Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Je mi 20 let a s přítelem (19) jsme spolu přes 2 roky. Jsem šťastná a miluji ho. Ale... Už dlouho mě velice přitahuje jiný muž (též 20), pokaždé když se vidíme nemůžu se ubránit flirtování a narážkám. On to samozřejmě opětuje. Dříve (v době kdy jsem byla nezadaná) jsme spolu něco měli (oba jsme byli opilí). Zdají se mi o něm dokonce i sny, ale nikdy nezajdeme dál, než líbání a mazlení. Pokaždé to skončím větou "to nemůžu, vždyť mám přítele".
Cítím se trapně, mám výčitky a je mi líto přítele, ale pokaždé když HO vidím, nedokážu se ovládat a sny už vůbec ne. Prosím poraďte.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Karolína
PhDr. Jitka Douchová
Co vám můžu poradit Karolíno?  Máte v hlavě kromě přítele i někoho dalšího, kdo vás chemicky přitahuje. Něco vás k němu táhne a nemůžete si pomoct. Přítel? Nevím, do jaké míry je tam víc rozum, než cit a touha. Neznám ale žádné zaklínadlo, které by vás osvobodilo od snů a touhy po muži, o němž píšete :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
a na jednou po tom ujišťování, že mě miluje a chce být jenom se mnou, přišly pochyby z jeho strany, zda mě může udělat šťastnou (že mi nemůže dát tolik času, protože jeden týden děti a pak je velmi pracovně vytížený (spí třeba jen 4hodiny denně)) a že není pro mne ten pravý.Začal uvažovat i sám o sobě (zda ještě nějaký vztah chce a nebo radši bude sám). Myslíte si, že mu mám dát čas na přemýšlení? Co bych měla dělat, abych ho přesvědčila, že já jsem s ním šťastná a že to myslím vážně? Nechci o něj přijít. Je to po dlouhé době člověk, který mě naplňuje po všech stránkách.
Jarka 2
PhDr. Jitka Douchová
Jarko, on ten čas opravdu potřebuje. Má rodinu, je zodpovědný vůči dětem i vůči matce jejich dětí. Zamilované snění je jedna věc, realita se vším všudy je pak úplně jiná. Mluvila bych jinak, kdybyste spolu byli v láskyplném vztahu několik let a byli jste oba o nezbytnosti svého kroku přesvědčeni, i s vědomím všech rizikových faktorů, které váš vztah a společný vztah ovlivní. Byli byste na vše připraveni, probrali to i se vztahovým psychologem. Ve vašem případě - vás dvou - vidím na prvním místě zamilovanost, ale bez racionálních úvah a analýzy všech konsekvencí. Možná si zkuste představit i to, že byste se ocitla ve stejné situaci jako jeho žena v budoucnu i vy. Měli byste spolu dvě děti, žili svůj život partnerský i rodinný, těžko stále stoprocentně spokojený, a on by přišel s tím, že odchází - ale pokud myslíte, dává vám ještě měsíční šanci na změnu ve vašem chování. Vy byste byla v šoku, ve stresu, s ultimátem měsíční šance. Co byste tak asi dělala? Jak byste to zvládla? Snažila byste se o něco, ale přitom byste cítila, že on je stejně duchem a srdcem nepřítomný, a že je to marné. Nejsem mentor, ale ctím u lidí, kteří mají děti a manželství, zodpovědnost vůči svým rozhodnutím, která změní zásadním způsobem život všech zúčastněných.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, poprosím Vás o radu. Již půlroku se scházím s ženatým mužem (41, já 30), má 2 děti (7,10). Známe se léta, ale v říjnu jsme se sešli kvůli práci a vše to začalo. Začali jsme prožívat něco úžasného. Pořád jsme si volali, psali, snili o společné budoucnosti. Po vánocích přišel s tím, že takhle nemůžeme fungovat, že se rozvede. Doma to začal řešit, pak si manželka vyprosila další šanci, tak ji řekl, že ji dává měsíc na změnu a že se pak uvidí (změny-nebýt pesimistka, začít se k němu lépe chovat, všímat si ho, neuhýbat jeho dotykům, spát s ním). Pro mne to byla velká rána, měla jsem v tu chvíli pocit, že mě nechce, ale on mě ujišťoval v tom, že mě miluje, jen že ji chce dát šanci jako matce jeho dětí…což mi ve finále přišlo logické (taky bych tu šanci dala). Za ten měsíc se nic nezměnilo, náš vztah pokračoval…pak opět došlo na řešení, ujistili jsme se, že on v tom žít nechce….
Jarka 1
PhDr. Jitka Douchová
Jarko, dobrý den. Raději si nejdříve přečtu druhou část vašeho dotazu. Zatím mám v sobě spíš hodně pochybovačných otazníků. S přítelem se jakožto s kamarádem znáte už léta, ale vaše sblížení je datováno říjnem, má 2 děti 7,10 let a už jste po necelých dvou měsících mluvili nejen o společné budoucnosti, ale on mluvil i o rozvodu?? Nepřijde vám to hodně urychlené a unáhlené? Bez předchozího varování "dal manželce šanci"? Nezlobte se, ale vnímám to od něj jako velkou podpásovku, zvlášť v období okolo vánoc. A pokud dával manželce šanci s tím, že se s ním má ona sblížit, pak by měl utnout po tu dobu kontakty s vámi, vůči manželce je to nefér.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, ráda bych se zeptala jak se mají zachovat lidé, co byste jim poradila, když se do sebe zamilovali, protože on je vdovec a ona vdaná. On ztratil manželku, trpěla psychickými problémy a vzala si život, ona je vdaná a má muže s psychickými problémy... Všichni se znají roky, jsou nejlepšími přáteli, bydlí ve stejném domě. On nechce, aby se rozvedla, ale ona tuší, že po čase se všechno manžel dozví, chce žít šťastně, užívat si života s novým přítelem...
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko, to mi přijde velmi křehlé - všechny související okolnosti, které jste předestřela. Obě dvojice byly pro sebe nejlepšími kamarády. Žijí ve stejném domě. Je to velmi citlivé, jak se zachovat. Nevím, o jaké psychické problémy jde u manžela, takže se mohu dále jen těžko vyjadřovat k tomuto. Ale v případě, že by mu bylo vše sděleno a jeho paní se s ním rozešla, odstěhovala se v rámci domu k tomu, koho muluje, zůstane manžel zcela sám - bez manželky i bez nejlepšího kamaráda, který jej v jeho očích jednoznačně zradil. Podle mne by tato změna vyžadovala hodně času, aby se postupně manželé od sebe začali oddělovat a manželka by se o manžela starala tak, aby měl více přátel.
perspektiva mimomanželského vztahu
Paní doktorko, rok a půl mám vztah s ženatým mužem (děti 8 a 13). Jeho žena má tři roky vztah, ale dokud jsou děti malé, nechce nic měnit. O nás ví, to mají vyřešeno. Přítel (42) a já (32) jsme si začali s tím, že začneme žít spolu a skloubíme náš život s jeho dětmi. Celou dobu je to tak, že já začnu naléhat, on něco slíbí, nesplní, důvodem je, že neví, jak to řešit s dětmi, aby rozchodem netrpěly a aby o ně nepřišel. Teď to vygradovalo a protože rozejít se nechceme, ale být spolu za těchto podmínek už také ne, dali jsme si pauzu s tím, že on se bude snažit svoje obrovské pracovní vytížení, kvůli kterému nemá čas a energii řešit osobní život a promyslí, zda je schopen začít nový plnohodnotný vztah se mnou či ne. Má smysl takovou pauzu podstupovat? Jak by měla vypadat? Pracujeme spolu, potkávat se musíme. Přítel se mnou chtěl zůstat v kontaktu, bavit se i mimo prac. témata, já to po třídenní úvaze odmítla, tento systém mi nedělal dobře. Má ten vztah ještě nějakou perspektivu? Děkuji.
Jituna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jituno. Váš vztah perspektivu rozhodně má, ale za předpokladu, že dáte příteli nějaký čas. Nemáte proti sobě konkurentku v podobě jeho ženy, která už si také žije svůj partnerský život. Ale přeci jen je tam časový limit, do kdy mají formálně fungovat s dětmi. Je to sporadické, pokud by se vše točilo především na tomto, pak to vše může trvat docela dlouho. Kdy podle nich budou děti dost zralé na to, přijmout, že se rodiče rozcházejí? Ta hranice se může stále posouvat. Přítel je pracovně hodně exponovaný, další stresor... Nevím, jestli by vám pauza pomohla. Spíš by vám pomohl dialog s partnerským psychologem. Můžete mluvit v neutrálním prostředí o tom, co vás trápí, co vnímáte v rámci vaší blízkosti jako překážky.Doporučovala bych vám se objednat co nejdříve :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
promiňte, odklikla jsem předchozí dotaz moc rychle:)
Ukončit to naše "přáteství" nyní nedokážu. Myslím si ale, že největší problém mi dělá se orientovat v tom, za co mne pokládá on, Nejsem totiž ani kamarádka (v tom pravém slova smyslu), ani milenka. Mám v tom zmatek a nevím, jak se tedy k tomu postavit.... - otázka upravena poradcem
Karolina 3
PhDr. Jitka Douchová
Zůstaňte kamarádkou, pokud na to psychicky máte. Ale jinak je pro vás nebezpečný...
perspektiva mimomanželského vztahu
a jak se k tomu postavit. Možná, že jej baví si se mnou hrát....Určitě ho baví, že se cítí žádaný, nevím... Pochopila jsem, že rozhodnutí, jestli se s ním dál přátelit je na mě, ale momentálně se nedovedu rozumně rozhodnout, zkoušela jsem to...
Karolina 2
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, děkuji Vám moc za odpověď. Psala jsem Vám o ženatém kolegovi, který nastavuje pevné hranice našemu přátelství, i když zároveň moji přítomnost vyhledává a nechce se mne vzdát. Mluvila jsem s ním o tom kolikrát, vždy z toho mám pocit, jako bych to byla já, kdo chce od našeho "vztahu" víc, je mi trapně, říkám mu, že já se s ním neumím "pouze" přátelit. Zdá se mi, že neumí a i se bojí své city projevit, bojí se toho, že by do toho "spadnul" a samozřejmě pak i následků. Jak se k němu ale mám chovat a jak se vůbec vyznat v tom, co on po mě chce? Říká mi, mu to vyhovuje tak, jak to je a nechce nic víc. Jak se ale dokáže tak sebekontrolovat? Někdy mně připadá, že si něco namlouvám, že možná opravdu ke mně cítí jen čisté přátelství. Ale copak exituje čisté přáteství mezi ženou a mužem, kteří si tak perfektně rozumí a vzájemně se přitahují, vyhledávají se? Možná jsem já ta citlivka a všechno si jen namlouvám...v každém případě nevím, co si o tom všem mám myslet - otázka upravena poradcem
Karolina 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karolino.Můžete se chovat - podle toho, co píšete, jen tak, abyste si neublížila. I když otázka chování je jedna věc, druhá věc je to, co cítíte a co vás trápí. Toužíte po něčem víc, co ale díky jeho mantinelům, jeho sebekontrole, nejde. Čisté přátelství mezi mužem a ženou může fungovat velmi dobře tam, kde to nejiskří fyzicky, byť mentálně ano. Jdu číst dál.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko,
Jsem rozvedená, mám 3 malé děti. Po dlouhé mateřské jsem nastoupila do zaměstnání, kam nastoupil ženatý kolega. Padli jsme si do oka, stali se z nás dobří přátelé. Dostali jsme se do situace, kdy nějaká pusa padla, ale nic vážnějšího. Vím, že je mezi námi velká fyzická přitažlivost, ale zůstává to na platonické rovině, ani jeden nechceme souvislý milenecký vztah, on je v manželství spokojený. Začínám ale pochybovat o sobě. Líbí se mi, rozumím si s ním, přitahuje mě. To samé z jeho strany.V práci se samozřejmě vídáme docela často.Mluvili jsme spolu o tom a pro něj jsem "jen" kamarádka, nic víc nehledá.Přitom není týdne, kdy bychom se neviděli. Nabídla jsem mu, že přátelství ukončíme, abychom nesklouzli do něčeho vážnějšího. Na to mi odpověděl, že by ho to mrzelo mě už dál nevídat, zároveň nastavuje pevné hranice. Jsem z jeho chování zmatená a nevím, co si o tom mám myslet a jak se tedy zachovat. Nechci ho ztratit, ale zároveň se nechci trápit. - otázka upravena poradcem
Karolina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Karolíno.Myslím, že je to docela nebezpečné. O přátelství už nějakou dobu nemůže být řeč - on sice staví pevné hranice, ale to jsou jeho preventivní obrany. Jinak už v tom svým způsobem jedete oba. Jen to má on víc pod kontrolou. Ale přátelství s oboustranně prožívanou fyzickou přitažlivostí,s polibky, častým vídáním se mimo rámec pracovních záležitostí...? Karolíno, rozhodování je jasně na vás. Pokud vám bude stačit ohraničený vztah, najdete v sobě také sebekontrolu a vaše emoce se nerozjedou dál, jako lavina, pak můžete prožít na nějakou dobu chvíle štěstí. Ale to si musíte pro sebe porovnat vy sama :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,

byla bych ráda za Vaši radu. Je mi 31 let, měla jsem velmi dobrého přítele a kolegu, s kterým se známe necelé tři roky. On ženatý 40tník, s manželkou jsou spolu od mládí, děti nemají, ona je starší. Do vztahu jsem nikdy nechtěla jít, měla jsem ho ráda jako kamaráda. Situace v jeho vztahu nebyla v pořádku už tehdy. Pak, jak to tak bývá, se mezi námi něco stalo a byli jsme přes rok spolu, s tím, že jsem se octla v "pasti". Okolí něco tuší, ale nikdo nic neví. Na tom si trvám. Nicméně, mě vztah začal ničit tím čekáním "na chvíli, která bude příhodná k vyřešení situace" a navrhla jsem pauzu. Přičemž mi opět sdělil - že doufá, že mi bude brzy moc nabídnout víc.

Je to asi poprvé v životě, co jednám tak racionálně, ale věřím, že pokud máme být spolu, tak ho tento krok "probudí", a pokud nemá odvahu odejít ze vztahu, nebudeme věci více komplikovat.

Hrozné je to, že ho nedovedu teď vidět, ale bohužel v práci se vídat občasně musíme. Taky mi chybí.

Udělala jsem správně?

Maryka - otázka upravena poradcem
Maryka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Maryko. Je to poprvé v životě, co jednáte tak racionálně? To znamená, že jste strategická a nejedete na nekonečné vlně citů a vágních příslibů? Potřebovala jste udělat předěl, pocitově jste se ocitla na křižovatce a proto jste udělala nějaký čin. On by asi žádný neudělal...Řekla bych, že jste to udělala správně, a že to není z vaší strany žádný nátlak. Chtělo by to jen upřesnit, jak by měla vaše pauza vypadat - neboli - délka jejího trvání, charakter a forma vašich kontaktů, mimo kolegiální nutná setkávání...Přeji hodně štěstí :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat-Od svých 11 let jsem milovala jednoho kluka ze třídy.Láska na první pohled bylo to vzájemné.V 15 letech jsem se musela odstěhovat a tak jsem se sním rozešla neb láska na dálku pro mně není.Po 30 letech jsme se sešli na třídním srazu.Já rozvedená on ženatý.Začalo to vše na novo a skončilo to sexem který jsem nikdy nezažila až sním.Přiznali jsme si že jsme se nikdy milovat nepřestali.Přiznal mi že sex u něj doma je katastrofa a že pro klid v rodině udělá vše.Scházíme se už 11 let pár krát do roka.Přitom bydlíme od sebe 15 minut.On zařídil abych se po rozvodu přestěhovala zpět.Jenže já už jsem unavená z toho jeho věčného až on bude moci.S manželkou jezdí na dovolené se mnou ne atd.Rozchod nechce že by to beze mně nedal,že mu pomáhám přežít.Ale od manželky nechce odejít.Nemyslím rozvod jen odejít.Děti máme oba dospělé mají své rodiny ale doma je mu dobře.Je nám 57 let a já už na to nemám.Miluji ho ale chci více on se k tomu nemá.Má to smysl?Děkuji.Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lenko. Pochybuji,že dojde k nějaké výraznější změně. Příteli vyhovuje dvojí život, každý z nich mu poskytuje něco jiného. Nevadí, že děti jsou již dospělé a nemusely by být bariérou pro odchod od rodiny. Musíte sama pro sebe zvážit, v jakém modu by vám bylo lépe - zda s ním takto, nebo bez něj...
perspektiva mimomanželského vztahu
Po měsíci,kdy jsem se trápila tím,co všechno dělá s manželkou jsem se ho zeptala (i když nechtěl nic řešit) na co přišel za ten měsíc.Řekl,že na to,že ho děti potřebují. To mi stačilo a skončila jsem to.Nyní je to 3 dny co jsme bez kontaktu. Mám to brát jako definitivní konec? Víte, nerozumím jedné věci, proč neustále říkal něco jiného? Lhal a chtěl si mě krásnýma řečma jen udržet co nejdýl? Ale proč? Vždyť já jsem potom 4 měsíce nic neřešila,jen mu naslouchala, snažila se ho pochopit,tak proč by měl lhát?O problémech doma začal mluvit sám,i o rozvodu,já ho k tomu nenutila.Volal mi denně, i o víkendech a nemusel.Byl ke mně pozorný, když se na mě díval, tak vycítíte,co k vám ten člověk cítí.Nemůžu uvěřit tomu,že by ten "vztah" byla jen jedna velká lež.Já nemám v úmyslu mu zničit rodinu,jen nedokážu pochopit ten jeho rozpor ve větách.Děkuji - otázka upravena poradcem
Vllasta 3
PhDr. Jitka Douchová
On nelhal. Vše, co říkal, cítil, a ne pod vaším tlakem. Vaše vzájemná láska byla protiváhou jeho života doma. Nebyl to život ve lži, to se nebojte. Neboli - nebyl to vztah v uvozovkách. Byl a je to vztah, který není naplnitelný z mnoha objektivních důvodů. Odstřihněte se a nezlobte se na něj, pokud vám to příliš neublížilo. Ta láska stojí a stála za to...
perspektiva mimomanželského vztahu
, že přemýšlel o tom,že vyhledá psychologa,aby mu ukázal cestu a on pochopil co vlastně chce a jestli bych s ním chtěla ještě být kdyby se rozvedl. Klidně mi mohl lhát,ale radil se o tom i s jeho kamarádem,takže to mám potvrzené.Pak mi řekl,že se další den ozve. Má docela stresové zaměstnání a stres utápí v alkoholu.Je i docela naivní, věří každému člověku, nemá prostě odhad na lidi. No,neozval se pak dva dny,prý kvůli té práci. Já mu napsala jak se má a byli jsme měsíc v kontaktu, asi 4x jsme se sešli. Nic se ale neřešilo. Já jsem čekala,že řekne třeba ať mu dám čas,že máme nějakou šanci,ale nic.Kdysi mi řekl,co je lepší, jestli to, mít na výběr a ublížit tak několika lidem nebo ne. Že je pro něj spíš lepší, když to za něj rozhodne někdo jiný a on se s tím pak smíří. Ale jde takto žít? Tak,že za vás rozhodnutí udělá někdo jiný, protože to nedokážete?
Vlasta 2
PhDr. Jitka Douchová
Tipovala jsem jej na muže, který tak závažné rozhodnutí neumí učinit. Je v mnoha stresech - rodinná situace - tlak manželky a nemoc syna - stres v práci - tlak na jeho rozhodnutí se v rámci trojúhelníku, atd. Myslím, že byste se měla od něj citově odpoutat, i když jej milujete a odpoutání bude těžké...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko,psala jsem Vám zde před několika měsíci.Tehdy to bylo 10 měsíců,co jsem udržovala vztah se ženatým mužem.Mají postiženého syna,je autista a rozhodli se zachránit manželství tím,že budou chodit do poradny.Nyní je to už přes 1,5 roku, co jsem s ním.Když jsem nic neřešila, začal o nás mluvit jako kdyby přemýšlel o budoucnosti.Říkal,že bychom se mohli odstěhovat, jen tak z ničeho nic se zeptal,jestli bych si ho vzala,kdyby nebyl ženatý, že on by neváhal.Zajímal se o mé rodiče, o to,jaký na něj mají názor.Snažil se na ně udělat dojem.Znají se. Do poradny přestali chodit po 4 měsících.Vše bylo v pohodě,ale pak se zase začali hádat.Ona se neustále vracela do minulosti a vše mu vyčítala.Bylo na něm vidět,jak ho to vysiluje.Řekl,že neví co má dělat, že by pro něj bylo i lepší,kdyby se rozvedli, že o tom doma mluví a přemýšlejí. Tehdy jsem mu i řekla ať se snaží o nápravu,pokud s ní chce být.Nelíbilo se mu to.Dokonce jsem mu navrhla,že to ukončíme,aby mohli začít. Řekl, že nechce, že si nemyslí,že by k ní začal něco cítit a že se v poradně snaží jen o komunikaci.Že jsou spolu jen kvůli synovi.Nakonec se ona rozhodla od září chodit do poradny po druhé.On samozřejmě souhlasil.Věděla jsem,že už to nezvládnu a zeptala se na nás. Byl v šoku.Prý to krásné, co o nás řekl řekl proto,že to tak cítil,že si dovedl představit,že bychom spolu mohli žít,ale nemyslí si,že by něco sliboval. Řekl,že by chtěl začít znovu,ale je tam ten syn a on neví jak jinak to udělat a že tímto co jsme si řekli jsme vlastně pochopili,kde má každý své místo. Nevěřila jsem svým uším,že někdo koho milujete a tak dlouho s ním udržujete poměr vám řekne toto.Hned jsem to utnula. Po třech dnech se mi ozval,že mu den ode dne chybím víc a víc.Napsala jsem mu,že mi taky moc chybí.Ptala jsem se,co doma. Řekl,že přemýšlí co dál,že neví jestli chce vůbec s manželkou ještě něco spravovat a dál se omezovat,
Vlasta 1
PhDr. Jitka Douchová
Vlasto, budu číst dál, ale podle toho, co čtu nyní, nemám pocit, že byste vy dva měli šanci na pozitivní perspektivu v partnerství. Přítel je muž se zátěží nemoci syna, rozhodnutí, které bude jednoznačné, udělat nemůže a neumí. S vámi snil o tom, co by bylo, kdyby. Maloval si sny o tom, jak ze všeho "vypadnout". Ale je pravda, že vám nic nesliboval, akademicky zvažoval - a to z lásky k vám. Ale ví, že si tu lásku dovolit nemůže oficiálně naplno. Jdu číst dál ( na váš dotaz před několika měsíci si vzpomínám - ne na konkrétní obsah, ale na fakt existence autistického syna přítele )
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, myslíte, že má vztah šanci? Seznámila jsem se s mužem o 16 let starším (mně je 37). On má děti dospělé, já dvě dospívající holky. V době seznámení byl ženatý. Zamilovala jsem se, vzal mne do Benátek, představil svým známým (řada z nich je docela vlivných a bohatých), i přítel je docela bohatý, všude se se mnou chlubil, bylo a je to krásné. Asi po měsíci na nás přišla jeho žena. On jí řekl, že se nechce vracet, ona pak byla za mnou a řekla, že se nechce rozvádět a přemlouvala mne, ať ho nechám. Přítel strašně zuřil, že mne kontaktovala. Pak jsme spolu byli i s jeho známými v Norsku. Teď se vidíme míň, on bydlí totiž cca 45 km daleko, ale jezdí za mnou a spolu trávíme sudé víkendy, kdy jsou holky s ex, někdy i chvilky v týdnu. Jeho manželka pak po 3 měsících podala žádost o rozvod a dnes jsou již rozvedeni. Ona chce majetkové vyrovnání, ale chce poměrně dost, s čímž on nesouhlasí. Tak se to asi potáhne. Pořád ho miluji, myslím, že on mne také. Ke mně se stěhovat nechce, jeho dospělé děti mne nenávidí. Má to budoucnost? Chtěla bych ho.

Janka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Janko. Budoucnost má váš vztah vždy, pokud to ustojíte a ze zamilovanosti to mezi vámi dvěma přejde ve stabilní kvalitní vztah. Jeho děti vás vnímají jako viníka rozpadu manželství svých rodičů, možná se na vás dívají jako na "zlatokopku", těžko vás mohou vnímat pozitivně v této době, kdy je vše rozjitřené. Je v tom celém spousta rizik a bude záležet opravdu hodně na vás dvou. Nenávisti dětí se nedivte. Zkuste se vžít do jejich situace. Málokdo může vidět všechny okolnosti plastičtěji - třeba tak, že jejich rodiče procházeli delší partnerskou krizí a vztah byl nakloněný k jeho ukončení. Kdybyste to nebyla vy, potkal by jinou ženu, s níž by chtěl trávit svůj čas.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko,se zájmen čtu vaši poradnu a čerpán z ní mnoho rad.Sama jsem v situaci,kdy máme partnerské problémy-manželský čtyřúhelník s tím,že oba uvažujeme o odchodu a společném žití, ale nějak ani jeden nemáte sílu to rozhodnout, hledáme různé důvody a ohlížíme se na naše nejbližší,jinak jsme velmi spřízněné duše a rozumíne si snad ve všem,ale mám pocit, že když jde o řešení problémů není to tak jednoznačné a partner více čeká co já udělám.Přijde mi,že se točíme v bludném kruhu a nemůžeme z něj vystoupit,proto jsem navrhla pauzu s tím,že si oba promyslíme co dál a uvidí se.Myslela jsem si,že když mu budu tak chybět jak říká,že se spíše rozhodne pro odchod od rodiny,ale místo toho se stalo, že se zapletl s další ženou (již se to v minulosti stalo vícekrát) a to prý proto,že byl zoufalý a nebyl se mnou, kdybychom prý byli spolu,nikdy by to neudělal.Já mu již v minulosti několikrát odpustila,ale teď nevím, zda mu mohu věřit, moc mě zklamal a nevím jak dál...poradte mi prosím
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marie, teď je to na něm. On je slabší, než vy, pokud se nerozhodne on, a své nejistoty bude řešit únikem do jiných vztahů, spíš pseudovztahů/dobrodružství, nemělo by smysl bořit kvůli němu rodinu, nemyslíte?...
perspektiva mimomanželského vztahu
4.na druhou stranu i on udělal ale věci, k vůli kterým jsem ztratila důvěru v něj, která předtím byla základ našeho vztahu, i když tvrdí, že ho to mrzí a že se poučil (neřekl vždy celou pravdu - tvrdí ale, že už se bojí mi vůbec něco říkat, že počátek problému je u mě. děkuji
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Aha, nevšimla jsem si, že tu na mne čeká váš dovětek. Jeho asi trápí, že nerozumíte jeho citům, celé situaci. On sám ale na začátku nic takového nepředpokládal, takže se na vás zlobit nemůže. Je to premiéra v citech pro vás oba...
perspektiva mimomanželského vztahu
3..na druhou stranu k sobě cítíme stále tak moc, nechci jiného, nevěřím, že by mi někdo jiný vyhovoval, že bych ho tak milovala a tak se ke mě hodil. Místo, abychom se radovali z toho, že všemu bude konečně už pomalu konec, řešíme situaci, zda spolu zůstat..Chtěla bych být stejně tak silná jako tady mnoho žen, přijde mi ale, že někdy se spíš chovám sobecky - a to mi už řekl i přítel. Netrpělivě čekám na Vaši odpověď, moc děkuji
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko, v době, kdy jste netrpělivě očekávala mou odpověď, jsem byla na dovolené. Díky létu se čas mých odpovědi na otázky prodlužuje. Z toho, co jsem si přečetla, mám pocit, že vás opravdu oba nečeká jednoduchá cesta. Jedna věc je zamilovanost mezi vámi, druhou věcí je přítelova láska k dětem a manželčin postoj i to, že se jej nechce vzdát, i když souhlasí s předběžnými rozvodovými kroky.Bude to těžký boj, musíte sama zvážit, zda na něj budete mít dost sil.Chápu vaši netrpělivost i žárlivost, chápu i přítele, rozumím bariéře, která mezi vámi vzniká. Doporučovala bych vám spolupráci se vztahovým psychologem, složitost celé situace zde těžko vyřešíme. Každopádně držím palce všem zúčastněným.
perspektiva mimomanželského vztahu
2...žárlím, hodně žárlím a ne jen na jeho manželku, ale i na děti, přestal se mi kvůli tomu otevírat a vůbec mi o nich něco říkat, protože stačí slovo a naše nálada je na bodu mrazu, i když se na sebe stále tak těšíme a nemůžeme bez sebe být. Moc mě to mrzí, protože pak bychom měli nádherný vztah, ale nedokážu nežárlit. Stále si říkám, že pokud bychom byli spolu, necítila bych to tak, měla bych je ráda, sama bych si moc přála dítě. Nevyznám se v sobě, nevím, zda je chyba jen ve mě, stále si říkám, že po tak dlouhé době snad ani nejde se tak nechovat, že situaci mohl řešit jinak třeba i on (i když to mi vyvrací, tohle je totiž dle jeho názoru ta nejlehčí cesta). On se zase bojí, že taková budu pořád a naše hádky budou pokračovat. A přitom dříve jsme měli tak otevřený vztah, o všem mluvili, vše jsem chápala, všemu rozuměla, dokázala se vcítit do jeho situace, teď to nedokážu i když bych tak moc chtěla..Tvrdí, že nepřemýšlí nad tím, jestli odejít, ale jestli být se mnou.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
perspektiva mimomanželského vztahu
1. Dobrý den, p. doktorko, i já bych Vás chtěla poprosit o radu s mou životní cestou, kam mě zavedla…a co s ní teď nejlépe dělat. Před asi 2lety jsem potkala ženatého muže (39let, dvě děti-holka a kluk), mě osobně je 31. Zamiloval se na první pohled a já, i když jsem zpočátku odolávala (protože skončit s ženatým mužem bych nemyslela, že se mě může stát), se postupně zamilovala do něj, opustila přítele, u kterého jsem věděla, že k pravé lásce je to daleko a užívala si tu nejhezčí lásku, kterou jsem já a prý i on zažila. Po počáteční zamilovanosti jsme přemýšleli, co dál - zda opravdu jsme schopni přežít celou tu situaci, o které mě přítel informoval, že nebude v žádném případě lehká a krátká…uvědomoval si totiž už ze začátku mnohem víc než já, co to všechno způsobí a jak to bude těžké. A i když se mi to snažil celou dobu říct, nevěřila bych, že až tak těžké. Jeho manželka ho stále miluje, i když se o nás kdysi dozvěděla, teď nevím, jestli o nás ví. Jediné, co vím je, že i když s rozvodem po domluvě souhlasila, s tím, že jejich manželství už nemá cenu, stále čeká jen na to, zda se něco nestane a budou spolu žít dál, i když jim to neklapalo ani přede mnou a on už ji nemiloval. Jsou ve fázi, kdy prodávají byt, aby měli co nejlehčí cestu k tomu se bez dlouhých tahanic rozvést. Jeho děti jsou pro něj celý život…tedy prý i s mým…a kvůli nim a taky financím do prodeje bytu žije stále s nimi. Hodně spolu mluvíme, snažíme se, protože oba víme, že jen pak to můžeme překonat, ale někdy mi přijde, že ani to už nestačí, už je to hrozně dlouho, co musíme být silní. Snažím se vše brát s nadhledem, ale už nějakou dobu (řekla bych tak rok) se mi to nedaří, začali jsme se hádat, hlavně k vůli jeho manželce a právě i k vůli dětem – vlastně kvůli jejich rodině, už nejsem nad věcí jako dřív a už nejsem schopna myslet tak, jak bych měla…
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Než budu reagovat, přejdu na další část vašeho vyprávění.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych poprosit o radu.Můj příběh je tak trochu obrácený než příběhy co tady píšou jiné ženy.Jsem milenka ženatého muže.Je mi 33 let, před pár lety jsem poznala úžasného muže.Zamilovala jsem se do něho jako nikdy do žádného.Po pár měsích mi ale napsala jeho žena.Byl ženatý a měl dokonce děti.Zhroutil se mi svět a hned jsem to ukončila.Ale nikdy jsem na něho nezapomněla.Posledních pár let se mi ozývá na telefon a párkrát jsme si šli sednout na kafe.Překousla jsem a odpustila mu, co mi tehdy způsobil.Poslední dobou se scházíme čím dál častěji(bez sexu)říká mi,že mě miluje,ale že jen potřebuje čas.Sama mu moc nevěřím a taky bych se cítila strašně,kdybych někomu rozbila rodinu.Sama jsem vyrostla jen s mamkou. Ale miluju ho, chci být s ním. Jsem kvůli tomu zavrženíhodná?Celé noci pláču steskem po něm a zároveň je mi líto dětí,které by takto přisly o tátu.Je mi špatně a cítím se jako bych byla ten nejhorší člověk.Nevím co dělat.Děkuju za jakoukoli radu
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Aneto. Je láska zavrženíhodná?...Nad vším poctivě přemýšlíte, zároveň toho hodně cítíte. Jedna věc je vaše hledání morálních hodnot a toho, že byste byla příčinou rozbití rodiny s dětmi, druhá věc je šance na šťastný spokojený život s mužem, kterého tolik milujete. Nemáte žádné podklady ani jeden pro to, abyste mohli vědět, jestli stojí za to rozbíjet něco, co již bylo na jedné straně vytvořeno. Touha a zamilovanost je jedna věc, další věc je pak reálný život. Cítím někde vzadu muže, kterého milujete, jako pokušitele, který sám nic nezmění. Co dělat? Netroufám si radit nahlas to, co si myslím - vnímám to jako nenaplněnou lásku v "kompletní" oficiální podobě. Mohu se samozřejmě mýlit.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Jsem vdaná 14 let a máme s manželem dvě děti 12 a 4 roky. Už dva roky mám vztah s jiným mužem. Zprvu jsme si řekli, že to je jen nezávazné. Situace se změnila a já se zamilovala a on prý také. Pořád píše jak mne miluje a jsem žena se kterou by chtěl zestárnout, ale k činu se nemá. S manželkou bydlí, ale sexuálně nežije, stejně jako já s manželem. Má 7-mi Letého syna a bojí se, že by mu manžela s ním zakázala komunikovat a stýkat se. Nevím, jestli je to výmluva, nebo fakt. Moc o něho stojím, řekla bych, že je mou životní láskou. Myslíte si, že tento vztah má budoucnost a mám být trpělivá a dát mu čas? Děkuji
- otázka upravena poradcem
Anežka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anežko. Nedokážu odhadnout míru šancí na váš vztah, ale dovedu si představit jeho dilema ohledně syna, kterého miluje. Možná, že syn zvítězí. Raději bych se na vašem místě na něj s představou společného života nevázala...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den. Poradíte mi prosím,nebo alespoň trochu "nakopnete"?Jsem na rozcestí. Je mi 31 a deset let života jsem ztratil zaměstnáním, které mi bránilo najít si partnerku, byl sem zvyklý žít téměř bez přátel,bez lidí, pokaždé v jiném koutě světa a starat se o sebe sám. Problém je v tom, že ke všemu co mám, přišel komplikovanou cestou a jsem zvyklý mít klacky pod nohama.Teď poprvé nabírám zkušenosti se ženami. Bohužel jsem se zamiloval do jedné, asi tři roky vdané, bez dětí. Která cítí ke svému muži chlad, ten ji samotné málem nedovolil jít ani na třídní sraz. Moralizují jí jeji rodiče, rodiče jejího muže a její muž. Celé okolí se k ní chová jako k objektu. Ona je skromná,chce to "nějak" přežít ke spokojenosti všech.Já jsem v jejím srdci zapálil plamen. Chtěl bych jí a moc, ve všem si rozumíme, jsme oba spontánní.Za její rozvod by byla "zavrhnuta" mnoha lidmi ve svém okolí.Já jí říkal,ať žije pro sebe,né pro rodiče.Nevím,zda do toho jít.Pokud do toho půjdu(nejsem stalkinger),bude to boj.
lu
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý de,lu. Předpokládám,že těch 10 let byla pro vás nesmírně užitečná doba do života, a následně bude  i do partnertsví. Nejste už naivní mladík, který si jde životem přes střídání škol a chození po barech. Čímž samozřejmě nechci tento životní styl degradovat ! Ale vy už víte, co život sám za sebe obnáší. Na jednu stranu je to výhoda, na druhou stranu pro vás bude možná těžké se ve vztahu více přizpůsobovat. Ale to předbíhám, nejdřív potřebujete najít toho, s kým budete hledat nový modus vivendi :-) Žena, do níž jste se zamiloval, je v tlaku morálních norem zvenčí, které z ní dělají submisivní ženu. Na vašem místě tomu ještě dejte čas, abyste oba mohli poznat, jestli ten boj za to stojí. Důležité je, že nemá děti, tam by odsouzení jí jako ženy bylo na straně její rodiny ještě masivnější. Ale takto má ona právo na svou volbu. Jen si jí musí asi být jistá :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
Poslední část: Strašně ho miluji a nechápu jak me mohl tak rychle opustit. Vždycky na me strašně zarlil A ještě pár dni pred rozchodem mi psal zarlive sms, když jsem se ptala proc, tak prý to tak cítil i to když mi psal ze me miluje. Nedokážu to všechno pochopit, že tak najednou, chce ji a chce se k ni vrátit. Prosím o názor a radu. Děkuji.
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Julie, všechno se to ve vašich životech zašmodrchalo. Přítel se nechal unést zamilovaností i sexuální přitažlivostí k vám, a určitě ne jen proto, že procházeli doma manželskou krizí, a že zjistil manželčinu nevěru. Nebylo to o jeho problémech a o tom, že vy jste mu "přišla do cesty" jako akutní náplast. Nejdřív byl zamilovaný, ale pak už chtěl víc. Ale jeho rodina, tím mám na mysli především děti, ale nejen je, se pro něj ve finále ukázala jako priorita. Mohl mít sny o společném životě s vámi, ale nedokáže to. Podle toho, co popisujete, chce se opravdu zkusit vrátit. Lavíruje v tom všem dost, citově od vás rozhodně oddělený není, nyní funguje v rámci vztahu s vámi hodně přes racio. Nechala bych vztah k němu v sobě odeznít a uchovat si ho jako něco krásného a hlubokého, co jste s ním prožila. Ale perspektivu dle mého nemá. Promiňte mi, třeba se mýlím, ale mluví ze mě zkušenosti ze své práce, těšínská jablíčka by ode mne nebyla fér.
perspektiva mimomanželského vztahu
Předposlední cást: před 14-ti dny došlo na stěhování. Ten denu me spal, byl smutný, ale docela to zvladal. Dva dnyppotom jsem byla u něj, dva dny na to spal u me. Slavili jsem narozeniny. Vse bylo v pořádku. O víkendu mel deti, byl pak nestastny, že mu bylo po dětech smutno, snažila jsem se ho potporit, ale mela jsem pocit ze me nepotřebuje. Druhy den mi oznámil, že se chce vrátit k manželce, že to chce ještě zachránit a rekl mi, že zjistil ze mu chybi. Když jsem se ptala proc mu chybí neuměl odpovědět. Prý jako člověk. Řekl mi že me nechce tahat za nos, že chce abych byla šťastná a že on se boji ze semnou šťastný nebude, že ja chci dítě a on si momentálně nedokaze představit že by ho měl, ale driv si to představit dokázal a dokonce ho semnou plánoval. Když jsme se loučili dal mi několikrát pusu a naznači , že když jim to nevyjde tak zavola, i když mi předtím řekl, ať na nej nečekám, že me nechce dávat naději. Prosim o radu, má naš vztah ještě šanci?
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Tak jdu k poslednímu dovětku...
perspektiva mimomanželského vztahu
Třetí část: Vse bylo jako dřív, byli jsme stastni a plánovali spolu budoucnost. Seznámil me s jejich pratelia ja na jeho naléhání s moji rodinou. Postupne jsem se do něj zamilovala. Jelikož se resila koupě bytu a nasledne rekonstrukce, bydleli stále spolu a me to trapilo cim dal vic. Jak plynul čas a blížil se odchod deti, tak si dětem snažil partner vse vynahradit (spolecna rodinná dovolena, vylety...) párkrát jsme se kvůli tomu pohadali, protože se mi partner už tolik nevěnoval a me prostě chyběl. A i když jsem to chapala, chtěla jsem ho pro sebe aspoň trochu, ale on se neustále venoval vic dětem a ja na něj začala tlacit. Už to nebylo jako driv, aleja cčekala na odchod manželky a deti a myslela si ze se to spraví. Přišla další zkouška kdy to neustál a pozadal manželku ať neodchází. Ta ale řekla, že odejít chc, že to nemá smysl, že už mu neveri a že chce mít klid. Smiril se s tim a nas vztah byl jako driv.
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Pokračuji dál...
perspektiva mimomanželského vztahu
První část:Dobrý den, je mi 27, před 2 roky jsem jsem si začala s zenatym mužem 37 (2 deti, 5 a 9),s manželkou splolu byli 10 let. Ze začátku šlo u obou pouze o sex, ani jeden z nás nechtěl rozbít jejich (již delší dobu nefungují) manželství- partner nechtěl ublížit dětem, ale neco nas k sobe strašně tahlo, hodně jsme si rozuměli. Postupne se do me partner zamiloval az po uši a chtěl byt pořád semnou. Trávili jsem spolu spoustu času, neustále si volali, psali si, ale ja vztah brala stále s rozumem, věděla jsem, ze jsem pořád jen milenka a nechtěla si ho připustit moc k telu. Po roce vše prasklo a manželka přišla na neveru, díky partnerovi, který si nechal v mobilu sms. Partner vse přiznal a domluvili se na ukončení vztahu. Vse nasvědčovalo tomu že budeme spolu, byli jsme spolu a stastni. Za nedlouho mi partner oznámil, že chce vztah s manželkou ještě zachránit, že nechce přijít o deti, že je nechce zklamat, že chce aby mely úplnou i když nefungující rodinu.
Julie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Julie. Čekají na mne další části vašeho dotazu, takže přecházím na pokračování.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, Mám veliký problém.Jsem 11 let ženatý,ale už spoustu let nám vztah neklape.Nemáme nic společného,spojuje nás vlastně pouze desetiletý syn.Stále hledám únik ze vztahu a když ho najdu,tak nedokážu ten krok udělat.Před čtyřmi měsíci jsem někoho potkal,někoho s kým mi je nádherně,rozumíme si spolu a jsem si jistý,že se oba milujeme.Jsem ale pitomec a do dnes jsem jí neřekl,že jsem ženatý.Más strach,že ji ztratím.A to už máme domluvené i další společné soužití.Je to složité,nedá se to tu v krátkosti popsat.Jsem zoufalý,nevim jak jí to říct,abych ji neztratil.Vím že moc zklamu její důvěru.Nechci o ni přijít,to co jsem poznal s ní jsem za celých 36 let nepoznal.Vím že jsem si to pohnojil sám,jen už nevím kudy kam a tak zkouším toto.Zoufalí lidé dělají zoufalé činy:-) Je mi jasné,že se v tomto těžko radí,ale byl bych vděčný za jakoukoli radu! Jen mi prosím nikdo nepište že jsem parchant,to vím moc dobře!!! Předem děkuji za odpověď a s přátelským pozdravem Tomin.
Tomin
PhDr. Jitka Douchová
Tomine, sebemrskačství vám nepomůže, a je také zbytečné. Hlavu vzhůru. Nejste parchant, máte prostě strach. Udělejte něco, čím se ve svých očích oprostíte od pocitů viny. Normálně to přítelkyni řekněte - čím dříve, tím lépe. Vysvětlete důvody toho, proč jste fakt existence manželství tajil, ale pak už jí musíte říct vše, co má vědět. Nesmějí na ni postupně vyplouvat další a další tajemství :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý večer, ráda bych znala Váš názor. S manželem nám to delší dobu neklape, hádáme se, máme spolu dvě děti. Před měsícem jsem se platonicky upnula na jednoho mladšího muže, on o tom samozřjemě neví, představuji si, že s ním prožívám bouřlivý sex, o vztah s ním nestojím, nechci bouratrodinu a nevím, zda i on někoho nemá. Nevím, co mě to popadlo, znám ho od vidění již několik let a nikdy mě k němu nic zvlášť netáhlo, připadal mi sexy, ale nikdy jsem o něj neprojevila zájem, až teď a začíná to být posedlost, pořád ho pozoruji z okna, nic jiného se neodvažuji. V podstatě o něm téměř nic nevím, jen se pozdravíme, když se potkáme. Zdá se mi, že si mě vždy víc prohlížel, nikdy si nic nedovolil, ví, že jsem zadaná. Nevím, jestli si to nesugeruji, ale mám pocit, že i on by o mě mohl mít zájem, nějak vnitřně to cítím, myslíte, že je možné, že se dá zájem vnitřně vycítit? Chtěla bych s ním prožít sexuální románek, ale nechci ohrozit stávající vztah, jsme spolu v podstatě kvůli dětem.Děkuji.
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Iveto. Vaše platonické upnutí se je sen - ten je kompenzací za déledobější nespokojené partnerství. Je otázkou, co bude pro vás užitečnější - jestli zůstat u snů a krásných erotických fantazií, nebo se pokusit je zrealizovat a všemu více pomoct vlastní aktivitou. Riskujete odmítnutí, nebo můžete získat to, po čem toužíte, nebo to může překročit rámec vašich zamýšlených hranic a zamilujete se doopravdy, což může být komplikace do budoucího života. Neznám vás, netuším, co by pro vás bylo nejlepší :-)
perspektiva mimomanželského vztahu
Zdravim, Ja 31 nezadana, kolega z prace 46 pritelkyne s niz zije 16 let+2 deti(13,16) Zname se 1/2 roku, pred dvema mesici jsme zjistili ze si nejsme lhostehni a zacali se obcas stykat a rozumime se vic a vic. K blizsimu kontaktu zatim nedoslo, nechci nic uspechat . Rekl mi ze se chce rozejit s pritelkyni ne kvuli me, ale aby mel lepsi zivot. K pritelkyni nic neciti uz nekolik let a ona to vi. Asi pred 4 lety se rozesli ale po roce k sobe vratili pry kvuli detem. Nic to nevyresilo a vztah se vratil do starych koleji. Je hlidany, musi vse co dela vysvetlovat a obhajovat. (Zadny paralelni vztah za tu dobu nemel) Momentalne situaci aktivne resi, dohodli se na ukonceni jejich vztahu vcetne majetkoveho vyrovnani a stridave peci o deti. Zaridil si pronajem bytu a vse oznamil rodine a pratelum. Ja jsem mimo tuhle vec a zastavam pozici pritele a podpory s tim ze se uvidi jak se bude nas vztah vyvijet. Kazdopadne planujeme budoucnost. Co si o tom myslite? Jaka je sance vybudovat kvalitni vztah?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Jestli je to tak, jak popisujete, šance určitě je, ničeho bych se neobávala, ale ani na to zcela nevsázela. Čas ukáže :-) Držím palce
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko; seznámil jsem se se vdanou ženou, která - dle jejích vlastních slov - není ve vztahu spokojena a už delší dobu s manželem žije jen formálně. Údajně nemají společný ani intimní život. Ona ale nemá sílu manželství ukončit a tvrdí, že "jednou se to všechno vyřeší", i když "zatím neví, jak". Nechci ji do ukončení vztahu nutit, ale tento stav mi taky nevyhovuje - nevím, co s tím. Není "jen" mou milenkou; beru ji jako svou partnerku s výhledem na budoucnost a nebráním se možnosti začít s ní žít naplno. Jen nevím, zda nějaká budoucnost vůbec přijde. Ona svou situaci buď nechce nebo neumí vyřešit. Jaký na to máte názor? Co jí mám navrhnout?
Alex
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alexi. Zdá se mi, že opravdu nenumí radikálně řešit status quo. Důvodů může být hodně - společný majetek s manželem, strach z manželovy reakce, nejistota ve vztahu s vámi, její vnitřní nejistota, neumění obecně být rozhodná. Nedokážu vám na dálku jasně odpovědět.Dejte jí čas, ale omezeně, povídejte si o případné budoucnosti spolu, její podobě. Zeptejte se jí, co by potřebovala od vás, aby se jí rozhodovalo lépe. Ale žádný tlak z vaší strany!
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko mohla bych poprosit o Váše zkušenosti z praxe? Přítelovi je 38, mě 37. Oba v manželství, oba děti 7 a 3. Vztah je mezi námi rok. Znali jsme se od vidění. Impul přišel ode mě, on neváhal. Sbližovali jsme se postupně. Manželku znám. Poznala jsem, že není šťastný. Poslední dobou vztah nabral na vážnosti, on je otevřenější a mě se potvrzuje, že drží rodinu kvůli dětem. Vím, že lituje, že nemůže být se mnou. Oni jsou spolu 17 let. Přesto doma v týdnu moc není, podniká a má toho hodně, důvodem bude i to, že ho to domů netáhne. Chtěla bych se zeptat jak se muži rozhodují, zda odcházejí od rodiny, když mají manželku citově chladnou a strádají. Nebo dokáží potlačit své citové potřeby aby dětem nezničili rodinu a zůstávají? Zatím jsme o tom nemluvili, na začátku jsem řekla, že se kvůli tomu rozvádět nebudeme, dnes to cítím jinak. On už také ví, že nejsem spokojená a že mi na našem vztahu záleží, od té doby je právě otevřenější. Předem děkuji za Váš čas. Zuzka
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzko.Ženy se rozhodují většinou rychleji a s větší "jistotou" a přesvědčením o správnosti kroku, pokud odcházejí od manžela. Důvodů je hodně, je to na dlouhý článek. Jedním z důvodů je jistě i to, že jim zůstávají děti, nemusejí procházet alespoň tím, že jako matky o ně přijdou - na rozdíl od mužů. Má-li odcházet muž, je v tomto ohledu na opačném břehu, navíc může být často držen v kleštích manželky, matky jejich společných dětí. Ženy jsou větší bojovnice v rámci osobního života. A to jak milenky, tak manželky... V případě odchodu od rodiny je pro muže složitější i to další, jako např. dělení majetku, fakt, že jsou v novém vztahu i s dětmi přítelkyně, ale nemohou být dennodenně se svými, atd. atd.Má-li muž citově chladnou ženu a strádá, řeší to většinou kompenzačně prostřednictvím mimomanželského vztahu, ale ne radikálně. Zuzko, ale já vám zde píši na základě vaší zakázky obecnější odpovědi z mé praxe. Váš vztah s přítelem se může vyvíjet jinak.
perspektiva mimomanželského vztahu
dobrý den chci poradit,mám vztah se ženatým mužem neklape to mezi ním a jeho ženou už delší dobu říká že mě miluje a že mě nechce ztratit,že mu musím dat čas nevím jestli mám počkat má dceru které je 18 let,jde tam taky o majetek.Nevím co mám dělat mám ho ráda ale takový život mě nebaví,navíc jsem si začala psát s jedním klukem který nemá žádný závazky a pozval mě na kávu jsem nešťastná protože toho člověka mám ráda ale také mi říká hlas mého srdce že nikdy neodejde od ženy ale proč by mi říkal že mě miluje hraje nebo nehraje na obě strany.děkuji za odpověď Andrea-Andy
Andy
PhDr. Jitka Douchová
Andreo- Andy. Jedna věc je hlas srdce, druhá hlas rozumu. Přítel se odvolává na potřebu času, na 18letou dceru, na společný majetek s manželkou.Ano, tak je to v těchto situacích téměř vždy. Vás už to moc nebaví a měla byste raději pevný a jasný vztah, kde to není žádné přetahování. Nemohu vám nic radit, ale zdá se mi, že pokud se ze vztahu s ženatým přítelem citově sama vyvážete, bude vám lépe...
perspektiva mimomanželského vztahu
všechno jsme probrali a dohodli se, že vše oznámí doma a přijede ke mně. K tomuto kroku se nakonec neodhodlal. Druhý den mi volal, že to nezvládne, že by neměl kam jít a má strach z toho, co všechno by musel řešit. Nijak jsem na něj netlačila, nedávala jsem žádná ultimáta, jen jsem mu vysvětlila, že to chápu, ale že pro mě je to taky těžké a potřebuju vědět, že náš vztah má budoucnost. Zůstali jsme dál v kontaktu a za týden se ozval a navrhl, že by přijel znovu na celý týden. Strávili jsme spolu krásné chvilky, víc a víc jsme si rozumněli a on se svěřil, že je psychicky na dně a už nemůže žít ten dvojí život, že je do mě zamilovaný a zároveň ztrácí svoji rodinu (rozhodl se vyhledat odborníka). Já jsem na něj nijak netlačila, jen jsem mu naznačila znovu, že pokud se rozejdeme, nechci žádný kontakt. O týden později se mi ozval s tím, že to bolí, ale že nechce ztratit rodinu a bude lepší, když se rozejdeme. Mně to pořád bolí, miluju ho. Měla jsem víc bojovat? díky za odpověď! Bára
Bara2
PhDr. Jitka Douchová
Báro, podle mého jste se zachovala nejlépe, jak jste mohla. Myslím, že ještě není všem dnům konec a že se přítel ozve. Pak již zabojujte - buď, a nebo. Ale nemám pocit, že by vám v době půlročního chození mohla být užitečná ultimáta. On to v sobě evidentně srovnané neměl ani v poměru 75 : 25. Ale nechci tady spekulovat o vašem příteli. Že jste byli zamilovaní, to je jisté, byla jste pro něj živou vodou. Ale dvojí život je něco, co nedokázal utáhnout a manželka a rodina měly silnější páky. Proti nim by vám větší intenzita boje nebyla nic platná. Jak by vás to mohlo nebolet, když je vše tak čerstvé? Nejhorší na citových věcech je, že nám moc nepomůže nikdo jiný, než my sami sobě. Přeji vám sílu, a uvidíte, jak se vše bude odehrávat dál...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, před pěti týdny jsme se s přítelem rozešli, od té doby žádný kontakt. Byli jsme spolu asi 6 měsíců, on byl ženatý, dvě dospělé děti, když mi řekl, že je ženatý, chtěla jsem to ukončit, ale on mě přesvědčil, že manželství je dávno vyhaslé a oba si žijí svým vlastním životem. Pokračovali jsme tedy ve vztahu dál, dával mi najevo jak mě má rád, plánoval se mnou budoucnost, mluvil o dítěti. Je pracovně vytížený (ca 15 -20 dnů v měsíci na cestách) a u mně trávil vždy tak týden v měsíci, jinak jsme byli v kontaktu denně třeba i tři hodiny večer (skype, telefon). Na podzim přiznal, že má strach z budoucnosti a že ještě nemá uplně vyřešený "starý život". Já jsem mu navrhla, že přerušíme kontakt, abychom se od sebe trochu odpoutali (bylo to opravdu velmi silné - on to podle svých slov takto cítil taky) - souhlasil. Za tři týdny se sám ozval, že si uvědomil, že nikdy nebyl tak šťastný jako se mnou a chce vše říct ženě. - pokračování
Bara1
PhDr. Jitka Douchová
Milá Baro, jdu tedy číst dále...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, poprosila bych Vás o radu.Necelé 4 roky se stýkám s mužem,který je ženatý a má dvě malé děti, 4,5 a 6 let. Náš vztah se zakládal na tom, že jednou skončí.Hodně si rozumíme, na spoustu věcí máme stejný názor, jsme věkově stejně staří, je nám něco přes 40 let.Já byla také vdaná, ano dnes již rozvedená.S manželem jsem měla problémy již delší dobu, nyní jsem 4 měsíce rozvedená.Přítel měl rovněž v manželství problémy, které se časem začly prohlubovat.Já na něj nikdy netlačila, ať se rozvede, respektovala jsem jeho děti a rodinu.Dnes je u něj stav takový, že žijí se ženou v jednom bytě, ale sami za sebe, intimita u nich skončila ještě dříve než mě poznal.Žena má k němu averzi, hodně se hádají, chce od něj odejít, je o 10 let mladší než přítel.Přítel ale velice miluje děti a hodně tím trpí.A já se dostala do situace, kdy nevím jak se zachovat.Být mu oporou?Nechat ho být?Jak se chovat?Děkuji za odpověď S.
Soňa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Soňo. Informace o stavu manželství přítele máte jen od něj. Nevíte, jak je to ve skutečnosti, jak se to mění v čase, jaký má jejich vztah vývoj a dynamiku.Přítel je citově hodně fixován na děti, lze předpokládat, že to může být jeden z důvodů, proč zůstane doma, byť ne partnersky šťastný. Nedovedu vám poradit, co by bylo nejlepší z vaší strany, protože bych se musela dopouštět univerzálních rad, které bych zde neviděla jako užitečné. Asi by to chtělo se propojit se vztahovým psychologem přímo. Jste - li z Prahy nebo nedalekého okolí, můžeme se v tom povídání spolu setkat. Více informací najdete na : www.jitkadouchova.cz
perspektiva mimomanželského vztahu
Nebo se dokonce rozejít? Podle všeho je jeho manželství formální. Cítím, že od jakéhokoliv řešení utíká, je hodně zaneprázděný, ale zase si toto sám vytváří, aby nemusel řešit svoje osobní problémy. Několikrát jsem řešila i rozchod, on o tom neví. Vždy si to řeším v sobě. Ale nikdy jsem nebyla s nikým, kdo by mě měl tak rád, kdo by byl pro mě v jiných otázkách oporou a s kým bych měla toho tolik společného. Nerozumím tomuto vývoji a nevím, co bych v něm měla udělat. Pravdou je, že se v tom trápím čím dál víc. On to neví, nedělám scény, nevyčítám, snažím se chápat a hlavně nechat rozhodnutí na něm. Na druhou stranu potřebuji i víc myslet na sebe. Myslíte, že se vyplatí čekat, že to není tak jednoznačné, jako že se chlapi kvůli svým milenkám nerozvádí a už vůbec ne chlapi bohatí. Co je vlastně pro ně důležitější? Vztah, majetek, děti? Možná kdyby toto pro mě bylo čitelnější, dokázala bych se v tom lépe orientovat a vybrala si to nejlepší řešení. Děkuji za odpověď Jana K.
Jana K. část 2
PhDr. Jitka Douchová
Jano K, čím je více majetku, děti a navíc trpělivá mimomanželská přítelkyně, tím méně motivace má muž, který má dvě ženy. Vás miluje, s manželkou sdílí mnoho jiných věcí. Není schopný rozhodnout se, kam patří. Radikální řez může být velký problém, což on předjímá a proto přešlapuje na místě - mohl by přijít o hodně. Přeze vše si pořád myslím, že jakýkoliv větší tlak z vaší strany by byl asi kontraproduktivní. Nechcete se opravdu objednat, abychom to probraly spolu podrobněji?...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, jsem v patové situaci a nevím jak dál. Jsem ve vztahu s ženatým mužem dva roky. Bohužel je to i můj kolega v práci. Chodili jsme kolem sebe několik let, než jsme si spolu něco začli. Já jsem rozvedená s dětmi. Řekla jsem mu, že se ve vztahu začínám trápit a potřebuji odpověď na to, jestli má náš vztah perspektivu do budoucna. Řekl mi, že si myslí, že má, že mám být trppělivá a počkat poslední rok, že to rozsekne. V jeho manželství je hodně majetku a děti. Jedno už je téměř dospělé, to druhé je menší. Řekla jsem mu, že není důvod se hnát do rozvodu, ale ráda bych, abychom se nemuseli schovávat a tajit. Navíc to v práci všichni ví. CHtěla bych ten vztah narovnat, chtěla bych v něm figurovat jako oficiální partner. Přítel mi nikdy nelhal, nebo spíše mi nikdy nedal důvod, abych si to mohla myslet, nikdy mi neslibíl nic, co by nesplnil a já si teď kladu otázku, co s tím. POčkat a uvidět a přitom se uvnitř trápit a být nespokojená, nebo na něj přitlačit?
Jana K.
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Jano K. Ani jedna z variant nebude optimální. Čekat byste mohla věčně, tlak by ale přinesl jen jeho vnitřní chaos a nejistotu. Záleží tu na mnoha dalších věcech, o nichž nic nevím. Např. tlaky ze strany manželky partnera. Říkáte, že na jejich straně je majetek, děti, na straně vás dvou zamilovanost. Přítel se rozhodne radikálně, tedy jednoznačně, asi těžko. Nějaký krok k tomu, abyste měla jasno vy, bude nutný. Ale měl by být velmi gracilní a diplomatický, rozhodně by to neměl být ultimativní nátlak. Vy to říkáte moc hezky - "chtěla bych ten vztah narovnat". Voláte po symetrii a oficialitě, kterou vlastně máte v práci - všichni kolegové o vás vědí. O to jste na tom de facto hůř - jste neoficiálně oficiální, což pro vás může být ponižující. Ale já to vše píšu od stolu a s odstupem, aniž bych měla bližší informace - ty mi scházejí k tomu, abych mohla nabídnout cesty k řešení. Pokud byste měla zájem to se mnou řešit napřímo, můžete se u mne objednat. Bližší informace najdete na : www.jitkadouchova.cz
perspektiva mimomanželského vztahu
Nakonec mi napsal,že mě miluje a chtěl by se mnou být,ale nejde to,protože má děti a nemůže je opustit. Přitom je ale v manželstvi nešťastný,již několikrát se chtěl rozvést a odešel z domu,ale vrátil se kvůli dětem. S manželkou také zůstat nechce a ví,že až děti vyrostou,tak zůstane sám. Dokazu pochopit,že děti jsou pro něj všechno,ale mám pocit,že jim obětuje svůj život,ma vůči nim strašný pocit zodpovědnosti (co jsem si nadrobil, to si take snim). Rozvod bude všechny bolet,ale přece o děti nepřijde. Myslíte,že zůstávat v manželství kvůli dětem je správně řešení? Uz nevim, jak ho mám přesvědčit,aby žil hlavně on a ne podřizoval všechno dětem.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. To, o čem píšete, znám i z té druhé strany -tzn. od mužů, kteří jsou ve stejné situaci, jako váš přítel. Velmi často se po odchodu k přítelkyni vracejí domů - kvůli dětem. Je to docela srozumitelné - jestliže manželka odmítá rozchod přijmout, má po ruce děti jako základní mocenskou páku a prostředek k manipulaci. Má tedy velmi silnou zbraň.O tom, jaké bylo jejich manželství doopravdy, nic moc nevíte - máte to zprostředkované od přítele. Oba jste se prudce zamilovali a boření toho předchozího bylo až příliš rychlé. Jste oba ve fázi zamilovanosti. Vy jste se rozešla s přítelem po 10 letech, ale pro vás to bylo asi o dost jednodušší... Děti v tom nejsou, vztah s ex asi procházel déledobější krizí. Ale nemůže chtít totéž od současného přítele po 2 měsících vztahu - jeho životní kontext je naprosto odlišný. A musí vědět on sám, kudy dál. Nepřesvědčujte ho, on si musí najít řešení sám za sebe. Tlačí na něj 2 ženy, každá má v jeho životě jinou roli. A on hledá a bude hledat, co a jak dál...
perspektiva mimomanželského vztahu
Pani doktorko,rozešla jsem se se svým přítelem po 10 letech vztahu kvůli jinému,ovšem ženatému muži se 2 dětmi. Spadli jsme do toho oba po hlavě a já skoro ze dne na den ukončila předchozí vztah. Dva měsíce jsme se vídali a plánovali společnou budoucnost. Věřila jsem mu opravdu všechno. Žije s manželkou,ale podle něho se jsou schopni bavit pouze o dětech,již několikrát se chtěl rozvést,dokonce se i odstěhoval,ale kvůli dětem se vrátil. To mi potvrdila i jeho mamka,která je z ní také nešťastná,manželka jí totiž brání i ve styku s vnučkou,opravdu se nesnesou.Manželce o nás řekl,demonstrativně odešla z domova a posílila loučící se zprávy,pak že na rozvod nepřistoupí, děti nejsou jeho apod. Teď využívá děti,hlavně 7 letou dceru,aby se tatínka ptaly,jestli je má rád a zůstane s nimi. Nejdříve se zdálo,že on to ustojí,jsem si jistá,že mě miluje a já bych ho chtěla i s dětmi. Jak ale byl méně doma a viděl brečící děti,tak se mi začínal pomalu vzdalovat. Přestal volat,psát a já nevím proč.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano, než budu reagovat, přečtu si druhou část
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní Douchová. Chtěl bych vás poprosit o radu, už opravdu nevím, co mám dělat. Mám přítelkyni, je jí 28 let, momentálně se rozvádí, s manželem mají kluka. Jsme spolu sedm měsíců a tento týden mi přítelkyně řekla, že jí chce bývalý zpátky,prý jí slíbil, že se změní, že vše bude jinak. Chápu, že o tom uvažuje, asi by chtěla zachránit rodinu, ovšem neví co má dělat, má prý pocit, že už nikdy by nemohla mít rodinu. Říká, že mě miluje a nechce o mě přijít, chtěl bych věřit tomu, že bude chtít být semnou, ale spíš bych věřil tomu, že se vrátí k bývalému. Rve mi to srdce, nevím co mám dělat, jestli vůbec něco dělat můžu, nejhorší na tom všem je, že si o tom nemám s kým popovídat, svěřit se, poradit. Chtěl bych o ní bojovat, ale nevím jestli je to to správné. Je mi jasné, že je to její volba a pokud si vybere jeho tak s tím nic neudělám. Ten pocit bezmoci je šílený, zabíjí mě to. Budu rád za každou radu. Děkuji
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. Co můžete dělat je to, že jí nabídnete a potvrdíte pocit jistoty a zázemí u vás. Budete při ní stát, pokud se rozhodne pro život s vámi. Jinak to nechte na ní, má rozhodování složitější. Ale zvolila bych nějaký skrytější formu boje, ne urputného, ale přesto boje - s citem pro situaci, tzn. prostorem pro ni a její volbu.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den p, doktorko,můj přítel, se kterým jsem téměř rok a půl najednou neví nic o tom, co chce, žije se svou přítelkyní a jejími dětmi a není schopen je opustit, z citových a finančích důvodů, mě má moc rád, ale myslím, že mě nemiluje.Ještě nedávno sliboval společnou budoucnost a teď neví..Říká, že by chtěl být se mnou, ale neví jak to udělat,jsou na něm finančě závislí a žijí v jeho bytě..Trávíme spolu víkendy, vídám i jeho malou dcerku, v týndnu si na sebe také čas uděláme..Nevím skutečně jak se k tomu postavit, prosím o Váš názor či radu.Děkuji předem. Zoufalá
Zoufalá
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, "Zoufalá". Zázračnou radu po ruce nemám. Přítel je ve dvou "ohních" a neví, kudy kam, kam ve skutečnosti patří, protože dobře je mu s vámi a asi i se svou přítelkyní, tam jej navíc váže zodpovědnost. Bez znalosti zázemí vašeho 1,5 letého vztahu vám mohu jen těžko nabídnout řešení, šité na míru. Jen se mi zdá, že buď se budete muset smířit s tím, co pro sebe vy dva máte, nebo vztah ukončit - bere vám čas pro šanci na získání někoho, kdo bude perspektivní...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, chtěla bych se poradit, tuším, co udělám, ale zajímal by mě názor odborníka. Jsem vdaná, mám ženatého milence, děti máme už velké (18+). S milencem jsem neplánovaně otěhotněla, zatím to ale neví. Miluje mě, ale na našem vztahu nikdy nechtěl nic měnit, nechce odejít od ženy. Co s ním udělá mé oznámení? Má děti rád, ale zřejmě už i svobodu a pohodlí, je mu 45, mně 40. Manžel mě má rád, nepodezírá mě, pátrat nebude. Raději bych ale dítě vychovávala v nové rodině, jsem zamilovaná, vztah trvá 4 roky. Nerada tlačím na pilu, ale bych měla znát odpověď během max 8 týdnů. Může být nové dítě dostatečným důvodem pro změnu? Děkuji.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Odpovídám pozdě, už máte dávno vše vyřešené...Může být nové dítě "dostatečným důvodem pro změnu"? Nedovedu odpovědět. Je to velká komplikace měnící situaci - paralelní vztah dvou lidí, kdy každý má svou rodinu a své závazky. Těhotenství je asi neplánované, ale rozhodující. Veroniko, v tom všem je tolik moc otazníků, že já je přeci od stolu a klávesnice počítače nemohu se vší ctí nic zodpovědět.Každopádně vám přeji, ať vše dopadne tak, jak má!
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den! Potkala jsem před dvěma měsíci muže, který je zadaný. Prožili jsme spolu naprosto krásné chvíle a řekl mi, že chce být se mnou, že si musí ty vztahy vyřešit. To se však prodlužovalo, on se pak začal bát toho, aby se mnou neměl stejný vztah jako s přítelkyní - ta je na něm absolutně citově závislá, upnula se na jejich vztah za 3 roky maximálně. On se teď ale rozešel se mnou. Řekl mi, že ji nemiluje, ale je na ni zvyklý, tudíž mu chybí a nechce hodit tři roky vztahu za hlavu. Mezi námi ale byl velmi intenzivní, vášnivý a láskyplný vztah, zdaleka nešlo jen o chvilkovou nevěru, plánovali jsme si blízkou budoucnost, i on sám řekl, že mě nechce ztratit. A já se chci zeptat: Jak mám docílit toho, aby opět chtěl trávit čas se mnou (máme společné hobby) a aby o mě opět začal stát? A jak to spojit s jeho rozchodem s dosavadní přítelkyní? Věřím, že je možnost toho dosáhnout, jen bych byla ráda za radu "jak". Děkuji mnohokrát!
Nany
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nany. Přítel je patrně člověk, který je akcelerující vše ve vztahu, a pak brzdící, protože se zalekne reality možností, které nabízí. Jsou to moje fantazie, které berte s rezervou, ale mám pocit, že i hazard s city je pro něj endorfin. Myslí více na své potřeby, než na ty druhé, tedy není ve svých slibech zodpovědný. Jestli chcete, aby o vás opět začal stát, musíte o sobě dát vědět a pak být hodně vzácná. Ale nevím, jestli vám tyto strategické hry stojí za to...
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den.přistěhovala jsem se před dvěma lety do jiného města od rodičů abych se osamostatnila,nastoupila jsem do práce,a na první pohled sem se zamilovala ,do mého spolupracovníka,on měl to samé.Zjistila jsem ale,že má dvouletého syna a žije v rozpadnutém vztahu,ve ktrém nebyl štastný.Newjdřív jsem se bránila,abych nerozbila rodinu,ale nešlo to.Odešel od ní a začali jsme spolu náš společný život.Byla jsem nejštastnější na světě,jeho bývalá je o 10 le tstarší než on,a vycházeli dobře,malýho mu půjčovala,ale pak měli přijít Vánoce,a on to nezvládal,ona mu řekla že malýho bere k rodičům a uvidí se až po Novém roce,on to nezvládl a odešel ode mě.Totálně mě to položilo,myslel si že beze mě dokáže žít,to mu vydrželo 2 týdny,a pka mě chtěl zpátky,jen že musí vše vyřešit.Čekám na něj půl roku,tvrdí,i mu ti věřím že mě stále stejně miluje.Chce semnou prý žít,jen ted čeká jestl malýho vezmou do školky.Nemůže mi psát když je tam,ona na něj moc tlačí a on je srtab.Velmi trpím,Mám čekat?chci ho§
KATKA K .
PhDr. Jitka Douchová
Milá KATKO K.Chápu, že čekáte ode mne nejspíš naději. Podle mě je ale hodně nejistá - je tu jasně daná vazba přítele na syna a přes něj je snadno manipulovatelný. Cokoli si jeho ex partnerka usmyslí, tak toho nejspíš dosáhne. Přítel vás může milovat, ale zároveň miluje syna. Vítěz je pak synova matka. Dokud bude ona motivována k tomu, získat přítele nazpět, tak se jí to bude nejspíš dařit. Nedokáži vám poradit něco úderného a jednoznačně efektivního. Sama říkáte, že přítel je "srab". Nedokáže si obhájit vaši pozici ve svém životě, netroufne si vám ani napsat... To už vypovídá o lecčems. Myslím, že byste VY neměla dávat naději jemu. Buď si vše doma uspořádá, nebo o vás přijde.
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, jsem vdaná 48 let, mám více než 3 roky známost, rok jsme milenci. Přítel je ženatý, 51, status quo mu vyhovuje. Máme dospělé děti a dost vysoké příjmy na to, abychom mohli začít znovu. Opravdu mě má rád a já jeho, ale nechce nic řešit, aby neublížil své ženě, která stejně jako můj muž nic netuší. Já bych dala přednost rychlému řešení. Co dál? Ultimátum? Kolik má dostat času?
Květa
PhDr. Jitka Douchová
Květo, dobrý den.Ultimátem si podle mne nepomůžete. Máte rozdílný názor na budoucnost, asi i rozdilnou míru rasance při řešení zásadních životních rozhodnutí. Váš tlak nevnímám jako krok, který by mohl posvětit dobrou a bezproblémovou prognózu vašeho vztahu dál. Jedna věc je láska a vědomí vzájemného sdílení hodně věcí v životě, včetně intimního života, druhá věc je realita v podobě dlouhé doby společného života a tedy přítelovo racionální vyhodnocení situace. Nechce ublížit své ženě - asi je jejich manželství klidné a hezké, není tam žádný evidentní argument k odchodu v podobě, že by byla výrazně problematická. Je ve věku, kdy se ženy opouštějí těžko. Kolik jste schopna dát příteli času, to je asi na vás, kolik času jste schopna čekat, ale buďte opatrná v tom, aby se necítil být zahnán do kouta...
perspektiva mimomanželského vztahu
Znám jí dlouho. Vždy se mi líbila a byla mi sympatická, od hlubších citů mě však odrazovalo to, že je vdaná, ikdyž žije sama a dvěma dcerami odloučeně od manžela. Asi před půlrokem jsme se setkali znovu a já jsem se do ní zamiloval.Vše šlo až neskutečně hladce, vídali jsme se několikrát týdně, byl jsem šťastný.Pak přišly problémy v její fyzicky i psychicky náročné práci, viděli jsme se méně.Pak předvánoční shon, neviděli jsme se vůbec a taneční zábava, kde se ke mě chovala nepříjemně, chladně. Když jsme si počátkem ledna konečně předali dárky, řekla mi, že třeba potkám jinou, že na vztah není připravená, že vůbec nebude mít čas, že na prvním místě jsou u ní děti (což je nezpochybnitelné).Reagoval jsem unáhleně a sbabělě mailem - že jsem pochopil, že v jejím životě pro mě není místo, což mi v odpovědi potvrdila slovy, že jí to mrzí, něco se v ní bloklo. Mám jí pořád rád, od ledna proběhlo pár mailů a sms.Zmýlil jsem se v tom, že čas vše spraví. Mám se ještě o něco pokoušet? Díky
Ráďa
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Ráďo. Asi předcházela první část vašeho dotazu, která nedorazila. Ale podle toho, co píšete, mi přijde zřejmé, že vaše přítelkyně v sobě bojovala hodně velký boj. Rozhodla se ve prospěch rodiny, což vůbec neznamená, že by vás neměla ráda. Určitě má, a hodně. Asi byste měl její rozhodnutí respektovat a nekomplikovat jí to. Pokud chcete, můžete jí dat ještě na vědomí, že u vás se v citech k ní nic nezměnilo, ale víte, že samozřejmě nemůžete na nic naléhat. Pokud by se rozhodla jinak, jste tu. Ale pak zkuste žít nezávisle na ní. Jak to nakonec dopadne, se ukáže. Vy ale bojovat nemůžete aktivně, naopak právě tou odmlkou...
perspektiva mimomanželského vztahu
5. část slůvky když už se jinak přestal snažit. Je pravda, že už to ke konci nebylo moc hezké a dost věcí jsem mu i vyčítala, ale i přes to, kolikrát jsme se pohádali, měly jsme se rádi a nemohly jsme se od sebe na plno odpoutat. Stále ho miluji a nemůžu ne něj přestat myslet, je to horší tím, že se mi čas od času připomíná, ale nechápu proč to dělá. Naivně si říkám, třeba si chce dát klid až zapomeneme na ty horší chvíle a ať se nestresuje před rozvodem a pak se začne snažit, ale takhle to asi nechodí že? Paní doktorko, ráda bych vás poprosila o váš názor, má ještě vůbec smysl se tím zabývat? Omlouvám se za tu délku mého textu, ale nějak jsem to nedokázala popsat stručně :-)
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, chybí mi asi popis toho zásadního zvratu v neodeslané 3.části. Sliboval rozvod? Jak se v jeho životě zase více etablovala jeho žena? Obávám se, že jej milujete víc, než on vás. On vás potřebuje, je mu s vámi dobře, udržuje si vás pro sebe. Ale manželství a děti vám dle mého nenabídne...A vy jste tou, která se musí rozhodovat mezi jistotou s přítelem, s nímž jste oficiálně a dlouho, a nebo velkou nejistotou se zamilovaností u tohoto muže. Rozum velí jasně - s mimomanželským přítelem do ničeho závazného nejít. Ale city jsou věc jiná. Jenže - vy máte před sebou život 29leté ženy, která chce jistoty a rodinu. Jemu je 41 a rodinu má...Možná na vás čeká někdo třetí? Nerozsekne to za vás ale nikdo, Lenko.
perspektiva mimomanželského vztahu
4. část jel s manželkou na hory(kdysi to nabídl mě, ale já kvůli svému příteli jet nemohla), s manželkou má nyní co jsou od sebe dobré vztahy a rozumí si, ale již několikrát mi řekl, že s ní už být nechce, že mu nedávala po citové stránce to, co on potřeboval a dokonce měl v plánu se s ní na jaře rozvést. Jak byl na těch horách tak mi po dlouhé době volal a říkal mi, ty jsi ta, se kterou já jednou bude a já jsem na to nijak raději nereagovala a snažila jsem se přejít na jiné téma a bavily jsme se tak normálně v kamarádském duchu. Od té doby zase nic. na konci ledna jsem měla narozeniny, volal mi a pozval mne na oběd a dal mi dárek a opět jsme se bavily jen tak na kamarádské úrovni a pak zase mezi řečí řekl, kam spolu letos pojedeme na dovolenou. Od té doby je to zase bez komunikace, napsala jsem mu sms na kterou mi ani neodepsal. Nechápu co se stalo, ale sama vnitřně tuším, že to již nemá smysl Nechápu však, proč se mi tak jednou za čas má potřebu se připomínat a oblbovat mě krásnými
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Lenko, 3.část vašeho pokračování vypadla, ale kontinuita vypadá relativně srozumitelně. Přítel lavíruje mezi dvěma ženami, nedokáže se vás vzdát, nedokáže k vám ale zaujmout zodpovědný postoj. Bojí se závazků, neví, jestli jste ta pravá, jestli chce a zvládne utváření další nové rodiny. Má vás rád, ale není na začátku svého partnerského života. Už má nějaký rozjetý, byť s trhlinami a nejistotami. Ale i vy dva již máte za sebou nějakou společnou historii, nejedná se o žhavou novou zamilovanost, kdy by se třeba bezhlavě pustil do radikálního řešení. Každý z těch vztahů mu dává své. Nevím, jestli má váš vztah smysl. Kdo to posoudí? Ale jdu dočíst poslední část vašeho příběhu s přítelem.
perspektiva mimomanželského vztahu
2. část méně častá a protože já ho chtěla vidět stále tak často jak jsem byla zvyklá, začal mi vyčítat, že na něj tlačím(přitom jsem do té chvíle po něm nikdy nechtěla, aby se rozvedl). Stále jsme se vídali další rok i když už to nebylo tak často jako dříve, ale i tak jsme si stále rozumněly a byly jsme spolu šťastní. Najednou jsem si ale začala říkat, že je na čase, ab se už něco změnilo, buď budeme spolu nebo půjdeme od sebe, přece jenom je mi již 29 let a léta ubíhají. Přitom jsem stále se svým partnerem a nějak mám strach ho opustit, vlastně si nejsem ani jistá, zda bych ho opustit dokázala - jsme spolu již 11 let a nemáme problémy, ale jsme spíš jako dva kamarádi a v posteli mne také již nepřitahuje. Na svého milence jsem tedy začala mírně tlačit, jak to tedy s námi bude, že nejde, aby mne takto dál blokoval. Faktem je ale to, že je velmi nerozhodný, už kdysi mi řekl, že kdyby byl se mnou, tak si neumí představit jak by mne představil rodině, zda by měl říct to je ta, jak jsem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
jdu číst dál...





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.