnozou, někdy byly slabší, někdy horší. Teď se to stupňuje. Někdy je velmi těžké s ním být. Přesto ho mám moc ráda. Myslíte že teď je to reakce na nemoc? A jsou vůbec ty jeho nálady normální?

Paní doktorko, manžel o 30 let starší ( je mu 67) začal před rokem brát betablokátory po infarktu myokardu. Zimpotentněl a začál brát Deprex. Do toho chtěl žít v mém bytě za mé peníze a svůj majetek, který nabyl v dědictví díky tomu, že jsem se staralo o jeho matku, tak ten chtěl prodat. Daroval svému synovi z našich společných peněz bez mého svolení několik set tisíc. Co mám dělat? Nedává mi peníze, neplatí náklady i když peněz má víc než dost. Řeším vše právní cestou, pokouším se o pozitivní kroky, ale vždy se mi vrátí velkým zlem. Právníkovi už nacpal asi sto tisíc, mě nedává nic. Obávám se, že tam došlo k psychiatrickým změnám ( před týdnem jsem přišla večer k domu, byl otevřen, schodiště pokáleno. Zjistila jsem, že neudržel stolici. Detailů vás ušetřím, ale choval se nelogicky). Dveře nezavírá často, nezamyká - ohrožuje moji bezpečnost. Chodí k psychiatrovi, ale ten se mnou nechce komunikovat. Co mám dělat? Moc díky.

Dobrý den, paní doktorko, ráda bych slyšela Váš názor na tento problém.Před rokem jsem začala chodit se svým spolužákem z VŠ.První měsíc byl jako z pohádky,ale pak jsem zjistila,že kouří marihuanu a má velké problémy sám se sebou. Zůstali jsme spolu v blízkém kontaktu,i když jsem ho přestala brát jako svého partnera.Snažila jsem se za všech sil mu pomoci.Po pul roce jsem ho dostala k psychiatrovi,ktery mu diagnostikoval schizofrenii.Dokázala jsem mu odpustit vše,čím mi celou dobu ubližoval(bylo to tedy jen slovně),teď se ambulantně léčí a postupně zlepšuje.Myslím,že se oba stále milujeme a on mi 100% věří.Jakou to může mít naději na úspěch?Dokážu ho ještě někdy brát jako rovnocenného partnera?Všichni mě(celkem rozumně)důrazně odrazují.Ale láska je opravdu slepá.Co teď?Nikam na něj nespěchám,ale už chci taky po více než roce začít zase normálně žít.Děkuji moc.Veronika

Dobrý den, vážená paní doktorko,mému manželovi (33 let) v loni zjistili Crohnovu chorobu, s chorobou je celkem smířený, ale občas má velké výkyvy nálad, a poslední dobou už tyto nálady nezvládám, neustále mě slovně napadá (nic neumím, nic nedělám) nebo se mi vysmívá, že mám velký nos, zadek atd., nepomáhá mi doma s úklidem, nákupem ... s dcerou nechodí na procházky jen občas, neustále opakuje, že je unavený z práce nebo že je nemocný ..., ale doma se ji věnuje (čte ji knížky, koupe, staví kostky..) Já jsem nyní doma na mateřské s 3-letou dcerou, s manželem žijeme 10 let, chtěla bych Vás poprosit o radu jak zvládnout jeho nálady? Je mi z toho smutno a psychicky mě to vyčerpává. Aktivně se věnuje rybaření ... Děkuji za odpověď.

Jsem v šílené krizi,nevím kam to mám zařadit.Mám manžela po transplantaci kostní dřeně.To co teď prožívám je hrůza domácího teroru.Co mám dělat je nemocný,ale vztekat se může.Prášky které bere mu doslova vymývají mozek.K psychlogovi nechce všichni jsou blázni.S lékařkou,když mluvím říká že má nárokaby se mohl vztekat,když je nemocný.Klidně ji ho půjčím domů.Hádáme se skoro denně,kvůli blbostem.Něco mi říká z pokoje já jsme v kuchyni,kde mi hraje rádio,pochopitelně mu nerozumím a je zle.Už řve.Atd toto je asi nejmenší zlo,když spolu nemluvíme tak mám alespoň klid.Dnes už si říkám,že ne tiu transplantaci neměl chodit,ty problémy které nastaly potom jsou ještě horší.Tenkrát bych brečela kdyby umřel dnes už je mi to jedno.Někdy mám pocit,že mě někdo neznámý trestá za to co jsem byla v minulým životě.Myslíže že existuje nějaké řešení?Děkuji

Dobrý den paní doktorko, poznala jsem svého nového přítele při obchodním setkání.Ihned to mezi námi zajiskřilo.Je velmi milý, šikovný a inteligentní.Máme mnoho společných zájmů,ale... Právě to ale, je nemocný.Má roztroušenou sklerózu.Velmi tím trpí psychicky.Normálně mi vždy psal každý den několik sms, ale teď se jeho nemoc zhoršila i přes zdařilou operaci.Dnes nevím ani že je v nemocnici.Nechce mi říci ani to jak dopadly prodělané testy.Někdy o něm nevím nic i 4 dny.Když zavolám do nemocnice kam chodí, nechá se zapřít.Dal výpověď v práci a říká, že má syndrom vyhoření.Jak ho mám přesvědčit o tom, že chci být při něm kdykoliv a kdekoliv? Říká,že nechce nikoho zatahovat do toho pekla co sebou přináší jeho nemoc.Už jsem mu mnohokrát říkala, že by tohle rozhodnutí měl nechat na mě, zda to chci nebo nechci podstupovat s ním.Už nevím jak dál.Velmi ho miluji a nechci o něj přijít.Děkuji za odpověď.

Vážená paní doktorko,měla jsem moc hezké a spokojené manželství,ale je to už tři roky, co je můj muž po úrazu páteře upoután na invalidní vozík(je kvadruplegik)a tudíž normální sexuální soužití nefunguje.Po roce jsem si našla milence, vše fungovalo, ale manžel se to dozvěděl.Vztah jsem na jeho naléhání ukončila, od té doby nikoho nemám, ale špatně to zvládám psychicky i fyzicky, moje tělo ,na rozdíl od manželova, funguje normálně.Nevím, zda je normální přestat po čtyřicitce se sexem. Manžela moc miluju, nechci mu ubližovat ani ho opustit, když bez cizí pomoci nemůže být. Děkuji za odpověd