Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko,
jsme s přítelem ve vztahu již 3,5 roku a před 3 měsíci jsme se zasnoubili. Ze začátku jsem byla velice opatrná a zamilovávala jsem se až postupně, jak jsem ho více poznávala. V důležitých situacích se shodneme, můžu se na něj spolehnout, máme stejné plány do budoucna, v posteli to úžasně klape. ALE pořád cítím, že mi něco chybí. Jsem velký romantik, což je kámen úrazu, protože on takový není. Často jsem mu to říkala a trochu se to zlepšilo, nebo jsem to spíš přestala tak řešit. Jednou za 2-3 měsíce mám však depresi, když si náš vztah rekapituluji. Řeknu mu to, nedržím to v sobě, popláču si a většinou se to vyřeší tím, že si sama řeknu že hysterčím, že náš vztah za to stojí. Možná je to teď svatbou a plány na miminko, ale bojím se, že si jen něco nalhávám a srdce mi říká, že to není dobře. Přijde mi, že neumíme moc trávit čas spolu sami. Myslím, že to mám těžší v tom, že mí rodiče jsou příkladní manželé a stále se dokáží spolu smát. Já jsem velice...
Renata
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani doktorka,obraciam sa na vas s prosbou o radu.Som s priatelom rok a pol.prvych 7 mesiacov tro bol krasne,vsak su to chcilky zamilovansoti.Potom mi uz zacali vadit veci,ze chodi kazdy den na pivo,ze vela fajci..vsetko som mu to povedala,ci by sa nedalo s tym nieco robit..postupne fajcit prestaval,aj ked mi vela krat zaklamal,ze nefajcil a fajcil a to iste bolo s pitim,ze nepil som a pritom sa mu plietol jazyk.Raz ked sme volali,bol opity,pytala som sa ho ze preco pil,bolo uz neskoro vecer..a on ze nepil,prisaham ti na mamu,ved prid sa pozriet..atd,myslel si ze nepridem,ja som vsak sadla do auta a isla som,samozrejme ze bol opiyt...od tychto a inych klamstiev sa mi zacal zhnusovat,vzdialovat...toto nebolo len raz...druha vec je,ze je az chorobne ziarlivy,vsetko rozobera do spiku kosti,kto to bol,odkial ho poznas,preco si sa usmiala,akonahle som si pridala noveho cloveka na fb ,v zapati telefon,co to je za debila co si si tam dala a podotykam,vsetko povedane v kriku.Uz mam toho dost,viackrat som si dala pauzu s nim,najdlhsie mesiac,vtedy mi troska chybal,stretli sme sa,zacali sme zas spolu,ale on len vravi ze sa zmeni,sice v niecom sa zmenil,ale ja nemozem mat pri sebe ziarlivejho chlapa a klamara.nedodrzi slovo,jeho slova su niekedy len pôovedane do vetra...ja mam uz 48 rokov a toto nechcem,nici ma psychicky,vzdy ked sme dlhsie spolu,je zo mna vysata energia,dokonca kricim,nadavam ako blba,ale toto nikdy nebol moj styl.Pri nom som to,co som nikdy predtym nebola.Akonahle sme od seba,som kludna,vyrovnana.Tiez ma hneva,ze raz ma pracu a potom zas nie.Zhana si len take roboty,kde sa robi a zas nerobi..co s nim ? ani neviem ci ho mam rada..citim sa nim manipulovana
Sofia
zvažování smyslu vztahu
Dobrý večer paní Douchová, bude mi 27 let a momentálně prožívám nějaké každodenní pochybnosti o smyslu mého nynějšího vztahu, který trvá 3,5 roku s přítelem o rok mladším. Vím, že ho neskutečně miluji, stejně jako on mě ovšem za celou dobu vztahu jsme se nikam neposunuli, bydlíme v podnájmu u jeho mámy, což mi vůbec nevyhovuje, ovšem jsem momentálně v situaci, že nemám na výběr, studuji poslední ročník vysoké školy, nedaří se mi dopsat diplomovou práci a tím školu dokončit, najít si pořádnou práci a zkusit se dostat z momentální situace. A tím, že v našem vztahu chybí asi vše kromě lásky, vznikají ty pochybnosti, sama nevím jak se k tomu postavit, protože vím, že bez něj to bude těžké ale s ním, budu stát na místě pořád. Děkuji za nějaký pohled na mou situaci
Ufina
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,paní doktorko, obracím se na Vás s prosbou o radu.S přítelem jsem 4 roky a na začátku bylo vše zalité sluncem,jak už to bývá.Postupem času jsem se probudila ze sna, když jsem si postupně dávala dohromady všechny okamžiky, kdy mi něco vadilo.Zjistila jsem, že s přítelem máme na spoustu věcí jiný názor,kdybyste se zeptala,jaká barva se mi líbí, já řeknu bílá a on černá. Všechno neustále musí být po jeho a když jsem začala mít svoji hlavu, začalo se mu to nelíbit a neustále mě osočuje, že jdu proti němu, že umím jen vyčítat.Moje výčitky bývají ale pouze připomínky k tomu,že se mi nelíbí, jak se zachoval.Dalším problémem je,že se mne nedokáže zastat před vlastní matkou,nemá s matkou tak dobrý vztah,ale nedokáže reálně usuzovat,kdo má pravdu a neustále jí slepě brání. Trochu jsem na náš vztah už rezignovala, nejsem si jím vůbec jistá, jestli je vhodným partnerem pro budoucí život.Dokola jsem dávala našemu vztahu šanci a snažila se ho omlouvat a doufat,ale už jsem vyčerpaná.Děkuji
Monika
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
nevím, co si počít s novým přítelem. Byla jsem nějakou dobu sama a hledala jsem spíš nezávazný vztah. On tehdy taky, ale teď jsme spolu necelé tři měsíce a dvakrát mě požádal o ruku. Je mi s ním fajn a pro zábavu bych si ho dál klidně nechala, kdyby mi pořád nepřipomínal, že on to myslí vážně a pořád něco neplánoval. Když to takhle napíšu, zní to hrozně. Visí na mě, přitom já jsem odjakživa nezávislá osoba s náročnou prací a zájmy, v řešení vztahů se nevyžívám. On má dobrou práci, ale po ní vůbec nic a jeho neustálá pozornost mě spíš obtěžuje. On to vnímá, trápí se tím, ale chce si mě udržet ve stylu "udělám cokoli", což je někdy těžko snesitelné. Ale je se mnou šťastný a to jeho štěstí svým způsobem uspokojuje i mě - nežít jen pro sebe. V tom je potíž, jinak bych ho nechala už dávno. Je to solidní a slušně zajištěný chlap, mě je třicet a vlastně by to byla pohodlná volba, moje matka by se konečně dočkala vnoučat... Nechci mu ubližovat, ale přijde mi férové skončit to včas. - otázka upravena poradcem
Tereza
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chtěla jsem se zeptat touto cestou zda můžu nějak změnit to,aby nám tchýně a tchán přestali dělat ze života peklo? Dělají nám naschvály,chodí nám otvírat okna,používají naše věci bez dovolení,ale nejvíc mi vadí,že dělájí rozdíly mezi dětmi...máme tři dcery a už jen proto,že to nejsou kluci si děti užijí. Dokonce nás nařkli z krádeže peněz.Dělali rozdíly už mezi svými dětmi a jejich vlastní dcera musela vyhledat v dospělosti pomoc psychologa.Přiznám se,že my do toho někdy taky nemáme daleko. Manžel byl ten co měl vždy vše takže se hodně diví co pořád s dcerami máme,jejich chování mu příjde normální. S manželem jsme spolu skoro 23 let,ale letos jsem požádala o rozvod,protože to už psychicky nedávám.
Děkuji za odpověď.
Lenka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, nevím jestli můj pribeh patri k neveře ale pisu. S přítelem jsem byla rok a pul, vztah na začatku super. Někdy nejaka tá hadka byla, ale to do vztahu patří.Otěhotněla jsem a ted mame spolu 7.mesicniho zdraveho chlapečka. :) Problém je v tom, že jak jsem byla v 5m těhotenství, tak přitele zadrželi, a skončil na vazbě o pokus o znasilnění. těžko se mi o tom mluví, a píše. v létě přepadl 2 ženy, neni to tim že je psychický nemocný, ale byl v ty dny kdy to udélal pod vlivem drog. marihuany což ta dělá s človekem svoje.Udělal to jednou když sem byla u sestry na dovolene a druhou jak jel domu odemně. zavreli ho na vazbu kde byl držen 5mesicu, a čekal na posudek. Ja byla ze všeho neštastná a nenaviděla jsem ho" Soud ho chtěl propustit, nebyl nikdy za nic trestaný!! ale zamitli to tak od Prosince 2014 skoncil v psychiatrické nemocnici kde ma ustavni sexuol. Lecbu. Jsem na vse sama a nevim zda mam takovemu cloveku dat nekdy šanci. Odpustit se dá, ale nikdy nezapomenu... Děkuji. - otázka upravena poradcem
Petra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chodím s přítelem 3roky.Po 3měsících chození jsme spolu začali bydlet,protože jsme každý dojížděli za prací do stejného města.Do přítele jsem na začátku vztahu nebyla zamilovaná,ale určité jeho vlastnosti se mi líbily.Mám pocit, že poslední rok a půl je náš vztah v krizi.Zjišťuji, že názorově jsme každý jinde,nemáme si co říci,neuznává mou práci,vzdělání,nestará se o své zdraví.Přijde mi, že se chová někdy jako dítě,veškeré rozhodování nechává na mě,neumí nic vyřídit.Vypozorovala jsem, že jeho matka doma rozhoduje a velí. U mě v rodině to bylo naopak.Můj otec byl vždy ten, který vše vyřizoval, zajišťoval.Zkoušela jsem se s ním o tom bavit,ale žádný pokrok nevidím.Vždy řekne, že mě miluje a nechce o mě přijít a že to se mnou není jednoduché(uznávám,protože jsem z toho všeho vyčerpaná).Už nevím, jak dlouho čekat, zda se změní.Nyní jsem poznala ve svém okolí jiného muže,který má právě ty vlastnosti,které přítelovi chybí.Máme si hodně co říci,i názory máme podobné.Nevím co dál.
Sandra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Jsem 10 let vdaná, ale již 8 let nemáme s manželem vůbec žádný intimní život. Jsem frustrovaná. Manžel se mě ani nedotýká, nikdy mě neobejme, nechytne za ruku, nepohladí, nepolíbí, neřekne nic hezkého. Několikrát jsme o tom spolu mluvili, on ví, že je to problém, prý má v sobě blok a na sex nemyslí. Říká ale, že mě má rád. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mám obavy, že už to déle nevydržím a že až potkám někoho, kdo po mě bude toužit, podlehnu. Už to budou dva roky, ale nic se nezměnilo. Prý jsou věci, které mu na mě vadí a on není schopen se přes to přenést a k sexu se nutit. Prý se musíme pomalu se zase sbližovat. Nevím, jestli ještě chci. Tolik let mé potřeby ignoroval. Odcizil se mi. Mám ho ráda, ale už jsem na všechno zrezignovala.
Stalo se to, co jsem předpokládala. Zamilovala jsem se do jiného muže. Takže jsem začala manžela podvádět. S přítelem je mi moc dobře, zažívám to, co mi bylo tolik let odepřeno. Myslím, že bych byla schopna kvůli němu i manžela opustit, jsem do něj zamilovaná. Ale je tu několik obrovských problémů. S manželem máme dvě děti (8 a 10 let) a představa rozvodu kvůli dětem děsí, a navíc, můj nový přítel si se mnou začal v době, kdy měl přítelkyni. No a ještě stále ji má. Vídá se s ní jednou týdně.
Vím, že je do mě zamilovaný, tráví se mnou každou volnou chvíli, ale ani on neví, co má dělat. Má strach, abych jednou odchodu od manžela nelitovala, ví, že rozbití rodiny je obrovský životní krok. Svou přítelkyni má rád, ale tvrdí, že já jsem úplně jiná, prý mu ještě s nikým nikdy nebylo tak hezky. Ale i on má strach ji opustit, ona mu nikdy neublížila, spíše pomohla a on je jí svým způsobem zavázán. Ale tvrdí, že mě nechce ztratit, bojí se toho, že už to dále psychicky nezvládnu a že mu odejdu. A tak žiji doma s manželem, který je na mě sice hodný ale jako ženě mi nic nedává, a pak se vídám s mužem, který má dilema opustit svou přítelkyni, i když touží být se mnou.
Nevím, jestli je nulový intimní a sexuální život s manželem důvod k odchodu...Jsem nešťastná, mám pocit, že ať udělám cokoliv, bude to špatně. Buďto zůstanu v mrtvém manželství a budu osamělá, nebo rozbiju dětem rodinu....
Radka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,s manželem žijeme v 6ti letém manželství.Když jsme spolu začínali, byl panic.Rodiče se v pubertě bolestně rozvedli.První 2 roky našeho vztahu jsem byla jako na obláčku.Pak přišla hypotéka...to už jsem cítila nejistotu,protože se vytratily růžové brýle.Pak svatba...to už se manžel změnil úplně.Jsem citlivý člověk a mým jazykem lásky je pozornost a fyzický kontakt.6 let se snažím udržet manželství a mluvit o tom, co mi v manželství chybí,ale žádná odezva.Před pár měsíci jsem někoho potkala, zjistila jsem, že život může být i jiný než ho znám.A jelikož se nám s manželem dlouhodobě nedaří otěhotnět,tak mě i napadá, že spolu vlastně nemáme být.Ten člověk, kterého jsem potkala a který mi otevřel oči, utekl, zalekl se, že bych od manžela opravdu dokázala odejít.Včera jsme vedli s manželem po dlouhé době konečně snad plodnou diskuzi....tak doufám, že se něco změní.Moje otázka zní...Dokáže se člověk, kterej se chová chladně a neprojevuje žádný cit, změnit?Zvlášť když to doma nezažil?
Katka Kateřina
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 24, přítel je o 2 roky starší, jsme spolu 3 roky a půl roku spolu bydlíme. Přítel dřív žádný vážný vztah neměl a až já ho "donutila" odstěhovat se od rodičů. Není zrovna ideální tip přítele ale já ho hrozně miluji, ikdyž kamarádky nechapou jak s takovým sobeckým, nezodpovědným člověkem mohu vydržet. Poslední 3měsíce se pořád jen hádáme, snažila sem se s ním promluvit co mi vadí a chybí, ale on není ochotný měnit. Přestože spolu bydlíme jsme oba vytíženi a moc se nevídáme. Ted mi došla trpělivost, když mi oznámil, že jeden na dovolenou k moři radši s bandou kluků, že by s hysterkou jako já 10dní nevydržel. As před měsícem jsem si začala psát s kamarádem, který je pravý opak mého přítele a udělal by pro mě vše co by mi viděl na očích, už mi parkrát v těžké situaci moc pomohl. A ja už jsem zoufalá a nevim co dělat: jestli zůstat s přítelem kterého miluji ale jsem s ním spíš neštastná nebo začít nový vztah s někým koho mám opravdu moc ráda a budu s ním štastná? Děkuji - otázka upravena poradcem
Evaaa
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,

jaké mám vyhlídky na soužití s partnerem? Partner překročil 55 let. Je hodně psychicky labilní - je schopen ve chvíli se z fajn člověka změnit ve zlého, schopného i fyzické agrese (zažila jsem jeho rvačku s jiným člověkem anebo to, jak vzteky kopnul do psa). jeho bývalá žena říkala, že jinak se choval doma, jinak před lidmi venku, že se doma choval manipulativně. Ke mně se zatím chová velmi hezky, je fakt, že očekává, že ho budu chválit (rád se chlubí auty, kontakty, podnikáním). Možná, že to s ním jeho žena neuměla, i když je pravda, že spolu prožili asi 20 let. Teď ten muž žije sám, je pořád na cestách mezi dvěma bydlišti. Nechce zůstat sám, hledá si partnerku. Měl přítelkyni, která s níím ale nebydlela a už je jen kamarádka a stýkají se občas na víkend. Jak se bude vyvíjet jeho chování dál? Od jednoho cholerika jsem odešla. Třeba se tento muž už zklidnil, a bude rád za vstřícnou partnerku, možná tam problémem byla dcera, žena, a proto on odešel. Děkuji.
Helena
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, mám rok přítele, rozumově moc super chlap, vše tak nějak samo plyne. Bohužel nemohu dostat z hlavy 1 muže, kt jsem před 1,5 rokem poznala. Nečekaně jsem se zamilovala, ale... nemohli jsme spolu být. Měli jsme se poznat dříve... Doufala jsem, že city odezní a zamiluji se do partnera ( vztahy jsem neměla současně ), ale nejde to a bohužel jsem vedle něj úplně frigidní. Vadí mi i doteky. Připadá mi, jak kdybych měla místo partnera něco jako bratra. Jsem z toho hodně nešťastná, protože jsem v životě poznávala jen ,,opravdu zlobivé´´ muže. Tento je velkou oporou, rodinný typ, nemá neřesti, pracuje a miluje mě. Chtěla bych ho udělat šťastným, ale co když se to nezmění. Vždy jsem k životu intimitu potřebovala a on předpokládám také. Má takový vztah šanci na přežití ? Bojím se, že lepšího muže už nepoznám. Má své mouchy jako každý. Děkuji moc za radu Y.
Yvonne V. 32 let
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je mi 20, jsem s přítelem přes 3 roky, já studuji, on hledá práci, nebydlíme spolu. Už asi po 6té jsem mu našla v mobilu konverzace s jinými dívkami (bývalé přítelkyně, kamarádky) o velmi sexuální témetice, po té došlo i na foto. Vždy jsem mu odpustila, vždy sliboval a brečel, že už to nikdy neudělá, ale ve mne stále přetrvává ten nejistý pocit a to vědomí, že to nejspíš zase udělá...Teď jsem po dléuhé době potkala kamaráda, se kterým jsem kdysi něco málo měla, nepřestal mě přitahovat. Vždy když ho vidím, je pro mě hodně těžké se udržet a vím, že on by byl rád, kdybych se neudržela. Ale vím, že by to nejspíš nikam nevedlo... S mým současným přítelem je teď vše v normálu, ale já mám v hlavě stále tu myšlenku, jak si píše s jinými a teď už i nedávného kamaráda.Mí kamarádi říkají, že už by s mým přítelem dávno nebyli po tom co mi vše udělal.a já už nevím jak dál,nedokážu si představit, že s ním nejsem, ikdyž už vztahu to "něco" asi chybí.. prosím poraďtě mi. Děkuju! - otázka upravena poradcem
Lenka
zvažování smyslu vztahu
Dobry den,
nejde to popsat moc ve zkratce, je to dost slozite, tak snad se vejdu. Nasel jsem si pritelkyni s ditetem. Bydlim s ni uz skoro rok. Ma velke dluhy a exekuci, to jsem se dozvedel az po tom, co jsem se k ni nastehoval (lhala mi, ze dluhy nema) Staram se o maleho jako o svojeho, vsechny penize, ktere vydelam, vlozim do nich, musim delat hodne prescasu, cca 50h mesicne. Vidim jenom nevdek. Prijdu z prace a jen slysim, jak po sobe neuklizim, ze doma na nic nesahnu atd. Opak je ale pravdou, delam co to jde, kdyz ale prijdu z 12h smeny, nekdy i vic, tak uz nemam silu uklizet atd. Rikam si, ze kdyz uz ja venuji tolik casu praci, abych je uzivil a platil za ni dluhy, tak by snad mohla ona zase udelat neco pro me, ne? Beru cca 26 tisic mesicne a ona ma 5000kc, z toho telefon a dluhy delaji mesicne 3500Kc. Citim se hrozne, neumim si predstavit s ni byt treba za pet let. Mam moc rad maleho, a bylo by mi lito, jak by dopadli, kdybych je opustil. Ale bojim se, ze uz to dlouho nevydrzim.
Miloš
zvažování smyslu vztahu
Ahoj, síce som zo Slovenska, ale už si neviem dať rady. So svojím priateľom som 2,5 roka, nebývame spolu, boli to i pekné dni i horšie. Problém spočíva v klamstve môjho priateľa, stále mi zaklame v dosť vážnych veciach a obhajuje sa, že sa bojí mojej reakcie, že budem po ňom kričať. Avšak naposledy ma vytočil takou vecou, že peniaze vrajže nemá, ale v skutočnosti mal a míňal ich na somariny a predo mnou to hral tak, že nemá peniaze, že je biedačik a ja som mu stále pomohla, keď bolo treba. Tak som nakoniec sa rozhodla, že pauza je na mieste, dohodli sme sa na mesiac. Má to zmysel táto pauza?alebo rovno ukončiť niečo, čo sa nezmenilo za 2,5 roka, tak sa ani nezmení?ďakujem
Paula
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
s manželem žijeme téměř 25 leté manželství, děti ještě studují. Manžela miluji, ale jeho výkyvy zvládám čím dál hůře. Vždycky si prosazoval svoje - on je ten, kdo vydělává, já se musela přizpůsobit - na MD zcela (nemohla jsem chodit ani na hodinu výuky jazyka týdně). Pak jsem začala chodit do dobře placené práce, velkoryse mu nabídla financování rodiny a finanční přebytky (podnikal a moc dobře se nevedlo). dělala jsem mu i účetnictví, starala se o rodinu - navenek mne před známými neuvěřitelně chválil, doma to bylo horší - starost o domácnost byla na mně. Jeden čas jsem z přetížení usínala (zase bylo doma zle), byla na pokraji únavového syndromu. Měla jsem tehdy dvě práce. Snažila jsem se, abychom jezdili na dovolené, ale musela je objednat, zaplatit, a přesto třeba pár dnů před odjezdem manžel odmítl jet. Dokonce jednou, ač mne tímto zaúkoloval, nejel a sháněla jsem náhradníka. Postupně začal obdivovat jednoho svého kamaráda, chtěl, abychom, dělali všechno stejně (což z odlišných podmínek rodiny mnohdy nešlo). Pak se soustředil na dceru, kterou psychicky týral. Ta se dodnes léčí na psychiatrii, má za sebou několik hospitalizací. Manžel to nikdy nepřijal, i když jednou ve slabé chvilce přiznal, že jí rozumí (byla vpodstatě jeho zrcadlem). Na druhou stranu je nutné říct, že dětem díky lepší finanční situaci dopřál koně, které měl taky rád. Dnes váhám, jestli mě měl rád, svého času jsem ho táhla nahoru, dnes mě "vystřídali" jeho kamarádi. V současnosti se jeho stav zhoršuje - emoce se strašně střídají, nikdy nevíme, co bude, doma rozkazuje, řekne, že pomůže, ale práci "rozdělí" a sedne si k televizi. my všichni lítáme. Upnul se na syna a vytvořil s ním koalici vůči mně a dceři. "My muži můžeme, vy ženy musíte". Pořád trvá rozpor mezi tím, co řekne a co udělá. Jiný je venku, jiný doma. někdy to s ním jde a někdy je nesnesitelný. Najít spouštěče je takřka nemožné. Momentálně jako záminky si bere pořádek v domácnosti - ve velkém starém domě se 4 lidmi a 2 psy se bohužel vždy něco najde.Také bojujeme s jeho lakomostí. Nevím, jak to půjde dál, mám pocit, že se začal zajiš´tovat a plánuje odchod. Bohužel je vše psané na něj, i když jsem se na financování podílela. Dá se změnit, abychom zase nějak vycházeli? Nebo radíte spíše uvažovat o odchodu? někdy to už psychicky nedávám, zejména když útočí na dceru. děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Alice
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, je možné aby se dva dali dohromady i po třetím rozchodu? Pokaždé k němu byl jiný důvod, nikdy ovšem nevěra, násilí, spíš neshody. Může takový vztah konečně fungovat na celý život, nebo to bude stále jen rozcházení a usmiřování? A pak ještě jedna otázka - přítel je starší (41, já 24), má dvě děti z manželství. Když jsem s ním vstupovala do vztahu (2 roky zpátky) ptala jsem se ho na názor na další potomky. Říkal, že časem v tom nevidí problém. Před naším posledním rozchodem rapidně obrátil, prý se cítí na děti starý, později říkal, že není v dobré finanční situaci aby dětem dal vše (myslím, že věk byl předtím jen výmluva). Je možné, že pokud bychom se dali opět dohromady, mohl by se zamilovat a o dětech opět začít uvažovat? Velmi ho miluji, ale nechci zůstat bez dětí, to je taky jediný problém, který by bránil v návratu k němu. Děkuji Vám za odpověď i za vše, co děláte.
Lara
zvažování smyslu vztahu
Nevhodný partner
Dobrý den mám půlroční vztah s ženou, se kterou jsem na pochybách zda je vhodná partnerka pro dlouhodobý vztah. Lence je 29 a má pětiletého syna s mužem, o kterém říká, že šlo o krátkodobou známost, měla ho jako milence a na potrat jít nechtěla, takže těhotenství si prožila sama a syn nikdy svého otce neviděl (do té doby měla 2 partnery). Lenka mi řekla, že měla po narození syna 12 sexuálních partneru a z toho byli asi 4 partneři se kterými vztah nevyšel a zbytek byli milenci, což si ospravedlňuje tím, že nechtěla být sama. Když jsme se nedávno bavili o nevěře, řekla mi, že nikdy nikoho nepodvedla, že když s někým měla vztah, tak toho partnera podvedla údajně jen nějakou líbačkou na diskotéce, kdy k tomu pak ještě dodala, že to brala, že nejde o nic vážného, že jí to tenkrát připadlo normální. Sama o sobě říká, že je labilní a horká hlava, což je pravda, dochází k psychiatrovi kvůli svým úzkostným stavům, které má téměř celý život. Díky za názor, Mirek, 33let.
Mirek33
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, pani doktorko. Potrebovala bych od Vas poradit. Jsem s pritelem 6 let. Mame spolu 2leteho chlapecka. Pritel si mne chce vzit, ale ja bohuzel nemuzu. Intuice mi to nedovoli. Co ho znam, stale ma nejake dluhy, i prez to, ze mi rika, ze uz nema. Ted ztratil praci a on nema vubec snahu si neco hledat. Az kdyz se pohadame, tak zacne neco delat. A kamen urazu je ten, ze stale kouka na porno a se mnou skoro nespi. Uz se kvuli tomu hadame asi 3 roky. On vi, ze mi to vadi, ale kouka se na to porad a nema vubec snahu s tim neco delat. Kdyby nam to alespon fungovalo v sexu. Kdybych ja nezacla, tak se mnou vubec nebude spat. Uz nevim, jak dal. Muj syn Hynecek ho zboznuje!! A on tvrdi, ze zboznuje nas. Prosim poradte mi. Dekuji noc
Hanka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, chtěla bych Vás velmi poprosit o názor... Jsem s partnerem skoro 7 let, 6 let spolu žijeme, máme 13ti měsíční holčičku... vycházíme spolu hezky, máme se rádi, ale prošli jsme si několika krizemi, hlavně co se týkalo jeho pití a následné nezodpovědnosti a i když po narození holčičky se to opravdu spravilo, tak já mám pocit, že nejsem schopná to už nikdy hodit za hlavu... a navíc mám pocit, že ten pravý je můj "nejlepší" kamarád, moje skála. X krát jsem uvažovala vztah ukončit a být s ním, ale nikdy jsem nesebrala dostatek odvahy... teď vím, že nemít naši malou, úžasnou holčičku, tak odejdu. Ne proto, že bych partnera neměla ráda, že bychom si nerozuměli, ale proto, že nechci celý zbytek života strávit s pocitem, že miluji někoho jiného... jenže už je tady ten náš malý anděl a já se bojím, že bych taky celý život mohla mít výčitky svědomí, že jsem jí rozbila rodinu... Takže řeším, jestli se řídit citem nebo rozumem... moc děkuji za odpověď, L. - otázka upravena poradcem
Lucie
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám problem ve vstahu se svou o 4 roky starší přítelkyní. Jsme spolu 4 roky a mame vcelku harmonicky vztah starame se o pejska a temer od pocatku vztahu spolu bydlíme. Již jsme začli uvažovat o svem vlastním bydlení ( pozemek dum atd).
Ale já jsem si zacal uvedomovat ze jsem mladší a ona je muj první delší vztah. A ja mam pocit ze bych chtel zazivat neco vřelejšího a vášnivějšího což mi ona nejspíš jiz není schopná dát.
Prosím o radu mam ji moc rad ale bojim se ze uz je to spis zvyk nez láska....
Václav
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko. Mám na vás prosbu o radu. Již jsem vám psala zkraje roku. S přítelem jsme asi rok spolu. Jela jsem na víkend s prací na hory a od té doby máme problém. On to nějak nezvládl, i mě urážel. Snažila jsem se s ním vše vyřešit, že by bylo dobré tyto stavy řešit s psychologem. Bohužel na to nepřistoupil a vzal můj víkend bez něj jako zradu. Je mu 46let. Mě je 38, myslela jsem že je to ten pravý a plánovali jsme i mimčo. On děti má, ale kvůli mě by do toho šel. Tvrdí, že mě má rád. Ale já už mu nějak nevěřím, že se podobné situace nebudou opakovat. Vzhledem k mému věku, je to celkem zásadní rozhodnutí, zda ve vztahu pokračovat. Pokud ne, pro mě to znamená i se zřejmě rozloučit i s možností mít dítě. Nechci se unáhlit, ale mám obavu, pokud by jsme měli dítě a já měla být doma jak uvázaná na řetězu a trávit čas jen s ním nebo poslouchat to zbytečné psycho kvůli ničemu. Máte zkušenosti. Mám se dál pokoušet vztah narovnat nebo jít dál a neztrácet čas? Děkuji moc za radu.
Jitka
zvažování smyslu vztahu
(pokračování) Anebo počkat, jestli mezi námi něco vznikne? Nechci být svému příteli nevěrná, ale zároveň cítím, že nechci přijít o tu možnost seznámit se s někým jiným, kdo potenciálně vypadá, že by mohl být lepším partnerem. Takže momentálně jsem v pozici, kdy neříkám úplnou pravdu ani jednomu z nich. Poradila byste mi, jak se mám v takové situaci zachovat?
Kamila
zvažování smyslu vztahu
Dobrý večer! Nacházím se právě v pro mě dost nečekané situaci. Je mi 27 let a mám přítele (32 let); v březnu to bude 6 let, co jsme spolu, bydlíme spolu 3 roky. Už několikrát během té doby mě napadlo, že by bylo fajn se vzít, ale příteli se do toho tenkrát vůbec nechtělo. Nyní už delší dobu mám pocit, že se odhodlává k tomu se mě zeptat; ale obávám se, že já si tím nejsem už tak jistá. Každopádně před pár dny jsem se seznámila přes společné známé s mužem (35 let), který pracuje v příbuzném oboru jako já v jiném městě, je velice sympatický a moc si rozumíme. Je nezadaný (zatím nevím podrobnosti) a vím, že hledá partnerku pro společný život a chce založit rodinu. Neví, že jsem zadaná, ale zatím mezi námi neproběhlo nic nepatřičného - akorát mě pozval, až se vrátí po Novém roce z pracovní cesty, na schůzku. Vlastně moc nevím, jak s tím naložit, nikdy jsem v podobné situaci de facto "mezi dvěma muži" nebyla. Nevím, jestli mu mám říct, že jsem zadaná. Anebo - otázka upravena poradcem
Kamila
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jistě Vám chodí mnoho dotazů tykájícich se situací, kdy se žena nedokáže rozhodnout, co je pro ní lepší. Mám více jak dvouletý vztah s partnerem, oba studujeme, pracujeme, já 20, on 26. Nebydlíme spolu, nejsme k sobě nějak poutáni. Mám pocit, že mi nevyhovuje jeho chováni, je přiliš dětinský, nedokáže mi poradit v tězkých situacích, podpořit... Zkrátka je tu hodně vécí co mi vadi a on o nich ví, ale stejně se je nesnaží napravit. Na druhé straně je tu muž, naprosto ideální, žádný frajer, ale s tím bych si dokázala pŕedstavit život. Mám pocit, že jsou mezi námi určité sympatie, ale možná se mi to jen zdá. Proto bych ráda věděla, zda je dobré v takových situacích promluvit - v mém případě tedy říct tomu ,,dokonalému" co k nému cítím - jen abych věděla na čem jsem... Nebo prostě dál mlčet a myslet na něj? - otázka upravena poradcem
Markéta
zvažování smyslu vztahu
cast 2: vzdycky pak chvili fungoval a pak zase vsechno ve stejnych kolejich.ma za sebou uzasnou rodinu, ktera mi ted je hodne napomocna ve vyzvedavani deti ze skoly a skolky, protoze delam do peti, je si toho moc dobre vedomy , ze ja bych bez nich mela problemy jeste vetsi uz bych vazne nezvladala.vi jiste ze kdyz se s nim budu chtit rozejit tak o to treba prijdu, ma me prakticky v sachu a jeho rodinu miluju, protoze ta ma vlastne neni, prijala jsem ji za svou, kdyz odejdu, zustanu oprtavdu jen ja a deti a nemame vlastni bydleni.mam strach se se to vsechno zhrouti i detem kdyz v tom co delam nebudu pokracovat a jeho rodina se ke me otoci zady, protoze u nich se nikdy manzelstvi nerozvadeli.Nevim jak z toho ven, bud se zhroutim z vycerpani nebo se zblaznim.
Lucka
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani doktorko, s manzelem jsme 13 let mame dve deti(7,5) a cim dal vic uvazuju o tom jestli ma toto souziti smysl, od te doby co jsem byla na materske, tak name prepadly veskere povinnosti starni se o domacnost, zahradu, auta, organizace ohledne koupe uhli, dreva, proste vsechno, naucila jsem se o sebe a deti postarat bez pomoci partnera, vzdycky jsem si rikala on vydelava zivi nas, jezdi pozde tak at se nemusi jeste drit vecma okolo kdyz jsem doma.Zadelala jsem si tim na peknej prusvih.Uz vice ja dva roky chodim zpatky na plny uvazek do prace , nastoupila jsem driv, protoze jsme meli dluhy a porad byly nejake problemy, protoze manzel nebyl schopny platit vsechno vcas a tajil predemnou pujcky atd...Jenze veskera prace a splaceni dluhu ted zbylo name, zvykl si , ze ja vsechno vyridim obstaram zaridim, vzdycky nekde usetrim abysme meli co do hrnce a kdyz jsem s nim nekolikrat mluvila a snazila jsem se mu vysvetlit, ze proste musi zacit fungovat, tak bez uspechu.
Lucka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko.
Potkala jsem nedávno skvělého muže (já 30, on 34). Zatím jsme měli 2 schůzky a moc jsme si rozuměli. Jediný problém je v tom, že on je rozvedený a z předchozího vztahu má malého syna, kterého však nemá v péči. Nejsem si jistá, zda bych to psychicky zvládla, možná ano, ale zkušenosti s tím nemám. O toho muže moc stojím, ale zatím jsme ve fázi poznávání, ještě jsem se nestihla zamilovat, ale na druhou stranu na něj neustále myslím. Teď uvažuji, jestli se do vztahu pustit, nebo vycouvat, dokud je čas a nejsem v tom po uši...Předem děkuji za Váš názor.
Květoslava
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu. S přítelem chodím něco přes rok. Je mi 18. Náš vztah vznikl z kamarádství a tak jsme vlastně i přeskočili takovou tu "poblázněnost". S přítelem jsme toho prožili spoustu a vždy se mi snažil být oporou. A teď nějak k věci,Už jsme se třikrát málem rozešli. Já jsem vždy chtěla, ale nakonec jsem si nedokázala stát za svým. Podstatou věcí je, že spolu už přes půl rok bydlíme, tudíž jsme neustále spolu, k tomu přítel nikam nechodí, takže jsem většinou já ta, která se někde courá. Pro mě, jako společnskou osobu to začíná být skličující, neustálé vyčitky, když někam jdu. Samozřejmě také určité omezování, kam jít můžu a kam podle něho ne. Včera jsme měli dlouho debatu, já z toho byla úplně zdebtaná a byla jsem připravená to vážně ukončit, ale nějak jsem nemohla. Neustále se bojím, že to tak udělám a zítra zjistím, že jsem udělala chybu. Ale zkrátka si nemyslím , že je dobré, že nad tím stále přemýšlím. Ještě tak před měsícem jsem si nemyslela, - otázka upravena poradcem
Monika
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko. I já bych potřebovala poradit. Potkala jsem muže, se kterým mám nyní tříletého syna. Bohužel se nám stalo to, že jsme se znali asi 2 měsíce, než jsem otěhotněla. Zpočátku se mi aspoň zdálo, že je vše v pořádku. On stavěl dům na zahradě rodičů a já pobývala u svých rodičů a stěhovala se k němu, až byl dům hotový-cca měsíc před porodem. Uvědomuji si, že už když jsem byla těhotná, tak se ke mě kolikrát ošklivě choval, někdy se mi třeba pár dní neozval, ale já to sváděla na to, že je nervozní z práce v domě a že až se malý narodí, bude vše OK.Ale když se syn narodil,moc mi s ním nepomáhal. Neexistovaly žádné společné procházky s kočárkem apod...ani mi na syna nijak finančně nepřispěl a nepřispíval.. Platila jsem veškeré jídlo pro nás a domácnost a o všechy věci potřebné pro syna (s tím mi pomáhala i má rodina).On se jen a dělá to dodnes zabýval svým domem a když už toho měl dost, odjel si "odpočinout" na fotbal, do sauny.Nějak si uvědomuji, že nemáme žádné společné zájmy a nic, neklape nám to vůbec ani v sexu-prakticky žádný není. On mi začal dávat najevo, že mě nemá rád, protože s ním nespím, i když je doma vše naklizeno a v pořádku, neustále někde hledá chyby a už mi i řekl, že pokud se mi na něm něco nelíbí, můžu odejít, dokonce už začal proti mě navádět i našeho malého syna a to mi moc vadí...Chtěla jsem si promluvit a pomoct od jeho matky,ale ta se ho jen zastáváa vlastně celá jeho rodina....došlo mi, že tento vztah asi už nemá cenu a dokonce jsem si začla shánět nové bydlení,abych od něj se synem odešla...Je to v místě odkud pocházím a kde žije i má rodina, což je asi 50 km odsud.Problém je v tom, že syn ho má moc rád,ve třech letech toho ještě spoustu nechápe a aby nechybělo-vyskytla se mi zde nabídka práce a teď nevím jak dál....mít práci a žít dál v tomto vztahu, nebo odejít, mít klid a své bydlení, ale živořit než najdu nějakou práci...prosím poraďte. moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Hanka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, jsem 7 let s přítelkyní, je mi 35 let a jí 29 let. Cca před 3 lety jsme se zasnoubili,ale již zehdy jsem cítil, že vlastně svatbu nechci. Nějak jsme spolu dál fungovali,já dělal atestaci (jsem lékař) a nyní za další 4 roky před svatbou jsem jí řekl,že nevím, jestli ve vztahu pokračovat. Je mi hrozně,jakobych ji nemiloval. Jsem úplně vyhořelý. Nechi jí ublížil,ale ani sobě. Je krásná, chytrá, jenže mě pořád na ní něco vadí. Nevím, zda vztah ukončit nebo setrvat. Trápím se tím a ona samozřejmě taky, protože mě miluje a všichni počítají,že se vezmeme. Bydlíme oba v mém bytě. Co dál? Co dělat. Děkuji za odpověď
Jaroslav
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, mám přítele půl roku. Známe se dlouho,ale nikdy jsme k sobě neměli blízko. Byla jsem v situaci,kdy jsem ani nikoho nechtěla a už vůbec ne někoho ,kdo pil alkohol ve velké míře a další věci i přesto jsem snim navazala vztah. Musim rict, ze se opravdu kvuli mě zmenil,uklidnil. Ale muj zivot je o jinych kamaradech,poradame ruzne vylety/nenudime se. Mam snim pocit, ze se nudim,protoze porad jenom chodime na prochazky a sedime v hospode.(sem tam kino,vecere) Vzdala jsem se z velke casti kvuli nemu horolezectvi,kteremu jsem se venovala aktivne) To vse jenom protoze jsem za nim dojizdela,nekdy i v 10 vecer jen abych snim byla. Po nejake doby me tohle costavni prestalo bavit ani jsem nemela cas na sve kamarady. Ted spolu travime minimum casu a dopada to tak, ze se porad jenom hadame po smskách. On kdyz se nudi jde do hospody opije se a neni pro něho problem mé poslat někam,naspat ze me nesnasi. na druhy den se vzdy omlouva , ze me miluje. Musim se priznat, ze nekdy i kdyz mam cas tak se mi za nim nechce a radej sedim doma a odpocivam. Nikdo me takhle psychicky nedostal, nekdy sedim a ctu co pise a uz vazne nevim. Stastna nejsem ,ale pokazde kdyz o tom mluvime neco se ve me zlomi a je mi ho lito a verim, ze se zmeni . Ikdyz v hloubi duse vim, ze ne. Mam se snazit? Mam dat sanci? nebo jid dal svoji cestou ?
Katka
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. mám přítele rok a půl, a už od začátku to s ním nebylo lehké. Jsem jeho první vážná známost a on jaksi neví, jak se k ženám chovat a celkově se nesnaží ten vztah nějakým způsobem oživovat. Jsem celkem odhodlaná pro nové věci, kdežto on se všeho hrozně bojí..připadá mi, že je to tím jak ho i jeho mladší sestru rodiče vychovávali-jako by to byly nuly co nic nesvedou. Snažím se ho hnát kupředu a myslím že si mi to trochu daří ale připadá mi že on sám mě ničím neinspiruje, že od něj se já nic nenaučím a to mě hrozně ničí. Chtěla bych k člověku se kterým trávím největší procento svého volného času vzhlížet ale nejde to.Kromě toho je líny -jak citově tak vlastně i v tom že by měl něco iniciovat...nějak mě překvapit...udělat mi radost.To se u něj nestává skoro nikdy.Hodně jsem to s ním řešila ale on mě ani nechápe.Nechápe to co mu říkám. Jsem z toho už zoufalá a dost uvažuji o tom že tento vztah nemá budoucnost a že ho ukončím.Myslíte si že to mezi námi má smysl? děkuji za odpověď.
Iva
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, žiji s partnerem ve společné domácnosti a pořád musím zvažovat zda to má smysl. Miluji ho , ale prostě se vytratily všechny ideály o jeho chování atd. on pracuje já studuji VŠ. Většinu času trávíme spolu. Nevím jestli má jetě cenu pokračovat a nebo už ne.
Tom
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsem rozvedená, mám dvě děti.(12,15let) S novým partnerem nemáme společnou domácnost, navštěvujeme se od pátku do neděle. Převážně u mě. On má jen garsonku. Každých 14 dní si bere k sobě svoje děti, většinou jsou u nás nebo jeden den o víkendu je s nimi doma či u rodičů. Když jsme se seznámili, říkala, jsem mu, že společnou domácnost neplánuji, až budou moje děti větší. Známe se již 1,5 roku a vidím,že to přítelovi vadí. Já mám byt ve svém vlastnictví, bohužel se tam všichni nevejdeme.A abych to byla zase já, která prodá byt, koupí jiný (větší), kam se všichni přestěhujeme- to vím,že neudělám. Nemám na to ani prostředky, ani odvahu. S bývalým mužem jsem žila 18 let, odešla jsem za ním na vesnici. Nyní žiji ve městě. Asi jsem sobec, ale chci v první řadě vychovat své děti a potom myslet na společnou domácnost. Chápu i partnera, že chce s námi trávit více času,může však u nás být kdykoliv v týdnu, ale zřejmě je to málo. Má takový vztah cenu? Děkuji za odpověď.
Petra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsme s přítelem 2 roky (24 a 26 let). Rok a půl spolu bydlíme na studentském bytě. Trvalo než jsme se sladili, měli jsme hrozné krize,oba jsme dělali přešlapy,ale nikdy jsme se nepodvedli. Nikdy nebyl mazel, ani empatie mu moc známá není..Sex jednou za měsíc bych také přežila. Ale nějak mně z toho všeho najednou přešla na vztah chuť.Ideály jsou pryč,..mám pocit, že chlapi jsou jen na práci. Děti? Na co,stačí ten binec co udělá přítel. Manželství do kterého vztupuju s předmanželskou smlouvou protože on počítá s tím že se něco zkazí?Ani omylem. Společné celoživotní bydlení? Děkuji, chci mít svůj klid, svůj pořádek...Najednou si říkám, na co toho chlapa mám... Momentálně mně přítel přispívá finančně, ale nějak nemůžu najít další důvod proč vlastně spolu jsme? Jak dostat druhou mízu do našeho vztahu a zjistit jeho hodnoty, kvality a důvod proč je dobré mít vztah? Poraďte prosím,jsem zmatená, z části to přičítám tomu,že jsme teď oba moc zaneprázdnění školou a prací, ale i tak....
Mia
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, s přítelem jsem necelé dva roky a většinu té doby spolu i bydlíme a vychováváme mého syna 3,5 roku. Známe se 6 let, kdysi jsme spolu také krátce chodili, poté se spolu občasně viděli jen kamarádsky až potom tedy předloni začal skutečně vztah. Ze začátku to bylo jako bych potkala prince z pohádky, ale po sestěhování začaly brzy problémy. Všimla jsem si, že docela pije, hlavně o víkendu. Bylo mi řečeno, že když celý týden pracuje, má právo si víkend užít po svém. Mě a syna přitom čím dál víc zanedbával. Později se přidala stupňující se agrese nejprve slovní, později fyzická, někdy zcela bez důvodu. Byla jsem víc a víc zoufalá, zároveň jsem nedokázala odejít. Během několika měsíců jsem se víc a víc kamarádila s jeho bratrem. V té době byl na dně, protože ho opustila žena s dětmi a já jsem nezvládala situaci doma, tak jsme se vzájemně utěšovali a stále víc si rozuměli. Najednou jsem měla pocit, že jsem si s ním citově blíž než s přítelem, že on jediný rozumí mojí duši a mám mé rad jaká jsem. Cítila jsem, jak ho to ke mě táhne, ale zakazovala jsem si na něj myslet. Přesto jsem jednoho dne přišla za ním večer, když mě přítel opět uhodil. On vždy říkal, že můžu přijít kdykoliv. Tenkrát mezi námi něco začalo a trvalo to asi 3 týdny, než na to přítel přišel a chtěl mě vyhodit, pak jsme se ale dohodli dát si ještě vzájemně šanci a na vztahu pracovat. Asi tři měsíce jsem se snažila ve všech směrech, ale můj přítel se opět opíjel, vše mi vyčítal, sprostě nadával a několikrát mě i zbil. Dvakrát jsem odešla k matce, vždy mě odprosil, ale za chvilku to bylo zase stejné. Po 3 měsících jsem jednou večer hledala svého opilého přítele, ale potkala jsem toho jeho bratra. Přemluvil mě, abych si s ním promluvila, nakonec to opět skončilo sexem u něj. Další asi 3 týdny jsme to tahali, než opět přítel na to přišel. Rozhodla jsem se zůstat se švagrem, ale on si to po pár dnech rozmyslel kvůli rodině a nechal mě. Byla jsem úplně v háji, chvíli jsem bydlela u matky a místo švagra za mnou dolezl opět přítel, tak jsme se nakonec rozhodli to naposledy zkusit. Přítel mě sice nebije, přes víkendy ale hodně pije, opilý mi nadává do levných holek, i když sedím doma, nikam nechodím a se švagrem se vůbec nebavím ani mu nedávám záminky k žárlivosti, doma vše dělám atd. Je protivný a nervózní, a víte, možná vám to přijde moc, ale trochu jsem doufala, že i on půjde trochu do sebe, ne jen v těchto věcech, ale i proto, že už dávno před mou nevěrou se mi nevěnoval dostatečně v sexu a byl v tomto směru pasivní a teď mám pocit, že už vůbec snad po mě netouží a že ho nutím. Co myslíte, má to cenu dál? Víte já se moc snažím, ale mám někdy pocit, že jsem na ten vztah sama. Vím, že jsem mu prováděla něco fakt hrozného, ale chci jít dál a nějak to nejde.
KrálovnaNoci
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Jsme spolu s přítelem skoro 4 roky. Doteď jsem byla ve vztahu docela spokojená, jen mi vadilo, že partner není akční a nebere mě na žádné výlety, ale byla jsem s tím smířená. Ale jedno odpoledne se mi přítel svěřil, že ho děsí společná budoucnost, vidí na mě spoustu věcí, které mu začaly vadit, dokonce vzpomíná na dřívější partnerku. Dost se mě to dotklo a v záchvatu vzteku jsem se s ním rozešla. Hned po rozchodu mi začaly chodit zprávy, že ho to mrzí, nechce vztah zahodit a chtěl by se změnit a já teď nad tím uvažuji a nevím, zda jsem udělala dobře. Na jednu stranu mám strach, že přijdu o člověka, se kterým jsem si dobře rozuměla, na druhou stranu mě to táhne jinam a sním o tom, jak bych měla partnera, se kterým bych začala konečně cestovat a něco podnikat. Nevíte, co mi pomůže se rozhodnout. Jaký z toho máte pocit? Děkuji Vám za odpověď
Magda (22) - otázka upravena poradcem
Magda
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,
Chtěla bych Vás poprosit o názor. S přítelem chodím asi 4 měsíce, jemu je 24 a mě 28. Problém je v tom, že asi před měsícem, jsem přítele představila mamince. On přišel v děravých ponožkách, spocený a vůbec se nebavil ve společnosti (mě, mámy, spolubydlících) a hrál si na mobilu...Když jsem mu řekla, že mě zklamal, tak následovaly tak nedospělé argumenty toho proč tak přišel...že mi nad tím zůstává rozum stát. Od té doby, jsem z něj rozladěná. Říká a dělá věci, kterýma mě od sebe oddaluje. Příjde mi jako nevyzrálá bytost. Opravdu některé argumenty, ať se týkají toho nebo onoho, tak jsou někdy tak hloupé, že je mi z toho smutno. Teď jsem jej týden neviděla a popravdě mě to za ním ani neláká. Vím, nehledám dokonalost ale aby člověk o sebe dbal a byl trochu taktní snad není přehnaný požadavek na partnera...
Moc Vám děkuju
- otázka upravena poradcem
Vladimíra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den.Chtěla bych se poradit, mám partnera, máme se rádi ale začala mi vadit jeho nadváha, navíc začal hrozně nahlas vydechovat pusou (mrčet) při chůzi, kdy člověk bez nadváhy dýchá neslyšitelně. Hrozně mi to vadí, bojím se mu to ale říct, jak bude reagovat, každopádně to nemohu vystát, známe se 3 měsíce a před tím to vůbec nedělal..!!! prosím poraďte. Hana
Hana Mézlová
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko,jsem vdaná 33 let,nikdy nebylo moje manželství úplně pohodové,asi hlavně díky mně,ale poslední dobou (asi 2 roky) je to pro mne úplně kritické,manžel je hodný,ale jsme každý úplně jiný,on je rád ve společnosti kamarádů,já je nemusím,postupně jsem si vytvořila úplnou alergii,hlavně na dotek,ale i rozhovor mi dělá potíže.Nevím jak dál,děti už jsou dospělé,ale já manžela nedokážu opustit, ale vyhlídka na další "společné" roky mě děsí.Nechci ubližovat jemu, ale ani sobě.Možná bych měla vyhledat odbornou pomoc.Poraďte prosím. Děkuji
Stánina
zvažování smyslu vztahu
že bych mu chyběla.. Akorát viděl na sociální síti fotku s tím "novým" (zatím to zkoušíme, nedá se říct, že máme partnerský vztah) a napsal mi sms, neco jako ve smyslu, že mu to nedělá dobře...
Bude mi 29 a stále mám takový pocit,abych nezůstala na ocet :( Děkuji za radu a názor, a přeji hezký den. Andy - otázka upravena poradcem
Andyyyy 2.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, po nějakém čase zas využiji vašich rad.. Po tom mém příteli, který nevěděl co chce, jsem potkala super chlapa.. Je mu 34 (mne 28), mozna vidim vzdycky problemy tam,kde nejsou, ale snazim se myslet hodně dopředu, jak mi s ním v budoucnu bude, jestli se postará o mě i o děti...a tím mi pak většina vztahů nevyjde.. nebo ani nezačne. Jeho plus nebo pro mě vlastně mínus je, že je moc hodný. Všechno mi odkýve, takovej truhlík.. Na svůj věk moc věcí nezná a neumí... nevím... přitom by byl ochotný se zamnou přestěhovat a dojíždět do práce do Phy od nás (hodinu cesty). Jenže zas se bojím, že když tu nikoho nezná, tak bude na me závislý. Že bude všude chodit semnou atd.. Což bych zas u svého bývalého ocenila...:( Nevím proč to beru takhle, nedokážu si to odůvodnit, sama mám chyb jak máku a nemůžu si mezi partnery vybírat.Jinak, můj expřítel,kterého jsem tolik milovala a bojovala jsem o něj mi občas napíše, ale nikdy v té zprávě není nic o tom,že by nečeho litoval, nebo
Andyyy 1.
zvažování smyslu vztahu
Chcela by som sa Vás opýtať, či hrá vek až takú významnú rolu. Uvažujem či si začať s mužom starším o 13 rokov. Ja mám 19 rokov a on už 32. Asi netreba hovoriť, že už je aj finančne zabezpečený a viac popredu, keďže má aj vysokú školu plus aj nejaké ďalšie nadstavbové vzdelanie. Veľmi si rozumieme, no niekedy mám pocit, že ma príliš riadí. Musím povedať, že mi dáva dosť času a aj voľnosť. No nedá mi nespomenúť, že sa dosť pohrával so ženami, predtým než ma stretol. Kamarátka, ktorá ho aj predtým poznala sa vyjadrila, že je záletník. Mám ho rada, no neviem či to bude mať nejaký zmysel, lebo uvažujem zatial ešte racionálne :). Čo by ste mi na to poradili? - otázka upravena poradcem
Saša
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, konečně jsem našel úžasnou holku, se kterou jsme se do sebe okamžitě bláznivě zamilovali (já 30, ona 26). Známe se 6 týdnů a když jsme spolu, tak je to dokonalé. Přítelkyně je ale velmi fixovaná na svoji rodinu (vzdálenou cca 150 km) a spatřuji v tom potenciálně velký problém. Vidíme se totiž jen 2 večery v týdnu, na víkendy odjíždí vždy domů. Již jsme o tom mluvili a uznala, že si nedovede představit, že by dokázala být týden bez své rodiny. Sice mohu jet kdykoliv s ní (stejně jako přítelové jejích dvou sester, kteří to tak dělají), ale to není ono. Samozřejmě jsme o tom mluvili a nedovede si to jinak představit. Co s tím? Myslíte si, že se to časem změní? Je předčasné to řešit tak brzy? Říká, že domov má tam a vždy bude. Nechci ztrácet čas. Mám ji rád, ale po přečtení této diskuse to nevidím reálně. Kvůli umělecké kariéře měla jen dva vztahy, kdy jeden z tohoto důvodu skutečně skončil. Předem mockrát děkuji za Váš názor, případně doporučení.
Pavel
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,chtěla bychse zeptatjestli má cenu setrvávat ve vztahu, ve kterém to absolutně neklape v posteli? Nelíb íse mi sex s přítelem, hrozně moc se snažím ho všeljak oživit, příteli říkám co se mi líbí a co ne, ale prostě to nejde, nepřitahuje mě. A navíc mi hrozně vadí že on nikdy neprojeví inciativu jako první, ale to mi vadí asi už jen z principu, posledního půl roku jsem opravdu ráda když nemusíme mít sex tak často a kdyby to záleželo na příteli,tak si myslím že ho nebudeme mít vůbec:(. Náš vztah začíná být na bodu mrazu a tenhle problém tomu vůbec nepomáhá. Nadruhou stranu se ale bojím toho co bybylo kdyby jsme se rozešli, přece jenom jsme spolu 3 roky, ale hrozně bych ještě chtěla zažít tu krásnou zamilovanost a to vzrušení při sexu. Nemáte nějakou radu? Děkuji Linda
Linda
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, chtela bych se poradit, ted to bude 5 let co sme spolu s manzelem z toho 3 roky vziti. Mame spolu dve deti (4 a 1 rok). Vubec nevim kde mam zacit uz pres rok sveho manzela nemiluji a posledni mesice uz ani nesnesu pomalu jeho pritomnost v jedne mistosti nase deti nas v posledni dobe znaji jen jak se hadame. Chci se rozvest ale mam strach jestli bych to zvladla je mi 22 let a na materskou sem sla rovnou ze stredni takze jsem nepracovala. Netusim na co bych mela vse narok, hledam si byt kam bych se chtela po Vanocich prestehovat ale opravdu netusim kde zacit, jedine co vim ze takhle to dal nejde i kdyz manzel me nechce pustit uz sem snim o rozvodu mluvila ale nechce o tom ani slyset. Prijdu si v pasti. Budu rada za jakykoliv nazor a radu . Dekuji
Lucie
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,

Obracím se na Vás s žádostí o radu. Před 2 měsíci jsme se s přítelem rozešli. Důvodem byly rodinné problémy (on se svoji rodinnou má moc blízký a omezující vztah – podle mě, neustále jim přede mnou dával přednost, jezdil k rodičům každých 14 dní, a já mám prý moc odtažitý vztah – podle něj), nejistota ohledně toho, kdy se uvidíme a samozřejmě i nějaké drobnosti, které se už jen nasčítaly dopočtu. Vyslechla jsem si dost ošklivých věcí. Veškerou komunikaci v době rozchodu řešil ex-přítel internetovou komunikací. Takže jsme se ani neviděli. Po ca měsíci se mi začal ozývat, jak se mám a že by si chtěl zajít popovídat. Po nějaké době jsem kývla. Bylo mi naznačeno, že by to asi chtěl zkusit znovu. Váhám. Táhne mě to k němu, dokázala jsem si s ním představit život, ale bojím se, aby tam rodina opět nedělala zle. Myslíte, má smysl zkusit to znovu?
Děkuji a přeji hezký den.
- otázka upravena poradcem
Sandra
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu...S přítelem čekáme každým dnem dítě, ale já už několik měsíců zvažuji, jestli i přes to nebude lepší od něj odejít. Tím důvodem je jeho sobectví. je to učitel, ale práce ho nebaví, tak jediné, co mu přináší výdělek je pár zájmových kroužků pro děti. Vůbec si neumím představit, že s jeho 8-mi tisíci a mým rodič. příspěvkem 7600 vystačíme, když dáme jen 12 tis. za nájem, ale on to vůbec neřeší a spoléhá na to, že mu rodiče budou přispívat, stejně tak i moje...Dalším problémem je to, že spolu vlastně prakticky nemáme intimní život, protože jak je líný pracovat, tak je taky líný se osprchovat a tak se třeba 4 nebo 5 dní nemyje a ví, že je to pak zbytečné se vůbec pokoušet, že mi to vadí. Zároveň mi ale tenhle platonický vztah nevyhovuje, ale pro něj je prostě těch 5 minut ve sprše natolik problém, že to raději oželí a je mu jedno, že mi to vadí.. Nebýt dítěte, odejdu od něj, ale jak mám řešit tuhle situaci? Jinak si rozumíme a bude z něj dobrý táta..
Lucka34