Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,on ženatý 50 let já svobodná 30 let,společné pletky 1 rok.když jsme se poznali pracoval ve stejně firmě přes týden tady o víkendu domů. půl roku jsme spolu takto žili.Potom byl propuštěn,ted půl roku občasného vídání a denně si píšeme.jezdí zamnou minimálně, špatná doba na výmluvy:)slibuje,že až si najde práci budeme spolu.vztah se za ten půl rok občasného vídání změnil.po měsíci shledání,přijel na 3 hodiny jen kvuli sexu mi přišlo(má to ke mě 180km)tento tyden měl přijet ale vzhledem k tomu , že mám své dny nepřijede. :) další signal že je semnou jen kvůli sexu.Je pohledný , může si najít někoho blíž. a když semnou nechce trávit čas jen tak , třeba pro tu chvíli , že jsme se spolu dlouho neviděli nechci s ním ztrácet čas.Co myslíte? Že je to zbytečné..přece zamilovaný muž přijede kdykoli , jen pro ten čas strávený s někým s kým mu je dobře.. nebo to mají pánové jinak ? a já nad tím jen zbytečně moc přemýšlím? nechci ztrácet drahocenný čas s někým kdo to nemyslí vážně. děkuji
Ilona
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den. Já svobodný, ona vdaná. Po dvou letech intenzivního skoro každodenního setkávání jsme dospěli k názoru a dohodě, že žena oznámí manželovi svou nevěru a bude se chtít rozvést. Stalo se a řekla to manželovi. Dopadlo to tak že: zprvu emoční vlny jednou, že to chce se mnou ukončit, podruhé že mě nechce ztratit, jednou že mě miluje, podruhe že se nemám ptát, poté že to nemá mezi náma cenu, pak pošle emotikonu srdička, pak zas řika že se rozvede, manžela ma ráda - trvá to týden, přestala se se mnou stykat, pouze telefonuje nebo email a sms, někdy videohovor spíše s jejími dětmi. S dětmi máme výborný vztah. Na emaily a sms odepisuje jen jednou za den, nebo vubec nebo druhý dne. Řekla, že jí mám dát čas. Kolik času si myslíte, že je v této situaci zapotřebí? A jak se mám zachovat já? Chybí mi, jsem těžce zamilovaný. Chci ji moc. Chci o ní bojovat stále. Mám ji psát tak jak jsem psal, nebo to mám taky zvolnit? Díky.
Michal
perspektiva mimomanželského vztahu
Pokračování 3: Zřejmě mu nevadí nebýt se mnou v takovém kontaktu jako ze začátku, nemá tu potřebu, jinak by přeci stále hodně psal a volal... Proč? Stýkat se se mnou dál evidentně chce, jezdí za mnou pořád.. Mně ale hrozně chybí "to v období mezi, než se znovu vidíme" ... Nechci mu ukázat svou slabinu, co mám dělat? Třeba se na pár dní úplně odstřihnout? Aby musel přemýšlet? Na sms mu odepisuji až po pár hodinách, rozhodně ne hned. Dříve když ode mne odjel, ještě ten den napsal pěknou zamilovanou sms, že mu bylo hezky, že se mu stýská atd... Dnes, když odjede, ten den se neozve. To napíšu já a pak si nadávám. On mi odepíše, odepíše hezky, ale už ne rozhodně tak extrémně zamilovaně, přesladce jako na začátku... On sám od sebe se ozve třeba až druhý, třetí den... Já mám potřebu být s ním v kontaktu - kor po osobním setkání - o to víc. U něj mi to přijde jako kdyby se mnou "nasytil", pár dní mu to vydrželo a napíše až za ty cca 2 dny... Vysvětlíte mi to prosím? Co se děje? Co mám dělat? - otázka upravena poradcem
Kristýna
perspektiva mimomanželského vztahu
Pokračování 2: ... A já věděla, že spolu budeme alespoň virtuálně. Poslední cca 2-3 měsíce mám pocit, že jeho "nadšení", "vášeň" možná "touha" .. nevím co to je, upadla... Prostě už není tak aktivní co býval... Stále jsme v kontaktu, ale už to nejsou sms do rána, sladkých slovíček také ubylo, méně si voláme... Je normální, že i milenecký vztah po čase trochu ochladne?? Velmi mě to trápí, ráda bych aby to bylo jako na začátku, chybí mi to, ale rozhodně ho nebudu bombardovat sms-kama... Milování je naprosto úžasné i po roce a čím jsem si naprosto jistá je, že on to cítí stejně.. Když jsme spolu, vidím to.Jde mi prostě o to mezidobí kdy nejsme spolu... že když pak odjede, jako by mi zase zmizel ze života do doby, než se opět setkáme... Když jsme spolu, je to úžasné a stejné jako na začátku.. Ano, jsme v kontaktu, ale již ne naprosto denním. Zajímalo by mě, proč už není tak "zapálený" jako ze začátku. Už mě nepotřebuje dobývat? Proč jeho potřeba klesla? - otázka upravena poradcem
Kristýna
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní Douchová, prosím o radu. Ráda bych znala váš profesionální názor na to, jak funguje myšlení mužů. Rok mám milence (43). Oba máme své rodiny, jsem vdaná, Já (34). Milenec je má první velká láska. Muž, kterého miluji od prvního setkání. Nikdy jsem na něj nezapomněla. Rozešel se se mnou tenkrát on a to z důvodu mého (pro něj tenkrát) nízkého věku. Z rozchodu jsem se vzpamatovávala dalších několik let. V následujících letech mi sem tam zavolal, napsal. Chtěl se sejít. Já spíše odmítala, bála jsem se ho znovu vidět. Až před rokem jsme se sešli a stýkáme se dál. Vzhledem k časové náročnosti a ostatním věcem se vídáme cca 1x za 3 týdny - měsíc. A teď k mé otázce: zpočátku mi denně volal, prakticky každý večer (až šla rodina nás obou spát), jsme si psali. Kolikrát třeba i do 2 do rána. Z jeho sms, to, jak je psal, jsem cítila skutečný "náboj". Byla to sladká slovíčka (chybíš mi, stýská se mi...) .. prostě to mělo jiskru jestli mi rozumíte... Vždy napsal: "sejdem se večer?" a já - otázka upravena poradcem
Kristýna
perspektiva mimomanželského vztahu
Paní doktorko, je mě 48 let a stýkám se již pět let se zadaným 42letým mužem, Žiju sama s menší dcerou v domě, se kterým mě pomáhá právě přítel. Občas jedeme tajně na dva dny mimo. Chodí za mnou každý den, snad s výjimkou, kdy jeden z nás opustí republiku. Nikdo v okolí nic netuší, včetně jeho partnerky. Nemají společné děti. Jeho partnerka je unavená a chodí brzy spát, a to je náš čas. Někdy prožívám krušné chvíle, stojím o to, zkusit společný život, zažili jsme i řešení praktických situací, máme podobné hodnoty, je to moc pěkné, včetně sexu. Přítel má ale všelijaké výmluvy, některé argumenty jsou opravdu závažně, přesto vidím, že dělá věci dost okatě, snad, aby žena na vše konečně přišla. Jenže ona ne a ne. Na druhou stranu si užívám i chvíle samoty, daří se mě v práci, mám své zájmy a koníčky. Ale chybí mě především společné sdílení zážitků, jídla, filmů atd. A tak nevím, zda mám nechat věci plynout, či zda se vyřeší samy, nebo vztah ukončit, což nebude vůbec lehké a zkusit hledat lásku jinde...pocity se ve mě každý měsíc střídají, dle homonální bouře. Děkuji Vám.
Elena
perspektiva mimomanželského vztahu
Poznali jsme se dávno v práci vždy po mne pokukoval, ale byla jsem zadáná je to už 10 zpět. Mezitím jsme oba založili rodiny, ani jeden nejsme v manželském svazku, oba máme jedno dítě. Před třemi lety jsme se do sebe vzájemně zakoukali, první kontakt iniciativoval on. Já se zamilovala, postupně jsme si psali a párkrát milovali. Často jsem byla iniciativní já, zároveň mi to oplacel. Někdy napsal i sám a pak se zase stáhnul, že má dceru. A takto se to táhne tři roky, nyní bez sexu, jsou období kdy se v práci potkáváme, pracuje tam externě. Když se vidíme koukáme po sobe, usmivame se, ty pohledy jsou významné, ale nic neudělá. Jsem už z toho unavená a zároveň stále zamilovaná, nemám energii už být iniciativní, ale neumím si i pomocí a trápil se. Ve svých vztazích jsme oba nešťastní, ale máne děti. Od jeho kamarada vim, že jsem jedina zena, o ktere mluvil. Má to nějakou perspektivu?
Lucie
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, jsem už skoro 2 roky zamilovaná do muže, už přes rok spolu na tajno udržujeme kontakt, ale on má ženu a čeká s ní dítě. Je mezi námi rozdíl 10 let. I přes toto všechno se se mnou dále stýká. Myslíte, že má cenu v tomto ,,vztahu,, pokračovat v naději, že se rozhodne pro mě nebo bych si měla zkusit najít někoho jiného? Asi vím, jak bude znít odpověd, proto ještě dodávám, že jsem se na něj dlouho snažila zapomenout nebo si najít někoho nového, ale to nejde, prostě miluji jen jeho a moc bych s ním chtěla být.
Karolína
perspektiva mimomanželského vztahu
Mám 2 roky vztah se ženatým (známe se dlouho, 15 let). Dříve hodně o mě usiloval, plánoval společnou domácnost i budoucnost, byly často výlety, opravdu finančně do mě dost investoval.Netlačila jsem nijak, jak vyřeší své manželství, ale předpokládala jsem, že se tak stane,když projevuje takový zájem. Loni jeho manželka náš vztah odhalila, mluvila se mnou, ať si ho vezmu, když ho chci atd., asi doma u nich byly hádky atd. (nevím přesně), měl možnost situaci řešit, ale nestalo se, zůstal bydlet s manželkou, ukončit vztah se mnou ale nechtěl. Nyní cca 2 měsíce bydlí střídavě u své matky a střídavě u mě, děti má dospělé, manželství mu trvá přes30 let, ale vidím, že ze situace je špatný, nemluví o tom vůbec, o manželce ani slovo, ale vidím, že těžce to nese. Jak se zachovat? Vztah se mnou ukončit také nechce, to jsem zkoušela, ale rozvést se asi neplánuje, nemluví o tom, dá se říci, že vlastně žije se mnou, mohla bych být spokojená, já ale vidím, že nadšení z něj vyprchalo, možná se náš vztah už transformoval už do jiné podoby, ale momentálně mi je ho líto, vidím, že není šťastný, já takto ale také ne Co dál? Rozejít se s ním nyní nechci, domů se asi vrátit jen tak nemůže. Má cenu na něco čekat nebo jak vést rozmluvu s ním na toto téma? Stála jsem o něj, ale bohužel vidím, že na téma společné budoucnosti z jeho strany už dlouho nic nezaznělo.
Marika
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Je mi 20 let a s přítelem (19) jsme spolu přes 2 roky. Jsem šťastná a miluji ho. Ale... Už dlouho mě velice přitahuje jiný muž (též 20), pokaždé když se vidíme nemůžu se ubránit flirtování a narážkám. On to samozřejmě opětuje. Dříve (v době kdy jsem byla nezadaná) jsme spolu něco měli (oba jsme byli opilí). Zdají se mi o něm dokonce i sny, ale nikdy nezajdeme dál, než líbání a mazlení. Pokaždé to skončím větou "to nemůžu, vždyť mám přítele".
Cítím se trapně, mám výčitky a je mi líto přítele, ale pokaždé když HO vidím, nedokážu se ovládat a sny už vůbec ne. Prosím poraďte.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Karolína
perspektiva mimomanželského vztahu
a na jednou po tom ujišťování, že mě miluje a chce být jenom se mnou, přišly pochyby z jeho strany, zda mě může udělat šťastnou (že mi nemůže dát tolik času, protože jeden týden děti a pak je velmi pracovně vytížený (spí třeba jen 4hodiny denně)) a že není pro mne ten pravý.Začal uvažovat i sám o sobě (zda ještě nějaký vztah chce a nebo radši bude sám). Myslíte si, že mu mám dát čas na přemýšlení? Co bych měla dělat, abych ho přesvědčila, že já jsem s ním šťastná a že to myslím vážně? Nechci o něj přijít. Je to po dlouhé době člověk, který mě naplňuje po všech stránkách.
Jarka 2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, poprosím Vás o radu. Již půlroku se scházím s ženatým mužem (41, já 30), má 2 děti (7,10). Známe se léta, ale v říjnu jsme se sešli kvůli práci a vše to začalo. Začali jsme prožívat něco úžasného. Pořád jsme si volali, psali, snili o společné budoucnosti. Po vánocích přišel s tím, že takhle nemůžeme fungovat, že se rozvede. Doma to začal řešit, pak si manželka vyprosila další šanci, tak ji řekl, že ji dává měsíc na změnu a že se pak uvidí (změny-nebýt pesimistka, začít se k němu lépe chovat, všímat si ho, neuhýbat jeho dotykům, spát s ním). Pro mne to byla velká rána, měla jsem v tu chvíli pocit, že mě nechce, ale on mě ujišťoval v tom, že mě miluje, jen že ji chce dát šanci jako matce jeho dětí…což mi ve finále přišlo logické (taky bych tu šanci dala). Za ten měsíc se nic nezměnilo, náš vztah pokračoval…pak opět došlo na řešení, ujistili jsme se, že on v tom žít nechce….
Jarka 1
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, ráda bych se zeptala jak se mají zachovat lidé, co byste jim poradila, když se do sebe zamilovali, protože on je vdovec a ona vdaná. On ztratil manželku, trpěla psychickými problémy a vzala si život, ona je vdaná a má muže s psychickými problémy... Všichni se znají roky, jsou nejlepšími přáteli, bydlí ve stejném domě. On nechce, aby se rozvedla, ale ona tuší, že po čase se všechno manžel dozví, chce žít šťastně, užívat si života s novým přítelem...
Lenka
perspektiva mimomanželského vztahu
Paní doktorko, rok a půl mám vztah s ženatým mužem (děti 8 a 13). Jeho žena má tři roky vztah, ale dokud jsou děti malé, nechce nic měnit. O nás ví, to mají vyřešeno. Přítel (42) a já (32) jsme si začali s tím, že začneme žít spolu a skloubíme náš život s jeho dětmi. Celou dobu je to tak, že já začnu naléhat, on něco slíbí, nesplní, důvodem je, že neví, jak to řešit s dětmi, aby rozchodem netrpěly a aby o ně nepřišel. Teď to vygradovalo a protože rozejít se nechceme, ale být spolu za těchto podmínek už také ne, dali jsme si pauzu s tím, že on se bude snažit svoje obrovské pracovní vytížení, kvůli kterému nemá čas a energii řešit osobní život a promyslí, zda je schopen začít nový plnohodnotný vztah se mnou či ne. Má smysl takovou pauzu podstupovat? Jak by měla vypadat? Pracujeme spolu, potkávat se musíme. Přítel se mnou chtěl zůstat v kontaktu, bavit se i mimo prac. témata, já to po třídenní úvaze odmítla, tento systém mi nedělal dobře. Má ten vztah ještě nějakou perspektivu? Děkuji.
Jituna
perspektiva mimomanželského vztahu
promiňte, odklikla jsem předchozí dotaz moc rychle:)
Ukončit to naše "přáteství" nyní nedokážu. Myslím si ale, že největší problém mi dělá se orientovat v tom, za co mne pokládá on, Nejsem totiž ani kamarádka (v tom pravém slova smyslu), ani milenka. Mám v tom zmatek a nevím, jak se tedy k tomu postavit.... - otázka upravena poradcem
Karolina 3
perspektiva mimomanželského vztahu
a jak se k tomu postavit. Možná, že jej baví si se mnou hrát....Určitě ho baví, že se cítí žádaný, nevím... Pochopila jsem, že rozhodnutí, jestli se s ním dál přátelit je na mě, ale momentálně se nedovedu rozumně rozhodnout, zkoušela jsem to...
Karolina 2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, děkuji Vám moc za odpověď. Psala jsem Vám o ženatém kolegovi, který nastavuje pevné hranice našemu přátelství, i když zároveň moji přítomnost vyhledává a nechce se mne vzdát. Mluvila jsem s ním o tom kolikrát, vždy z toho mám pocit, jako bych to byla já, kdo chce od našeho "vztahu" víc, je mi trapně, říkám mu, že já se s ním neumím "pouze" přátelit. Zdá se mi, že neumí a i se bojí své city projevit, bojí se toho, že by do toho "spadnul" a samozřejmě pak i následků. Jak se k němu ale mám chovat a jak se vůbec vyznat v tom, co on po mě chce? Říká mi, mu to vyhovuje tak, jak to je a nechce nic víc. Jak se ale dokáže tak sebekontrolovat? Někdy mně připadá, že si něco namlouvám, že možná opravdu ke mně cítí jen čisté přátelství. Ale copak exituje čisté přáteství mezi ženou a mužem, kteří si tak perfektně rozumí a vzájemně se přitahují, vyhledávají se? Možná jsem já ta citlivka a všechno si jen namlouvám...v každém případě nevím, co si o tom všem mám myslet - otázka upravena poradcem
Karolina 1
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko,
Jsem rozvedená, mám 3 malé děti. Po dlouhé mateřské jsem nastoupila do zaměstnání, kam nastoupil ženatý kolega. Padli jsme si do oka, stali se z nás dobří přátelé. Dostali jsme se do situace, kdy nějaká pusa padla, ale nic vážnějšího. Vím, že je mezi námi velká fyzická přitažlivost, ale zůstává to na platonické rovině, ani jeden nechceme souvislý milenecký vztah, on je v manželství spokojený. Začínám ale pochybovat o sobě. Líbí se mi, rozumím si s ním, přitahuje mě. To samé z jeho strany.V práci se samozřejmě vídáme docela často.Mluvili jsme spolu o tom a pro něj jsem "jen" kamarádka, nic víc nehledá.Přitom není týdne, kdy bychom se neviděli. Nabídla jsem mu, že přátelství ukončíme, abychom nesklouzli do něčeho vážnějšího. Na to mi odpověděl, že by ho to mrzelo mě už dál nevídat, zároveň nastavuje pevné hranice. Jsem z jeho chování zmatená a nevím, co si o tom mám myslet a jak se tedy zachovat. Nechci ho ztratit, ale zároveň se nechci trápit. - otázka upravena poradcem
Karolina
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,

byla bych ráda za Vaši radu. Je mi 31 let, měla jsem velmi dobrého přítele a kolegu, s kterým se známe necelé tři roky. On ženatý 40tník, s manželkou jsou spolu od mládí, děti nemají, ona je starší. Do vztahu jsem nikdy nechtěla jít, měla jsem ho ráda jako kamaráda. Situace v jeho vztahu nebyla v pořádku už tehdy. Pak, jak to tak bývá, se mezi námi něco stalo a byli jsme přes rok spolu, s tím, že jsem se octla v "pasti". Okolí něco tuší, ale nikdo nic neví. Na tom si trvám. Nicméně, mě vztah začal ničit tím čekáním "na chvíli, která bude příhodná k vyřešení situace" a navrhla jsem pauzu. Přičemž mi opět sdělil - že doufá, že mi bude brzy moc nabídnout víc.

Je to asi poprvé v životě, co jednám tak racionálně, ale věřím, že pokud máme být spolu, tak ho tento krok "probudí", a pokud nemá odvahu odejít ze vztahu, nebudeme věci více komplikovat.

Hrozné je to, že ho nedovedu teď vidět, ale bohužel v práci se vídat občasně musíme. Taky mi chybí.

Udělala jsem správně?

Maryka - otázka upravena poradcem
Maryka
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat-Od svých 11 let jsem milovala jednoho kluka ze třídy.Láska na první pohled bylo to vzájemné.V 15 letech jsem se musela odstěhovat a tak jsem se sním rozešla neb láska na dálku pro mně není.Po 30 letech jsme se sešli na třídním srazu.Já rozvedená on ženatý.Začalo to vše na novo a skončilo to sexem který jsem nikdy nezažila až sním.Přiznali jsme si že jsme se nikdy milovat nepřestali.Přiznal mi že sex u něj doma je katastrofa a že pro klid v rodině udělá vše.Scházíme se už 11 let pár krát do roka.Přitom bydlíme od sebe 15 minut.On zařídil abych se po rozvodu přestěhovala zpět.Jenže já už jsem unavená z toho jeho věčného až on bude moci.S manželkou jezdí na dovolené se mnou ne atd.Rozchod nechce že by to beze mně nedal,že mu pomáhám přežít.Ale od manželky nechce odejít.Nemyslím rozvod jen odejít.Děti máme oba dospělé mají své rodiny ale doma je mu dobře.Je nám 57 let a já už na to nemám.Miluji ho ale chci více on se k tomu nemá.Má to smysl?Děkuji.Lenka
Lenka
perspektiva mimomanželského vztahu
Po měsíci,kdy jsem se trápila tím,co všechno dělá s manželkou jsem se ho zeptala (i když nechtěl nic řešit) na co přišel za ten měsíc.Řekl,že na to,že ho děti potřebují. To mi stačilo a skončila jsem to.Nyní je to 3 dny co jsme bez kontaktu. Mám to brát jako definitivní konec? Víte, nerozumím jedné věci, proč neustále říkal něco jiného? Lhal a chtěl si mě krásnýma řečma jen udržet co nejdýl? Ale proč? Vždyť já jsem potom 4 měsíce nic neřešila,jen mu naslouchala, snažila se ho pochopit,tak proč by měl lhát?O problémech doma začal mluvit sám,i o rozvodu,já ho k tomu nenutila.Volal mi denně, i o víkendech a nemusel.Byl ke mně pozorný, když se na mě díval, tak vycítíte,co k vám ten člověk cítí.Nemůžu uvěřit tomu,že by ten "vztah" byla jen jedna velká lež.Já nemám v úmyslu mu zničit rodinu,jen nedokážu pochopit ten jeho rozpor ve větách.Děkuji - otázka upravena poradcem
Vllasta 3
perspektiva mimomanželského vztahu
, že přemýšlel o tom,že vyhledá psychologa,aby mu ukázal cestu a on pochopil co vlastně chce a jestli bych s ním chtěla ještě být kdyby se rozvedl. Klidně mi mohl lhát,ale radil se o tom i s jeho kamarádem,takže to mám potvrzené.Pak mi řekl,že se další den ozve. Má docela stresové zaměstnání a stres utápí v alkoholu.Je i docela naivní, věří každému člověku, nemá prostě odhad na lidi. No,neozval se pak dva dny,prý kvůli té práci. Já mu napsala jak se má a byli jsme měsíc v kontaktu, asi 4x jsme se sešli. Nic se ale neřešilo. Já jsem čekala,že řekne třeba ať mu dám čas,že máme nějakou šanci,ale nic.Kdysi mi řekl,co je lepší, jestli to, mít na výběr a ublížit tak několika lidem nebo ne. Že je pro něj spíš lepší, když to za něj rozhodne někdo jiný a on se s tím pak smíří. Ale jde takto žít? Tak,že za vás rozhodnutí udělá někdo jiný, protože to nedokážete?
Vlasta 2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko,psala jsem Vám zde před několika měsíci.Tehdy to bylo 10 měsíců,co jsem udržovala vztah se ženatým mužem.Mají postiženého syna,je autista a rozhodli se zachránit manželství tím,že budou chodit do poradny.Nyní je to už přes 1,5 roku, co jsem s ním.Když jsem nic neřešila, začal o nás mluvit jako kdyby přemýšlel o budoucnosti.Říkal,že bychom se mohli odstěhovat, jen tak z ničeho nic se zeptal,jestli bych si ho vzala,kdyby nebyl ženatý, že on by neváhal.Zajímal se o mé rodiče, o to,jaký na něj mají názor.Snažil se na ně udělat dojem.Znají se. Do poradny přestali chodit po 4 měsících.Vše bylo v pohodě,ale pak se zase začali hádat.Ona se neustále vracela do minulosti a vše mu vyčítala.Bylo na něm vidět,jak ho to vysiluje.Řekl,že neví co má dělat, že by pro něj bylo i lepší,kdyby se rozvedli, že o tom doma mluví a přemýšlejí. Tehdy jsem mu i řekla ať se snaží o nápravu,pokud s ní chce být.Nelíbilo se mu to.Dokonce jsem mu navrhla,že to ukončíme,aby mohli začít. Řekl, že nechce, že si nemyslí,že by k ní začal něco cítit a že se v poradně snaží jen o komunikaci.Že jsou spolu jen kvůli synovi.Nakonec se ona rozhodla od září chodit do poradny po druhé.On samozřejmě souhlasil.Věděla jsem,že už to nezvládnu a zeptala se na nás. Byl v šoku.Prý to krásné, co o nás řekl řekl proto,že to tak cítil,že si dovedl představit,že bychom spolu mohli žít,ale nemyslí si,že by něco sliboval. Řekl,že by chtěl začít znovu,ale je tam ten syn a on neví jak jinak to udělat a že tímto co jsme si řekli jsme vlastně pochopili,kde má každý své místo. Nevěřila jsem svým uším,že někdo koho milujete a tak dlouho s ním udržujete poměr vám řekne toto.Hned jsem to utnula. Po třech dnech se mi ozval,že mu den ode dne chybím víc a víc.Napsala jsem mu,že mi taky moc chybí.Ptala jsem se,co doma. Řekl,že přemýšlí co dál,že neví jestli chce vůbec s manželkou ještě něco spravovat a dál se omezovat,
Vlasta 1
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, myslíte, že má vztah šanci? Seznámila jsem se s mužem o 16 let starším (mně je 37). On má děti dospělé, já dvě dospívající holky. V době seznámení byl ženatý. Zamilovala jsem se, vzal mne do Benátek, představil svým známým (řada z nich je docela vlivných a bohatých), i přítel je docela bohatý, všude se se mnou chlubil, bylo a je to krásné. Asi po měsíci na nás přišla jeho žena. On jí řekl, že se nechce vracet, ona pak byla za mnou a řekla, že se nechce rozvádět a přemlouvala mne, ať ho nechám. Přítel strašně zuřil, že mne kontaktovala. Pak jsme spolu byli i s jeho známými v Norsku. Teď se vidíme míň, on bydlí totiž cca 45 km daleko, ale jezdí za mnou a spolu trávíme sudé víkendy, kdy jsou holky s ex, někdy i chvilky v týdnu. Jeho manželka pak po 3 měsících podala žádost o rozvod a dnes jsou již rozvedeni. Ona chce majetkové vyrovnání, ale chce poměrně dost, s čímž on nesouhlasí. Tak se to asi potáhne. Pořád ho miluji, myslím, že on mne také. Ke mně se stěhovat nechce, jeho dospělé děti mne nenávidí. Má to budoucnost? Chtěla bych ho.

Janka
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko,se zájmen čtu vaši poradnu a čerpán z ní mnoho rad.Sama jsem v situaci,kdy máme partnerské problémy-manželský čtyřúhelník s tím,že oba uvažujeme o odchodu a společném žití, ale nějak ani jeden nemáte sílu to rozhodnout, hledáme různé důvody a ohlížíme se na naše nejbližší,jinak jsme velmi spřízněné duše a rozumíne si snad ve všem,ale mám pocit, že když jde o řešení problémů není to tak jednoznačné a partner více čeká co já udělám.Přijde mi,že se točíme v bludném kruhu a nemůžeme z něj vystoupit,proto jsem navrhla pauzu s tím,že si oba promyslíme co dál a uvidí se.Myslela jsem si,že když mu budu tak chybět jak říká,že se spíše rozhodne pro odchod od rodiny,ale místo toho se stalo, že se zapletl s další ženou (již se to v minulosti stalo vícekrát) a to prý proto,že byl zoufalý a nebyl se mnou, kdybychom prý byli spolu,nikdy by to neudělal.Já mu již v minulosti několikrát odpustila,ale teď nevím, zda mu mohu věřit, moc mě zklamal a nevím jak dál...poradte mi prosím
Marie
perspektiva mimomanželského vztahu
4.na druhou stranu i on udělal ale věci, k vůli kterým jsem ztratila důvěru v něj, která předtím byla základ našeho vztahu, i když tvrdí, že ho to mrzí a že se poučil (neřekl vždy celou pravdu - tvrdí ale, že už se bojí mi vůbec něco říkat, že počátek problému je u mě. děkuji
Jitka
perspektiva mimomanželského vztahu
3..na druhou stranu k sobě cítíme stále tak moc, nechci jiného, nevěřím, že by mi někdo jiný vyhovoval, že bych ho tak milovala a tak se ke mě hodil. Místo, abychom se radovali z toho, že všemu bude konečně už pomalu konec, řešíme situaci, zda spolu zůstat..Chtěla bych být stejně tak silná jako tady mnoho žen, přijde mi ale, že někdy se spíš chovám sobecky - a to mi už řekl i přítel. Netrpělivě čekám na Vaši odpověď, moc děkuji
Jitka
perspektiva mimomanželského vztahu
2...žárlím, hodně žárlím a ne jen na jeho manželku, ale i na děti, přestal se mi kvůli tomu otevírat a vůbec mi o nich něco říkat, protože stačí slovo a naše nálada je na bodu mrazu, i když se na sebe stále tak těšíme a nemůžeme bez sebe být. Moc mě to mrzí, protože pak bychom měli nádherný vztah, ale nedokážu nežárlit. Stále si říkám, že pokud bychom byli spolu, necítila bych to tak, měla bych je ráda, sama bych si moc přála dítě. Nevyznám se v sobě, nevím, zda je chyba jen ve mě, stále si říkám, že po tak dlouhé době snad ani nejde se tak nechovat, že situaci mohl řešit jinak třeba i on (i když to mi vyvrací, tohle je totiž dle jeho názoru ta nejlehčí cesta). On se zase bojí, že taková budu pořád a naše hádky budou pokračovat. A přitom dříve jsme měli tak otevřený vztah, o všem mluvili, vše jsem chápala, všemu rozuměla, dokázala se vcítit do jeho situace, teď to nedokážu i když bych tak moc chtěla..Tvrdí, že nepřemýšlí nad tím, jestli odejít, ale jestli být se mnou.
Jitka
perspektiva mimomanželského vztahu
1. Dobrý den, p. doktorko, i já bych Vás chtěla poprosit o radu s mou životní cestou, kam mě zavedla…a co s ní teď nejlépe dělat. Před asi 2lety jsem potkala ženatého muže (39let, dvě děti-holka a kluk), mě osobně je 31. Zamiloval se na první pohled a já, i když jsem zpočátku odolávala (protože skončit s ženatým mužem bych nemyslela, že se mě může stát), se postupně zamilovala do něj, opustila přítele, u kterého jsem věděla, že k pravé lásce je to daleko a užívala si tu nejhezčí lásku, kterou jsem já a prý i on zažila. Po počáteční zamilovanosti jsme přemýšleli, co dál - zda opravdu jsme schopni přežít celou tu situaci, o které mě přítel informoval, že nebude v žádném případě lehká a krátká…uvědomoval si totiž už ze začátku mnohem víc než já, co to všechno způsobí a jak to bude těžké. A i když se mi to snažil celou dobu říct, nevěřila bych, že až tak těžké. Jeho manželka ho stále miluje, i když se o nás kdysi dozvěděla, teď nevím, jestli o nás ví. Jediné, co vím je, že i když s rozvodem po domluvě souhlasila, s tím, že jejich manželství už nemá cenu, stále čeká jen na to, zda se něco nestane a budou spolu žít dál, i když jim to neklapalo ani přede mnou a on už ji nemiloval. Jsou ve fázi, kdy prodávají byt, aby měli co nejlehčí cestu k tomu se bez dlouhých tahanic rozvést. Jeho děti jsou pro něj celý život…tedy prý i s mým…a kvůli nim a taky financím do prodeje bytu žije stále s nimi. Hodně spolu mluvíme, snažíme se, protože oba víme, že jen pak to můžeme překonat, ale někdy mi přijde, že ani to už nestačí, už je to hrozně dlouho, co musíme být silní. Snažím se vše brát s nadhledem, ale už nějakou dobu (řekla bych tak rok) se mi to nedaří, začali jsme se hádat, hlavně k vůli jeho manželce a právě i k vůli dětem – vlastně kvůli jejich rodině, už nejsem nad věcí jako dřív a už nejsem schopna myslet tak, jak bych měla…
Jitka
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych poprosit o radu.Můj příběh je tak trochu obrácený než příběhy co tady píšou jiné ženy.Jsem milenka ženatého muže.Je mi 33 let, před pár lety jsem poznala úžasného muže.Zamilovala jsem se do něho jako nikdy do žádného.Po pár měsích mi ale napsala jeho žena.Byl ženatý a měl dokonce děti.Zhroutil se mi svět a hned jsem to ukončila.Ale nikdy jsem na něho nezapomněla.Posledních pár let se mi ozývá na telefon a párkrát jsme si šli sednout na kafe.Překousla jsem a odpustila mu, co mi tehdy způsobil.Poslední dobou se scházíme čím dál častěji(bez sexu)říká mi,že mě miluje,ale že jen potřebuje čas.Sama mu moc nevěřím a taky bych se cítila strašně,kdybych někomu rozbila rodinu.Sama jsem vyrostla jen s mamkou. Ale miluju ho, chci být s ním. Jsem kvůli tomu zavrženíhodná?Celé noci pláču steskem po něm a zároveň je mi líto dětí,které by takto přisly o tátu.Je mi špatně a cítím se jako bych byla ten nejhorší člověk.Nevím co dělat.Děkuju za jakoukoli radu
Aneta
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Jsem vdaná 14 let a máme s manželem dvě děti 12 a 4 roky. Už dva roky mám vztah s jiným mužem. Zprvu jsme si řekli, že to je jen nezávazné. Situace se změnila a já se zamilovala a on prý také. Pořád píše jak mne miluje a jsem žena se kterou by chtěl zestárnout, ale k činu se nemá. S manželkou bydlí, ale sexuálně nežije, stejně jako já s manželem. Má 7-mi Letého syna a bojí se, že by mu manžela s ním zakázala komunikovat a stýkat se. Nevím, jestli je to výmluva, nebo fakt. Moc o něho stojím, řekla bych, že je mou životní láskou. Myslíte si, že tento vztah má budoucnost a mám být trpělivá a dát mu čas? Děkuji
- otázka upravena poradcem
Anežka
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den. Poradíte mi prosím,nebo alespoň trochu "nakopnete"?Jsem na rozcestí. Je mi 31 a deset let života jsem ztratil zaměstnáním, které mi bránilo najít si partnerku, byl sem zvyklý žít téměř bez přátel,bez lidí, pokaždé v jiném koutě světa a starat se o sebe sám. Problém je v tom, že ke všemu co mám, přišel komplikovanou cestou a jsem zvyklý mít klacky pod nohama.Teď poprvé nabírám zkušenosti se ženami. Bohužel jsem se zamiloval do jedné, asi tři roky vdané, bez dětí. Která cítí ke svému muži chlad, ten ji samotné málem nedovolil jít ani na třídní sraz. Moralizují jí jeji rodiče, rodiče jejího muže a její muž. Celé okolí se k ní chová jako k objektu. Ona je skromná,chce to "nějak" přežít ke spokojenosti všech.Já jsem v jejím srdci zapálil plamen. Chtěl bych jí a moc, ve všem si rozumíme, jsme oba spontánní.Za její rozvod by byla "zavrhnuta" mnoha lidmi ve svém okolí.Já jí říkal,ať žije pro sebe,né pro rodiče.Nevím,zda do toho jít.Pokud do toho půjdu(nejsem stalkinger),bude to boj.
lu
perspektiva mimomanželského vztahu
Poslední část: Strašně ho miluji a nechápu jak me mohl tak rychle opustit. Vždycky na me strašně zarlil A ještě pár dni pred rozchodem mi psal zarlive sms, když jsem se ptala proc, tak prý to tak cítil i to když mi psal ze me miluje. Nedokážu to všechno pochopit, že tak najednou, chce ji a chce se k ni vrátit. Prosím o názor a radu. Děkuji.
Julie
perspektiva mimomanželského vztahu
Předposlední cást: před 14-ti dny došlo na stěhování. Ten denu me spal, byl smutný, ale docela to zvladal. Dva dnyppotom jsem byla u něj, dva dny na to spal u me. Slavili jsem narozeniny. Vse bylo v pořádku. O víkendu mel deti, byl pak nestastny, že mu bylo po dětech smutno, snažila jsem se ho potporit, ale mela jsem pocit ze me nepotřebuje. Druhy den mi oznámil, že se chce vrátit k manželce, že to chce ještě zachránit a rekl mi, že zjistil ze mu chybi. Když jsem se ptala proc mu chybí neuměl odpovědět. Prý jako člověk. Řekl mi že me nechce tahat za nos, že chce abych byla šťastná a že on se boji ze semnou šťastný nebude, že ja chci dítě a on si momentálně nedokaze představit že by ho měl, ale driv si to představit dokázal a dokonce ho semnou plánoval. Když jsme se loučili dal mi několikrát pusu a naznači , že když jim to nevyjde tak zavola, i když mi předtím řekl, ať na nej nečekám, že me nechce dávat naději. Prosim o radu, má naš vztah ještě šanci?
Julie
perspektiva mimomanželského vztahu
Třetí část: Vse bylo jako dřív, byli jsme stastni a plánovali spolu budoucnost. Seznámil me s jejich pratelia ja na jeho naléhání s moji rodinou. Postupne jsem se do něj zamilovala. Jelikož se resila koupě bytu a nasledne rekonstrukce, bydleli stále spolu a me to trapilo cim dal vic. Jak plynul čas a blížil se odchod deti, tak si dětem snažil partner vse vynahradit (spolecna rodinná dovolena, vylety...) párkrát jsme se kvůli tomu pohadali, protože se mi partner už tolik nevěnoval a me prostě chyběl. A i když jsem to chapala, chtěla jsem ho pro sebe aspoň trochu, ale on se neustále venoval vic dětem a ja na něj začala tlacit. Už to nebylo jako driv, aleja cčekala na odchod manželky a deti a myslela si ze se to spraví. Přišla další zkouška kdy to neustál a pozadal manželku ať neodchází. Ta ale řekla, že odejít chc, že to nemá smysl, že už mu neveri a že chce mít klid. Smiril se s tim a nas vztah byl jako driv.
Julie
perspektiva mimomanželského vztahu
První část:Dobrý den, je mi 27, před 2 roky jsem jsem si začala s zenatym mužem 37 (2 deti, 5 a 9),s manželkou splolu byli 10 let. Ze začátku šlo u obou pouze o sex, ani jeden z nás nechtěl rozbít jejich (již delší dobu nefungují) manželství- partner nechtěl ublížit dětem, ale neco nas k sobe strašně tahlo, hodně jsme si rozuměli. Postupne se do me partner zamiloval az po uši a chtěl byt pořád semnou. Trávili jsem spolu spoustu času, neustále si volali, psali si, ale ja vztah brala stále s rozumem, věděla jsem, ze jsem pořád jen milenka a nechtěla si ho připustit moc k telu. Po roce vše prasklo a manželka přišla na neveru, díky partnerovi, který si nechal v mobilu sms. Partner vse přiznal a domluvili se na ukončení vztahu. Vse nasvědčovalo tomu že budeme spolu, byli jsme spolu a stastni. Za nedlouho mi partner oznámil, že chce vztah s manželkou ještě zachránit, že nechce přijít o deti, že je nechce zklamat, že chce aby mely úplnou i když nefungující rodinu.
Julie
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, Mám veliký problém.Jsem 11 let ženatý,ale už spoustu let nám vztah neklape.Nemáme nic společného,spojuje nás vlastně pouze desetiletý syn.Stále hledám únik ze vztahu a když ho najdu,tak nedokážu ten krok udělat.Před čtyřmi měsíci jsem někoho potkal,někoho s kým mi je nádherně,rozumíme si spolu a jsem si jistý,že se oba milujeme.Jsem ale pitomec a do dnes jsem jí neřekl,že jsem ženatý.Más strach,že ji ztratím.A to už máme domluvené i další společné soužití.Je to složité,nedá se to tu v krátkosti popsat.Jsem zoufalý,nevim jak jí to říct,abych ji neztratil.Vím že moc zklamu její důvěru.Nechci o ni přijít,to co jsem poznal s ní jsem za celých 36 let nepoznal.Vím že jsem si to pohnojil sám,jen už nevím kudy kam a tak zkouším toto.Zoufalí lidé dělají zoufalé činy:-) Je mi jasné,že se v tomto těžko radí,ale byl bych vděčný za jakoukoli radu! Jen mi prosím nikdo nepište že jsem parchant,to vím moc dobře!!! Předem děkuji za odpověď a s přátelským pozdravem Tomin.
Tomin
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý večer, ráda bych znala Váš názor. S manželem nám to delší dobu neklape, hádáme se, máme spolu dvě děti. Před měsícem jsem se platonicky upnula na jednoho mladšího muže, on o tom samozřjemě neví, představuji si, že s ním prožívám bouřlivý sex, o vztah s ním nestojím, nechci bouratrodinu a nevím, zda i on někoho nemá. Nevím, co mě to popadlo, znám ho od vidění již několik let a nikdy mě k němu nic zvlášť netáhlo, připadal mi sexy, ale nikdy jsem o něj neprojevila zájem, až teď a začíná to být posedlost, pořád ho pozoruji z okna, nic jiného se neodvažuji. V podstatě o něm téměř nic nevím, jen se pozdravíme, když se potkáme. Zdá se mi, že si mě vždy víc prohlížel, nikdy si nic nedovolil, ví, že jsem zadaná. Nevím, jestli si to nesugeruji, ale mám pocit, že i on by o mě mohl mít zájem, nějak vnitřně to cítím, myslíte, že je možné, že se dá zájem vnitřně vycítit? Chtěla bych s ním prožít sexuální románek, ale nechci ohrozit stávající vztah, jsme spolu v podstatě kvůli dětem.Děkuji.
Iveta
perspektiva mimomanželského vztahu
Zdravim, Ja 31 nezadana, kolega z prace 46 pritelkyne s niz zije 16 let+2 deti(13,16) Zname se 1/2 roku, pred dvema mesici jsme zjistili ze si nejsme lhostehni a zacali se obcas stykat a rozumime se vic a vic. K blizsimu kontaktu zatim nedoslo, nechci nic uspechat . Rekl mi ze se chce rozejit s pritelkyni ne kvuli me, ale aby mel lepsi zivot. K pritelkyni nic neciti uz nekolik let a ona to vi. Asi pred 4 lety se rozesli ale po roce k sobe vratili pry kvuli detem. Nic to nevyresilo a vztah se vratil do starych koleji. Je hlidany, musi vse co dela vysvetlovat a obhajovat. (Zadny paralelni vztah za tu dobu nemel) Momentalne situaci aktivne resi, dohodli se na ukonceni jejich vztahu vcetne majetkoveho vyrovnani a stridave peci o deti. Zaridil si pronajem bytu a vse oznamil rodine a pratelum. Ja jsem mimo tuhle vec a zastavam pozici pritele a podpory s tim ze se uvidi jak se bude nas vztah vyvijet. Kazdopadne planujeme budoucnost. Co si o tom myslite? Jaka je sance vybudovat kvalitni vztah?
Lenka
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko; seznámil jsem se se vdanou ženou, která - dle jejích vlastních slov - není ve vztahu spokojena a už delší dobu s manželem žije jen formálně. Údajně nemají společný ani intimní život. Ona ale nemá sílu manželství ukončit a tvrdí, že "jednou se to všechno vyřeší", i když "zatím neví, jak". Nechci ji do ukončení vztahu nutit, ale tento stav mi taky nevyhovuje - nevím, co s tím. Není "jen" mou milenkou; beru ji jako svou partnerku s výhledem na budoucnost a nebráním se možnosti začít s ní žít naplno. Jen nevím, zda nějaká budoucnost vůbec přijde. Ona svou situaci buď nechce nebo neumí vyřešit. Jaký na to máte názor? Co jí mám navrhnout?
Alex
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den, paní doktorko mohla bych poprosit o Váše zkušenosti z praxe? Přítelovi je 38, mě 37. Oba v manželství, oba děti 7 a 3. Vztah je mezi námi rok. Znali jsme se od vidění. Impul přišel ode mě, on neváhal. Sbližovali jsme se postupně. Manželku znám. Poznala jsem, že není šťastný. Poslední dobou vztah nabral na vážnosti, on je otevřenější a mě se potvrzuje, že drží rodinu kvůli dětem. Vím, že lituje, že nemůže být se mnou. Oni jsou spolu 17 let. Přesto doma v týdnu moc není, podniká a má toho hodně, důvodem bude i to, že ho to domů netáhne. Chtěla bych se zeptat jak se muži rozhodují, zda odcházejí od rodiny, když mají manželku citově chladnou a strádají. Nebo dokáží potlačit své citové potřeby aby dětem nezničili rodinu a zůstávají? Zatím jsme o tom nemluvili, na začátku jsem řekla, že se kvůli tomu rozvádět nebudeme, dnes to cítím jinak. On už také ví, že nejsem spokojená a že mi na našem vztahu záleží, od té doby je právě otevřenější. Předem děkuji za Váš čas. Zuzka
Zuzka
perspektiva mimomanželského vztahu
dobrý den chci poradit,mám vztah se ženatým mužem neklape to mezi ním a jeho ženou už delší dobu říká že mě miluje a že mě nechce ztratit,že mu musím dat čas nevím jestli mám počkat má dceru které je 18 let,jde tam taky o majetek.Nevím co mám dělat mám ho ráda ale takový život mě nebaví,navíc jsem si začala psát s jedním klukem který nemá žádný závazky a pozval mě na kávu jsem nešťastná protože toho člověka mám ráda ale také mi říká hlas mého srdce že nikdy neodejde od ženy ale proč by mi říkal že mě miluje hraje nebo nehraje na obě strany.děkuji za odpověď Andrea-Andy
Andy
perspektiva mimomanželského vztahu
všechno jsme probrali a dohodli se, že vše oznámí doma a přijede ke mně. K tomuto kroku se nakonec neodhodlal. Druhý den mi volal, že to nezvládne, že by neměl kam jít a má strach z toho, co všechno by musel řešit. Nijak jsem na něj netlačila, nedávala jsem žádná ultimáta, jen jsem mu vysvětlila, že to chápu, ale že pro mě je to taky těžké a potřebuju vědět, že náš vztah má budoucnost. Zůstali jsme dál v kontaktu a za týden se ozval a navrhl, že by přijel znovu na celý týden. Strávili jsme spolu krásné chvilky, víc a víc jsme si rozumněli a on se svěřil, že je psychicky na dně a už nemůže žít ten dvojí život, že je do mě zamilovaný a zároveň ztrácí svoji rodinu (rozhodl se vyhledat odborníka). Já jsem na něj nijak netlačila, jen jsem mu naznačila znovu, že pokud se rozejdeme, nechci žádný kontakt. O týden později se mi ozval s tím, že to bolí, ale že nechce ztratit rodinu a bude lepší, když se rozejdeme. Mně to pořád bolí, miluju ho. Měla jsem víc bojovat? díky za odpověď! Bára
Bara2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, před pěti týdny jsme se s přítelem rozešli, od té doby žádný kontakt. Byli jsme spolu asi 6 měsíců, on byl ženatý, dvě dospělé děti, když mi řekl, že je ženatý, chtěla jsem to ukončit, ale on mě přesvědčil, že manželství je dávno vyhaslé a oba si žijí svým vlastním životem. Pokračovali jsme tedy ve vztahu dál, dával mi najevo jak mě má rád, plánoval se mnou budoucnost, mluvil o dítěti. Je pracovně vytížený (ca 15 -20 dnů v měsíci na cestách) a u mně trávil vždy tak týden v měsíci, jinak jsme byli v kontaktu denně třeba i tři hodiny večer (skype, telefon). Na podzim přiznal, že má strach z budoucnosti a že ještě nemá uplně vyřešený "starý život". Já jsem mu navrhla, že přerušíme kontakt, abychom se od sebe trochu odpoutali (bylo to opravdu velmi silné - on to podle svých slov takto cítil taky) - souhlasil. Za tři týdny se sám ozval, že si uvědomil, že nikdy nebyl tak šťastný jako se mnou a chce vše říct ženě. - pokračování
Bara1
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, poprosila bych Vás o radu.Necelé 4 roky se stýkám s mužem,který je ženatý a má dvě malé děti, 4,5 a 6 let. Náš vztah se zakládal na tom, že jednou skončí.Hodně si rozumíme, na spoustu věcí máme stejný názor, jsme věkově stejně staří, je nám něco přes 40 let.Já byla také vdaná, ano dnes již rozvedená.S manželem jsem měla problémy již delší dobu, nyní jsem 4 měsíce rozvedená.Přítel měl rovněž v manželství problémy, které se časem začly prohlubovat.Já na něj nikdy netlačila, ať se rozvede, respektovala jsem jeho děti a rodinu.Dnes je u něj stav takový, že žijí se ženou v jednom bytě, ale sami za sebe, intimita u nich skončila ještě dříve než mě poznal.Žena má k němu averzi, hodně se hádají, chce od něj odejít, je o 10 let mladší než přítel.Přítel ale velice miluje děti a hodně tím trpí.A já se dostala do situace, kdy nevím jak se zachovat.Být mu oporou?Nechat ho být?Jak se chovat?Děkuji za odpověď S.
Soňa
perspektiva mimomanželského vztahu
Nebo se dokonce rozejít? Podle všeho je jeho manželství formální. Cítím, že od jakéhokoliv řešení utíká, je hodně zaneprázděný, ale zase si toto sám vytváří, aby nemusel řešit svoje osobní problémy. Několikrát jsem řešila i rozchod, on o tom neví. Vždy si to řeším v sobě. Ale nikdy jsem nebyla s nikým, kdo by mě měl tak rád, kdo by byl pro mě v jiných otázkách oporou a s kým bych měla toho tolik společného. Nerozumím tomuto vývoji a nevím, co bych v něm měla udělat. Pravdou je, že se v tom trápím čím dál víc. On to neví, nedělám scény, nevyčítám, snažím se chápat a hlavně nechat rozhodnutí na něm. Na druhou stranu potřebuji i víc myslet na sebe. Myslíte, že se vyplatí čekat, že to není tak jednoznačné, jako že se chlapi kvůli svým milenkám nerozvádí a už vůbec ne chlapi bohatí. Co je vlastně pro ně důležitější? Vztah, majetek, děti? Možná kdyby toto pro mě bylo čitelnější, dokázala bych se v tom lépe orientovat a vybrala si to nejlepší řešení. Děkuji za odpověď Jana K.
Jana K. část 2
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní doktorko, jsem v patové situaci a nevím jak dál. Jsem ve vztahu s ženatým mužem dva roky. Bohužel je to i můj kolega v práci. Chodili jsme kolem sebe několik let, než jsme si spolu něco začli. Já jsem rozvedená s dětmi. Řekla jsem mu, že se ve vztahu začínám trápit a potřebuji odpověď na to, jestli má náš vztah perspektivu do budoucna. Řekl mi, že si myslí, že má, že mám být trppělivá a počkat poslední rok, že to rozsekne. V jeho manželství je hodně majetku a děti. Jedno už je téměř dospělé, to druhé je menší. Řekla jsem mu, že není důvod se hnát do rozvodu, ale ráda bych, abychom se nemuseli schovávat a tajit. Navíc to v práci všichni ví. CHtěla bych ten vztah narovnat, chtěla bych v něm figurovat jako oficiální partner. Přítel mi nikdy nelhal, nebo spíše mi nikdy nedal důvod, abych si to mohla myslet, nikdy mi neslibíl nic, co by nesplnil a já si teď kladu otázku, co s tím. POčkat a uvidět a přitom se uvnitř trápit a být nespokojená, nebo na něj přitlačit?
Jana K.
perspektiva mimomanželského vztahu
Nakonec mi napsal,že mě miluje a chtěl by se mnou být,ale nejde to,protože má děti a nemůže je opustit. Přitom je ale v manželstvi nešťastný,již několikrát se chtěl rozvést a odešel z domu,ale vrátil se kvůli dětem. S manželkou také zůstat nechce a ví,že až děti vyrostou,tak zůstane sám. Dokazu pochopit,že děti jsou pro něj všechno,ale mám pocit,že jim obětuje svůj život,ma vůči nim strašný pocit zodpovědnosti (co jsem si nadrobil, to si take snim). Rozvod bude všechny bolet,ale přece o děti nepřijde. Myslíte,že zůstávat v manželství kvůli dětem je správně řešení? Uz nevim, jak ho mám přesvědčit,aby žil hlavně on a ne podřizoval všechno dětem.
Jana
perspektiva mimomanželského vztahu
Pani doktorko,rozešla jsem se se svým přítelem po 10 letech vztahu kvůli jinému,ovšem ženatému muži se 2 dětmi. Spadli jsme do toho oba po hlavě a já skoro ze dne na den ukončila předchozí vztah. Dva měsíce jsme se vídali a plánovali společnou budoucnost. Věřila jsem mu opravdu všechno. Žije s manželkou,ale podle něho se jsou schopni bavit pouze o dětech,již několikrát se chtěl rozvést,dokonce se i odstěhoval,ale kvůli dětem se vrátil. To mi potvrdila i jeho mamka,která je z ní také nešťastná,manželka jí totiž brání i ve styku s vnučkou,opravdu se nesnesou.Manželce o nás řekl,demonstrativně odešla z domova a posílila loučící se zprávy,pak že na rozvod nepřistoupí, děti nejsou jeho apod. Teď využívá děti,hlavně 7 letou dceru,aby se tatínka ptaly,jestli je má rád a zůstane s nimi. Nejdříve se zdálo,že on to ustojí,jsem si jistá,že mě miluje a já bych ho chtěla i s dětmi. Jak ale byl méně doma a viděl brečící děti,tak se mi začínal pomalu vzdalovat. Přestal volat,psát a já nevím proč.
Jana
perspektiva mimomanželského vztahu
Dobrý den paní Douchová. Chtěl bych vás poprosit o radu, už opravdu nevím, co mám dělat. Mám přítelkyni, je jí 28 let, momentálně se rozvádí, s manželem mají kluka. Jsme spolu sedm měsíců a tento týden mi přítelkyně řekla, že jí chce bývalý zpátky,prý jí slíbil, že se změní, že vše bude jinak. Chápu, že o tom uvažuje, asi by chtěla zachránit rodinu, ovšem neví co má dělat, má prý pocit, že už nikdy by nemohla mít rodinu. Říká, že mě miluje a nechce o mě přijít, chtěl bych věřit tomu, že bude chtít být semnou, ale spíš bych věřil tomu, že se vrátí k bývalému. Rve mi to srdce, nevím co mám dělat, jestli vůbec něco dělat můžu, nejhorší na tom všem je, že si o tom nemám s kým popovídat, svěřit se, poradit. Chtěl bych o ní bojovat, ale nevím jestli je to to správné. Je mi jasné, že je to její volba a pokud si vybere jeho tak s tím nic neudělám. Ten pocit bezmoci je šílený, zabíjí mě to. Budu rád za každou radu. Děkuji
Petr