Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
zvažování smyslu vztahu
Zdravím, potřebuji názor. Baví mě spousta věcí, život je fakt hezký...mám ambice v životě byt podnikatelem a manažerem...zkrátka mam pořád v sobě motor , oheň , důvod proč žiju. No moje partnerka 22let se kterou jsem asi přes 3 roky ...kdybych ji měl definovat , tak si představte něco co je bez chuti...a jo, ráda by jela na dovolenou...a to je všechno. Muj problém s ní je, že ona pro mě není osobnost...jeji smysl života je náš vztah...a myslím že v budoucnu to bude dítě (a to by bylo hodně zlé) . Jak mám milovat někoho, kdo je zaměnitelný , bez vášně , bez chuti , bez smyslu života? Já bych rád věděl jestli je normální že smysl života žen je "dovolená na Bali"? Nejvíce mě trápí, nevím jestli je to normální...ten vztah z me strany je prostě vlažný...avšak netuším, jestli nejsem jen zbytečně náročný...ale fakt že je mi ten vztah trochu jedno je realita. Problém s ní řeším dlouhodobě avšak bez vysledku (asi už je taková) Děkuji za ochotu - otázka upravena poradcem
Anonym26
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
zvažování smyslu vztahu
Pro Janu:
Napadá mě, že důvod, proč se Váš přítel rozčílil, mohlo být to, že srovnáváním se s jeho zemřelou ženou, ve kterém jste se vyhodnotila jako ta, co není na piedestalu, snižujete svoji skutečnou hodnotu, kterou v jeho očích máte.
Chlapi nemají rádi, když někdo neuzná jejich bezchybnou volbu?? - otázka upravena poradcem
Šárka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsem krátce po rozvodu a našla jsem si partnera.Je to vdovec, žena mu zemřela před rokem. Zdá se, že je s tím vyrovnaný, ale možná to je jen zdání. V domě, do kterého mě zve visí její portrét, a on mi k němu přidal navíc i spoustu informací o tom, jak byla skvělá. V prvním momentě a ve stavu akutní zamilovanosti jsem vše zvládla, ale teď se mi zdá, že TO nepůjde.Vnitřně se užírám a srovnávám, a když jsem dala příteli najevo co cítím, vyrazil do útoku tím, že NECHÁPE proč TO dělám, když on mi přece JASNĚ řekl, že nelze srovnávat nesrovnatelné. Že ON mě s ní NIKDY nesrovnával, a že je šťastný, že jsem naprosto jiná. Nebyla to vysloveně hádka, jen velmi imperativní až despotické sdělení, po jehož doznění jsem měla krátce pocit, že v TOM nemá cenu pokračovat. Tj. nemá cenu se snažit nastoupit na místo ženy, která je na příliš vysokém piedestalu. Ale člověk, se kterým jsem se seznámila je ( a to už bez růžových brejliček) skvělý chlap, rovný,férový,citlivý, kulturně až téměř renesančně založený, a tak se stále snažím .....v TOM vydržet.Děkuji za radu.Jana
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den všem. Vlaďko, rozhodnutí bude zcela na Vás. Jedná se o Váš život, máte jen jednu šanci ho prožít, trocha sebestřednosti je zcela na místě. Můžete se pokusit potlačit své ženství a vztah postavit na vděku, lítosti a přátelství. Můžete rozumově potlačovat své instinkty a pocity, být navenek milá, tvářit se spokojeně, ale co uvnitř? Tělo i duše jsou propojené, více než si myslíme. Vaše tělo Vám teď něco říká, chemie neproběhla, motýlky nelze pěstovat tam, kde nikdy nebyli. Ptejte se sama sebe, proč tuto zkušenost potřebujete, proč v takovém vztahu setrváváte Vy a proč asi Váš partner? Jeho sexuálně neuspokojivý vztah naplňuje? Čeká na zázrak nebo nahrnul zodpovědnost za rozhodnutí na Vás? Na život máme všichni jen jeden pokus, pokud Vám teď pomůže pauza, dopřejte si ji. Dopřejte si klid na naslouchání nejen rozumu, ale i srdci a tělu. Držím Vám palce.
Pro Vlaďku a motýlkářky
zvažování smyslu vztahu
Vladko, myslím, že se paní Douchová moc plete, když vám radí pauzu a udělat inventuru vztahu. Myslím, že budete litovat.

Byla jsem v podobné situaci. V pauze jsem se utvrdila v tom, že to co nemám skutečně chci. Tak jsem hledala a taky našla někoho, kdo mi způsobil ty motýly v břiše. A pak se to stratilo.
Naučila jsem se, že Marcel Proust měl pravdu, když řekl, že to je naše představivost, co způsobuje lásku a vášeň, ne ta druhá osoba.
Když jsem tohle pochopila bylo mi smutno z mého předchozího zivota. Přestala jsem hledat motýly, ale naučila jsem se motýly pěstovat.

Naučila jsem se pracovat s pocity. Nemyslím pocity utiskovat a popírat, ale nedávat vinu partnerovi za moji neschopnost ho vidět v pravém světle, ve kterém je pomilováníhodný. Teď mám to co chci, a vím, že jsem to mohla mít dávno.

Nečiňte vinným partnera za to, že nejste schopná vidět jeho vzrušujici tvář. Sama bych si přála, aby mi někdo tehdy poradil, že nemám hledat u jiného muže,to co chybí v mé hlavě.
Jana
zvažování smyslu vztahu
Možná je ve ztah v základu ok.
Radím začněte mluvit (před poradcem),najdete kořen nesouladu a oboustranně výhodné řešení.
Možná problém je vaše vira, že partner není žádoucí. řešením je, ukázat
vaši amygdale že jiná by si dala ráda říct. (Nemvujim orealizaci sexu).
Nebo se potřebujete dovědět,že motýlci v břiše jsou o novosti a nutně zhynou. Potřebujete radu, jak se dají motýlci více než nahradit něčím lepším. Nevylučují, že jste se současným partnerem natolik odlišné bytosti, že pokračovat nemá smysl.
Je daleko lepší způsob jak přivést oba partneři k poznání, že do budoucna se jejich vztah z partnerského promění v něco jiného. A možná taky najdete partnera s kterým budete ráda na vztahu pracovat.
Pauza je jen pokračování "hraní jen na sebe" a neupřímnosti.
Ale možná potřebujete životní lekci, že 26 týdnů motýlku v břiše nestojí za to, vše zahodit. Až motýlci zhynou a vy budete stát v popelu předchozích vztahů jako stovky, tisíce žen před vámi myslete na to, že ta lekce za to stála. - otázka upravena poradcem
Pro Vladku část 3
zvažování smyslu vztahu
Možná je problém, že jste nebyla upřímná ve vztahu vy. Ne během nemoci. Když je člověk nemocný tak člověk musí přijímat a nevyjednává. Tam problém není.
Problém je, co se dělo pak, když jste se postavila na nohy. Byla jste upřímná a otevřená? Jestli ne, možná je čas to změnit.
Nepotřebujete pauzu, aby jste se zeptala sama sebe co chcete.
Pracovat na vztahu a něco změnit, mít se lépe. Nebo si přiznat, že jste utíkala před realitou.
Můžete utíkat před sebou až do jeho/vaši smrti. To je ve vašem případě tzv.vztah z rozumu.
Myslíte, že 3 měsíční odklad zmenší bolest partnera? Pauza je v této chvíli sobectví, které pomůže zmenšit vaši bolest a obavu z ukončení.
Pro Vladku část 2
zvažování smyslu vztahu
Vlaďko, je dobře, že přemýšlíte. Naše staré matky dobře říkali dvakrát měř a jednou řež.
Je cítit z vašich slov, že partnera respektujete, ale něco chybí.
To co vám radí p. Dochová je konzumní způsob uvažování. Vztah je věc, která plní poslání nebo neplní, a když ne, tak se jí třeba zbavit. Doporučuje finální zkoušku... Odložte nepotřebnou věc do skladu a když nebude chybět, vyhoďte ji. Skončete to.
P.Douchová není dva krát dobrá na řešení partnerských krizí.
Její přístup je vhodný pro velmi malou skupinku lidí.
Zvažte sama Vlaďko co je vztah pro vás. Něco co denně vytváříme mezi partneři, nebo věc co je mezi vámi a partnerem.
Někdy není možné pokračovat ve vztahu, tak jako není možné kráčet s někým kdo jde jiným směrem. Nicméně, často se ukáže, že to není jiný směr, jiný cíl, jenom jiný nápad jak obejít překážku. Proč radši spolu nemluvit o směru, cílů a překážkách?
Je faktem, že něco chybí. Proč myslíte, že člověk, který pro vás tolik udělal, by pro vás teď ještě něco nepřidal?
Pro Vladku část 1
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila, jestli je dobré být ve vztahu tzv. z rozumu, a teď rozhodně nemám na mysli finančně výhodný vztah (o takovém v mém případě nemůže být řeč), ale takový, kde partner pro mne dělá první poslední, drží při mě stůj co stůj (dali jsme se dohromady, když mi bylo zdravotně nejhůř a společně jsme vše překonali), ale nepřitahuje mě. Jsem s ním cca 2 roky a za tu dobu jsem si na něj strašně zvykla. Trhá mě to na kusy, když si představím, že bych jej měla opustit a cítím obrovskou lítost, ale chybí mi pocit, kdy k muži vzhlížím a těším se na fyzický kontakt s ním. Do sexu s ním se už od počátku vztahu vyloženě musím nutit a i když spolu o tom komunikujeme a on už dlouhou dobu ví, co mám ráda, není to nikdy ono. :( Nerada bych učinila rozhodnutí, které nelze vzít zpět, v minulosti jsem se s jedním člověkem hluboce zklamala a bojím se, že když náhodou narazím na někoho, s kým budu ty "motýlky v břiše" mít, bude zase, s prominutím, hajzl v normálním životě a při prvním problému mě opustí. Jak se na věc díváte Vy? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Vlaďka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsem je mi 37 let, manžel 54(bez dětí), jsme spolu od mých 19let. Protože manžel stárne a nechce už nikam chodit, jezdit a v podstatě se mnou trávit volný čas, trávím ho bez něj - výlety, zájezdy apod., ve kterých mi ani nebrání. Po prázdninách jsem se rozhodla, že od něj odejdu, protože žijeme jen vedle sebe, ze zvyku. Ale samotné mi bylo v bytě smutno (sama jsem byla asi měsíc) + korona, kdy jsem odtržená od přátel a rodiny. Manžel mě vzal zpátky. Jenže jsem nešťastná s ním a i bez něj. Byt jsem zatím nepustila, ale musím se už rozhodnout - být s ním (občas vytrpět jeho nálady a protivenství?) anebo sama (mám to vydržet sama? přejde časem ten stesk po něm?). Předem děkuji za odpověď.
Magdalenka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,odešla jsem s dětmi 13 A 15 let,od manžela.bil mě a nadával i klukům. Nastěhovali jsme se k příteli,kluci ho respektují.pritel má syna17 let,kterého si chce nastěhovat k sobě tj.k nám. Obyvame horní patro domů,dole jeho rodiče.ja spím v obýváku na gauči,kluci sdílí pokojik 4x4m.predtim byli zvyklí každý na svůj pokoj.nyni se navzájem ruší v učení a do toho puberta,trpi nesoukromim.do volného pokoje vedle chce přítel svého syna.tento nestuduje,moc si s nimi nerozumí,kouří trávu. Přesto jej tam přítel chce.rovnez já si nemám kam zalezt,jsem prakticky pořád v obýváku kde i spím nebo v propojené kuchyni. Vadí nám tento malý prostor,partner to nechápe.sam se nikdy neučil a sourozence má o 10 let starší, nezná běžné dětské hádky.o tom,že by jeho syn zůstal u matky,kde měl dosud zázemí, nechce slyšet.moji kluci říkají, že jak se tam syn navštěvuje,nebudou tam.trpi malým prostorem i si se synem partnera moc nesedli.zvazuju že odejdeme. Co jiného nevím.děkuji
Hanka polakova
zvažování smyslu vztahu
Paní Douchová, úpotřebovala bych poradit, jestli to rozseknout definitivně. Po rozvodu jsem se seznámila s mužem, který i v 55 letech žije sám. Nějaká partnerka tam kdysi byla. Rok to docela fungovalo, sám říkal, že dva musí mít společné aktivity, hodně mi to imponovalo. Sice jsem postupně zjišťovala, že má nějaký sociální blok, možná trochu autista, ale to všechno se dalo. Pak se to začalo zhoršovat. Snažila jsem se pořád nějaké aktivity plánovat, ale párkrát se stalo, že jsem sama seděla na hotelu, protože plánování je něco, co on neumí - prostě si žije takový lážo plážo život, jak to vyjde - a to je prosím šéf desítky lidí. Momentálně se vidíme v sobotu v noci, když chci na túru nebo někam, má tisíc výmluv - nemohu na nohu, musím být v práci - přitom si jede svůj život, svoje televizní seriály, svoje rajčata na zahradě. I jeho bratr nad ním kroutí hlavou, že prioritu dává nějakým pochybným "povinnostem", jenže přítel je tvrdohlavý a všichni to víme. A když už není ani odpolední procházka, tak si říkám, nač se s ním vlastně potkávám. Nezavolá, zjevně mu to moc nevadí, jednou za půl roku vyjedeme na víkend, ale na tom posledním jsem brečela, protože si vpodstatě dělal, co chtěl, neustále byl v opozici - a to jsem fakt hodně tolerantní člověk, který ve vztahu kvůli klidu ustupuje. A tak tu sedím, se starostmi po rozvodu bych se potřebovala k někomu schovat a ono není kam. Čekat, že možná zavolá, že chce za hodinu přijet? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Před časem jste mi poradila, jak se starším přítelem, který po 2 letech zajel do svých lenivých kolejí samotáře. Tak jsem nevrhla dovolenou. Souhlasil, ale jen 2 dny a zase jen v jeho termínu. To mi trochu dělalo problém, ale přizpůsobila jsem se. Nechala jsem ho řídit a 200 km v autě měla připojený počítač a pracovala. Vezla jsem i s sebou jídlo, protože nebylo jisté, jak to bude (naštěstí, jinak bychom byli hlady), ale on se naučil v poslední době tak nějak rýt - tohle nejím, ty jsi nechtěla jít do restaurace atd. Nakonec to, nad čím tak kafral, snědl všechno. Další dny jsme chodili po horách a tam zase klasika - byla jsem unavená, nestačila mu, takže zase řeči, nahoře on sedět nebude a vpodstatě hned odešel na trasu, kterou si večer našel (která byla dlouhá a vědělo se, že ji nezvládnu). Že mi moc nefunguje v těch horách telefon, že nemám peníze (nevzala jsem si je), to neřešil. Šla jsem tedy z hory dolů, samozřejmě bez mapy zabloudila, ale naštěstí jsem se lidí (moc jich nechodilo) doptala, kudy jít. Když už jsem měla signál, tak se dovolal, kde jsem (čekal dole hodinu), a šel mi naproti, s úsměvem, který už znám a který vždycky nasadí, když udělá nějaký průser a nechce, aby se o něm mluvilo. Další dny to bylo podobné. Nepopojedeme autem (to pořád chceš ty, protože jsi lenivá), je to tady samá rovina, 30 km zvládneme (v Beskydech to fakt rovina není, vynutila jsem si popojetí a ušli jsme do těch kopců jen 12 km, protože jsme se museli vracet do hotelu kvůli nějakým dalším aktivitám). Večer zapnul televizi a do noci koukal na TV. Bylo mi to líto, televize mu řvala, zacpala jsem si uši polštářem a díky dobrému spaní usnula. Další den krátká túra k zajímavé přírodní památce a řeči typu - důchodcovský výlet apod. Byla jsem ráda, že jedeme domů. To je snad čím dál hůř. Já to asi vzdám. Myslíte, že se to ještě dá nějak změnit anebo mám jít dál? děkuji
Rada
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko.

Jsem ve vztahu že svým přítelem cca 1rok, nyní čekáme miminko. Přítel má bohužel z minulosti pár exekucí. Nyní u mě nebydlí, jelikož si má dát do pořádku své dluhy. Ale zvažují jestli tento vztah má cenu, i přesto že ho mám ráda, jeho dluhy jsou velké, a navíc nepracuje.
Sabina Sab
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, s manželem jsme se po 17 letech rozvedli, protože jsme měli neshody a podvedl mě atd. Nebyli jsme spolu cca 3 roky. Celou tu dobu žádal, prosil, abych se k němu vrátila. Svolila jsem za určitých podmínek, že mi nebude lhát, bude se ke mě chovat hezky a nebude mě podvádět. Jsme spolu rok. Chtěla jsem zkusit společné bydlení, ale on nechce. Přijde mi, že se je úplně jiný než na čem jsme se dohodli. Před kamarády o nás nechce mluvit. Pokud se ho někdo zeptá tak říká že bydlíme kazdy zvlášť, že spolu nejsme. Do rodiny nemá problém mě vzít. Když s ním chci mluvit o důležitých věcech tak říká, že mu to nedělá vnitřně dobre a tím to končí. Mě vnitřně dobre není už celý rok, protože mám nevysvětlitelné otázky, ani vlastně nevím co mezi námi je. Žijeme od sebe 13km ale já jsem ta co většinou dojíždí. Občas říká věci, kterým nerozumím a nechápu. Jakože jemu je jedno jestli přijedu, když nepřijedu tak zjišťuje co se děje. Za ruku mě nechytne, nepohladi, neřekne mám tě rád. Má to smysl?
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní Douchová,
s přítelem nám to ve vztahu poslední dobou skřípe jak v intimní oblasti, tak i co se týče názorů a hodnot. Jsme spolu tři roky, druhým rokem spolu bydlíme, ale najednou jako kdybych žila vedle úplně jiného člověka. Partner toto vnímá podobně a už nejednou to při hádce nadhodil.
Řešíme, zda má cenu pokračovat - vztah máme navzdory těmto neshodám nadále hezký a víme, že bychom rozchodem hodně ztratili.
Do toho si mě v práci začal všímat kolega, se kterým jsme doteď byli přátelé. Nevím, jak si vykládat jeho flirtování, úslužnost, narážky atd., když mi sám potvrdil, že mě bere "jen jako kamarádku". Jiní mužští kamarádi pro mě takové věci jako on nedělají. Na druhou stranu jsou dny, kdy se míjíme takřka bez povšimnutí. Po práci spolu čas také netrávíme a mimo pracovní dobu si píšeme spíše sporadicky.
Nejsem si jistá, zda kolega čeká na příležitost, nebo na to, až se s přítelem rozejdeme a on dostal svou šanci? O mé situaci ví. Jak se v tom vyznat?
- otázka upravena poradcem
Žaneta
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Mám přítele, je mu 37 let, mi je 34 let, budem spolu už 3 rokem. Nebydlíme spolu, žije v bytě se svojí matkou - cca 73 let, není na tom moc zdravotně dobře, ale je jinak soběstačná, mobilní. Já bydlím v rodinem domě s mojí mamkou a jejím přítelem. Přítel opravuje asi už 4 roky barák. Ale mi se vidíme, pouze pokud mám přes týden čas mezi práci a pokud mám volný víend. Nechce se kemě přestěhovat. Prý až se opraví baráček. Jenže já už bych ráda bydlela sním a založila rodinu. Připadá mi, že mu vyhovuje, že je doma u maminky a já o 20km dál. Když pracuji o víkendu, propije ho snad celý s kamarády a ani na baráču nepracuje. Vždycky chytnu záchvat vzteku a chci vztah uončit protože po 3 letech se vůbec nikam neposunul. Nehledě na to, že ho musím nutit do práce na baráku, ho to prostě nenapadne. Nevím co už mám dělat, za 3 roky jsem snad několikrát uvažovala o ukončení vztahu. Mu prostě vyhovuje to, že je v tzv. mama hotelu. Je prosím náš vztah normální? Děkuji.
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
mám přítele, se kterým v srpnu budeme 2 roky (mně je 32 let, partnerovi 38). Nikdy mě nepřitahoval (na začátku přímo až odtahoval a bylo mi ho spíše líto). Po mém boku dost zmužněl a pomohl také mně, když jsem se dostávala z nejhoršího po zdravotní stránce, ale stále si místo sexu s ním raději čtu knížku... :( Nedokáži si představit, že bych se měla po zbytek života nutit k sexu s ním a tajně se užírat tím, jak to mezi druhými krásně jiskří... Představa, že jsem zase sama a hledám protějšek mě děsí, když se tak dívám na ten "výkvět" kolem... ;) Rodina mého přítele miluje a z našeho rozchodu by je nejspíš kleplo, ale já v něm zkrátka nevidím chlapa, ale jen perfektního kamaráda... Rozejít se...? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anonym
zvažování smyslu vztahu
Dobry den,
Je mi 21 let, stejne jako memu priteli, se kterým chodim 5 let. Mezitím jsme se parkrat rozešli, kvuli jeho potrebe se bavit. Nakonec vzdycky prisel s omluvou a ja jsem nasemu vztahu znovu dala sanci. Pozorne chovani mu vydrzelo pokazde jen chvili. Před rokem jsme zacali bydlet spolecne. Já studuji a muj pritel (po půl roce nic nedelani) zacal o víkendech pracovat. Mam dlouhodobe pocit, ze ja davam a on jen bere. Delam takrka vsechny domaci prace, protože on si jich nevšimne a nebo to udela s velkou nechuti. Davam mu jasne najevo, ze nechci byt jen doma. Nakonec jdu na zmrzlinu, do parku,... vsude sama. Rodice meho pritele ho miluji nade vse, protoze je jejich jedine dite a plne ho ve vsem podporují. Ja uz z nej prestavam byt paf. Mam pocit, ze me taha dolu a krome hrani pocitacovych her a pohodlí o nic v zivote neusiluje. Muj pritel je hodny, chytry a proto, je pro me rozhoupat se k rozchodu tezke. Zároveň, ale nechci byt s někým, o kom si nemyslim, ze spolu budeme navždy
Stella
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
jsem ve svém prvním vztahu, už čtyři roky, ale já i partner docela často pochybujeme, jestli by nebylo lepší se rozejít a ještě něco zažít. Jsme oba hodně mladí (oba 21) a je to pro nás oba první vážný vztah, už jsme spolu opravdu dlouho na náš věk. Nejsme ani jeden připraven se usadit a někdy spolu mluvíme o tom, jestli by nám s někým jiným nebylo líp. Třeba když se mě nebo jemu někdo líbí. Ale taky pak oba říkáme, že sami zjistíme, že chceme být spolu. Jsou takové pochyby (asi i vzhledem k věku) normální, nebo je to známka toho, že se k sobě asi nehodíme, nebo musíme ještě něco zažít. Jak to poznat? Nechci abychom spolu teď byli a ve třiceti zjistili...aha, tudy asi cesta nevede a má nejlepší léta jsou ta tam, nemluvě o dítěti...
Eva
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, přítel má za sebou náročný rok - měnil 3x zaměstnání. Momentálně opět hledá práci, je nezaměstnaný. Na jeho místě bych byla mnohem více proaktivní, více se snažila, přijde mi, že nevynakládá dostatek snahy. Na chodu domácnosti se podílíme rovnoměrně, přítel měl finanční zásoby. Momentálně ale bude muset začít sahat na peníze, které mu dala jeho maminka na vlastní bydlení, které plánujeme v horizontu 3 let. Hodnotím to jako velmi nezodpovědné, já bych šla raději dělat "podřadnou práci", než abych sahala na zásoby. Za pár měsíců se máme brát a já neustále přemýšlím, jestli je tohle těžké období, po které bych měla být příteli oporou, nebo je to ukázka, jak bude fungovat naše manželství a mám raději utéct. Už jen to, že o tom uvažuji mi indikuje, že něco není v pořádku.
Jsme spolu 6 let, chci s ním strávit zbytek života, ale v našem vztahu jsem já ta akčnější a zároveň opatrnější, možná i proto hodnotím jeho chování jako laxní a nezodpovědné. Co si o tom myslíte Vy? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Laura
zvažování smyslu vztahu
Pro Martinu: martino, jak kdybych četla o sobě a své rodině. Jen s tím rozdílem, že mě ve Vašich letech nic nebolelo a energie jsem měla na rozdávání. Myslím si, že ony překonané krize byly ústupky od Vás a to, že jste všechno vzala na Vaše bedra. Tímto byla krize "zažehnaná" a jelo se dál. Jenže teď už jedete na hraně. Já se ve vaší situaci "kousla" a fungovala dál stejně, aby byl klid. A snažila jsem se alespoň některé povinnosi v domácnosti posunout na manžela (vynesení těžkého koše s prádlem do patra apod.). Jenomže on mezitím "zapracoval" na přesunu svých minimalizovaných povinností na děti (sekání trávy), takže doma nedělal už vůbec nic a toto ho "ponižovalo". Takže se rozhodl odejít, časem přibyly milenky, rozvod... Obávám se, že v tomto věku, kdy se žena snaží komunikovat a žádá o pomoc v domácnosti, stává se "tou, kterou jsem musel opustit, protože se s ní nedalo žít". A milenky? Aby ukázaly, že nejsou tak "hrozné" jako ta bývalá, tak uklízely, posluhovaly, vařily, platily dovolené... než přišly na to, že je zneužívá a opustily ho. Jenže těch mladších, co rády skočí na lep dneska už předdůchodovému, ale zklamanému, protože žil s takovou megerou, která ještě ke všemu ho chce oškubat na majetku, je bohužel pořád ve frontě dost... Moje rada. Myslete na sebe, udělejte si finanční rezervu, kdyby to u Vás mělo stejný průběh, ať nezůstanete bez prostředků a na dně, jak jsem byla já. Vyhrabat se z toho je otázkou mniha let a velké spousty energie - škoda života. - otázka upravena poradcem
Hanka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 53 let a mám přítelkyni 60.Jsme spolu 15 let a moje děti jsou dospělé a samostatné tím je moje minulost vyřešená. Moje přítelkyně ma dceru 37 a syn 39 a již 5 let mi říká že její děti jsou na prvním místě tak to je a bude. Její děti my vlastně řídí muj život. O přítelkyni nechci přijít ale nevím co mám dělat jsem vlastně ten poslední kdo jí zajíma. Ona vnoučata nemá a říká že ikdyž je dětem skoro 40 tak to jsou její děti a já si mám uvědomit že ve všem a vždy budou mít přednost. Jsem člověk dos dobře finančně zajištěný narozdíl od nich. Mám o takoví vztah bojovat nebo ho mám ukončit. Děkuji za jakoukoli radu.
Martin
zvažování smyslu vztahu
Je nám necelých 50, oba za sebou 25 let v manželství . Vztah trvá necelá dva roky. S mojí ženou, před půl rokem, jsme po vzájemné a klidné dohodě ukončily společné soužití. Její vztah trvá. Manžel jí roky ne fyzicky, ale psychicky deptá a vydírá. Desítky napadajích, vyčítajích ...sms
každý den, následně neochota verbálně cokoli řešit, ukryté klíče od auta, vypuštěné pneumatiky, ... Náš vztah nezačal prudce na základě hormonální erupce, ale práve naopak, po relativně dlouhé době přerostl do podoby jaká je dnes. I když máme minimální prostor se vidět, vše trvá. Víme co jeden druhému dáváme, pokud by se to napsalo na papír, plus a mínus, je to zcela jednoznačné. S dalším soužití nesouhlasí ani její dospělé děti. Jen ona nedokáže ten zásadní krok udělat. Otázka zní, co mohu a mám udělat, aby to pro ní bylo dobře. Má vedle sebe dva debily, jednoho milujícího, druhého alkoholika. Nerad, ale pokud pro ní bude dobře, mám se vytratit ?
Jarda
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. S přítelem chodím už skoro 3 roky a náš vztah se za tu dobu vůbec nikam neposunul. Máme oba své dvě děti a bydlíme od sebe cca 20 km. Každý víkend odjíždíme za ním. Já chci ale žít společně, postavit, nebo koupit dům, mít ještě společné dítě, vše nám klape, jen tohle mě tíží, že je v tomhletom absolutně nečinný. Byl 20 let ženatý, žena ho opustila a já jsem teprve jeho druhá partnerka. Ale už mi došla trpělivost, chtěla bych normálně fungující rodinu, svatbu, dítě a od něj se toho asi nedockam ani za 10 let. Po Vánocích jsem odešla, ale mám ho ráda. Nevím, jestli mám pokračovat ve vztahu, který mi nic nedává... Děti si s ním rozumí, je moc hodný, ale.... Děkuji za váš názor
Hanka
zvažování smyslu vztahu
Letos o silvestru už však přetekl koš mé tolerance a řekla jsem manželovi, že už s ním nechci žít. Byli jsme s celou rodinou u mých rodičů a protože se naši dva psi bojí petard, zavřeli jsme je doma do vchodu. Vrátili jsme se kolem 11, aby nebyli o půlnoci sami, ale i tak se nějak dostali do domu, strachy tam nadělali, poškrábali dveře a zašpinili stěnu. Manžel začal řvát na mě, že za to můžu já( jako vždy za vše, co provedou naše děti, nebo zvířata) a že ty dveře jsou úplně zničený a že toho má plné zuby. Když jsem se ho snažila uklidnit, že jsou to jen věci, které se dají napravit, nechápavě na mě koukal a řval, že nechápe jak se k tomu stavím. Vůbec ho nezajímala ta zvířata, ale jen věci. Vždy byl sobec, ale já už to dal asi nechci ani tolerovat a ani snášet. Stále ho miluji, ale už nechci dál každý den s úzkostí čekat, co si zase najde, aby mi to mohl vyčíst. U nás doma už není ani šťastně a ani veselo. A já teď nevím zda to opravdu řešit rozchodem, nebo opět uvěřit slibům. - otázka upravena poradcem
Martina
zvažování smyslu vztahu
Moc mě to mrzí. Ale nikdo kromě mě to nechce řešit. Všichni si užívají" máma hotelu" a když si o tom s nimi promluvím a řeknu jim co mě mrzí, tak naslibují hory doly, ale za chvíli je vše zase ve stejných kolejích. Jsem už ze všeho unavená. Na všechno jsem sama, vše musím řešit já( školu, výchovu, finance, volný čas aj.)a nikdo, ani manžel to neocení. Naopak. Vyčítá mi, že s ním netrávím víc času a hlavně že už s ním nechci skoro vůbec "spát". Já bych moc ráda a obojí. Ale je mi 46, poslední pár let mě trápí bolesti zad a kloubů a tak některé činnosti už buď nedělám, nebo mě to bolí. A s tím sexem je to tak, že i když bych moc chtěla, tak manželovo chování vůči mě mi tu chuť hned vezmou. A i některé polohy, které má on rád, mě fyzicky bolí. Jenže to on nechce pochopit a myslí si, že ho prostě jen odmítám. Za všechny problémy doma mohu podle něj jen já a pokud se ozvu, tak se vždy pohádáme a on mě tituluje tak, (kráva blbá, slepice aj.), že ho v tu chvíli fakt nenávidím. - otázka upravena poradcem
Martina
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko. Dostala jsem se v našem manželství do fáze, kdy zvažuji, zda ještě chci v takovémto "módu" dále pokračovat. Jsme spolu s manželem již 24 let a z toho 20 let manželé. Máme 11 a 17 leté dcery. Naše manželství už překonalo pá menších krizí a myslím si, že není nejhorší. Manžel nás prý má rád, finančně jsme na tom také docela dobře a i děti i když s nimi cloumá puberta, jsou celkem hodné. Takže navenek si vlastně nemám na co ztěžovat. Ale já se v naší rodině cítím dost citově sama. Manžel žije prakticky jen svou prací a svými koníčky a děti zase pořád sedí s mobily v ruce a žijí vlastně životem" on-line". Veškerý chod domácnosti jsem vždy zařizovala já a manžel jen finančně přispíval. Pokud doma chci s něčím pomoci, tak mají všichni milion výmluv a jsou z toho otrávení. Copak u dětí to chápu, ty ještě musím vychovávat, ale u manžela mě to mrzí čím dál víc. Vždy jsem si myslela,že manželství je o společném soužití, ale u nás to vypadá tak, že si žije každý sám. - otázka upravena poradcem
Martina
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Zajímal by mne Váš názor na můj přístup, zda činím dobře nebo ne. Jsem, dle některých, nadměrně tolerantní a trpělivá. Když je problém, vyříkám si to a za 5 minut funguji normálně. Proč to řešit dál? U dětí, okolí i u muže. Manžel, střední věk, krize. Našel si milenku, na čas jsme se rozešli, ale vrátili jsme se před 1,5rokem zpět. Už to hodně lidí nechápalo, jak jsem mohla odpustit. Jsem vnitřně silnější než dřív, a to muž teď špatně nesl. Ale srovnali jsme se a měli jsme "líbánky". Pak se muž velmi opil a v téměř deliriu mne fyzicky napadl. Ihned jsem sbalila syna(14) a odešli jsme k dceři. Muž se teď velmi kaje, nechápe, jak se to mohlo stát, velmi lituje, že to hezké zkazil. Rád by vše vrátil a prosí za odpuštění, vlastně poprvé v životě. Řekla jsem, že rozhodně ne teď. Ale vnitřně jsem mu vlastně odpustila. Tak hezky jako teď se ke mně za celých 20 let nechoval. Je dle Vašeho názoru 3.šance v pořádku? Nebo to svědčí o mé závislosti? Dcera i sestry radí konec. Děkuji - otázka upravena poradcem
Iva
zvažování smyslu vztahu
Po rozchodu jsem si našel novou partnerku a protože jsem zjistil, že je poměrně uzavřená a nerada o sobě mluví snažil jsem se zjistit co ji vedlo k rozchodu s bývalými partnery, abych se tak něco dozvěděl. Především pak to čeho se vyvarovat, aby náš vztah měl šanci uspět.
Postupem doby jsem ale zjistil, že se všemi svými bývalými partnery udržuje neustále přátelské vztahy, které v období mezi partnery mnohdy byli i přátelstvím s výhodami, stále si schovává jejich fotografie a s některými si dokonce telefonuje či píše a co víc mnozí ji i navštěvují.
Se svými ex dokáže hodiny rozmlouvat a mě řekne s bídou pár vět a většinou musím mluvit já.
Nevím co mám dělat a uvažuji o ukončení našeho vztahu, protože si myslím, že tohle není samo sebou a že za tím musí být i něco víc nežli jen kamarádství.
Poradíte mi, jak zjistit co si partnerka opravdu myslí?
Karel
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, manžel je perfekcionista a prudil, který si na mně denně vyléva nespokojenost.Já vydržím hodně,ale pokud se ozvu,je zle a kdybych se naštvala,to manžel nesnese.To pak vygraduje ve scénu,protože on je bezchybný a já ho chci očernit,nic neudělal,žádné problémy nejsou,do poradny nepůjde a včera jsem neutřela linku,tak ať mlčím o chybách druhých,jsem tudíž hnusná špindíra a fuj..
Když odejdu a myslím si svoje, dělá asi 2 dny naschvály, pokud neodejdu, dostanu nakonec pár facek,ale už jsem mu taky podrápala obličej,mám toho trestání, provokací, manipulace a zastrašování ať jsem zticha, dost. A hlavně neřesení a popírání problémů. Od začátku!
Trvá to už moc dlouho,on má vzor ve své rodině, tchán je šikanér,zbabělý a podlý člověk.Manžel taky použije cokoli, aby ublížil....ale za co?Že chci něco řešit?
On pak třeba luxuje a čeká radost, moje luxování je ale povinnost
Sex už z mé strany nelze, manžel má navíc teď kožní odpuzující výrůstky..
Lze jinak než odejít?15 let spolu




- otázka upravena poradcem
Katka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, seznámila jsem muže s "kamarádkou" a oni se dali dohromady, už spolu i bydlí, co horší, ještě máme děti ve stejné třídě, takže se potkáváme. Dcera školu měnit nechce. Už tři roky bydlíme s dcerou samy, za poslední tři roky mám třetí vztah na dálku, vztahy, co jsem zkoušela v místě bydliště mi nefungovaly.Se současným přítelem se vídáme celkem často o víkendech, strávili jsme spolu týden o prázdninách.
Vlastně bych si přála, aby mě měl někdo rád i s dcerou, což současný partner má, akorát je daleko a připadám si taková rozkouskovaná, jedna domácnost tam a druhá tady vztah na dálku, než dcera vychodí školu, to je pět let, dlouhá doba. Já vím, že časem se vše ukáže, jen asi potřebuji nějakou spřízněnou duši na denní starosti, povídání. Někdy se mi chce odejít z toho vztahu a najít si někoho blíže, ale asi ho mám dost ráda na to, abych to dělala "tak nějak preventivně". Nabídl bydlení u něj celkem záhy po seznámení, ale časem se ukázala problémem jeho dcera, která mě odmítá - otázka upravena poradcem
Justýna
zvažování smyslu vztahu
Část 2. Mockrát jsem mu říkala, že mi vadí, že mě má jen na noc, na vysprchování, jídlo a spánek. Upřímně mě takový vztah nebaví, mám ho ale ráda a čekám, zda-li se to nespraví. Ta druhá část mého dotazu zní. Můj exmanžel - jezdíme spolu často na výlety s naší dcerou, jsme spolu více času než já a přítel. Chodíme na večeře, na houby, na procházky apod. Je nám spolu dobře. Nicméně manžel mě kdysi psychicky deptal. Vypínal mi televizi, jakože se na ni dívat nebudu, protože ji kupoval on, několikrát mě uhodil, rozbíjel nábytek, neměl rád mé přátelé apod. Měl potíže s agresivitou. Když jsem od něj odešla zhroutil se, chtěl si vzít život. Každý mi říkal, že je to jen hra aby si mě udržel. Rozvedli sme se, on si prošel psychiatrií a terapiemi agresivity. V nemocnici byl asi cca rok. Chci se Vás zeptat, je možné, že by se změnil? Že by ho terapie změnili? Nyní nikam nedochází, ale mám strach, že pokud bych podruhé vstoupila do stejné řeky, že to by to bylo stejné.
JANINE
zvažování smyslu vztahu
část 1. Dobrý den, paní doktorko Douchová, chtěla bych Vás požádat o radu. Jsem rok rozvedená, s ex nežijeme cca 3,5 roku. Mám 2 roky přítele, který ale nemá neustále čas. Za mnou jezdí pouze večer, třeba v 8 - 9 - 10 večer. Dcera 12 let žije v mé péči a už i ona mívá řeči, že se k nám jezdí jen vyspat. Přítel si koupil svůj vlastní byt a nyní si ho předělává. Chápu že má spoustu práce, ale na mě si neudělá ani jeden normální den, kdy bychom se viděli dříve a šli třeba na procházku. V našich začátcích to bylo moc hezké. Chodili jsme na čaj, zmrzlinu, výlety apod. Přítel má stejně starou dceru jako já. Holky si ale příliš nerozumí. Spíš do sebe neustále šijou. Když má přítel dceru u sebe, skoro mne nezná a je s ní u jeho maminky, se kterou nyní, než si udělá byt žije. Mluvili jsme i o společném bydlení, ale asi se mu moc nechce. Nemá u mě kromě kartáčku a pyžama vůbec nic. Má takový vztah vůbec smysl? Když příteli něco řeknu,hned se vzteká,že mu vše vyčítám.
JANINE
zvažování smyslu vztahu
zálety, ale ty jeho mladé husičky mu je trpí a přesně to on potřebuje. Naivky, které mu nemají co diktovat. Nejhorší je, že má kolem sebe neinteligentní kolegyně, které ji neustále přesvědčují, že by s tím klukem byli dobrý pár a že by se měla snažit jít svému štěstí naproti a přebrat jí ho. Od toho jsem ji rázně zarazil s tím, že, jak by se jí líbilo, kdyby se jí někdo pletl do vztahu a chtěl jí přebrat přítele? Jenže ne, místo, aby se nad tou holkou povznesla, protože na rozdíl od ní má už něco za sebou, tak plánuje, že až se spolu setkají,p okusí se toho kluka políbit, schválně, co to s ním udělá. Že může pěkně narazit jí vůbec nedochází. Já ji mám rád, ale jak mám docílit toho, aby si toho frajera přestala všímat? To mám jít a poprat se s ním? Ona si naivně myslí, že, když s ní bude chodit, tak ho změní, jenže, jak chce změnit někoho, kdo se nezmění nikdy? Ve svém věku nemá vlastní bydlení, nechce rodinu, v každém městě má jinou, tak co s ním chce dělat?
Lukáš 2. část
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, moje kamarádka chce chodit s klukem, který nemá dobrou pověst. Střídá holky, občas se opije do němoty, nikdo s ním nevydrží doma, v práci, ve vztahu. Je mu dobrá jen na dopisování, občasné setkání a aby do něj investovala peníze. Když jsem se jí zeptal, jestli ho miluje, když s ním chce chodit, řekla mi že ne a já tomu věřím, protože, kdyby ho milovala, neměla by vztahy a rande. Jenže ona toho kluka nedovede ani milovat, ani nenávidět, v tom je ten problém. Já ho znám jen z vyprávění a podle mně musí být dobrý manipulátor. Když se dozvěděla, jak se zachoval ke své bývalé přítelkyni, všichni jsme si mysleli, že " vystřízliví", jenže ona se s ní seznámila a zjistila, že jí k němu sedí. Jeho současná přítelkyně jí však absolutně nesedí. Je o ní přesvědčená, že ona jí ho vlastně přebrala. Jak jí ale mohla přebrat někoho, s kým nikdy nechodila a ani chodit nebude? Ten kluk o ni nejeví absolutně žádný zájem, protože ona je velmi inteligentní a rázná, takže by mu netrpěla ty jeho - otázka upravena poradcem
Lukáš
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, vážená paní chtěla bych chvíli v životě zažít klid, pohodu, pocit vzájemnosti a harmonie. Jsem vdaná 35 let. Moje dětství bylo složité a nepěkné, otec opilec a tyran a já po léčebnách. Matka pečovatelka, nikoliv vychovatelka. Submisivní žena. Bratr vychován jako jedináček. Vdala jsem se v 18-ti letech, abych utekla z domu. Naivně jsem si myslela, že problémy neexistují, že si je lidé vymýšli sami. S manželem jsme překonali mnohé, a mnohé i za hranou snesitelnosti. Vždy byl pro mě tím rozumným, tím starším, tou mou jistotou. Po letech, kdy už jsme i prarodiče a máme vnučky i vnuka, kdy dcera i syn vylétly z hnízda a jsme sami se najednou potýkám s myšlenkou odejít. Proč? Při veškeré práci a zaměstnání, při starostech o děti jsem nevěnovala tolik času tomu člověku se kterým žiju. A najednou i po mnohých jeho nemocech, které on neuznává, zjištuji, že žiju s nevrlým, nervozním, nesnesitelným kontrolorem, vedoucím, dozorcem. Kontrolouje i odpadky co vyhazuji. Neustále připomíná, kritizuje, poučuje, rozhoduje o všem! Jsem moc smutná a život je o ničem, nikam nechodíme, jen do práce a z práce, nikam nejezdíme. Prostě nic. Zajištujeme jen chod okolo domu a zvěře. Tak řekněte prosím je to život?
Ivanka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Ocitla jsem se v poměrně obtížné situaci, kterou nevím, jak dále řešit... Je mi 33 let, nikdy jsem neměla žádný partnerský vztah (ani pusa, nic). Vím, není to běžné. Vlastně nevím, proč tomu tak bylo a nikdo neprojevil nějaký větší zájem o poznání mé osoby... Samozřejmě mě to velmi trápilo. Nyní o mou osobu začal projevovat zájem muž o 40 let starší, ke všemu ženatý. Znali jsme se již asi rok před tím a celkem si rozuměli. Byl mi sympatický. Musím přiznat, že se mi velmi líbilo, že mě někdo dokáže náhle ocenit, že po mně touží a tvrdí, že mě miluje. Jenomže se v tom začínám ztrácet. Scházíme se "tajně". Máme spolu vlastně vztah se vším všudy, ale pouze tajně. Navíc jsem nikdy nechtěla být něčí milenkou a hračkou. Teď mám obavu, že se to děje? Oba máme strach z věkového rozdílu mezi námi,on nechce opustit svou ženu. Já to také nechci. Na druhou stranu moc toužím po dítěti. Myslíte,že je reálné mít s tímto mužem zdravé dítě? Mám strach,že to skončí. Mám ho ráda. - otázka upravena poradcem
Marie
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.S manželem jsme se brali před 5 lety,oba ve věku kolem 56let.Před svatbou se manžel přistěhoval do mého domu.Po svatbě začal vše dělit na MOJE-TVOJE, z jeho peněz nemám ani korunu navíc.Pouze 5000Kč,- na poplatky a jeho stravu.Vadí mu moje dospělé děti,vnoučata,kteří žijí 20km ode mne.Když přijedou,odjíždí a týden se mnou nemluvíl.Dostali jsme se až k rozvodu,na jeho žádost k mediátorovi,kde řekl,že si vše uvědomil a že se chce změnit a začít znovuJeho změna mu vydržela měsíc.Za mými zády a beze slova se začal stěhovat zpět do svého bytu, nakoupil si nový nábytek trezor.O tom, že si kupuje vše do svého bytu a zařizuje byt, pečlivě mlčí a klíče od bytu má ukryté abych do jeho bytu nemohla vstoupit.Stále ale bydlí u mě,má od mého domu klíče,používá vše moje a po málu si odváží své věci do svého bytu tak, abych si ničeho nevšimla. Nepomůže mi vůbec s ničím,nic ho nezajímá,jen využívá servisu, vaření, praní,úklidu,nákupu a o svém počínání mlčí.Poradíte jak dál?Komunikaci odmítá.
Jana
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Rok žijí s partnerem (já 23) a (on 34).
Když jsme se poznali, žil svůj život, kdy denně chodil po práci i ve volno do hospody a dokázal se i řádně opít.
Po našem bližším seznámení toho zanechal a teď si zajde maximálně na 2.
Ovšem doposud spolu nevedeme sexuální život. Bylo to jen párkrát a to tak rychle, že mě to nijak nenaplnilo.
Přítel se mi vymlouvat, že je unaven, přitom na porno se rád podívá.
V domácnosti musím neustále vyvolávat menší hádky, aby mě poslechl, jak v úklidu, tak i ve starostech o jiné.
Už jsem z toho velmi psychicky špatná.
On je v pohodě, nemá důvod se stresovat. Strechu nad hlavou a jídlo má. Více mu asi nechybí.
A tak váhám, zda li s ním zůstat, nebo ze vztahu utéct.
Dekuji za rady.
Dominika
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko Douchová. Jsem s přítelem téměř 8 let od svých 15. Poslední rok zvažuji rozchod, ale nedokážu se k tomu rozhoupat. Miluje mě, je na mě milý, děláme spoustu věcí spolu, jenže já mám pocit, že jsem vlastně nikdy nezažila svobodu, vždy mě někdo hlídal (rodiče, on), chtěla bych poznat i něco jiného, jiný život. On miluje pravidla, je trochu pedant, já pravidla nemusím, miluju spontánnost. Jenže mám strach z rozchodu, máme spolu byt (jsem studentka finančně zatím v zásadě nesamostatná), psy (jsme nadšení pejskaři), výborný vztahy s rodinami nás obou. Navíc se bojím mu zlomit srdce, už jednou jsem se s ním rozešla, strašně špatně to nesl.Taky si říkám jestli jen nepřebírám, nejsem rozmazlená a málo si vážím dobrého vztahu.Vím, že by si člověk měl nejlépe sám uvědomit, co vlastně chce, ale já se o to snažím už rok a zatím jsem stále v patové situaci. Navrhovala jsem zkusit nastavit volnější vztah, ale o tom nechtěl ani slyšet a možná by to stejně nic neřešilo. Děkuji.
Laura
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 38 let, procházím rozvodem a mám aktuálně stejně starého přítele. Od manžela jsem se přestěhovala hned po podání žádosti o rozvod a bydlím v bytě, kam se za mno přistěhoval přítel téměř ihned. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem nestihla ani protestovat a pak mi to bylo blbé. Od té doby se hezký milenecký vztah překlopil do nepříjemných hádek, věčného dohadování kam jdu, kdy se vrátím, s kým jdu, proč tam jdu atp. Zkrátka chtěl, abych mu věnovala veškerou svoji pozornot. Já chtěla ale chvilku klidu (říkala jsem mu, ať mě nechá pár dní samotnou, že se potřebuji srovnat s novou situací, on měl ale pocit, že mě musí zachránit). Pak následovalo několik žárlivých a hysterických scén, které byly povětšinou důsledkem toho, že jsem nechtěla poslouchat a udělat to,co on považoval za nejrozumnější. Zvažovala jsem rozchod,ale vážně jsme si promluvili,on se omluvil, že je ve stresu a že už se to stávat nebude. Až se k němu přestěhuji, že bude v klidu. Mám tomu věřit a zůstat?
mARTINA
zvažování smyslu vztahu
Dobry den.S pritelem jsem se seznamila pred 2 lety pres internet.Uz na prvni schuzce jsme si padli do oka a vydrzeli spolu doted.Trapi me ale nekolik veci.Jedna z tech,ktere mi opravdu vadi,je jeho vecna kritika moji postavy.Vidame se doted jen v podstate o vikendech,spolecne bydleni podminuje mym zhubnutim ze 72 na 55 kilo.Stravuji se zdrave,pravidelne cvicim.Uz se mi podarilo nekolik kg zhubnout,vsima si i okoli,ale z jeho strany zadna pochvala,jen kritika.Dalsi veci:neznam nikoho dalsiho nez jeho rodice,kolegum,pratelum me doposud nepredstavil (kvuli postave).Nejsem zadna neatraktivni obluda,mam jen smulu,ze pri mensi postave je tech par kilo navic vic videt.Mam ho rada,zrejme me nechce ztratit,ale drzet vztah,kde jeden neustale posloucha kritiku,zrejme nema smysl.Vlastne uz jsem si zrejme odpovedela,vidte?Uvazuji o rodine,tady zrejme jen ztracim cas... Vidite to stejne?Dekuji.
Helena
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 18 přítelovi 23 , nebydlíme spolu, oba studujeme a jsme spolu 4 roky. Nevím co mám dělat, jsem poslední dobou hodně smutná. S přítelem k sobě hodně pasujeme, baví nás spolu trávit čas ale mě žere myšlenka jestli nemám vztah ukončit protože jsem dost mladá a bojím se jestli pak nebudu litovat toho že jsem strávila nejlepší léta s jedním partnerem. Navrhla jsem pauzu, ale je mi bez něj velice smutno.. Teď jsem na tom tak že mě trápí být sním a i bez něj. Lituji toho že jsem ho nemohla potkat až déle, protože si myslím že by to byl perfektní chlap pro rodinu a pro vztah na celý život. Nevím co mám dělat, jestli ho opustit ,užít si(nejde o sex) a doufat že po nějaké době k sobě najdeme cestu..Vím že po něm nemůžu chtít aby na mě počkal, než se "vyblbnu"a že je malá pravděpodobnost že bychom se k sobě po letech vrátili.. Je tu také možnost že mám tyhle pocity ze stresu. Čeká mě maturita a podobně.Nebo už sním nechci být a jen hledám výmluvi ? Sama už nevím..
-Děkuji - otázka upravena poradcem
mariee
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, vzala jsem si muže-milence, se kterým jsem otěhotněla. Věděla jsem, že to není muž mého života, ale myslela jsem si, že se na tom dá pracovat. Pracovali jsme dlouho, máme 3 děti, a on asi pořád není muž mého života. On je introvert, k ničemu se nemá, musím ho tlačit, vše vymyslet, zařídit, pracuje, ale práci mu hledám já a logicky v ní není moc průbojný, rodinu stěží zajistíme, opřít se nemohu. Když jsme byli mladší, myslela jsem si, že se teprve rozhoupává a pomáhala jsem mu, teď mám pocit, že je naopak více a více takový a že z něj "chlapa" neudělám. Je moc pohledný a hodný, ale má logicky trochu problémy s egem. A ve mne se probouzí žena, chci muže, ke kterému budu moct vzlížet, opřít se o něj - a jsem krásná a úspěšná, muží se mi velmi dvoří. Můj manžel mne v životě nikam nepozval, ecche na ničem pracovat, do poradny nechce - on nic nechce. Myslím, že mne miluje, stará se o děti - nechci rozbít rodinu - ale nemůžu to ze své podstaty vydržet celý život - nebo ano?

- otázka upravena poradcem
Sylva
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko,

je mi 21 let, jsem ve vztahu, který trvá zhruba 10 měsíců s přítelem, který je o rok starší. Předchozí vztahy jsem měla se staršími muži (o 12 a o 20 let).
Nevím, jestli to s tím souvisí, ale tento vtah je pro mě nový, mám partnera ve svém věku, dokonce společně studujeme, spolubydlíme (s dalšími studenty), problém je, že mám pocit, jako bychom byli kamarádi. S přítelem nemáme sex a ani mě to výrazně neláká.
Mám pocit, jako bych ve vztahu nic nenacházela. Zezačátku jsem byla nadšená, že se za partnera nemusím nijak stydět, že máme i stejnou povahu, přítel je vychovaný, hodný. Jenže já mám pocit, že je to takové dítě. Nerozumí spoustě mých názorů nebo myšlenek. Myslíte, že se to časem změní? S věkem?

Děkuji.
Jana M.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko Douchová,
jsem 8 měsíců ve vztahu, ale už od začátku jsem si nebyla jistá tímto vztahem a nejspíš se mi to teď vymstilo. Přítel je sice hodný, ale ještě ve 30 bydlí u maminky se servisem se vším všudy. Dělal 3 vysoké a ani jednu nedokončil, teď jsem ho nabádala, aby si konečně našel práci, protože na tom, taky nebyl finančně dobře. Mám pocit, že je na mě závislý, pořád mi říká, jak mě miluje, že spolu budeme bydlet a podobně a mě to úplně vytáčí. V sexu je to pořád to samé i když jsem ho požádala, řekla co mám ráda, už tomu chybí vášeň. Pořád snaží se mi zavděčit, vysává mě to, ale přesto mě neuvěřitelně tíží, že bych se s ním měla rozejít. Mám pocit, že by ho to zabilo. Před měsícem vztoupil do mého života muž, ale ten nechce vztah.Jsme přátelé, ale je mi s ní, tak dobře, držíme za ruce, scházíme se, stydím se, že mě láká něco víc, ale nechci přítele podvést a zůstat sama, protože ten druhý nechce vztah. Nějak nevím co dělat. Děkuju za radu. Kate. M
Rozejít se nebo ne?
zvažování smyslu vztahu
Paní doktorko, po rozvodu jsem si našla přítele. O 10 let staršího (60), hodného, chce si mě vzít, ale - bydlí v nájmu a protože bych měla být po rozvodu lépe zajištěná než on, vzal to tak, že já koupím dům a on se do něj za mnou nastěhuje (tak to měl i v životě - první dům měl po rodičích, pak se přistěhoval do bytu druhé ženy). Ale ono to nejde tak jednoduše, vypořádání se táhne a já jsem víceméně taky bez peněz, dokonce se budu muset z dosavadního bydlení soudně vystěhovat (právně patří ex). Přítel to ví, ale postavil to tak, že on je chudý a nemůže mi pomoct a že je to moje starost. Takže stres z této situace jde jen za mnou, on si dál v klidu bydlí v miniaturním podnájmu, peníze utrácí za kolo, lyže, lednici a drahý vysavač (nebylo nutno, spotřebiče fungovaly) a tak nějak se v tom uhnízdil, že počká, až teda něco koupím. Ale jinak je hodný, s lecčíms mi pomůže, i když jeho hranici už znám - hodně rád nakupuje, takže objedná, převezme (a já zaplatím). Jsem ze všeho dost unavená, myslím si, že by bydlení mělo být hodně mužská záležitost a tady je to spíš naopak. Jak to vidíte Vy? Co byste poradila? Je to člověk do zbytku života? Tak nějak váhám.
Viera
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko , chtěl bych se na vás obrátit s tímto dotazem ohledně partnerských vztahů : jedná se o to , že jsme spolu s přítelkyní necelé 3 měsíce .Všechno klape jak má jediný problém je ten že se vídáme kvůli studiu pouze přes víkendy . Když se vídáme je to úžasné jde vidět že jsem oba štatstní a všechn psolu podnikáme ale když se nevíme před ty pracovní dny je to s její náladou jak na horské dráze :O většinou je protivná , vztahovačná , řešíme a hádáme se kvůli blbostem a když to s ní chci v klidu vyřešit jediné čeho se dočkám je to že mě akorát zdrbe za to že jsem na ní moc hodný . Chtěl bych jenom dodat že někdy mi přijde ,jestli to má vůbec smysl v tom pokračovat ? ja ji sice mooc miluju ale tohle trápení se nedá ...... ( je přes rok po rozchodu ale pořád ještě občas zminuje že si na to vzpomene atd ) + má genetické psychické potíže --------- rád bych teda slyšel vaše názory a prosím zároveň i o radu co s tím :P mockrát Děkuji
Dominik
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 28, partnerovi 41. Občas se u mě objeví pochybnosti, jestli je to ten pravý. Jsme spolu šťastni, konečně po rande nepláču, nebrečím.... jde ale o to, že jsem v minulosti byla zamilovaná víc, bývalý partner mě i více přitahoval fyzicky, nicméně když moc miluji, druhý mi ubližuje a já jsem strašně citlivá. Jako bych zamilovanost prostě nezvládala... Současný partner, Tomáš, tam je to založeno jako na rozumu, tak na citech, kdybych ho neměla ráda, nevyhledávám ho. On to má podobně. Myslíte, že je to překážka? Není to takové to pobláznění.....mí rodiče říkají, že se také vzali z rozumu a mají spolu 4 děti, já jsem nejstarší....myslím, že ta láska u nás přichází postupně, možná je to pro mě cesta, jako kdyby mi "velká láska" nebyla souzena.... v co nejbližší době bych si také měla pořídit miminko, byla jsem na operaci, zjistili mi endometriosu, a aby se nevrátila, beru antikoncepci a pak by mělo přijít to miminko.... Děkuji za Váš "nadhled" a názor. - otázka upravena poradcem
Lucie